Způsob financování jednotek požární ochrany. v České republice

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín Způsob financování jednotek požární ochrany v České republice Bakalářská práce Autor: Jiří Havlišta Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Filip Hrůza Praha duben, 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Maršovicích dne 7. dubna 2013 Jiří Havlišta 2

3 Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat všem, kteří mi poskytli pomoc při tvorbě bakalářské práce formou získaných informací, dobrou radou, či nápadem. Hlavní dík tak patří vedoucímu práce Ing. Hrůzovi za vstřícný přístup k mé tvorbě, řediteli HZS LK Semily plk. Ing. Kovalskýmu Ph.D., ředitelce finančního odboru MV generálního ředitelství HZS ČR plk. Ing. Ottlové, ekonomickému náměstku krajského ředitele HZS LK plk. Ing. Borovičkovi a starostce Sdruţení hasičů Čech, Moravy a Slezska pro okres Jablonec nad Nisou Ing. Brichcí za poskytnuté odborné materiály a konzultace. 3

4 Anotace Práce charakterizuje rozdělení druhů jednotek poţární ochrany na území České republiky a jejich financování. Představuje celosvětový vývoj hasičských sborů v závislosti na jejich zajištění finančními prostředky. Poukazuje na významnou sloţku z oblasti pojišťovnictví, která se v naší zemi významně podílela na fungujícím systému poţární ochrany v předválečném i poválečném Československu. V novodobé historii tato úloha pojišťovacích společností významně klesla. Nyní tento způsob nabízí moţnost efektivního navýšení finančních prostředků jednotek poţární ochrany. Kaţdá hasičská jednotka, existující na území našeho státu, má rozličný charakter své působnosti a tvorba naplnění jejího rozpočtu je značně nejednotná, zejména v závislosti na svém zřizovateli. Pro srovnání jsou zde představeny i způsoby financování hasičů v různých státech světa. Je však téměř nemoţné - a bylo by i neefektivní - snaţit se implementovat některý zahraniční model do oblasti České republiky. Historický vývoj, odlišná činnost i struktura zajištění poţární ochrany jednotlivých států toto neumoţňuje. Neustálé sniţovaní státního rozpočtu v oblasti financování jednotek poţární ochrany však nutí k hledání alternativních moţností. Jako nejefektivnější se jeví vyuţití povinně odváděných příspěvků ze zisků pojišťoven. Klíčová slova: jednotky poţární ochrany, financování, pojišťovnictví, efektivita, rozpočet. Annotation The Bachelor s Thesis describes the distribution and categories of fire protection units in the Czech Republic and their funding. There is introduced the global development of the fire departments depending on the security funds. It points at a significant insurance part which used to participate in the operating system of the fire protection in Czechoslovakia before and after the World War II. This role of insurance companies has decreased in modern history. Nowadays this method offers a possibility of an effective increase in funding of the fire protection units. Each fire unit existing in our country has a diverse way of its scope, and the creation of the budgets for them is not united, especially it depends on their founders. To compare that there are also introduced the ways of financing of firemen in different countries of the world. But it is nearly impossible, and it would even be inefficient to try to implement a foreign model to the Czech Republic. The historical development, different activity and structure providing fire protection of individual states do not allow that. The unstable state budget reduction in fire protection forces to search for alternatives. The most effective seems to be the use of compulsory contributions from profits of the insurance companies. Key words: fire protection units, funding, insurance, efficiency, budget. 4

5 Obsah Obsah Úvod... 7 Zvolené metody zpracování Historie vzniku jednotek poţární ochrany a finanční zajištění Vznik a vývoj jednotek ve světě a jejich financování Vznik jednotek v českých zemích Finanční zajištění jednotek a spoluúčast pojišťovacích společností Období Rakousko-Uherska Druhá světová válka a financování jednotek Stav financování jednotek do roku Zajišťování finančních prostředků po roce Financování jednotek poţární ochrany v jednotlivých krajích ČR Druhy jednotek Kategorie jednotek Jednotky HZS ČR Plánování rozpočtu Rozpis finančních prostředků Úpravy rozpočtu a rozpočtová opatření Čerpání rozpočtu a návrh státního závěrečného rozpočtu Financování jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí Financování jednotek HZS podniků a SDH podniků Srovnání financování v České republice s vybranými zeměmi EU a dalšími zeměmi Spolková republika Německo Rakousko Polsko Slovensko Itálie Švýcarsko a Lichtenštejnsko Francie Severské země včetně Dánska Velká Británie Ruská federace

6 3.11. USA Další moţnosti finančních zdrojů a moţné dopady na činnost JPO Moţné dopady akceschopnosti jednotek HZS ČR v rozpočtových omezeních Varianty úsporných opatření HZS ČR Dnešní moţnosti navyšování rozpočtu HZS ČR Zapojení pojišťoven do spolufinancování JPO Závěry a doporučení Seznam pouţité literatury Seznam pouţitých zkratek Přílohy Příloha

7 Úvod Bakalářská práce na zvolené téma by měla představit logické uspořádání jednotek poţární ochrany v České republice a jejich způsob financování. Ačkoli jsou tyto jednotky na své činnosti v mnoha případech značně závislé, moţnosti, kterými mohou získávat prostředky pro svou činnost, mohou být diametrálně odlišné. V první části, je práce mapuje nejen na historii a důvody vzniku hasičských sborů, ale především má ukázat, jak si naši předci a prapředci dokázali zajistit příjem finančních prostředků pro ochranu před poţáry. Jak velkou úlohu v této oblasti hrály pojišťovací společnosti, stát i jednotlivá města a obce. Druhá část představí jednoduchým způsobem rozdělení všech druhů a kategorií jednotek poţární ochrany na našem území a současný stav prostředků, které zajišťují bezproblémovou činnost těchto organizací. Třetí kapitola srovnává formy finančního zajištění hasičských jednotek zemí Evropské unie a dalších významných států, v porovnání se způsoby financování jednotek v České republice. Čtvrtá kapitola poukáţe na nevyrovnaný vývoj v oblasti financování především profesionálních jednotek hasičů v našem státě, moţné negativní dopady pro celou společnost i moţnosti, kterak prostředky navýšit, a zajisti tak bezproblémový chod celé struktury poţární ochrany na území státu. Cílem této práce je v ucelené podobě představit systém jednotek poţární ochrany, jejich finanční zajištění, zhodnocení kvality nastaveného systému a v neposlední řadě identifikace alternativních způsobů získání finančních prostředků. Jaké další organizace zapojit do financování celého systému poţární ochrany, například s přihlédnutím k jiným státům. Zda je moţné aplikovat odlišné formy poskytování prostředků na tuto činnost nebo nahlédnout raději do historie a snaţit se určité části implementovat do dnešní diametrálně odlišné doby. V mnoha případech se budu snaţit vloţit do celé práce prvky, se kterými jsem za více neţ deset let v praxi setkal a které mohu povaţovat za výhodné a zajímavé. 7

8 Zvolené metody zpracování V bakalářské práci jsou implementovány známé poznatky, s moţnostmi zcela novými a prozatím téměř vůbec, nebo jen ve velmi malé míře vyuţívanými v oblasti zajištění dostatečných zdrojů pro profesionální i dobrovolné hasičské sbory. Kompilují se zde poznatky minulosti a ukazuje trendy našich předků, kdyţ i oni museli řešit otázky, nejprve v oblasti vytvoření efektivně fungujícího systému poţární ochrany obyvatel tehdejších obcí a následně i zajištění financí pro jejich činnost. Analyzuje se zde postavení státu, pojišťovacích společností a dalších struktur, které se podíleli na dávném zajištění finančních prostředků pro hasičské sbory. Všechny jednotky poţární ochrany, které se v současné době aktivně podílejí na represivní ochraně před poţáry i ţivly, kterým současná moderní společnost čelí, ale stále pro ni znamenají velké nebezpečí, kterému je třeba se organizovaně bránit, jsou podrobně klasifikovány. Není moţné pojmout všechny činnosti, kterými se jednotky poţární ochrany věnují, proto je část těchto úkolů generalizována, a to zejména v oblasti prevence poţární ochrany. Jednotlivé státy pomocí komparace s Českou republikou členíme na ty, které mají koncepci poţární ochrany zaloţenou, podobně jako náš stát, na bázi profesionálních hasičů, či naopak k této činnosti vyuţívají především dobrovolné jednotky. Následná část práce dedukuje problémy, které mohou v oblasti poţární ochrany na území naší země nastat, v případě neustálého sniţování veřejných peněz, které ze zákona plynou do oblasti zajištění fungování jednotek poţární ochrany. Zároveň však představuje jednotlivé moţnosti, efektivního navýšení rozpočtů hasičských sborů a to jednak jiţ dnes existujícími metodami, či návrhy, které mimo jiné, představují i syntézu určitých oblastí na úseku poţární ochrany. 8

9 1. Historie vzniku jednotek požární ochrany a finanční zajištění 1.1. Vznik a vývoj jednotek ve světě a jejich financování Od dob dávné historie aţ po dnešní moderní společnost se nepodařilo oheň, symbol přeţití, ale i moţné zkázy, zcela podmanit lidským potřebám. To je fakt, který stál za snahou našich předků organizovaně čelit ničivým poţárům, které postihovaly celé osady a obydlí lidí. To si začali lidé uvědomovat jiţ v antickém Řecku, kde stejně jako jiné, pro tehdejší dobu nadpřirozené a nevysvětlitelné zázraky, dostal i oheň svého boha. Byl to Héfaistos Řecký bůh ohně, a to zejména ohně pouţívaného kováři. I tento způsob vyuţití ohně byl objeven a hojně pouţíván jiţ ve středověku. S vývojem lidského plémě byl i Héfaistos časem přejat Římany, kteří z něho učinili svého vlastního boha, nazývaného Vulkán, jenţ byl spjat také s kultem ohně. Lze se s úspěchem domnívat, ţe v pradávných dobách nebyl boj s ničivými poţáry, aţ na pár výjimek, nikterak organizován, a tudíţ docházelo zpravidla k vyhoření celých oblastí a mohlo se pouze čekat na samovolné uhasnutí poţáru. Za jednu z takových výjimek, můţe být povaţován například jistý obyvatel Alexandrie, který jiţ ve 2. století př. n. l. vynalezl první velmi primitivní a samozřejmě málo účinnou stříkačku, která měla tvar a funkci velké injekční stříkačky, kterou obsluhovali dva lidé. To byly však pouhé pokusy o boj s ničivým ţivlem, jenţ byly téměř zapomenuty a po dlouhých staletích znovu objeveny a vylepšovány. A tak i nadále způsobovaly poţáry zániky čtvrtí i celých měst. Tak tomu bylo například roku 6 n. l., kdy jediný poţár dokázal zničit i celou čtvrtinu všech budov starověkého Říma. Bývá pravidlem, ţe se musí stát velká tragédie, mimořádná událost, kde bývá velké mnoţství mrtvých a zraněných, aby to paradoxně dopomohlo k vývoji něčeho lepšího. Stejně tak se stalo i v Římské říši, kdy právě zmiňovaný ničivý poţár centra Říma můţe být povaţován za počátky opravdových snah o organizovaný boj s poţáry, které se jiţ začaly jevit jako úspěšné. Po této a celé řadě dalších událostí došel císař Augustus k rozhodnutí čelit takovýmto nebezpečím pomocí organizovaných oddílů muţů, kteří by se právě bojem s ohněm měli zabývat, a tak po nedlouhé době obléhaly celý Řím první stanice v historii lidstva, kde po prodělaném výcviku slouţili tvz. Vigilové, předchůdci dnešních hasičů. Po prodělaném povinném výcviku se v uniformách (tógy a sandále) a pod velením siphonaria (důstojník) starali nejen o vzniklý boj s poţárem, ale rovněţ o jakousi prevenci spočívající v nočních 9

10 obhlídkách města, ale i čištění komínů a likvidaci venkovních ohňů po práci či oslavách. Při vypuknutí poţáru vytvořily oddíly muţů jakési ţivé řetězy, pomocí kterých si z ruky do ruky předávaly nádoby s vodou. Ukázalo se to jako efektivnější způsob, neţ do té doby vyuţívaný, kdy kaţdý jednotlivec běhal pro vodu s vědrem sám (viz obr. č. 1). Obr. č. 1 - Hasební práce ve středověku Někteří muţi římských oddílů se rovněţ starali o bourání případných staveb, které by zpomalovali dopravování hasiva, zbytečně prodluţovaly lidský řetěz nebo naopak zapříčinily rychlý rozvoj poţáru tím, ţe by na ně oheň přeskočil a šířil se na další stavení. Tito hasiči vigilové byli placeni přímo císařem. Stejně tak byly budovány jejich stanice, nakupována výzbroj a výstroj. I jednotlivá města, která vybírala daně od obyvatel, tento obnos odváděla císaři, a ten jej posléze rozdělil a financoval jím mimo jiné právě hasičské oddíly. Zvláštní příplatky měli vigilové za noční obhlídky určených oblastí a mimořádné odměny pak za významné činy, jako byla záchrana ohroţených lidí či zamezení rozšíření poţáru na další stavení při velkých poţárech. Po zániku římské říše však na několik dalších staletí upadla tato snaha takřka v zapomnění. Vrátil se tak trend v záchraně osob a majetku a samotný poţár zůstal zpravidla ponechán osudu, dokud sám nedohořel. 1 Další snahy o organizovaný boj s poţáry nastal aţ na území Velké Británie. V 11. st. začaly být vydávány vyhlášky směřující k omezení vzniku a šíření poţárů. Tato pravidla zakazovala například stavět domy v těsné blízkosti sebe navzájem, ukládala noční hodinu, po 1 WALLINGTON, Neil. Hasičské automobily a historie hasičství. 1. Vyd., Dobřejovice, s. ISBN

