Rozhodčí řízení v České republice

Transkript

1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta Jan Veselý Rozhodčí řízení v České republice Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JuDr. Petr Smolík, Ph.D. Katedra občanského práva Datum vypracování práce:

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze Jan Veselý 4

3 OBSAH 1. Úvod Pojem a druhy rozhodčího řízení Pojem rozhodčího řízení Právní povaha rozhodčího řízení Právní úprava rozhodčího řízení Druhy rozhodčího řízení Rozhodčí řízení institucionální Rozhodčí řízení ad hoc Arbitrabilita Charakteristické rysy rozhodčího řízení Rozhodčí smlouva Pojem a typy rozhodčí smlouvy Forma a náležitosti rozhodčí smlouvy Účinky a závaznost rozhodčí smlouvy Neplatnost rozhodčí smlouvy Rozhodci Předpoklady pro výkon funkce rozhodce Jmenování rozhodců Přijetí a vzdání se funkce rozhodce Vyloučení rozhodce Odměňování rozhodců K otázce odpovědnosti rozhodce Zahájení a průběh rozhodčího řízení Základní zásady rozhodčího řízení Procesní otázky rozhodčího řízení Procesní pravidla v řízení ad hoc Procesní pravidla v řízení institucionálním Zahájení rozhodčího řízení Náležitosti žaloby

4 7.4. Průběh rozhodčího řízení Dokazování Předběžné opatření Smír Rozhodné právo Rozhodnutí v rozhodčím řízení Rozhodčí nález Vydání a náležitosti rozhodčího nálezu Oprava chyb v rozhodčím nálezu, doplňující rozhodčí nález Právní moc a vykonatelnost rozhodčího nálezu Přezkum rozhodčího nálezu Zrušení rozhodčího nálezu soudem Návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem a důvody pro jeho zrušení Postup po zrušení rozhodčího nálezu soudem Výkon rozhodčího nálezu Výkon tuzemského rozhodčího nálezu v České republice Výkon cizích rozhodčích nálezů Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky Organizace rozhodčího soudu Pravidla pro řízení před Rozhodčím soudem Rozhodčí řízení on-line Závěr Seznam použité literatury...59 Resumé

5 1. Úvod Rozhodčí řízení v České republice v podobě, jak je známe dnes bylo umožněno přijetím zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, s účinností od Zejména v posledních letech se rozhodčí řízení stává předmětem neustále se zvyšujícího zájmu. O tom svědčí i množství odborných článků či publikací, které se dílčími aspekty tohoto institutu zabývají. Do popředí zájmu veřejnosti se tento způsob rozhodování sporů dostal mimo jiné i medializací některých kauz (Diag Human, Nomura). Četnost využívání institutu rozhodčího řízení celosvětově stoupá. To je způsobeno především jeho charakteristickými rysy, jako je zejména rychlost, flexibilita, neveřejnost, a to zejména v protikladu k vytýkaným vadám justice, jako je přílišná rigidita a zdlouhavost civilního řízení. Na druhou stranu, podle mého názoru, stále panuje v řadách širší veřejnosti určitá nedůvěra a obava spojená s využíváním institutu rozhodčího řízení. Ta může vycházet jednak ze stále nízkého obecného vědomí veřejnosti o možnostech rozhodčího řízení a jednak ze samotné povahy tohoto způsobu rozhodování sporu, kdy se tak děje mimo tradiční obecnou soustavu soudů. Není pochyb o tom, že zejména v obchodních vztazích bude služeb rozhodčího řízení nadále stále více využíváno. O zvyšujícím se počtu sporů, které jsou projednávány a rozhodovány v rozhodčím řízení ostatně svědčí i statistika Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, jež je uvedena v kapitole 11. Účelem této práce je ve stručnosti pojednat o povaze rozhodčího řízení, jeho základních institutech, pravidlech, o průběhu rozhodčího řízení a rozhodnutí v rozhodčím řízení. Na závěr je blíže pojednáno o působnosti jednoho ze stálých rozhodčích soudu v České republice Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, včetně zvláštního způsobu vedení rozhodčího řízení před tímto soudem - rozhodčího řízení on-line. 7

6 2. Pojem a druhy rozhodčího řízení 2.1 Pojem rozhodčího řízení Rozhodčí řízení se zpravidla definuje jako rozhodování sporů soukromými osobami nebo nestátními rozhodčími institucemi, které jsou oprávněny na základě dotčených právních předpisů předložený spor projednat a rozhodnout. Spor z mezinárodního obchodního styku (spor, ve kterém se vyskytuje tzv. mezinárodní prvek) se projednává v tzv. mezinárodním rozhodčím řízení (nazýváno též jako mezinárodní obchodní arbitráž). 1 Využívat rozhodčího řízení jako mimosoudního způsobu řešení sporů je v České republice umožněno zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (ZRŘ). Tento zákon v ustanovení 1 odst. 1 ZRŘ, vymezuje základní věcný rozsah rozhodčího řízení, když stanoví: Tento zákon upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci a výkon rozhodčích nálezů. Dalším předpokladem pro rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení je splnění podmínky tzv. arbitrability sporu, tedy požadavku, aby konkrétní spor spadal do okruhu právních vztahů, které lze podle zákona projednat a rozhodnout v rozhodčím řízení. V neposlední řadě je k založení pravomoci rozhodců, jakožto soukromých osob, či stálého rozhodčího soudu, třeba existence platné rozhodčí smlouvy, v níž strany projevují vůli, aby jejich spor byl projednán a rozhodnut, namísto obecných soudů, právě rozhodci, resp. stálým rozhodčím soudem. Z hlediska vztahu rozhodčího řízení a řízení soudního je pak významná skutečnost, že sjednáním rozhodčí smlouvy dochází k vyloučení pravomoci obecných soudů projednat a rozhodnout spor, na který se vztahuje rozhodčí smlouva. Soud si však přesto zachovává v oblasti rozhodčího řízení důležité místo, kdy může činit řadu úkonů, jimiž rozhodčí řízení určitým způsobem podporuje (jmenování rozhodce). Významnou 1 Růžička, K..: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 19 8

