Korsika na kole... aneb cyklistika po nádherném ostrově...

Transkript

1 Korsika na kole... aneb cyklistika po nádherném ostrově... S myšlenkou projet ostrov Korsika na kolech přišel Dalibor a vzhledem k tomu, že jsme tam v roce 1998 byli a moc se nám tam líbilo (reportáž z GR20» /Korsika--vysokehory-plne-vod-a-tuni), ani chvilku jsme neváhali. Nakonec se nás sešlo sedm statečných a jediná cestovka, která nám byla schopna v krátké době navrhnout přepravu, jídlo a ubytování (i s našimi koly) byl Kudrna. Opravdu ideální jak ostrov poznat je ze sedla kola. Většina korsických silnic je úzkých, auta nebo autobusy mohou zastavovat jen v určitých místech, ale na kole nebo na motorce se dostanete prakticky kamkoliv, takže zastavit v úzkém místě a vychutnat si krásnou scenérii není vůbec problém. Korsika je sice až čtvrtý největší ostrov ve Středozemním moři po Sicílii, Sardínii a Kypru, ale je z nich nejhornatější a nejméně zalidněný. Na celém ostrově žije přibližně 250 tisíc obyvatel, z toho téměř polovina v největších městech Ajaccio a Bastia. Mohutné pohoří s nejvyšší horou Monte Cinto (2.706 m.n.m.) se táhne od severovýchodu na jihozápad a dělí tak ostrov na dva kulturou, tradicemi i životním stylem naprosto odlišné regiony Pumonti (předhoří) a Cismonte (záhoří). Přes horský řetězec se dá dostat čtyřmi silničními průsmyky Col de Vergio (1.477 m.n.m.) na severu, dále k jihu pak Col de Vizzavona (1.163 m.n.m.), Col de Verde (1.289 m.n.m.) a Col de Bavella (1.218 m.n.m.). Všechny průsmyky jsme si projeli a je to zážitek! Silnice jsou poměrně kvalitní a jejich sklon je opravdu poz-vol-ný. Stoupání jsou tak sice dost dlouhá, ale bez větších rozdílů ve sklonu a tedy nutnosti často přehazovat. Odměnou táhlých stoupání jsou vám zase dlouhé sjezdy. Ale někdy je opravdu nejkrásnější se zastavit a kochat se červené útesy, malebné zátoky, úzké soutěsky a chladné kaňony, přelidněné průsmyky i prázdné pláže. Byli jsme zde v květnu ideální čas, ještě není sezóna a kempy jsou prázdné, příroda je v rozpuku, všechno je zelené a kvete a nádherně voní. Další pozitivum je ještě snesitelná průměrná teplota (min.10 C,max.25 C), možnost koupání a málo srážek. Projeli jsme Korsiku od severu na jih a zase zpátky, sem tam přes horský hřeben, někdy i v rovinách podél pobřeží. Viděli jsme krásné podmanivě staré vesničky a středověká městečka (Sartène), projeli se lodičkou okolo Bonifacia, odháněli prasata z cesty a jednou i čekali až se cesta před námi dostaví. Na úzkých cestičkách vysoko nad mořen tajili dech z té výšky a pili výborné místní vínko a k tomu zakusovali speciality plesnivé sýry a sušené maso. Za devět dní jsme ujeli celkem 570km a na závěr našeho putování jsme si udělali relax na pláži. 1.den - neděle 10. května 2009 Col de Teghime Saint Florent Lozari (51km) Jak se dá dostat na Korsiku a co všechno nám zajišťovala naše cestovka si přečtěte v části» doprava na Korsiku. Po vylodění jsme dlouho neváhali a autíčkem vyjeli do sedla Col de Teghime (536 m.n.m.). Nad Korsikou byl mírný opar, ale to nám nevadilo. V sedle jsme vyndali kola, napumpovali duše a kochali se krásným rozhledem k oceánu a taky představou několikakilometrového sjezdu. Hmm, pro začátek nenáročná varianta. V sedle je křižovatka silnic a památník bojů ze 2.svět. války, u kterého je možnost pohodlně na boční souběžné cestě odstavit auto nebo autobus. Ze sedla jsme se spustili po D81 směrem k St-Florent, čímž jsme vynechali Cap Corse (to je ten severní výběžek Korsiky, z té pěsti ten vztyčený palec). Jednak nemůžeme být všude, jednak jsou zajímavější trasy okolo pobřeží než ty na 1