11 které musí být kaţdý otevřený oheň uhašen, a doporučovala, z jakých materiálů mají být zhotoveny střechy domů. V počátku 16. st. byla v Portugalsku vynalezena první stříkačka, která se ovšem musela nejprve naplnit vodou a za přítomnosti velkého mnoţství lidí mohla být teprve obsluhována. Po krátké době byla vylepšena pojízdným podvozkem, který umoţňoval vcelku pohodlnou dopravu obří a těţké stříkačky na místo události. Toto zlepšení bylo dílem německého kováře Anthony Blattnera z německého města Augsburg, které je dnes bráno jako jistá Mekka poţární techniky. Dodnes zde sídlí jeden z největších výrobců hasičských vozidel a nástaveb světa. Opět tomu dopomohl mohutný a zničující poţár, který zapříčinil snahu o organizovanou poţární ochranu. Jednalo se o známý obrovský poţár roku 1666 v Londýně, který vypukl v jednom pekařství a zničil velkou část čtvrti City. Tisíce domu bylo zničeno, shořely desítky kostelů a desetitisíce Londýňanů zůstaly bez domova. Záhy po této události začaly být organizovány hlídky pro boj s ohněm a v následujících desetiletích nastal skutečný převrat v poţární ochraně. Myšlenka o zřízení protipoţárních oddílů se šířila po celé Evropě. Kam se tato zpráva nestihla dostat, tam přišli na stejný nápad po nějakém z ničivých ohňů. Stejně tak se stalo i po poţáru v Bostonu, kdy i v Americe začaly být zřizovány hasičské jednotky. Ruku v ruce s tím se začal vyvíjet i jiný druh ochrany před ničivým ţivlem. Bylo tím pojištění proti škodám způsobených právě poţárem. První takováto snaha byla uskutečněna v Londýně roku 1680, kdy dr. Nicholas Barbon otevřel Fire Office - doslova poţární úřad - a obyvatelé se mohli pojistit právě proti takové zkáze. Dobrá myšlenka však byla brzy pohřbena, neboť úřad pro obrovské výplatní částky zanedlouho zkrachoval. O pouhých pět let později však došlo ke zcela radikální změně v tomto oboru. Nově vzniklá pojišťovna rovněţ nabízela moţnost se proti poţáru pojistit, ovšem zároveň s tím si tato organizace zřídila svůj vlastní hasičský sbor. Nejen ţe ji ušetřil spousty peněz, které pojišťovna, díky uchráněným hodnotám nemusela vyplácet, ale zároveň své hasiče utvořila z převozníků a lodníků od řeky Temţe, takţe v případě nutného zásahu, měli zasahující hasiči v blízkosti dostatečný zdroj vody, odkud mohli čerpat do připravených stříkaček. Tyto sbory byly plně financovány jen ze zisků pojišťoven a stát i jednotlivá města, kde se postupem času systém rozšířil, nemusela vynakládat na jejich provozování ţádné peníze. Výnosné podnikání pojišťoven se brzy výrazně rozšířilo a rostl počet těchto ústavů. Problémem však byl samotný fakt, ţe kaţdá tato instituce provozovala svoje hasičstvo, a ti mohli v případě poţáru hasit jen obydlí a objekty, které byly pojištěny právě u jejich zřizovatele. V případě, ţe na hliněné cedulce, kterou byl ten který dům označen, byl název jiné pojišťovny, neţ pro kterou sbor pracoval, i kdyţ byly třeba jediný a první, kdo se na místo dostavil, hasit nezačal, a co hůř, zpravidla i bránil 11

12 příjezdu či samotné práci těch pravých, kteří hasit chtěli. Tedy těch, kteří byli zřízeni pojišťovnou, která daný dům pojistila. Rostla tak nejen nezdravá konkurence a vzájemná nesnášenlivost mezi jednotlivými sbory, ale i mezi samotnými pojišťovnami. Rostly také škody způsobené poţáry, které mnohdy opět ničily celé domy nebo ulice. Jednou z několika málo kladných skutečností této doby byla snaha výrobců, vynálezců a samotných hasičů na vytváření, vylepšování, vývoji a výrobě nových a vylepšených technických prostředků, stříkaček a celkové výbavě hasičských jednotek. Trochu jiným směrem se vyvíjela poţární ochrana na území Severní Ameriky. Zde i za velkého přispění Georga Washingtona v 18. st. začaly vcelku úspěšně fungovat dobrovolné sbory financované městy, ve kterých sídlily. Prostředky byly vynakládány především na pořizování stříkaček a vybavení pro jejich členy. Jinou alternativu zvolila Francie, v čele s Napoleonem Bonapartem, který ve své armádě nařídil vyčlenit jednu divizi, která bude chránit Paříţ proti ohni. Její název se však uchoval do dnešních dob, ačkoli systém se razantně změnil. I dnes si můţeme na vozech francouzských hasičů přečíst název Sapuers - Pompiers. Zde tedy hasiči vojáci pobírali ţold vyplácený armádou, potaţmo státem. Chaotická situace z území Anglie, s jejich soupeřícími sbory jednotlivých pojišťoven, přetrvala aţ do počátku 19. st. Bylo to skotské město Edinburgh, které jako první přijalo revoluční rozhodnutí a sloučilo, na území svého města, několik špatně fungujících sborů pojišťoven a vytvořilo z nich: První městský hasičský sbor ve Velké Británii nesoucí název Edinburgh Fire Engine Establishment. 2 Následovala postupně další města, která takto zabránila neorganizovanému způsobu hašení poţárů, a vznikaly profesionální sbory financované z městských pokladen. Takto byly hrazeny nejen nově nakupované stříkačky, vybavení stanic i muţů, ale i jejich platy. Zároveň byli hasiči vedeni k tvrdým, ale praktickým a nutným výcvikům, vybavováni novými a praktickými uniformami s koţenými přilbami a botami. Zavedeny byly i oficiální hodnosti a penzijní systém. Díky těmto skutečnostem se anglické sbory staly světovou špičkou udávající trend v poţární ochraně. Nejen výcviky muţů, ale i preventivní rady v oblasti výstavby a protipoţárních opatření byly diskutovány s představiteli převáţně londýnského sboru, který se svými padesáti devíti stanicemi byl v druhé polovině 19. st. absolutně největší profesionální sbor na světě. Začaly se vyuţívat parní stříkačky, telegrafní komunikační systémy a instalovaly se prostředky pro vyhlašování poplachů. Dokonce i tehdejší velitel londýnského sboru byl na sluţební cestě v USA, kde radil se zakládáním, výcvikem a činností hasičských sborů. Jeden z rozsáhlých ničivých 2 WALLINGTON, Neil. Hasičské automobily a historie hasičství. 1. Vyd., Dobřejovice, str. 22. ISBN

13 poţárů roku 1935 v nově vznikající obchodní čtvrti New Yorku zapříčinil, ţe na konci občanské války byl právě zde zaloţen první profesionální sbor na území Ameriky financovaný opět z peněz města. Podobné důvody a rady londýnských specialistů stály za vznikem profesionálních stanic i v celé řadě měst nejen Ameriky, ale i dalších koutů celého světa. V otázce financování tehdejších vyspělých států příliš rozdílů nebylo. Představitelé jednotlivých měst si dobře uvědomovali, jak nákladné jsou zničující poţáry, které pohlcovaly celé oblasti obydlených i průmyslových čtvrtí měst. Proto byly vynakládány velké prostředky na výstavbu stanic, kvalitní výcvik muţů i jejich plat a nákup prostředků včetně stříkaček. U dobrovolných jednotek se na financování podílela města, ale i různé spolky, včetně soukromých osob a továrníků, které svými dary podporovaly nákup materiálu pro místní sbory. Profesionální jednotky byly většinou dobře financovány z bohatých městských pokladen. Hasiči, kteří přišli na nějaké inovace v oblasti výroby ochranných pomůcek nebo prostředků poţární ochrany a přispěli tak jejich výrobcům k menším či větším změnám nebo vytvoření zcela nového přístroje, dostávali pak sbory těchto inovátorů tyto pomůcky k bezplatnému pouţívání či jim byly přímo darovány. Dokázaly tak ušetřit svým zřizovatelům nemalé náklady. Výjimkou nebyl ani způsob úhrady nákladů z ústředních vlád a místních státních orgánů. Tento stav přetrvával i na počátku 20. st. Bohuţel, obdobně jako v jiných odvětvích, i v poţární technice znamenaly velký boom v rozkvětu, vylepšování dosavadních způsobů vyuţití a nových prostředcích, světové války. Tak silné nároky na techniku i hasiče samotné nebyly zaznamenány v celé historii lidstva. Nejmohutněji byla zkoušena anglická a německá města, kde byla zároveň paradoxně i kolébka světové hasičiny. Jednu noc byly v Londýně, po těţkých náletech, nasazeny více neţ dvě tisícovky parních a motorových stříkaček. Ty byly v této době nakoupeny ze zvláštního fondu, který uvolnila britská vláda na pomoc právě proti poţárům vzniklých při nepřátelských náletech. Mnoho dobrovolníků bojovalo s plameny bez jakéhokoli nároku na plat či odměnu. Britské hasičstvo se díky válečnému konfliktu dočkalo celkového zestátnění, a tak všechny profesionální sbory financované z městských kas byly od té doby placeny přímo z vlády. Jak německá, tak i anglická vláda uvolnila nemalé finanční částky na nákup nového vybavení pro všechny hasiče ve strategických městech a důleţitých průmyslových i dopravních uzlech. Nové automobilové stříkačky a výstroj pro hasiče byly nakoupeny ze strategických vládních zásob. Ovšem po ukončení války, díky zpustošení vládních kas, trvalo minimálně jedno celé desetiletí, neţ se hasiči opět dočkaly nákupu nového materiálu a výzbroje. 13

14 Od poloviny 20. let nastal veliký rozvoj hasičiny jako zvláštního oboru. Vyţadoval to celosvětový trend v prudkém rozvoji téměř všech oborů. Existuje celá řada specializací v rámci hasičských jednotek. Je to dáno především širokým spektrem událostí, kterým dnešní hasiči musí čelit. Nejde zde jiţ jen o klasické poţáry, které dle statistik spíše ustupují, ale nahrazují je především technické zásahy v podobě dopravních nehod všech moţných alternativ, záchrany osob z uzavřených prostor, poskytování první pomoci, vyprošťování lidí ze závalů, ze zhroucených staveb, vyprošťování předmětů, úniky nebezpečných látek ve všech skupenstvích, evakuace osob z postiţených oblastí, řádění přírodních ţivlů při záplavách, sesuvech půdy, zemětřeseních, vichřicích, sněhových kalamitách apod. Toto široké pole působnosti vytváří nutnost dokonalé připravenosti kaţdého jedince, jeho disciplína a znalost pouţití všech věcných a ochranných prostředků Vznik jednotek v českých zemích Poměrně mylně se mnozí domnívají, ţe první hasičský sbor byl zaloţen v obci Velvary, nedaleko Slaného. Takto mnohokráte udávaná skutečnost je ovšem z části nepřesná. Prvním skutečně zaloţeným hasičským sborem na území dnešní České republiky byl roku 1854 (tedy o celých deset let dříve, neţ ve zmiňovaných Velvarech) sbor dobrovolných hasičů v Zákupech nedaleko České Lípy, zaloţený tehdejším c. k. rytmistrem Ferdinandem Leitenbergem, ovšem s německým velením. To je zřejmě důvod, proč tento fakt bývá častokrát přehlíţen. 4 Dokonce jiţ o rok dříve, tedy léta páně 1853, zaměstnal praţský magistrát prvních třicet metařů, kteří měli kromě obvyklé činnosti zároveň dozorovat nad nebezpečím vzniku poţáru a v případě vyhlášení poplachu okamţitě vyrazit k boji s ohněm. To byl základ vzniku praţského profesionálního sboru hasičů a první takovýto sbor v celé zemi. Tito metaři hasiči, byli financováni z pokladny magistrátu města Prahy, a i tehdejší stříkačky a vybavení zakoupilo město z vlastních prostředků. Trošku jiný způsob vzniku sboru byl zaznamenán v obci Česká Kamenice, kde se tohoto úkolu zhostil továrník Asten, a to necelé dva roky po vzniku dobrovolného hasičstva v Zákupech. Průmyslník Asten financoval dobrovolné hasičstvo z vlastních zisků a sliboval si od jednotky ochranu především svých sklářských továren. V následujících letech dochází ke 3 NITRA, Josef. Všem živlům navzdory. 1. vyd, Nové Město nad Metují:Vydavatelství Hasiči, s. ISBN NITRA, Josef. Oheň a lidé v Českých zemích do roku vyd. Nové Město nad Metují: Vydavatelství Hasiči, s. ISBN

