NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU A PARAGRAFOVÉHO ZNĚNÍ ZÁKONA O ODŠKODNĚNÍ OSOB STERILIZOVANÝCH V ROZPORU S PRÁVEM NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Transkript

1 NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU A PARAGRAFOVÉHO ZNĚNÍ ZÁKONA O ODŠKODNĚNÍ OSOB STERILIZOVANÝCH V ROZPORU S PRÁVEM NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY PROSINEC 2013

2 Obsah Úvodní slovo... 3 A. Návrh věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky... 5 I. Strategický cíl... 5 II. Důvod předložení... 5 III. Zhodnocení stávající právní úpravy...11 IV. Návrh věcného řešení...17 V. Způsob promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu...22 VI. Zhodnocení souladu navrhovaného řešení s ústavním pořádkem České republiky, s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii...22 VII. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí České republiky, dále sociální dopady, včetně dopadů na specifické skupiny obyvatel, zejména osoby sociálně slabé, osoby se zdravotním postižením a národnostní menšiny, a dopady na životní prostředí...22 VIII. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k zákazu diskriminace...23 IX. Zhodnocení současného stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů...23 X. Zhodnocení korupčních rizik...23 XI. Návrh právní úpravy...23 B. Návrh paragrafového znění zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky

3 Úvodní slovo Český helsinský výbor je nevládní neziskovou organizací pro lidská práva, jejímž posláním je již od svého založení v roce 1988 usilovat o respektování principů přirozených práv člověka a jejich uplatňování ve společenském životě. V rámci své činnosti upozorňuje a přináší návrhy dílčích či systémových opatření zacílených na řešení nejpalčivějších problémů v oblasti ochrany lidských práv. Jedním z těchto problémů je právě otázka protiprávních sterilizací, která doposud není odpovídajícím způsobem vyřešena. Je historickou skutečností, že na území České republiky docházelo k praxi spočívající v nedobrovolných sterilizacích. Před rokem 1991 se jednalo především o státem podporovanou politiku, která spočívala v existenci motivačních sociálních dávek založených na eugenických hlediscích, čímž docházelo k porušování negativního závazku státu nezasahovat do reprodukční autonomie každého jednotlivce. Po roce 1991 pak Česká republika přispěla k pokračování praxe nedobrovolných sterilizací tím, že nedostála svým pozitivním závazkům, když nepřijala právní úpravu na zákonné úrovni, která by jasně stanovila podmínky provádění sterilizace včetně svobodného a informovaného souhlasu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že jsme v minulosti byli svědky závažného porušování základních lidských práv. Neoprávněný sterilizační zákrok představuje vždy přinejmenším závažný zásah do práva lidské bytosti na absolutní nedotknutelnost její osobní tělesné a duševní integrity, jakož i nerespektování práva na zachování soukromého a rodinného života dotýkajícího se nejintimnějších sfér lidských vztahů. Existenci problému spočívajícího v provádění sterilizací s nepřijatelnou motivací nebo v rozporu s právem nelze nijak popřít. Naopak, Česká republika stojí před úkolem uznat porušení práv osob, které byly nedobrovolně sterilizovány na jejím území, přijmout odpovědnost za tato porušení a vypořádat se s touto neblahou minulostí. Český helsinský výbor je přesvědčen, že v případě odpovědnosti státu za politiku mající za následek provádění protiprávních sterilizací a selhání v povinnosti chránit osoby nacházející se pod jeho jurisdikcí musí právě stát aktivně přistoupit k narovnání způsobené újmy, a to ve formě alespoň peněžitého zadostiučinění. Je morální povinností České republiky poskytnout obětem protiprávní sterilizace imateriální satisfakci v podobě uznání odpovědnosti za toto jednání prostřednictvím přijetí zvláštního odškodňovacího zákona a na jeho základě poskytnout materiální satisfakci jako symbolický akt zmírnění způsobené újmy. Bylo by v rozporu s hodnotami demokratické společnosti založené na úctě k lidským právům, k nimž se Česká republika hlásí, pokud by nepřistoupila k přijetí odpovědnosti za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací a nijak by se s touto minulostí nevypořádala. Vzhledem k tomu, že je Česká republika ve výše uvedeném směru i přes opakovanou kritiku na národní i mezinárodní úrovni ze strany ochránců lidských práv dlouhodobě nečinná, rozhodl se Český helsinský výbor přispět skrze předkládaný materiál k urychlení procesu přijetí právní úpravy, která by zajistila rychlou a efektivní realizaci odškodnění protiprávně sterilizovaných osob. Zároveň si na tomto místě dovoluje vyzvat příslušné státní orgány, zejména vládu České republiky a zákonodárné sbory, aby se zasadily o neprodlené a adekvátní řešení daného problému, kterým se v této chvíli jeví být pouze přijetí nového zákona, který vymezí okruh oprávněných osob, zřízení orgánu příslušného k rozhodování o nároku a jeho práva a povinnosti, způsob uplatnění nároku oprávněných osob, výši finanční kompenzace a další nezbytné otázky. Předkládaný návrh věcného záměru a paragrafového znění zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky zpracovaly za laskavé podpory 3

4 nadace Open Society Foundations JUDr. Nicola Švandová a Mgr. Michaela Tejnorová. V rámci projektu probíhala také terénní činnost, kdy paní Elena Gorolová ze Spolku žen poškozených sterilizací vyhledávala protiprávně sterilizované ženy za účelem zjištění pravděpodobného počtu obětí, za což bychom jí rádi tímto poděkovali. Poděkování náleží také Lize lidských práv, která se podílela na šíření výzvy adresované protiprávně sterilizovaným ženám a v neposlední řadě všem odborníkům zabývajícím se daným tématem, kteří nám vždy ochotně poskytli konzultace. Praha, prosinec 2013 Podpořeno grantem Open Society Foundations. 4

5 A. Návrh věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky I. Strategický cíl Strategickým cílem věcného záměru zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky je poskytnutí dobrovolného finančního odškodnění osobám, kterým byla v rozporu s právem spočívajícím v neudělení svobodného a informovaného souhlasu provedena sterilizace a v důsledku tohoto zákroku byla prakticky nevratně znemožněna jejich reprodukční schopnost. S ohledem na závažnost problematiky protiprávních sterilizací a jejího vnímání částí veřejnosti se jeví vhodné realizovat osvětovou kampaň pro odbornou a laickou veřejnost, jejímž cílem by bylo vzdělávání veřejnosti o důvodech a následcích sterilizace a destigmatizace poškozených. Zákon je postaven na těchto principech: - dobrovolné poskytnutí peněžního odškodnění obětem nedobrovolné sterilizace ze strany státu; - peněžní odškodnění se poskytne ve formě jednorázové částky, která představuje symbolickou kompenzaci; - stát nepřebírá odpovědnost za individuální pochybení, která leží na straně zdravotnických zařízení anebo zdravotnických pracovníků v souvislosti s výkonem sterilizace. Stát nese zodpovědnost za nedodržení závazků v oblasti ochrany lidských práv; - řízení o nároku je postaveno na zásadách správního řízení, především zásadě materiální pravdy a zásadě vyšetřovací. II. Důvod předložení Česká republika je demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Garance základních lidských práv a svobod a povinnost je chránit jsou deklarovány v Ústavě České republiky, Listině základních práv a svobod a vyplývají také z mezinárodních smluv, k nimž Česká republika přistoupila a jimiž je vázána. Odpovědnost státu v souvislosti s prováděním protiprávních sterilizací vyplývá z nedodržení závazků v oblasti ochrany lidských práv, tj. nedodržení negativního závazku státu zdržet se zásahů do základních práv a svobod osob a nenaplnění pozitivního závazku směřujícího k ochraně těchto práv. Protiprávnost sterilizací vykonaných na území České republiky v minulém období spočívala v nedostatečně nastavené právní úpravě, která by vyhovovala požadavkům kladeným na zajištění práva svobodně a informovaně rozhodovat o zásazích do duševní a tělesné integrity osoby. Tyto zásahy s sebou dále nesly závažné důsledky v podobě zásahu do reprodukčních práv, resp. znemožnění uplatnění reprodukčních práv osob. Významnou roli v odtabuizování tématu v České republice sehrál občanský sektor, např. Charta 77, iniciativa Rubena Pellara a Zbyňka Andrše před rokem 1989, po roce 2000 Evropské centrum pro práva Romů, IQ Roma servis, Liga lidských práv, Vzájemné soužití nebo Spolek žen poškozených sterilizací. 5