7 je zejména kontrolní funkce obecného soudu ve vztahu k rozhodčímu řízení, kdy soud má pravomoc zrušit rozhodčí nález, jsou-li pro to splněny zákonné podmínky. Institut rozhodčího řízení je významným prostředkem sloužícím, zejména v oblasti obchodních vztahů, k urovnání sporu majetkového charakteru a představuje tak významnou alternativu k řízení před obecnými soudy. Jeho využitelnost je ale bezesporu i v oblasti právních vztahů, nikoli obchodních. Výsledkem rozhodčího řízení je zpravidla vydání rozhodčího nálezu, který pro obě strany sporu závazným způsobem rozhoduje o nárocích žalobce, resp. protinárocích žalovaného, a kterému zákon propůjčuje formu vykonatelného titulu. Rozhodčí řízení však není jediným prostředkem, který strany k urovnání svého sporu mohou využít. Významné jsou i další prostředky tzv. alternativních způsobů řešení sporů (alternative disputes resolution ADR), jakými jsou například mediace a konciliace, expertiza, mini-trial, negociace a další. Všechny tyto formy urovnání sporu mají společné to, že strany k jejich využití přistupují zcela dobrovolně. Tyto ostatní způsoby alternativního řešení však nevedou k vydání rozhodnutí, které by mělo charakter vykonatelného titulu. Jejich výsledkem může být nejvýše dohoda o narovnání. Výjimku představuje případ, kdy strany přenesou dohodu o narovnání do podoby notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti závazků z ní vyplývajících Právní povaha rozhodčího řízení V právní vědě dosud nebyl přijat jednotný názor ohledně právní povahy rozhodčího řízení. Postupně se vyvinuly čtyři základní teorie pokoušející se popsat a určit povahu rozhodčího řízení a jeho postavení v právním řádu toho kterého státu. Teorie smluvní - opírá pravomoc rozhodců projednat a rozhodnout spor výlučně o smlouvu. V podobě tzv. klasické smluvní teorie vystupují rozhodci jako zástupci sporných stran, jejichž úkolem je toliko zjistit obsah dohody mezi stranami, a rozhodčí nález je tedy vyjádřením vůle těchto stran, tedy smlouvou. V podobě tzv. moderní smluvní teorie rozhodce není zástupcem sporných stran, rozhodčí nález není - tak jako v případě klasické části smluvní teorie - smlouvou, rozhodčí řízení zde ale vychází ze 2 K ostatním formám ADR srov. Winterová, A. a kolektiv: Civilní právo procesní, 5. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, str. 675 a násl. 9

8 smlouvy a není tudíž zařazováno do rámce civilního procesu. 3 Teorie jurisdikční - oproti teorii smluvní, kde základem pravomoci rozhodce je smlouva, v případě teorie jurisdikční je pravomoc rozhodců dána státem na základě zákonné delegace. Rozhodci projednávají a rozhodují spor v rozhodčím řízení, které je svou povahou kontradiktorní, a na základě zákonem přiznané pravomoci v tomto řízení řeší spory cestou nalézání práva. Teorie smíšená - podle této teorie je pravomoc rozhodce dána smlouvou, avšak jeho další působení je již autonomní a rozhodce v konkrétním sporu nalézá právo a vydává závazné a vykonatelné rozhodnutí. Dochází zde tedy ke spojení prvků teorie smluvní a teorie jurisdikční. Teorie autonomní je nejmladší teorií rozhodčího řízení. Zastánci autonomní teorie především odmítají předchozí uvedené teorie a nahlíží na rozhodčí řízení jako na celek, a to jako na řízení sui generis. 4 Většina právních teoretiků se s většími či menšími odchylkami přiklání k teorii jurisdikční. Proto také vzbudilo rozsáhlou debatu usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 174/02, který se ve svých tvrzeních přiklonil k teorii smluvní, když popřel svou příslušnost k projednání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Podle názoru Ústavního soudu rozhodce nenalézá právo, ale tvoří (eventuálně napevno stanoví, vyjasňuje, tedy narovnává) závazkový vztah v zastoupení stran. Moc rozhodčího soudu není na něj delegovaná svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud. Konečně také Ústavní soud dospívá k názoru, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky není orgánem veřejné moci, tudíž ani rozhodčí nálezy nejsou rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky. Jak jsem již uvedl výše, většina právních teoretiků uvedený názor Ústavního soudu kritizuje. Proti tvrzení Ústavního soudu je namítána zejména skutečnost, že pokud by rozhodci vystupovali jako zástupci strany, nesplňovali by již požadavek 3 Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str Bělohlávek, A., Pezl, T.: Postavení rozhodčího řízení v systému ochrany práv a ústavního pořádku České republiky a dalších zemí. Právní rozhledy, 7/2004, str

9 nestrannosti a nepodjatosti, jak jej ukládá ZRŘ i mezinárodní standardy. Proti tvrzení, že rozhodci právo nenalézají lze oponovat povinností rozhodců rozhodovat ex officio o své pravomoci Právní úprava rozhodčího řízení Současnou právní úpravu rozhodčího řízení v České republice představuje zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (ZRŘ). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 1995 a od té doby byl pouze jedenkrát novelizován, a to zákonem č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, jež vyloučil použití rozhodčího řízení k řešení sporů veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených podle tohoto zákona. Za pramen právní úpravy rozhodčího řízení lze považovat zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ), jehož přiměřenou použitelnost na řízení před rozhodci, stanoví sám ZRŘ. Z ostatních právních předpisů vztahujících se k rozhodčímu řízení lze zmínit: o zákon č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky; o zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky, o některých opatřeních s tím souvisejících a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky; o zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu; o zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách; Problematikou rozhodčího řízení se zabývá i řada mezinárodních smluv, přičemž platí, že ustanovení ZRŘ se použije, jen nestanoví-li něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů. Z této oblasti upozorňuji na: o Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (Newyorská úmluva) 5 Bělohlávek, A.: Rozhodčí řízení, ordre public a trestní právo. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008, str

