Reliéf R. Reliéf R. typy reliéfu základní regionalizace. lenitost reliéfu - absolutní

Transkript

1 Reliéf R Reliéf R typy reliéfu základní regionalizace hlavní rysy: 2 odlišné typy: * eská vysoina (geologicky eský masív) * Karpaty - odlišné typy zemské kry Z - stará, konsolidovaná kra západoevropské platformy V - mladá kra Karpat - výrazné ovlivnní reliéfu tektonikou - složitá kerná stavba eské vysoiny - píkrovová stavba Karpat - ovlivnní exogenními pochody lenitost reliéfu - absolutní Nejvyššíásti: eská vysoina: Snžka (1 602 m n.m.) Karpaty: Lysá hora (1 323 m n.m.) Nejvyšší vrcholy vr: 1. Snžka 1602 m n.m. 2. Luní hora 1555 m n.m. 3. Studniní hora 1554 m n.m. 4. Vysoké kolo 1509 m n.m. 5. Pradd 1491 m n.m. 6. Stíbrný hbet 1490 m n.m. 7. Violík 1472 m n.m. 8. Vysoká hole 1465 m n.m. 9. Malý Šišák 1440 m n.m. 10. Kotel 1435 m n.m. eské republice je v 16 pohoích celkem 392 hlavních (HLV) vedlejších (VV) tisícimetrových vrchol z 20 nejvyšších v R je 15 v Krkonoších Tisícimetrová pohoír - nejvyšší pohoír 1. Krkonoše Snžka (1602 m n.m.) 2. Hrubý Jeseník Pradd (1491 m n.m.) 3. Králický Snžník Králický Snžník (1424 m n.m) 4. Šumava Plechý (1378 m n.m.) 5. Moravskoslezské Beskydy Lysá hora (1323 m n.m.) 6. Krušné hory Klínovec (1244 m n.m.) 7. Rychlebské hory Smrk (1125 m n.m.) 8. Jizerské hory Smrk (1124 m n.m.) 9. Orlické hory Velká Deštná (1115 m n.m) 10. Šumavské podhí Libín (1093 m n.m.) 11. Novohradské hory Kamenec (1072 m n.m.) 12. eský les erchov (1042 m n.m.) 13. Hostýnsko-vsetínská horn. Vysoká (1024 m n.m.) 14. Javorníky Malý Javorník (1021 m n.m.) 15. Ještdsko-kozákovský hbet Ještd (1013 m n.m.) 16. Hanušovická vrchovina Jeáb (1003 m n.m.) Nejnižší místa Labe - Hensko (115 m n.m.) soutok Moravy - Dyje (149 m n. m.) antropogenníinnost Velkolom SA (u Mostu) dno: metr pod okolním terénem (230 m n.m.) dno lomu 30 m n.m. Velkolom Bílina (40 m n.m.) 1

2 Základní typy reliéfu Podle absolutní výškovélenitosti Nížiny Vysoiny Podle relativní výškovélenitosti Roviny Pahorkatiny Vrchoviny Hornatiny Geomorfologická regionalizace bývalý Geografický ústav SAV v Brn vydal mapu Regionálnílenní reliéfu SR v mítku 1: lenní navazovalo na studii prof. Dr. J. Hromádky z roku 1956 Editor mapy: T. Czudek Regionáln-geomorfologickélenní vycházelo: z kritéria vzhledu povrchu terénu (vetn morfometrie) z morfostruktury z vývoje (geneze) georeliéfu Zempisný lexikon SR Hory a nížiny mapa byla využita pro mapy i text publikace Zempisný lexikon SR svazek Hory a nížiny, který byl vydaný nakladatelstvím Academia v Praze v roce 1987 v Lexikonu byla mapa vytištna po listech, ve kterých hranice geomorfologických jednotek byly znázornny ern a vodní toky a jména sídel modrou barvou Geomorfologickélenníech (Betislav Balatka, 2002) v letech 1993 až 2002 zpracoval B. Balatka na Univerzit Karlov v Praze velmi podrobné geomorfologickélenní historického územíech až po geomorfologické podokrsky v pracovním mítku 1: v roce 2002 byla vytvoena analogová i digitální mapa Geomorfologické jednotky na územíech v mítku 1: až po geomorfologické okrsky. Geomorfologické jednotky R 2005 v souvislosti s pípravou 2. vydání Zempisného lexikonu R a pípravou vydání Atlasu krajiny R byla v roce 2005 rozhodnuto v Agentue ochrany pírody a krajiny R pracovišt Brno zpracovat novou mapu geomorfologického lenní státního území editorem nové mapy je P. Mackovin spoluautory B. Balatka, P. Cibulková, J. Demek, M. Havlíek, M. Hrádek, K. Kirchner a P. Slavík SYSTÉM SUBSYSTÉM PROVINCIE Systém = nejvyšší GJ, odpovídá základní strukturntektonické jednotce Hercynský systém Alpsko-himálajský systém Subsystém = odpovídá orografickému komplexu základní strukturn tektonické jednotky Hercynská pohoí Karpaty Panonská pánev 2