2 Cap Corse. Již během pár kilometrů si nás Korsika získala rozmanitá krajina, příroda, krásné moře na dohled a parádní panoramata. V první dědince Commune Égl. St-Martin je krásný kostel a nad domem u silnice vlaje korsická vlajka s mladým pirátem. Hezkým městečkem u pobřeží St-Florent jen projíždíme, čeká nás mírné stoupání do vnitrozemí. Cesta se hodně vlní a jde skoro celá vidět, což na psychice moc nepřidá, když vidíte na protějším svahu její zatáčky, zdá se to jako v nedohlednu. Konečně v sedle Bocca di Vezzu (311 m.n.m.) hory mizí a my poprvé vidíme zasněžené vrcholky dvoutisícových velikánů. Zapomenu si vypnout botu (poprvé testovány nové boty a fungl nové kolo) a padám na vyhřátý asfalt, uf, naštěstí jen odřené koleno a loket. Následuje sjezdík až k silnici N 197. Po té sice jezdí o hodně víc aut než na okresce, ale je zde široká krajnice. Silnice nás skrz obrovský zářez přivede až k moři. Je podvečer a kempujeme v prvním městečku Lozari v kempu Le Belgodére. Podrobné popisy všech korsických kempů, ve kterých jsme bydleli viz část» kempy. délka trasy: 51km čas jízdy: 2:40h maximální rychlost: 55km/h průměrná rychlost: 19,1km/h 2.den pondělí 11. května 2009 Lozari L lle de Russe Calvi Porto (120km) Čeká nás nejdelší etapa na Korsice. Z kempu až do Calvi (31km) jedeme podél pobřeží po dost frekventované hlavní silnici N97. Cestou obdivujeme krásné zátoky (zejména tu v Algajole) a souběžnou železnici. Za Algajolou cesta mírně stoupá až do Lumia, pak je hezký 6km sjezd až do přístavního městečka Calvi. V Calvi odpočíváme na nádherné srpovité pláži, na které si hrají místní ragazzi a ze které je vidět citadela a zasněžené vrcholky hor. V Calvi nejdeme na D81b a užíváme si úzké silničky vinoucí se po pobřeží. Podle mne to je jedna z nejkrásnější cest na Korsice. Skály jsou nažloutlé, občas se z moře přihrne hustá mlha, podél cest rostou vlčí máky a jiné kytky a skoro nikdo tu nejezdí (pro autobusy a větší auta je tato silnice uzavřená). Je to bohem zapomenutý kraj bez domečků, silnice se klikatí ve svahu nad mořem, kde občas kotví jachty v jasně modré slané vodě. Jede se skoro po rovině, občas velmi mírné stoupání a pozvolné sjezdy. Na křižovatce s D81 váháme, zda si zajet do městečka Galéra, ale čeká nás ještě hodně kilometrů, tak odbočku (po D351) neabsolvujeme a šlapeme 13km do vnitrozemí do kopečků až do sedla Palmarella (408 m.n.m.). Ze sedla Palmarella je to pěkně dolů, asi po 7km se cesta narovná a pak jen 3km stoupání do sedla Bocca a Croce (272 m.n.m). V jednom údolí je velký opuštěný rozpadlý dům, jsou zde jen pastviny a nádherně vonící tlející listy velikánských stromů. Silnici občas vidíte pěkně zařezanou v protějších svazích údolí, jsou to fakt zajímavé serpentínky. Ze sedla Bocca a Croce pomalu pokračujeme přes vesničku Partinello k výhledům u Capu Paolu. Porto už je skoro na dohled a všichni se těší na odpočinek, sluníčko už skoro zapadá a nás čeká ještě 4km prudký sjezd, abychom se přes poslední kopec dostali k Portu. Nízko položené slunce osvětluje červené skály a fotíme krásná panoramata. Do Porta sjíždíme, čtverhrannou věž, dominantu přístavu, pozorujeme shora a ještě na závěr kufrujeme ve svazích špatného kempu. Byli jsme ubytovaní v Kemp Les Oliviers. Vjezd do kempu je úplně těsně před mostem přes údolí! Nesplést s druhým kempem v těsné blízkosti, ten je přístupný přes parkoviště za obchodem Interspar. délka trasy: 120km čas jízdy: 6:55h maximální rychlost: 48km/h průměrná rychlost: 17,2km/h 2

