Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností z pohledu makléřské firmy

Transkript

1 PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ ÚSTAV PRÁVA A HUMANITNÍCH VĚD Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností z pohledu makléřské firmy Bakalářská práce Vedoucí práce: JUDr. Andrea Hrdličková Jméno a příjmení autora: Iveta Prokešová Brno 2009

2 Ráda bych na tomto místě poděkovala paní JUDr. Andree Hrdličkové, vedoucí bakalářské práce, za čas, který mi věnovala a za její cenné rady a připomínky, jež mi pomohly vytvořit konečnou podobu této práce. 1

3 Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností z pohledu makléřské firmy vypracovala samostatně s použitím pramenů, které uvádím v seznamu. Souhlasím, aby moje práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Tato práce nesmí být použita k jiným než studijním účelům. V Brně 2.ledna

4 Abstrakt Tato bakalářská práce se dělí na dvě základní části. V první, teoretické části, se zabývám úvodem do dané problematiky odpovědností za škodu z provozní činnosti, s uvedením návazností na přehled právních předpisů, jejich specifikací ve vztahu k náhradě škody. V druhé, praktické části, vycházím z vlastních zkušeností práce pojišťovacího makléře a vyhodnocuji oprávněnost nutnosti existence předmětného pojištění odpovědnosti za škodu, jako nezbytný ochranný prostředek a možnost minimalizovat následky takto vzniklých škod. Abstract This bachelor work is divided into two basic parts. In the first, theoretically part, I occupy with an introduction to the given problems responsibility for damage of operating activities, indicating the connection to the summary of the legislation, their specifications in relation to compensation. In the second, the practical part, based on experience from my own work insurance broker I evaluate the legitimacy of the need for the existence of the insurance liability as a necessary protective equipment and the ability to minimize the consequences of the resulting damage. 3

5 Obsah 1. Úvod Cíl bakalářské práce Metodika bakalářské práce Právní úprava Zákon č.40/1964 Sb. - Občanský zákoník: část VI hlava II 420-a násl Vztah mezi pojistitelem a ostatními účastníky pojištění Zákon č. 513/1991 Sb. - Obchodní zákoník Vztah mezi pojištěným a poškozeným Porovnání předpisů, princip zavinění Zákon č. 262/2006 Sb. - Zákoník práce Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem Odpovědnost za škodu Náhrada škody Praktická část Uvedení do problematiky Pojištění odpovědnosti dle podnikatelského oprávnění profesní odpovědnost Pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce Subjekty pojištění Pojistné krytí z pojištění odpovědnosti za škodu silničního dopravce Rozsah odpovědnosti silničního dopravce Rozsah náhrady škody Diskuse Závěr Použitá literatura Přílohy

6 1. Úvod Jako existují různé otázky a různé odpovědi na ně, jako existují různá pojetí řízení, organizace a managementu, tak také existují různé pojetí odpovědnosti v právních soustavách. Různým pojetím právních soustav, odpovídá také různé pojetí povinností a práv a tedy také různé pojetí odpovědnosti (ve spojení s povinnostmi a právy). Dodržování právních norem je povinností občana, jeho volených zástupců, každé profese, skupin, společenství v tomto smyslu se povinnost značně překrývá s odpovědností. Právní odpovědnost je vymezena z hledisek dodržování, resp. nedodržování právní normy. Podrobnější rozbor odpovědnosti v právních normách mě vede k závěru, že odpovědnost je vymezena více méně škodou, způsobenou nedodržením normy. Nemusí jít jen o škodu způsobenou na majetku, na zdraví, ale také o škodu způsobenou na cti. Odpovědnost vyvolává strach z trestu v případě, že nebude právní norma dodržena. V tomto smyslu tedy nejde jen o následek důsledek konání (činu), vyvolávající odpovědnost, ale i o předvídání důsledků následků. Stát upravuje vzájemné vztahy fyzických osob, vzájemné vztahy právnických osob, jakož i vztahy právnických osob, vůči fyzickým osobám a naopak. Úpravu těchto vztahů provádí v našem právním režimu tři hlavní normativní právní akty a to občanský zákoník, zákoník práce a obchodní zákoník, které, kromě nároků na určitá práva, ukládají celou řadu právních povinností ve formě příkazů a zákazů. Dostane-li se některý z výše jmenovaných subjektů do rozporu s některým z těchto zákonů, zejména poruší-li uloženou právní povinnost, vystaví se účinku sankce příslušné právní normy. Tak např. poruší-li někdo povinnost nepůsobit jinému škodu a takto jej neohrožovat nebo nesplní-li včas a řádně závazky, které na sebe převzal smlouvou nebo mu byly zákonem uloženy, postihne jej nepříznivý následek, spočívající v povinnosti nahradit tímto porušením způsobenou škodu. V těchto případech hovoříme o vzniku odpovědnosti za škodu. Základem činnosti makléřské společnosti je vyhodnocovat celou oblast výše uvedených možných rizik pro klienta, stanovit a doporučit nejoptimálnější řešení, spočívající v ochraně před následky, z případně způsobených škod, formou konkrétní pojistné smlouvy. 5