3 SUBSYSTÉM: Hercynská pohoí Karpaty Panonská pánev SYSTÉM: Hercynský Alpsko-himálajský Provincie = odpovídá strukturn tektonické jednotce nižšího ádu Hercynská pohoí (SS) eská vysoina Stedoevropská nížina Karpaty (SS) Západní Karpaty Panonská pánev (SS) Západopanonská pánev Hierarchie a struktura geomorfologického lenní geomorfologických soustav 27 geomorfologických podsoustav 93 geomorfologických celk 268 geomorfologických podcelk 935 geomorfologických okrsk Oproti pvodnímu Zempisnému lexikonu byl pozmnn kód u okrsk (nap. IA-1A-a na IA-1A-1) Genetické typy reliéfu reliéf skalních mst (nap. Kokoínsko, Labské pískovce, eský ráj) krasový reliéf (Moravský kras, eský kras) sopený reliéf (Doupovské hory, eské stedohoí) glaciální reliéf (Krkonoše, Šumava, Opavská pahorkatina, Šluknovská pahorkatina) antropogenní reliéf (Podkrušnohoí, Ostravská pánev, vodohospodáská krajina Teboska) Jiínská pahorkatina eský ráj skalní msta: Hruboskalské Maloskalské Prachovské skály Píhrazské stny Klokoské skály Údolí Plakánek Reliéf skalních mst 3

4 Ondíkovický pseudokrasový systém tvoí labyrint vzájemn propojených ponor, propadání a vyvraek, které vznikly rozšiováním puklin ve slínovcích pi saxonském vrásnní povrchová voda, která na náhorních plošinách u Roudného a Ondíkovic proniká do podzemí, rozpouští vápnitou složku horniny a na píhodných místech opt vytéká ve form pramen nejvtší z celého komplexu je 25 m dlouhá jeskyn Bartošova pec budovaná turonskými opukami + vyvrá zde Ondíkovický potok Ralská pahorkatina Hradanské stny Polomené hory Kokoínsko - skalní msto dlouhodobou erozníinností se vyvinula hustá sí kaonovitých údolí (doly) podél hlavních tok: Pšovka, Libchovka mikrotvary - produkty selektivního zvtrávání železité inkrustace skalní pokliky Broumovská vrchovina skalní msta: Adršpašsko-teplické skály Adršpašské skalní msto Teplické skalní msto Broumovské stny Hejda Ostaš Kížový vrch Adršpašsko-teplické skalní msto nejvtší ve stední Evrop chránno od roku 1933 NPR: 1 771,8 ha (1992) skalní msto rozdleno na 2 ásti nejvyšší vrchol: áp (786 m n.m.) typické tvary skalního msta (skalní vže, pevisy, voštiny, pseudokrasové jeskyn) vegetaní a klimatická inverze odvodování: Adršpašský potok + Metuje eské Švýcarsko eskosaské Švýcarsko: - pískovcová msta mezi Dínem a saskou Pirnou geomorfologicky: Dínská vrchovina -ást na P behu Labe - Dínské stny (okrajov) + Jetichovické stny ásten okrsek Ržovská vrchovina (povodí Kamenice) 4