6 Téma protiprávních sterilizací provedených na území České republiky se začalo intenzivněji diskutovat až po roce 2004, kdy veřejný ochránce práv na základě stížností desítky osob nejprve inicioval aktivizaci kontrolních mechanismů při Ministerstvu zdravotnictví, následně sám z důvodu nespokojenosti s činností kontrolních mechanismů (zejména nedostatečnost v šetření, nesprávnost či dokonce neexistenci jakýchkoliv závěrů ze skutkových zjištění) přistoupil k hodnocení jednotlivých případů. Ochránce své závěry publikoval v Závěrečném stanovisku veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem. Ve všech jím prověřených případech ochránce shledal pochybení spočívající v nedodržení zásady svobodného a informovaného souhlasu. Ochránce ve svém stanovisku znovu otevřel diskusi nad tématem problematických sterilizací prováděných na území České republiky, posílil právní argumentaci v tomto směru, provedl historický exkurz, přiblížil zkušenosti s tématem ze zahraničí a navrhl seznam doporučení. První z doporučení se týkalo zpřesnění právní úpravy v otázce informovaného, svobodného a kvalifikovaného souhlasu, přičemž tehdy ochránce odkazoval na znění vládního návrhu zákona o zdravotní péči, který však později nebyl schválen. Navazovala metodická doporučení adresovaná Ministerstvu zdravotnictví. Posledním z doporučení ochránce bylo přiznat odškodnění postiženým ženám, jimž byla sterilizace provedena v období let (tj. pouze po dobu existence právních titulů pro výplatu dávek za podmínky podstoupení sterilizace, viz dále), neboť po roce 1991 považoval ochranu práv osob spočívající v podání žaloby na ochranu osobnosti za dostatečnou, vzhledem k tehdejší judikatuře, podle níž nárok na finanční odškodnění nepodléhal promlčení. Až do přijetí nové právní úpravy v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o specifických zdravotních službách ), s účinností od 1. dubna 2012, byla realizována pouze doporučení metodická. Vyšetřování protiprávních sterilizací ve vztahu k romským ženám na základě podnětu občanské iniciativy provedly v 90. letech Generální prokuratura ČSFR, ČR a SR a později Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, které shledaly pouze administrativní pochybení. Generální prokuratura ČR své šetření uzavřela s tím, že všem okresním prokuraturám, které při pověřování jednotlivých případů shledaly porušení právních předpisů, byl předán pokyn, aby zdravotnickým orgánům, u nichž k pochybením došlo, podaly upozornění podle tehdejšího ustanovení 17 zákona č. 60/1965 Sb. o prokuratuře, a aby věnovaly zvýšenou pozornost stavu zákonnosti v řízení o povolování sterilizace. Jiná opatření přijata nebyla a nedošlo ani ke změně právní úpravy provádění sterilizací, kterou Generální prokuratura avizovala. Ani činnost Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nepřinesla žádné nové poznatky, neboť Úřad vycházel z dokumentů, na základě nichž vedla své šetření prokuratura. Vyšetřování Úřadu se tak omezilo pouze na zaujetí stanoviska k postupu generální prokuratury a k výsledkům jejího šetření. Také veřejný ochránce práv se na základě svých zjištění obrátil s podnětem k prošetření na Nejvyšší státní zastupitelství, všechny případy však byly po šetření příslušným policejním orgánem odloženy, neboť v žádném případě nebylo konstatováno, že by jednáním lékaře byla naplněna skutková podstata trestného činu. Návrh na poskytnutí mimosoudního odškodnění obětem byl předmětem jednání Rady vlády ČR pro záležitosti romské menšiny dne 19. února Rada již tehdy uvedla, že protiprávní sterilizace se netýkají pouze romských žen, ale zasahuje do života všech, kterým byla sterilizace provedena neoprávněně. Z tohoto důvodu se navrhovaná opatření měla dotýkat všech takto postižených osob. Jedním z návrhů Rady proto bylo poskytnout mimosoudní finanční vyrovnání poškozeným osobám. Rada také navrhla novelizovat zákon o péči o zdraví lidu a do tehdejšího návrhu zákona o zdravotní péči zapracovat ustanovení týkající se provádění sterilizace. Dalším doporučením bylo realizovat osvětovou kampaň pro odbornou a laickou veřejnost na téma protiprávních sterilizací. 6

7 Rada vlády České republiky pro lidská práva (dále jen Rada ) v prosinci roku 2007 navrhla, aby osobám (tj. ženám i mužům) bylo poskytnuto finanční odškodnění za protiprávní sterilizace, které byly provedeny před i po roce Porušení pozitivních závazků státu po roce 1991 (kdy byla zrušena vyhláška č. 152/1988 Sb., viz dále) spočívalo v nečinnosti státu (porušení závazku bdělosti). Státy mají zásadně povinnost přijmout odpovídající opatření, která zabrání porušením lidských práv, a to i ze strany soukromých osob. Podle Rady v té době platná právní úprava provádění sterilizací, včetně souhlasu pacienta, nebyla dostatečně ošetřena a k její slibované změně nedošlo. S ohledem na tyto okolnosti proto nelze dosavadní opatření považovat za dostatečná, a proto vzniká spoluodpovědnost státu za protiprávní sterilizace i v tomto období. Rada podnět ke sterilizacím prováděným v rozporu s právem schválila, podnět však nebyl předložen vládě k projednání vzhledem k řadě rozporů s jednotlivými rezorty. V roce 2009 vláda ČR usnesením č vzala na vědomí podnět ministra pro lidská práva ke sterilizacím žen v ČR provedeným v rozporu s právem. Usnesení bylo významné především tím, že vláda vyslovila politování nad zjištěnými individuálními pochybeními při provádění sterilizací v rozporu se směrnicí Ministerstva zdravotnictví ČSR LP , o provádění sterilizace (dále jen sterilizační směrnice ), a zavázala se podniknout kroky, aby k takovýmto jednáním v budoucnu nedocházelo. Ministr se v podnětu vyjadřuje také k otázce odpovědnosti státu za případy protiprávních sterilizací, ke kterým v České republice docházelo i po roce Případy zřejmého a závažného porušování práva v otázce informovaného souhlasu pacientky se sterilizačním zákrokem byly rozšířené a státní orgány měly dostatek informací, aby zamezily praxi nedodržování pravidel v otázce provádění sterilizací a získávání informovaného souhlasu. Podle mezinárodního práva stát neodpovídá pouze za stanovení pravidel, ale také za jejich dodržování. Stát však nedokázal adekvátně reagovat a efektivně zamezit pokračování takového porušování práv. Sterilizace provedená v rozporu s právem je závažným zásahem do tělesné integrity člověka a porušuje jedno z nejzákladnějších lidských práv, právo na nedotknutelnost osoby zakotvené v Listině základních práv a svobod a ve všech ostatních mezinárodních lidskoprávních dokumentech. Ministr rovněž upozornil na nedostatečnost právní úpravy v otázce udělení souhlasu, a proto navrhl, že je třeba přijmout pečlivější a podrobnější úpravu informovaného souhlasu, resp. celkovou úpravu sterilizací. Tématem protiprávních sterilizací se Rada znovu zabývala v roce 2012, a to na základě předloženého podnětu Výboru proti mučení a jinému nelidskému, krutému, ponižujícímu zacházení a trestání Rady vlády ČR pro lidská práva, jehož cílem bylo dořešit otázku odškodnění žen, kterým byla v minulosti provedena sterilizace v rozporu s právem, a podpořit přijetí nové a komplexní právní úpravy týkající se výkonu sterilizace, která by odpovídala požadavkům současného vývoje práva, etiky a medicíny. Rada v únoru 2012 schválila podnět, ve kterém mj. navrhuje odškodnit ženy sterilizované pod vlivem sociálního sektoru před rokem 1991 a ženy sterilizované po roce 1991, které se z důvodu uplynutí promlčecí lhůty nedomohly soudního odškodnění za protiprávní sterilizace skrze žalobu na ochranu osobnosti. Kromě odškodnění Rada vládě navrhuje také pomoci sterilizovaným ženám ve vymáhání jejich dosud nepromlčených nároků u soudu tím, že Ministerstvo spravedlnosti zveřejní doporučení a možnosti přístupu k bezplatné právní pomoci. Podnět Rady byl předložen vládě, ke dni však zatím nebyl schválen. Ustavení dobrovolného kompenzačního mechanismu pro oběti protiprávních sterilizací opakovaně doporučovaly mezinárodní kontrolní mechanismy na základě mezinárodních dohod, k nimž Česká republika přistoupila a jež jsou pro ni závazné, a další významné mezinárodní orgány. 7

