Daniela Kolářová S pojmem slavná si nevím rady

Transkript

1 pro vas rekl amní magazín česk ých drah 9 / 2013 / ročník 4 / zdarma Barma Pod dohledem Buddhy Den železnice Oslavy v regionech Daniela Kolářová S pojmem slavná si nevím rady

2 Ušetřete za jízdenky na vlaky ČD! Nakupujte v eshopu ČD s těmito výhodami: automatické vyhledání nejvýhodnější jízdenky sleva 3 % místenky zdarma V eshopu ČD pohodlně nakoupíte také z mobilu! České dráhy, Váš osobní dopravce

3 editorial / 01 Vážení čtenáři, milí spolucestující, jak jste jistě zaregistrovali z médií, naše firma prošla v uplynulém měsíci obměnou vedení, s novými manažery přicházejí i nové myšlenky a strategie. Nicméně věřím, co se týče magazínu, který držíte v rukou, že zůstane zachován v rozsahu a stavu, na jaký jste zvyklí. Zvlášť nyní, v době, kdy podzim pomalu vchází otevřenými dveřmi do našich životů, den se zkracuje mílovým tempem a člověk usedá ke knihám a časopisům zase o něco častěji. S blížící se změnou času mne pokaždé, když slyším o aktivitách různých zájmových skupin ve věci zrušení jeho střídání, napadá neoriginální, ale spásná myšlenka když už budeme rušit, zrušme hlavně ten čas zimní! Vždyť není nic depresivnějšího než tma o půl čtvrté odpoledne koncem prosince a nic krásnějšího než světlo o půl desáté letního večera... V září nás však čeká ještě spousta zajímavých akcí, a pokud se budeme bavit o těch železničních, k těm nejvýznamnějším bude patřit svátek všech dráhou okouzlených fanoušků Den železnice. Nechte se inspirovat fotografiemi jednoho z našich čtenářů a vypravte se na některou z akcí pořádaných ve vašem regionu. Šťastnou cestu vlakem přeje Zdeněk Ston, šéfredaktor kouzlo železnice Jakub Likovský Strýček z Vídně Foťte kouzla železnice a získejte Kilometrickou banku ČD! Své fotografie posílejte na cdprovas@cd.cz. Autora zveřejněných fotografií odměníme Kilometrickou bankou ČD na km v hodnotě Kč.

4 02 / obsah 07 rozhovor 11 retro Slušňáci versus grázlíci Většina z nás si postupem času vyzkoušela nebo vyzkouší jak roli vychovávaných, tak i vychovávajících jedinců, a ne vždy se poučíme z chyb našich rodičů. Místo klečením v koutě se dnes děti napravují třeba zákazem počítačových her nebo televize. Jak na výchovu vzpomínáte vy? 35 cestopis Daniela Kolářová Uznávaná paní herečka, která se objevila v nespočtu slavných českých filmů, nejčastěji po boku Jaromíra Hanzlíka. Dáma, která již mnoho sezon působí na scéně Divadla na Vinohradech, si ani po tolika letech slávu příliš nepřipouští. Na příkaz Buddhy se tu zastavil čas Exotická země s pohnutou historií to je Barma nebo také (oficiálně) Myanmar. Odvážným turistům ovšem nabízí dobrodružné objevování těch nejzajímavějších kulturních i přírodních pokladů, na které jinde ve světě jen tak nenarazíte.

5 Příští číslo vyjde obsah / 03 Jede, jede poštovský panáček... Klasické modré vozy s desítkami dřevěných přihrádek řazené v soupravách osobních vlaků sice postupně vymizely, ale nenechte se mýlit, poštovní expresy jezdí dodnes! 17 kultura Tipy a recenze Přinášíme vám kulturní tipy a recenze vybraných knižních, filmových, hudebních i televizních novinek, které pro vás připravil novinář a publicista Jan Kábrt. 49 ze světa železnice 43 zábava Aby vám cesta rychleji uběhla Křížovka, komiks, rubrika Co mi hlava nebere, fotosoutěž pro mladé talenty a povídka spisovatelky Markéty Hejkalové, kterou v žádné její knize nenajdete. 54 ČD průvodce Dny železnice v regionech Měsíc září je již tradičně měsícem svátku a oslav železnice na mnoha místech po celé ČR. Vyberte si akci, která je vám nejblíže. Těšit se můžete například na parní nostalgické jízdy, jarmarky, výstavy a další doprovodné programy. 23 cestování po ČR Moravskoslezský kraj Víte, kterému městu v tomto kraji se přezdívá město klobouků? Pokud ne, určitě budete po přečtení našeho článku o něco moudřejší. Toto místo pod Beskydy se ale pyšní i dalšími přízvisky a najdete tu i jedno z nejkrásnějších náměstí u nás.

6 04 / novinky Psali jsme Na jihu Čech je služba ČD Bike zvláště populární (č. 15/2013) V Jihočeském kraji jsou ve 27 půjčovnách ČD Bike k dispozici více než dvě stovky jízdních kol. Tato služba, kterou České dráhy zavedly v roce 2004, se stala zejména v tomto regionu populární. Za posledních několik let vzrostl zájem zákazníků o výpůjčku kol více než desetinásobně. Čína nabírá rychlost: smělé plány jsou znovu v kurzu (č. 15/2013) Korupční skandály a jedno velké železniční neštěstí vedly k tomu, že se ambiciózní rozvoj vysokorychlostních tratí v Číně značně přibrzdil. Nyní se penězovod opět otevřel a do plánů a projektů na nové tratě byly zapracovány i klimaticky náročné oblasti v severovýchodní části země. Navyšujeme kapacitu 2. třídy Z důvodu zvýšené poptávky po cestování vlaky Pendolino jsme od 2. září 2013 navýšili kapacitu 2. třídy u všech vlaků této kategorie. Vůz č. 1 (původně vůz 1. třídy s tichým oddílem) je nově označen jako vůz 2. třídy se zachováním tichého oddílu. Vůz č. 7 zůstává vozem 2. třídy, avšak nově bez vyznačeného tichého oddílu. Místa pro cestující 1. třídy budou nadále k dispozici ve voze č. 2. Najdete v něm oblíbené uspořádání sedadel s rozkládacími stolky uprostřed pro 2 a 4 cestující, nechybějí police pro ukládání větších zavazadel s možností jejich uzamknutí. Hned za tímto vozem je řazen bistro vůz. vůz č třída vůz č třída vůz č. 3 bistro / 2. třída Šampaňské na uvítanou Pro cestující v 1. třídě máme od září novinku welcome drink v podobě Bohemia sektu v alkoholické i nealko variantě zdarma! Řeky ukazují cestu a inspirují při výběru jmen vlaků (č. 16/2013) Koryta řek vždy určovala tvář železničních tratí vlaky často jezdívají v údolích v těsné blízkosti vodních toků. A činnost parní lokomotivy si bez stálého přísunu vody vůbec nebylo možné představit. Jména řek a rybníků se proto nezřídka objevují v názvech vlaků. Mezinárodní vlaky v toku času: pohodlí a rychlá jízda (č. 17/2013) Dálkové rychlíky patřily k nabídce vlakových spojení už v 19. století. Staly se prestižními vlaky železničních společností pro nejnáročnější cestující, reprezentovaly nejmodernější technická řešení. Po roce 1989 se u nás staly prvním symbolem dálkových vlaků na úrovni spoje EuroCity. Čtrnáctideník Železničář si můžete předplatit za 250 Kč/rok na zeleznicar.cd.cz. Místenky již od 35 Kč Jízda v Pendolinu je pro vás od září cenově dostupnější díky dynamickým cenám místenek. Rezervace za tyto dynamicky proměnné ceny pořídíte ve všech prodejních místech Českých drah jak v eshopu, tak na pokladních přepážkách nebo v automatech. Cestující 2. třídy vlaků SC Pendolino si ji může zakoupit u většiny spojů při včasném nákupu již za 35 Kč. Postupně s rostoucím obsazením spoje se cena zvyšuje na 70 Kč, 100 Kč, 150 Kč a krátce před cestou může cena dosáhnout až 200 Kč. Pro cestující v 1. třídě bude rezervace naopak závislá na tom, zda vlak jede ve špičce, nebo mimo ni. Místenku do 1. třídy pořídíte za 100 Kč (o víkendech a mimo špičku), 150 Kč nebo 200 Kč. Pro vybrané relace, např. mezi Olomoucí a Ostravou, může být nabízen omezený počet míst ve 2. třídě také za 0 Kč. Aktuální ceny místenek zjistíte ve vyhledávači spojení na v eshopu ČD nebo u pokladních přepážek ČD.

