S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek. Délka 24 min.

Transkript

1 POVÍDAČKY Z HANÉ POLICAJT LIŠKA A PAN KILOMETR S použitím motivů ze starých humoresek napsal Jiří Vanýsek Délka 24 min.

2 POSTAVY Kuba Matěj Kubíček Policajt Zmeškal Jozéfek, synáček starosty Geometr hospodský Jureček PROSTŘEDÍ Vrbčanská náves Vrbčanská hospoda V šabalce (obecní vězení) U Lišky U starosty Na horním poli Na dolním poli 2

3 Obraz 1 Úvodní titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím. Úvodní titulky Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě O Jorečka hanáckou hymnu. (hudba) Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem posepané Obraz 2 Vrbčanská náves si s bubnem na břichu vykračuje po návsi. Zaujme ho malý chlapeček, který po návsi honí sem a tam house a ne a ne ho chytiti. Tak se stalo, ţe se house připletlo pod kola projíţdějícího cyklisty a leţelo bez hnutí. Kluk se lekl a rozplakal. k němu přiskočil a jal se ho plísniti. Vypravěč Kdyţ Matěj Kubíček podstrojil ţravému policajtovi Liškovi kocoura coby zaječí pečínku a pak ještě jako zaječí na omáčce, přísahal mu pomstu. Od té doby nemyslel téměř na nic jiného. A čekal jen, aţ jeho příleţitost nastane... Co hočíš, tróbelo?! Takovó ti 3

4 Kluk pohlédl ustrašeně na policajta a ten teprve nyní chlapce poznal. se ohlédl a v cyklistovi poznal Kubu a. Oči se mu rozhořely spravedlivým hněvem. Lidé vybíhali a kdyţ spatřili a, v údivu se zastavovali. pohlédl nenávistně na a a ukázal naň prstem. se tomu jen usmíval. vlépno, ţe hned hobo zavřeš! Chlapče...! Néseš ty starostův Jozéfek? Jozéfek Su. (podstatně přívětivěji) A copak se ti stalo, senečko? Chyťte ho...! Chyťte ho...! Lidi! Chyťte ho...! Vy jeden člověče, co ste to vevedli?! Včil mosíte se mnó za starostó, protoţe ste přejel hóse. Jozéfek Tatíček nésó doma. A kde só? Jozéfek Jeli do města zařizovat ţeleznicu. Deţ nésó pan starosta doma, tak vás dám do šabalke a zétra vás bodem sódit. Nechte toho divadla, Liško! Scete mět zas ostudu jak posledně? Nevykládéte a poďte se mnó! Skrz hóse do vězení? 4

5 se zasmál svému vtipu a vítězoslavně se rozhlédl po sousedech. zvýšil hlas, aby ho všichni slyšeli a pronesl významnou větu. Nikdo mu však nerozuměl. Meslel ste, ţe vás zavedo na faro?! Cha, cha, cha! Neděléte křik! Já to hóse zaplatim. I dybyste dal stuvko, nic vám to nepomoţe! Kaţdé člověk není pudmistr a kaţdý hóse není hóse! Do vězení a odváděl i s bicyklem. Obraz 3 V šabalce Dveře šabalky se rozletěly. Šabalka (obecní vězení) byla původně dřevěná bouda později omítnutá. Uvnitř byla dřevěná přepáţka mezi přední a zadní místností. V komůrce pro vězně bylo několik vodorovně poloţených prken a na nich sláma. Vedle byly kachlové kamna, lavice a na ní dţbán s vodou. postrčil a dozadu a pak za ním strčil i kolo. Tady bodeš, abes poznal, jaké seš marnotratné syn, ty lumpe. Nerozkládéte a zatopte! Je to zima jak v Sibérii. A doneste mi chleba a vody. 5

6 Aniţ cokoliv udělal, zavřel dveře a jal se zamykati. za sebou prásknul i druhými dveřmi a odešel otrávit červa. Enem si tuze nedováďé a neporóčé. Pro tebe se nepotrhám. Však já ti zatopím, kdyţ mě nezatopíš sám. Esli mě tade bodeš dělat fórie, tak ti ty bróky z hlavy vyţeno, ţe se na mně bodeš do smrti pamatovat. obhlédl místnost, zaťukal na zeď a pak oškrábal a otloukl trochu omítky z prken. Potom si vyvlékl pásek, prostrčil ho kolem desky ve zdi a zatáhnul. Ztrouchnivělá deska zapraštěla, kus odletěla a objevila se temná díra. Obraz 4 U Lišky se oblékal na noční sluţbu. Jeho paňmáma se jiţ uloţila do postele. Panimámo, spiš? 6

