Madagaskar geologie a ekosystémy

Transkript

1 Geografie 2 Akademický rok 2012/2013 Madagaskar geologie a ekosystémy Alžběta Prokopová Geodézie a kartografie, ČVUT v Praze V rámci předmětu Geografie 2

2 Obsah Abstrakt...3 Abstract...3 Klíčová slova: Úvod Obecná geografie Geologický vývoj Ekosystémy Horský mlžný prales Tropický opadavý les Trnitý buš Abiotické podmínky Vegetace Fauna Ochrana Zajímavosti Baobaby Tsingy Vodní eroze Závěr...17 Literatura...18 Seznam obrázků

3 Abstrakt Cílem této práce je shrnutí základních geografických údajů o Madagaskaru. Dále pak stručné seznámení s jeho historií, obyvatelstvem. Také budou popsány základními ekosystémy, které se zde nachází. A to zejména horský deštný les a trnitý buš, který neexistuje nikde jinde na světě. Kromě těchto ekosystémů budou zmíněny další biologické, ekologické a geografické zajímavosti Madagaskaru, jako například baobaby, tsingy a problémy s erozí. Abstract The aim of this paper is to summarize basic geographic data about Madagascar. Furthermore there is a brief introduction to its history. Also will be described essential ecosystems that are found there. These are mountain rain forest and spiny bush that does not exist anywhere else in the world. In addition to these ecosystems will be discussed other biological, ecological and geographical curiosities of Madagascar, such as baobab, tsingy and erosion problems. Klíčová slova: Madagaskar, trnitý buš, baobab, horský mlžný les 3

4 1 Úvod Madagaskar je zcela unikátní a pro mnoho vědeckých oborů velmi zajímavý ostrov. Díky svému historickému vývoji se zde nachází mnoho endemických druhů. Některé z nich jsou již dobře popsány a zdokumentovány, ale mnoho z nich ještě stále čeká na své objevení, ať už proto, že jsou tak malé, že jejich nalezení je většinou jen dílem náhody nebo proto, že jejich výskyt je omezen často na velmi malou lokalitu. Důkazem toho je, že jsou na různých místech Madagaskaru dodnes poměrně často objevovány nové druhy žab, pavouků a v loňském roce i nejmenší druh chameleóna měřící zhruba jeden centimetr. Tyto rarity jsou zajímavé většinou spíše pro vědce. Turisticky jsou mnohem zajímavější baobaby, lemuři a skalní útvary zvané tsingy. V současnosti původní příroda z Madagaskaru stále rychle mizí díky extenzivnímu zemědělství. A tak původní přírodní společenstva většinou najdeme již jen v národních parcích. Poloha Madagaskaru Zdroj: 4

5 2 Obecná geografie Madagaskar je ostrov ležící poblíž jihovýchodního pobřeží kontinentální Afriky a je součástí Afriky jako celku. Je to 4. největší ostrov na světě. Nyní ho odděluje od kontinentální Afriky (konkrétně od Mosambiku) 400 km Mosambického průlivu, ale jeho flóra a fauna má s africkou jen málo společného. 600 km východně od Madagaskaru leží v Indickém oceánu ostrovy Réunion a Mauricius, severozápadním směrem od Madagaskaru se nachází ostrovní stát Komory a ostrov Mayotte, který spadá pod správu Francie. [1] Stáří ostrova Madagaskar je úctyhodné. Je stejně starý jako celé kontinenty jižní polokoule, ba dokonce možná pamatuje doby, kdy Afrika, Jižní Amerika, Austrálie, Antarktida a Indie tvořili jedinou obří pevninu - Gondwanu. Madagaskar vznikl ke konci její existence. Odlomil se od Afriky v oblasti dnešního jižního Somálska a vzdaloval se od pobřeží na jihovýchod. Dnes jej od Afriky odděluje Mozambický průliv, který má v nejužších místech něco málo přes 400 km. Ostrov je rozdělen centrální vrchovinou (Plateau Central, Tampoketsy), která směřuje přibližně od severu k jihu a tvoří přirozenou hranici mezi sušší západní a vlhčí východní částí ostrova. Srážkově bohatá východní část čili Region du vent má neustálý přísun vody díky jihovýchodnímu pasátu. Výjimkou nejsou ani oblasti, kde denně prší a jejichž roční srážkový úhrn dosahuje v průměru 5000 mm (např. v okolí 5