8 Výbor OSN pro lidská práva ve svých doporučeních z roku 2007 vyjádřil lítost především nad volností v konání, která byla v souvislosti s protiprávními sterilizacemi v České republice dána lékařům. V roce 2013 opakovaně vyjádřil své znepokojení nad neexistencí kompenzačního mechanismu, a proto doporučil České republice poskytnout odškodnění obětem, jejichž nároky byly promlčeny, a zajistit bezplatnou právní pomoc a informace obětem pro případné uplatnění nároků před soudem. 1 Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen opakovaně vyjádřil své znepokojení kvůli nepřijetí legislativních změn v České republice týkajících se sterilizace, a proto žádal vládu, aby bez prodlení přijala tyto legislativní změny, včetně jasné definice svobodného a informovaného souhlasu, který bude v souladu s obecným doporučením Výboru č. 24 a článkem 5 Evropské Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Výbor v roce 2006 žádal Českou republiku, aby zpracovala opatření k odškodnění obětí nedobrovolné či nátlakové sterilizace, a v roce 2010 vyzval ČR, aby zvážila zřízení ex gratia odškodňovacího mechanismu pro oběti nátlakové nebo nedobrovolné sterilizace, jejichž nároky byly promlčeny. 2 Výbor pro odstranění rasové diskriminace v roce 2007 vyjádřil své hluboké znepokojení nad tím, že Česká republika po dlouhou dobu nepodnikla příslušné kroky k zabránění nelegálního provádění sterilizací po roce Podle Výboru stát měl po roce 1991 znalost o problematice nedobrovolných sterilizací, jejich rozporu s právem, a proto bylo jeho povinností podniknout přiměřené kroky k zamezení této praxe. Výbor doporučil, aby Česká republika bezodkladně přijala přísná opatření a přiznala obětem škodu bez ohledu na to, zda vznikla před nebo po roce 1991, a uznala specifickou situaci romských žen v této záležitosti. Výbor také doporučil zformulovat jasná a povinná kritéria pro získání informovaného souhlasu žen před provedením sterilizace. Ačkoli se vláda ČR v návaznosti na závěrečná doporučení Výboru z roku 2007 vyjádřila pouze ve smyslu individuální odpovědnosti za protiprávní sterilizace na straně zdravotnických zařízení, zároveň přiznala, že problémem při provádění sterilizací byl způsob získávání informovaného souhlasu pacienta před vlastním výkonem zákroku 4. Jedním z navazujících doporučení Výboru z roku 2011 rovněž bylo, aby 1 Concluding observations of the Human Rights Committee. CCPR/C/CZE/CO/ Dostupné z: české znění dostupné z: Concluding observations on the third periodic report of the Czech Republic. CCPR/C/CZE/CO/ Dostupné z: 2 Concluding comments of the Committee on the Elimination of Discrimination against Women: Czech Republic. CEDAW/C/CZE/CO/ Dostupné z: české znění dostupné z: Concluding observations of the Committee on the Elimination of Discrimination against Women. CEDAW/C/CZE/CO/ Dostupné z: 3 Concluding observations of the Committee on the Elimination of Racial Discrimination. CERD/C/CZE/CO/ Dostupné z: české znění dostupné z: 4 Vyjádření České republiky k některým závěrečným doporučením Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace přijatým na základě projednání Šesté a sedmé periodické zprávy České republiky o plnění Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace. Dostupné z: 8

9 Česká republika zvážila zřízení dobrovolného kompenzačního mechanismu. 5 Vláda ČR dne vzala doporučení na vědomí a doporučila svým členům k nim při své činnosti přihlížet. 6 Výbor OSN proti mučení při projednávání čtvrté a páté periodické zprávy ČR v roce 2012 vyjádřil znepokojení nad zprávami o sterilizaci romských žen bez svobodného a informovaného souhlasu. Výbor proto doporučil České republice zejména bezodkladně, nezávisle a efektivně vyšetřit všechna obvinění týkající se nedobrovolné sterilizace romských žen a také poskytnout obětem spravedlivou a adekvátní kompenzaci. 7 Poprvé své znepokojení nad několika případy nedobrovolné sterilizace Výbor vyjádřil již v roce Vláda vzala Závěrečná doporučení Výboru z roku 2012 na vědomí při jejich projednání dne a uložila jednotlivým subjektům doporučení zohledňovat a průběžně zajišťovat jejich naplňování. 9 Opakovaná doporučení týkající se zajištění odškodnění obětem a přijetí podmínek informovaného souhlasu před provedením sterilizace vzešla také na základě obou cyklů Univerzálního periodického přezkumu. 10 Komisař Rady Evropy pro lidská práva Álvaro Gil-Robles v roce 2006 vyjádřil, že je důležité poskytnout odškodnění obětem, které byly sterilizovány bez informovaného souhlasu, například na základě šetření nezávislé komise. 11 Jeho následovník v úřadu Thomas 5 Concluding observations of the Committee on the Elimination of Racial Discrimination. CERD/C/CZE/CO/ Dostupné z: české znění dostupné z: 6 Vláda dnes vzala na vědomí Závěrečná doporučení Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace přijatá na základě projednání 8. a 9. periodické zprávy. Dostupné z: 7 Concluding observations of the Committee against Torture. CAT/C/CZE/CO/ Dostupné z: české znění dostupné z: 8 Conclusions and recommendations of the Committee against Torture. CAT/C/CR/32/ Dostupné z: 9 Vláda projednala a vzala na vědomí Závěrečná doporučení Výboru OSN proti mučení. Dostupné z: 10 UNIVERSAL PERIODIC REVIEW. Report of the Working Group on the Universal Periodic Review. Czech Republic. A/HRC/8/ Dostupné z: Report of the Working Group on the Universal Periodic Review. Czech Republic. A/HRC/22/ Dostupné z: seznam doporučení v češtině dostupný z: /. 11 FOLLOW-UP REPORT ON THE CZECH REPUBLIC ( ). Assessment of the progress made in implementing the recommendations of the Council of Europe Commissioner for Human Rights. CommDH(2006) Dostupné z: EC65B&BackColorLogged=FFC679; Final report by Mr Alvaro Gil-Robles, Commissioner for Human Rights, on the human rights situation of the Roma, Sinti and Travellers in Europe. CommDH(2006) Dostupné z: 9