7 novinky / 05 Pozvánka Preventivní vlak již podeváté Železničář Rodinné stříbro, nebo přítěž? Pražské hlavní a Masarykovo nádraží, Nákladové nádraží Žižkov, historická budova ve stanici Ústí nad Orlicí to je jen zlomek železničních budov ve vlastnictví Českých drah, které mají podobně jako hrad Karlštejn nebo brněnská vila Tugendhat status národní kulturní památky. Toto oficiální označení má pak významný vliv na jejich správu a případné stavební úpravy, a to jak v dobrém, tak bohužel i ve špatném smyslu. Více se o tom dočtete na vnitřní dvoustraně čtrnáctideníku Železničář č. 16/2013, která je k dispozici pouze v tištěné podobě. Železničáře si můžete stejně jako časopis ČD pro vás předplatit na adrese Balikova@gr.cd.cz. Stejně jako v předchozích letech i letos vyrazí na české koleje speciální vlaková souprava Preventivní vlak, jehož cílem je seznámit veřejnost, zejména z řad žáků a studentů základních a středních škol, s riziky nesprávného chování na železnici. Letošní již devátý ročník zavítá do Olomouce 16. a 17. září a následně do Šumperka 18. a 19. září. Součástí vlaku je speciální kinovůz určený k projekci filmů s bezpečnostní tematikou a konferenční vůz, kde budou návštěvníci moci diskutovat s odborníky, kteří se nehodami na železnici zabývají. Na třetím stanovišti čekají na studenty hasiči, kteří předvedou ukázky své práce. Vstup je po předchozí rezervaci zdarma. Ti, kteří se letos na akci nedostanou, si mohou na prohlédnout video z minulého ročníku. anketa články, které vás nejvíce zaujaly Výsledky ankety o nejúspěšnější článek z minulého čísla ČD pro vás: 125 % hlasů Cestopis Zaručeně pravý orient pro tupé Evropany? (Václav Rubeš) 219 % hlasů Ze světa železnice 7 úžasných železničních muzeí (Petr Šťáhlavský) 318 % hlasů Cestování po ČR Jihočeský kraj ATAKUJEME NEJNIŽŠÍ CENY Každý měsíc v prodejnách PONT Market cenově zvýhodňujeme několik výrobků. Po celé září si můžete vychutnat například novou tyčinku Attack za extra nízkou cenu 7 Kč, ideální svačinku do školy či do práce. Čekají na vás ale i další zajímavé nabídky. Například ti, co u nás kupují energetické nápoje, nyní mohou sbírat náramky. Více se dozvíte v našich prodejnách.

8 06 / novinky z regionů Srpnové soutěže Soutěžili jste s minulým číslem ČD pro vás? Přesvědčte se, zda jste odpovídali správně. Soutěž o film Nevědomí na DVD Olga Kurylenko se představila jako Bond girl ve filmu: B) Quantum of Solace Soutěž o knihu Skvosty Čech, Moravy a Slezska Na zámku Blatná se natáčely filmy: C) Šíleně smutná princezna a Bílá paní Soutěž o předplatné časopisu Turista V redakci časopisu kdysi působil: B) Jiří Stanislav Guth-Jarkovský Soutěž o knihu 333 výletů po rozhlednách Součet nadmořských výšek rozhleden: m n. m. Soutěž o knihu Krkouni Lokomotivě se přezdívá: Krokodýl Moravskoslezský kraj Do Ostravy na Dny NATO Zlínský kraj S Matějem na Dny Zlínského kraje I letos se konají tradiční Dny Zlínského kraje, a to v sobotu 5. října. Kromě otevření Baťova mrakodrapu proběhne v rámci akce mj. prezentace regionálních potravin, tradiční valašské kultury a setkání s čelnými politiky krajské samosprávy. Z Valašského Meziříčí bude do Zlína vypraven zvláštní vlak v čele s jedinou provozovanou valašskou parní lokomotivou Matějem Ta potáhne soupravu historických vozů z první poloviny minulého století a mezi nimi i unikátní vůz postavený na zakázku Baťova koncernu pro Otrokovicko-zlínsko-vizovickou dráhu. Další informace budou postupně zveřejňovány na a Ústecký kraj O víkendu 21. a 22. září se na ostravském Letišti Leoše Janáčka uskuteční tradiční Dny NATO a Dny Vzdušných sil Armády ČR. Ty jsou jednou z největších přehlídek a prezentací vzdušných sil mezinárodního formátu. Při cestě na tuto akci můžete využít výhodné vlakové spojení do železniční stanice Studénka, kde budou po oba dny mimořádně zastavovat i vybrané, jindy projíždějící dálkové vlaky Českých drah. Od nádraží bude zajištěna kyvadlová autobusová doprava, která během několika minut přepraví návštěvníky ke vstupu do areálu letiště. Litoměřické vinobraní a Zahrada Čech Kdo zavítá od 13. do 21. září do Litoměřic, může navštívit tradiční veletrh Zahrada Čech s pestrou nabídkou pro zahrádkáře, chalupáře a kutily a bohatým kulturním programem. Ve dnech 20. a 21. září proběhne v historickém centru města také každoroční Litoměřické vinobraní a na Střeleckém ostrově se uskuteční hudební festival KREANS. Do Litoměřic se svezte vlakem. Vystoupit můžete na zastávce Litoměřice město, pojedete-li od Prahy a Lovosic, pak ve stanici Litoměřice horní nádraží, příp. na zastávce Litoměřice Cihelna. Návštěvníkům Zahrady bude navíc poskytnuta sleva Vlak+ Zahrada Čech 2013 ve výši 25 % na zpáteční jízdné do 2. vozové třídy. Vybrané vlakové spoje budou v době konání výstavy posíleny. Více informací najdete na Jména všech výherců najdete již nyní na