7 Liškovi nezbylo, neţ se opásati rohem a vyjít do noci plnit své povinnosti ponocného. Ještě vzal kus chleba z krabice. jen mávnul rukou a strčil starý chléb do brašny. Co bych spala, dyţ nespim. A věřiš v doche? Nezlob a běţ pískat! Máš o holbo vic, tak vidíš duchy. Nevidim, ale slešim. Šecko je zamčeny. Doch vleze všade, protoţe je doch. A enem to je to:... je-li to doch čestné lebo nečestné. To není ţádné duch, ale svědomi za tvoje stary hříchy. Dé uţ pokuj a běţ tróbit. Nač bereš ten chleba plesnivé, to mám pro slépky! Obraz 5 V šabalce vstoupil do šabalky, aby před noční sluţbou svého vězně ještě trochu poškádlit. Z brašny vyjmul plesnivý chléb a počal odemykati. seděl na prknech, pojídal Od večeře nám zbelo trocho chleba, tak si moţete zakósnót, scete-li. 7

8 šrůtku uzeného a zapíjel vínem. zesinal. Zabouchnul dveře, překotně zamknula upaloval domů. To je dost, ţe nesete chleba. Uţ mě to uzeny jen samotny nechotná. Vemte si se mnó, esli scete...! Kde s to vzal?! Nemáte choť, pane Liško? Tak si vemte aspoň hlt vína. Mlov, neţ se doţeru! Nechal ste mi tady jen krajíc sochyho chleba, tak sem si pro maso došel. Kam? K vám přece! Vy mně včíl mpsite ţivit, deţ so zavřené. Obraz 6 U Lišky Domů se vhrnul jak velká voda a hned upaloval do komory. Tam pochopil, ţe mluvil pravdu. Tak to bel ten doch! No počké, teď ti nemlátím, co se do tebe vleze! 8

9 Otočil se a upaloval zase do šabalky. Obraz 7 V šabalce odemknul, vletěl dovnitř a ustrnul. Vězení bylo prázdné. Začal se dívat pod prkna a na jiná nesmyslná místa. Najednou se za ním cosi šustlo, dveře se zabouchly a neţ se vzpamatoval byl zamčený. Marně bouchal na dveře. byl skutečně za dveřmi. Toho se zalekl. A začal Kde seš...! No tak, haló...! Kde seš? Otevři! Kubo! Buď rozomné a otevři! No tak, ozvi se... Co za to? Tohle mi draze zaplatíš! Tak dobře. Dostal jsem chuť na maso, tak si zajdu do komína ještě pro jednu šrůtku. Bodo křičet... Jen křičte, Liško, ať vás všichni slyšijó. Aspoň budó vědět, jak ste chytré policajt. 9

10 opět chytračit... začal propadat zoufalství a nevěděl uţ, jak dále. pln zoufalství usedl na lavici, svěsil hlavu a počínal dřímati. V posledním momentě mu však hlavou projela myšlenka, co tomu řeknou zítra lidé, kdyţ ho v noci neuslyší troubit. Deţ ně postíš, tak ti maso sám přinesu. Nechcu. Uţ mám dosť. Donesu ti flaško piva. Pro pivo si zajdu sám. Kubo! Jsi křesťan, ţe mě tak soţuješ? A vy jste bel křesťan, deţ ste mě skrz hóse dal zavřit do šabalke? Já sem se unáhlil. Já včil taky. A budete tam aţ do rána, abeste věděl, ţe nerozumim špásu a včil mně uţ déte pokoj. Kubo! Seš tam eště? Néso, uţ sem šel dom. Kubo, já mám kaţdó hodinu tróbit. Toţ trubte... Na dědině...! 10

11 přistoupil aţ těsně ke dveřím a prosil. Ale za dveřmi se uţ neozývalo nic. Deţ ste zavřené, tak mosite tróbit v šabalce. Kubo, nebuď takové... Běţ aspoň ke svatými Frolijánkovi a zatrub na hubu...! Kubo..! Slešíš? Kubo...! Obraz 8 Vrbčanská náves se postavil pod sochu uprostřed návsi, přiloţil ruce k ústům a počal houkati jako sova. Kdyţ rozveselení sousedé vycházeli z hospody, zastavili se a podivovali, kdo to tak podivně houká. Kdyţ přicházeli blíţ, poznali svého přítele a. Hůůů... Hůůů... Hůůů... Zmeškal Kdo to hučí? Kubíček Tam - u svatýho Frolijánka. Zmeškal Co je to za blázna? Kubíček Co to vevádiš, Kubo? Tróbim za Lišku. Kubíček Co je s nim? Chetil se do šabalke, jak škodná do ţelez! Sósedi, boďte té dobroty a pote 11