10 publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb. o Evropská úmluva o obchodní arbitráži - publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 176/1964 Sb. o Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (Washingtonská úmluva) - publikovaná ve sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 420/1992 Sb. Důležité je též upozornit na pravidla pro řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, která pro svůj poměrně propracovaný a komplexní způsob úpravy mohou být použita (buďto odkazem na ně v rozhodčí smlouvě, či jako inspirace při úpravě vlastních pravidel) i v rozhodčích řízeních ad hoc. Jsou jimi - Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory a tentýž řád pro mezinárodní spory. Přílohami obou řádů jsou též Pravidla o nákladech řízení. Velmi významný pramen procesních pravidel rozhodčího řízení představuje Vzorový zákon UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráži, Rozhodčí pravidla UNCITRAL a Smírčí pravidla UNCITRAL vypracované Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo. 2.4 Druhy rozhodčího řízení Spor v rozhodčím řízení může být projednán a rozhodnut před jedním nebo několika rozhodci, nebo před stálým rozhodčím soudem. Podle tohoto můžeme rozlišovat rozhodčí řízení ad hoc a rozhodčí řízení institucionální. Další možné dělení rozhodčího řízení je podle toho, zda je k jeho zahájení nutné uzavřít rozhodčí smlouvu, nebo zda může být některá ze stran nucena podrobit se rozhodčímu řízení i bez existence platné rozhodčí smlouvy. V prvním případě mluvíme o tzv. fakultativním rozhodčím řízení, ve druhém případě se pak jedná o tzv. obligatorní rozhodčí řízení. V případě obligatorního rozhodčího řízení může dojít k zahájení rozhodčího řízení a rozhodnutí sporu bez existence platné rozhodčí smlouvy pouze na základě podané žaloby k příslušnému rozhodci, nebo příslušnému rozhodčímu soudu. Takový postup však musí umožňovat mezinárodní smlouva nebo vnitrostátní právní 12

11 předpis. V současné době žádný český právní předpis obligatorní řízení nestanoví. Setkat se s ním můžeme v případě sporů z investic na základě úprav dvoustranných smluv o ochraně a podpoře investic Rozhodčí řízení institucionální Jedná se o řízení, které probíhá před tzv. stálým rozhodčím soudem. Možnost zřizovat stálé rozhodčí soudy je v České republice dána zákonem, konkrétně ustanovením 13 ZRŘ, jež pro zřízení takového rozhodčího soudu požaduje formu zákona. Stálé rozhodčí soudy mohou vydávat své statuty a řády. Tyto zpravidla podrobněji upravují řízení před takovýmto rozhodčím soudem. V těchto řádech jsou zejména poměrně komplexním způsobem upravena osvědčená pravidla rozhodčího řízení, procesní otázky, které mají zajistit hladký průběh projednávání sporu. Strany se však mohou od těchto pravidel odchýlit a v jednotlivých případech stanovit dohodou pravidla vlastní. Velmi oceňovanou praxí těchto soudů je, že vedou seznam rozhodců, z nichž mohou strany tyto osoby vybírat. Každý, kdo chce být zapsán na takovém seznamu, pak zpravidla musí splňovat určité předpoklady, stanovené ve statutech či řádech těchto soudů. Z důvodu potřebné informovanosti stran o činnosti rozhodčího soudu a jeho pravidlech ukládá zákon povinnost zveřejňovat statuty a řády v Obchodním věstníku. Velkou výhodou institucionálního řízení, oproti řízení ad hoc, je administrativní aparát, se kterým stálé rozhodčí soudy disponují a prostřednictvím něhož je zajišťována činnost rozhodčího soudu po stránce organizační. Stranám tak odpadá především starost o úpravu řízení po stránce technické, jako je doručování písemností, podání, atd. Rozhodčí nálezy vydávané rozhodci působícími u některého ze stálých rozhodčích soudů jsou podle názoru Ústavního soudu nálezy tohoto soudu, nikoliv rozhodců jako soukromých osob. Ústavní soud tuto skutečnost odvozuje ze samotného ustanovení ZRŘ, konkrétně z 2 odst. 1 tohoto zákona, ve kterém je stanoveno, že: Strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud 7 Podle platných předpisů působí na území České republiky tyto stálé rozhodčí 6 Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str Srov. rozhodnutí IV. ÚS 174/02 13

12 soudy: o Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který se stal stálým rozhodčím soudem na základě zákona č. 223/1994 Sb., s účinností od Jako rozhodčí soud při Československé obchodní komoře však působil již od roku Jedná se o velice známou a profesionální instituci se sídlem v Praze. o Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a.s., jež byl zřízen na základě zákona č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů ve znění pozdějších předpisů (tento zákon byl zrušen a nahrazen zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu) a který je oprávněn rozhodovat spory z obchodů s investičními instrumenty, spory z podnikání na kapitálovém trhu, peněžním a pojišťovacím trhu. o Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno působící na základě zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších změn a doplňků. Specializuje se na rozhodování sporů vzniklých z obchodů uzavřených na Českomoravské komoditní burze Kladno, na Obchodní burze Hradec Králové, jakož i spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na těchto burzách obchoduje Rozhodčí řízení ad hoc Není-li založena příslušnost některého stálého rozhodčího soudu, jedná se o tzv. řízení ad hoc. V takovém řízení je čistě na vůli stran jaká osoba či osoby budou zvoleny k projednání a rozhodnutí jejich sporu, přičemž samozřejmě musí být respektovány požadavky, které tyto osoby musí splňovat na základě zákona (požadavek lichého počtu rozhodců, požadavky pro výkon funkce rozhodce atd.). Též otázky pravidel řízení jsou při respektování právních předpisů plně v dispozici stran. Velmi praktickou je ohledně úpravy procesních pravidel řízení možnost přijmout pravidla uvedená v řádech stálých rozhodčích soudů, aniž by tímto byla založena pravomoc těchto soudů. 14