7 2. Cíl bakalářské práce Cílem této práce je popsat a přiblížit význam a princip odpovědnostního pojištění, se zaměřením na odpovědnost z provozní činnosti, platné dle zákona o pojišťovnictví a zdokumentovat na praxi makléřské společnosti oprávněnost a nutnost existence odpovědnostního pojištění, jako jednoho z nejdůležitějších faktorů, souvisejících úzce se samotnou podstatou každé činnosti. Současně i umožnit alespoň částečnou orientaci čtenáře (klienta) v uvedené problematice se zaměřením na vytvoření právního povědomí v předpisech a v institucích, zabývajících se touto problematikou. Nedílnou součástí je i cíl zaměřený na dostupnou a dostatečnou informovanost čtenáře (klienta) o jeho právech a povinnostech, v posuzované problematice. Dalším, ne nepodstatným cílem, je snaha změnit uvažování odpovědných osob, v přístupu k existenci tohoto druhu pojištění, vůči třetím stranám, v závislosti na platných zákonných ustanoveních, případně na náležitě formulované smlouvě. Posledním z dílčích cílů je, na základě uvedených příkladů z praxe, ukázat stoupající odpovědný přístup zainteresovaných k uvedené problematice a narůstající povědomí posilující jejich ochranu v této oblasti, prostřednictvím pojistné ochrany. 6

8 3. Metodika bakalářské práce V obecné rovině lze práci rozdělit na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se nejprve zabývám úvodem do problematiky, včetně vysvětlování a charakteristiky pojmů, spojených s tématem této práce, se zaměřením na způsoby a možnosti poskytování pojistné ochrany tohoto druhu pojištění, kde rozvádím práva a povinnosti účastníků vztahů, ve všech dostupných a možných rovinách, v návaznosti na řešení této problematiky pojistnými podmínkami. Ve své bakalářské práci se nejprve zabývám právními předpisy, vážící se k problematice pojištění odpovědnosti za škody, dále pak charakteristikou pojištění odpovědnosti za škody, včetně náhrady škody. V praktické části se zabývám na základě vlastní vykonávané práce v makléřské společnosti, vyhodnocením nejrozšířenějších druhů pojistné ochrany v oblasti pojišťování odpovědnosti za škodu z provozní činnost, dále pak kvantitativním srovnáním počtu uzavřených pojistných smluv u povinně smluvního a dobrovolně smluvního odpovědnostního pojištění. Použité grafy znázorňují navyšování odpovědného přístupu ze strany účastníků těchto vztahů, což se projevuje ve zvyšování počtu uzavřených pojistných smluv u tohoto druhu pojištění, v rámci pojistného kmene naší makléřské společnosti, v časovém období posledních pěti pojistných roků ( ). Práce je uzavřena diskusí, ve které se zabývám celkovým vyhodnocením přístupu klientů k uvedené problematice a pochopením nezbytnosti, důležitosti, oprávněnosti a výhodnosti existence této pojistné ochrany pro každodenní činnost, ať již v osobní rovině (fyzické osoby) nebo hlavně při podnikatelské činnosti. Práce je ukončena závěrem, seznamem použité literatury a přílohami. 7

9 4. Právní úprava Odpovědností za škodu a náhradou škody se zabývají 415 a násl. a 438 a násl. Občanského zákoníku a Obchodního zákoníku. Podle těchto paragrafů je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě a životním prostředí ( 415 Občanského zákoníku). Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Tím, že vznikne jeho odpovědnost za škodu, realizuje se sankční složka příslušné právní normy. 1 Přehled právních norem: Zákon č.40/1964 Sb. - Občanský zákoník: část VI - hlava II a násl. Zákon č. 513/1991 Sb. - Obchodní zákoník Zákon č. 262/2006 Sb. - Zákoník práce Zákon č.143/2001 Sb. - Zákon o ochraně spotřebitele Prováděcí vyhlášky k jednotlivým druhům pojištění odpovědnosti (např. č. 125/1993 Sb.- odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy, č. 168/1999 Sb. - pojištění odpovědnosti provozu motorových vozidel) Pojistné podmínky - všeobecné, doplňkové, speciální k jednotlivým druhům pojištění odpovědnosti za škodu. 4.1 Zákon č.40/1964 Sb. - Občanský zákoník: část VI hlava II a násl. Jedním z nejdůležitějších právních předpisů upravujících pojistné vztahy je občanský zákoník. Usměrňuje a zevšeobecňuje základní vztahy při sjednání pojistné smlouvy, zejména její platnost, způsob sjednání, možnost zrušení a podobně. Obsahuje tyto části: - práva a povinnosti vyplývající z pojištění - vznik a zánik pojištění - pojistná smlouva a její sjednání - změna pojištění 1 Vávrová,E., Doložílková,M., Stuchlík,R., Pojišťovnictví: vybrané kapitoly pro základní kurs, 1.vydání, MZLU 2000, str.72 8