10 Hammarberg v roce 2011 doporučil České republice, aby zvážila možnost vytvoření ex gratia odškodňovacího mechanismu pro oběti nedobrovolné sterilizace. 12 Parlamentní shromáždění Rady Evropy v rezoluci č (2013) vyzvalo členské státy, aby poskytly přeživším obětem alespoň symbolickou finanční kompenzaci. 13 Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání po návštěvě České republiky v roce 2006 vyjádřil obavy týkající se zákonných záruk v otázce intrusivních lékařských zákroků na osobách zbavených způsobilosti k právním úkonům, konkrétně také ve vztahu ke sterilizacím, s pouhým souhlasem opatrovníka. Výbor upozornil na Doporučení R (99) 4 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům o zásadách právní ochrany nesvéprávných dospělých osob. Zásada 19 (2) tohoto Doporučení vyzývá národní vlády, aby stanovily, která rozhodnutí opatrovníka, týkající se podstatných záležitostí, vyžadují speciální souhlas soudu nebo jiné instituce. Podle Výboru by nevratné lékařské zákroky, mezi něž patří sterilizace a kastrace, měly být v každém případě soudem nebo jinou vnější institucí určeny k detailnímu prozkoumání. Výbor zároveň uvedl, že by byl rád informován o počtu chirurgických kastrací a sterilizací provedených na nesvéprávných osobách za posledních pět let a o tom, zda byl k těmto zákrokům vyžadován souhlas opatrovníka. 14 Organizace Human Rights Watch již v roce 1992 vydala zprávu Helsinki Watch, v níž se zabývá sterilizací romských žen v Československu. 15 Helsinki Watch vyzvala federální vládu a českou a slovenskou vládu, aby vytvořila mechanismus za účelem poskytnutí peněžní kompenzace pro ženy, které byly nedobrovolně sterilizovány. Problém spojený se sterilizacemi v rozporu s právem se netýkal pouze České republiky, ale v minulosti byl řešen taktéž v řadě jiných zemí (např. Švédsko, Švýcarsko, Maďarsko, USA či Kanada). Švédsko, Norsko, SRN, Severní Karolína v USA nebo Alberta v Kanadě přistoupily k aktivnímu řešení daného problému formou přijetí právní úpravy zakotvující odškodňovací mechanismus, na základě něhož došlo k odškodnění obětí protiprávních sterilizací. Navrhovaná úprava se odlišuje od dřívějších návrhů spočívajících v ustavení zvláštní komise, která by měla zjišťovat a vyhodnotit provádění protiprávních sterilizací, zda by mohly zakládat nárok na odškodnění, vyčíslit předpokládané finanční dopady a teprve na základě těchto údajů by byla zvažována možnost přijetí odškodňovacího mechanismu, který by zvláštní komise připravila. Vzhledem k dosavadnímu vývoji v možnostech řešení této problematiky se navrhuje propojit tyto kroky a účinně tak přistoupit k otázce poskytnutí kompenzace. Je třeba taktéž zohlednit skutečnost, že s narůstajícím časem dochází ke stárnutí osob, kterým byla provedena sterilizace v rozporu s právem, a proto je nutné, aby 12 Report by Thomas Hammarberg, Commissioner for Human Rights of the Council of Europe, following his visit to the Czech Republic from 17 to 19 November CommDH(2011) Dostupné z: FEC65B&BackColorLogged=FFC Resolution 1945 (2013). Putting an end to coerced sterilisations and castrations. Dostupné z: EN.asp?fileid=19984&lang=EN&search=MTk0NSAoMjAxMyk. 14 Report to the Czech Government on the visit to the Czech Republic carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT). CPT/Inf (2007) Dostupné z: české znění dostupné z: 15 Struggling for Ethnic Identity Czechoslovakia s Endangered Gypsies. Human Rights Watch Dostupné z:

11 byla přijata právní úprava, která zajistí rychlou a efektivní realizaci odškodnění těchto osob. V opačném případě hrozí, že se některé tyto osoby s ohledem na své stáří spravedlivého zadostiučinění vůbec nedočkají. III. Zhodnocení stávající právní úpravy Sterilizace je z medicínského hlediska definována jako cílené dosažení sterility. Jejím účelem je umělé vyvolání neplodnosti, obvykle chirurgickým zákrokem. U ženy se provádí podvazem vejcovodů, u muže podvazem chámovodů (vazektomie). Podle současné právní úpravy v zákoně o specifických zdravotních službách se sterilizací rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Předchozí právní úprava ve sterilizační směrnici sterilizaci definovala jako lékařský výkon, který zabraňuje plodnosti, aniž jsou odstraněny nebo poškozeny pohlavní žlázy. Výkon sterilizace byl na zákonné úrovni v období od až do nedostatečně upraven v ustanovení 27 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (dále jen zákon o péči o zdraví lidu ): Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví. Podle zákona mohla být sterilizace provedena pouze za předpokladu podání vlastní žádosti osoby, u níž měla být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem. Podmínky provedení sterilizace stanovila sterilizační směrnice (LP ), která rozlišovala sterilizace terapeutické a neterapeutické. Zákrok prováděný na zdravých nebo nemocných pohlavních orgánech osoby musel splnit následující náležitosti: 1) Vlastní žádost nebo souhlas dotčené osoby Jedním z předpokladů byla žádost nebo souhlas osoby. V případě neterapeutických sterilizací směrnice stanovila, že o sterilizaci může požádat písemně osoba, u níž má být sterilizace provedena, nebo s jejím souhlasem ošetřující lékař, předsedu sterilizační komise příslušné podle místa trvalého pobytu, popřípadě sídla pracoviště nebo školy, kterou navštěvuje, přičemž žádost bylo třeba řádně odůvodnit. Tyto podmínky byly specificky upraveny, pokud měl být zákrok proveden u nezletilých osob, u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům, u osob zbavených způsobilosti k právním úkonům a u osob stižených duševní nemocí. K žádosti o provedení sterilizace u nezletilých osob a u osob s omezenou způsobilostí k právním úkonům se vyžadoval souhlas jejich zákonného zástupce. Za osobu zcela zbavenou způsobilosti k právním úkonům měl podat žádost její zákonný zástupce. V případech, kdy měla být sterilizace provedena z důvodů duševní nemoci a nejednalo se o osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům či s omezenou způsobilostí k nim, se vyžadoval souhlas opatrovníka zvlášť pro tento účel ustanoveného soudem. 2) Rozhodnutí V případě terapeutické sterilizace bylo vyžadováno rozhodnutí vedoucího lékaře oddělení, kde se osoba léčila. V případě neterapeutických sterilizací bylo podmínkou provedení zákroku rozhodnutí sterilizační komise, jehož nutným předpokladem byla objektivní existence medicínské indikace. Jinými slovy, existence indikace neznamenala nutnost provedení zákroku, naopak bez existence indikace nebylo možné zákrok provést. Předseda komise měl povinnost bezodkladně zajistit u členů komise potřebné vyšetření osoby, u níž měla být sterilizace provedena. Potřebná 11