6 města Maroantsetra a na ostrově Nosy Mangabe). Západní část Region sous le vent leží ve srážkovém stínu centrální vrchoviny. Nejsušší oblastí je jihozápadní část ostrova, kde spadne průměrně mm srážek (pro srovnání v nížinách a pahorkatinách Čech je to kolem mm). Jejich nepravidelnost však způsobuje, že podstatná část roku je zcela bez vody. Prší jen v období dešťů, které připadá na několik málo dnů v únoru a březnu. V některých letech postihují kraj sucha. Klima ostrova je tropické. Roční teploty na Madagaskaru se pohybují v rozmezí od 20 C v chladnějším období po 27 C v období teplejším. 3 Geologický vývoj Samostatnost ostrova Madagaskar se datuje zhruba na 165 milionů let. Tehdy se začal oddělovat kus pevniny od obřího prakontinentu Gondwana. Bylo to ještě o něco málo dříve, než došlo k jeho rozpadu na pevninské bloky do podoby, jaká je známa dnes J. Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie, Indie (k Asii se připojila až mnohem později) a Madagaskar. Zcela právem patří Madagaskar na stejnou úroveň jako jeho mnohem větší kolegové. Je starší než mnozí z nich. K úplné izolaci ostrova oceánem došlo zhruba před 122 miliony lety a od té doby se fauna i flora vyvíjí zcela samostatně. Endemismmus organismů obyvajících Madagaskar je úžasně vysoký. S podobnými čísly se lze jinde setkat jen v rámci celých kontinentů. Vždyť více než 84 % rostlin a živočichů neroste a nežije nikde jinde mimo Madagaskar. Endemických je i celá spousta rodů a řada čeledí. Biogeograficky je Madagaskar skutečným sedmým kontinentem. 4 Ekosystémy 4.1 Horský mlžný prales Horský mlžný les je zcela specifický ekosystém. Lze ho nalézt na úbočích a vrcholech horských pásem v tropech - hlavně tam, kde se setkávají teplé a studené vzdušné proudy, případně vlhký vzduch z oceánu se suchým vzduchem z pevniny. Klima je charakterizováno téměř každodenními hustými mlhami (nízké mraky) a 6

7 většina bohatých srážek vypadává ve formě mrholení z těchto mlh. Kromě stromového patra je pro tento les typický často hustý podrost stínomilných rostlin, kapradin (často stromových), mechorostů a lišejníků. Charakteristickým znakem je velké množství epifytů. Mlžný prales bývá často na obtížně přístupných lokalitách a patří dodnes k nejméně prozkoumaným suchozemským ekosystémům. Zároveň bývá charakterizován mimořádně vysokou biodiverzitou a vysokým stupněm endemismu rostlin i živočichů. [2] Horský mlžný les se na Madagaskaru nachází v severní části v horách Montagne d Ambre. Horský mlžný les patří k velmi vzácným ekosystémům naší planety a všude na světě je ohrožován lidskou činností. V okolí rezervace Montagne d Ambre je situace natolik špatná, že za střeženou hranicí jsou porosty zlikvidovány. Rozsah škod je tak obrovský, že se již částečně změnilo i klima. Mezinárodní organizace WWF se snaží zničené plochy osázet. Sucho a škody napáchané dobytkem však nedávají mladým stromkům velkou naději na přežití. Odborníci věří, že největší šance, jak uchránit alespoň stávající plochy, je ekologická výchova obyvatelstva, jak ve školách, tak i mezi dospělými. Interiér nepoškozeného horského mlžného lesa je plný života. Chameleóni, kteří mají centrum výskytu právě na Madagaskaru, patří i tady mezi hojné ještěry. Jejich oči pohybující se nezávisle na sobě a dlouhý vymrštitelný jazyk nedávají kořisti prakticky žádnou šanci. Avšak ne všechna zvířata žijící v těchto podmínkách jsou tak milá a příjemná jako třeba zdejší ledňáček nebo cibetkovitá šelmička galidie. Žijí zde také velmi nepříjemné suchozemské pijavice. Ambrové pohoří je typické svými vodopády. Největší z nich padá do hloubky osmdesáti metrů. O vlhkosti tohoto prostředí nejlépe svědčí nasáklá kůra blahovičníku. Na každém kroku vás překvapí obyvatelé mlžného lesa svou exotickou krásou nebo velikostí. Obrovský hlemýžď rodu achatýna, opravdový gigant mezi plži, je v přírodě k nepřehlédnutí a nenápadné cikády jsou zase k nepřeslechnutí. Zdroj: 7