12 Všichni čtyři se v bujaré náladě vydali obecnímu vězení. ho potěšit... Obraz 9 V šabalce odemknul šabalku a ukázal přátelům Lišku, spícího na pryčně. Ale spal jak zabitý. Nepomohlo potřásání a promluvy. Teprve kdyţ na něj vylili vodu ze dţbánu, procitl a vyděšeně zíral na rozveselené sousedy. Vyskočil z pryčny, popadnul a za límec a vtáhnul ho dovnitř. S Liškou však tentokrát uţ nebyly ţádné ţerty. Vstávéte, Liško, máte tade náštěvu! Na tak, Liško...! (smích) To mě zaplatíš, e! A marš do šabalke! A vy všeci ven! Kubíček Mňau...! Kdeţ ste v hospodě, tak si tam děléte štréche, ale v óřadě mně ţádný mňókání nepodávéte. Kubíček Vy hned kocóřite, Liško, jako by vám vrtal třetí dirku do nosu. Ţádny takovy! se bode zodpovidat za hóse a vy běţte po svym, lebo toto je óřední místo a kdo tade bode ošťárat, teho za- 12

13 chytil také Kubíčka a strčil ho za em. Pak vytlačil zbývající dva a zamknul. A vytlačil obrovskou silou sousedy ze šabalky ven. vřu taky. Kubíček Mńau...! Zmeškal Pusťte je, Liško, lebo vám to šabalko obrátíme střechó dolu. (ze dveřmi) Jen ho nechte, sósede! Je to óředni osoba a zločinci patřijó za mřeţe. Toť zákon. (k oběma sousedům) Naposledy vás mocó óřední vyzývám, abyste se rozešli! Obraz 10 U Lišky Slunce bylo uţ vysoko a pořád ještě spal - jak po kópeli. Tu však přiběhla ţena, třásla s ním a mřela hrůzou. cosi zabručel a spal dál. se konečně obrátil a protřel si oči. Vstávé, Francko! Slešiš? Vstávé, je zle! Ale proboha, Francko, deť staň! Co je? Tade je boţí dopuštění a te, chlape, spiš jak zabité...! 13

14 A konečně počal vstávati z postele. strnul. Pak vyskočil jak zraněný jelen a začal se překotně oblékat. Rychle obul boty, přepásal se řemenem a nic nedbal na to, ţe předstupuje před starostu v podvlékačkách. Vykročil z jizby a za ním poskakoval vyděšený. Ţena ho upozornila na jeho podivné oblečení, ale na převlek uţ nebyl čas. Co ţvaníš? Ţe prší a hřmi a snaď bode sódné den. Sódné deň? A uţ tróbili? Ešče ne. Tak neplké. Jak netróbili, tak sódné den eště nebode. Su jak bech šterecet dní mlátil... Toţ dej pokuj! Só o nás pan pudmistr. (naoko přísně) Uţ vás čekám od rána a vy se tu roztahujete jako kocour na slaměnce. Máte od šabalky klíče? Mám, pane pudmistr. Toţ půjdeme. Obraz 11 Vrbčanská náves 14

15 Malebná dvojice procházela ranní návsí za zvýšené pozornosti občanů. se usmíval pod vousy a se snaţil vynahradit své nedostatečné oblečení rázným policejním krkem. ( hudba - melodie Na té naší Hané ) Obraz 12 V šabalce vstoupil do šabalky a tvářil se vůči Liškovi stále přísně, ačkoliv věděl, jak se věci mají. Kdyţ odemknul, zůstal jako opařený. V šabalce byl jen. Koho a co tam vlastně máte? Pantátu a, co přejel vaše hóse, pane pudmistr. A Matěje Kubíčka, co stahl ruku na óředni osobu. Toţ dobře. Odemkněte! Toţ kde je pan Kubíček? Já su z teho tento, pane pudmistr... Včera jsem tam oba tento..., ja? A dneska je tase tento... Toţ a kde je ten druhý tento? Nekam se asi..., ja..., tento. Aţ 15