3 3.den úterý 12. května 2009 Porto Piana a zpět (25km) Z Porta do Piany je to jenom 10km. Lepší je vyrazit ráno, jednak je po cestě méně turistů, a také jedete trošku ve stínu, než se sluníčko spoza kopce přehoupne. Cesta se celá vine do mírného kopečka, ale budete určitě dělat kochací zastávky, takže to není náročné. Červené rozsochaté skály Calanches jsou památkou Unesco, tyto porfyry jsou erozí tak vykutané, že vytváří bizarní tvary hlavu psa, čepeček, želva, srdíčko V jedné zatáčce je i začátek trailu ke staré pevnosti, ze které jsou prý krásné výhledy na moře. Stačí si po cestičce zajít k mohutné skále. V další zatáčce pak je obchod se suvenýry s vyhlídkovou terasou. Piana je malinkaté malebné městečko s pár kavárničkami a restauracemi. My jsme si dali frapé (sice jsme jim museli vysvětlit jak se to dělá, ale udělali nám ho z výborné kávy) a pak v pohodě sjeli zpátky do Porta. Z kempu do centra Porta (tj. k pobřeží) je to asi 1,7km. Městečko je děsně turistické, najdete tu množství restaurací (pozor na to, že v době našeho oběda bývá siesta a některé otvírají až okolo hod. nebo mají velmi omezenou nabídku jídel. Můžete si zajít na strážní věž (s jehovistama opravdu nic nemá společného), vstupenka za 2,50 vám platí i v místním akváriu. Nebo si můžete zajít na krásnou oblázkovou pláž a relaxovat jako my. délka trasy: 25km čas jízdy: 1:55h maximální rychlost: 41km/h průměrná rychlost: 13,1km/h 4.den středa 13. května 2009 Porto Evisa Col de Vergio (1467m.n.m.) Calacuccia (58km) Tak dneska nás čeká nejvyšší průsmyk Korsiky, je to bratru 33km stoupání a jako dáreček pak 22km sjezd. Z Porta cesta vede mírně nahoru, z úzké silničky jsou výhledy na malebné vesničky na protějších svazích údolí (Ota), sem tam nějaká studánka či odpočívadlo. Potkáváme také divoká prasata a pasoucí se kozy. Za křižovatkou k osadě Marignana silnice zmírňuje svůj sklon, před Evisou je pak odpočívadlo s výhledem na údolí Spelunca. V Evise nic moc není, je to však dobré místo na odpočinek. Končí zde u místního hřbitova trail přes Speluncu (proč právě tam?). Z Evisi pak silnice nabírá na sklonu, ale naštěstí je to převážně v lesích, takže vás polední slunce nezdeptá úplně. Další odpočinek je u Forêt d Aitone - bílá socha madony, přírodní rašeliniště na velikých plochých skalách. Můžete si také zajít po pěšince dolů k vodopádům, kde se dobře medí. Teplé skály a tůňky místní říčky. Bacha na otravná prasata! V sedle Col de Vergio určitě zastihnete moře turistů, kteří zde vystoupí z autobusu a fotí se u cedule s nadmořskou výškou. Velikánská socha symbolizuje nevímco, ale výhledy jsou parádní zasněžené hory, malebná údolíčka a nádrž Calacuccia, kam bychom dneska rádi dojeli. A pak je nádherný mírný a děsně dlouhý sjezd! Výhledy na okolní hory, prudké říčky, můstky a všudypřítomná prasata tak na ty si dejte bacha, ať vám nevběhnou do cesty. Těsně před Albertacce, v místě soutoku dvou kaňonů, se nachází dva staré kamenné mosty. Spíme v kempu Acquaviva. Je dobře značený od cesty, leží kousek před městečkem Calacuccia, kde se dá zajít pohodlně pěšky a v místním obchůdku nakoupit suroviny na vaření, ovoce i zeleninu. My jsme měli francouzské sýry a místní výborné vínečko. Další kemp je ještě v Lozzi, a říká se, že je lepší. Pro turisty, co mají v plánu jít na Monte Cinto, tak určitě. délka trasy: 58km čas jízdy: 4:15h maximální rychlost: 37km/h průměrná rychlost: 13,6km/h 3