9 rozhovor / 07 DANIELA KOLÁŘOVÁ TEXT: PAVEL HRABICA FOTO: abelsonagency Jedna z nejvýraznějších tváří mezi českými herečkami posledních čtyřiceti let. Zahrála si snad všechno od rolí rozpustilých holek a princezen přes strohé cílevědomé ženy až ke sportovně založené obyvatelce domova seniorů. V divadle prošla možná stovkami postav. Její zkušenosti dovolují, aby pohlížela na svou profesi i život současně s nadhledem i kritickým hodnocením. Jsem vděčná za klasické divadlo

10 08 / rozhovor Čtyři desetiletí máte za svou domovskou scénu pražské Divadlo na Vinohradech. Až na občasná hostování jste stále věrná jedné firmě. Proč? Za totality nebývalo obvyklé měnit často zaměstnání, pro divadla to platilo také. Dostala jsem nabídku do Národního divadla, ale mně se z Vinohrad nechtělo. Byla tu báječná konstelace lidí, zvláště na tu dobu. A potom toto divadlo bývalo tak trochu něco jako druhý domov. Z dnešního hlediska je to možná komické, ale když v ulici, bydleli jsme tehdy na Malé Straně, v zimě prasklo potrubí a pár dní netekla voda, mohla jsem si donést do divadla vyprat prádlo, osprchovat se. Když byly děti malé, byla jsem ráda, že mám i v krizových situacích takové zázemí. Berte prosím tuto poznámku s humorem. Když použijete pojem slavná, nevím si s tím rady. Přestože vás a Jaromíra Hanzlíka, jak mi nedávno říkal, jeden čas nutili vstoupit do komunistické strany? I přesto. Člověk byl mladší a drzejší, my jsme si z toho s Jaromírem dělali srandu. Pravda je, že klima bylo v sedmdesátých letech hnusné, ale nebyla to padesátá léta. Ale fakt je, že nás rozsadili, jak tomu říkám já. Výsledkem bylo, že někdo kdesi rozhodl, že nás potrestá tím, že spolu nebudeme hrát, a to v divadle ani kdekoli jinde. U současné generace mladých herců vnímám výraznou touhu po rychlém úspěchu, slávě, snad i bohatství, snahu prosadit se v televizních seriálech. Myslíte, že jsou ještě takoví, kteří si umějí představit, že by po škole prostě šli hrát někam na venkov do malého divadla? Chci věřit, že jsou ještě takoví nadšenci. Společenské klima se absolutně proměnilo a je mnohem víc pracovních příležitostí. Otázkou jsou finance. V divadle jsou platy mizerné, podle magistrátních tabulek. Vůbec se nezohledňuje například vzdělání. Mám-li hovořit za sebe, v začátcích jsem o nějaké slávě, penězích, úspěchu neuvažovala. Hrát divadlo byla moje nejdůležitější představa. Moje máma byla v karlovarském divadle mzdová účetní a znala herecké platy, a proto byla mým rozhodnutím šokovaná. Možností je dnes ale víc než kdysi. Televize, dabing, muzikály Ano, ale bez divadelní praxe je to pro začínající herce zničující. To nepřehledné množství seriálů, kde se lze uplatnit, herce drtí, je to povrchní učení textů, natáčení mnoha obrazů za den. A právě tím se seriálová praxe na míle vzdaluje od práce v divadle, kde dostáváte spoustu informací od dramaturgů a pak od režie. Dva měsíce denně zkoušíte společně s kolegy a nespočívá to jenom v naučení se textu, ale učíte se pochopit myšlení postavy. To vás pak budí i ze spaní, vyskaku- vizitka Daniela Kolářová (66) Narodila se 21. září 1946 v Chebu. První velkou filmovou roli dostala v roce 1967 ve snímku Soukromá vichřice. Proslavila se zejména televizními seriály Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Sňatky z rozumu, Dnes v jednom domě, Synové a dcery Jakuba skláře. Mezi její nejvýraznější filmové role patří Slasti otce vlasti, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Na samotě u lesa. Jejím nejčastějším filmovým i divadelním partnerem byl Jaromír Hanzlík. Hrála v několika filmech Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka (Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vratné lahve, Obecná škola, Tmavomodrý svět). Od roku 1971 až dodnes je členkou hereckého souboru pražského Divadla na Vinohradech. Tady zazářila např. v inscenacích Věc Makropulos, Jistě, pane ministře, Figarova svatba aj. Hostuje ale i v dalších divadlech. Je držitelkou Ceny Alfréda Radoka. V letech 1990 až 1992 byla poslankyní České národní rady. jete zapsat si geniální nápad, abyste ráno zjistil, že je to naprostá hovadina. Chci tím jenom přiblížit něco z podstaty práce v divadle. Vědomě i podvědomě jste zatahován do procesu myšlení a citové investice do postavy, kterou se snažíte vytvořit. Tohle a spoustu jiných divadelních praktik seriálová tvorba absolutně nezná. Je tu ještě jedna okolnost, která je důležitá: mimo konzervatoře a DAMU vzniklo mnoho soukromých hereckých škol a tím pádem je herecký trh přesycen. A všichni absolventi se snaží uživit. Dá se poznat, kdo chce hrát a kdo jen uspět? Určitě. Divadlo vás odkope. Jako divák okamžitě poznám, kdo mě podvádí, že jeho hraní je jen forma, která postrádá obsah. Mezi dobrým hercem a exhibicionistou je propastný rozdíl. Ovšem v praxi mívají větší úspěch u diváků ti, co se předvádějí. Na druhé straně chápu snahu uživit se, nikdo nechce hladovět a strádat. Takže dokážu pochopit, že herci dnes berou všechno, co se naskytne. Před dvaceti lety jsem si myslela, že nekvality ubude, že už se nebudou hrát ty hloupé hry k výročím, kdy se udělala čárka a byl zase na chvíli klid. K mému velkému zklamání nekvality přibylo. Několikrát v životě jsem řešila dilema: vzít, či nevzít? A když jsem práci vzala, moc mi záleželo na tom nepodvádět diváky. A z týchž důvodů jsem práci několikrát odmítla. Litovala jste někdy, že jste vzala špatnou práci? V divadle jsem byla zaměstnaná, nemohla jsem si vybírat. A i ve vinohradském divadle jsme hráli příšerné hry k výročím VŘSR nebo ideologicky zaměřené proti emigrantům po roce Ještě teď, když si na to vzpomenu, sevře se mi žaludek ošklivostí. Jenom za promarněný čas nad tím takové tupé hry číst, natož je zkoušet. Musely na to chodit školy a my se styděli. Bylo to tragikomické. Jaromír Hanzlík mi nedávno pověděl, že na začátku 90. let odmítl nabídku do Divadla Na zábradlí. I proto, že v Čechovově Višňovém sadu je pošťák Číňan a jemu jsou moderní formy divadla proti srsti. Jste na tom stejně? Co je moderní divadlo? Když je upřednostněna forma na úkor obsahu, nebo když forma respektuje obsah? Z Vinohrad si vzpomínám například na inscenaci Molièrova Lakom-