16 se postavil do pozoru, aby svému doznání dodal důstojnost. Na důkaz svého tvrzení vytáhl zpod slamníku boty. Ukázalo do kouta a tam skutečně místo bicyklu stálo dřevěné kolo od vozu. se obrátil k Liškovi a su z teho...tento... Co jste z toho? Hlópé. Pánové, policajt svoju povinnosť vykonal a není v ţádnym směru vinen. Toţ vidíte, ţe so... tento... Ale přece jenom něčím vinen je. Joţ zas na mě lezete? Já so čisté jak lílija. Néste. Zavřel ste mě s Kubíčkem včera v noci a nedal jste nám ani chleba, ani vody. Měl jsem hrozný hlad a přiznám se zkroušeně, co jsem provedl. Počkal jsem aţ můj soused usne - a pak jsem ho snědl. Zde só, prosim, jeho boty - jediné, co z chodáka zbylo.. Matičko hosténská...! A jeho kolo, které stálo tade v kótě, jak to vidělo, tak hrůzó zdřevěnělo. Nyní víte vše a dělejte si se mnou, co chcete. 16

17 zatvářil se velmi přísně. se potil stále více a v hlavě se mu vše motalo. se zděsí, ţe takové věci mluví před starostou. Nečekal, kdo co řekne a vyrazil ze šabalky ven. Vidíte, Liško, kam jste to přivedl svým nemírným pitím? Zavřel jste ty nešťastné lidi a ani jste se nepřesvědčil, zdali opravdu pan to house přejel! House se jen leklo, převrátilo a nic mu není. Poraďte mi teď, co a jak. Chebil sem, pane pudmistr. A deţ teda pan svyho sóseda snědl, toţ je teda pan Kubíček mrtvé. A mrtvyho mosime pochovat. A deţ ho má pan v sobě, toţ ho pochováme. Ale já s tym nic nechco mit, já du dom, lebo be sem mně rozum splantal načisto. Obraz 13 U Lišky vstoupil do jizby jak bez sebe a posadil se na postel. Oči mu mţikaly na všechny strany a ústa mu cukala. Katrino, je zle! Přindu, meslim, na šibenicu. Co plkáš? 17

18 Takové Liškovy řeči měly podle ní vţdy stejnou příčinu. Poloţila Lišku do postele, dala mu na hlavu studený obklad a vyběhla z chalupy. Měl jsem dva sósedy v šabalce a jeden drohyho snědl, ţe z něj zostaly enem boty. A kolo hrůzó zdřevěnělo. Uţ máš zase v hlavě? Sám pudmistr to říkali a esli sceš, tak na tebe déchnu. No bať, já potřebojo, abes na mě ešče déchal. Mně bodeš vekládat takovó hlópotu! Lehni si a aţ se tě to z hlavy vekóří, potom si to povime, aţ tě bode duša bolet. Obraz 14 Vrbčanská náves Na návsi potkala starostu se třemi sousedy, jak si vyprávějí o tom, co zaţili s Liškou a smíchy se mohou potrhati. Pane pudmistr, prosím pěkně, co to belo? Můj staré cosi, ţe pré jeden druhyho snědl a kolo zdřevěnělo a jedno druhy, ţe joţ ani neví, je-li stréc nebo tetka. Nestalo se nic, jen malá mýlka. Jděte domů, buďte bez starosti a řekněte panu Liškovi, ať se za 18

19 mnou ráno zastaví. Obraz 15 U starosty Příštího dne zrána stál před starostou a neznámým mladým pánem. Mundur i boty měl vyčištěné a v očích hrůzu, co s ním bude. Jak to starosta říkal, se zmenšoval a zmenšoval. Jste si vědom, pane Liško, ţe policajt musí míti v naši obci autoritu? Ja, pane pudmistr. Ale z vás si jen kaţdý střílí. Jestlipak víte proč? Protoţe só to nehodny ledi. Nikoliv pane Liško. Troubíte-li podle toho, jak se vám chce v noci jíti do postele, nosíte-li poštu podle toho, jak mají kde zabíjačku, zavíráte-li do šabalky 19