5 Jetichovické stny pískovce stedního turonu až coniaku vyvinutá kvádrová odlunost hustá sí údolí a roklí charakteristické tvary selektivního zvtrávání típatrová krajina: svrchní patro: stolové hory (relikty pvodní plošiny) + neovulkanické vrchy (480 m) stední: pískovcová skalní msta spodní: sí soutsek a údolí Svitavská pahorkatina PR Maštale (1083,6 hektar) v povodí horního toku Novohradky sedimenty svrchní kídy denudací kídových sediment bylo místy odkryto krystalické podloží (zejména ruly a granitoidy) Budislavské skály - soustava skalnatých údolí, zaíznutých místy až do výše 60 m do pískovc i podložních krystalických hornin Kryogenní modelace ledovcové (glacigenní) sedimenty uloženiny nezalednných (extraglaciálních) oblastí - územír leželo v areálu mezi kontinentálním zalednním a velehorským alpským zalednním - pozice v periglaciální zón - v R 2x okraj pevninského ledovce v pleistocénu : saalské zalednní (= stedopolské) elsterské zalednní (starší) halštrovské zalednní (elsterské, krakovské) - podle eky Bílý Halštrov - nejstarší prokázané zalednní severoevropské nížiny sálské zalednní (stedopolské) - podle saské a durynskéeky saale - koreluje s risským zalednním Alp - Moravskou bránou dosáhlo až hlavní evropské rozvodí (sedimenty leží až v tzv. Porubské brán) nejvtší bludný balvan v R: Kunický bludný balvan v Ostrav-Kunicích, Vratimovské ulici vykopán z hloubky 6,8 m pi stavb Nové huti v Ostrav- Kunicích v roce 1954 rozmr: 320 x 250 x 155 cm objem 7 m 3, hmotnost 17 tun nadmoská výška 229 m n.m. porfyrický granit stední Švédsko nebo jižní Finsko Porubský bludný balvan 2. nejvtší v R - z ervené skandinávské žuly (stední Švédsko) - o rozmrech 320 x 170 x 120 cm - váží pibližn 10,8 t - koncem dvacátých let 20 stol. byl vyzdvižen z místa svého nálezu a použit jako souást pomníku k 10. výroí vzniku SR umístného poblíž MÚ v Ostrav-Porub - v roce 1968 byl pesunut na ulici Vesinskou, kde je dodnes - od r je vyhlášen chránným pírodním výtvorem od r PP 5

6 Glaciální reliéf horské zalednní Horské zalednní Doklady: Krkonoše, Šumava, Hrubý Jeseník Diskuse: Krušné hory, Králický Snžník, MS Beskydy pleistocén o zalednní rozhodovaly klimatické a geomorfologické pomry Poznatky o zalednní Krkonoš: 1894 (J.Partsch) Krkonoše zalednny 2x Maximální zalednní: riss Dnešní podoba kar a trog: zalednní ve würmu Starší zalednní zatím nebylo prokázáno je však pravdpodobné V poslední dob: názor o náhorním (fjeldovém) pleistocenním zalednní vybraných ástí (názor nap. Sekyry, 2002) Pravdpodobné lokality náhorního zalednní: Bílá louka (S od Studniní a Luní hory), prostor Panavské louky Zalednní v Krkonoších Poloha ela ledovce: m n.m. Zalednní Šumavy výzkum zalednníeské i nmeckéásti Šumavy: pozornost již ped 150 lety nejvýznamnjší práce: na konci 19. a v 1. polovin 20. století Kunský (1933) - shrnul názory na rozsah a charakter zalednní Šumavy po 2. sv. válce pohraniní pásmo prakticky nedostupné výzkumná aktivita v tomto prostoru utlumena ojedinlé práce nap. v okolí Plešného jezera Votýpka (1979) zahájeny výzkumy na Prášilském jezee (nap. Mentlík 2002) a pozdji na jezee Laka (Mentlík 2005) snžnáára 1150 m n.m. pouze karový ledovec 14 údolních uzávr glaciáln nebo nivan pemodelováno zalednní prokázáno pouze v uzávru Moravice: Velká kotlina uzávry zakryty sutí, což stírá rozdíly a starší tvary Hrubý Jeseník Antropogenní reliéf Tžební krajina dsledek tžebníinnosti Ostravská pánev, Pokrušnohorské pánve Vodohospodáská krajina úpravy vodních tok (regulace, stavby rybník a pehrad) Tebosko Agrární krajina množství terénních úprav v souvislosti se zemdlskou inností (agrární terasy nap. pstování vinné révy) Rekreaní a sportovní areály skokanské mstky 6