15 vzniku několika dalších sborů, především na severu území, neboť boj s ohněm byl do této doby zcela neorganizovaný (viz obr. č. 2). Všechny sbory jsou však tvořeny na základě německy psaných stanov. První změnou byl však jiţ zmiňovaný sbor hasičů ve Velvarech, kdy došlo k přepracování stanov do jazyka českého, a rok 1864 je tak mnohými povaţován za skutečný vznik českého dobrovolného hasičstva. Další léta pak přinášejí mohutný rozmach v zakládání jiţ ryze českých sborů dobrovolných hasičů napříč celou českou zemí. Pro české občany bylo otázkou cti a národní hrdosti, ţe mohou být chráněni českými hasiči organizovanými v českých sborech s českými stanovami a hlavně českým velením. Obr. č. 2 Poplach k ohni do vzniku hasičských sborů Jednotlivé sbory však mají snahu o vznik větších organizačních struktur, kde by na základě územních celků (dřívějších okresů, dnešních krajů apod.) docházelo k vytváření tzv. krajinských sdruţení spravujících a napomáhajících jednotlivým sborům v něm zakomponovaných. Rok 1876 přináší zemský zákon č. 45 ze dne , kterým je vydán Řád policie poţárové pro království České. Ten stanovil jasný řád pro všechny hasičské sbory, upravuje důleţité poměry mezi sbory a obcemi, a zapříčiňuje tak další mohutný vznik dalších sborů. Dva roky poté je zřízena první hasičská ţupa a okresní hasičská jednota, vzniká tak Ústřední zemská hasičská jednota Království českého. Vzhledem ke skutečnosti, ţe toto se odehrálo na severu Čech, první ţupy, které do jednoty vstoupily, byly ryze německé. Připojovaly se i ţupy české, ovšem k nevoli českých hasičů. Velmi důleţitý se jeví rok

16 a konkrétně 24. prosinec. Je vydán zemský zákon č. 62, který stanovuje povinnost pojišťoven přispívat k účelům hasičstva a k podpoře hasičů při úrazech. Profesionální sbory podporuje přímo, sbory dobrovolných hasičů potom přes kasy obecní. V případě, ţe dojde k úrazu hasiče při zásahu, jsou mu, prostřednictvím pojišťovny, hrazeny veškeré náklady na léčbu. V situaci, kdy zraněný hasič je dobrovolný, a přichází tak například o mzdu od zaměstnavatele, jsou mu i tyto újmy poskytovány právě od pojišťovny. Na přelomu století 19. a 20. vznikají hasičské školy (ústřední a krajské), rovněţ jsou do ţup začleňovány i tovární hasičské sbory a je ustanovena pohřební pokladna. Do té přispívají všechny sbory a ţupy registrované v Zemském ústředí a z těchto peněz jsou hrazeny pohřby hasičů, padlých při mimořádných událostech, a rovněţ jsou poskytovány potřebné finanční prostředky pro pozůstalé rodiny. 5 V dubnu 1899 bylo c. k. ministerstvem vnitra schválen výnos č. 2636, kterým je zřízen pojišťovací spolek pod názvem Hasičská vzájemná pojišťovna proti škodám z ohně v Brně. Během první světové války se velmi rozrostlo hasičské samaritánství. U kaţdé veřejné nebo pomocné nemocnice se ustavovaly hasičské čety samaritánů, které zajišťovaly přepravu nemocných a raněných civilistů, ale v první řadě vojáků do nejbliţších nemocnic. Po ukončení světové války došlo ke vzniku Svazu dobrovolného hasičstva československého, které utváří pět zemských jednot. Těmi jsou Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus, následují menší celky v podobě ţup a sbory v samotných obcích. Takovéto uspořádání přetrvává aţ do počátku okupace ze strany německého vojska. Svou činnost krátce po vzniku samostatného Československa zahajuje rovněţ první hasičská záloţna. V dubnu 1935 je přijat zákon č. 79/1935 Sb. o hasičském příspěvku při poţárním pojištění. Tento příspěvek ukládal všem pojišťovnám na území Československa, které pojišťovaly majetek proti ohni, odvádět 3 % z hrubého výnosu kaţdé pojišťovny. Tato částka byla odváděna ministerstvu vnitra, které přerozdělovalo finance na jednotlivá území, dle místa, kde se pojištěná nemovitost nacházela. Tyto prostředky směly být pouţity výhradně na nákup nebo opravu hasičských potřeb, to z 90 % celkové sumy. Zbylá částka byla ponechána a soustředěna do fondu, který byl uchován a pouţit pro pozůstalé po zemřelém hasiči, který skonal při výkonu sluţby. Nebyly ovšem výjimkou ani případy, kdy dostávaly pravidelné platby i rodiny, jejichţ ţivitel onemocněl při výkonu povolání hasiče a nebyl jiţ schopen práci dále vykonávat. Jakékoli další investice byly zcela výjimečné a moţné jen se souhlasem ministra vnitra. 5 NITRA, Josef. Neštěstník. 1. vyd. Praha: Vydavatelství Hasiči, 2012, 302 s. ISBN

17 Tento zákon zrušil dosavadní platnou legislativu, která rovněţ, jiţ ve výše zmiňovaném zákonu č. 62 čes. z. z. ze dne , ukládala povinnost odvádět příspěvek z poţárního pojištění na činnost hasičských sborů. Nový zákon byl však vytvořen z důvodů upřesnění a navýšení odváděných příspěvků. Zákon z roku 1884 například stanovoval pouze dvouprocentní výši hrubých příjmů k odvodu pro hasičské účely. Rovněţ příspěvek pozůstalým rodinám zemřelých hasičů nebyl povinný, nýbrţ pouze doporučený. Tento stav měnil nový zákon z roku Zde se jiţ částka navýšila na tříprocentní hranici a nově zde bylo zahrnuto také území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde pochopitelně zemské úřady rovněţ zajišťovaly převod peněz z fondu ministerstva vnitra pro hasičské sbory. Roku 1942 je zrušen zákon č. 79/35 Sb. a nahrazuje jej vládní nařízení č. 31/1942 Sb. o dani z poţární ochrany. Opět se v podstatě jedná o obdobu předešlé povinnosti odvádět příspěvek ze zisku pojišťoven působící, tentokráte na území Protektorátu Čechy a Morava, a ve kterém říšský protektor nařizuje odvádět daň z příjmu pojistných platů z poţárních pojištění, nově ovšem ve výši 6 % úhrnné částky pojistných platů. Jiţ z období Rakousko-Uherské monarchie, po vzniku první samostatné Československé republiky i v období okupace bylo povinné pro všechny občany mít neţivotní pojištění nebo pojistku proti ohni, ze kterých pojišťovny stanovené částky pravidelně odváděly. 6 V období 2. světové války jsou rušeny názvy hasičských sborů, ale hovoří se o hasičstvech. Ta také musí označit zbrojnice dvoujazyčnými nápisy a jsou povinna převést veškerý majetek do vlastnictví obce. Nejvyšší sloţkou hasičů v protektorátu je Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě. Tento svaz musí zajistit vyškrtnutí všech neárijských členů z řad hasičstva. Vzhledem ke změně struktury zemských celků je jmenován hlavní hasičský ředitel a v kaţdém z nově osmnácti vzniklých krajů je stanoven krajský hasičský ředitel. Je vyvíjen tlak na udrţování bezvadného stavu stříkaček a jejich pravidelné prověrky. Nepřestává platit povinnost odvádění příspěvků od pojišťoven a mnoho příhraničních sborů získává pouţitou techniku z německých vesnic a měst, které do roku 1943 pravidelně získávaly novou hasičskou techniku pro své sbory. Tato vozidla a veškerá hasičská výzbroj slouţila českým hasičům ještě dlouhá léta po válce a v mnoha případech i v 60. letech minulého století byla nasazena v aktivní sluţbě. Po skončení válečného stavu se vrací majetek do vlastnictví jednotlivých sborů a z hasičstva se opět stávají hasičské sbory. Na konci padesátých let a v 60. letech je přijata celá řada nových zákonů a vyhlášek. V první řadě zákon č. 60/50 Sb. o ochraně před poţáry 6 TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., s. ISBN

18 a jinými ţivelnými pohromami, 18/58 Sb. o poţární ochraně, vyhláška MV č. 106/59 o organizaci poţární ochrany a důleţité vládní nařízení z , které řeší náhrady škod členům sborů a jiným osobám při ţivelních katastrofách. V roce 1956 dochází opět k předávání majetku poţárních sborů do správy městských národních výborů. Po dlouhých více neţ pětadvaceti letech dochází dne 17. prosince 1985 k vydání klíčového zákona č. 133/85 Sb. o poţární ochraně. Kromě celé řady revolučních novinek v oblasti poţární ochrany je tou nejpodstatnější v první řadě pravomoc ve zřizování výjezdových jednotek, která přechází ze sborů samotných na národní výbory. Důleţité je rovněţ zmínit fakt, ţe v roce 1945 byly veškeré pojišťovny zestátněny Dekretem prezidenta republiky č. 103/1945 Sb. o znárodnění soukromých pojišťoven. Dosud vyuţívané příspěvky pro hasičské sbory byly zrušeny zákonem č. 95/1950 Sb., kterým se upravují některé poměry v pojišťovnictví. Ministerstvo vnitra spolu s Ministerstvem financí měly za úkol určovat, jakým způsobem bude s účelovým jměním fondu nakládáno. Ať uţ Československá pojišťovna n. p., Státní pojišťovna (od ) nebo Česká státní pojišťovna (od ) přispívaly na poţární ochranu prostřednictvím zábranné činnosti. Byl vytvořen fond na zábranu škod. Zákonem č. 190/1950 Sb., o úkolech a organizaci pojišťovnictví, bylo umožněno ( 17) použít zisk pojišťovny podle 8 zákona č. 104/1950 Sb. o financování národních a komunálních podniků, mj. i na zábranné a ochranné činnosti pojišťovnictví. Zákon č. 85/1952 Sb. o pojišťovnictví, který zrušil zákon č. 190/1950 Sb., pak stanovil, že se Státní pojišťovna účastní zábranné péče podle směrnic, které vydá ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy ( 4 odst. 2), a určil okruh národního majetku, který musí být povinně pojištěn proti škodám požárním ( 5 odst. 1). Organizace a působnost Státní pojišťovny, způsob jejího hospodaření, jakož i druh a výše jejích prostředků stanovoval statut, který vydal ministr financí po schválení vládou ( 12). 7 Z těchto fondů nebyla jen pořizována nová technika a výzbroj poţárních sboru, ale rovněţ se z nich financovaly opravy stávající mobilní techniky, vyuţívaly se při výstavbě protipoţárních opatření obcí, zároveň se financovala výchova pracovníků nejen v poţární ochraně, ale i ve školství a řadách veřejnosti. Bylo moţné vyuţívat finančních prostředků i v oblasti výzkumu PO. Tento právní stav skončil na počátku roku Podle zákona č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 1967, ministr financí mohl Státní pojišťovně uložit, jaké další obdobné fondy (rezervy) je 7 TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., str ISBN

19 povinna vytvořit a upravit podrobnosti o vytváření, používání, doplňování a kontrole těchto fondů - 7 odst. 3 a 4. 8 Tento stav trval od dob světových válek prozatím nejdelší období, a to aţ do roku 1991, kdy ho nahradil zákon č. 185/1991 Sb. o pojišťovnictví Finanční zajištění jednotek a spoluúčast pojišťovacích společností Období Rakousko-Uherska Velmi zničující a katastrofální byly pro celá města poţáry v dávných dobách. Jiţ v období zakládání prvních vesnic a osad (11. st.) hrozilo všem, kteří by úmyslně poţár zaloţili: Buda žhář při horkém skutku polapen, uvržen budiž ihned do ohně jím kladeného a spálen až na prach. 9 I přes takové nebezpečí, které hrozilo ţháři, bylo nemalé mnoţství vypálených obcí přičteno právě úmyslnému počínání nepřátel či choromyslných jedinců. Byly vydávány konšely a pohořelý mohl mezi sousedy ţádat a prosit o podporu v podobě odkupu konšele. Rovněţ bylo moţné půjčit si peníze z různých fondů, ovšem zpravidla nebyl poškozený schopen splácet vypůjčené částky a tak raději obydlí prodal či nechál svévolně zchátrat. V 16. st. dochází k postupnému rozvoji manufakturní činnosti a cechovní výroby. Jednotlivé cechy se v jednotlivých městech starají rovněţ o případné hašení poţárů a malé finanční náklady, které k této činnosti potřebují, jsou investovány ze zisků, které v cechu dosahují. Jeden z průkopníků manufakturní výroby, Jan Kryštof Bořek ( ), se snaţil prosadit návrh, aby stejně, jako tomu je u pojištění zboţí převáţeného loděmi po mořích, byly i stavby pojištěny proti poţárům. Navíc vyţadoval, aby z kaţdé pojistné částky bylo odváděno jednou provţdy celých 5 % do poţárních a protiohňových fondů. Tato snaha však nebyla nikdy realizována. V 17. st., v době poněmčení mnohých měst, docházelo k útlumu průmyslové výroby, a to aţ do nástupu Marie Terezie, která v 18. st. pozdvihla rozvoj výroby a rovněţ ţádala zemské úřady ke zřízení: fondu na úhradu škod vzniklých požáry, povodní a nepřízní 8 TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., str.105. ISBN TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., str. 3. ISBN

