Ingmar Bergman NEVĚRA

Transkript

1 Ingmar Bergman NEVĚRA Premiéra

2 Ingmar Bergman NEVĚRA JANA STRÁNSKÁ LADISLAV DUŠEK

3 INGMAR BERGMAN Ingmar Bergman se narodil ve švédské Uppsale. Dětství prožil v přísném, religiózním prostředí (otec byl pastorem státní luteránské církve). Během studií literární historie se rozhodl být divadelním režisérem. Působil v amatérských a studentských divadlech, ale v roce 1940 zahájil svoji profesionální kariéru jako asistent režie v Operan (Kungliga Teatern Královské divadlo). A pak to šlo ráz naráz: 1943 se stal režisérem malého nezávislého divadla uvádějícího nové hry bez naděje na uvedení. O rok později se stal uměleckým vedoucím divadla v Helsingborgu, které vyvedl z krize na výsluní. Debutoval zde ostře protinacistickým Shakespearovým Macbethem, v němž se zjevně vyrovnával i se svým mladickým vzplanutím k Adolfu Hitlerovi (popisuje to skvěle ve své autobiografii Laterna Magica). Posléze se dostal do dobře situovaného a zavedeného Stadsteatern Göteborg, kde uvedl své první výrazně akceptované inscenace: Caligulu Alberta Camuse (1946) a Williamsovu Tramvaj do stanice Touha (1949). V té době už měl za sebou samozřejmě i filmové debuty. Na konci čtyřicátých let začal rovněž uvádět na scénu své vlastní dramatické pokusy. V letech byl Bergman ředitelem Stadsteatern v Malmö. Divadlo mělo jednu nesmírně velkou a druhou malou scénu a umožnilo mu kultivovat a soustředěně rozvíjet svůj čistý, klasický styl zbavený ozdobnosti a přebujelé metaforičnosti a naplno zde projevil své tvůrčí schopnosti. Dával přednost klasickému repertoáru: Ibsenův Peer Gynt, KAROLÍNA Molièrův BARANOVÁ Misantrop, Goethův Faust, cyklus her Augusta Strindberga, který mu byl obzvláště a po celý život blízkým autorem. Popularitu mu ale přinesla hudebně-taneční podívaná Värmlänningarna v roce Soustředil v té době kolem sebe mnoho herců, s nimiž ho spojovala mnohaletá zkušenost společné práce v divadle i ve filmu. Bibi Anderssonová, Harnet Anderssonová, Ingrid Thulinová, Gunnar Björnstrand, B. A. Benktsson, Toiwo Pawloa, Max von Sydow. Na počátku šedesátých let přenesl Bergman těžiště své práce do filmu a v divadle si vyzkoušel operetu Veselou vdovu Franze Lehára. V roce 1961 režíroval ve stockholmském divadle Operen operu Život prostopášníka a dostalo se mu vysokého ocenění od samotného Stravinského. Film jej v těchto letech zaměstnával nejvíce a celý svět jej jako filmového režiséra začínal vnímat se směsicí nadšení a odmítání jeho šokujících filmových příběhů sdělovaných s nebývalou otevřeností k sexualitě a intimitě jeho hlavních hrdinů. Světu filmu naplno otevírá okna k tématům a postupům doposud nevídaným. Ale současně s narůstající světovou proslulostí ve filmu, vedl Kungliga Dramatiska Teatern Královské činoherní divadlo ve Stockholmu. Byl k tomu přímo vyzván ministrem tehdejší vlády. Provedl zde několik zásadních reforem, které se týkaly jak provozu, tak uměleckého zaměření divadla a herecké školy, která zde existovala. Dal prostor režisérům různého stylu. Sám režíroval málo, ale každá z jeho režií se v té době stala událostí švédského divadelního života. Například Ibsenova Heda Gablerová (1964), Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové (1963), Přelíčení Petera Weisse (1966), Molièrova Škola žen (1966). Následují tři roky věnované pouze filmu (Per- LADISLAV DUŠEK