4 5.den čtvrtek 14. května 2009 Calacuccia Corte Col de Sorba Col de Verde Cozzano Olivese Olmeto (na kole 70km) Od velké hydro-přehrady u městečka Calacuccia sjíždíme k osadě Castrila. Silnice se hezky vine podél skal a převisů - dávejte bacha, jestli něco nejede, auta preventivně před vjezdem do zatáčky troubí! Soutěska je vymletá dravou řekou, dolů až k vodě se nesmí, co kdyby upouštěli přehradu. Na 15km klesnete o 500 výškových metrů a pak si vyjedete sedlo Bocca d Ominanda (654 m.n.m.). Ze sedla už jde vidět město Corte a údolí řek Tavignano a Restonica, které jsou moc hezké. Corte je universitní historické město, je tu spousta stánků a obchůdků a dole pod kopcem i velký supermarket, kde se dá dobře nakoupit. Z Corte je to po hlavní silnici N193 na jih, jezdí tam dost aut, tak jsme se nechali vyvézt, ale za Vivariem je odbočka na D69 a tam je to už v pohodě. Cestička se vine do kopečka (asi největší stoupání), je dost úzká a překvapuje nás, že nikoho nepotkáváme. Serpentiny na Col de Sorba (1311 m.n.m.) jsou boží! Všude okolo je shořelý les, tak je daleko i vidět. Pak nádherný sjezd a zase stoupačka na Col de Verde (1289 m.n.m.). Tady je mlha a začíná jemně poprchávat. Hned u cesty stojí útulná chata a tak se rozehříváme u čaje a kávy a kecáme s mladou obsluhou. Ze sedla je to zase parádní sjezd dolů, v Cozzanu se z D 69 odbočí na D757 (značené to není, tak jsme se ptali místních dědulů). Dostáváme se do největšího korsického zapadákova, kolem cesty jen šáší a pastviny. Asfalt už několik desítek let nikdo neopravil, dost pochybujeme, zda jedeme dobře. Přejíždíme kaňon řeky Taravo a už jsme v pidivesničce Olivese. V kavárničce si dáváme kafe a necháme se odvést do kempu Vigna Maggiore za Olmetem. 6.den pátek 15. května 2009 Olmeto Propriano Campomoro Sartène kemp la Ferme (63km) V noci popršelo, tak přibalujeme na cestu raději pláštěnky, které se osvědčí. Sjíždíme do přístavního městečka Propriano. Tady můžete dokoupit, co vám chybí, všude jsou nějaké obchůdky a není to velké. Z městečka kousek po N196 a odbočit na D121 Campomoro (je to někdy špatně značené, ale sledujte šipky letiště). Klasika 10km do kopečka na Belvedere a pak zas dolů k nádherné zátoce s hezkou dlouhou pláží. Protože je to slepá, tak se vrátíme na Belvedere a pokračujeme po D21 do Grossy (starý kostel). Odsud už je to parádně dolů kolem různě tvarovaných skal a země nikoho. Po D48 a N196 se vraťte do městečka Sartène. Je to nádherné středověké městečko, které stojí za vidění. Nelekněte se, když před městečkem pojedete několik kilometrů okolo hřbitova, krevní msta tu dříve byla na denním pořádku. My jsme pojedli na malebném náměstíčku Place Porta (ofic. název Place de la Libération se moc u místních neujal) salát, pizzu, výborné místní vínko a na závěr palačinky. Průchodem se z náměstí dostanete do starobylé čtvrti Santa Anna s labyrintem úzkých uliček a domů připomínající malé pevnosti. Dole pod historickým kopečkem je supermarket na doplnění zásob. Ze Sartène jedeme asi 15km k odbočce vinařství St. Martin (resp. Camp La Ferme). Kemp je hodně ve svahu, záchod, sprcha s teplou vodou a umývárka jsou v jednom stylovém domečku nahoře. délka trasy: 63km čas jízdy: 4:20h maximální rychlost: 49km/h průměrná rychlost: 14,6km/h 4