12 odborná vyšetření bylo třeba provést tak, aby nejdéle do tří týdnů po obdržení žádosti měl předseda odborné posudky a mohl svolat komisi k projednání žádosti. O každém projednání žádosti o sterilizaci musel předseda komise pořídit protokol, který obsahoval jméno a bydliště osoby, u níž měla být sterilizace provedena, odborné posudky členů komise a záznam o průběhu jednání s rozhodnutím. 3) Souhlas osoby, která měla sterilizaci podstoupit, s provedením zákroku Před zákonem měla podepsat osoba, u níž měla být sterilizace provedena, popřípadě její zákonný zástupce (opatrovník), prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Součástí písemného prohlášení, ve kterém osoba projevila souhlas s provedením zákroku, také bylo, že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní. Z dikce právního předpisu je zřejmé, že se jednalo o tři samostatné, avšak na sobě závislé požadavky, které jednotlivě a ve spojení s ostatními musely být naplněny za účelem zhodnocení, že zákrok byl proveden v souladu s právní úpravou, a to i s ohledem na požadavek svobodného a informovaného souhlasu. Sterilizační směrnice byla jediným podrobnějším předpisem, který upravoval podmínky a indikace k provádění sterilizací v České republice až do roku 2012, a nutno uvést, že zcela nedostatečným, zejména pokud se jedná o úpravu náležitostí svobodného a informovaného souhlasu. Nahradit tuto směrnici směrnicí novou nebylo možné, neboť směrnice se podle platného právního řádu jako obecný právní předpis již nepoužívala. Zároveň však nebylo možné ani vydat vyhlášku, neboť 27 zákona o péči o zdraví lidu pro ni nestanovil ústavou požadované zákonné zmocnění. Bylo proto nutné novelizovat 27 zákona o péči o zdraví lidu nebo přijmout zcela novou úpravu, která by jednoznačně stanovila podmínky pro výkon sterilizace, včetně požadavku svobodného a informovaného souhlasu. I nadále tak přetrvávala nedostatečná právní úprava sterilizací v překonané sterilizační směrnici. Náprava byla realizována až přijetím zákona o specifických zdravotních službách s účinností od Nedostatečná byla v právní úpravě také ochrana osob při provádění sterilizací, pokud se jednalo o osoby nezletilé nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. U těchto osob souhlas k provedení sterilizace vyslovený jejich zákonným zástupcem nebo opatrovníkem nepodléhal ze zákona povinnému soudnímu přezkumu. Ochranu všech pacientů při provádění sterilizací nezajišťovala ani vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci s účinností od , která stanovila u méně i více závažných zákroků (včetně sterilizace, kastrace a elektrokonvulzivní terapie) stejné podmínky pro souhlas pacienta a navíc ponechávala možnost dát souhlas k těmto zákrokům pouze opatrovníkovi pacienta. Ke speciální právní úpravě týkající se provádění sterilizací přistupovala obecná klauzule svobodného a informovaného souhlasu podle 23 zákona o péči o zdraví lidu. Souhlas pacienta se nevyžadoval mj. tehdy, pokud se jednalo o neodkladné výkony nutné k záchraně života nebo zdraví pacienta. Sterilizace mezi takové úkony nepatří, tento argument proto nemůže ospravedlnit absenci či vadu souhlasu. 16 V úvahu připadala od také 16 S účinností od byl novelizován odst zákonem č. 111/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Novelou byl konkretizován (obecně ve vztahu k lékařským úkonům) požadavek informovanosti ze strany lékaře. Cílem původního znění novely však bylo upravit ustanovení týkající se přístupu pacientů a některých dalších osob ke 12

13 aplikace 27c zákona o péči o zdraví lidu, který stanovil, že každý lékařský zákrok, který není v bezprostředním zájmu pacienta, lze provést pouze s jeho předchozím písemným souhlasem, a to až poté, co byl pacient úplně informován o povaze zákroku a jeho rizicích. Ovšem ani tato úprava nevyhovovala požadavku svobodného a informovaného souhlasu ve vztahu k tak závažnému zákroku, jakým je sterilizace. Obecné pravidlo informovaného souhlasu vyplývá dále z občanskoprávních předpisů 17. Vztah mezi lékařem a pacientem totiž vychází z postavení dvou sobě rovných osob a je založen právním úkonem, podle nového občanského zákoníku právním jednáním. Lékař je oprávněn sterilizaci u pacienta provést pouze na základě jejich vzájemné předchozí dohody, která vyžaduje souhlas pacienta. Takový souhlas musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně a musí být prostý omylu. Pacient musí být před udělením souhlasu informován o povaze sterilizace, o podstatě a důvodech jejího provedení, o jejích následcích a rizicích a o alternativních postupech a jejich vhodnosti a to takovým způsobem, aby byl schopen informaci přijmout, posoudit ji a případně konzultovat se svým partnerem nebo jiným lékařem, za poskytnutí dostatečného časového prostoru. Důsledkem nedodržení či nenaplnění některé z podmínek právně relevantního souhlasu je (absolutní či relativní) neplatnost takového právního úkonu, resp. zdánlivost právního jednání a tedy protiprávnost lékařského zákroku. Na mezinárodní úrovni požadavek svobodného a informovaného souhlasu definuje zejména Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně, vyhl. pod č. 96/2001 Sb. m. s. (dále jen Úmluva o lidských právech a biomedicíně ), kterou je Česká republika vázána od roku Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Rovněž Úmluva o lidských právech a biomedicíně v čl. 8 stanoví požadavek nutnosti a nezbytnosti lékařského zákroku, aby bylo možné jej provést bez svobodného a informovaného souhlasu pacienta. Listina základních práv Evropské unie v čl. 3 odst. 2 stanoví, že v lékařství a biologii se musí dodržovat zejména svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby poskytnutý zákonem stanoveným způsobem (při vědomí oblasti použití Listiny podle čl. 51). Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen požaduje stejná práva v oblasti vzdělání (čl. 10), stejná práva v přístupu ke zdravotnickým službám (čl. 12) a odstranění diskriminace ve všech věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů (čl. 16). Podle čl. 10 písm. h) Úmluvy mají státy povinnost přijmout opatření k zajištění přístupu ke zvláštním vzdělávacím informacím, jež pomáhají zajistit zdraví a blaho rodiny, včetně informací a rad, pokud jde o plánování rodiny. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 21 v souvislosti s výkonem sterilizace zdůrazňuje význam informovanosti ženy o tomto zákroku (o možnostech antikoncepce a jejich použití a zaručený přístup k sexuální výchově zdravotnické dokumentaci, nikoli úprava poučení. Novelizace 23 odst. 1 byla navržena v návaznosti na úpravu 67b odst. 12. Až v průběhu druhého čtení zákona v Poslanecké sněmovně byl dne 13. března 2007 přednesen pozměňovací návrh k bodu, který se týkal novelizace 23, a to v návaznosti na článek 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, 93 a násl. a 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 13

14 a službám souvisejícím s plánováním rodiny). 18 Podle čl. 12 Úmluvy státy přijmou veškerá opatření za účelem odstranění diskriminace žen v oblasti péče o zdraví s cílem zajistit na základě rovnoprávnosti mužů a žen přístup ke zdravotnickým službám, včetně těch, jež se vztahují na plánování rodiny. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 24 k čl. 12 Úmluvy považuje zdravotnické služby za přijatelné, pokud jsou poskytované způsobem, který zajistí, aby k nim žena dala plně informovaný souhlas, aby byla respektována její důstojnost, zaručena důvěrnost informací, a který je citlivý k jejím potřebám a perspektivám. Státy by neměly povolit formy nátlaku, jako je například sterilizace bez souhlasu ženy, které porušují právo žen na informovaný souhlas a důstojnost. 19 V čl. 16 odst. 1 písm. e) Úmluva stanoví ve věcech týkajících se manželství a rodinných vztahů, že smluvní strany zejména zajistí stejná práva pro muže a ženy rozhodnout se svobodně a odpovědně o počtu a době narození jejich dětí a mít přístup k informacím, vzdělání a prostředkům, které jim umožní uplatňovat tato práva. Obecné doporučení Výboru pro odstranění diskriminace žen č. 19 s názvem Násilí na ženách výslovně stanoví, že nedobrovolné sterilizace mají nepříznivý vliv na fyzické a duševní zdraví žen a jsou zásahem do práva ženy rozhodnout o počtu svých dětí a časovém rozestupu mezi nimi. 20 Mezinárodní federace gynekologie a porodnictví publikovala v roce 2012 řadu doporučení týkajících se problematických etických otázek v oblasti lidské reprodukce a zdraví žen, k nimž patří také sterilizace. 21 Mezinárodní federace uvádí, že lidská práva zahrnují také právo jedince ovládat a rozhodovat o záležitostech vlastního sexuálního a reprodukčního zdraví, které je prosté donucení, diskriminace a násilí a zahrnuje právo osoby rozhodnout se, zda a kdy bude mít děti. Federace mezi svými doporučeními v této otázce uvádí, že žádná žena nesmí být sterilizována bez vlastního, předem daného, informovaného rozhodnutí, za jakéhokoli donucení, tísně nebo nepatřičné navádění ze strany poskytovatelů zdravotní péče. Informace musí být podány v jazyce, kterým žena komunikuje a kterému rozumí, případně přeložené, v přístupném formátu a jednoduchým neodborným jazykem přiměřeným individuálním potřebám ženy. Sterilizace prováděná pro zabránění budoucího těhotenství není považována za naléhavý případ, proto nelze ospravedlnit odchýlení se od obecných zásad svobodného a informovaného souhlasu, i kdyby budoucí těhotenství mohlo ohrozit život nebo zdraví ženy. Musí být vyhověno potřebám každé ženy, včetně času a podpory potřebných ke zvážení vlastního rozhodnutí. Informované rozhodnutí ženy musí být respektováno, i když by mohlo být považováno za škodlivé pro její zdraví. Souhlas se sterilizací nesmí být podmínkou pro zpřístupnění jakékoli jiné lékařské péče a nesmí být žádán v okamžiku, kdy je žena zranitelná, např. když žena žádá o přerušení těhotenství, když má porodní bolesti nebo následně po porodu. Nucená sterilizace je aktem násilí, bez ohledu na to, zda je spáchána jednotlivými lékaři nebo podle institucionální nebo vládní politiky. 18 General Recommendation No. 21 (13th session, 1994).Equality in marriage and family relations. Dostupné z: 19 General Recommendation No. 24 (20th session, 1999). (article 12 : Women and health).dostupné z: 20 General Recommendation No. 19 (llth session, 1992). Violence against women. Dostupné z: 21 ETHICAL ISSUES IN OBSTETRICS AND GYNECOLOGY by the FIGO Committee for the Study of Ethical Aspects of Human Reproduction and Women s Health. International Federation of Gynecology and Obstetrics (FIGO) Dostupné z:

15 Podle Deklarace o prosazování práv pacientů v Evropě, vydané Světovou zdravotnickou organizací v roce 1995, je informovaný souhlas pacienta podmínkou jakéhokoli lékařského zákroku. 22 S ohledem na charakter lékařského zákroku musejí být současně respektovány další závazky v oblasti ochrany lidských práv, konkrétně právo na nerušené zachování duševní a tělesné integrity, tedy právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na zachování lidské důstojnosti, právo na soukromý a rodinný život a sexuální a reprodukční zdraví a práva, zákaz mučení nebo podrobení krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, právo na ochranu zdraví a podle okolností jednotlivého případu též svoboda svědomí a náboženského vyznání. Tyto závazky vyplývají z Listiny základních práv a svobod (čl. 7, 10 odst. 1 a 2, 15 odst. 1 a 31), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 3, 8 nebo 9), Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Evropské sociální charty (čl. 11 a 13), Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (čl. 7, 17, 18), Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (čl. 12), Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo Všeobecné deklarace lidských práv (čl. 5, 12, 16 nebo 18). Evropský soud pro lidská práva již v několika svých rozhodnutích potvrdil, že sterilizace provedená bez naplnění požadavku svobodného a informovaného souhlasu osoby, jíž má být zákrok proveden, představuje zásah do práva garantovaného čl. 8 Úmluvy, který je způsobilý porušit také čl. 3 Úmluvy. 23 Do roku 1991 k provádění nedobrovolných sterilizací přispívala existence motivačních sociálních dávek. Poskytování jednorázového peněžitého příspěvku po provedení sterilizace upravoval interní akt řízení MPSV ČSR z r , poté předpisy o sociálním zabezpečení 25 a jednorázový příspěvek a věcná dávka vyplácené až do výše Kč byly převzaty do předpisů o sociálním zabezpečení platných od Podle předpisů z roku 1988 mohly obecní národní výbory tyto dávky poskytnout občanům, kteří se podrobili lékařskému zákroku podle zvláštních předpisů v zájmu zdravé populace a k překonání nepříznivých životních poměrů rodiny. Národní výbor posuzoval zejména úroveň péče o děti, schopnost rodičů o děti pečovat a zabezpečit jejich příznivý vývoj, zdravotní stav jednotlivých členů rodiny, rození dětí zdravotně postižených, počet nezaopatřených dětí, jejich věk, podmínky, ve kterých rodina žije, včetně účelnosti využití dávky. Toto ustanovení bylo v praxi zneužíváno k regulaci porodnosti především romských žen. Zavedením motivačních sociálních dávek stát vytvořil prostor, v němž sociální status osoby měl významný vliv na její rozhodování, zda se zákroku podrobí. K ovlivňování vůle osoby 22 A DECLARATION ON THE PROMOTION OF PATIENTS' RIGHTS IN EUROPE. World Health Organization Dostupné z: 23 Viz např. rozsudek ESLP ze dne , V. C. proti Slovensku, stížnost č /07; rozsudek ESLP ze dne , N. B. proti Slovensku, stížnost č /10; rozsudek ESLP ze dne , I. G. a další proti Slovensku, stížnost č /04; rozsudek ESLP ze dne , G. B. a R. B. proti Moldavské republice, stížnost č / Interní akt řízení MPSV ČSR z roku 1973, č. j. IV/ /7. 25 Zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení; zákon ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů; vyhláška MPSV ČSR č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; instrukce MPSV ČSR k tomuto účelu vydaných. 26 Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů; 31 a 35 vyhlášky MZSV ČSR č. 152/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení. 15

16 přispívala dále skutečnost, že v praxi docházelo ze strany sociálních a zdravotnických pracovníků k přesvědčování, aby omezovaly počet svých dětí, k nesplnění informační povinnosti a k dalším formám nátlaku. Svoboda vůle a jejího projevu tak byla deformována. Základní požadavek pro možné poskytnutí dávky byl vázán na skutečnost, že sterilizační zákrok byl podstoupen v zájmu zdravé populace. Eugenické hledisko se tedy stalo podstatným motivem pro konstrukci dávky. Takto prováděné sterilizace byly státem podporovanou politikou. Eugenický charakter však byl zřejmý také z indikací sterilizační směrnice. Kontroverzní z hlediska ochrany lidských práv osob se zdravotním postižením byly zejména směrnicí dané indikace ke sterilizaci z důvodu možného ohrožení tělesného či duševního zdraví narozených dětí. Mezi duševní nemoci u mužů i žen směrnice řadila např. všechny psychózy s těžkým chronickým průběhem nebo s často se opakujícími atakami, epilepsie s častými záchvaty a výraznými povahovými změnami nebo duševními poruchami, těžké a střední formy oligofrenií (idiotie a imbecilita) nebo pokročilé formy chronického alkoholismu nebo jiné toxikománie s deprivací osobnosti. Směrnice stanovila další, z dnešního pohledu nepřijatelné podmínky spočívající v tom, že sterilizace mohla být indikována u ženy do 35. roku po čtyřech dětech a u žen po 35. roku věku po třech dětech, nebo při a po iterativním císařském řezu. V roce 1991 byly předpisy zakotvující nepřípustnou motivaci v podobě sociálních dávek zrušeny. Požadavek dostatečného nastavení právní úpravy výkonu sterilizací, zrušení překonané sterilizační směrnice a jednoznačné definice svobodného a informovaného souhlasu v souvislosti s prováděním sterilizací, také s ohledem na požadavek nezbytné doby potřebné pro posouzení všech okolností a specifičnosti zákroku ze strany pacienta, však nebyl vyslyšen a na zákonné úrovni byl naplněn až jeho zakotvením v zákoně o specifických zdravotních službách účinném od Ke dni byl zrušen zákon o péči o zdraví lidu a ke dni konečně také sterilizační směrnice 27. Česká republika na základě doporučení veřejného ochránce práv a mezinárodních organizací učinila dílčí kroky v této záležitosti, např. zdravotnická zařízení byla v říjnu 2007 písemně informována o nutnosti dodržování platné právní úpravy, která umožňuje kromě výjimečných případů (např. ohrožení života) provádět lékařské úkony pouze s informovaným souhlasem pacienta, který byl seznámen s povahou úkonu a jeho následcích a případných rizicích, Ministerstvo zdravotnictví přijalo vyhlášku o zdravotnické dokumentaci s účinností od , která stanovila obsah a náležitosti zdravotnické dokumentace, dokumentace souhlasu pacienta s provedením sterilizace však upravena nebyla, nebo byla přijata novela 23 zákona o péči o zdraví lidu. Ani jedno z těchto opatření však nelze považovat za vyhovující požadavku náležité zákonné úpravy v otázce provádění sterilizací. Právě nenaplnění legislativních změn přispívalo k tomu, že praxe provádění sterilizací bez splnění požadavku svobodného a informovaného souhlasu pokračovala i po roce Z dosavadních zjištění je zřejmé, že sterilizace prováděné v rozporu s právem byly nejčastěji prováděny romským ženám, osobám se zdravotním postižením nebo osobám s jinými zdravotními potížemi. 27 Vzhledem k již zrušenému znění zákona o péči o zdraví lidu se v období od do jednalo o obsolentní právní úpravu. 16