11 rozhovor / 09 Léto s kovbojem (1976). Vratné lahve (2006). ce, kde režijní výklad a následná herecká interpretace respektovaly autora a byly označeny kritikou za moderní. Jistě měl na tom lví podíl výkon Miloše Kopeckého, ale bez režijního výkladu Jaroslava Dudka by to byl jeden herecký výkon, nikoli celé dobré představení s mnoha výbornými hereckými výkony. Mimo jiné režisér zatáhl do děje i diváky. Když Harpagon zjistil, že mu byly ukradeny peníze, sdělil divákům, že dokud se nenajdou, nikdo odtud neodejde, a rozkázal zamknout dveře do hlediště... Proč o tom mluvím? Ptáte se, zda je mi moderní divadlo proti srsti. Není, odpovídám, ale chci se dozvědět důvod, proč se režisér rozhodl hru inscenovat teď, v této době, a čím ho autor inspiroval. Každý má právo na svou interpretaci, ale nemám ráda, když je autor použit k osobní režijní exhibici a režisér pouze manipuluje herci. To je deformace a domnívám se, že v takovém tvůrčím přetlaku by si měl režisér napsat vlastní předlohu, protože mu původní autor často klade odpor. Současná obec divadelních kritiků je v této otázce rozdělena, přičemž jedna považuje deformace za moderní výklad a zatracuje představení, která se jich nedopouštějí. zajímavé hry dobrých autorů. Jsem ráda, že se vedení divadla za to nestydí, a diváci to akceptují. Chodí. V červnu jsme měli premiéru Lesa od Ostrovského, a jakkoli je autor řazen mezi klasiky, v překladu Leoše Suchařípy je to hra obsahem neuvěřitelně současná. Režisér Daniel Hrbek neměl potřebu autora doplňovat nebo karikovat, což mu bylo jistými kritiky vytčeno. Dlouhá léta se divadlem i televizí a filmem táhne vaše herecké partnerství s Jaromírem Hanzlíkem. Je taková profesní stálost pro herce důležitá? Je to svým způsobem výhoda, protože se znáte, můžete se dopouštět absolutních upřímností. Kolikrát jsme se spolu hádali o způsoby interpretace. Nebyly to urážky, bylo to k tématu. Dlouhé herecké partnerství je výhodné v tom, že můžete být Pořád toužíte po harmonickém uspořádání, ale realita funguje v extrémech. upřímný. Když pracujete s někým poprvé, našlapujete opatrně. S někým se dohodnete, s někým to nejde, chce exhibovat. Zase na druhou stranu změna je dobrá. Je dobré být občas herecky nevěrný. Poznáte jiný způsob uvažování a to člověka donutí k jinému úhlu pohledu na spoustu věcí. Neptám se herců poprvé existuje ve vaší profesi opravdové přátelství? Zajímá mě váš pohled. Myslím, že ano. Spíš asi u pánů, ženská přátelství jsou vzácnější. Když chcete mít v této branži děti, není to jednoduché. Nepravidelná pracovní doba, kličkujete mezi divadlem, televizí, filmem, musíte mít zajištěné hlídání, pokud jste oba herci. Profesní část vítězí nad soukromou. Na sedánky s kamarádkami není čas. V létě za vámi někdo přijede, uděláte si táborák. Ale v sezoně není čas. Jste vděčná vinohradskému divadlu, že se drží klasického repertoáru v klasickém provedení? Vinohrady se zuby nehty nedrží klasického repertoáru, řekla bych spíš, že hledají S Martinem Zaha lkou a Janou Krausovou jako pani Voc istcova ve Schwabove Lidumoru aneb Ma ja tra beze smyslu v Divadle Komedie (1999). S Miroslavem Zavic a rem jako Rita v Na me sti bratr i Mas i nu v Klicperove divadle v Hradci Kra lové (2010).

