Literatura - oktáva. Existencialismus

Transkript

1 Literatura - oktáva Existencialismus 1. Absurdita -> zatčení, poprava 2. Odcizení pocity marnosti, zhnusení, lhostejnosti okolí je nezajímá, je jim jedno, co kdo dělá, jak se má stereotypnost života, neschopnost, nevole vystoupit z všedního, neměnícího se života 3. Svoboda absolutní uvědomění si absurdity a odcizení svého života zvrat - uvědomění si lepšího já, svobodného já, pocit vzpoury, vědomí vlastní existence -> štěstí, radost ze života, ze sebe Albert Camus ( ) francouz, představil existencialismus kolega Jean Paul Sartre Mor Mýtus o Sisyfovi esej Sisyfos je absurdní hrdina pro své vášně (nenávist vůči smrti) a pro svá muka (vykonává zbytečnou beznadějnou práci) a je potrestán za to, že má rád život, což by mělo být chvályhodné; navíc práce by měla být k něčemu dobrá - dvojí absurdita postava z řecké mytologie, navěky neodvolatelně odsouzen k valení kamene na horu, který mu vždy spadne, dělá zbytečnou a beznadějnou práci popisuje 3 důvody, proč je Sisyfos odsouzen ke svému trestu - vzpírá se vůli bohů, žil více než měl 1. vyměnil informace o únosu dcery říčního boha za vodu; 2. spoutal smrt; 3. nesplnil slib vrátit se do podsvětí je svému osudu nadřazen, je silnější než jeho balvan ; balvan je absurdita; je silnější než jeho osud, protože si uvědomuje, že to nikdy neskončí, nemá žádné falešné naděje Neexistuje osud, který by se nedal překonat pohrdáním, pohrdání je forma vzdoru; kvůli vzdoru dostal trest a díky vzdoru se s ním vyrovná a úděl mu přináší pocit štěstí Cizinec novela hl. hrdina Meursault (mer = moře, soleil = slunce) Mersault jede na pohřeb své matky, odehrává se v Paříží, před pohřbem stráví u jejího lůžka noc, moc ho to nebere, je unavený po cestě atd., na pohřbu ani nepláče, potom se vrací do Alžíru, hned druhý den potkává na ulici kolegyni Marii z práce, stráví spolu noc a začne s ní chodit, řeší sňatek a Mersaultovi je to jedno, je velmi lhostejný potkává a spřátelí se s mužem jménem Raymond (pasák), později napíše dopis, je adresovaný Raymondově milence, že se s ní Raymond rozchází Mersault s Marií a Raymondem jedou na víkend k moři, muži jdou na pláž a potkají tam dva Araby a tam se poperou, protože jsou spřízněni s Raymondovou bývalou Později jde Mersault na pláž znovu, uvidí znovu jednoho Araba a omylem ho zastřelí (nevidí skrz sůl v očích a slunko)

2 Mersault jde k soudu, je tam za bezcitného vraha na základě dřívějších událostí (nevelká láska k matce, hned po pohřbu spí s ženou, kamarádí se s pasákem, činu nelituje), nedokáže se obhájit, dostane trest smrti před popravou ho navštíví kněz absurdita je, že Mersault je potrestán za tom že je vlastně upřímný, podle něj je každý člověk ostatním lhostejný, Mersault žije bez nadějí neboli vše mu je jedno kaplan má protikladné vnímání světa, záleží mu na Meursaultovi, hledá smysl jeho života, nechápe Mersaultův nezájem Mersault si plně uvědomuje svůj osud, získává nadhled nad věcí, těší se na svou popravu, jak tam bude spousta naštvaných lidí a budou na něj kříčet Franz Kafka ( ) Němec ( český ), žil v Praze, židák pražská německá literatura (tam patřili i E. E. Kisch, R. M. Rilke, Max Brod, Franz Werfel, Gustaf Meyrink) zemřel na tuberkulózu prozaik, povídkář Amerika román Sup povídka, s existencialistickými znaky; je absurdní, lhostejný, pocit osvobození když ho sup klove sup klove muže na lavičce v parku, nechá se, prý je proti němu bezbranný, jde někdo kolem, diví se, nabízí mu pomoc, že dojde pro pušku, sup to "slyší", usměje se, vrazí chlapovi zobák skrz ústa a zabije ho Proces román hrdina Josef K. (bankovní úředník), v den třicátých