20 počasí. 10 Tento fond zůstal, s malými přestávkami, v platnosti aţ do doby vzniku prvních soukromých pojišťoven. Tomu se tak stalo jiţ v druhé polovině 18. st. Pojišťovna, která měla pomáhat proti škodám způsobeným ohněm na polních zásobách, nábytku, nářadí a zvířatech, měla zároveň malou šanci na přeţití. Z důvodů velkých škod a malé oblasti působnosti tak po nedlouhé době zanikla. V případě vzniklých škod se tak lidé stále museli obracet hlavně na sbírky a dary od bohatýrů a panských dvorů. Aţ v roce 1824 vznikla v Rakousku První rakouská pojišťovací společnost proti ohni. V českých zemích se nejprve objevovaly pojišťovny s cizím kapitálem a o čtyři roky později mohla zahájit svou činnost také první ryze česká pojišťovna. Zhruba ve stejném období vznikají i pojišťovací spolky. Z počátku samozřejmě převáţně s německým vedením. Tyto společnosti se však jiţ v počátcích svého vzniku aktivně podílely na vzniku hasičských sborů, a to i pomocí finančních darů a nákupem hasičského vybavení. Tyto spolky, které byly zakládány pro větší územní celky, se v mnohých případech jmenovaly sv. Florián s upřesněním, které oblasti se týkají. Finanční podpora se stala pravidelnou a důleţitou součástí při zajištění prostředků pro nákup hasičského vybavení všech jednotek. Celkem nejasné a chaotické právní prostředí v oblasti vzniku pojišťoven a pojišťovacích spolků se ani finanční částky, které zprvu byly dobrovolné, později potom povinné, neodváděly vţdy tak, jak správně měly. Do doby, kdy byly příspěvky pro hasičské sbory dobrovolné, bylo jasné, ţe výše potřebných peněz je nedostatečná. Stávalo se mnohdy také, ţe částka od pojišťovny ani nepokryla škody způsobené na hasičském materiálu při nějaké události. Roku 1869 se na území Rakouska uskutečnil korutanský hasičský den, na kterém zazněl návrh na zavedení povinného odvádění příspěvků od všech pojišťoven na území státu působících a vznik podpůrných pokladen hasičských svazů. Stále častěji zde zaznívala nejen otázka pořizování nové techniky, ale mnohem závaţněji se pohlíţelo na problémy pozůstalých po zemřevších hasičích, nebo sociálních problémech nemocných, kteří tuto náročnou činnost jiţ nemohou vykonávat. Na základě petic se návrh podařilo prosadit, a tak byly téhoţ roku všechny pojišťovací společnosti povinny přispívat do podpůrných pokladen hasičských svazů nejprve na severní Moravě a o rok později na území celé Moravy. Návrh byl zdůvodňován především faktem, ţe samotné obce nejsou schopny, ani za přispění darů, zajistit poţární ochranu stanovenou právními poţadavky. 10 TAUSCH, Jaromír STAŇEK, Jan. Hasičská vzájemná pojišťovna 100 let od založení. 1. vyd. Praha: Fire Edit s. r. o., str. 5. ISBN

21 Napříč Českou zemí byly snahy podobné, avšak prozatím nevyslyšené. Byl vydán Řád pro Čechy, ten ovšem namísto pomoci přinesl spíše více starostí samotným obcím, které podle něho měly zajistit vytvoření podpůrných fondů, které ovšem nebyly schopny ani ze svých prostředků navýšených o dary a nepovinné příspěvky pojišťoven zajistit všechny potřebné investice do hasičských jednotek. Bylo vzneseno několik petic (v dnešní době chápáno spíše jako ţádosti) o povinnost odváděných příspěvků všech pojišťoven. Silné lobby na úseku pojišťovnictví v říšském sněmu však těmto snahám nikterak nepomohly a volání hasičstva nebylo vyslyšeno. Na místo toho se pojišťovny bránily tvrzením, která kolik dobrovolně přispívá. Ukázalo se však, ţe v roce 1880 věnoval český ústav Slavia zlatých, První česká věnovala pouze úroky z desetitisícové poloţky a Concordia odváděla dvouprocentní poloţku z pojištěných v místě působení sborů. Problém s finančním nedostatkem a nutností podpory ze strany státu resp. pojišťoven však netrápila jen země české. V samotném Rakousku či Německu se snahy podobaly těm, které měly hasiči v Česku. Po další petici poslané přímo ministru vnitra ve Vídni se jediná pojišťovna Slavia stala řádným členem zemské hasičské jednoty a pravidelnými ročními příspěvky navyšovala zemský fond. Další dvě pojišťovny - a to Lipská pojišťovací společnost a První všeobecná uherská pojišťovací společnost - darovaly mimořádné částky na podporu hasičského fondu. Ostatní organizace působící v oblasti pojišťovnictví neprojevily zájem, a tudíţ nebylo moţné od nich finanční podporu získat. Hasiči sami sebe mohli nazývat nádeníky pojišťoven, a vidíme tak i v dávném obrazu podobu dnešní společnosti. Dalším pokrokem byl rok 1882, kdy konečně vstoupil v platnost zákon o povinnosti pojišťovacích společností podporovat výlohy hasičů tentokráte ve Slezsku. Nutností byl vznik podpůrné pokladny, kam byly jednotlivé příspěvky směřovány. Nedělo se ovšem tak, jak si mnozí z řad hasičstva přáli a představovali. Nedocházelo totiţ k tomu, aby investice byly postupně rozdělovány mezi sbory, ale kaţdoročně byla vytvořena komise a na základě ţádostí ze všech sborů byly peníze přerozdělovány těm, kteří si ţádost podali. Aţ v roce 1884 byl podepsán zákon o povinnosti odvádět příspěvek od všech pojišťoven na území Českého království. To se týkalo i pojišťoven se zahraničním majetkem. Konečná výše spočívala ve dvouprocentním příspěvku odváděném do zemského fondu na podporu hasičstva. Opět bohuţel došlo však k tomu, co většina zainteresovaných navrhovatelů předpokládala a čeho se obávala. Pojišťovny totiţ navýšily onu dvouprocentní částku všem pojistníkům a v očích mnohé veřejnosti byli hasiči původci zdraţení pojistek. Zemský fond měl za úkol směřovat tři čtvrtiny vybraných částek na obnovu hasičské techniky a vybavení pro jednotky, které se účastní akcí při zdolávání poţárů či povodní. Zbylá jedna 21

22 čtvrtina měla být uchovávána a poskytnuta pozůstalým rodinám po zemřelých hasičích při výkonu sluţby nebo při jejich úrazu či nemoci z hasičské činnosti vzniklých. Stávalo se ovšem, ţe mnozí z takto postiţených hasičů či rodin po zahynulém se příspěvku zřeklo právě z toho důvodu, ţe kvůli nim docházelo k navyšování plateb jednotlivých pojištěnců. Sílily tlaky na vytvoření zemských či okresních pojišťoven na nucené pojištění proti poţáru. Všechny stavby, které bylo nutno pojistit proti ohni, by byly pojištěny právě u takovéto zemské či okresní pojišťovny, a ta by také zajišťovala podporu hasičských sborů v dané oblasti. Jako příklad byla dávána Praţská městská pojišťovna, která pravidelně odváděla kaţdoroční částku zlatých na praţský hasičský sbor. Protinávrhem byl předpoklad zavedení nuceného pojištění proti ohni ovšem u jiţ zavedených pojišťoven, tedy bez vzniku zemské či okresní pojišťovny. To mělo zapříčinit skutečnost, ţe by na hasičské vybavení byla vyčleňována opět dvouprocentní částka, ale pouze z pojištění staveb proti ohni. Stávající dvouprocentní podíl z kaţdého pojištěnce by byl zachován jen na úrazy a nemoci hasičů. Předpokládalo se ovšem, ţe by pojišťovny tuto částku hradily jen ze svých zisků, a nenavyšovaly tak platby svých klientů. V nenavyšování pojistných částek byl na pojišťovny vyvíjen stále silnější tlak z řad hasičské zemské jednoty, hasičských ţup i široké veřejnosti s argumenty o poskytování ochrany lidem a nevytváření nadměrných zisků svých akcionářů, mnohokráte se zahraniční účastí. Jiţ před koncem 19. st. stále více vstupovala do popředí moravských hasičů snaha o zaloţení vlastní hasičské pojišťovny. Dlouhých deset let trval neúprosný boj mezi nadšenci z řad hasičů, v čele s Titusem Krškou ( ) s tehdejší říšskou vládou ve Vídni, neţ mohlo dojít k zaloţení Hasičské vzájemné pojišťovny. Záměr, který hodlal poskládat základní jmění pojišťovny přímo z příspěvků hasičských sborů, se velmi rychle a nutno říci, ţe úspěšně šířil mezi hasičstvem v zemi Moravské. Původní poţadované jmění zlatých bylo po nahromadění této částky z nepochopitelných důvodů nutno navýšit na celý trojnásobek. V roce 1892 navíc proběhla měnová reforma, v kursu 1:2 a zlaté mince (zlatky) byly nahrazeny rakouskou korunou. Průkopníci hasičského pojišťovnictví se po prvním odmítnutí nehodlaly vzdát a po opakované audienci u říšského ministra vnitra a financí ve Vídni, mohla léta páně 1899 zahájit svou činnost Hasičská vzájemná pojišťovna se sídlem v Brně, a začít tak pojišťovat majetek se zárukou čistě českého vlastnictví. Byl vytvořen, krom povinného odvádění dvouprocentního podílu na hrubém příjmu do zemského fondu, také zvláštní fond na poskytování příspěvků těch sborů a ţup, které vloţily kapitál do základního jmění společnosti. 22

23 Nutno také podotknout, ţe mnohé sbory se zadluţily u různých záloţen a bank, jen aby se mohly spolupodílet na zaloţení hasičské pojišťovny a nakoupit si její akcie (viz příloha č. 1). Samozřejmostí bylo vcelku nenucené pojištění všech občanů z řad hasičů právě u jejich nově vzniklé pojišťovny. Ovšem i široká veřejnost hodlala podpořit hasičstvo a líbivý byl i fakt o plně českém vlastnictví. Cizí zahraniční kapitál ve většině pojišťovacích společností byl pro řadu lidí přinejmenším poniţující. Novinkou v oblasti pojištění pro hasiče byla i moţnost zaplatit si pojistku na poţární přípřeţ, coţ bylo koňské spřeţení dopravující stříkačku na místo poţáru (viz příloha č. 2). Fungovat začala i Hasičská záloţna při Hasičské vzájemné pojišťovně, která dále majetek zhodnocovala. Po přelomu století pronikla myšlenka hasičské pojišťovny také do Česka. Po několika letech podobných nezdarů, které byly téměř totoţné s těmi, kterými si prošli zakladatelé hasičského pojišťovnictví na Moravě, mohla v roce 1904 vzniknout i v Čechách První praţská městská hasičská pojišťovna, vytvořená za obdobných podmínek jako ta brněnská. Rovněţ i zde bylo hlavním podílem vytvořeného kapitálu potřeba nashromáţdit finance od hasičských spolků, které tak nejen podpořily vznik ryze českého ústavu zaměřeného na širokou veřejnost v oblasti pojišťovnictví proti ohni, ale sami sobě mohly pomoci při získávání prostředků na opravu a nákup nové techniky, výzbroje i zajištění svých kolegů při nemoci, úrazu nebo poskytnutí finanční pomoci pozůstalým při velkých neštěstích. Ani v tomto případě nebyl vznik nikterak jednoduchý. Silné lobby ostatních pojišťoven, které proniklo aţ do nejvyšších státních aparátů, zprvu odmítal povolení další nové pojišťovny. Ty stávající se těšily silnému postavení a dobré pověsti, tudíţ nebylo zcela nutné vytvářet zde nový konkurenceschopný ústav. Nátlak ze strany hasičstva českého, silně podporován ze strany lidu, nakonec přeci jen dopomohl vzniku jiţ zmiňované hasičské pojišťovny pro Českou zem. Po několika málo letech trvání a úspěšného fungování dvou hasičských pojišťoven nakonec došlo k jejich sloučení, tak jak uţ tomu od samého počátku bylo nakloněno několik čelních představitelů obou organizací. Síla v postavení sloučené Hasičské vzájemné pojišťovny rapidně stoupla a nově bylo povoleno rovněţ uzavírat povinné ručení na motorová vozidla. Toho bylo dosaţeno navýšením základního kapitálu o dalších rakouských korun. Od samého počátku existence, jak moravské, tak české hasičské pojišťovny bylo velmi nutné zajistit, pokud moţno v kaţdém nebo alespoň téměř kaţdém sboru svého pojišťovacího zástupce. Jen tak bylo moţné dosáhnout velkého rozšíření do řad nejširšího obyvatelstva a proniknout do sebemenších koutů vlasti. Hasičské jednotky tak byly vybavovány nejen ze zemského fondu, který rozděloval finance ze zákonného odvádění všech pojišťoven, ale 23