5 7.den sobota 16. května 2009 kemp la Ferme Bonifacio (projížďka lodí) Chera - Porto Vecchio kemp U Pirellu (83km) Tak dneska to bude zase trošku delší jízda. Až do Bonifacia jedeme po N 196, cesta je spíš tranzitní, celkem nezajímavá, pouze u pobřeží je Lví skála. Zato město Bonifacio je úchvatné stojí na 60-80m křídové skále, útesu, který se pomalinku rozpadá. Město je opevněné s nepřeberným množstvím uliček, průchodů a tunýlků. Pojíst se dá úplně kdekoliv, my jsme si vybrali přístav, tam bylo nejvíc klidu, a pak si vyjeli na lodičce (sleva pro skupinu 12 ). Lodička nás vezla asi hodinku, podívali jsme se na skály od moře, zajeli i s lodí do podbřežní jeskyně a do blankytné zátoky. Taky se dá na lodi jen tak ležet a kolíbat se. Z Bonifacia vyjedeme po N198, ale po 10km odbočíme doleva na D 59 směrem na Cheru, je to sice do kopce, ale jet furt po hlavní silnici je dost otrava. Jsme v kraji korkovníků a voňavých pastvin, vypadá to tu jako kdybychom tu byli sami, a taky že jo! Z Chery popojedeme na Petra Longa Salvini, odtud krásný sjezd serpentinami až k N198. Po 6,5km odbočte na rondelu doprava a jeďte asi 5km ke kempu U Pirelů. Kemp je vpravo ve svahu a má nádherný bazének k relaxu. K pláži je to 800m. Ke kempu můžete odbočit už dříve, ale pojedete okolo resortů nahoru a dolů (snad 1000x), ze severní strany poloostrova, na kterém kemp leží, je cesta mnohem příjemnější. délka trasy: 83km čas jízdy: 4:48h maximální rychlost: 49km/h průměrná rychlost: 17,2km/h 8.den neděle 17. května 2009 Porto Vecchio L Ospedale Zonza (55km) Dnešní etapa je horská. Spíš do kopce než s kopce, sjezdů si užijeme více až zítra. Ráno se v kempu spouští automatické zavlažování, tak si schovte sušící se prádlo, nebo mějte připravený hrnec na překrytí nepohodlné trysky. Z kempu se dá zajet do blízkého Porto Vecchia, z města vyjet na západ na D386 směrem na l Ospedale. Je to nekonečná 20 km cesta do pozvolného kopce. Občas se na cestě objeví nápis eau, a až ve vesničce pak další kašna. Jsou tu i dvě restaurace s vynikajícím výhledem na pobřeží. Nečekejte, že to je konec stoupání, ale po odpočinku to není tak strašné. Ještě vyjet kolem domku se slunečními hodinami až do sedla, pak k jezeru. Ještě jedno sedýlko s kavárničkou La cascade (mají výborné Illy). Pak sjezd směrem k Zonze, ale ještě než k ní dojedete, tak je v lese odbočka ke kempu Camping Municipal de Zonza (www stránky nemají, poklidné útočiště v lese, romantika, do Zonzy to je asi 3 km po D368). délka trasy: 55km čas jízdy: 3:46h maximální rychlost: 49km/h průměrná rychlost: 14,6km/h 9.den pondělí 18. května 2009 Zonza col de Bavella Solenzara (45km) V kempu kvetly stromy, všude byl žlutý pyl (je to ale jen jednou za 7 let). Večer šmejdila po kempu malá liška. I přes svoji značnou odlehlost je městečko Zonza vybaveno obchůdky a restauracemi, nesmí vás jen zmást kruhový objezd okolo kandelábru na náměstí. Odtud už jen 10km do kopečka do sedla Bavella (1218 m.n.m.). Ze sedla jsou nádherné výhledy na okolní skály a moře turistů, které tu vystoupí z busu. Ze sedla se dá vyrážet ke skalám (horolezci) nebo na tůry (turisti) a nebo nádherně sjet na kole až k moři, což čeká nás. Těch posledních 30km je fakt pohoda, ještě jedno malé sedýlko Bocca di Larone a pak už jen 5