narozenin se ocitá v nepříjemné situaci - hned zrána je zatčen, a to absurdním způsobem, a k tomu se ničeho nedopustil, může dál žít běžným způsobem života - může chodit do práce, žít... snaží se zjistit proč byl zatčen, kdy bude vyslýchán, co to má znamenat, kdo ho bude soudit (nikdy se nedozví proč je obviněný), jednou je pozván na přelíčení, koná se na půdě jednoho činžáku, divná společnost lidí, tajemné, nevysvětlené, zvláštní během přemýšlení o celé věci dojde k názoru, že kdyby tenkrát hned ráno vstal, choval se rozumně, nenechal se vyvést z míry tím, že ráno nepřišla kuchařka se snídaní... k žádnému zatčení by nedošlo v kostele se setkává s vězeňským kaplanem a ten mu řekne: Soud od tebe nechce nic. Příjme tě, když příjdeš, a propustí tě, když odcházíš (moc soudu záleží na Josefovi samotném) Za rok pro něho příjdou dva pánové a odvedou ho za město do lomu, tam ho svlékli ze šatů, pánové opřeli Josefa o kámen (K. jim pomáhal), jeden z pánů vytáhl z pochvy dlouhý tenký řeznický nůž, pánové si navzájem zdvořile předávali nůž; K. přišlo zdvořilé se probodnout sám, ale neudělal to. Nakonec ho jeden pán chytne za hrdlo a druhý ho probodne Jako pes!, řekl, bylo to, jako by ho ten stud měl přežít. v rámci Procesu je uzavřená samostatná kapitolka Podobenství o dveřníkovi - o životě člověka, venkovan není vpuštěn dveřníkem k zákonu, venkovan čeká před dveřmi do konce smrti, kdy se ptá dveřníka, proč za celou tu dobu nikdo jiný nepřišel. Dveřník odvětí, že je to proto, že tento zákon je jen jeho (venkovana) Kafka trpěl pocitem viny, izolace, úzkosti, nejistoty; velmý konfliktní vztah s otcem

3 Socialistický realismus (proletářská literatura) proletariát = dělnická třída Ivan Olbracht ( ) spisovatel prosazovaný minulým režimem, komunista Nikola Šuhaj loupežník román o loupežníkovi (skutečná historická postava), vzepřel se pánům v Podkarpatské rusi, bohatým bral, chudým dával; Golet v údolí 3 povídky, z prostředí ortodoxních Židů v Podkarpatské Rusi Anna proletářka psal ji tři týdny, byla to povinná četba, v roce 48 dávána za příklad dobré literatury komunistická/socialistická literatura pojem třída, postavený na roveň pojmu bůh a vlast a povýšený nad ně, toť největší objev nového věku Máš nějaké námitky proti individuálnímu teroru? Ne, je-li organizován a je-li revolučně účelný služka Anna v rodině stavitele Rubeše (prohnilý kapitalista), seznámí se slévačem, komunistou Toníkem Krouským, pod jeho vlivem si začíná uvědomovat nespravedlnost a stává se komunistkou a Toníkovou manželkou Toník chce jít na demonstraci dělnictva proti třídnímu nepříteli; Anna ho nechce pustit do továrny; On se po hádce dostane z bytu a Anna se rozhodne, že půjde s ním; potká dospělou vdavnou dceru stavitele Rubeše Dadlinku; před Annou stála zlá tvář třídního nepřítele; Dadlinka radila Anně ať se s děckem a Toníkem schovají, protože do nich budou střílet; Anna hledá Toníka, našla dav soudruhů zpívající dělnickou hymnu; na dav vybíhají policajti; Anna s Toníkem se dostanou do čela davu skoro až heslovitá, hodní/zlí John Steinbeck ( ) O myších a lidech, Na východ od ráje Hrozny hněvu román sociální (normální lidé, normální téma), podle skutečných událostí doba hospodářské krize v USA, desetitisíce lidí z chudších amerických států (např. Oklahoma) se vydávají do bohatších (např. Kalifornie), protože přišli o svá hospodářství; půdu měli pronajatou od velkých bank; myslí si, že v nové zemi začnou nový život rodina Joadových: 3 generace; 1. 2 lidé, 2. 3 lidé, lidí; cestují starým náklaďákem, cestou umírají prarodiče (1. generace) a jeden ze synů opouští rodinu dojedou do Kalifornie a vyvstane spor mezi starousedlíky a přistěhovalci, nepřináší nic nového, nemají peníze a berou Califorňanům práci, pokles mezd lidé přežívají ze dne na den, hladoví; syn omylem zabije šerifa, musí se skrývat rodina rezignuje, vzdáva snahu o zvrat, pracují; příjde extrém - období dešťů - není práce - nemoci, a teď se hněv probudil ve všech lidech dceři se narodí mrtvé dítě nějaký cizí chlap umíra hlady, dcera ho krmí mateřským mlékem a zachrání ho