24 rovněţ ze speciálního fondu pro hasičský materiál, vytvořený v rámci Hasičské vzájemné pojišťovny, který přispíval nemalým podílem na obnovu hasičského vybavení. Velmi prozřetelným se ukázalo spojení obou pojišťoven v období před vypuknutím první světové války. Nejen ţe ve válečném období docházelo k prudkému nárůstu pojistných události, které několikanásobně převyšovaly výplaty z minulých období, ale rovněţ celá řada samotných představitelů Hasičské vzájemné pojišťovny byla nucena narukovat stejně jako velká řada hasičů, kteří nemohli tak dále vykonávat funkci pojišťovacího zprostředkovatele. Jen díky silnému postavení spojených pojišťoven nedošlo k jejich krachu ve velmi těţkém období. Ve válečných letech byly také nově vypláceny příspěvky nejen na sirotky po hasičích padlých na bojištích, ale bylo nově myšleno i na případné sirotky po ţenách hasičských samaritánkách, které rovněţ padly na frontě. Po ukončení první světové války a vzniku prvního Československého státu došlo k úpravě stávajícího zákona o povinném odvádění dvouprocentního podílu na činnost hasičů ze všech pojišťoven (zem. zák. č. 62 z r a prováděcí nařízení zem. zák. č. 50 z r. 1885), kde bylo mimo jiné nejdůleţitější změnou rozdělení fondu osobní podpory na část pro hasiče dobrovolně a hasiče profesionální, kteří byli zranění či usmrceni. Docházelo opět k nabádání všech hasičů o uzavření všech pojistek u hasičské pojišťovny, a to nejen pojistek soukromých, tak ale i pojištění hasičského majetku a pochopitelně i rozšíření této myšlenky mezi civilní obyvatelstvo. Hrozila další měnová reforma, ovšem geniální plán dr. Rašína, jmenovaného novým ministrem financí, o konsolidaci republiky, odvrátil problémy měnové politiky, došlo k okolkování rakouské koruny, čímţ došlo ke zbrzdění inflace a obdiv byl sklizen i ze zahraničí, kde rovněţ narůstaly finanční problémy válkou zdevastovaných zemí. V roce 1919 byl na důkaz podpory širokého hasičstva kaţdý člen sboru pojištěn proti povinnému ručení do částky K, poraněná nebo usmrcená osoba pojištěna částkou K a kaţdý pár koní v hasičském přípřeţí pojištěn na částku K. Situace ovšem nebyla jednoduchá, uţ vzhledem ke skutečnosti, ţe na území Československa působilo čtyřicet domácích a devatenáct zahraničních pojišťoven. Ty domácí ovšem nesměly poskytovat své sluţby na území jiných států, a tak nemohly dále rozvíjet svou činnost ani rozšiřovat své pole působnosti. Došlo ke změně názvu Hasičské vzájemné pojišťovny na Vzájemnou pojišťovnu československého hasičstva v Praze. Moravská část pojišťovny si však i nadále ponechala původní název Hasičská vzájemná pojišťovna Brno. V roce 1925 se po čtvrt stoleté historii sjednocené Hasičské vzájemné pojišťovny ve výroční zprávě objevila informace o podpoře hasičských sborů, která neměla doposud v českých zemích obdobu. Za dobu své existence vyplatila pojišťovna hasičským sborům na 24

25 podporách a odměnách i s podílem na zisku celkem 1,5 milionu korun, a to navíc mimo 1,1 milionu, které povinně odváděla zemskému věcnému hasičskému fondu dle zákonných příspěvků. Jako jediná mezi všemi pojišťovnami věnovala Hasičská pojišťovna částku dvaceti procent ze svého čistého zisku na podporu hasičů. Ta byla směřována výhradně na nákup hasičských potřeb. Byla jediná, kdo se snaţil operativně reagovat na podněty z řad hasičských sborů, ale i jednotlivců. V období hospodářské krize 30. let a předválečného očekávání se i nadále Hasičská vzájemná pojišťovna spolupodílela na obnově hasičského materiálu. Ovšem povinné odvádění částek na civilní protiletecké obrany, se neblahým způsobem podepsaly na výši moţného přispění hasičům. Hlavně malé sbory v odlehlých částech republiky se doţadovaly zvýšení částek na pořizování hasičského vybavení, neboť obce neměly dostatečnou finanční sílu k pořízení nových stříkaček a materiálu pro bojovníky s ohněm Druhá světová válka a financování jednotek Během druhé světové války se ještě více otevřel prostor pro nárůst konkurence ze strany říšských pojišťoven, ovšem povinnost vyplácení povinných příspěvků z hrubého příjmu všech pojišťoven působících na území Československé republiky se nikterak nezměnil. Naopak, došlo ještě k navýšení těchto částek. Důvodem byla povinnost spolupodílet se zároveň na výstavbě hasičských zbrojnic, nádrţí na poţární vodu, které měly za úkol zajistit hasební vodu v kaţdé obci, pravidelné obnovování poţární techniky a nepostradatelné výcviky. Dle nařízení říšského protektora pro území Protektorátu Čechy a Morava musela kaţdá pojišťovna, která pojistila majetek proti poţáru, odvést úhrnnou daň ve výši šesti procent do fondu protektorátního ministerstva vnitra pro účely hasičské. Ukončení světové a především evropské apokalypsy v podobě zdevastování všech zúčastněných zemí nejen materiální, finanční, ekonomické, ale především lidské ztráty bylo znát i na československém hasičstvu. Jak jiţ bylo řečeno, nemálo příhraničních oblastí bylo přeci jen posíleno o hasičskou techniku, kterou zde zanechalo odcházející německé vojsko. Jednalo se o hasičské stříkačky, vybavení, ale i poţární automobily, které v mnohých případech slouţily ještě po dlouhé období. 11 Kolektiv autorů. 130 let českého dobrovolného hasičstva. 1. vyd. Praha: Fire Edit, s.r.o., s. ISBN

26 Stav financování jednotek do roku 1989 Počínaje rokem 1945 docházelo k postupnému znárodňování i soukromých pojišťoven. Toho bylo dovršeno roku Ještě před tím však stihla Hasičská vzájemná pojišťovna podpořit české hasičstvo nemalou částkou korun. To byla poslední nepovinná investice, která byla z vytvořeného zisku věnována na účely nákupu a opravu hasičského materiálu. Celou řadou proměn prošly zákony a vyhlášky vlády, a nyní mimo jiné umoţňovaly pouţít majetek z fondu, který byl určen na podporu hasičstva, k financování národních podniků. Krom jiných byl vydán zákon č. 85/1953 Sb., který ukládal, tentokráte jiţ jediné státní pojišťovně, působící monopolně na trhu, k vytvoření fondu k tzv. zábranné činnosti. Tou se rozumělo přispívání na výchovu v oblasti připravenosti obyvatelstva na mimořádné události, výchovná činnost v poţární ochraně, poskytování příspěvků na protipoţární ochranu v obcích, podpora nákupu nového a opravu stávajícího hasičského vybavení jednotek, spoluinvestování při výstavbě nových hasičských zbrojnic a hasičských nádrţí v obcích. Zároveň bylo povinností určitého spektra majetku mít zřízenou pojistku proti poţáru. Tento stav, s malými legislativními úpravami trval, aţ do roku Sbory hasičů tak i nadále měly určité moţnosti v získávání nového vybavení včetně hasičské mobilní techniky v podobě poţárních vozidel, ať uţ cisternových stříkaček nebo dopravních vozů na přepravu hasičského vybavení a členů jednotek. Vše se samozřejmě dělo na centrální úrovni. Trendem bylo zpravidla nakupování nových automobilů pro profesionální sbory a převod starších vozidel mezi jednotky dobrovolné. Ministerstvo vnitra zajišťovalo nákup vozů i vybavení a prostřednictvím krajských ředitelství veřejného poţárního útvaru se materiál dostával do jednotlivých okresních měst a obcí. Byl nastaven vcelku přijatelný trend obnovy poţárních vozidel a pravidelného převádění na jednotky dobrovolné Zajišťování finančních prostředků po roce 1989 I v novodobé historii byla v oblasti pojišťovnictví zachována povinnost všech pojišťoven vytvářet, mimo jiných, také fond zábrany škod. O výši příspěvku si však rozhodovala sama pojišťovna a účel také nebyl zcela jasně definován. Hovořilo se zde o investování také na předcházení škod. Nebyla zde nikterak upravena povinnost spolupodílet se na obnově a opravě hasičské techniky. To byl také důvod, proč sami pojišťovny od tohoto záměru značně upouštěly, a jen malé částky investovaly do jiných plánů na předcházení škod. 12 HLADÍK, Václav; KRCHOV, Milan; RUBEŠ, Pavel. 150 let pomáháme a zachraňujeme. 1. vyd. Praha: Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, s. 26

27 Relativně slušná ekonomická situace doby nenutila zákonodárce ani vedení hasičstva k nátlaku na obnovení spolupodílnictví pojišťoven v obnově hasičské techniky. Moţná byly slyšet i tehdejší hlasy o tom, ţe pojišťovnictví je soukromé podnikání a takovéto povinné odvádění by byl příliš silný zásah do podnikatelské sféry. I přesto se takové snahy objevily. Následujících několik let však bez silné podpory. První hlasitější pokusy v této oblasti můţeme sledovat v roce 1999, kdy vstoupila do popředí myšlenka na znovuzavedení fondu zábrany škod. Zde bychom se mohli vrátit o několik desetiletí zpátky, neboť návrhy byly o odvodu dvouprocentního podílu pojišťoven na činnosti hasičských profesionálních i dobrovolných sborů. Částka by se odváděla z pojistek proti poţáru, záplavám, vichřicím apod. Zkrátka takové činnosti, u kterých novodobí bojovníci s ohněm zpravidla zasahují. Škoda, ţe snahy o prosazení nebyly v té době vyslyšeny ani podporovány. Mohl by zde jiţ dnes být dlouhodobě zavedený, snad fungující systém, který by rozhodně v tehdejší době působil méně odporu ze strany pojišťovacích společností, snad i z důvodů lepší hospodářské situace, neţ je tomu dnes. V kaţdém případě se tyto záměry neprosadily a očekávaly se další návrhy na řešení vzrůstajících otázek budoucího řešení situace v oblasti pořizování nových prostředků pro hasičské jednotky. Ovšem nelze tyto nezdary přisuzovat jen silnému lobby pojišťoven a tehdejší vládě. Neboť jiţ v roce 1996 dával bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR podněty k řešení situace o zapojení pojišťoven do financování profesionálních hasičských sborů. Zmiňována jiţ v této době byla i varianta o povinném odvádění z povinného pojištění motorových vozidel. Zdůvodnění bylo takové, ţe toto pojištění je povinné, a proto z něho mají pojišťovny značný zisk. Nebyl by to tedy tak silný zásah do svobody podnikání, neboť pojišťovny zde mají zajištěný poměrně vysoký a stálý zisk. V roce 2001 byl podepsán několika poslanci nový návrh na povinném odvádění tentokráte jiţ tříprocentního podílu ze zisku pojišťoven, v oblasti pojištění škod na pozemních dopravních prostředcích, pojištění odpovědnosti dopravních prostředků, odpovědnosti z provozu vozidla, škody na majetku způsobených poţárem, vichřicí, záplavou a výbuchem. Ministerstvo vnitra ČR by mělo v této souvislosti zřídit zvláštní účet, na který by kaţdoročně své povinné příspěvky pojišťovny zasílaly a Ministerstvo financí by se stalo kontrolním úřadem co do správnosti výpočtu a účelovosti pořízení majetku. Prostředky mohly být investovány výhradně do pořízení nových dopravních prostředků, opravu, údrţbu a provozování prostředků určených k záchraně lidských ţivotů. Bohuţel ani tyto snahy nebyly vyslyšeny. 27

28 Další, ovšem ne tolik výrazné snahy, se objevily v roce 2002 po mohutných záplavách. Ani tentokráte však nebyla síla na jejich prosazení. Jedním z posledních návrhů, jak řešit problematiku pořizování technických prostředků jednotek poţární ochrany v České republice, byl návrh předloţený v roce Ten vypracovalo shodně zastupitelstvo Středočeského a Pardubické kraje a stanovoval částku ve výši čtyř procent z celkového objemu vybraném všemi pojišťovnami působícími na území České republiky z povinného ručení na motorových vozidlech. Návrh byl poměrně dobře a účelově zpracován. Celkový objem financí bude odváděn na speciální účet Ministerstva vnitra, a to zpětně. Tedy v prvním kvartálu roku za celý uplynulý kalendářní rok. Částka bude rozdělena na dvě poloviny. První bude převedena na krajské Hasičské záchranné sbory. Ta druhá polovina bude přidělena jednotlivým krajským úřadům, které je poskytnout obcím, zřizujícím jednotky dobrovolných hasičů v působnosti kraje. Samozřejmostí mělo být upřednostňování jednotek sborů dobrovolných hasičů zařazených do plošného pokrytí kraje jednotkami poţární ochrany. Dozorovým orgánem nad převodem finančních prostředků měla být, dle tohoto návrhu, Česká národní banka. Finance by byly účelově vynakládány striktně na pořízení a údrţbu poţární techniky a věcných prostředků poţární ochrany. Výše přerozdělovaných peněz měla být dán procentuálním poměrem velikosti území kraje, počtu obyvatel, charakteru nebezpečí a počtu jednotek poţární ochrany v kraji působících. Návrh, bohuţel, ani tentokrát neprošel. Argumentů proti zavedení tohoto financování byla celá řada. O jejich logičnosti se dá dodnes jen spekulovat. Zbytečnost, nepotřebnost, přílišný zásah do podnikatelské sféry pojišťovnictví i naprosto nesouvisející odůvodnění, o faktu, ţe je právně ošetřena povinnost hradit náklady zdravotní záchranné sluţbě při jejím zneuţití VALÁŠEK, Rudolf; a kol. Hoří! 1. vyd. Brno: Litera, s. ISBN

