Cesta autem do Chorvatska. Nejlevněji a nejrychleji 2013

Transkript

1 Cesta autem do Chorvatska. Nejlevněji a nejrychleji 2013 (Zdroj idnes 4. června 2012) Méně omezení na silnicích, levnější ubytování u soukromníků i jídlo v chorvatských restauracích. A konec dálnice ve Slovinsku už nehrozí vybíráním pokut. Tak vypadá cesta do Chorvatska, při níž reportéři MF DNES každoročně mapují nejklasičtější trasu českých výletníků. Cesta autem do Chorvatska Na cestu vyjíždíme jako většina českých cestovatelů ráno. Je to bezpečnější, noční cesty jsou příčinou havárií. Orientační plán zní: jet nejoblíbenější cestou přes Brno, Mikulov a Vídeň, vyhnout se předražené slovinské dálnici a dojet navečer do Chorvatska tak, abychom přespali nedaleko Plitvických jezer, druhý den se u nich zastavili a odpoledne dojeli pohodlně k moři do Splitu a na Makarskou riviéru. Naším cílem je zjistit, co čeká řidiče, kteří se už za pár dní vydají na dovolenou. Cesta autem 2013 Zpátky chceme jet už alternativní trasou po dálnici do Záhřebu, z něj pak opět po autostrádě směrem na chorvatsko-maďarskou hranici v Goričanu - uhneme ale do Čakovce, přejedeme kousek Slovinska a do Maďarska vjedeme u Rédicse, čímž se vyhneme placené maďarské dálnici. Nad Szombathély vjedeme do Rakouska a přes Vídeň a Brno míříme do Prahy. Rakousko bez zdržení Cesta je překvapivě hladká, žádné opravy nás nezdržují ani na dálnici D1, ani na silnici I/52 do Mikulova. Podle všeho by to tak mělo zůstat i v létě, plánovaná velká rekonstrukce naší největší dálnice nezačne dříve než na podzim, a ani to není jisté. První zaškobrtnutí přichází až v rakouském vinařském městečku Poysdorf pár kilometrů za hranicemi, kde opravují cestu a provoz řídí kyvadlově semafory. Až za Vídeň pokračujeme bez problémů, díky pár let starému obchvatu už nehrozí ani ve špičce takové zácpy jako kdysi. Na 22,5. kilometru dálnice směr Graz však nacházíme neuralgický bod: ze čtyř pruhů jsou tu najednou dva, a to celých pět kilometrů. V sezoně tu určitě budou kolony, stejně jako na 85. km za odpočívadlem Zöbern. Jede se tady zúženými pruhy o šířce dvou metrů, což je nepříjemné zvlášť pro méně zkušené řidiče, když vedle nich jede kamion. Omezení končí až na 90. km, celou dobu se navíc jede z kopce, auta přibrzďují a provoz se nárazově dost zpomaluje.

2 PROJETÁ TRASA Asi 30 km před slovinskou hranicí u Spielfeldu vidíme na elektronické tabuli varování Staugefahrt - a skutečně, na 205,5. km (dva kilometry před odpočívadlem Gralla) jsou opět zúžené oba jízdní pruhy. Kolona tady opravdu je, ale za chvíli, když vyjíždíme od restaurace Rosenberger, naopak všechno jede. Ale jen chvilku, hned za tímhle omezením je další, které téměř navazuje, opravují zde odstavný pruh, rychlost je snížená na 80 km/h. Před slovinskými hranicemi to zkrátka nevypadá dobře, jsou tu tři zácpy na deseti kilometrech! Pokud to tak bude i o prázdninách, vznikne jedna jediná, obrovská... Proto se po návratu pokoušíme ověřit, jak dlouho bude rekonstrukce trvat, ale neúspěšně, neporadí nám ani v autoklubu ÖAMTC, ani na ASFINAG, což je rakouská obdoba Ředitelství silnic a dálnic. Nezbývá než doufat, že do začátku sezony se problém vyřeší. Slovinská objížďka My však dálnici opouštíme ještě před hranicí se Slovinskem, abychom se vyhnuli předraženým 40 km slovinské autostrády. Na exitu číslo 226 Gersdorf-Mureck odbočujeme, podjíždíme dálnici a kolem levné benzinky Temmel jedeme rovně 11 km až do Murecku, kde přes malebný obloukový hraniční most přes řeku Muru přejíždíme do slovinského Trate. Na konci je stopka, odbočujeme doprava na Lenart a Puj. A pak už se necháváme vést klikatou okreskou, zpočátku nás čeká pár ostrých zatáček, ale pak se silnice uklidní a dá se jet svižně předpisovou devadesátkou. Kvalita cesty se často mění, některé úseky jsou jen záplatované, jiné úplně nové. Lenartem projedeme podle ukazatelů, Ptujem také - na první světelné křižovatce asi kilometr po vjezdu do města poslechnete šipku vlevo s nápisem Zagreb - pozor, nepřehlédněte ji. Po projetí kruhových objezdů (třikrát doprava) vás silnice zavede na konec dálnice, vše je dobře značeno na Zagreb. Jedete asi čtyři kilometry přes most přes Ptujské jezero a pak neodbočíte doprava na Maribor, ale jedete rovně na Zagreb. Za slabou hodinku od hranic jste na konci slovinské dálnice, na jejích posledních 200 metrech. Na rozdíl od loňska, kdy zde slovinští policisté chytali nešťastné šoféry (a nechali toho až po tlaku z české strany, MF DNES se problému podrobně věnovala), je nyní dopravní značka dálnice ukončena hned u připojovacího pruhu, takže po dálnici vůbec nejedete. Jestliže byste ale ze silnice 229 od Lenartu neodbočili dvakrát doleva a projeli Ptujem rovně směr Maribor, stále po silnici č. 2, dostali byste se na dálnici čtyři kilometry před jejím koncem a známku byste platit museli.