17 IV. Návrh věcného řešení Základní principy nové právní úpravy Navrhované řešení využívá zkušeností spojených se zákonnými úpravami odškodnění některých osob v souvislosti s vypořádáním se s minulostí České republiky, zároveň přihlíží k vývoji a způsobu odškodnění obětí protiprávní sterilizace v zahraničí, zejména v evropských zemích (Švédsko, Švýcarsko či SRN), a je zaměřeno na vytvoření co nejvhodnějšího mechanismu odškodnění osob, které byly v minulosti na území dnešní České republiky sterilizovány v rozporu s právem. Pro odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem se předpokládá zvolení obdobného procesního postupu jako v předešlých odškodňovacích předpisech 28, s nezbytnou reflexí specifik sterilizace jako lékařského zákroku provedeného v rozporu s právem, což se promítne především do složení a povinností orgánu příslušného k rozhodování o nároku a dokazování oprávněnosti nároku. Navrhované řešení vychází z uznání porušení práv osob, které byly za vymezených podmínek protiprávně sterilizovány na území dnešní České republiky v období od do , přijetí odpovědnosti státu za tato porušení a nutnosti se vypořádat s touto minulostí. Odpovědnost státu za provádění sterilizací v rozporu s právem ve vymezeném období spočívá ve dvou rovinách. V období do roku 1991, kdy došlo ke zrušení předpisů upravujících motivační sociální dávky založené na eugenických hlediscích (podrobněji viz shora), jde o porušení negativního závazku státu nezasahovat do reprodukční autonomie každého jednotlivce. V procesu rozhodování osoby, zda podstoupí sterilizační zákrok, totiž hrálo významnou roli působení sociálního sektoru, k čemuž stát vytvořil podmínky prostřednictvím přijetí zákonných a podzákonných právních předpisů, jakož i předpisů interní povahy. Stát tedy podporoval praxi svých pracovníků spočívající v ovlivňování svobodného souhlasu osob se sterilizací a směřující k zásahu do jejich práv za účelem zachování zdravé populace, což je z hlediska ochrany lidských práv zcela nepřijatelné. V tomto období jde také o porušení pozitivního závazku státu spočívajícího v nepřijetí právní úpravy na zákonné úrovni, která by jasně stanovila podmínky provádění sterilizace včetně svobodného a informovaného souhlasu. Pozitivnímu závazku však stát nedostál ani po roce 1991 a to až do , kdy byl přijat zákon o specifických zdravotních službách. V tomto období byla navíc stále v platnosti směrnice o provádění sterilizací z roku 1972, která obsahovala indikace k provedení 28 Zákon č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 172/2002 Sb., o odškodnění osob odvlečených do SSSR nebo do táborů, které SSSR zřídil v jiných státech, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky, ve znění pozdějších předpisů; nařízení vlády č. 122/2009 Sb., o odškodnění studentů vysokých škol, kterým bylo v období komunistického režimu z politických důvodů znemožněno dokončit studium na vysoké škole; zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik; zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. 17

18 sterilizace mající jednoznačně eugenický charakter, když uváděla jako důvod pro sterilizaci možnost přenosu mentální či duševní poruchy z matky/otce na jejich děti. Konstrukce odpovědnosti státu v této rovině vychází z přirozeného požadavku garantování základních lidských práv a svobod každého jednotlivce a respektování mezí zásahu do těchto práv stanovených Listinou základních práv a svobod a zajištění plného souladu s ústavou České republiky, včetně mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Z hlediska mezinárodněprávních norem o ochraně lidských práv má stát závazek lidská práva respektovat, chránit a naplnit. Právě povinnosti chránit a naplnit, které vyžadují aktivní jednání ze strany státu, nebyly ze strany České republiky po roce 1991 ve vztahu ke sterilizacím dodrženy. Ve smyslu závazku chránit má stát pozitivní povinnost přijmout odpovídající opatření, jejichž cílem je zajistit, aby nedocházelo k zásahu do osobní integrity všech osob nacházejících se pod jeho jurisdikcí, včetně zásahu ze strany třetích osob (soukromých subjektů). Závazek naplnit pak od státu vyžaduje přijetí legislativních, administrativních a dalších opatření, která mají zajistit, že lidská práva budou implementována v nejvyšší možné míře. Kromě právního rámce tak musí být ochrana lidských práv efektivní v praxi, čímž se rozumí, že stát musí mít odpovídající orgány a postupy, které porušení lidských práv nestranně prošetří a odpovědné osoby potrestá. K naplnění tohoto závazku ve vztahu k protiprávním sterilizacím zjevně nedošlo, neboť není znám žádný případ, kdy by byl pachatel potrestán za provedení nedobrovolné sterilizace. Pokud stát ví, či by měl vědět, že dochází k porušování lidských práv, musí podniknout přiměřené kroky, aby k takovému porušování nedocházelo (tzv. pravidlo due diligence). Jak je popsáno shora, stát měl po roce 1991 informace z více zdrojů o tom, že v praxi stále dochází k výkonu nedobrovolných sterilizací, tedy závažnému porušování lidských práv, přesto v rozporu se svými pozitivními závazky neučinil žádné efektivní kroky, které by v budoucnu takové praxi zabránily, a proto za to nese odpovědnost. V návaznosti na předchozí výklad je třeba uvést, že Evropský soud pro lidská práva pozitivní závazky státu dovozuje z čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož smluvní státy přiznávají (secure) každému práva a svobody uvedené v této Úmluvě. Ve spojení s čl. 3 Úmluvy ESLP zdůrazňuje povinnost smluvních států přijmout přiměřená opatření, jejichž cílem je zajistit, aby jednotlivci nebyli vystaveni špatnému zacházení, včetně špatného zacházení ze strany soukromých osob, pod které je možné podřadit i případy provádění sterilizací bez svobodného a informovaného souhlasu 29. Případy protiprávních sterilizací je zároveň možné subsumovat pod čl. 8 Úmluvy, tedy právo na respektování soukromého a rodinného života. V případě V. C. proti Slovensku ESLP shledal porušení čl. 8 Úmluvy na základě toho, že stát nesplnil svůj pozitivní závazek přijmout odpovídající zákony, které účinně ochrání jednotlivce před zásahy do jeho reprodukčního zdraví. Nová právní úprava sterilizací, která obsahuje několik záruk zabraňujících zneužití, byla na Slovensku přijata až 4 roky po sterilizaci stěžovatelky, a proto na daný případ neměla vliv. V České republice byla právní úprava sterilizací obsahující určité záruky proti zneužití (včetně minimálně sedmidenní prodlevy mezi podáním informace o povaze zákroku a udělením souhlasu) přijata až v roce 2011 v zákoně o specifických zdravotních službách, který nabyl účinnosti , a proto až do tohoto okamžiku nese stát za provádění nedobrovolných sterilizací odpovědnost. Návrh věcného řešení je založen na přesvědčení, že v případě odpovědnosti státu za politiku mající za následek provádění protiprávních sterilizací a selhání v povinnosti chránit osoby nacházející se pod jeho jurisdikcí musí právě stát aktivně přistoupit k narovnání způsobené újmy, a to ve formě alespoň peněžitého zadostiučinění. Je morální povinností České republiky poskytnout obětem protiprávní sterilizace imateriální satisfakci v podobě uznání 29 Srov. např. rozsudek ESLP ze dne , V. C. proti Slovensku, stížnost č /