20 A nakonec se neodváţil ani ceknouti. pokyne rukou směrem ke svému hostu. Mladý pán předstoupil před Lišku a vlídně mu podával ruku. se dovolil pohledem starosty a pak podání opětoval. se předklonil, málem ţe mu ruku nepolíbil. toho, kdo se vám nelíbí a především otravujete-li stále jen červa - pak se nedivte, ţe jste vrbčanským jen k smíchu. Dostanete teď důleţitý úkol. Zklamete-li mě, pak si budeme muset najít nového policajta. Zde pan inţenýr bude vyměřovati, kudy by se měla kolem naší obce stavěti ţelezná dráha. A protoţe jest naším zájmem, aby do Vrbčan vlak jezdil, bude váš úkol důleţitější nad jiné. Geometr Jsem geometr. Potřebuji pomocníka, který mi bude hůlky drţeti, kolíky zatloukati a mne i kolíky jiţ zatlučené ohlídá. Spolehněte se, pane Kilometr. A vy taky, pane pudmistr. Obraz 16 Vrbčanská náves Geometr a liška si vykračují po návsi. nese hůlky a trojnoţku, inţenýr drahocenné přístroje. Mladý pán si chce koupit Liškovu oddanost. Geometr Tu máte zlatku a nakupte kuři- 20

21 pokládal inţenýrovu otázku za jakousi zkoušku, kterou na něj připravil starosta. převzal zlatku a důstojným krokem kráčel hospodě. vo. Jaké doutníky nejraději kouříte? Já nekóřim a nepiju, pane Kilometr. Před lidma to nende, protoţe by tím trpěl muj óřad a doma smí kóřit jen komín. Geometr Toţ běţte do hospody a nakupte pár trabuk. Obraz 17 Vrbčanská hospoda Hospodský vzal z krabice hrst trabuk a pak zcela samozřejmě nalil Liškovi slivovici. Liškovi se mocně začaly sbíhat sliny, ale přesto ani nehnul brvou. To bylo pro hostinského novinkou vzal trabuka, vítězoslavně se rozhlédl po hospodě a důstojně odkráčel. Hospodský Na otrávení červa Já nepiju. Hospodský Jak to? Ponivač by tím trpěl muj óřad. Hospodský Ani grátis? Ani grátis. 21

22 Obraz 18 Na horním poli Inţenýr nasadil přístroj na trojnoţku, liška se postavil do pole s tyčkou, na níţ třepotal praporek a měření započalo. Kdyţ později pan geometr odešel opodál a kolem šli sousedé, kteří si Lišku tuze prohlíţeli, postavil liška přístroj (který mu byl svěřen k přenesení), sehnul se, ruce opřel o kolena a hleděl dovnitř - jak to viděl u mladého pána. Kdyţ to inţenýr viděl, jen se usmíval, byl to zřejmě také veselý pán. Stejně pobavení byli i kolemjdoucí. Hovoří schválně hlasitě, aby to slyšel. Liškovi náhle jedna noha ujede a přístroj padá k zemi. Rychle ho tedy zdvihne a dělá jakoby nic. To je ale metr, ten náš. Ten měl jít študovat. Kubíček Joţ dávno z něj mohl bét pán se zlatym límcem. Je tady enem od rána a uţ to veměřuje óplně sám. Tak veliké rozum a tak veliky nadáni po obyčejnó policajtskó čepicó...! 22

23 Obraz 19 Na dolním poli Poznenáhlu byl směr dráhy kolíky vyznačen. Kdyţ podával policajtovi ruku, přímo zářil štěstím. Zatímco geometr odcházel, rozhlédl se po poli. Tohle uhlídat nebude lehké... Geometr Tak. Nyní jsme konečně hotovi. Pomáhal jste mi skvěle a kromě odměny za vaši práci se neopomenu pochvalně zmínit panu starostovi. Byl jsem s vámi velmi spokojen. Já s vama taky, pane Kilometr. Geometr Nyní je hlavní věcí, aby se ani jeden z kolíků neztratil. Doufám, ţe i v tomto mě nezklamete. Ručim vám celym svým statkem a nestačí-li to, dám aji svoju ţenu do zástavy, ţe se neztratí ani jeden kolík. Jiny věci sem měl na starost a decky byly jak alabastr. Geometr Tedy dobře. Tu máte zatím na pivo. Zítra ráno se ještě vrátím a pole projdu. Bude-li vše v pořádku, dostanete ještě k tomu, co jsem vám denně platil, další odměnu. 23