13 3. Arbitrabilita V rozhodčím řízení nelze projednávat jakékoli spory, které mohou mezi stranami vzniknout, ale pouze ty, jež jsou přípustné k projednání a rozhodnutí v rozhodčím řízení, jsou tzv. arbitrabilní. Rozlišovat můžeme arbitrabilitu objektivní a subjektivní. Objektivní arbitrabilita představuje okruh sporů, které podle zákona mohou být předmětem rozhodčího řízení. Subjektivní arbitrabilita je potom vymezením sporů v rámci objektivní arbitrability (dané zákonem) ohledně kterých strany projevují vůli, aby byly projednávány a rozhodovány před rozhodci v rozhodčím řízení. Základní odpověď na otázku, jaké spory mohou být předmětem rozhodčího řízení, nám poskytuje 2 odst. 1 a 2 ZRŘ, když říká : strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a sporů vyvolaných prováděním konkursu nebo vyrovnání, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Rozhodčí smlouvu lze platně uzavřít, jestliže strany by mohly o předmětu sporu uzavřít smír. Podmínky arbitrability podle citovaného ustanovení tedy jsou: a) majetkový charakter sporu - zákon sám pojem majetkového sporu nedefinuje. Za majetkové spory se v právní teorii považují všechny spory, jejichž předmětem je majetek nebo jejichž předmět lze vyjádřit v majetkových hodnotách, tzn. zejména v penězích. 8 Obdobně se k pojmu majetkového práva vyjádřil Vrchní soud v Praze 10 v usnesení Cmo 414/95 z 15.listopadu 1995, podle něhož: Majetkovým právem je třeba rozumět jak právo na majetkové plnění, tj. plnění ocenitelné v penězích, tak i určovací návrh, který se vztahuje na určení existence či neexistence takového práva. Majetkem, resp. majetkovým právem je nutno rozumět i obchodní podíl 8 Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str

14 společníka ve společnosti s ručením omezeným. b) spor, k jehož projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu - okruh věcí, které lze projednat v občanském soudním řízení stanoví 2 a 7 odst. 1 OSŘ. 9 c) nejedná se o spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a spory vyvolané prováděním konkursu nebo vyrovnání 10 zde jde o tzv. negativní podmínku arbitrability. d) o předmětu sporu lze uzavřít smír podle 99 OSŘ lze uzavřít smír, připouští-li to povaha věci. Podmínka arbitrability tak nebude splněna zejména ve věcech osobního stavu (řízení o rozvod manželství, jeho neplatnost, řízení o určení zda tu manželství je či není, řízení o zrušení, neplatnost nebo neexistenci registrovaného partnerství, řízení o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého), v případech řízení, které lze zahájit i bez návrhu (např. ve věcech péče o nezletilé, řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o dědictví), a dále pak ve všech dalších případech, kde hmotně - právní úprava neumožňuje stranám upravit si mezi sebou právní vztahy dispozitivními úkony. e) spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených podle tohoto zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů. Zkoumání skutečnosti, zda v konkrétním případě je splněna podmínka arbitrability sporu, je povinností samotných rozhodců, kteří tak činí v rámci rozhodování o své pravomoci spor rozhodnout. Rozhodci jsou povinni zabývat se otázkou své pravomoci v průběhu celého řízení. Pokud by přesto došlo k vydání rozhodčího nálezu v řízení, ve kterém nebyla splněna podmínka arbitrability, byla by tato skutečnost důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu obecným soudem ve smyslu 31 písm. a) ZRŘ. 9 Jedná se o spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. 10 Dne 1. ledna 2008 vstoupil v účinnost zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, který nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, přičemž platí, že pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před se použije dosavadní úprava stanovená v zákoně o konkurzu a vyrovnání. 16

15 4. Charakteristické rysy rozhodčího řízení Pro rozhodčí řízení jsou charakteristické určité rysy, které rozhodčí řízení více či méně odlišuji od řízení konaného před obecnými soudy podle občanského soudního řádu. Na předním místě můžeme za typickou vlastnost rozhodčího řízení zmínit jeho rychlost. Ta je dána zejména dvěma dalšími znaky typickými pro rozhodčí řízení, o nichž bude pojednáno dále v této kapitole, a to jednoinstančností a menší formálností řízení. Právě rychlost řízení je zpravidla tím důvodem, proč strany pro řešení svého sporu vybírají právě institut rozhodčího řízení. Oproti řízení před soudem poskytuje rozhodčí řízení často efektivní a rychlý prostředek k přiznání nároků žalobce a popř. jejich vynucení ve vykonávacím řízení. Spor je v rozhodčím řízení projednáván a rozhodnut v jediném stupni. Vydáním rozhodčího nálezu řízení zpravidla končí, rozhodčí nález doručený stranám se stává pro ně závazným a zákon mu propůjčuje účinky pravomocného soudního rozhodnutí. Česká právní úprava, stejně jako právní úpravy mnoha zemí, umožňuje přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci. Základem tohoto postupu je, že se na tom strany v rozhodčí smlouvě dohodnou. V tuzemské praxi je této možnosti využíváno jen zcela výjimečně. V rozhodčím řízení je široce uplatňována zásada smluvní volnosti stran. Strany na základě shodné vůle mohou upravovat mnohé procesní otázky, pravidla, jakými se rozhodčí řízení bude řídit. Strany mohou určit osobu rozhodce, resp. způsob konstituování rozhodčího senátu, mohou si zvolit jazyk, ve kterém bude v rozhodčím řízení jednáno, místo a pravidla rozhodčího řízení atd. Z tohoto hlediska je tedy rozhodčí řízení daleko méně formální než řízení před obecnými soudy, kde je postup procesních subjektů upraven procesními normami, jež mají zpravidla kogentní charakter. Nelze opomenout důležitou a pro strany sporu velice výhodnou zásadu rozhodčího řízení - jeho neveřejnost. Rozhodčího řízení se nemohou účastnit kromě stran sporu a rozhodců žádné jiné osoby (samozřejmě vyjma případných osob důležitých pro rozhodnutí sporu tlumočník, znalec, svědkové atd.). Též rozhodčí nález je vydáván pouze za účasti sporných stran. K důslednému zajištění neveřejnosti 17