6 odpočinek na pískových plážích Korsiky. Sjezd je údolím říčky Solenzary, která se postupně mění v řeku až se nakonec vleje ve stejnojmenném městečku do moře. Kemp Côte des Nacres je umístěn cca 150m vpravo od křižovatky s hlavní silnicí (směr Bastia). Kemp je přímo na pláži, moc stromů na ukrytí před sluncem tam není. Po pláži se dá dojít až do městečka (pamatujte na siestu), musíte jen překonat mělký brod šířky asi 10m den úterý a středa května 2009 Na pláži jsme se slunili, odpočívali a blbli. Vzhledem k tomu, že nám trajekt jede z Bastie, tak jsme se další den přesunuli o pár set km severněji do dalšího kempu. Cestou jsme chtěli zaparkovat v kempu Olmelo, ale vystartovala na nás čarodějnice (prý majitelka kempu), a hlavně kemp je dost ošajstlich, tak tam nejezděte! My našli nakonec kemp Calamar na odbočce k osadě Prunete. Ten je úplně boží! Nad váma tu rostou olivovníky a vytvářejí takový deštníček nad stanama. Sociální zařízení je úžasně čisté a krásné a na pláž vede vlastní branka přímo z kempu. Vedle kempu je výborná restaurace Le San Carlu. Mapa Korsiky My jsme používali francouzské silniční mapy Bastia/Coorte a Ajaccio/Bonifacio 1: stažené z internetu a vytisklé na listy A3. Na každou etapu jsme si brali vždycky jen tu mapku, kterou jsme potřebovali (do fólie A3). K dispozici ke stažení i na. Podrobnost je dostatečná, nic lepšího patrně neexistuje (pokud jo, tak dejte vědět). Doprava na Korsiku Tak my jsme si od cestovky Kudrna nechali zajistit dopravu tam i zpět, kempy, přejezdy, trajekty a polopenzi. Tu zajišťoval Danger - kuchař, bavič a řidič v jednom. Dokonce nám po vyúčtování ujetých kilometrů i něco vrátili. Musím říct, že to bylo super jezdit na lehko, občas načepovat čerstvou vodu, těžké úseky se nechat vyvézt. A přijet v podvečer rovnou ke stolu s večeří. Konečná cena byla nakonec Kč za 12 dní. Kempy na Korsice My jsme na Korsice byli v půlce května, většina kempů již fungovala, mimo některé kempy na pobřeží, které začínali sezónu od Kempy byly většinou úplně prázdné a my jsme je měli sami pro sebe. Nedovedu si představit, že mohou být v sezóně přecpané turistama stan na stan. Jet před sezónou je vychytávka, jednak kvůli kempům, ale také kvůli počasí. Teploty v květnu jsou ještě pro cyklistiku přijatelné. kemp Le Belgodére ( Z hlavní silnice je odbočka přímo ke kempu. Na stránkách je nejlepší kliknout na "virtual visit". Nejlepší místa jsou vedle umývárek. kemp Les Oliviers ( Vjezd do kempu je úplně těsně před mostem přes údolí! Nesplést s druhým kempem v blízkosti, ten je přístupný přes parkoviště za obchodem Interspar. Kemp je terasovitý a chvilku trvá než se z recepce dostanete ke stanu, musíte projít kolem parádního bazénu do 6

7 hodně prudkého kopce. Bazén je v ceně a má spoustu tůněk a vodopádků - budete z něj nadšeni! kemp Acquaviva ( Kemp je dobře značený od cesty, leží kousek před městečkem Calacuccia, kde se dá zajít pohodlně pěšky a v místním obchůdku nakoupit suroviny na vaření, ovoce i zeleninu. V kempu se pasou ovečky, tak se ráno nelekněte jejich zvonečků. Po kempu jsou volně stololavice, tak je dobré nějakou "obsadit", hodí se večer k posezení u vínečka. kemp Vigna Maggiore ( Je ve svahu nad Olmetem, všude rostou borovice s velkýma šiškama. U vchodu je malý bazén a restaurace, v době naší návštěvy restaurace ještě nebyla v provozu a bazén se teprve napouštěl (řekli jsme si o slevu). Camp La Ferme Rodinný kempíček ve svahu nad údolím, docela velký, ale umýváren moc nemá. Jedna je dole u vchodu, další záchod, sprcha s teplou vodou a umývárka jsou v jednom stylovém domečku hodně nahoře. kemp U Pirelů ( Kemp je vpravo ve svahu a má nádherný bazének k relaxu. K pláži je to 800m. Je taktéž terasovitý se speciélními místy pro