4 Literatura psychologická (1. pol. 20. st.) Robert Musil ( ) rakušan Muž bez vlastností Zmatky chovance Törlesse román odehrávající se ve vojenské škole v Hranicích na Moravě Törless (15) má dva spolužáky (Reiting, Beinberg) všichni tři se zúčastňují dlouhodobé šikany labilního chlapce Basiniho, který se dopustí krádeže Basini se jim podřídí za to, aby ho neprozradili po čase začnou Reiting a Beinberg zneužívat Basiniho i sexuálně, Törless se to od Basiniho dozvídá, mluví spolu a Törless se snaží pochopit mechanismus šikany, pochopit pocity šikanovaného, nechápe proč si to nechává líbit, najednou Basini řekne, že Törlesse miluje, chce s ním něco mít, Törless se za to stydí, ale sám pociťuje podobnou touhu Basini se ke krádeži přizná a je vyhozen ze školy, Törless taky odchází, ale dobrovolně po letech se Törless zamýšlí nad zkušeností z internátu, je to pro něj užitečná zkušenost, myslí si, že k ponižování dochází běžně v každé vášni, proto se za to nestydí; pochopil, že to bylo zdravé pro duši, je teď jemnější, ostřejší a chapající psychologická studie o tom Jaké to je mít nějakého člověka zcela v hrsti a moci se na něm cvičit zacházet s ním jako s nástrojem psychologická literatura se snaží pronikonout co nejhlouběji do lidského nitra psychiky, detailně ho analyzuje, zkoumá; hl. postavy většinou introverti, více přemýšlí než jednají, nedělí se na dobré a zlé Vladislav Vančura ( ) povoláním lékař, poté spisovatel z povolání, člen devětsilu, levicově orientovaný, po atentátu na Heidricha byl zatčen, 1942 popraven především prozaik Rozmarné léto, Kubula a Kuba Kubikula Markéta Lazarová o loupežnících, ve středověku, v čele rodiny loupežníků je Kozlík, měl osm synů, devět dcer; jsou to zemani, práce jim nevoní, jsou velmi živelní, necivilizovaní, vitální, chtiví života, temperamentní, přímočaří spíše milostný román - Mikoláš - Markéta, Alexandra - Kristián, Mikoláš a Alexa jsou kozlíkovic děti, Markéta a Kristián jsou kozlíkovic zajatci, Markéta Lazarová je ze znepřáteleného rodu, Mikoláš ji unesl; Markéta se těší na kariéru jeptišky Láska jej rozplameňovala k novým násilnostem - Mikoláš je rozpolcená osobnost, milující a násilnická Cítil výrazně svoji duši. Láska a zoufání se strašily v její duši, strašily se jako dvě děti v temném sklepení. Obviňuje svoji duši, že je malátná, obviňuje duši, že zapadá do rozkoše jako slunce do moře. Markéta je zamilovaná a to ji rozpolcuje, vztah přijala, ale obviňuje se, že zradila lásku k Bohu; její duše se zachvívá vypravěč celkem necitlivě komentuje děj ( Markéta je děvka Mikolášova ) purpurový plášť je láska k Mikolášovi; zhrzený blankyt je nečistota, nevinnost, láska k Bohu

5 Kristián je zajatý německý šlechtic, jakmile se objeví v táboře Kozlíkovců mezi Alexandrou a Kristiánem propukne láska Kozlíkovci už loupí příliš, a proto král vyšle vojsko, pak dojde k velké bitvě při které je Kozlík zajat Kristián zešílí z lásky k Alexandře, přičemž v kralovském vojsku je Kristiánův otec a přesvědčí svého syna, aby svou lásku zradil, za pár hodin si to uvědomil, že zradil a běží za ní, hledá ji v lesích, ale nenajde ji, zmítá se v horečkách Alexandra ho uvidí a zabije, protože ji zradil (z hněvu) a aby trpěl, aby si ho podržela