16 rozhodčího řízení je rozhodcům stanovena povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem jejich funkce. Strany sporu se tak nemusí obávat vyzrazení obchodního tajemství či poškození své obchodní reputace v důsledku medializace jejich sporu. Velmi oceňovanou předností rozhodčího řízení je snadná vykonatelnost rozhodčích nálezů v zahraničí. Ta je umožněna zejména Newyorskou úmluvou o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958, kterou postupně ratifikovalo více než 135 států světa. Na tomto místě bych rád upozornil, že i v řízení před soudy je patrná snaha zjednodušit proces uznání a výkonu soudních rozhodnutí, zejména mezi členskými státy EU Rozhodčí smlouva 5.1 Pojem a typy rozhodčí smlouvy Jak již bylo výše řečeno, v rozhodčím řízení dochází k rozhodování sporů osobami soukromého práva. Pravomoc rozhodců, resp. stálého rozhodčího soudu, je podmíněna existencí tzv. rozhodčí smlouvy. Rozhodčí smlouva představuje dohodu stran o tom, že jejich spor bude namísto před soudem projednán a rozhodnut právě v rozhodčím řízení. Rozhodčí smlouva může nabývat několika podob. Kritériem dělení je především časový okamžik, ve kterém k uzavření smlouvy dochází. Dále pak okruh možných sporů, jež mají být rozhodovány v rozhodčím řízení. Podle toho můžeme tedy hovořit o třech typech rozhodčí smlouvy - smlouva o rozhodci, rozhodčí doložka a neomezený kompromis. Někteří teoretici uvádějí ještě čtvrtý typ rozhodčí smlouvy a to tzv. asymetrickou rozhodčí smlouvu. Smlouva o rozhodci se vztahuje k již vzniklému konkrétnímu sporu. Je tedy uzavírána v době, kdy konkrétní spor mezi stranami již existuje a strany teprve v tomto okamžiku projevují vůli podrobit spor rozhodčímu řízení. Chceme-li případné spory z určitého právního vztahu řešit v rozhodčím řízení, nelze v žádném případě doporučit vyčkávat s uzavřením takové rozhodčí smlouvy až na dobu, kdy spor vznikne. V této době totiž 11 Srov. Nařízení č. 44/2001 o soudní pravomoci, uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanskoprávních a obchodních věcech ze dne 22. prosince 2000 (Bruselské nařízení I.) 18

17 vztahy mezi stranami mohou být již značně komplikované a je zde veliké riziko, že druhá strana nebude již ochotna smlouvu o rozhodci uzavřít. Rozhodčí doložka se vztahuje k všem sporům, které mohou v budoucnu vzniknout z určitého právního vztahu nebo z vymezeného okruhu právních vztahů. Nejčastěji bývá rozhodčí doložka uzavírána při samotném sjednávání vzniku závazkového vztahu, z něhož může spor vzniknout. Rozhodčí doložka může být součástí smlouvy, která mezi stranami upravuje určitý právní vztah, nebo může být obsažena v samostatném dokumentu. Poměrně často je rozhodčí doložka obsažena v obchodních podmínkách, na které strany při uzavírání smlouvy hlavní (smlouvy upravující jejich právní vztah) odkazují. Neomezený kompromis je typem rozhodčí smlouvy, jež sjednávají strany, které mezi sebou plánují do budoucna uzavírat různé smlouvy a které tímto projevují vůli, aby veškeré spory z těchto smluv vzniklé byly projednávány a rozhodnuty v rozhodčím řízení. Jednotlivé smlouvy, které poté budou mezi stranami uzavírány, již rozhodčí doložku neobsahují. Asymetrická doložka je rozhodčí smlouva, v níž strany projevují vůli podrobit případný spor rozhodčímu řízení, ale v níž si zároveň jedna ze stran osobuje právo obrátit se s takovým sporem k obecnému soudu. 5.2 Forma a náležitosti rozhodčí smlouvy Základní podmínkou platnosti rozhodčí smlouvy je její písemná forma. Podle 3 odst. 1 ZRŘ je písemná forma zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly. V této souvislosti si můžeme položit otázku, zda je možno sjednat rozhodčí smlouvu prostřednictvím e - mailové komunikace. V běžné e - mailové komunikaci není totiž zaručeno, že osoba v takovém dopisu podepsána, nebo osoba, z jejíž e - mailové adresy byla zpráva odeslána, je skutečně touto osobou. Otázkou tedy je, zda takový způsob sjednávání rozhodčí smlouvy umožňuje určení osob ve smyslu 3 odst. 1 ZRŘ. V zásadě se lze přiklonit k názoru, že je možné platně sjednat rozhodčí smlouvu prostřednictvím běžné ové komunikace. Je však třeba být připraven na situaci, kdy druhá strana bude existenci 19

18 rozhodčí smlouvy zpochybňovat s poukazem na výše uvedené, a v takovém případě bude nezbytné takovou skutečnost dokázat. Tento problém je samozřejmě možné eliminovat použitím tzv. zaručeného elektronického podpisu podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. 12 Ohledně obsahu rozhodčí smlouvy ZRŘ žádné specifické náležitosti nestanoví. Je nepochybné, že taková smlouva musí splňovat obecné náležitosti stanovené pro právní úkony obecně, zejména musí podle 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, být formulována určitě a srozumitelně. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky doporučuje sjednávat rozhodčí doložky tohoto znění: "Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel jedním rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu. nebo alternativně: "Všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho Řádu a Pravidel třemi rozhodci." Obdobné doporučení vydávají i ostatní stálé rozhodčí soudy. V případě rozhodčího řízení ad hoc je rozumné se v rozhodčí smlouvě dohodnout zejména o počtu rozhodců, způsobu jejich výběru, jejich odměnách, o místu konání rozhodčího řízení, o rozhodném právu, a o ostatních procesních otázkách týkajících se rozhodčího řízení. Dále je možné se dohodnout, že se v rozhodčím řízení bude postupovat podle procesních pravidel určitého stálého rozhodčího soudu nebo podle rozhodčích pravidel UNCITRAL Klein, B., Doleček, M. Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str Růžička, K. : Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Plzeň : Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str. 45 a násl. 20