8 4.1.1 Tropický opadavý les Několik desítek kilometrů jižním směrem od Montáň d Ambr se rozkládá rezervace Ankarana. Celá je pokryta tropickým opadavým lesem. Střídá se tu období sucha a dešťů, což se nejvíce projevuje na vegetaci a životě zvířat. Zdejší flóra a fauna dává nezaměnitelnou podobu zdejší rezervaci. Mistrem v maskování v terénu je gekon Uroplatus henkeli, dokonale splývající s větvemi, na kterých tráví většinu svého života. Hroznýšovitý had sanzinie madagaskarská žije poměrně skrytým způsobem života. V Ankaraně ji lze občas spatřit u vstupu do jeskyní, kde pravděpodobně loví netopýry. Rezervace Ankarana je také domovem vzácného lemura s vědeckým názvem Eulemur coronatus. [3] 4.2 Trnitý buš Abiotické podmínky Oblast jihozápadního Madagaskaru se rozkládá přibližně na úrovni obratníku Kozoroha. Klimatický parametr, který ji nejvýrazněji charakterizuje a také ovlivňuje, je sucho. Jde o nejsušší části ostrova vůbec. Dlouhodobý průměr ročních srážek je 350. Naprší ovšem vždy pravidelně jen ve velmi krátkém období dešťu v únoru a březnu. K nízkým srážkám se přidružují vysoké teploty, které dosahují až 50 C. Pro celkový charakter rostlinných společenstev je velmi důležité i složení půdy. Můžeme rozlišit dvě základní kategorie. Do první patří ta místa, jejichž podloží je tvořeno oranžovým lateritem. Jsou přeci jen o něco vlhčí a hlavním charakteristickým znakem společenstev, která na nich rostou, je přítomnost travin. Jejich absence je naopak typická pro ty biotopy, které jsou tvořeny vápencem. Ten vystupuje většinou na povrch a je odpovědný i za mnohé krasové útvary závrty, jeskyně, dočasná jezírka, ap. Vápenec spoluvytváří ty nejextrémnější podmínky pro život rostlin i živočichů a organismy, které na něm žijí, jsou proto z ekologického hlediska nejzajímavější. Není možné ani opomenout vliv moře. Pokud je to vůbec ještě možné, vysoká salinita vzduchu a místy i půdy při pobřeží ještě více vysouší prostředí. V přílivové zóně se pak hojně vyskytují mangrove. 8