10 - pojištění majetku - pojištění osob - pojištění odpovědnosti za škodu Občanský zákoník uvádí různé účastníky pojistného vztahu, na které se vztahují příslušné pojmy v ustanoveních o pojištění. Jedná se zejména o následující účastníky a vztahy : Vztah mezi pojistitelem a ostatními účastníky pojištění Vztah mezi pojistitelem a ostatními účastníky pojištění, to je osobou, která uzavřela smlouvu o pojištění a pojištěným, se vždy řídí Občanským zákoníkem, ať je jejich právní postavení jakékoliv, to znamená, ať je uvedená osoba nebo pojištěný osobou fyzickou či právnickou, podnikatelem či nikoli. Usměrňuje a zevšeobecňuje základní vztahy při sjednávání pojistné smlouvy, zejména její platnost, způsob sjednání, možnost zrušení a podobně. Obsahuje několik částí : Práva a povinnosti vyplývající z pojištění Vznik a zánik pojištění Pojistná smlouva Sjednání pojistné smlouvy Změna pojištění Pojištění majetku Pojištění osob Pojištění odpovědnosti za škodu Souhrn práv a povinností účastníků pojištění tvoří jeho obsah. Je vymezen ustanoveními 415 až 459 občanského zákoníku (odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení), dále všeobecnými pojistnými podmínkami a pojistnou smlouvou. Je ovlivněn formou a druhem pojištění. Z právní úpravy, obsažené v občanském zákoníku, vyplývají pro jednotlivé účastníky základní práva a povinnosti, které však lze určitým způsobem modifikovat všeobecnými pojistnými podmínkami a pojistnou smlouvou. 9

11 Obecná odpovědnost Obecnou odpovědnosti se zabývá ustanovení 420 Občanského zákoníku, který stanoví, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. K porušení právní povinnosti s následnou škodou z pravidla dochází ze strany právnické osoby anebo fyzické osoby, když škoda byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy, za škodu takto způsobenou, podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Součastně tento paragraf řeší otázku odpovědnosti za škodu, která je způsobena jinému provozní činností. Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Závěr ustanovení tohoto paragrafu řeší zprošťující možnosti, kdy odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí, nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. Případy zvláštní odpovědnosti Touto zvláštní odpovědností se zabývá ustanovení 421 Občanského zákoníku, který stanoví, že každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Tento paragraf současně řeší další druhy zvláštní odpovědnosti, jako např. odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání Tuto odpovědnost řeší ustanovení 422 Občanského zákoníku, kdy nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se 10

12 odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci, dohledem pověření, sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. V rámci této odpovědnosti za škodu občanský zákoník pamatuje i na případy odpovědnosti za škodu způsobenou těmi, kteří se uvedou vlastní vinou do takového stavu, že nejsou schopni ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, jsou povinni nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s nimi odpovídají ti, kteří je do tohoto stavu úmyslně přivedli. Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům Občanský zákoník řeší i odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří ji způsobili úmyslným jednáním proti dobrým mravům, ( 424 Občanský zákoník) v návaznosti na ustanovení 3 odst.1 Občanského zákoníku, který stanoví, že výkon práv a povinností, vyplývajících z občansko právních vztahů, nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pojem dobré mravy je vnitřní psychická a mravní výbava konkrétního lidského jedince, která odpovídá obecně uznávaným mravním normám a která společensky žádoucí mravné chování vyvolává. Lze je tedy charakterizovat jako vnitřní příkaz, který za pomoci svědomí doslova jedince nutí chovat se určitým, obecně žádoucím způsobem obecně uznávanými mravními normami. Jde tedy dále i o odraz morálních zásad demokratické společnosti, které se v rámci občanského soužití ustálily v určitém místě a čase. Jde o ustálený a obecně přijímaný názor na to, co je správné, etické, či slušné. Dobré mravy stanoví tedy jakousi nejvýše přípustnou hranici možného a akceptovatelného jednání. 2 Případný rozpor s dobrými mravy musí být vždy posuzován v daném čase a místě, s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze konkrétního případu, tedy z objektivního hlediska. 3 Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. 2 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn.29 Cdo 1583/2000 ze dne Hein,O., Dobré mravy, Právní poradce 12/

13 Odpovědnost za škodu v některých zvláštních případech Občanský zákoník řeší v ustanoveních 425 až 426 odpovědnost za škodu v některých zvláštních případech, jako např. - odpovědnost každého, pro koho fyzická osoba ve veřejné funkci nebo funkcionář odborové organizace byli činní, odpovídá této osobě nebo funkcionáři za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní. - odpovědnost každého, u koho se provádí příprava pro zaměstnání fyzických osob se zdravotním postižením, které nejsou v pracovním poměru, ani nejsou činné na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, odpovídá těmto osobám za škodu vzniklou úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě. - odpovědnost státu nebo územně samosprávného celku podle zvláštního právního předpisu za škodu na zdraví vzniklou a) fyzické osobě, která poskytla pomoc fyzické osobě uvedené ve zvláštním právním předpisu, b) fyzické osobě, které byla zvláštním právním předpisem uložena pracovní povinnost, c) fyzické osobě poskytnutím osobní nebo věcné pomoci podle zvláštního právního předpisu, nebo d) stráži vykonávající pravomoc podle zvláštního právního předpisu stát se může této odpovědnosti zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně. - odpovědnost zřizovatele za škodu členům dobrovolného požárního sboru, báňského záchranného sboru, vzniklou úrazem při činnosti v těchto sborech. - odpovědnost územně samosprávného celku za škodu vzniklou úrazem fyzické osobě, která na jeho výzvu nebo výzvu velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhá při zásahu proti živelní události nebo při odstraňování jejich následků, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, taktéž v rámci dobrovolných akcí, tímto celkem organizovaným, či při plnění úkolů v zájmu společnosti. - odpovědnost za škodu každého, pro koho byl činný, např. člen družstva, který utrpěl úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo, dále zdravotník Červeného kříže, dárce krve, člen Horské služby a fyzická osoba, která na jeho výzvu a podle jeho pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu, fyzická osoba, která dobrovolně vykonává pečovatelskou službu sociálního zabezpečení a fyzická osoba, která byla zaměstnavatelem pověřena určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěla úraz při plnění úkolů, souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. 12