19 5.3 Účinky a závaznost rozhodčí smlouvy Uzavření rozhodčí smlouvy má významné, zejména procesní účinky. Strany uzavřením rozhodčí smlouvy projevují vůli, aby jejich spor, ať již existující, nebo spor, který mezi nimi může teprve vzniknout, nebyl projednáván před obecnými soudy, ale v procesu rozhodčího řízení před jedním nebo několika rozhodci, resp. stálým rozhodčím soudem. Významným procesním účinkem uzavřené rozhodčí smlouvy je vyloučení pravomoci obecných soudů. Toto vyloučení pravomoci obecných soudů však není absolutní. V případě, že jedna strana podá žalobu k obecnému soudu, má druhá strana žalovaný - právo vznést námitku nedostatku pravomoci tohoto soudu vzhledem k existenci uzavřené rozhodčí smlouvy. Tuto námitku žalovaný musí uplatnit nejpozději při jeho prvém úkonu. Pokud by tak neučinil a námitku uplatnil později, pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci zůstane zachována. Strany mohou také prohlásit, že na uzavřené rozhodčí smlouvě netrvají. V takovém případě soud podle 106 odst. 1 OSŘ věc projedná. Věc projedná také tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná, neexistuje, nebo že projednání věci v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že rozhodčí soud se odmítl věcí zabývat ( 106 odst. 1 OSŘ). Uzavřená rozhodčí smlouva je nepochybně závazná pro strany, které ji uzavřely. Podle ustanovení 2 odst. 5 ZRŘ je také závazná pro právní nástupce stran, pokud to strany v rozhodčí smlouvě výslovně nevyloučí. Toto ustanovení zabraňuje například situaci, kdy by jedna strana mohla vyloučit účinky rozhodčí smlouvy tím, že by práva ze smlouvy převedla na jinou osobu. Z hlediska závaznosti rozhodčí smlouvy je důležité též pojednat o vztahu rozhodčí smlouvy k tzv. smlouvě hlavní, tedy smlouvě, v níž je rozhodčí smlouva obsažena např. ve formě rozhodčí doložky (často je taková rozhodčí doložka obsažena přímo ve smlouvě jako jedno z jejích ustanovení). Otázkou je, zda rozhodčí smlouva je závislá na smlouvě hlavní a její samostatná existence se tedy nepřipouští, či zda je 21

20 možné považovat obě smlouvy za samostatné. Náš právní řád i právní teorie vychází ze samostatnosti obou smluv. Dokládá to ustanovení 2 odst. 4 ZZŘ, podle kterého : není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy souvisejícími. Obdobné ustanovení najdeme i v 267 odst. 3 obchodního zákoníku, které říká: Je-li součástí jinak neplatné smlouvy dohoda o volbě práva nebo tohoto zákona ( 262) nebo dohoda o řešení sporu mezi smluvními stranami, jsou tyto dohody neplatné pouze v případě, že se na ně vztahuje důvod neplatnosti. Neplatnost těchto dohod se naopak netýká neplatnosti smlouvy, jejíž jsou součástí Neplatnost rozhodčí smlouvy V praxi může samozřejmě nastat situace, kdy rozhodčí smlouva nebude z nějakého důvodu platná. Důvodem neplatnosti přitom může být například nedodržení písemné formy smlouvy, nesplnění podmínek arbitrability, skutečnost, že jedna ze stran nevyslovila se smlouvou souhlas atd. Považuje-li některá ze stran rozhodčí smlouvu za neplatnou či zaniklou, může postupovat dvojím způsobem. Neplatnost či neexistenci smlouvy může napadnout: (a) námitkou podanou při prvním úkonu v rozhodčím řízení, nebo (b) určovací žalobou podanou k obecnému soudu. Ad (a) námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy může strana (především žalovaný) uplatnit podle ustanovení 15 odst. 2 ZRŘ při prvním úkonu v řízení ve věci samé. Na možnost uplatnit námitku a samozřejmě ani na dobu, do kdy je nutné nejpozději námitku uplatnit, rozhodci nejsou povinni strany poučovat. 15 Povinnost uplatnit námitku nejpozději při prvním úkonu ve věci neplatí v případě námitky neplatnosti z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít. Nedostatek tzv. arbitrability (viz. kapitola 3) je důvodem pro zrušení rozhodčího nálezu soudem, byl-li již v takovém řízení vydán, a to i když strana námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy v řízení neuplatnila. Za této situace by tedy nebylo účelné vázat povinnost 14 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str

21 strany uplatnit námitku z důvodu nedostatku arbitrability na určitou lhůtu, či určité stádium rozhodčího řízení a strany ji tedy mohou uplatnit kdykoli během řízení. Námitku vznesenou opožděně (nejedná-li se o námitku neplatnosti z důvodu nedostatku arbitrability) musí rozhodci zamítnout. Též soud, který rozhoduje na návrh strany o zrušení rozhodčího nálezu z důvodu tvrzené neplatnosti rozhodčí smlouvy, takový návrh zamítne, jestliže navrhovatel neuplatnil, ač mohl, námitku neplatnosti rozhodčí smlouvy v rozhodčím řízení nejpozději než začal jednat ve věci samé - 33 ZRŘ. Dospějí-li rozhodci k závěru že jejich pravomoc není dána v důsledku neplatnosti rozhodčí smlouvy, rozhodnou o tom usnesením. Ad (b) strany se mohou dovolat neplatnosti, neexistence nebo zániku rozhodčí smlouvy též žalobou podanou k obecnému soudu. Ohledně věcné příslušnosti soudu srov. ustanovení 41 odst. 1 ZRŘ. Vzhledem k tomu, že se jedná o určovací žalobu, bude nutné, aby žalobce zdůvodnil naléhavý právní zájem na určení neplatnosti, neexistence nebo zániku rozhodčí smlouvy Rozhodci 6.1 Předpoklady pro výkon funkce rozhodce Rozhodcem se podle české právní úpravy může stát pouze (i) fyzická osoba, která je (ii) zletilá a (iii) způsobilá k právním úkonům. Cizinec může vykonávat funkci rozhodce, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům; postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky. Zákonná úprava je v tomto směru velice liberální a nevyžaduje ani splnění zvláštních kvalifikačních předpokladů, jako například právnické či jiné vzdělání. Nad dostatečností podmínek pro výkon funkce rozhodce je určitě možné pochybovat. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že výběr rozhodce je plně v dispozici stran. V tomto ohledu zákon umožňuje vybírat ze širokého spektra osob tu nejvhodnější vzhledem k charakteru konkrétního sporu. Ustanovení zvláštních právních předpisů některé osoby z výkonu funkce 16 Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení soudnímu, tak podle 106 odst. 3 OSŘ soud přeruší řízení až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci nebo ve věci samé. 23