opékání. Ráno se kropí neviditelným zavlažovacím systémem, takže si dejte pozor na sušící se prádlo. Camping Municipal de Zonza Úplná romantika v lese. Malý kemp, v této oblasti jediná možnost k přespání. Pozor při parkování auta na všudypřítomné stromy. Večer se kempem potulovala malá mlsná liška. kemp Côte des Nacres ( Kemp je přímo na pláži, moc stromů na ukrytí před sluncem tam není. Má i chatky. Po pláži se dá dojít až do blízkého městečka Solenzara (bacha na siestu), musíte jen překonat mělký brod šířky asi 10m. kemp Calamar ( Kemp leží na odbočce z N198 k osadě Prunete. Kemp je úplně boží! Nad váma tu rostou olivovníky a vytvářejí takový deštníček nad stanama. Sociální zařízení je úžasně čisté a krásné a na pláž vede vlastní branka přímo z kempu. Vedle kempu je výborná restaurace Le San Carlu. Jídlo a pití V každé trošku větší vesničce se najíte, východní pobřeží je kapitola sama pro sebe. Tam je to všechno nachystáno pro turisty. Korsika je rozdělena po francouzském způsobu na apelace a daří se zde díky teplému podnebí velmi dobře vínům. Nám chutnala bílá vína, ale příjemnější rosé slavilo taktéž úspěch. Vínem v krabicích nepohrdejte, je sice stolní, ale vynikající. Třeba 5l krabice má i vlastní kohoutek, takže obsluha takovéhoto soudečku je parádní. A k tomu nezapomenutelné francouzské sýry, mňam! Doporučujeme také ochutnat místní sušené maso a čerstvé ryby, je to sice trošku dražší, ale ten zážitek! 7

8 Ceny: Pizza 6,0 až 10 Korsický salát 7,0 Kafe 1,4 až 2,70 Palačinky s náplní 2,20 až 4,00 Víno 7,00 Voda (karafa) obyčejně zdarma, ale někde se platí Počasí Korsika svým umístěním patří do středomořského klimatu. Rozdíly v teplotách a množství srážek je dáno obdobím roku a nadmořskou výškou. Nejteplejší měsíce jsou červenec a srpen (průměrná denní teplota 27,5 a 27,7 C) stejně jako měsíce s nejmenším množstvím srážek, taky voda v moři je nejteplejší. - aktuální počasí v Bastii, jinak náš oblíbený server na určení počasí kdekoliv na světě - na 3 dny po hodinách + 15tidenní předpověď Dobré tipy Na trajektu si najděte místo nahoře na palubě pod malou stříškou, pokud budete vystaveni slunci, tak se natřete!! Mořský vánek je velmi příjemný, ale proti slunci vás neochrání. Vemte si šňůru na prádlo, lépe se vám budou sušit věci. V kempech je stromů dostatek, tak se přivázat v pohodě dá. Skládací židlička (podprdelník) se také shodne! Čepujte si čerstvou vodu, kde to jde. Cestou většinou na nic nenatrefíte, než se objeví první dědina. Občas u cesty jsou místní fontánky většinou s pitnou vodou (zeptejte se místních). Stanovat mimo kempy se moc nedoporučuje, už kvůli častým požárům. Taky jsme některé viděli, a to byl květen! Co určitě vidět: Calvi, Porto, Sartène, Bonifacio. Nádherný je úsek z Calvi po D81b na jih, krátký úsek z Porta do Piany okolo skal Calanches a serpentiny na Col de Sorba. Odkazy všechno, co potřebujete vědět o ostrově ve Středozemním moři z nejznámější encyklopedie cokoliv o Korsice doplněné velmi specifickou místní hudbou cyklistické putování české skupinky, něco podobného, co jsme absolvovali i my (2006) 8

9 cyklistický deník Marti a Radima z putování po Korsice (2006) s dobrýma radama, co si vzít s sebou a tak... web skupinky anglických nadšenců cestujících na kole po zajímavých místech planety TODAY IN CORSICA ( Blog se zajímavostma z Korsiky, novinky čerstvé, přímo z ostrova český web o všem, co vás na Korsice zajímá česky psaný web o Korsice, hodně krýtkých článků 9