14 - odpovědnost za škodu žákům a studentům základních škol, základních uměleckých škol, středních škol (gymnázií, středních odborných škol, středních odborných učilišť), vyšších odborných škol, konzervatoří a jazykových škol, příslušných vysokých škol, školských zařízení s příslušnou ústavní nebo nařízenou ochrannou výchovou. Všechny tyto odpovědnosti vyplývajících z výše uvedených vztahů na základě porušení právních povinností řeší náhradu škody. Ať již v teoretické nebo praktické rovině. Závěr předmětných ustanovení stanoví povinnost náhrady škody, které se nelze zprostit. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Tuto odpovědnost řeší ustanovení 427 až 431 Občanského zákoníku, které stanoví, že fyzické a právnické osoby, provozující dopravu, odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla. Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno, ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 4 Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li občan při poškození možnosti je opatrovat. Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným Upravuje ustanovení 432 Občanského zákoníku, kdy za škodu, vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného, odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku. 4 Rozsudek Krajského soudu v Brně sp.zn.17 Co 28/

15 Odpovědnost za škodu způsobenou na vznesených nebo odložených věcech Touto odpovědností se zabývá ustanovení 433 až 437 Občanského zákoníku, který stanoví, že provozovatel, poskytující ubytovací služby, odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí a nebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele. Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Této odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou. Odpovědnost za škodu na klenotech, penězích a jiných cennostech, je navíc upravena prováděcím předpisem, hlavně směrem ke stanovení výše škody. Toto omezení neplatí v případě, že se jedná o odpovědnost za škodu na věcech převzatých do úschovy, nebo byla-li škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují. Stejně jako provozovatel, poskytující ubytovací služby, odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství. Tato část Občanského zákoníku se zabývá i vymezením práva na náhradu škody, které musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. Závěr této části upravuje škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy, kdy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich provozem ( 427 až 431). 4.2 Zákon č. 513/1991 Sb. - Obchodní zákoník Vztah mezi pojištěným a poškozeným Vztah mezi pojištěným a poškozeným je zcela závislý na jejich právním postavení. Jsou-li pojištěný i poškozený podnikatelem, řídí se jejich vztahy obchodním zákoníkem (zejména 373 a následující). Obecná úprava náhrady škody v obchodním zákoníku je stanovená jako následek porušení smluvních povinností. Proto je povinnost k náhradě škody spojena s porušením 14

16 povinnosti ze závazkového vztahu ( 373 obch. zák.). Současně je v 757 obch. zák. výslovně stanoveno, že uvedená úprava platí obdobně také pro odpovědnost za škodu, způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem. Těmi je třeba rozumět takové ostatní povinnosti, které nejsou obsahem závazkového vztahu. Povinnost k náhradě škody vzniká při splnění zákonem stanovených podmínek. Z 373 obch. zák. vyplývá, že těmito podmínkami jsou: - vznik škody - porušení povinnosti ze závazkového vztahu - příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením závazkové povinnosti - ten, kdo škodu způsobil, neprokázal existenci tzv. liberačního důvodu Z uvedeného vyplývá, že první a podstatnou podmínkou je porušení povinnosti ze smluvního vztahu. Na základě tohoto bodu se přezkoumá souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a její případná výše. 5 Pro obchodní závazkové vztahy je škoda charakterizována tím, že jde o majetkovou újmu, která se projevuje v majetkové sféře poškozeného. Přitom musí jít o újmu, která je vyčíslitelná v penězích a alespoň v penězích nahraditelná. Svojí povahou může být majetková újma velmi různorodá a zásadně se rozlišují dva druhy ( 379 obch. zák.): škoda skutečná a ušlý zisk. 6 Skutečnou škodou se obecně rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetku existujícího před porušením povinnosti (škodnou událostí). Podle toho, čeho se zmenšení majetku týká, lze rozlišovat různé druhy skutečné škody. Ušlým ziskem se rozumí majetková újma spočívající v tom, že poškozená strana nedosáhne zvětšení majetku, kterého by dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost. Je to tedy majetková újma, která spočívá v tom, že poškozená strana nedosáhne předpokládaného navýšení majetku, ačkoliv při normálním průběhu, bez škodní události, se tento přírůstek dal očekávat. Bylo již řečeno, že vznik škody, jako podmínky povinnosti k její náhradě, musí v konkrétním případě prokázat poškozený. Pokud jde o škodu skutečnou, musí prokázat také její výši. U ušlého zisku mohou z tohoto hlediska vznikat určité pochybnosti, a to pokud jde o 5 Janků,M. a kol., Základy práva pro posluchače neprávnických fakult, 3.přepracované a doplněné vydání, Praha: C.H.Beck, s. 6 Zákon č. 513/1991 Sb.- Obchodní zákoník 15