navždy (z lásky) Kozlíkovci se pokusí neúspěšně osvobodit otce Kozlíka, jsou zajati, mají být včetně Alexandry popravení, ale rozsudek odložen, protože je těhotná, Mikoláš je na jedné straně očarován smrtí, na druhé očarován láskou a životem ; protiklady se sváří Ó krvi Kristiánova a Markétina! - obdiv, díky těm dvoum pocítil Mikoláš vůbec lásku styl hodně podobný Durychovi, obraznost, postarší slovosled, apostrofa (= oslovení neživých věcí, jako by byly živé), přechodníky, bohatá slovní zásoba, novotvary (černidlo) Jaroslav Durych ( ) autor neoficiální, složitý na čtení, velmi nemoderní vidění světa, především prozaik Bloudění historický román z období 30 leté války, výrazná slovní zásoba, zvláštní slovosled, velmi bohatá obraznost, protikladnost, dnešní svět je kal proti minulému světu božskému začíná popravou 27 účastníků stavovského povstání r končí rokem 1638, končí spácháním atentátu na Albrechta z Valdštejna Jiří (Čech), Andělka (Španělka) Andělka ztělesňuje lásku a pokoru; Jiří je protiklad, není zlý; typické postavy barokního světa potkají se na popravě na Staroměstském náměstí v závěru je Jiří zraněn při popravě Albrechta, jako zraněného ho vlečou do domu, kde je s ním Andělka; na smrtelné posteli se Jiří skrze zpoveď vrací ke katolické církvi, překonává pýchu vůči bohu i vůči Andělce, protože se s ní ožení; Andělka počne a je ráda, že Jiří umíra Andělka zůstává v Čechách, nevrací se do Španělska Ernest Hemingway ( ) především prozaik, povídkář, romanopisec má rád mimořádné okamžiky, kdy jde o přežití Komu zvoní hrana Stařec a moře dva hlavní hrdinové stařec Santiago (starý chudý ovdovělý kubánský rybář) moře (Santiago je s ním od narození spjat, chápe moře jako něco, co má duši) Každý den vyjíždí na moře rybařit - 84 dní nic nemůže chytit, 85. den se mu povede životní úlovek, chytne mečouna, který má 5,5m a 0,25t, Santiago i ryba bojují o svůj život, ryba vláčí Santiaga v moři a on nemá 2 dny, co dělat, ale Santiago má neobyčejně silnou vůli, je houževnatý pořádný chlap, duševně i fyzicky (boj s černochem v páce 24h), hrdý, rybu považuje a rovnocenného soupeře, dokonce ji obdivuje, je nadšený z její krásy, porazí ji, zabije, ale krev přiláká smečku žraloků, kteří celou rybu ohlodají, snaží se proti nim bojovat, ale celou jeho kořist snědli, už nemá nač bojovat, protože prohrál s mořem Člověk není stvořen pro porážku, člověka je možno zničit, ale ne porazit.

6 Santiago se vrací naprosto vyčerpán s 6m kostrou, ale vesničané se mu nevysmějí, naopak ho obdivují, protože se nevzdal a tím vyhrál píše metodou špičky ledovce, naznačuje co chce v knize vyjádřit, ale neřekne to nikdy celé; chce, aby si zbytek čtenář domyslel, aby mu samo sepnulo a aby to z textu sám vyvodil František Xaver Šalda ( ) jeden ze dvou největších kritiků češké literatury (od 90. let až do své smrti) má obrovský vliv v novinách, časopisech Šaldův zápisník měsíčník let, psal ho sám většinou kritické texty, méně básně a povádky In Margine Durychova Bloudění ze Šaldova zápisníku č. 2 chválí ho, že román nedoprovází vlastní ideou, protože tu si má vytvořit každý sám, také se autor nezobrazuje v žádné z postav, což je dobře Václav Černý ( ) další slavný velký český kritik, vědecká literatura Paměti obraz 20. stol. Erich Maria Remarque ( ) němec, prozaik- romanopisec, hlavně válečná literatura Na západní frontě klid napsáno v roce 1928 válečný román o 1. sv. válce na úvod motto knihy: Tato kniha má být pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou hl. posatavou je Pavel Bäumer, chodil na chlapeckém gymnáziu do maturitního ročníku, na začátku války se se svými spolužáky nadšeně přihlásil