3 ODBOČKA Z DÁLNICE. Chcete-li se vyhnout draze placenému kousku slovinské dálnice, nesmíte přehlédnout tuto ceduli na rakouské autostrádě A9. Exit 226 vás přivede po silnici 69 do Murecku, kde přejedete hranici. Chorvatské hranice: čekání Kolik za dálnice Rakousko: desetidenní kupon stojí 8 eur Slovinsko: týdenní kupon stojí 15 eur Maďarsko: týdenní kupon 253 korun Chorvatsko: platí se mýto na mýtných branách. Dálnice, úsek, cena A1, hranice Zagreb, 42 A1, Zagreb Split, 157 A2, Zagreb Macelj, 42 A3, Zagreb Lipovac, 105 A4, Zagreb Gorican, 36 A5, Sl. Brod Osijek, 30 A6, Zagreb Rijeka, 60 A7, Rupa Rijeka, 7 A8, tunel Učka, 28 A9, most Mirna, 14 most Krk, 30 Ceny jsou uvedeny v kunách. Na slovinsko-chorvatských hranicích je i na konci května ve všední den v 18 hodin večer poměrně velký provoz, čekáme zhruba dvacet minut, než na nás přijde řada na výjezdu ze Slovinska, pět minut na vjezdu do Chorvatska. Úředníci mají zájem jen o naše občanské průkazy, auto neprohlížejí, a přestože je vypůjčené, nechtějí vidět ani doklady k němu, natož nějaké smlouvy. První, už tradiční zadrhnutí, se kterým ale nezbývá než se smířit (nebo jet rovnou přes Maďarsko na Záhřeb a Split), jsou tunely Durmanec a Brezovica, v nichž se silnice zužuje do jednoho pruhu. Tunel v protisměru prostě zatím nepostavili, a kdo ví, jestli na něj někdy dojde. V sezoně to tady kvůli tomu stojí často až k hranicím...