17 otázku, zda poškozený musí prokázat vznik ušlého zisku. Pochybnosti jsou vyvolány ustanovením 381 obch. zák., podle něhož může poškozená strana, místo skutečně ušlého zisku, požadovat náhradu zisku dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za obdobných podmínek. Podmínka příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody je splněna tehdy, jestliže je protiprávní jednání, popřípadě protiprávní opomenutí, příčinou vzniku škody a vznik škody následkem takového jednání, popř. opomenutí. Přitom musí jít o takovou souvislost, kdy škoda vzniká nutně jako následek porušení konkrétní právní povinnosti. Proto má příčinná souvislost povahu vztahu objektivního, nezávislého na vůli a vědomí osoby, která právní povinnost porušila. Dokázat existenci takového vztahu v konkrétním případě musí poškozený. Úprava náhrady škody, způsobené porušením právní povinnosti, je v obchodním zákoníku, na rozdíl od obdobné úpravy v občanském zákoníku, založena na principu objektivní odpovědnosti. Proto se pro vznik povinnosti k náhradě škody nevyžaduje zavinění odpovědné osoby. Jde o odpovědnost za výsledek a v konkrétním případě není třeba zkoumat, zda odpovědná osoba vznik škody, porušením právní povinnosti, zavinila či nikoliv. Objektivní odpovědnost podle 373 obch. zák. však není odpovědností absolutní, při které by se osoba, která závazkovou nebo jinou právní povinnost porušila, nemohla odpovědnosti za vzniklou škodu zprostit. Obchodní zákoník naopak výslovně takovou možnost poskytuje. Je tomu tak za podmínky, že uvedená osoba prokáže, že v konkrétním případě bylo porušení právní povinnosti způsobeno skutečností, která má povahu tzv. okolnosti vylučující odpovědnost za škodu, tedy povahu liberačního důvodu. Prokázat existenci liberačního důvodu musí osoba, která porušením právní povinnosti škodu způsobila. Jestliže se jí to nepodaří, povinnosti k náhradě škody se nezprostí. 7 Okolnost, vylučující odpovědnost za škodu, je v obchodním zákoníku vymezena jako překážka, která povinné straně brání ve splnění její povinnosti. Liberační povahu však nemá každá překážka, bránící povinné straně ve splnění její povinnosti. Musí splňovat určité podmínky stanovené obchodním zákoníkem a to: - nastala nezávisle na vůli povinné strany, což znamená, že její vznik a trvání nejsou povinnou stranou ovlivnitelné, 7 Zákon č.513/1991 Sb.- Obchodní zákoník 16

18 - v době vzniku závazku nebyla pro povinnou stranu předvídatelnou, přičemž nepředvídatelnost je třeba posuzovat objektivně podle podmínek v daném odvětví podnikání, nikoliv subjektivně podle schopností a možností povinné strany, - překážka nebo její následky nebyly pro povinnou stranu odvratitelné nebo překonatelné; nemusí jít o absolutní neodvratitelnost nebo nepřekonatelnost, stačí půjde-li o neodvratitelnost nebo nepřekonatelnost při objektivním posuzování podle kritéria rozumného postupu při podnikání, - nevznikla teprve v době, kdy povinná strana již byla v prodlení s plněním své povinnosti, - nevznikla z hospodářských poměrů povinné strany (hospodářské poměry zahrnují také nedostatek odborných znalostí nebo finančních prostředků povinné strany). Od okolností, vylučujících odpovědnost za škodu, je třeba odlišovat případy, kdy obchodní zákoník stanoví, že za určitých podmínek nemá poškozená osoba nárok na náhradu škody nebo její odpovídající části. Důvodem je zpravidla okolnost, že mezi vznikem škody nebo její části a porušením právní povinnosti, není příčinná souvislost a příčina vzniku škody je jiná. Jde o případy dost různorodé. Pro všechny je však společné, stejně jako u okolností vylučujících odpovědnost za škodu, že důkazní břemeno je na osobě, která by jinak za škodu odpovídala. Poškozená osoba nemá nárok na náhradu škody nebo její část, jestliže povinná strana prokáže, že: - nesplnění povinností z její strany bylo způsobeno jednáním poškozené strany nebo nedostatkem součinnosti, ke které byla poškozená strana povinna; úprava má nařizující a donucující povahu, takže strany si nemohou dohodnout něco jiného, - škoda byla způsobena nesplněním povinností poškozené strany stanovených právními předpisy (např. protipožárními) vydanými za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu; nezáleží na tom, z jakých důvodů poškozená strana svoje povinnosti nesplnila; úprava má taktéž nařizující povahu, takže strany si nemohou dohodnout něco jiného, - škoda vznikla tím, že poškozená strana nesplnila obchodním zákoníkem stanovenou povinnost odvracet hrozící škodu ( 384); úprava má rovněž nařizující povahu, takže si strany nemohou dohodnout něco jiného, - škoda vznikla tím, že poškozená strana, která odstoupila od smlouvy, nevyužila včas možnosti uzavřít náhradní smlouvu k účelu, k němuž měla sloužit smlouva, od které poškozená strana odstoupila; úprava má, na rozdíl od předcházejících 17