22 rozhodce vylučuje. Tak například ustanovení 80 odst. 5 písm. b) zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů zakládá neslučitelnost funkce soudce s výkonem funkce rozhodce. Funkce rozhodce není slučitelná ani u soudců Ústavního soudu. Toto omezení je často kritizováno především na mezinárodní úrovni a právní řády mnoha států umožňují soudcům vykonávat funkci rozhodce, byť je tato možnost vázána na splnění dalších podmínek. 17 Je-li spor projednáván před některým ze stálých rozhodčích soudů, mohou předpisy těchto rozhodčích soudů stanovit další předpoklady pro výkon funkce rozhodce. Zpravidla také vedou seznamy rozhodců, z nichž mohou strany rozhodce vybírat. Podle Statutu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře české republiky může být na listinu rozhodců zapsána osoba, která si svou činností osvojila způsobilost pro funkci rozhodce a jejíž vědomosti a zkušenosti včetně znalosti práva ve spojení s osobními vlastnostmi dávají záruku úspěšného výkonu funkce rozhodce. Státní občanství České republiky není pro zápis na listinu rozhodců podmínkou. O zapsání na listinu a o vypuštění z listiny rozhoduje předsednictvo. 18 Existence seznamu rozhodců vedeného stálým rozhodčím soudem neznamená, že by strany byly ve výběru rozhodce tímto seznamem limitovány. Rozhodnou-li se pro rozhodce, který není na seznamu uveden, musí taková osoba splňovat předpoklady pro zápis na seznam rozhodců toho kterého stálého rozhodčího soudu. Osoba vykonávající funkci rozhodce musí být především nestranná a nepodjatá. Rozhodce nemůže být žádným způsobem zainteresován na průběhu a výsledku sporu. 19 Nestrannost a nepodjatost rozhodce je ale třeba vždy posuzovat podle konkrétních okolností. Tak za nestranného rozhodce nemůžeme například považovat osobu, která je členem statutárního nebo jiného organu účastníka řízení, nebo takovou osobou byla v minulosti, osobu, jež je rodinným příslušníkem nebo právním zástupcem některé ze 17 srov. Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str Čl. IV statutu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky 19 Rsp 147/2001, 148/01, 122/02: Důvod pro vyloučení rozhodce kvůli nedostatku jeho nestrannosti nelze spatřovat jen ve skutečnosti, jestliže tentýž rozhodce vyjádřil svůj právní názor na obdobnou věc při rozhodování v jiném sporu, byť v tomto jiném sporu byli identičtí účastníci a rovněž předmět sporu byl ve svém základu shodný, tj. předmětem sporu byl shodný právní vztah. 24

23 stran. Námitka nestrannosti rozhodce musí být konkrétní a musí zavdávat důvodnou a zřejmou pochybnost pro zainteresovanost rozhodce na průběhu a výsledku sporu. Taková pochybnost bude pak dána zejména tehdy, je-li rozhodce spřízněn s některou ze stran, je-li účasten na jejím podnikání či jinak lze rozhodce považovat za ekonomicky či personálně spojeného s účastníkem řízení a případy, kdy výsledek sporu může mít vliv na rozhodce a jeho hmotné, rodinné nebo profesní zájmy. Ten, kdo nesplnění podmínky nestrannosti rozhodce namítá, nese důkazní břemeno existence takové důvodné pochybnosti. 20 Zákon ukládá každému rozhodci povinnost oznámit bez odkladu stranám nebo obecnému soudu všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro než by byl jako rozhodce vyloučen. 6.2 Jmenování rozhodců V rozhodčím řízení je spor projednáván před jedním nebo několika rozhodci. Co se týká počtu rozhodců, zde zákon stanoví jedinou podmínku, a to, aby jejich počet byl vždy lichý. Tato podmínka je logická a zabraňuje situaci, kdy by nebylo možné spor rozhodnout pro odlišná stanoviska rozhodců. V praxi se obvykle spor projednává buď před jedním rozhodcem, nebo před senátem složeným ze tří rozhodců. Jak Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pro vnitrostátní spory tak tentýž řád pro mezinárodní spory stanoví pravidlo, podle kterého je spor projednáván před senátem složeným ze tří rozhodců, nebo pokud se na tom strany dohodly, před rozhodcem jediným. Jiná alternativa zde připuštěna není. To však neznamená, že by se strany nemohly dohodnout na vyšším počtu rozhodců, dodrží-li podmínku lichého počtu. Taková dohoda má před ustanoveními těchto řádů přednost. Podle 7 ZRŘ má rozhodčí smlouva obsahovat určení počtu i osob rozhodců, nebo má stanovit způsob určení počtu i osob rozhodců. Nemá-li rozhodčí smlouva takové ustanovení, bude spor projednán před senátem složeným ze tří rozhodců, kdy každá strana jmenuje jednoho rozhodce a tito rozhodci poté volí předsedajícího rozhodce. 20 Bělohlávek, A.: Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce, 2003, č