na frontu (nacionalistické důvody, chuť něco dělat, pod vlivem třídního učitele) zákl. tvrdý výcvik vojáka zvaný přijímač, šikana Himmelstosse (nadřízený) -> stali se z nás lidé tvrdí, nedůvěřiví, suroví, nelítostní, naproti tomu to nejlepší, co válka přinesla je kamarádství dostanou se na frontu, přímo do bojů, jsou ostřelováni na hřbitově zápal mladé generace pro boj opadá, mění se jejich vnímání světa, připadají si jako opuštěné děti, ztraceni, unaveni k smrti na podzim 1918 se blíží příměří, Bäumer zbyl ze třídy už poslední, špatné vyhlídky do budoucna, je ve špatném stavu, ani mladý, ani starý, aby zapomněl, aby se dokázal vrátit do běžného života; nemá žádná očekávání zemře asi vyrovnaně těsně před koncem války, v den kdy je na západní frontě naprostý klid; nakonec je vlastně rád, že to tak dopadlo styl: sugestivní - vtáhne do děje, věcný až reportážní, napínavý, realistický Jaroslav Hašek ( ) Čech, bohém, lump a alkoholik, anarchista v prvním roce války se nechal zajmout ruskými vojsky a vstoupil do československých legií, v průběhu války přešel do Rudé armády Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války velmi dobrý člověk, Pražák, Josef Švejk, prodejce psů; po vypuknutí války je povolán do rakouské armády

7 lékařská diagnóza zní: Švejk je notorický blb a idiot podle všech přírodních zákonů trpí revmatem, ale to bylo označeno jako simulace; je ve vojenské věznici; setká se tam s vězeňským kaplanem Otto Katzem (taky alkoholik), setkají se, když má kaplan kázání pro vězně, Švejk se při tom rozpláče, ale jen z legrace, kaplan zajistí, aby byl Švejk propuštěn, dostal místo pucfleka (vojenského sluhy), odvádí ho dva vojáci, ale zapadnou do hospody, Švejk jim namluví, že ho zítra oběsí, opijí se a Švejk, pak dorazí ke Katzovi, ten ho přijme a chce ty dva ožralce vyhodit a poslat do vězení, ale nakonec se rozmyslí a dá jim pokoj Katz bohužel prohraje Švejka v kartách a Švejk přichází k oberlajtnantovi Lukášovi (!), Švejk najde psa a dá ho nadporučíku, pes je ovšem jednoho pražského generála; ten, když to zjistí, tak pošle Lukáše i Švejka na frontu, román končí bez jediného boje v románu řada příběhů, historek vyprávěných Švejkem styl: lidový (nespisovnost, hovorovost), humoristický (humor, satira, karikatura) Švejk: notorický blb, vyrovnaný, nadmíru zdvořilý, svědomitě plnící rozkazy (buď z prostoduchosti, nebo si to uvědomuje, možná to dělá pro zábavu, i přes to, že by mu to mohlo uškodit) Neavantgardní literatura (1. pol. 20. st.) - poezie Petr Bezruč ( ) Čech, narodil se v Opavě, pak žil v Brně, kde pracoval na hlavní poště (předtím ještě 2 roky pracoval v Místku - hodně ovlivnilo tvorbu) Slezské písně básnická sbírka, obsáhlá, Slezsko je kraj s národnostními a sociálními problémy, zaostalý Maryčka Madónova otec se opil, spadl do příkopu a zemřel na matku spadl vůz uhlí a zabil ji zůstalo 5 sirotků, nejstarší je Maryčka těžká životní situace, Maryčka nemůže uživit rodinu, potřebují dřevo na topení, má jít krást do lesa? burmistr neboli starosta ji viděl sbírat a udal ji Maryčku odvádí ženich s bodákem - policista, který ji udal, má strach z posměchu lidí 4 sirotci zůstaly opuštění, Maryčka si to vyčítá, jde k Ostravici k ostrým skalám skočila, spáchala sebevraždu Černé tvé vlasy se na skále chytly posl. sloka o hřbitově, kde bez kříže a kvítí leží hrob Maryčky tragické, beznadějné, ale přesto se báseň líbí forma: 1., 2. a 12. sloka: vyprávění formou konstatování sloka formou oslovování hrdinky (autorem, čtenářem, svědomím nebo osudem) styl náročnější na čtenáře - musí si toho hodně představovat a domýšlet sociální balada - je tragická, smutná, má velký spád, skáče a je rychlá refrén - poslední řádek každé sloky se opakuje (víceméně) vždy Maryčka Magdónová napínavé, rytmické (v jedné sloce chybí ozvláštnění, ožívení děvucho z hor neboli vrchol děje)