4 sona, Hanba, Hodina vlků, Náruživost, Šepoty a výkřiky). Divadelní šňůra pokračuje v letech V divadle Dramaten inscenuje Bergman své dodnes vzpomínané inscenace Büchnerova Vojcka a Strindbergovy hry Sonáta příšer, Hra snů, Do Damašku, ve kterých rozrušil interpretační pojetí autora, nejvýraznějšího švédského dramatika všech dob. Pro Bergmana určují existenci divadla tři složky: herec, téma a diváci. Jeho hlavním heslem je otevřenost a srozumitelnost. K textu se chová s uznáním, ale bez přehnané piety. Maximálně využívá skromnou, vizuálně efektivní scénografii (často jednobarevnou). Vyhýbá se všem symbolům a metaforickým zevšeobecněním, míří vždy ke konkrétnímu sdělení a jednoznačnosti. Dominantou Bergmanových inscenací jsou herci, které vede k psychologické hře, plastické a výrazné, emocionální a bez distance, přitom zdrženlivé, odstíněné a koncentrované; klade velký důraz na mimiku (zde je výrazná spojitost s filmovou technikou, patrná i ve způsobu používání a využívání světla). Jeho inscenace mají téměř hudební kompozici a rytmus. V roce 1976 byl Bergman ve Švédsku obviněn z krácení daní. Považoval obvinění za křivé a na dlouhých devět let odešel ze Švédska. Začal spolupracovat s evropskými divadly. Pracoval v Německu, zejména pak v mnichovském Rezidenztheateru. Pochvaloval si vztah Němců k divadlu. K jeho nejvýznamnějším dílům tohoto období patří inscenace Gombrowiczovy Yvonny, princezny burgundánské, Strindbergovy Slečny Julie spojené do jedné inscenace s Ibsenovou Norou a původní divadelní premiéra vlastního filmového scénáře Scény z manželského života. Daňové provinění se ukázalo záhy částečně vykonstruované a Bergman byl lákán zpět, jenže jeho exil trval celých devět let. Po návratu do Švédska natočil oskarový film Fanny a Alexander (1984). Potom ohlásil konec filmování a kromě několika dokumentů a pár scénářů už nic nenatočil. Zato v divadle pracoval dále. Ve Švédsku i v Evropě. V divadle Dramaten inscenoval Krále Leara (1986), Hamleta (1987) a pokračoval ve spolupráci s mnichovským Rezidenztheaterem. Vytvářel inscenace pro festivaly. Ingmar Bergman je rovněž autorem několika textů napsaných přímo pro divadlo. Malba na dřevě (na základě této hry posléze napsal scénář ke slavnému filmu Sedmá pečeť), Co chvilku křičí na jevišti světa, Po zkoušce to jsou názvy jeho her. Ingmar Bergman byl celkem pětkrát ženat a má devět přiznaných dětí. Značnou část jeho života mu byla partnerkou norská herečka Liv Ullmanová, s níž měl dceru, ale nebyl s ní nikdy v manželském svazku. Byla mu osobou, na níž byl takřka závislý a s níž prožil zásadní situace, z nichž vychází v mnoha svých filmech. Byla to Liv Ullmanová, která jej dovedla k napsání Nevěry (1997). Přemlouvala ho k tomu, aby svou partituru pro obrazové médium sám natočil. Odmítl to a tak to Liv Ullmanová udělala sama. V roce 2000 byl její film nominován na Zlatou palmu filmového festivalu v Cannes. Sám Bergman se nikdy nebránil tomu, aby Nevěra byla ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ

5 MARTIN STRÁNSKÝ LADISLAV DUŠEK KAROLÍNA BARANOVÁ KATEŘINA VYDROVÁ MARTIN POLÁCH KAROLÍNA BARANOVÁ

6 uváděna v divadle. Je to však skutečně jenom materiál, partitura. Konkrétní dílo včetně vlastního dramatického textu si musí každý vytvořit sám. Každá inscenace bude do jisté míry první premiérou díla. Nevěra předpokládá autorský vstup do Bergmanova díla v tom smyslu, že si každý režisér vybuduje v Bergmanových mantinelech svou vlastní hru. Bergman je jedním z neuvěřitelně citlivých tvůrců, je znalcem lidské intimity a zejména možných příběhů, které z ní vybíhají k naprosto nečekaným koncům. Bergman dokázal skvěle zpracovat a reflektovat svá vlastní traumata a jeho zvláštním magickým kouzlem je schopnost rozšiřovat vědomí diváků o momenty z jejich vlastního nevědomí. Ingmar Bergman zemřel 30. července 2007, krátce po svých 89. narozeninách na svém ostrově Fårö, kde žil posledních dvacet let svého života. O ŽENÁCH Z JEHO AUTOBIOGRAFIE NAZVANÉ LATERNA MAGICA... K ženám se chovám se samozřejmou otevřeností (namlouvám si), naprostou nenáročností (myslím si), a nezranitelnou loajalitou (představuji si). Moje intuice se pohybuje neomylně, mé city vůbec nic nezastírá, nejde mi o prestiž. Konflikty, k nimž mezi námi dochází, jsou důvěrné a nestávají se nebezpečnými. Vyzkoušeli jsme si spolu všechny možné taneční figury: vášeň, něhu, náruživost, pošetilost, zradu, hněv, komiku, nudu, lásku, radost, porody, měsíční záři, nábytek, kuchyňské nádobí, žárlivost, široké postele, úzké postele, nedovolený pohlavní styk, překračování hranic, víru a ještě: slzy, erotiku, samou erotiku, katastrofy, triumfy, mrzutosti, troufalosti, rvačky, strach, ještě jednou strach, vajíčka, spermie, krvácení, rozchody, kalhotky a ještě další, radši INGMAR BERGMAN NEVĚRA Překlad... Zbyněk Černík Divadelní adaptace, režie a hudba... Michal Lang Scéna... Milan David Kostýmy... Tomáš Kypta Dramaturgie... Martin Urban Osoby a obsazení Bergman... Ladislav Dušek Marianne... Markéta Tallerová Marcus... Martin Polách Isabelle... Karolína Baranová David... David Suchařípa Martin Goldberg... Martin Stránský Učitelka Jasanderová... Jana Stránská Holstová... Jana Stránská Anna Bergová... Michaela Lohniská Margareta... Štěpánka Prýmková Anděl... Kateřina Vydrová Herci zkouška Cesty dlouhým dnem do noci Eva... Eva Lecchiová Johan... Jakub Albrecht Axel... Martin Stránský Kaje... Kateřina Vydrová Inspice a nápověda... Kateřina Vydrová Výroba a střih projekcí... Martin Stránský Poděkování za hudební spolupráci Martinu Doubravskému a dále Maximu Biriucovovi, Yuriyi Horbachukovi, Blance Vrbové a Olegu Patlatyi. Poděkování Ivaně Brádkové za výrobu křídel. Premiéra 10. května 2013 v Malém divadle