29 2. Financování jednotek požární ochrany v jednotlivých krajích ČR 2.1. Druhy jednotek Z důvodů pochopení činnosti a nároků jednotlivých jednotek poţární ochrany je důleţité správně charakterizovat druhy, resp. kategorie jednotek, které se na území České republiky vyskytují. Bez rozlišení druhů a kategorií je prvořadým úkolem a základním posláním všech jednotek poţární ochrany chránit ţivoty a zdraví obyvatel, majetek před poţáry i jinými nebezpečími v podobě přírodních ţivlů, rovněţ tak chránit ţivotní prostředí a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Všechny jednotky se také rovněţ řídí tzv. organizačním nebo operačním řízením. V tom organizačním se jednotky vyskytují běţně, kdyţ nezasahují u mimořádné události. V rámci tohoto řízení se starají o techniku, pracují na stanici a věnují se odborné či fyzické přípravě. Ve chvíli přijetí zprávy o mimořádné události přechází místně příslušná jednotka automaticky do řízení operačního. To zahrnuje výjezd k události, činnost na místě zásahu a končí při zpětném návratu na základnu. Druhy jednotek: 1. Jednotka hasičského záchranného sboru kraje, ty jsou součástí Hasičského záchranného sboru kraje, a činnost v nich vykonávají příslušníci hasičského záchranného sboru, kteří jsou ve sluţebním poměru a činnost zde je jejich povolání. Tyto jednotky jsou zřizovány státem. Podléhají Generálnímu ředitelství Hasičskému záchrannému sboru České republiky jako součást Ministerstva vnitra. 2. Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce, jejichţ zřizovatelem je obec, případně město. Činnost v těchto jednotkách vykonávají členové jednotek sborů dobrovolných hasičů obce, a to ve formě dobrovolnosti. V určitých případech zde vykonávají činnost členové v pracovním poměru ke zřizovateli. 3. Jednotka hasičského záchranného sboru podniku. Zřizovateli těchto jednotek jsou právnické osoby, případně podnikající fyzické osoby, kterým je zřízení takové jednotky právně nařízeno z důvodů provozování činnosti se zvýšeným nebo vysokým poţárním nebezpečím. Zde vykonávají činnost zaměstnanci zřizovatele jako své povolání v pracovním poměru. 4. Jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku. Tyto jednotky zřizuje opět právnická nebo podnikající fyzická osoba na základě provozované činnosti se zvýšeným nebo 29

30 vysokým poţárním nebezpečím. Hasiče zde vykonávají zaměstnanci podniku na základě dobrovolnosti. Kaţdý druh jednotky má odlišné uspořádání, jiný charakter činnosti, jsou i rozdílné a dosti podstatné doby, do které jednotka musí vyjet k události od vyhlášení poplachu. Kaţdý druh jednotky klade rovněţ jiné nároky na technické vybavení i fyzickou, odbornou a psychickou zdatnost hasiče působícího v jednotce. Velmi rozdílné je jejich zřízení a finanční náročnost provozování té které jednotky. Důleţitým aspektem je rovněţ operační hodnota jednotek poţární ochrany. Ta nám charakterizuje, jak je jednotka schopná zahájit činnost v operačním řízení na místě události. Je stanovena dobou výjezdu a územní působností. Dobou výjezdu je časový úsek, během kterého je jednotka povinna vyjet z místa dislokace od vyhlášení poplachu. Touto doby jsou dvě minuty v případě jednotky sloţené výhradně z profesionálních hasičů, tedy těch, kteří činnost vykonávají jako své povolání. Desetiminutový časový interval povinný k vyjetí mají jednotky sloţené výlučně z hasičů nevykonávajících sluţbu v jednotce jako své povolání. Pět minut mají čas na vyjetí jednotky, v nichţ vykonávají činnost hasiči v kombinaci obou předchozích druhů jednotek. Územní působností se rozumí vzdálenost a doba jízdy na místo zásahu. Můţeme tím rozumět optimální vzdálenost, kterou musí urazit jednotka při cestě ze své dislokace na místo události. Dle druhu jednotek má kaţdá stanovený své území standardního působení, tím je hasební obvod. Ten je v oblasti katastrálního území svého zřizovatele. Pokud je jednotka zařazena do tzv. plošného pokrytí území České republiky, zasahuje i mimo území svého katastru. Plošné pokrytí je vytvořeno pro území celého státu, s udaným charakterem nebezpečí a počtem a druhem jednotek, které musejí být v kaţdé oblasti zřízeny. Do charakteru nebezpečí území se zahrnuje počet obyvatel, objekty zvýšeného významu, průmyslové aglomerace, chráněné krajinné oblasti, historická centra měst, důleţité a vytíţené dopravní tahy a křiţovatky silničních i ţelezničních uzlů apod. Po konečném výpočtu je moţné určit počty a druhy jednotek, které mají jejich zřizovatelé zřídit na daném území. 30

31 2.2. Kategorie jednotek Pro potřeby plošného pokrytí území celé České republiky jednotkami poţární ochrany se jednotky, dle jejich operační hodnoty, dělí do kategorií. Tyto kategorie vycházejí z druhů jednotek poţární ochrany. Jedná se o šest kategorií s označením JPO I aţ JPO VI: JPO I jsou jednotky Hasičského záchranného sboru ČR, které zajišťují činnost jednoho aţ tří druţstev (druţstvo je sloţené z velitele a pěti hasičů). Disponují základní, případně i speciální technikou a zasahují na území své působnosti. V případě obsazení stanice ve zmenšeném početním stavu (druţstvo sloţené z velitele a tří hasičů) zpravidla zasahují v úzké spolupráci s místní jednotkou dobrovolných hasičů. Jednotka musí splňovat dobu výjezdu do dvou minut od vyhlášení poplachu. JPO II jsou jednotky zřizované obcí, či městem, ve které mohou někteří členové vykonávat činnost v pracovním poměru ke svému zřizovateli. Ostatní jsou výhradně dobrovolnými hasiči. Tyto jednotky mají dobu výjezdu stanovenou do pěti minut od vyhlášení poplachu. Zpravidla jsou umístěny v obcích nad tisíc obyvatel a zajišťují výjezd jednoho, případně dvou druţstev o zmenšeném početním stavu. JPO III tyto jednotky rovněţ zřizují obce, nebo města. Činnost zde vykonávají výlučně hasiči dobrovolní a zajišťují jedno nebo dvě druţstva ve zmenšeném početním stavu. Čas výjezdu musí jednotka této kategorie splňovat v časovém limitu deseti minut. JPO IV jsou jednotky hasičského záchranného sboru podniku. Zřizovatelem je právnická nebo podnikající fyzická osoba. Činnost v jednotce zajišťují zaměstnanci zřizovatele, kteří jsou v pracovním poměru. Pokud není vnitřníma předpisy stanoveno jinak, vyjíţdí tato jednotka do dvou minut od vyhlášení poplachu. JPO V zřizovatelem této dobrovolné jednotky jsou obce. Zajištěno v nich je jedno zmenšené výjezdové druţstvo, které má za povinnost vyjet k nahlášené události do deseti minut od vyhlášení poplachu. JPO VI jednotka sboru dobrovolných hasičů podniku. Zřizovatelem je právnická nebo podnikající fyzická osoba a hasiči jsou zde zaměstnanci podniku na dobrovolném základě s desetiminutovým intervalem pro výjezd. 31

32 Zvláštní kategorií jsou pak jednotky poţární ochrany nezařazené do plošného pokrytí. Jsou to jednotky sborů dobrovolných hasičů obcí. Jsou shodného charakteru jako jednotka kategorie JPO V. Není s nimi však počítáno při tvorbě plošného pokrytí. Jednotky kategorií JPO I aţ JPO III jsou určeny k likvidaci mimořádných událostí i mimo katastr obce, v níţ jsou dislokovány. Jsou zařazeny do plošného pokrytí území kraje. Jednotky kategorií JPO IV aţ JPO VI zasahují na území katastru svého zřizovatele. To znamená na katastrálním území obce, případně v areálu podniku, v němţ jsou zřízeny. Někdy však tyto jednotky disponují speciální technikou, kterou můţe, v případě existence smlouvy se zřizovatelem, vyuţít Operační středisko Hasičského záchranného sboru i k zásahu mimo katastr působnosti této jednotky. Jednotlivé jednotky jsou vysílány k událostem prostřednictvím Operačních a informačních středisek jednotlivých krajů. Ty jsou ve správě Hasičského záchranného sboru ČR, resp. jsou součástí jednotlivých krajských Hasičských záchranných sborů. Jsou vzájemně zastupitelná, pokud tedy je v jednom z krajů mimořádná událost velkého charakteru (například záplavy) a Telefonní centrum tísňového volání mezinárodního krizového čísla 112 by bylo přetíţené, dojde k automatickému přesměrování volajícího do jiného kraje, aniţ by to oznamovatel poznal, a bez prodlení vyslání záchranné sloţky k případu. Jednotlivé jednotky jsou k události vysílány na základě Poţárního poplachového plánu kraje, kde je pro kaţdé město i obec a místní část stanoven ve čtyřech stupních přesně daný seznam jednotek poţární ochrany, které se na místo události posílají. Ten vychází právě z plošného pokrytí území státu Jednotky HZS ČR Velmi zjednodušeně by se dalo říci, ţe většinu jednotek poţární ochrany financují jejich zřizovatelé (viz tab. č. 1). Svým způsobem se na finančním zabezpečení jednotek, ovšem v přenesené působnosti, podílí vţdy stát. Nestává se tak ale v přímé vazbě. Stát ukládá tuto činnost do povinností jejich zřizovatelů. Tedy obcí a Hasičského záchranného sboru. 14 Ustanovení 1 a 3 Vyhlášky 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek poţární ochrany 15 Ustanovení a Zákona 133/1985Sb. o poţární ochraně 16 Příloha č. 4 Vyhlášky 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek poţární ochrany 32

33 Tab. č. 1 Přehled financování JPO dle zřizovatele Jednotky HZS ČR Druhy JPO Jednotky SDHO zařazené do plošného pokrytí Jednotky HZS podniku Jednotky SDH podniku Jednotky SDH bez zařazení Financující instituce MV GŘ HZS ČR (kapitoly SR, dotace EU) Jednotlivé kraje Příspěvky měst a obcí Účtování likvidačních prací a zásahů za úhradu Dary fyzických a právnických osob Zřizovatel (obec, město) MV GŘ HZS ČR (investiční a neinvestiční dotace) Dary fyzických a právnických osob Finanční spoluúčast SHČMS (SDH) Dotace EU Zřizovatel (podnik, firma) Úhrada nákladů pomoci na vyţádání (KÚ, HZS ČR) Dary fyzických a právnických osob Dotace EU Zřizovatel (podnik, firma) Úhrada nákladů pomoci na vyţádání (KÚ, HZS ČR) Dary fyzických a právnických osob Dotace EU Zřizovatel Dary fyzických a právnických osob Finanční spoluúčast SHČMS (SDH) Dotace EU MV GŘ HZS ČR nepravidelně Zdroj: vlastní zpracování Prvořadým úkolem pro stanovení uvolněných finančních prostředků je rozpočtový proces. Jeho příprava a realizace má základní, relativně samostatné, ale na sebe úzce navazující etapy. Jedná se o: Přípravu střednědobého plánu. Navrţení rozpočtu na příslušný kalendářní rok. Realizaci rozpočtových příjmů a výdajů v daném roce. Zpracování státního závěrečného účtu a finanční vypořádání vztahů se státním rozpočtem. Práce na vypracování návrhu státního rozpočtu na příslušný rok řídí Ministerstvo financí. Práce na vypracování návrhu rozpočtu kapitoly Ministerstva vnitra řídí ekonomický 33