19 případů, možnost volně upravující možnosti a podrobnosti právního poměru, takže platí pouze v případě, že si strany nedohodly něco jiného nebo tuto úpravu pro konkrétní případ nevyloučily Porovnání předpisů, princip zavinění Občanský zákoník stanoví, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Dále stanoví povinnost každého, komu škoda hrozí, k jejímu odvrácení, způsobem přiměřeným, okolnostem ohrožení. Současně přiznává také právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu škody, utrpěné při jejím odvracení v přiměřeném rozsahu. Občanský zákoník, v případě porušení výše uvedených povinností, přesně stanoví a určuje odpovědnost za následky tohoto porušení. V obecné rovině občanský zákoník stanoví, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti - zaviněným protiprávním jednáním. 8 Obchodní zákoník je ke škůdcům mnohem přísnější. Zavinění nepožaduje, pouze obsahuje ustanovení o okolnostech vylučujících odpovědnost (rozumějme odpovědnost za škodu) jak je vysvětleno v textu. Podle obchodního zákoníku odpovídá za škodu ten, kdo poruší svoji povinnost ze závazkového vztahu, nebo uloženou obchodním zákoníkem. Zbavit se této povinnosti může škůdce, jen když prokáže, že porušení jeho povinnosti bylo způsobeno okolnostmi, vylučujícími odpovědnost. Zatímco občanský zákoník zakládá odpovědnost na principu zavinění, obchodní zákoník vychází z principu objektivní odpovědnosti tj. odpovědnosti bez zavinění. Například stavební firmy často nedodrží smluvní závazek a náhradu tím vzniklé škody odmítají s poukazem na to, že přišly předčasně mrazy, nebo že léto bylo deštivé nebo, že subdodavatel se dostal do hospodářských potíží, že v cihelně byla stávka apod., přestože tyto události mohly předpokládat a čelit jim. Byla-li smlouva uzavřena podle občanského zákoníku může se škůdce zbavit odpovědnosti tím, že prokáže, že on, osobně, škodu nezavinil. Podle obchodního zákona jeho osobní vlastnosti nebo znalosti nehrají roli, zde se vychází obecného předpokladu možnosti odvrácení škody nebo předvídavosti povinné strany. 8 Zákon č.40/1964 Sb.-Občanský zákoník část VI a násl. 18

20 V souvislosti s uvedenými obecnými příklady, je nutno upozornit na praxi některých, zejména dodavatelských firem, spočívající v tom, že se ve smlouvě upraví ustanovení obchodního zákoníku například takto - dodavatel uhradí veškerou škodu, kterou zavinil, - zhotovitel odpovídá za veškerou škodu způsobenou jeho zaměstnanci, - prodávající neodpovídá za opožděné dodání v důsledku působení vyšší moci atd. Uvedené, zdánlivě velmi vstřícně znějící úpravy, ve skutečnosti redukují odpovědnost, předpokládanou obchodním zákoníkem. Tato redukce povinnosti hradit škodu je možná, protože příslušná ustanovení zákona nejsou určující a strany si je mohou tedy libovolně upravovat. Dalo by se tedy odvozovat, jakým způsobem budou soudy nahlížet na vzniklou škodu. Pokud má povahu obchodněprávní, budou požadovat splnění liberačních důvodů podle obchodního zákoníku, pokud to bude naopak, stačí prokázat pouze, že škoda nebyla zaviněná. Obchodní zákoník je předpisem pomocným, podpůrným vůči občanskému zákoníku, ale i tak je podstatná povaha smluvního vztahu. Na základě povahy smluvního vztahu lze dovodit, ve kterém zákoníku mají hledat smluvní strany oporu pro zajištění svých vzájemných vztahů Zákon č. 262/2006 Sb. - Zákoník práce Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem Pojištěný je zaměstnavatelem a poškozený je zaměstnancem nebo naopak (to znamená je-li pojištěný pracovníkem a poškozená je organizace) řídí se jejich vztahy zákoníkem práce (zejména 250 a následující). Odpovědnost zaměstnance za škodu Obecná odpovědnost Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu je ustanovena v 250, kde se říká, že zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením 9 Zákon č.40/1964 Sb.- Občanský zákoník 19