9 4.2.2 Vegetace Rostlinstvo je pravděpodobně tou nejzajímavější složkou trnitého buše. Také mu dalo jméno. Původně byl název vytvořen v angloamerické odborné terminologii jako spiny desert (trnitá poušť) nebo spiny bush (trnitý buš). Vzhledem k množství a rozmanitosti zde žijícího rostlinstva i živočišstva není první z obou označení až tak na místě. Vlastní trnitý buš je obvykle poměrně nízký (max. 5 6 m), zapojený porost. Naprostá většina rostlin má trny nebo ostny (odtud název buše) a vykazuje mnoho prvků sukulence. S tím souvisí i mnohé zvláštnosti v metabolismu rostlin a některé další adaptace. Dominantu porostu tvoří rostliny z rodů Didiera a Alluaudia, sukulentní dřeviny s drobnými opadavými lístky, které bývají někdy nazývány hadí stromy (D. madagascariensis se v angličtině jmenuje strom chobotnice). Dále se zde nachází rostliny z čeledi Didieraceae, která je endemickou pro Madagaskar. Didiera madagascariensis - hadí strom Významné, ale zdaleka ne tak nápadné jsou také rostliny rodu Euphorbia, které v nespočetných druzích tvoří nejpočetnější složku trnitého buše. Rozmanitost druhů tohoto rodu je obdivuhodná, jedno však mají společné. Při odlomení či poranění 9

10 kterékoliv části, prýští z jejich těla hojně bílého latexu či populárně řečeno mléka. Některé druhy jsou touto vlastností pro člověka nebezpečné. Latex způsobuje erythematická poškození kůže a při styku se sliznicí například oka může vyvolat i vážnější poranění. Díky trnům a ostnům rostlin je buš téměř neprostupný. Průchod terénem navíc ztěžují i mnohé pevné liany. Vzdorují suchu buď díky podzemním hlízám nebo dužnatými sukulentními listy. Zvláštní je trnitý buš i svou barvou, ačkoli v souvislosti s rostlinnými společenstvy nebývá zvykem hovořit jako o jednom ze znaků o barvě. Při pohledu z dálky na trnitý buš je však důvod pro výjimku zřejmý. Je totiž výrazně šedivý a často ostře kontrastuje s živě zeleným kobercem mangrových hájů. Důvodem neobvyklého zbarvení je silná vosková kutikula na pokožce nebo šupinkovité útvary na listech a stoncích rostlin, které je chrání před příliš silnými paprsky tropického slunce. Do určité míry se z klasického trnitého buše vymykají největší rostliny, jaké zde rostou - baobaby. Často vysoce přesahují uvedenou průměrnou výšku. Jediným druhem, který skutečně do buše zapadá je miniaturní Adansonia fony, která zřídkakdy doroste do větší výšky než 6 m. Zato však tloušťka jejího kmene může pohodlně přesahnout dva i tři metry Fauna Jen velmi málo větších druhů živočichů se dokázalo přizpůsobit nelítostným podmínkám trnitého buše. Pokud se však adaptovali, jde o adaptace neobyčejně zajímavé. Z 30 druhů lemurů, kteří obývají Madagaskar, jich pět žije i na jihozápadě. Nejvyšší dokonalosti v životním stylu tu dosáhl Propithecus verreauxi, jehož bezprostředním domovem jsou koruny ostnitých keřů. Pohybuje se v nich s takovou elegancí, že není vůbec jasné jak to, že si neporaní dlaně a plosky nohou o dlouhé a často dosti pevné trny. 10