34 odbor Ministerstva vnitra. Termín, rozsah a struktura zpracovaných návrhů rozpočtů příslušných kapitol státního rozpočtu stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 165/2008 Sb. Rozpočtový rok je shodný s rokem kalendářním. Státní rozpočet i rozpočet kapitol Ministerstva vnitra vychází ze střednědobého výhledu. Při sestavování rozpočtu je nutné vycházet ze všech úkolů a závazků, které jsou obsaţeny v zákonech, usneseních vlády, směrnicích a opatřeních Evropské Unie a v neposlední řadě i programových cílech resortu, které prošly schvalovacím řízením a jsou zakotveny v jiných závazných dokumentech. Dílčí sloţku státního rozpočtu pro kapitolu Ministerstva vnitra realizuje Ministerstvo financí na základě zákona o státním rozpočtu České republiky na příslušný rozpočtový rok, který schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Je důleţité znát před samotnou tvorbou rozpočtu celkový nepřekročitelný objem výdajů a poţadovaný minimální objem celkových příjmů. To stanovuje opět Ministerstvo financí a oznamuje Ministerstvu vnitra. Návrh rozpočtu Ministerstva vnitra na příslušný rok je na Ministerstvo financí předkládán ministrem vnitra. Poté je návrh státního rozpočtu včetně jednotlivých kapitol projednáván ve Vládě ČR a po schválení Vládou České republiky v příslušných výborech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na příslušný rok. Ministerstvo vnitra má svůj ekonomický odbor, coţ je správce kapitoly, který je odborným útvarem pro rozpočet Ministerstva vnitra. Ten sdělí písemně dílčí nepřekročitelné objemy výdajů organizačním součástem resortu Ministerstva vnitra a jeho gesčním útvarům, prostřednictvím svých pracovních směrnic. Pokud není přijat před prvním dnem rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření do nabytí zákona o státním rozpočtu objemem příjmů a výdajů státního rozpočtu schváleného pro předchozí rozpočtový rok. V tomto případě se jedná o rozpočtové provizorium. Ze zákona č. 133/1985 Sb. o poţární ochraně, zákona v novelizaci č. 237/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb. o Hasičském záchranném sboru je zřízen Hasičský záchranný sbor České republiky. Tvoří ho generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, které je organizační součástí Ministerstva vnitra, dále hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar a Střední odborná škola poţární ochrany a Vyšší odborná škola poţární ochrany ve Frýdku Místku. Generální ředitelství je územním pracovištěm, které ekonomicky zajišťuje plnění svěřených úkolů. Zároveň tak činí pro zálohované jednotky, kterými rozumíme Školní a výcvikové zařízení hasičského záchranného sboru. Nacházejí se v Brně, Frýdku Místku a Borovanech. Dále Opravárenský závod Olomouc a Institut ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč. Generální ředitelství přímo řídí hasičské záchranné sbory krajů, záchranný útvar Hasičského záchranného sboru České republiky a Střední odbornou školu a Vyšší odbornou 34

35 školu poţární ochrany ve Frýdku Místku. Ty jsou organizačními sloţkami státu a účetními jednotkami. Jejich příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra. Všechny organizační sloţky státu, které jsou v působnosti generálního ředitelství HZS ČR, hospodaří s prostředky státního rozpočtu, které jim stanoví správce kapitoly v rámci rozpočtu Plánování rozpočtu V procesu plánování rozpočtu Generálního ředitelství HZS ČR se vychází z ustanovení zákona č. 218/2000 Sb. V organizační sloţce Ministerstva vnitra je upravena problematika finančního řízení na základě nařízení Ministerstva vnitra č. 45/2011 o řízení, organizaci a výkonu ekonomické činnosti. Proto, aby bylo zajištěno řádné nakládání s veřejnými prostředky v působnosti Hasičského záchranného sboru, byl vymezen rozsah odpovědnosti oprávněných zaměstnanců, a k zajištění fungování finančních kontrol ve smyslu zákona č. 320/2001 Sb., je vydán Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 50/2011, ve kterém je stanoven způsob řízení, organizace a výkon ekonomické činnosti, dále provádění finančních kontrol a zároveň se zde vymezuje rozsah pověření zaměstnanců k uvedeným činnostem. Samotný návrh rozpočtu u generálního ředitelství HZS ČR se vychází ze závazných limitů a ukazatelů. Ty stanovuje ekonomický odbor Ministerstva vnitra, coţ je správce kapitol. Stanovené limity jsou oznámeny dopisem a zároveň jsou zaslány pokyny správce rozpočtu k návrhu rozpočtu na příslušný rok v elektronické podobě. K tomuto procesu je vydaná pracovní směrnice. V té je obsaţen detailní postup pro sestavení návrhu rozpočtu na daný rok a bývá překládán v období července aţ srpna. V případě zpracování návrhu rozpočtu na projekty spolufinancované z rozpočtu Evropské Unie je zasílán z časových důvodů s předstihem a řešen odděleně. Samotnou tvorbu návrhu rozpočtu zajišťuje finanční odbor, a to po interaktivním projednání s organizačními sloţkami státu a odborným útvarem Generálního ředitelství. Je navrţeno rozdělení výdajů k zajištění financování programů a ostatních běţných výdajů, které obsahují potřeby finančního pokrytí v oblasti programového financování organizačních sloţek státu. Celková částka ostatních běţných výdajů obsahuje dopočet do výše stanoveného limitu. Tento stav je schválen vedením GŘ HZS ČR, a to konkrétně generálním ředitelem HZS nebo náměstkem GŘ pro ekonomiku. 17 VYKOUKAL, Jaroslav. Hasičský záchranný sbor České republiky. 1. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, s. ISBN

36 Celkové limity ostatních běţných výdajů bývá stanoven z částky rozepsaného rozpočtu na právě probíhající rozpočtový rok. Je přihlíţeno na předešlý rozpočtový rok a poměry rozpočtů pro jednotlivé organizační sloţky státu jsou ponechány ve stejné výši. Tento postup je nastaven jiţ od roku 2001, kdy průběh let ukázal systém relativně nejspravedlivější, a je v něm zohledněna činnost jednotlivých sloţek. Pokud dojde k rozdílům, které vyplývají z rozdělení limitů na ostatní běţné výdaje nebo výdajů financování programů, jsou jednotlivým organizačním sloţkám státu objemy prostředků navyšovány nebo kráceny poměrově k celkovému objemu prostředků. To zajišťuje finanční odbor GŘ po schválení generálním ředitelem HZS ČR nebo náměstkem GŘ pro ekonomiku. Obdobně je přijímán, schvalován a rozdělován závazný limit nedaňových příjmů, kapitálových příjmů a přijatých transferů, jejich výše plnění reflektuje moţnosti organizačních sloţek státu tyto příjmy plnit. Kdyţ jsou stanoveny limity rozpočtu ekonomickým odborem Ministerstva vnitra, předloţí jednotlivé organizační sloţky státu své vyčíslené rozpočtové potřeby pro daný rok. Ty zpracují na základě vlastních interních aktů řízení a na podkladě svých finančních plánů. Jednotlivé organizační sloţky státu mají vytvořeny své příkazce operací, a ti plánují potřebné prostředky na následující období. Příkazci zpracují plány na základě uloţených úkolů. Poţadované prostředky včetně alokací předají příkazci svým finančním odborům rozčleněny na rozpočtové poloţky. Finanční odbor, po zpracování souhrnných poţadavků, odevzdá plány ke schválení krajskému řediteli. Poté dochází k předání materiálu finančnímu odboru GŘ. Ten je sumarizuje, provede porovnání s předešlým rokem a celou sloţku zavede do ekonomického informačního systému EKIS. Činnost zaúčtování do systému provádějí odpovědní zaměstnanci organizačních sloţek státu. Pokud některá z organizačních sloţek státu neúčtuje v tomto systému, zajistí zavedení údajů do programu finanční odbor GŘ, a to oddělení rozpočtu, analytiky a rozborové činnosti. Mzdové prostředky, s těmi související příjmy a výdaje jsou v kompetenci sekce řízení lidských zdrojů Generálního ředitelství HZS ČR. Plán na následující rok je následující: V červenci provede personální odbor Ministerstva vnitra předběţný návrh rozpočtu mzdových prostředků na následující rok a zašle jej Generálnímu ředitelství HZS k připomínkování. V srpnu je návrh rozpočtu odeslán zpět, zpravidla se zdůvodněním provedených úprav, nebo výjimečně bez připomínkování. 36

37 Následuje vyţádání dílčích podkladových materiálů ze strany ekonomického odboru Ministerstva vnitra pro potřeby vytvoření návrhu kapitolního sešitu MV na následující rozpočtové období. Hasičský záchranný sbor zašle ekonomickému odboru MV členění detailních ukazatelů, které budou zapracovány do kapitolního sešitu. Na počátku nového kalendářního roku, tedy v době po přijetí nového státního rozpočtu je předán GŘ HZS ze strany ekonomického odboru MV platný rozpis závazných limitů a ukazatelů na příslušný kalendářní rok. Finanční zajištění resortu v oblasti mzdového zabezpečení provádí ekonomický odbor Ministerstva vnitra. Zde jsou soustředěny prostředky na platy, platby za provedenou práci a prostředky související s povinným pojistným hrazeným zaměstnavatelem. Rovněţ sem patří částky do fondu kulturních a sociálních potřeb. Celý souvislý návrh rozpočtu je předkládán ekonomickému odboru Ministerstva vnitra ve stanoveném termínu, zpravidla měsíci srpnu, a to souhrnně za celý úsek Hasičského záchranného sboru České republiky i rozděleně za jednotlivé HZS krajů, Záchranný útvar HZS ČR, SOŠ a VOŠ PO ve Frýdku-Místku a za Generální ředitelství HZS ČR. V období přípravného procesu na státní rozpočet vytváří ekonomický odbor Ministerstva vnitra i návrh kapitolního sešitu MV ČR. Zde jsou vyjádřeny stanovené limity výdajů a příjmů v návaznosti na sestavení návrhu rozpočtu Rozpis finančních prostředků Ekonomický odbor Ministerstva financí, tedy správce kapitol, provede rozpis objemu finančních prostředků, a to na základě závazných ukazatelů. Rozpis jiţ schváleného rozpočtu zajistí, na začátku nového kalendářního roku, finanční odbor Generálního ředitelství. K tomu je třeba mít schválený referátník, a to generálním ředitelem HZS ČR. Finanční odbor tento referátník předává, prostřednictvím náměstků GŘ HZS ČR a příkazců operací jednotlivým správcům rozpočtu. Zde jsou jiţ závazné ukazatele, které vycházejí z kapitolního sešitu MV, a to na základě návrhu na rozpočet, který byl vytvořen v minulém rozpočtovém období. Pokud by byly potřeba vytvořit další změny ze strany ekonomického odboru MV v podobě navýšení nebo krácení prostředků ze státního rozpočtu, neţ které jsou uvedeny ve schváleném návrhu, coţ můţe být způsobeno například výdajem, který nebyl při tvorbě rozpočtu znám, provede finanční odbor GŘ HZS změnu stejným způsobem a při dodrţení stejných kritérií, jako se zapracovávají rozdíly při tvorbě návrhu na rozpočet. 37

38 Pokud by mělo dojít k navýšení limitu organizační sloţky státu v rozpočtu GŘ HZS, schvaluje tuto změnu generální ředitel, nebo náměstek GŘ pro ekonomiku. Dále je nutné posouzení oprávněnosti a nutnosti poţadavku. To provádějí odborné útvary GŘ HZS ČR. Bez vyjádření souhlasného stanoviska ze strany generálního ředitele nebo náměstka pro ekonomiku disponují a přerozdělují organizační sloţky státu prostředky v rámci svého rozepsaného objemu závazných limitů. K tomu můţe dojít v důsledku aktuálních vlivů na rozpočet HZS ČR zejména rozsáhlými povodněmi či mimořádnými poţáry apod. Dále to můţe být na základě rozhodnutí generálního ředitele z podkladů finančního odboru GŘ anebo z rozhodnutí náměstka generálního ředitele pro ekonomiku. Ve chvíli, kdy je realizován rozpis prostředků a je známa skutečnost, ţe bude v průběhu roku probíhat centrální zabezpečení činnosti organizačních sloţek státu, tyto jsou centralizovány jako Rezerva HZS krajů. To jsou takové finanční prostředky, které nejsou přidělovány konkrétní organizační sloţce státu jiţ při rozpisu rozpočtu. Mohou to být ostatní běţné výdaje, mzdové výdaje a s těmito související a dále pak výdaje na financování programů reprodukce majetku. Jedná se o finance určené na zajištění centrálních nákupů pro organizační sloţky, kam můţeme řadit nákupy sorbentů, hasiva, pohonné hmoty, pneumatiky na zásahové vozy apod. Dále jsou určeny k pouţití na nutné, mimořádné a nepředvídatelné výdaje, které by mohly přijít v průběhu roku. V oblasti investičních nákladů sem řadíme hlavně výdaje na stavební akce, které nejsou připisovány přímo krajům do doby, neţ je stanovena skutečná celková výše prostředků potřebných k zajištění celé stavby. Pokud takový případ nastane, převádějí se rezervní prostředky, za pomoci rozpočtového opatření, do rozpočtu konkrétní organizační sloţky státu. V rámci jednotlivých organizačních sloţek státu se prostředky rozepisují a sledují v jednotlivých úsecích, které jsou řízeny náměstky krajského ředitele, ředitelem kanceláře krajského ředitele a řediteli jednotlivých územních odborů. V organizačním uspořádání hasičského záchranného sboru kraje jsou finanční prostředky na zajištění úkolů rozpočtovány na jednotlivé poloţky, a ty jsou přidělovány jen jednomu příkazci operací. Ten však můţe alokovat prostředky, které přísluší jinému úseku pro zabezpečení plnění specifických úkolů. Jednotliví příkazci operací, kteří pracují na jednotlivých úsecích, organizují sestavování návrhu rozpočtu, předávají rozpis prostředků, navrhují a realizují rozpočtová opatření a zpracovávají podklady pro předloţení státního závěrečného účtu i další činnosti v rozsahu a objemu ţádaných a přidělených finančních prostředků. Mzdové a související výdaje organizačních sloţek státu v rozpisu rozpočtu zajišťuje finanční odbor GŘ, a to po schválení generálním ředitelem. Zde je stanoven limitní 38