7 skončím dřív, než vyjedu z kolejí: impotenci, chlípnost, hrůzu, blízkost Smrti, Smrt, černé noci, bezesné noci, bílé noci, hudbu, snídaně, ňadra, rty, fotografie, obrať se ke kameře a podívej se mi na ruku, kůži, psa, rituály, pečenou kachnu, velrybí biftek, zkažené ústřice, švindl a pikle, znásilnění a krásné šaty, šperky, dotyky, polibky, ramena, boky, cizí světla, ulice, města, soky, svůdce, vlasy v hřebenu, dlouhé dopisy, vysvětlování, spousty smíchu, stárnutí, neduhy, brýle, ruce, ruce, ruce už bude konec stíny, mírnost, pomůžu ti, pobřežní čáru, moře... HISTORKA Z NATÁČENÍ Bergman se prý proslavil svou výbušnou povahou a to jak při natáčení, tak v civilním životě. Jako mladý režisér často házel židlemi, aby před štábem a herci podtrhl svůj výklad. Říkal těmto výlevům vzteku pedagogické výlevy a provozoval je léta, třebaže s klesající frekvencí. Ale u herců to někdy příliš nezabíralo. Když mi něco vykládáte a rozčilujete se, nikdy vám nerozumím. Zato když mlčíte, ihned chápu, co myslíte, řekla mu jednou Ingrid Thulinová. MARTIN POLÁCH OSTROV FÅRÖ Ostrov Fårö byl řadu let má tajná láska. Kupodivu, vyrostl jsem přece v Dalarně a krajinu, která se mi nejhlouběji vtiskla do vědomí, tvoří řeka, kopce, lesy, vřesoviště. Přesto jsem si zamiloval Fårö. Došlo k tomu takto: V roce 1960 jsem se chystal natáčet film Jako v zrcadle. Je to film o čtyřech lidech na jednom ostrově. Přestože jsem tam nikdy nebyl, chtěl jsem film točit na Orknejských ostrovech. Zoufalá produkce navrhla Fårö. Je to levnější, praktičtější a dostupnější. Jednoho bouřlivého dubnového dne jsme se tam vypravili s tím, že si ostrov prohlédneme a pak to stejně natočíme na Orknejských ostrovech. Když jsme si konečně užili rozbouřeného moře, ocitli jsme se na Fårö. Kodrcali jsme se pak po kluzkých křivolakých cestách podél pobřeží. /.../ Vlastně nevím, co se tehdy stalo. Kdybych to měl vyjádřit pateticky, řekl bych, že jsem našel svoji krajinu, svůj skutečný domov. Kdybych chtěl být vtipný, dalo by se mluvit o lásce na první pohled. Moje svázanost s Fårö má několik důvodů. Nejdříve vyslala signál moje intuice: Toto je tvá krajina, Bergmane. Splňuje tvé niterné představy o normách, proporcích, barvách, horizontech, zvucích, tichu, světle a světelných reflexech. Tady je bezpečí. Neptej se proč, všechna vysvětlení budou jen neobratná dodatečná zdůvodnění. Například: Ve své profesi usiluješ o zjednodušení, proporcionalitu, napětí, uvolnění. Krajina na Fårö ti to v hojné míře poskytuje. Jiné důvody: Potřebuji nějakou protiváhu divadlu. Na břehu moře můžu zuřit a řvát a nanejvýš vyplaším racka. V divadle by to byla katastrofa. /.../ Během natáčení Persony se mě a Liv zmocnily vášně. Zcela špatně jsem odhadl situaci a svůj dům jsem stavěl s tím, že budeme na ostrově žít spolu. Zapomněl jsem se zeptat Liv, co si o tom myslí ona. Zůstala několik let. Zápasili jsme se svými démony, seč jsme mohli. Pak dostala roli Kristiny v Emigrantech. Ta ji odvedla daleko. Když odjížděla, oba jsme už věděli... Dobrovolná samota se dá vydržet...

8 Technická spolupráce Light designer... Pavel Hejret Svítí... Zdeněk Úlehla Vedoucí zvukař... Miloš Vondráček Zvukař... Petr Čermák Jevištní mistr... Sergyi Martinenko Rekvizity... Ladislav Říha Vlásenky... Iva Šebelíková Vedoucí výroby scénických kostýmů... Taťána Hrustinczová Scénu vyrobily dílny DFXŠ pod vedením Vojtěcha Michla 2013 / Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, občanské sdružení, Krátkého 1, Praha 9. Náklad: 500 ks / cena 23 Kč Ředitel: MgA. Martin Otava Šéf činohry: Michal Lang Redakce: Martin Urban Grafika: Ondřej Brom, Pavel Dušek Fotografie: Roman Dobeš Zřizovatelem Divadla F. X. Šaldy je statutární město Liberec. Umělecká činnost divadla se uskutečňuje za finanční podpory Libereckého kraje a Ministerstva kultury ČR. Mediální partner představení MARTIN POLÁCH

9 divadlo.cz