8 versologie: výrazný, osudový rytmus - přízvuky slov, příliš se to nerýmuje, ale zní to jak báseň, zvukomalba (hlásková instrumentace, zvukosled) - nadměrné používání R nářečí navodí atmosféru, vtáhne do prostředí děje Šel starý Magdón z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdónova. Ostrava úderná sociální báseň, sociální revolta lyrický subjekt - horník nebo hornictvo sto roků v šachtě žil končí výzvou, vizí budoucnosti Christian Morgenstern ( ) němec, básník, modernista, inspiroval Avantgardu Šibeniční písně sbírka básní motto: V pravém muži je skryto dítě, chce si hrát autorem citátu je filosof Fr. Nietzsche Veliké Lalulá Brifsi, brafsi, gutužere; gasti, dasti kra... Lalu lalu lalu lalu la! nedává smysl, ale nějak to zní, něco nám může připomínat slova, můžeme si pod tím představit nějakou situaci Koleno jde samotné koleno světem, nic víc, asi z vojáka Noční rybí zpěv nejhlubší německá báseň Jiří Wolker ( ) narozen v Prostějově ( Wolkerův Prostějov ) zemřel na tuberkulózu napsal si epitaf (nápis na hrobě) styl Wolkera je pochopitelný, ale nutí k zamyšlení, používá hodně metafory, melodičnost veršů - velmi zvláštní, zajímavé barvité, mění se Host do domu básnická sbírka Pokora básník se chce stát malým, představuje si jak: na louce, v létě, po ránu chce se obejmout s kvítečkem, pošeptá mu, že se o něj opírá nebe kapičkou rosy, aby nespadlo; i to nejmenší je důležité, i pokora malost - vyjádření pokory, schopnost úcty atmosféra milá, příjemná, klidná kvítek je taky nejmenší; podobnost s básníkem interpretací je víc Žebráci pánbůh příjde jako žebrák k Wolkerovi, který je bohatý, dobře zabezpečený, ale protože nemá ruce, nic mu nedá, pánbůh odejde ( dveře zůstaly otevřené ) dveře ho pak vytáhly ven a Wolker hledá pánaboha, bez věcí, jako vandrák, žebrá o lásku, otevírá se mu srdce básník se chce stát bohem žebrákem, který prosí o lásku

9 celá sbírka hodně inspirovala ostatní básníky poezie chlapeckého naivismu Wolker je v básních velmi otevřený, má nejlepší úmysly, chce, aby byl svět dobrý, hodný, prostý, krásný; je chlapec, který přemýšlí naivně Těžká hodina básnická sbírka proletářské poezie, balady proletářská poezie může mít dvě tendence - umírněnou (Wolker) a bojovnou (S. K. Neumann) Balada o nenarozeném dítěti dva milenci ona zjistí, že čeká dítě kvůli bídě se rozhodnou jít na potrat - zabijí plod, smutné, ale nutné na konci naděje, výzvy ke změně k lepšímu Balada o očích topičových téma: těžká práce, topičovy oči, které se postupně zmenšují až oslepne proletářská (práce, společnost, kolektivita, rodina) topič Antonín - těžký úděl dělníka, ale vše je to prospěšné pro společnost, dělníci se obětují, soudruzi - kolektivní společnost Proč muž tu na světě vždycky dvě lásky má, proč jednu zabíjí a na druhou umírá? Stanislav Kostka Neumann ( ) žil v Bílovicích nad Svitavou Kniha lesů, vod a strání Rudé zpěvy Socialistickým ženám agresivní, bojovná proletářská literatura Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Staří dělníci proletářská odpověď reakce na Staré ženy František Gellner ( ) Čech, padl v 1. sv. válce v Holiči poezie cynická, bohémská a anarchistická Po nás ať příjde potopa básnická sbírka Perspektiva lidové, jednoduché, krátké, užívat se, cynické zaměřené na přítomnost, užívat si nyní, pozitivní, užívat si život, cynické (drsný humor, zlehčování vážných věcí), bohémské (užívání si, pití, sex, hudba,...) nechuť k běžnému nudnému usedlému životu; vlastenectvím pohrdáno, satira, anarchismus (anarchističtí buřiči/generace buřičů - absolutní svoboda, nebýt omezován ničím, odpor k institucím, rodině...) ke generaci buřičů patřili: F. Gellner, S. K. Neumann, Jiří Mahen, J. Hašek... František Halas ( ) významný český básník, původem Brňák Staré ženy napsáno roku 1935