12 10 / rozhovor Měla jste kvůli zaneprázdnění výčitky vůči synům? Ano, měla jsem pocity viny. Třeba jsem žárlila na tetu, která je hlídala, když jsem šla do divadla. Když byli kluci ještě mimina, strašně ráda jsem je koupala. Žárlila jsem na ni cestou do divadla. Později je teta naučila říkat u dveří: Maminko, řekni v divadle, že máš děti. Ale také jsem měla období, kdy jsem nic nového nezkoušela, takže jsem byla s kluky doma. Jenže to se pak zase trápíte profesně. Pořád toužíte po harmonickém uspořádání, ale realita funguje v extrémech. Vy jste tady na Vinohradech zažila Vladimíra Dlouhého. Zajímá mě, jestli by byl takový vynikající herec, kdyby nevedl tak příšernou životosprávu? To asi neví nikdo, ale je mi to hrozně líto. Byl tak talentovaný. Tady v klubu sedával, pil kafe a pivo, ale nikdy jsem ho neviděla jíst. Lze vůbec herectví provozovat bez pití, ponocování, kouření a dalších neřestí? Jistěže ano. Ale je také normální, že herci jdou po premiéře, kdy se kumuluje napětí, posedět a popít. Je potřeba ventilovat všechny emoce. Když máte děti, už si to dovolit nemůžete, ale patří to k divadlu a není důvod to odsuzovat. Ať si každý vybere. Když máte v šest ráno nástup na natáčení, musí každý nést následky. Buď se vyspí, nebo jde rovnou z flámu. dojmy Paní herečka před objektivem i mikrofonem Je o ní známo, že se nerada fotí, ale byla velmi trpělivá. Improvizované fotostudio jsme si vytvořili v pražském karlínském studiu Českého rozhlasu, kde v létě natáčela. Trpělivě pózovala, bez manýr, s pochopením pro potřeby fotografa i grafika. Na samotný rozhovor přijela v horkém létě do Prahy z venkovské chalupy, seděli jsme v klubu vinohradského divadla. Shodou okolností vedle stolu, kde sedával i její kolega Vladimír Dlouhý, o němž je v rozhovoru také řeč. A souhrou náhod se rozhovor odehrával na den přesně, kdy před třemi lety tento vynikající herec zemřel. Mezi dobrým hercem a exhibicionistou je propastný rozdíl. Jedna vaše televizní postava silně utkvěla v paměti Kateřina Sovová z Nemocnice. Žena chladná, cílevědomá, jiná, než jste hrávávala Byla vám něčím blízká? Byla to jiná stupnice. Byla jsem vděčná za jiný způsob myšlení. To, jak myslíte, ovlivňuje vaše chování, způsob komunikace, držení těla, chůzi. K určitému způsobu myšlení patří i oblékání, to má také velkou vypovídací hodnotu. Pochopila jste její postavu? Dnes takové cílevědomé ženy budující si kariéru jsou všude kolem nás, nijak nás to nezaujme. Ale tehdy vyčnívaly i z té obrazovky. Svým způsobem ano. Jste-li z rodiny, kde vás tak vychovají, mají na vás maximální požadavky, máte je i vy na své okolí, přijmete podobný model. Zaměření na nejvyšší cíle ve svém oboru, tomu vše Kateřina Sovová podřizovala. Takoví lidé byli vždy, dnes je to ale asi trend. Vy jste si kariéru cíleně nebudovala? Já jsem měla štěstí, nikdy jsem si nemusela o nic říkat, ke mně práce přicházela. Bylo hezké, že jsem si mohla i vybírat. O nějakém kariérním postupu jsem nepřemýšlela. Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste slavná, známá, populární? Z divadla rozhodně ne. Až když se objevíte v televizi, takže to asi přišlo s Takovou normální rodinkou. Lidé začnou různě pokřikovat na ulici, v tramvaji... Zpočátku si s tím vůbec nevíte rady, pak se to musíte naučit nějakým způsobem zpracovat. Někdy jsou lidé milí, jindy sprostí. Vy jim vlastně tou televizí chodíte do kuchyně, takže vám někdy rovnou tykají. Je to stejně podivné. Když už použijete pojem slavná, nevím si s tím rady. Jak na tuto situaci reagovali synové? Blbě. Nemohli přemýšlet o tom, jestli by chtěli slavnou nebo neslavnou maminku. Děti v jejich okolí a ve škole papouškovaly to, co doma říkali rodiče. Vůbec jsem si to neuvědomovala. Až když jsem dělala rozhovor pro nějaký časopis a položili mi otázku, jak slavíme Vánoce. Řekla jsem, že píšeme dopisy do Ježíškárny a dáváme je za okno. Spolužáci se pak mým dětem smáli tak vy píšete dopisy do Ježíškárny? Neuměla jsem si do toho okamžiku představit, že to někdo obrátí proti nim. Od té doby nechci mluvit o svém soukromí. Co je na herectví nejkrásnější? Kromě soukromí bere člověku hodně energie, nemám pravdu? To ano, ale divák nesmí poznat, že to nejsou jen dvě a půl hodiny představení. Má právo na výsledný efekt. A dokonce se může spousta lidí ptát: A co děláte přes den? Ale prozradím vám, že divadlo je osvobozující v těžkých okamžicích osobního života, donutí vás na tři hodiny z trablů vyskočit.

13 retro / 11 výchova dítek v Č(SS)R TEXT: TOMÁŠ CACH Slušňáci versus grázlíci Obě kategorie byly samozřejmě hojně zastoupeny ve dvou státech, jejichž rozdílnými režimy se většina z nás v posledních desetiletích prožila ať už v pozici vychovávaných či vychovávajících. Generovalo však socialistické dusno automaticky podmínky vylučující řádnou výchovu v rodinách? A je naopak svobodná (aspoň statutárně...) společnost její přirozenou zárukou? Brečí, trucuje nebo se stydí? Foto: archiv Vladimíra Oppelta