21 omezí. 10 Dále zákoník práce určuje specifické odpovědnosti za škodu, jako je Odpovědnost za povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Současně je dána povinnost zaměstnavatele toto zavinění zaměstnanci prokázat. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně nesplnění povinnosti k odvrácení škody v 251, který ukládá zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody. Na základě tohoto může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak. Dále je zde součastně uvedeno, že zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. Další odpovědností zaměstnance vůči zaměstnavateli je Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, kterou řeší 252 a ten říká, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen dohoda o odpovědnosti ), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách. Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku, musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Současně se řeší zproštění odpovědnosti zaměstnance zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat. Počínaje ustanovením 255 a následujících je řešena Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů, ve které se říká, že zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Zaměstnanec se zprostí odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Dále se zde říká, že zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu 10 Zákon č.262/2006 Sb.- Zákoník práce 20

22 svěřených předmětů, může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění ochrany svěřených předmětů proti jejich ztrátě. Odstoupení musí být oznámeno zaměstnavateli písemně. Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od dohody uveden den pozdější. Také zákoník práce řeší otázku a rozsah náhrady škody a to počínaje ustanovením 257 kde se stanoví, že zaměstnanec, který odpovídá ze škodu podle 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody, způsobené z nedbalosti, nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyř a půl násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobená úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat i náhradu ušlého zisku. Způsobilli škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody, podle míry svého zavinění. Počínaje 258 a následujících, zákoník práce řeší odpovědnost za škodu více zaměstnanců, jejich poměrnou úhradu podle míry zavinění. Dále pak odpovědnost za škodu zaměstnanců stižených duševní poruchou, odpovědnost zaměstnance, který se vlastní vinou uvede do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání, nebo posoudit jeho následky, odpovědnost za úmyslné jednání proti dobrým mravům Zákon č..262/2006 Sb. Zákoník práce 21

23 5. Odpovědnost za škodu Každý člověk - ať si to uvědomuje či nikoli, ať je jakkoli vzdělán (či právnicky nevzdělán), je díky svému svědomí odpovědný za svoje rozhodování, činy a jednání. Odpovědnost je obvykle vázána na práva a povinnosti. Plnění povinností a uplatňování práv má vždy určité následky (důsledky), z čehož tedy vyplývá, že nositel odpovědnosti je zároveň nositelem následků (důsledků), naplňováním práv a povinností. Porušením práva vznikají závazky z protiprávních úkonů, kdy se tedy jedná o odpovědnost za škodu. Občanský zákoník obecně upravuje povinnost každého účastníka občansko právních vztahů předcházet hrozícím škodám, z čehož vyplývá, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (obecně prevenční povinnost). 12 Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou: a) protiprávní úkon b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi a) a b) d) z pravidla i zavinění Prvé tři předpoklady jsou povahy objektivní a jsou nezbytnými předpoklady vzniku občansko právní odpovědností za škodu. Absolutní objektivní odpovědnost neznamená odpovědnost za všech okolností, nýbrž pouze tehdy, jsou-li kumulativně splněny všechny zákonné podmínky. Existence příčinné souvislosti musí být najisto postavena. Pouhá pravděpodobnost, že škoda mohla tvrzeným způsobem vzniknout (a také obvykle vzniká), nepostačuje. 13 Čtvrtý předpoklad tj. zavinění, je povahy subjektivní a není nezbytný, nýbrž pouze pravidelným předpokladem v případech, stanovených zákonem. 14 Je-li třeba ke vzniku odpovědnosti pouze tří prvních předpokladů, jedná se o odpovědnost bez zřetele zavinění tj. odpovědnost objektivní. V případě, že je třeba ke vzniku odpovědnosti naplnění i předpokladu zavinění, jedná se o odpovědnost subjektivní, tj. odpovědnost založená na zavinění. 12 Čejková,V.,Pojišťovnictví, 1.vydání, Masarykova univerzita v Brně 13 Viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 508/2005, ze dne Plecitý,V., Vrabec,J., Salač,J., Základy občanského práva 2.roz. Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2005, 287s. 22

24 Odpovědnost za škodu způsobená zaviněným protiprávním úkonem, ve smyslu zákonné úpravy 420 občanského zákoníku, nese povahu obecné odpovědnosti. V občanském zákoníku jsou uvedeny zvláštní druhy odpovědnosti za škodu související s provozní činností, např. odpovědnost za škodu za převzaté věci, odpovědnost za škodu způsobenou vadou přístroje, odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, atd. Ve své práci se nadále budu zabývat konkrétními druhy odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností ( 420a), s kterými naše makléřská společnost pracuje nejčastěji na základě požadavků a potřeb klientů. Jednotlivé případy odpovědnosti za škodu odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností odpovědnost za škodu vzniklou v rámci existujícího závazku odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku 23