11 lemur Propithecus verreauxi Zdroj: Trnitý buš je doménou jednak samozřejmě nezpočetných bezobratlých ale také plazů. Keře a stromy jsou obývány množstvím rozmanitých gekonů, hadů a leguánů, ovšem opravdu nápadnými a důstojně vyhlížejícími zástupci plazí říše jsou želvy. Večer, kdy alespoň trochu poleví celodenní žár, vycházejí na pastvu želvy druhu Astrochelys radiata. Dosahují velikosti i přes půl metru. Již tak málem neprostupný porost ještě dále znepřístupňují četní pavouci z rodu Nephila i někteří další. Staví si svislé, často velmi rozměrné ale vždy značně pevné sítě. Ještě daleko zajímavější však jsou způsoby jiného pavouka. Je rozhodně dosti neobvyklé nalézat ve větším množství bíle kuželovité šnečí ulity zvící i pěticentimetrových rozměrů zavěšeny ve větvoví na bílé nitce ve výšce jednoho i dvou metrů. Tyto ulity jsou domovem malých, světlých pavoučků. Není ale jasné, jak může tak malý a lehký tvor dostat těžkou a rozměrnou ulitu do takové výšky. Trnitý buš obývají i gigantičtí švábi, jedni z největších na světě. Patří do rodu Gromphadorrhina, který je mezi entomology proslulý svou schopností stridulovat, tj. vydávat cvrčivé zvuky. Jde o jediného švába na světě, který to dokáže. 11

12 Jihozápad Madagaskaru je proslulý i tím, že je tu velké množství štírů, avšak jen co do počtu jedinců, nikoliv druhů. Madagaskarská fauna štírů je poměrně chudá. Z celého ostrova známe pouze 9 druhů. Nejde však o nebezpečné druhy. Přesto, že jejich párová žláza na konci zadečku obsahuje jed, nedokáží zdravému člověku vážně ublížit. Vůbec největším živočichem, jaký kdy obýval trnitou buš byl Aepyornis maximus. Bohužel dnes je možné o něm hovořit jedině v minulém čase. Tento obrovitý pták, na první pohled připomínající velkého pštrosa, vyhynul v historicky nedávné době. Ještě první evropané, kteří navštívili ostrov v 16. a 17. století měli teoretickou možnost se s ním setkat. Šlo skutečně o impozantního tvora, který měřil na výšku i přes tři metry. Dodnes se v říčních náplavech nacházejí jeho obrovitá vejce, jež mají objem 10 l, což představuje zhruba stejně jako 180 vajec slepičích. Nalezené úlomky prozrazují, že skořápka byla silná jako porcelán čajového hrnku. Vyhynulý Aepyornis maximus 12

13 4.2.4 Ochrana Trnitý buš je tím nejspecifičtějším místem, kde se všechny endemické rody a druhy koncentrují a vytvářejí společenstvo, které nemá obdoby. Díky extrémním podmínkám je dodnes velmi málo osídlen člověkem. Náleží proto také mezi nejzachovalejší části ostrova. Dokonce i mimo rezervace a národní parky nalezneme rozsáhlé původní a dosud nenarušené porosty. Přesto však i sem začíná pronikat civilizace. Jedním z největších problémů je paradoxně sucho. To sucho na nějž se rostliny i zvířata adaptovali po miliony let. V mnoha vesnicích není vůbec žádná voda. Lidé jsou proto nuceni pro vlastní potřebu vodu kupovat od řidičů kamionů, kteří ji sem přivážejí. Nemají však pochopitelně žádné peníze a proto ji vyměňují za dřevěné uhlí, které vyrábějí spalováním pachypodií, alluaudií, didier a dalších dřevin. Rostliny, které potřebují pro svůj růst stovky let a které jsou chráněny prvním dodatkem Washingtonské konvence (CITES), tedy nejpřísněji jak jen to v mezinárodním měřítku jde, mizí v milířích vesničanů. V minulosti, kdy lidé užívali uhlí jen ke své vlastní potřebě, měl ještě buš dostatek času a sil k přirozené obnově. Dnes, kdy uhlí slouží jako vývozní artikl, již nestíhá zarůstat vyklučené plochy. Druhým velmi významným zásahem do přirozené rovnováhy je introdukce cizích rostlinných druhů. Původem americké rostliny rodů Opuntia a Agave zde nalezly nový domov, který jim po všech stránkách vyhovuje. Poznenáhlu ale vytrvale a usilovně obsazují další a další plochy a vytlačují původní druhy. Je zajímavé, že si této hrozby povšimli i domorodci a nezvané hosty zhusta vypalují. Ale ani takováto pomoc trnitému buši není dostatečná. [4] 5 Zajímavosti 5.1 Baobaby Rod baobab zahrnuje 8 druhů. Baobaby jsou téměř výlučně tropické stromy, přesahující svým areálem Obratník Kozoroha maximálně o několik stupňů. [5] Madagaskar je centrem výskytu baobabů. Zatímco v Africe a Austrálii roste po jednom druhu, největší ostrov Indického oceánu jich hostí sedm. Nejzajímavější je stavba jejich kmene. Pod silnou kůrou se nachází měkké houbovité dřevo, které slouží jako zásobárna vody pro suchá období. Některých obzvláště vzrostlých či 13