39 celoročně přepočtený početní stav a měsíční průměr příslušníků a občanských zaměstnanců HZS ČR a podle toho vytvořen rozpis rozpočtu. Mzdy a související výdaje, jak příslušníků ve sluţebním poměru, zaměstnanců v pracovním vztahu k zaměstnanci, stejně tak i ředitelům a náměstkům ředitelů, jsou vypláceny z limitů přidělených jednotlivým organizačním sloţkám státu. Pokud dojde ke změnám jiţ závazných limitů v mzdových a souvisejících výdajích, můţe tuto změnu schválit jen Ministerstvo financí ČR, případně Vláda ČR. Tím můţe dojít k navýšení z Všeobecné pokladní správy, změny závazných limitů v rámci HZS ČR a to převodem finančních prostředků z platů příslušníků do platů občanských zaměstnanců, případně do ostatních běţných výdajů Úpravy rozpočtu a rozpočtová opatření Pokud dochází ke změně závazných ukazatelů v organizačních sloţkách státu při realizaci rozpočtového opatření, zabezpečuje ji finanční odbor Generálního ředitelství, a to na základě referátníku a po schválení generálním ředitelem, případně náměstkem GŘ pro ekonomiku. Jestliţe je zjištěna nekrytá potřeba v ukazateli ostatních běţných výdajů a existuje závaţný důvod k jejímu pokrytí, prověří organizační sloţka schopnost zajištění z vlastního rozpočtu a ţádá o provedení rozpočtového opatření finančnímu odboru GŘ. To můţe být řešeno hospodárnějším provedením jiných úkolů, odsunutím nebo omezením jiných, méně důleţitých činností nebo je moţnost vyuţití mimorozpočtových zdrojů organizační sloţky státu. Po předloţení poţadavku o provedení rozpočtového opatření, finanční odbor GŘ HZS ČR posoudí nutnost a oprávnění poţadavku prostřednictvím odborného útvaru a v odůvodněných případech prověří moţnosti vlastního rozpočtu, zaeviduje poţadavek a sumarizuje s dalšími poţadavky ostatních sloţek. Vytvořené návrhy předloţí generálnímu řediteli nebo náměstkovi GŘ pro ekonomiku. Součástí návrhů jsou popsané návrhy na krytí poţadavků. Pokud jsou schváleny, mohou být rozpočty organizačních sloţek státu navýšeny. Jestliţe nejsou k dispozici prostředky k navýšení ani v rozpočtu GŘ HZS ČR, přechází poţadavek na úroveň ekonomického odboru Ministerstva vnitra. Tento postup je shodný i u výdajů při financování programů a výdajů na ostatní sociální dávky. Pokud, v průběhu roku, ekonomický odbor Ministerstva vnitra schválí navýšení rozpočtu HZS ČR, jsou finanční prostředky rozděleny mezi organizační sloţky státu včetně GŘ HZS ČR, a to podle aktuálních potřeb. Ty bývají vyvolány mimořádnými událostmi značného rozsahu, nutností zajistit 39

40 neočekávané zvláštní úkoly s finanční náročností. Můţe také dojít k rozdělení poměrově k objemu prostředků. Postup se shoduje s prováděním korekce při tvorbě návrhu rozpočtu. Stejný je postup v případě krácení výdajů. To můţe být vyvoláno úsporným opatřením ze strany Vlády České republiky Čerpání rozpočtu a návrh státního závěrečného rozpočtu Na konci rozpočtového období, tedy po účetní závěrce, musí být předáno vedení GŘ HZS ČR vyhodnocení o čerpání rozpočtu. To předkládá finanční odbor GŘ a sestavuje za pomoci podkladů všech organizačních sloţek státu, zároveň od příkazců operací GŘ HZS ČR a jsou zde pouţita i data z EKIS. Díky tomuto vyhodnocení můţe GŘ HZS ČR, na poradách vedení a poradách s krajskými řediteli přijímat opatření a nápravy vedoucí ke zlepšení současných stavů. K sestavení návrhu na státní závěrečný účet se vyuţívají stanovené postupy, které uvádí zákon č. 218/2000 Sb., a pokyny ekonomického odboru Ministerstva vnitra. Tyto pokyny jsou podkladem pro jednotlivé organizační sloţky státu, které je zpracují za svou organizaci a postoupí je finančnímu odboru GŘ k celkovému zpracování za HZS ČR. V pokynech jsou jasně vymezeny postupy, které se uplatňují v podmínkách HZS ČR, ve vztahu s ekonomickým odborem MV správcem kapitoly. Ve zpracovaných materiálech jsou uvedeny všechny ukazatele příjmů a výdajů. Nesmějí chybět ani mimorozpočtové zdroje organizačních sloţek státu, kterými bylo hospodařeno v minulém rozpočtovém období. Na samém počátku nového rozpočtového období je zpracován i návrh na vyuţití nároků z nespotřebovaných materiálů. Tyto nároky jsou obsaţeny ve vypracovaném závěrečném účtu a jsou nárokem té organizační sloţky státu, která je vytvořila. Nemalým finančním přínosem jednotek hasičských záchranných sborů mohou být i kraje, tedy krajské úřady. Celá řada z nich se totiţ pravidelně či mimořádně podílí na financování těchto jednotek nebo na nákupu materiálů pro jednotky HZS ČR v daných krajích. V této oblasti se setkáváme s různým přístupem napříč celou republikou. Není výjimkou, ţe na potřeby HZS ČR nevyčleňuje kraj ţádné prostředky. Mohou být uvolněny i mimořádné pomoci, a to jednorázovým usnesením zastupitelstva kraje, například prostřednictvím finančního daru. V největším měřítku však dochází k pravidelnému spolufinancování, a to částkou, která je schválena bezpečnostní radou kraje a je začleněna do rozpočtu kraje (viz tab. č. 2). Nejednotnost panuje i ve způsobech, jakými jsou prostředky pro jednotky vyuţity. V některých případech dochází k převodu stanovené částky do rozpočtu HZS kraje a hasiči pak mohou financovat jakoukoli činnost či nakoupit materiál nebo 40

41 techniku, kterou zrovna potřebují. Velmi hojně vyuţívanou alternativou je i nákup prostředků přímo krajským úřadem, který i provede výběrové řízení, a předá je do uţívání jednotek HZS. V ojedinělých případech je podobná forma aplikována i přímo městy. Jedná se převáţně o velká a bohatá města, která se mohou rovněţ podílet na spolufinancování jednotek Hasičského záchranného sboru ČR. Zcela stejný postup krajských úřadů panuje i v oblasti jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Tab. č. 2 Finanční příspěvky krajských rozpočtů KRAJ SDH HZS ČR SDH HZS ČR Hl. m. Praha ,- 0, ,- 0,- Středočeský , ,- neprojednáno Neprojednáno Liberecký , , ,- 0,- Ústecký , , , ,- Karlovarský ,- 0,- neprojednáno neprojednáno Plzeňský , , , ,- Jihočeský ,- 0, , ,- Vysočina , , , ,- Královéhradecký , ,- neprojednáno Neprojednáno Pardubický ,- 0, ,- 0,- Moravskoslezský , , , ,- Olomoucký , , , ,- Zlínský , , , ,- Jihomoravský , , , ,- Zdroj: vlastní zpracování Financování jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí V získávání prostředků v jednotkách poţární ochrany, které jsou zřizovány obecními a městskými úřady z řad dobrovolných hasičů, je prvořadým a nutno říci, ţe v mnoha případech i jediným nebo rozhodně nejdůleţitějším poskytovatelem jejich samotný zřizovatel, tedy obce či města. Ty tak plní povinnosti na úseku poţární ochrany stanovené právními předpisy. Výše poskytnutých prostředků je součástí rozpočtu obecního nebo městského úřadu, případně magistrátu města. Velitel místní jednotky nebo velitelé jednotek, v případech, ţe je město zřizovatelem více jednotek, předloţí před schvalováním rozpočtu obce návrhy na 18 Ustanovení 2 3 Zákona 238/2000Sb. o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů 19 Ustanovení 3 10, ustanovení Zákona 218/2000Sb. o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů 20 Osobní kontakt s vedoucími pracovníky krizových odborů krajských úřadů ČR neveřejné informace 41

42 zakoupení poţadovaných prostředků pro účely jednotky poţární ochrany. Zpravidla je mu ze strany obce stanovena celková suma, která pravděpodobně bude uvolněna na potřeby jednotky. Zastupitelstvo návrh rozpočtu, ve kterém je zahrnuta i poloţka zajišťující vybavení jednotek, projedná, a po jeho schválení můţe docházet k postupnému, případně hromadnému nákupu poţadovaných prostředků poţární ochrany. V případě neschválení rozpočtu v daném termínu je přistoupeno k rozpočtovému provizoriu, kde se počítá s uvolňováním finančních prostředků jen nezbytných pro zajištění fungování jednotky poţární ochrany. Rozpočet je problémem celé řady měst a obcí, které vedou nekončící spory o výši poskytnutých investic pro jimi zřízené jednotky. Dle legislativy nejsou jasně stanoveny výše prostředků, které mají být dostačující pro jednotky PO. Povinností obce tak zůstává mít funkční a akceschopnou jednotku. O standardu jejího vybavení se tak vytvářejí mnohostranné pohledy, bez jasně daných předpisů. Záleţí pak čistě na vztahu obce k takovémuto subjektu, zda záleţí zastupitelům, kteří návrhy přijímají, na úrovni vybavení jednotek poţární ochrany věcnými prostředky, ochrannými pomůckami a dalšími zařízeními, se kterými jednotky mají moţnost zasahovat u mimořádných událostí. Jedním z několika dalších způsobů získávání financí pro JSDHO je jiţ výše zmíněná neinvestiční dotace z rozpočtu MV GŘ HZS ČR, které jsou poskytovány do rozpočtů krajů a hl. m. Prahy na výdaje spojené s činností jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí. Tyto prostředky jsou poskytovány formou účelově vázaného příspěvku krajům, přičemţ se vychází z ustanovení právních předpisů. Jednotlivé kraje na území České republiky jsou povinny hradit jednotkám sborů dobrovolných hasičů vybraných obcí náklady spojené se zásahy mimo jejich územní obvod, a spolupodílí se tak na finanční zajištěnosti jejich akceschopnosti i pořízení a obnově poţární techniky. Tím je částečně přenesena povinnost státu na tyto kraje. Je tak zajištěno zabezpečení plošného pokrytí území kraje (viz tab. č. 3 a graf č. 1). Pouţitý graf vyjadřuje procentuální podíl připadající na jednotlivé kraje z celkové sumy. Pokud je právními předpisy vyţadováno zřízení jednotky kategorie JPO II v obci, tedy jednotky k zajištění akceschopnosti mimo svůj územní obvod a to v početním stavu jednoho nebo dvou druţstev, je obci zajištěna dotace k zabezpečení nepřetrţité pracovní pohotovosti mimo pracoviště. Obec v pozici zřizovatele jednotky všech kategorií je povinna na základě právních předpisů zajistit účast velitelů a strojníků SDH obce na jejich odborné přípravě. Tu pořádá HZS kraje a je stanovena v rozpisu hasičského záchranného sboru kraje. Refundace ušlých mezd členů jednotek, absolvujících tuto odbornou přípravu, a náklady s tím spojené, jsou rovněţ hrazeny z účelové neinvestiční dotace z rozpočtu MV GŘ HZS ČR. 42

43 Dotace je poskytována do rozpočtů krajů. V případě, ţe kraj tyto prostředky poskytne přímo obcím, jedná se o výdaj z rozpočtu kraje do rozpočtu obce za podmínek, které stanoví zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Výše poskytovaných částek vychází z koncepce poţární ochrany kraje, z plošného pokrytí území kraje jednotkami PO, úrovně materiálního vybavení jednotek SDH obcí a dodrţování struktury plánu odborné přípravy pro JSDHO, zpracované HZS kraje. Přihlíţí se rovněţ k ţádostem příslušných krajů. Vypracované návrhy jsou předkládány k podpisu generálnímu řediteli HZS ČR. Tab. č. 3 Účelová neinvestiční dotace MV-GŘ HZS ČR Kraj Účelová neinvestiční dotace v Kč (v tis. Kč) Hl. m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomoucký Moravskoslezský Zlínský Celkem Zdroj: vlastní zpracování 21 Graf č. 1 Účelová neinvestiční dotace vyjádřená v procentech 14% 9% 1% 9% 4% 6% 5% 9% 6% 5% 6% 7% 9% Hl.m. Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královehradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Olomocký Moravskoslezský Zlínský Zdroj: vlastní zpracování 10% 21 Interní sdělení ekonomického odboru GŘ HZS ČR 43