19 odpovědnosti za toto jednání prostřednictvím přijetí zvláštního odškodňovacího zákona a na jeho základě poskytnout materiální satisfakci jako symbolický akt zmírnění způsobené újmy. Bylo by v rozporu s hodnotami demokratické společnosti založené na úctě k lidským právům, k nimž se Česká republika hlásí, pokud by nepřistoupila k přijetí odpovědnosti za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací a nijak by se s touto minulostí nevypořádala. Takové řešení současně představuje zajištění plnění závazků v oblasti odškodnění obětí protiprávní sterilizace, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních úmluv a dalších dokumentů, jakož i požadavků a doporučení mezinárodních orgánů lidských práv. I s přihlédnutím ke kritice těchto mezinárodních subjektů se předpokládá zavedení odpovědnosti státu za provádění protiprávních sterilizací v období od do jako výraz skutečnosti, že právní řád musí umožnit rychlé a efektivní odškodnění všech obětí takového jednání, které představuje nepřípustný zásah do základních práv jednotlivce. V souladu s tímto obecným vymezením sleduje věcné řešení zejména následující cíle: - poskytnout odškodnění osobám, které téměř nevratně ztratily reprodukční schopnost v důsledku provedení protiprávní sterilizace v období od do ; - důsledně se vypořádat s minulostí spočívající ve státem podporované politice protiprávních sterilizací z období totality, která byla založena na eugenických hlediscích, jakož i s nedostáním pozitivním závazkům spočívajícím v nepřijetí právní úpravy na zákonné úrovni stanovící podmínky provádění sterilizací včetně svobodného a informovaného souhlasu; - vymezit osobní rozsah normy, tedy okruh osob, na které bude za stanovených podmínek nová právní úprava dopadat; - stanovit výši jednorázové peněžní částky, která bude oprávněným osobám jako odškodnění vyplacena, včetně přerozdělení nezbytných prostředků rozpočtovaných v příslušné kapitole zahrnutého do rozpočtového výhledu na příslušný rok nebo v kapitole všeobecná pokladní správa; - zřídit nový správní orgán, který prošetří uplatněné žádosti oprávněných osob o odškodnění a rozhodne o přiznání/nepřiznání jednorázové peněžní částky, včetně stanovení jasných pravidel pro vymezení příslušnosti, zakotvení zvláštních nezbytných pravomocí, součinnostních vztahů, personálního, materiálního a dalšího zajištění tohoto orgánu; - na řízení o nároku založit subsidiární použití správního řádu, zejména pokud jde o zásady správního řízení, zahájení tohoto řízení, dokazování, práva a povinnosti správního orgánu a účastníků řízení, lhůty, s výjimkou užití ustanovení o opravných prostředcích a přezkumného řízení; - v zájmu zajištění zákonnosti rozhodování o nárocích zakotvit právo oprávněných osob podat proti rozhodnutí orgánu příslušného k rozhodování o nároku žalobu k soudu, k jejímuž projednání budou věcně příslušné krajské soudy ve správním soudnictví, tedy možnost dosáhnout přezkoumání správního rozhodnutí soudem. Při přípravě věcného záměru byla zvažována následující alternativní řešení, z jejichž zhodnocení jasně vyplynulo, že danou problematiku nelze řešit jinak, než přijetím zvláštního zákona o odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem na území České republiky, a to zejména z níže uvedených důvodů. Nulová varianta zachování současného stavu Nulová varianta znamená, že se nepřistoupí k žádným legislativním změnám. Při zachování současného stavu však nedojde ke spravedlivému odškodnění osob, kterým byla v období od do provedena sterilizace v rozporu s právem, což samo o sobě 19

20 může znamenat prohloubení sekundární viktimizace těchto obětí. Rovněž nedojde k odstranění námitek ze strany mezinárodního společenství, pokud jde o plnění závazků České republiky vyplývajících pro ni z mezinárodních úmluv. Nezájem České republiky o spravedlivé odškodnění obětí protiprávní sterilizace by mohl být na mezinárodním poli vykládán tak, že pro Českou republiku není prioritní zajistit ochranu lidských práv všech osob nacházejících se pod její jurisdikcí. Lze také očekávat, že se ve věci protiprávních sterilizací obrátí další osoby na Evropský soud pro lidská práva z důvodu nemožnosti domoci se peněžité náhrady způsobené nemajetkové újmy, jak již učinily některé oběti protiprávní sterilizace 30, kterým v rámci mimosoudního vyrovnání přiznala vláda odškodnění. Tímto krokem mimo jiné uznala odpovědnost státu za praxi spojenou s prováděním protiprávních sterilizací. Nulová varianta, tj. nezajistit spravedlivé odškodnění všech vymezených obětí protiprávní sterilizace, je proto neakceptovatelná. Varianta 1 prolomení promlčecích lhůt Zlepšení současného stavu v oblasti postavení osob, které byly protiprávně sterilizovány v období od do , při domáhání se odškodnění za toto protiprávní jednání by bylo možné dosáhnout prolomením promlčecích lhůt, pokud jde o možnost uplatnění nároku u soudu v občanskoprávním řízení z titulu neoprávněného zásahu do osobnostních práv. Rozšířený senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne , sp. zn. 31 Cdo 3161/2008 dospěl k závěru, že nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle 13 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) se promlčuje v obecné tříleté lhůtě, a proto většina žalob na ochranu osobnosti, kterými se oběti protiprávní sterilizace domáhaly odškodnění, byly zamítnuty z důvodu promlčení nároku ve tříleté promlčecí lhůtě počítané od provedení sterilizace a nikoli od okamžiku, kdy oběť zjistila skutečný význam a všechny důsledky tohoto zákroku. Ústavní soud sice ve svých nálezech ze dne , sp. zn. II. ÚS 3168/09 a dne , sp. zn. II. ÚS 635/09 shledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, a to v případech, kdy účastník promlčení svého práva nijak nezavinil a promlčení jeho nároku by pro něj bylo příliš tvrdým postihem vzhledem k okolnostem jeho případu. Po obětech protiprávní sterilizace však nelze spravedlivě požadovat, aby za účelem domoci se peněžitého odškodnění podstupovaly složité soudní řízení s nejistým výsledkem. Za současné soudní praxe totiž nelze nijak předjímat, zda v konkrétním případě soud dospěje k závěru, že vzhledem k okolnostem případu je vznešení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy, či nikoliv. Po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, který najisto stanoví, že se práva na odčinění újmy způsobené na osobních právech promlčují v obecné tříleté lhůtě (viz 612 ve spojení s 629 odst. 1), bylo by za účelem umožnění odškodnění osob sterilizovaných v rozporu s právem nutné přistoupit k jeho novelizaci. Taková novelizace občanského zákoníku by však byla poněkud problematická, protože by nezapadala do koncepce promlčení s ohledem na rozlišení z hlediska formy zásahu a nikoli z hlediska charakteru práva, které bylo takovým zásahem dotčeno. Takové řešení je problematické i z pohledu oběti, a to ve směru časové náročnosti soudního řízení, jeho nejistého výsledku, dostupnosti, finanční náročnosti právního zastoupení nebo další traumatizace oběti. S ohledem na odpovědnost státu v těchto případech se navíc jeví 30 Rozhodnutí ESLP ze dne , Ferenčíková proti České republice, stížnost č /10; rozhodnutí ESLP ze dne , R. K. proti České republice, stížnost č. 7883/