14 spíše ztlustlých exemplářů využívají malgaši na stavbu úkrytů. Prostě si jen vydlabou v měkkém pletivu jeskyňku, a příbytek je hotov. Pro domorodce mají baobaby i mnoho dalších využití. Například plody se dají konzumovat a ze semen je možné lisovat olej. Kolem baobabů je z biologického hlediska stále mnoho nejasností. Například donedávna nebylo vůbec zřejmé jak jsou opylovány. Zdroj: Alej baobabů Zdroj: 14

15 5.2 Tsingy V západní části Madagaskaru se vyskytují různě velké krasové oblasti plné jeskyní, podzemních řek a různých skalních útvarů. Většinou se jedná se o oblasti vápencových skal, které se za miliony let zformovaly do bizardních vysokých "věží" (či sloupů). Místní je nazývají tsingy (anglicky pinnacles). Národní park Tsingy de Bemaraha je největší oblastí, kde se tsingy na Madagaskaru vyskytují (menší tsingy je možné vidět i například v Reserve Speciale de l'ankarana). Celý tento park zahrnuje oblast hektarů. Zajímavostí tohoto parku jsou právě již zmiňované krasové "věže" které svojí výškou dosahují více než stovky metrů. Jsou zformovány z tvrdého vápence. Podle geologických výzkumů zde dříve bývalo moře a korálový útes, který vytvořil základ skalám _100242_0 Jak moře ustupovalo a skály vystupovaly na vzduch, začala na ně působit eroze, vítr a déšť, které jsou prý za ostré tvary a špičáky začaly pomalu vznikat. Nevznikaly ale nijak rychle, na dnešní formace bylo potřeba miliónů let. [6] Tsingy se rozezní, když začne foukat silný vítr nebo když na ně slabě poklepete. Ostatně někteří lidé tvrdí, že odsud pochází i jméno samotných útvarů. Tsing se totiž v malgaštině vyslovuje jako zing, což je právě ten zvuk, který uslyšíte, když na ně poklepete. [7] Tsingy de Bemaraha Zdroj: 15

16 5.3 Vodní eroze V některých částech Madagaskaru je vodní eroze hlavním modelářem krajiny. Některé prameny dokonce uvádějí, že na Madagaskaru je nejsilnější vodní eroze na světě. To znamená, že z určitého území a v daném čase odnese voda největší objem horniny. Tampoketsa, náhorní plošina centrální oblasti ostrova, je doslova rozbrázděna oranžovými roklemi, údolíčky, kaňony, koryty a stržemi. Svěže zelené kopce porostlé trávou (Aristida multicaulis) ostře kontrastují se sytě oranžovou barvou odkryté zeminy. Erozní rýhy vznikají dvěma způsoby. Méně častá povrchová eroze se vyvíjí pozvolným vyplavováním vulkanických hornin nebo sedimentů. Mají tvar protáhlých stružek až údolí a někdy připomínají vyschlá řečiště potoků a říček. Madagaskařané ji nazývají tevana, což bylo původně slovo Tsimihetů označující rokli. Častější a nápadnější jsou lavaka (malgašsky jáma, díra), obrovité, hluboké strže, doslova přírodní amfiteátry, které vznikají většinou náhle a obvykle v mocných vrstvách lateritických půd. Lavaka bývají až několik desítek metrů hluboká a mnoho set metrů široká. Běžné jsou případy, kdy voda odnese naráz m 3 země. Množství splavované horniny je tak velké, že obarvuje velké řeky a je dobře patrné i z oběžné dráhy Země. [8] Erozí zničená cesta Zdroj: 16