24 Konkrétní určení osoby rozhodce je praktické v případě smlouvy o rozhodci, kdy spor již vznikl. Zde strany mohou přímo zvolit osobu, která svou specializací a odborností přesně vyhovuje charakteru a povaze vzniklého sporu. V ostatních případech konkrétní určení osoby rozhodce v rozhodčí smlouvě nese značná rizika. Od uzavření takové rozhodčí smlouvy do doby vzniku sporu a potřeby jeho rozhodnutí může totiž nastat skutečnost, která rozhodnutí sporu znemožní. Takovou skutečností může být například úmrtí určeného rozhodce, ztráta jeho způsobilosti vykonávat funkci rozhodce, či skutečnost, která vylučuje splnění podmínky nestrannosti nebo nepodjatosti rozhodce. K zmírnění těchto rizik je v takovém případě vhodné v rozhodčí smlouvě určit náhradního rozhodce nebo náhradní rozhodce (ať již opět konkrétně, či lépe sjednáním způsobu jeho/jejich určení), kteří by v případě vzniku takových skutečností mohli rozhodnout namísto původně jmenovaného. V praxi je obvykle užíváno namísto určení konkrétního rozhodce stanovení způsobu jeho určení. Často je využíván způsob, kdy je jmenování rozhodců svěřeno konkrétní instituci (např. předsedovi některého stálého rozhodčího soudu) nebo určité osobě. I zde ale platí, že by tato osoba měla být spíše určena nikoliv konkrétně, ale vymezena například její funkcí. 21 Jestliže strana oprávněná jmenovat rozhodce tak neučiní do 30 dnů od doručení výzvy druhé strany, jmenuje rozhodce na návrh kterékoli strany obecný soud dle 9 odst. 1 ZRŘ. Stejně tak soud jmenuje předsedajícího rozhodce, nemohou-li se jmenovaní rozhodci v téže lhůtě shodnout na osobě předsedajícího rozhodce. Konečně soud jmenuje na návrh kterékoli strany rozhodce nebo nového rozhodce, jestliže jmenovaný rozhodce se vzdá funkce nebo nemůže činnost rozhodce vykonávat ( 9 odst. 2 ZRŘ). Ve všech těchto případech se však mohou strany dohodnout jinak. Zvláštní úpravu obsahuje Řád Rozhodčího soudu pří Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dle jeho ustanovení je v případě nemožnosti jmenování rozhodce pro pasivitu některé ze stran ohledně jmenování rozhodce, či neshody již jmenovaných rozhodců o předsedajícím rozhodci, tento určen třetí osobou, kterou je předseda tohoto stálého rozhodčího soudu. 21 Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, str

25 6.3 Přijetí a vzdání se funkce rozhodce Funkce rozhodce je funkcí dobrovolnou a nikdo nemůže být nucen tuto funkci vykonávat. Jmenování určité osoby rozhodcem neznamená, že se taková osoba rozhodcem tímto stává. Rozhodne-li se jmenovaná nebo určená osoba funkci rozhodce vykonávat, pak tuto funkci musí přijmout. Zákon stanoví pro přijetí funkce rozhodce písemnou formu. Osoba, která výkon funkce rozhodce přijme, je povinna ji vykonávat v souladu s právními předpisy. Každý rozhodce by před přijetím své funkce měl důsledně prozkoumat okolnosti případu. Měl by zejména vědět, zda v konkrétním případě nejsou dány skutečnosti vylučující jeho nestrannost či nepodjatost, zda je schopen předmětný spor projednat a rozhodnout vzhledem k jeho znalostem, jazykovým dovednostem a časovým možnostem. Důležité je i vyřešení otázky jeho odměny. Přijmutím funkce je rozhodce vázán a je povinen spor projednat a rozhodnout. Vzdát se funkce rozhodce může jen ze závažných důvodů, nebo za předpokladu, že s tím obě strany sporu vysloví souhlas. Souhlas stran se vzdáním se funkce nemusí mít písemnou formu a ani nemusí být výslovný. Za udělení souhlasu může být například považováno jmenování jiného rozhodce namísto toho, který o souhlas se vzdáním se funkce požádal. Závažnými důvody, pro které se může rozhodce své funkce vzdát, jsou především osobní důvody (nemoc, změny v rodinné situaci) ale i důvody ovlivňující jeho vlastní profesi (dlouhodobá pracovní cesta apod.). Existenci závažných důvodů je třeba vždy posuzovat podle konkrétních okolností Vyloučení rozhodce Zákonným požadavkem pro výkon funkce rozhodce je neexistence okolností, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a okolností, pro něž by byl jako rozhodce vyloučen z jiných důvodů. Rozhodce, u kterého takové okolnosti nastaly, nebo vyšly najevo až poté, co již funkci rozhodce přijal, je bez dalšího vyloučen z projednávání věci podle 11 ZRŘ. V tomto případě je rozhodce povinen se výkonu funkce rozhodce vzdát. Neučiní-li tak, mohou o jeho vyloučení rozhodnout strany na 22 Bělohlávek, A.: Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str

26 základě dohody, nebo na návrh kterékoli strany o vyloučení rozhodne obecný soud. 23 Rozhodnutí soudu, kterým bylo vyhověno návrhu strany, nahrazuje rozhodnutí rozhodce o vzdání se funkce. Dojde-li k zániku funkce rozhodce, musí být jmenován rozhodce nový Odměňování rozhodců Zpravidla hlavním motivem rozhodce pro vykonávání jeho funkce je odměna za její výkon. Ke škodě věci zákon odměnu rozhodce vůbec neupravuje. Naopak někdy i dosti podrobná pravidla týkající se nákladů rozhodčího řízení, včetně odměn rozhodců, upravují statuty a řády stálých rozhodčích soudů. Tak například Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky upravuje tyto otázky v Pravidlech o nákladech řízení, které tvoří přílohu obou jeho řádů. V rozhodčím řízení ad hoc je velice praktické upravit otázky odměňování rozhodců přímo v rozhodčí smlouvě. A to nejen výši odměny, ale i podmínky její splatnosti. Rozhodce by samozřejmě tyto podmínky měl znát před přijetím funkce rozhodce K otázce odpovědnosti rozhodce Odpověď na otázku, zda rozhodce je za svoji činnost odpovědný a případně, jakou povahu tato odpovědnost má, není možné bez pochopení samotné povahy rozhodčího řízení. Již výše bylo uvedeno, že povahu rozhodčího řízení se postupně pokusily vyjádřit čtyři teorie teorie smluvní, teorie jurisdikční, teorie smíšená a teorie autonomní. V současné době se většina právních teoretiku přiklání, byť zpravidla s určitými výhradami, k teorii jurisdikční. Naopak Ústavní soud se ve svém usnesení přiklonil spíše k teorii smluvní. 26 Vezme-li v úvahu smluvní podstatu rozhodčího řízení, pak otázka odpovědnosti 23 Srov. Rozsudek Obvodního soudu pro prahu 5 sp. zn. 10 C 263/2003 ze dne Růžička, K.: Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, str Blíže o problematice odměňování rozhodců srov. Pospíšil, P.: O právu rozhodce na odměnu za rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení, Bulletin advokacie, 11 12/2005, str Usnesení sp.zn. 4 ÚS 174/02 ze dne