10 básnická skladba, dlouhá o stařenách; velmi silná, ponurá, beznadějná atmosféra smrt, smutek, pocit marnosti, vzdor smrti jsou hlavní témata Halasovy tvorby a hlavním tématem 30. let zaměřuje se, oslovuje jednotivé části těla (oči, ruce, vlasy, klímy, tváře), je na nich nejvíce poznat stáří bez interpunkce, velkých písmen, větší svoboda pro čtenáře, zajímavější - opět rys poezie 30. let Jenom skomírání jenom nemoc jenom stáří jenom červ ještě spící spousta metafor, např. klíny: kolébky prázdné, hrobky chvil milostných žánr: litanická básnická skladba; litanie je typ prosebné modlitby; v modlitbě se objevuje mnohonásobné oslovování - naléhavost, má být přednášena monotónně (vážnost), střídání předříkávače s publikem (v básni chybí, ale odráží se v ní) Mladé ženy básnická litanická skladba oslovuje: bříška, prsty, ňadra, klíny, zadničky erotický náboj, ale velmi milé Jiří Kolář ( ) emigroval do Francie, proslavil se po světě jako výtvarník (koláže, roláže, muchláže) Básně ticha básnická sbírka experimentální = konkrétní poezie, racionálnější než avantardní poezie čtenář odhalí princip, jakým a proč je to tímto způsobem napsáno a vyvolá u něj dojem Zpěv ticha báseň z interpunkčních znamének racionálním způsobem vyjádřeno ticho (vynechávání slov z textu) končí pár tečkami (možná má vyvolat dojem ztracenosti) Dny tik tak, tik tak, tik tak, tik tak, tik tak... monotónnost času tik ta...k - možná se něco stalo experimentální poezie experimentuje s jazykem: při tvoření textů využívá jazykové jednotky (slova, části slov, písmena, znaménka) jiným způsobem než podle pravidel gramatiky, většinou výtvarnickým, hudebním způsobem Miroslav Červenka ( ) Čtvero obnažení napsal článek o konkrétní poezii, v čem spočívá 1. obnažení elementu - nejjednodušší prvky jazyka 2. obnažení konstrukce - princip básně 3. obnažení úlohy náhody - princip se rozjee a dále úracuje náhodně, nikdo do něj nazasáhne 4. obnažení hranic poezie - výtvarný vjem Jaroslav Seifert ( ) Nobelova cena za poezii (1984) Píseň o Viktorce z roku 1950 básnická skladba

11 Viktorka z Babičky, o jejím životě, osudu (krásná, zamiluje se do černého myslivce, zešíli, utopí své dítě, zemře zásahem blesku) alegorie o životě Boženy Němcové - stejný scénář (je krásná, mimořádná, ale má nešťastný život s manželem ne tak romantickým, spíše tvrdým celníkem; hledá milence, před smrtí jí zemře syn, zemřela na tuberkulózu) historický kontext - báseň odsuzována komunisty, recenze Ivana Skály Prchá muž cestou do polí, tiše, že stéblo nezapraská. Co je v těch očích? Je to láska? Nene, ať je to cokoli! styl: hodně barvitý, romantický, spíš lyrický než epický, personifikace ( větve kdys uměly verše ), takový vznešený, bohatý; neříká, co se stalo přímo, ale tak, aby to člověk dokázal vyvodit, sám pochopit, události jsou opsány, ale není těžké je pochopit ( Dětátko musí v noci spát, kolébej mi je, hodná vlno. ) Ivan Skála ( ) recenzi na Píseň o Viktorce říká, že je to výsměch našemu pracujícímu člověku, úmyslně se básní obrací k lidu (komunistickému) kritizuje, že Seifert pojal příběh Viktorky opačným způsobem než Němcová, ta vyvolává soucit, útěchu; Seifert vyvolává obrazy tmy a zmaru Seifert vyjadřuje lhostejnost k životu pracujícího člověka, svou nevraživost k současnosti. Seifert myslí jen na svoje štěstí - je sobecký