24 Obraz 20 U Lišků spokojeně vyspává a není zase k probuzení. Marně jím panímáma třese. se naráz probudil a pohlédl nad sebe. rychle vyskočil z postele, natáhl si řemen na noční úbor a vstoupil do jizby. Stál tam geometr a koulel očima jako blázen. se usmál a klidným gestem pana geometra zarazil. A poloţil si pravou ruku slavnostně na prsa. se otočil, vešel do komory a vzápětí vynesl na zádech velký Vstávé...! Vstávé, Francko! Co se děje? Hoří? Ja, hoří - a zrovna nad tvojó hlavó! Šmarjá Josef! Je u nás pan geometr a klne tobě i na celé svět! Geometr Vy jste to tedy pěkně hlídal! Já tu běhám po poli několik dní a měřím jak blázen a takovou za to mám odměnu...?! Ručil jste mi včera, ţe se neztratí ani kolík a zatím jsou všechny pryč! Úplně všechny a celá má práce je zničena! Ţe je šecko pryč...?! Pane Kilometr, já vám moţu přisahat, ţe ani jeden jediné kolík se neztratil. 24

25 měch a sloţil jej před inţenýra. Měch otevřel a vysypal z něj kolíky, pečlivě svázané do otepí. Mladý inţenýr vytřeštil oči, chytil se za hlavu a počal kvíleti. Popadl Lišku za ramena a počal jím třásti. Inţenýr ho počal bušiti pěstmi do prsou Pak se zhroutil v pláči. K Liškovi přistoupil starosta, který mezitím nepozorován vstoupil a celou scénu pozoroval. Čítejte jich, pane Kilometr. Só šecky, a toţ na co tolik křiku? Vypulíroval jsem jich a poskládal a ani jeden nechybi. Geometr Proboha, člověče, co jste to vyvedl? Ty kolíky přece vyznačovaly dráhu! Tak naposled se ptéte, co sem to vyvedl...! Kdo mně kázal, abych dal pozor, aby se jeden jediné kolik neztratil? Vy! Jak mám v noci po polu chodit, deţ mosim tróbit..!? A sténě - dybych byl na jednom koncu pola - z druhyho mě s Kubíčkem kolik vytáhnó a moţu ja za to? Spočítal jsem je, vytáhl, šecky sme se staró od hlíny umyli a neztratil se jeden jediné jak jste chtěl. Toţ si myslim, ţe tu slibenó odměnu sem si dobře zaslóţil... Geometr Vy osle, vy troubo, vy vy vy...! 25

26 se zarazil a konečně počal chápati, k čemu kolíky slouţily. se uraţeně otočil k ţeně. shodil řemen a čepici, takţe stanul před starostou jen v nočním úboru. se však zachoval rozváţně. Ale se nemínil smířiti jen tak lehce a stále trucoval. se však nemínil usmířit jen tak snadno. Vy jste kolosální trouba, Liško. Kolíky měly zůstati v zemi k označení směru, kudy dráha povede! Teď musí pan inţenýr měřiti znovu! Toţ tak on to myslel? Toţ mně to mohl říct, a ne enem, abe se ţádné kolík neztratil! Ti páni někde nemajó ani tolik rozumu, jako obyčejné polecajt. Toţ takovy só lidi, Katrino... Člověk udělá šecko, co jim na očích vidí a sténě není dobře. Kaţdé hlt šlehovice mně vyčítajó a sami by aji srp vypili, kdyby nebyl křivé! Vekrmení só jak vepři a chodymu závidijó, deţ za vésluţko dostane kus ovaru...! O takovó sluţbo my jim ale nestojíme. Poklona páni, nanděte si druhyho polecajta! Uklidněte se, Liško! Je třeba se smířiti a rychle započíti s novým měřením. Dostano to slíbenó odměno? Dostanete. A novó pevňéši šabalku postavi- 26

27 te? I šabalku vám spravime. se obrátil k pánům a uţ byl téměř usmířen. mu podával ruku na znamení slibu. A podání váhavě opětoval. A nepovidáte to enem tak, abyste mě med kolem hobe namazali? To vám Liško, nestačí, kdyţ vám starosta dá své slovo? Toţ dobře. Eště jednó to s vama skosim. Obraz 21 Závěrečné titulky Letní letecký záběr na široširou hanáckou krajinu s vlnícím se obilím. Závěrečné titulky Hlavní postavy povídaček zpívají v hospodě O Jorečka hanáckou hymnu. (hudba) Sborový zpěv Na té naší Hané máme bochte slané a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem... a sérem posepané 27

28 KONEC 28