17 6 Závěr Ostrov Madagaskar je jedním z nejpodivuhodnějších míst naší planety. Hned z mnoha důvodů. Prodělal bouřlivou geologickou historii. Byl jedním z posledních lidmi osídlených míst na Zemi. Lidé, kteří na něm žijí dnes, připluli až z daleké Indonézie. Rozmanitost klimatu v jednotlivých částech ostrova je obdivuhodná. Fauna a flora ostrova je naprosto unikátní. Vysoký stupeň endemizmu a neobyčejná diverzita všeho živého z něj činí podivuhodnou laboratoř přírody. Přesto přeze všechno je dodnes téměř zapomenutým koutem světa. Zůstává opomíjen, mimo hlavní světové dění. Ne snad v politice nebo společenském životě, ale je do jisté míry i stranou biologického zájmu (i když se to poslední dobou mění). Rychle postupující přírodní i kulturní devastace posledních několika desítek let způsobuje zánik mnohých zajímavostí i podivuhodností této jedinečné země. Rychle mizí nejen jednotlivé rostlinné a živočišné druhy a společenstva v nichž žijí, ale i tradice a zvyklosti obyvatel Madagaskaru. Celý ostrov se prudce mění. Mnozí si začínají vážnost situace uvědomovat. Nejen cizinci z Evropy a Ameriky, ale i místní lidé. To je však asi to jediné, co se s tím (zatím) dá dělat. Způsob civilizace, který se rozvinul v euroamerické oblasti se rozpíná do celého světa. Stále více lidí na Zemi chce žít lépe, pohodlněji. Na Madagaskaru mnozí lidé ještě stále žijí postaru tak, jak žili jejich prapředci. Přímo to vybízí k obratu v souladu s přírodou. Není tomu tak, nežijí s přírodou v souladu ale v neustálém boji. Přesto způsob života, který vedou je s okolím v souladu, v harmonii. Nevybočuje z řádu přirozeného běhu věcí. V takovém způsobu života by mohla být naděje. Je však stále více těch, co ho opouštějí a zatím nikdo se nedokázal vrátit. Možná je to proto, že cesta zpět neexistuje. Současné prognózy věští úplnou devastaci Madagaskaru během příštích let. 17

18 Literatura [1] Madagaskar. Madagaskar [online]. [cit ]. Dostupné z: [2] Madagaskar. Albatros: travel and expeditions [online] [cit ]. Dostupné z: [3] Madagaskar. Vesmír: Expedice Lemuria [online]. časopis Vesmír, 2009 [cit ]. Dostupné z: [4] Madagaskar. Vesmír: Expedice Lemuria [online]. časopis Vesmír, 2009 [cit ]. Dostupné z: [5] Wikipedie. Baobab [online] [cit ]. Dostupné z: [6] Asmat cestování: cestopisy. Madagaskar: Národní park Tsingy de Bemaraha [online] [cit ]. Dostupné z: [7] Lidé a Země: cestopisy. Madagaskar: Tsingy: kamenné xylofony [online] [cit ]. Dostupné z: [8] Madagaskar. Vesmír: Expedice Lemuria [online]. časopis Vesmír, 2009 [cit ]. Dostupné z: Seznam obrázků Poloha Madagaskaru... 4 Didiera madagascariensis - hadí strom... 9 lemur Propithecus verreauxi Vyhynulý Aepyornis maximus Alej baobabů Tsingy de Bemaraha Erozí zničená cesta