14 12 / retro sem nevychovanej zmetek J a z mých dětí jsou taky pěkně nevycválaný hajzlíci. Slyšeli jste někdy od někoho takovou zdrcující sebekritiku? Asi těžko. Naprostá většina příslušníků rodu homo sapiens má o vlastní vychovanosti i svých výchovných schopnostech mínění přinejmenším mírně pozitivní. Jak je tedy možné, že chování a jednání značné části populace projevující se v každodenním životě tomu jaksi neodpovídá? Všichni jsme absolvovali po svém narození nějakou tu výchovu (byť třeba i ústavní...), která zásadním způsobem ovlivnila celý náš další život. A ti z nás, z nichž se posléze stali rodiče, se automaticky transformovali do role vychovávajících. Sám generačně patřím k těm, kteří si navíc vyzkoušeli obě pozice ve dvou státech a zásadně odlišných režimech. (Dodávám jak jinak že se považuji za slušně vychovaného člověka a totéž tvrdím o svých dvou dávno dospělých dcerách.) Pokud jde o institucionální podíl na výchově dětí (mám na mysli zejména školský systém), osobně se domnívám, že byl vždy poněkud přeceňován. Novotného děti... Ano, sám jsem rozum i první porce výchovné krmě bral v oněch (pro mnohé) zlatých šedesátkách. Nejsilnější pocity a vzpomínky na sebe jako vychovávaný objekt? Asi drezura Současná generace 41 % Na zadek, přes ruce 32 % Domluva 15 % Pohlavek, facka 14 % Domácí vězení 7 % Slovní pokárání 5 % Výprask, bití 5 % Domácí práce, úkoly navíc 4 % Zvýšení hlasu 3 % Zákaz oblíbené činnosti (TV, PC) vštěpující nám respekt a slušné vystupování vůči dospělým za všech okolností, což se uplatňovalo zejména na návštěvách, kde jsme se kupříkladu nevrhali bez pobízení na přichystané pohoštění. Nedávno jsme si také se sestrou jsme oba v blízce předdůchodovém věku notovali, že nás v životě ani nenapadlo odhodit na veřejném prostranství sebemenší papírek... V oněch 60. letech nepochybně ovlivňovala výchovu dětí v rodinách jejich všeobecná ekonomická situace, což nás chtě nechtě vedlo ke skromnosti. Děti si navzájem (až na nepatrné výjimky) nezáviděly lepší oblečení, svačiny, hračky, kapesné, prázdninové pobyty... Všichni na tom byli víceméně stejně i když z dnešního pohledu samozřejmě nic moc. Určitý materiální minimalismus však zároveň podněcoval k takovým rodinným aktivitám, které přirozeně utužovaly a rozvíjely vztahy mezi rodiči a dětmi, což se zpětně pozitivně odráželo ve výchově. A ve škole? Nepatrná část učitelského sboru se na nás, nad rámec osnov, snažila působit ve smyslu onoho vyššího principu mravního, většina pak odučila, co musela a spěchala domů vyčistit si od těch harantů hlavu. Nejvíce se mi zaťala do paměti úporná donucovací snaha vychovatelek v družině přimět nás ve školní jídelně pozřít beze zbytku každé jídlo. Naše maminky nám pak nacházely po kapsách ožužlané zbytky těch nejnestravitelnějších hužev. Nejčastěji používaný rodičovský trest Minulá generace Pohlavek, facka 38 % Výprask, bití 23 % 14 % Na zadek, přes ruce 11 % Domácí vězení 11 % Domluva 5 % Slovní pokárání 4 % Klečení, stání 3 % 3 % Zákaz oblíbené činnosti (TV) Domácí práce, úkoly navíc Zdroj: Nadace Naše dítě...a jejich Husákovi potomci Sedmdesátá léta proletěla mým životem ve víru středo/vysokoškolských studií. To už bylo na případné výchovné korekce mé osoby dost pozdě, leč mohu (nikoli bez jisté pýchy) konstatovat, že jsem musel mít solidní základ a v podstatě jich nebylo třeba. Vystupovat v roli bezproblémového syna mi opravdu nečinilo žádné potíže. (No... pár výstřelků by se taky našlo, to když jsem si například půjčil bez tátova vědomí rodinnou škodovku a vrátil ji s neutajitelně nabouraným blatníkem.) Nenechal jsem se ani od rodičů zkazit, respektive nebyl jsem zkažen, penězi na zbytné (z jejich pohledu) výdaje jsem si vydělal brigádami. V podobně zdárně vychovaného jedince dospěla i moje o dva roky mladší sestra. O jejích výstřelcích ovšem taktně pomlčím... Po ukončení studií a korunovaci mého výchovného procesu absolvováním základní vojenské služby jsem se zčistajasna a bez přípravy ocitl na druhé straně barikády tedy v pozici vychovávajícího, ba přímo otce. Dnes mi zpětně přijde výchova starší dcery (a následně i mladší) v prvních letech jejího života jako naprostá brnkačka, i když manželka by to asi viděla trochu jinak. Hodně nám také pomohlo, že obě děti s nadšením navštěvovaly jesle i školku, kde lámaly rekordy v takřka nepřetržité účasti, protože díky (po mně zděděnému) festovnímu imunitnímu systému téměř vůbec nebyly nemocné. Z hlediska výchovy proběhlo bezproblémově i období přechodu obou dcer na základní školu. Pak přišel Velký listopad, který vyvolal takové společenské změny, na něž bylo třeba i v této oblasti reagovat. Nová výchova? Školský systém v prvních polistopadových letech v naprostém klídku popíral úsloví, že postaru se žít nedá. Rozvíjející se majetková diferenciace společnosti však vnesla do mezidětských i rodinných vztahů nové (a potažmo i výchovné) problémy v podobě dětí deprivovaných syndromem chudých příbuzných. Přestože naše rodina patřila (a dosud patří) do příjmové kategorie pouze mírně nadprůměrné, podařilo se nám tento fenomén ve vztahu k vlastním dětem celkem v pohodě ustát. S postupem let se však stává obecně stále všudypřítomnějším zejména v souvislosti s novými a novými technologickými vymoženostmi, které děti prostě musejí mít. Přímo výchovnými základy však otřásl ze Západu nekriticky (byť neoficiálně) přebíraný kult dítětě, který našim ratolestem prý

15 retro / 13 Jesle v Králíkách Jako dvouletý chlapec jsem chodil v roce 1965 do jeslí v pohraničním městečku Králíky. Při společných vycházkách i hraní na zahradě jsme měli všichni na sobě stejné erární oblečení včetně slušivých baretů. Martin Kosek tělesné tresty...nebo dostaneš na zadek! v zájmu harmonického vývoje jejich osobností dovoluje v podstatě cokoli. S neblahými důsledky jeho praktické aplikace se potkáváme dnes a denně všude kolem nás. Malý osobní příklad: Na rodinné oslavě u příbuzných vylezla pětiletá dvojčata na skříň, odkud klučíci s požitkem kopali tatínka s dědečkem do hlav. Reakce? Všichni početní přítomní se jejich vynalézavé čipernosti burácivě smáli (kromě mne a mé manželky). Nechci vypadat jako nějaký staromilec, ale když se tak rozhlížím po dnešní mladé a nejmladší generaci, je mi často smutno. Už jen ten kanální slovník (zkuste si chvíli postát před základní školou...), předrzlé chování k rodičům i dospělým vůbec na veřejnosti... Nemůžu si pomoct, takoví jsme my opravdu nebyli. Cože...? Kam že se mám vrátit? Jo do hrobu... Abych nezapomněl z vychovatelských pozic jsem dosud neokusil roli prarodiče. Myslete si, co chcete, ale vůbec se na ni netřesu. Ten (ta) má (vy)chování řeznického psa! Často používané rčení rozhodně nemá vyznívat pro jeho adresáta jako lichotka. Ale zamysleli Na uplatňování tělesných trestů jako metody při výchově dětí panují mezi vychovávající i odbornou veřejností značně rozdílné názory. Jejich ortodoxní zastánci je považují snad za jediný účinný výchovný prostředek, militantní odpůrci zase každý pohlavek či plácnutí přes zadek za hrůzyplné týrání dítěte.pokud sami tělesné tresty (samozřejmě v přiměřené míře!) používáte, měli byste si například uvědomit, že: potlačí nežádoucí chování dítěte jen dočasně, bez dlouhodobého pozitivního efektu opakováním pozbývají na účinnosti, což vede k stupňování jejich frekvence a intenzity jsou pro dítě pokořující, vyvolávají hněv a pomstychtivé tendence často bité děti se chovají slušně jenom ze strachu, mimo dosah rodičů se nedokážou ovládat trestání v hněvu (které je nejčastější) vytváří silné záporné emoce nejen v dítěti, ale i v rodičích a ostatních členech rodiny i plánované využití těchto trestů (některými odborníky tolerované) nevede děti k větší odpovědnosti, vždy je vzorem negativního chování. Optimální samozřejmě je se při výchově bez tělesných trestů obejít (v naší rodině se nám to kupodivu podařilo). Jenže... ani rodič není ze železa. Určitě znáte ty situace: chcete si něco v klidu dodělat (třeba dočíst tento text) a dítko zlobí a (nesnesitelně!) zlobí, takže vám nakonec povolí nervy a... jste se někdy nad jeho původem i skutečným významem? Řezníci v minulosti využívali psů mohutných, silných plemen (nejčastěji např. rotvajlera) k ochraně majetku a především pak k tažení vozíků, na nichž distribuovali zákazníkům masné produkty. Je nasnadě, že takový pes musel být sakra dobře vychovaný navenek klidný a přá- telský, ale současně sebevědomý, nebojácný, ovládající své nervy a přirozené pudy. Jak tedy mohl přijít ke své nechvalné pověsti? Pravděpodobně díky některým nevydařeným jedincům, jejichž výchovu nezvládli jejich páníčkové. Typický řeznický pes by však mohl být stupněm své vychovanosti nepochybně vzorem pro nejednoho dvounožce!