4 Na první mýtnici platíme 46 kun a hned za ní přichází zúžení do jediného pruhu, z mostu Krapina je odstraněn i asfalt; jak ale zjišťujeme po návratu, práce tady mají skončit do poloviny června. Rakousko: desetidenní kupon stojí 8 eur. Slovinsko: týdenní kupon stojí 15 eur. Podobné je to na dalších dálničních úsecích, kde probíhají výměny svodidel a další údržbové práce. Později v Praze se prostřednictvím chorvatského autoklubu dozvídáme, že všechny práce na dálnicích budou v letní sezoně přerušeny. "Momentálně probíhají práce na istrijském 'ypsilonu' a přes noc v tunelu Učka, na úseku Pula - Rijeka - Split se neobjeví žádná omezení. Zácpy tradičně očekávají na jadranské magistrále v pátek odpoledne, v sobotu a v neděli dopoledne, doporučuji cestovat pokud možno v jiných dnech. Zácpy se mohou tvořit i ve větších městech, hlavně ve Splitu po ránu, kdy probíhá zásobování. Všechny hraniční přechody budou otevřené," vypočítává Eva Janouškovcová z Chorvatského turistického sdružení. Ale zpět na chorvatskou dálnici. Sjíždíme na Karlovac, podle ukazatelů na Plitvická jezera. Někde tady chceme najít ubytování, pokud možno levnější než loni, kdy nás dvoulůžkový pokoj přišel na odpočívadle na dálnici na Kč. Na první hotel, tříhvězdičkovou Europu, narážíme přímo u sjezdu z dálnice, ale ceny (jednopokojový Kč, dvoupokojový Kč) nás zchlazují. Ve městě nacházíme dokonce ještě dražší podnik, nakonec už docela zoufalí zakotvíme v nejlevnějším hotelu Carlstadt za Kč (jednopokojový Kč). Druhého dne ráno zjišťujeme, že kousek za Karlovacem je přímo u hlavní silnice do Plitvic spousta domů s cedulemi Sobe neboli pokoje a účtují si tady 15 eur (380 Kč) na osobu (byť na cedulích je napsáno 10 eur). Ale i tak dáte za přespání čtyřčlenné rodiny méně než za pokoj v hotelu pro dva. Jediný problém je, jak se ukazuje později na naší cestě, doba příjezdu - kolem půlnoci už nám totiž v podobných domech dál na trase nikdo neotvíral, zatímco hotely fungují nonstop. Když ale trasu dobře naplánujete s příjezdem kolem osmé večer, nebudete mít problém. Z Prahy do Karlovacu je to i s přestávkami a objížďkou ve Slovinsku 8,5 hodiny, stačí tedy vyjet po ránu. Maďarskem hladce

5 Ráno vyrážíme na poslední úsek cesty k domovu. Chorvatsko-slovinská hranice je naprosto bez komplikací, kontrola dokladů pouhou formalitou a po krátkém průjezdu centrem lázeňské Lendavy a následující Dlouhé Vsi jsme v Maďarsku. Hlavní silnice číslo 86 od Rédicse je nedávno opravená, jede se po ní krásně, až nás zastaví semafor v lese za obcí Zalabacsa. To nevypadá dobře, chybí půlka silnice asi v půlkilometrovém úseku, a to do hloubky několika metrů, berou to tu od podlahy. Byť je úsek krátký, kolony tady mohou být docela dlouhé. Na druhou stranu, pokud pojedete v neděli, když kamiony jezdit nesmějí, budou zřejmě snesitelné a na trase jsme žádné jiné omezení neobjevili. Zato jsme objevili jeden skvělý tip na nocleh, na konci obchvatu Szombathély funguje Sunset motel (nedaleko velkého nákupního centra Makro, vedou k němu výrazné cedule), kde chtějí za čtyřlůžkový pokoj s dvěma dětmi 75 eur (1 900 Kč) - ale pokud prý nepotřebujete potvrzení, můžete ho mít za polovičku. Tedy za 37,50 eura, 950 korun za celou rodinu. Tady se přespat vyplatí. Motel je přitom na kraji města na křižovatce - musíte sem, pokud jedete tak jako my směrem na Köszeg a dále do Rakouska nebo pokračujete nahoru na Csornou a dále přes Slovensko (Rajka, Bratislava, případně pro Ostravany Žilina). Jinak obvyklá cena je v Maďarsku o málo nižší než v Chorvatsku, za dvoulůžák chtějí průměrně 60 eur, občas někde uvidíte možnost ubytování v soukromí za 15 až 20 eur. Spoléhat se na to ale nedá, takových nabídek je málo a mívají plno. Pozor na Vídeň Po pár kilometrech přejíždíme v Köszegu rakouskou hranici a po silnici 531 přes Oberpullendorf míříme k Eisenstadtu, kde se napojíme na dálnici A3 do Vídně. Nic nás nebrzdí, jen ve Vídni se opět málem necháme zmást šipkami na Prahu - jenže ty by nás zavedly na Znojmo a Jihlavu (I/38), přičemž cesta po dálnici D1 je výrazně rychlejší. Navigace by určitě se správnou trasou neměla problém, my ji ale během celé cesty nepoužili. Objíždíme Vídeň a po dálnici A7 (Nordautobahn) svištíme směrem na Mikulov a Brno. Na konci dálnice vidíme policejní vůz, tady policisté pravidelně stávají, měří rychlost a kontrolují vylepení dálničních známek. Je to jejich oblíbené místo. Přestože je neděle odpoledne, nezaškobrtneme ani na dálnici D1, kupodivu ani před Prahou, o prázdninách to však bude o dost horší. Po osmi hodinách jízdy i s přestávkami přijíždíme v pohodě kolem sedmé hodiny do hlavního města.