16 14 / retro Když tátové ještě měli čas... Na této fotce jsem s tátou v roce Na rozdíl od dnešních časů se můj otec vracel z práce kolem čtvrté hodiny a hrával si se mnou. Kromě víkendových výletů a prázdnin na chatě se nám rodiče věnovali i v týdnu, hrávali pro nás například loutkové divadlo. Otec vyráběl loutky z moduritu, matka na ně šila oblečky a malovala kulisy, na kazeťák namlouvali děj a dialogy pohádek. Netuším, jak to všechno stíhali... Anna Hladíková šance Staňte se spolutvůrci našeho časopisu! Na této dvoustraně najdete i v následujících číslech vždy několik retro fotografií s příběhem (a datem vzniku před rokem 2000) vztahujících se k uveřejněnému tématu a vybraných z vámi zaslaných příspěvků. Fotografie, doplněné několikařádkovým popisem (datum a okolnosti pořízení zejména místo, zobrazení aktéři atd.), můžete zasílat elektronicky (naskenované) na cdprovas@cd.cz, případně poštou na adresu redakce (viz str. 64). Na obálku nebo do předmětu u uveďte heslo RETRO. Fotografie vám budou vráceny pouze na vyžádání! Každý námi vybraný snímek bude honorován částkou 600 Kč. Pro nejbližší čísla magazínu vyhlašujeme následující témata: č. 10/2013: ZA VOLANTEM uzávěrka zaslání 16. září č. 11/2013: RESTAURACE A JÍDELNY uzávěrka zaslání 14. října Nejstarší bratr Po tragické smrti mého otce v roce 1957 jsme bydleli u dědečka a babičky v Krahulově na Moravě. Dědeček, babička i máma museli chodit do práce, školky nebyly, a tak jsem se coby nejstarší (s baretkou) musel o výchovu mladších sester postarat. Fotografie je z podzimu 1958 a krmím na ní sestry Mílu a Máňu. Měli jsme tehdy rýžový nákyp a ještě dnes při pohledu na tento obrázek cítím jeho lahodnou chuť... Libor Obůr ka

17 retro / Hrej si s autíčkem! Románku, hrej si s autíčkem! pravil můj otec Josef Kozák a ještě mě u toho vyfotil. Tehdy v létě 1969 mi byly necelé čtyři roky a to embéčko (Škoda 1000 MB) patři lo jeho švagrovi. Snímek je z Dubenc e u Českých Budějovic a majitel auta, můj strýc Václav Dragoun, se ani nezlobil; měl a má děti rád. Roman Kozák Výchova prací šími Jako malí jsme často jezdívali s dal rodinami na společné pobyty na slet pro děti chaloupkách. Bylo třeba vymy alu začali program, abychom si i my pom o jsme uvědomovat, co je to práce. Takt a nutno byli například zapojeni v roce 1992 al. ěžov nest si z nás o nikd že podotknout, Bára Křížová Vesnická škola Do této školy, na původní faru, jsem chodil se svými kamarády ze školky. V takových lavicích jsme sedávali v roce 1965 a poslouchali výklad paní učitelky Dolejší. Jako budoucího fotbalistu mě nejvíc bavil tělocvik, maminka mě zase přihlásila na kroužek náboženství po vyučování. Jaroslav Touš 15

18 Výjimečné zážitky na pěti tyrolských ledovcích Nové restaurace, bezbariérový přístup i v zimě a skvělé radovánky na lyžích Každým rokem se na pěti tyrolských ledovcích zlepšuje komfort pro všechny lyžařské a snowboardové nadšence. Letos si na ledovcích vychutnáte především kulinářské zážitky. Na Hintertuxském ledovci v Tuxer Fernerhaus vyrostla nová restaurace s obsluhou, krbem a bezdrátovým připojením WiFi pro všechny hosty. Stanice lanovky Gamsgarten na Stubaiském ledovci se rozšířila o pavilon pod širým nebem, kde se můžete slunit na venkovní terase, navštívit obchod se sportovními potřebami anebo rozmazlit své chuťové buňky v nové restauraci plné výtečné rakouské gastronomie. V blížící se zimní sezoně se v Söldenu v údolí Ötztal otevírá vedle horní stanice lanovky Gaislachkoglbahn nová gurmánská restaurace ve výšce metrů nad mořem a visutý most na vrchol. Pitztalský ledovec zase nabízí návštěvníkům nejvýše položenou kavárnu v Tyrolsku s názvem Café 3440, z níž si můžete užít velkolepý výhled na místní panoramata. V Tyrolsku nezapomněli na náročné lyžaře, pro které je zde připravena nová lyžařská trasa Bildstöckljoch a nejprudší sjezdovka Daunhill, jež má neuvěřitelný šedesátiprocentní sklon. Na Kaunertalském ledovci se zase mohou pochlubit tím, že řadou bezbariérových nabídek dokážou připravit zážitek z lyžování i pro osoby se Výlet do raného středověku zdravotním postižením. Jak se žilo v raném středověku, poznáte v Archeoparku Chotěbuz- Podobora. V lokalitě, kde kdysi stávalo starobylé slovanské hradiště, vyrostly repliky raně středověkých staveb. Podle archeologických nálezů byla rekonstruována jak obytná stavení, tak i v té době nezbytná obranná zařízení. Dokonalé iluze života našich předků už využili i filmaři. V Archeoparku se letos v březnu natáčelo první české dokudrama Cyril & Metoděj Apoštolové Slovanů, které vzniklo u příležitosti výročí jejich příchodu na naše území. Novinky na ledovcích a lyžařská permanentka do všech pěti lyžařských oblastí Každý z pěti tyrolských ledovců má své. Největší výhodou je, že na všech sjezdovkách pěti tyrolských ledovců s přírodním sněhem platí jeden skipas White 5, tudíž můžete lyžovat na celkem 314 kilometrech sjezdovek. Permanentka White 5 platí celkem deset dní od 1. října 2013 do 15. května Její velkou předností je to, že ji nemusíte vyjezdit najednou, ale dá se využívat flexibilně. Tento skipas stojí 345 eur a od 1. října si ho můžete zakoupit u pokladen všech pěti lanovek na ledovce. Ve dne na sjezdovkách, večer v ledovcovém hotelu Ve ski areálech se můžete ubytovat v soukromém penzionu, útulném apartmánu nebo i v hotelu se čtyřmi hvězdičkami. Nejlepší možnosti ubytování v regionech tyrolských ledovců najdete na webových stránkách Všechna turistická zařízení nabízejí chutnou rakouskou kuchyni a také wellness či sportovní program. Ubytování si můžete objednat online zároveň s permanentkou White 5 do všech pěti ledovcových skiareálů. Jestliže se budete pozorně dívat, zahlédnete Archeopark i z vlaku. Železniční zastávka Chotěbuz se nachází necelý kilometr od recepce Archeoparku. Od zastávky se vydejte vpravo po ulici Karvinská (silnice I/67), asi po 300 m zahněte vlevo do ulice Za Mostem a po přibližně stejné vzdálenosti už uvidíte po levé straně vstup do Archeoparku. Do Chotěbuze se můžete svézt linkami S1, S2 a R1 moravskoslezského Eska. Podrobné informace o 5 tyrolských ledovcích a nejlepší nabídky naleznete na Informace k jednotlivým lyžařským oblastem naleznete zde: Kaunertal: Pitztal: Sölden: Stubai: Hintertux:

19 kultura / 17 kino filmy na doma divadlo výstavy knihy cd Kulturní jana kábrta tipy a recenze ČD TIP VELKÝ GATSBY Oslnivá podívaná a k tomu Leonardo DiCaprio v hlavní roli. To je klasika podle režiséra Baze Luhrmanna, který se u filmových fandů zapsal muzikálem Moulin Rouge nebo válečnou romancí Austrálie. Nyní sleduje příběh Nicka Carrawaye, který se ve dvacátých letech minulého století dostal z amerického středozápadu přímo mezi newyorskou smetánku. A je svědkem toho, jak její nelegální obchody, milostné vztahy a zhýralý život spějí do tragického finále. USA, 142 MIN. / REŽIE BAZ LUHRMANN / HRAJÍ LEONARDO DICAPRIO, CAREY MULLIGAN, TOBEY MAGUIRE, JOEL EDGERTON, ISLA FISHER Soutěž o 5 DVD Odpovězte na soutěžní otázku a vyhrajte film Velký Gatsby na DVD. Kdo je autorem románu Velký Gatsby? A) Thomas Mann B) Francis Scott Fitzgerald C) Lion Feuchtwanger Odpověď zadejte do příslušného formuláře na do 26. září.

20 18 / kultura Kino DIANA Bylo otázkou času, kdy se Hollywood chytne příběhu nejslavnější novodobé princezny a po šestnácti letech od její tragické smrti je tu film Diana s podtitulem, že každá legenda má své tajemství. To filmaři hledali v posledních letech života Lady Di, které mimo jiné poznamenal rozvod s princem Charlesem. Krásku si zahrála hvězda King Konga Naomi Watts. USA, VB / REŽIE OLIVER HIRSCHBIEGEL / HRAJÍ NAOMI WATTS, NAVEEN ANDREWS, DOUGLAS HODGE, GERALDINE JAMES V KINECH OD 19. ZÁŘÍ DONŠAJNI Moc toho o svém novém filmu režisér Jiří Menzel prozradit předem nechtěl. Děj se točí okolo operního souboru, který se na malém městě rozhodne uvést Mozartovu operu Don Giovanni. O něco zajímavější je však zákulisí, kde se odehrávají příběhy lásky, zklamání či vášnivého milování. Na plátno se v něm vrací Jaromír Hanzlík nebo Libuše Šafránková. ČR, 102 MIN. / REŽIE JIŘÍ MENZEL / HRAJÍ JAN HARTL, LIBUŠE ŠAFRÁNKOVÁ, MARTIN HUBA, JIŘINA JIRÁSKOVÁ, IVANA CHÝLKOVÁ, EMMA SMETANA V KINECH OD 26. ZÁŘÍ Filmy na doma IRON MAN 3 Nejlepší a nejvtipnější z Iron Manů, v němž se bohatý průmyslník Tony Stark v převleku za železného muže vydává zjistit, kdo je zodpovědný za jeho utrpení. A i když bude mít na této cestě i velké problémy sám se sebou, neošidí své příznivce o skvělou akci, bláznivé kousky, do kterých se vrhá s radostí malého kluka, nebo osobitou lovestory. USA, 129 MIN. / REŽIE SHANE BLACK / HRAJÍ ROBERT DOWNEY JR., GWYNETH PALTROW, DON CHEADLE, BEN KINGSLEY, PAUL BETTANY, REBECCA HALL, GUY PEARCE Muzikály FLASHDANCE Ve filmové podobě byl hitem roku 1983 a stal se jedním z nejslavnějších muzikálů vůbec. Před třemi lety se příběh osmnáctileté Alex, která přes den pracuje jako svářečka a v noci se věnuje tanci, rozhodli v Anglii převést na jeviště. Vznikla show s atmosférou osmdesátých let a hity jako What A Feeling nebo Maniac. K nám dorazí na konci měsíce. MĚSTSKÉ DIVADLO, BRNO / HRAJÍ SVETLANA JANOTOVÁ, IVANA VAŇKOVÁ, ONDŘEJ STUDÉNKA, DUŠAN VITÁZEK, HANA HOLIŠOVÁ PREMIÉRA 28. ZÁŘÍ MAUGLÍ Bude to podívaná pro děti, ale protože spisovatel Kipling jako by v džungli viděl spíše než zvířata lidi, bude se bavit celá rodina. Muzikál o přátelství, lásce a boji o přežití napsala osvědčená dvojice Ondřej Soukup a Gabriela Osvaldová, diváky by měla překvapit náročná akrobatická čísla a potěšit kostýmy Simony Rybákové nebo účast řady hvězd. DIVADLO KALICH, PRAHA / HRAJÍ JIŘÍ KORN, LUCIA ŠORALOVÁ, JAN KŘÍŽ, RICHARD TESAŘÍK, CSONGOR KASSAI PREMIÉRA 12. ZÁŘÍ RYCHLE A ZBĚSILE 6 Film pro všechny kluky a chlapy, kteří mají rádi rychlá auta a pořádnou dávku akce k tomu. Tady je tohle všechno v podání starých známých: Doma a Briana, kteří patří k legendám tajných závodů rychlých aut. Jenže co bylo, bylo, a když je teď do svých služeb láká zvláštní agent Hobbs, nakonec mu kývnou. A stanou se z nich lovci těch, kterými sami kdysi byli. USA, 130 MIN. / REŽIE JUSTIN LIN / HRAJÍ VIN DIESEL, PAUL WALKER, DWAYNE JOHNSON, TYRESE GIBSON, JORDANA BREWSTER, MICHELLE RODRIGUEZ