25 6. Náhrada škody Náhradu škody můžeme definovat třemi pojmy. Jedná se o obsah, rozsah a způsob náhrady škody. Pojmem obsah náhrady škody se rozumí, jakou škodu je škůdce povinen poškozenému nahradit, jde tedy o kvalitativní vymezení škody. Náhrada škody je možná: - uvedením v předešlý stav - nebo - náhradou v penězích Pojmem rozsah náhrady škody se rozumí, jakou výši náhrady je povinen škůdce poškozenému nahradit, jde o kvantitativní vymezení. Pojmem způsob náhrady škody se rozumí, jakým způsobem se má náhrada škody realizovat. Vzhledem k tomu, že jak obsah, tak i rozsah a způsob náhrady škody je rozdílný v závislosti na tom, zda škoda byla způsobena na věcech nebo na zdraví (even. na životě) poškozeného, jsem se zaměřila v dalším výkladu na oba tyto příklady. Při škodě způsobené na věcech se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Přiznání ušlého zisku není již vázáno pouze na úmyslnou formu zavinění a bude přicházet v úvahu i tehdy, odpovídá-li škůdce bez ohledu na zavinění, tj. objektivně. Z hlediska rozsahu náhrady škody není stanoven žádný limit, žádná maximální hranice. Při určování výše škody na věci se vychází z ceny věci v době poškození. Lze přihlédnout i k případným změnám cenových relací v mezidobí od poškození věci do rozhodnutí soudu. Náhrada škody by měla odpovídat ekvivalentu, za nějž si poškozený může opatřit věc téhož druhu a kvality. Pokud jde o způsob náhrady škody, je základním způsobem náhrady škody peněžitá náhrada. Teprve tehdy, požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné (obě podmínky musí být splněny kumulativně), hradí se škoda uvedením v předešlý stav. O způsobu jakým bude škody hrazena, nerozhoduje tedy škůdce. 15 Při škodě způsobené na zdraví (event. životě) se hradí: a) účelné náklady spojené s léčením b) ztráta na výdělku, příp. na důchodu 15 Plecitý,V., Vrabec,J., Salač,J.,Základy občanského práva 2.roz.Vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., s. 24

26 c) bolestné a ztížení společenského uplatnění. Došlo-li k usmrcení, hradí se : d) náklady na výživu pozůstalých e) přiměřené náklady spojené s pohřbem f) jednorázové odškodnění. Ad a) Náklady spojené s léčením; jde o výdaje spojené s opatřením různých zdravotních a rehabilitačních pomůcek. Náhrada uvedených nákladů se hradí tomu, kdo je fakticky vynaložil. Ad b) Ztráta na výdělku se dělí na majetkovou újmu vzniklou poškozenému po dobu jeho pracovní neschopnosti a po skončené pracovní neschopnosti nebo při invaliditě. Náhrada za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti je rozdíl mezi průměrným výdělkem poškozeného před poškozením a výši vyplacených dávek z nemocenského pojištění. Ad c) Bolestné se přiznává za vytrpěné bolesti vzniklé zraněním, nebo při léčení, či při odstraňování následků zranění. Náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje náhradu za trvale nepříznivé následky, které výrazným způsobem ztěžují poškozenému uplatnění v osobním životě, jakož i při výkonu povoláni. Právo na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění považuje náš právní řád za ryze osobní právo poškozeného, které nelze převádět za života na jinou osobu. Takže smrtí poškozeného tato práva zanikají a nepřecházejí na dědice poškozeného. Ad d) V případě smrti poškozeného se hradí náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada oprávněným osobám náleží za předpokladu, že není hrazena dávkami důchodového zabezpečení. Ad e) Přiměřené náklady spojené s pohřbem se hradí tomu, kdo je fyzicky vynaložil. Ad f) Jednorázové odškodnění se hradí osobám, jímž toto jednorázové odškodnění, v důsledku usmrcení blízké osoby, náleží. A to manželovi nebo manželce, každému dítěti, každému rodiči a každé další blízké osobě, žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události. U škody na zdraví se jednorázově hradí bolestné a ztížení společenského uplatnění. Opětovnými plněními jsou pak ztráta na výdělku, ztráta na důchodu, náklady na výživu pozůstalým v případě usmrcení. Byla-li škoda způsobena zaviněním poškozeného (např. tím, že sám také porušil nějakou konkrétní právní povinnost nebo, že si nepočínal dostatečně obezřetně, a porušil tak obecnou prevenční povinnost předcházet škodám), nese ji poškozený poměrně, tzn., že škůdce 25

27 mu nahradí pouze část způsobené škody. Pokud je škoda způsobena výlučně zaviněním poškozeného, nese ji sám, tzn. že škůdce není povinen poskytnout náhradu. 26

28 7. Praktická část 7.1 Uvedení do problematiky Tématem mojí bakalářské práce je Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností z pohledu makléřské firmy. Makléřská firma, všeobecně řečeno, na základě plné moci, zajišťuje pro své klienty nejoptimálnější pojistnou ochranu. Naše činnost je založena nejen na komplexní odbornosti, ale i na citlivém vztahu ke svým klientům, kterým poskytujeme ucelené informace, při čemž rozhodnutí, o konečném rozsahu pojištění a vlastním pojistiteli, učiní vždy sám klient. Samotná práce nás makléřů, spočívá především v přípravných pracích při uzavírání pojistných smluv, v pomoci při jejich správě a v pomoci při řešení pojistných událostí. Z výše uvedeného je kladen nejvyšší důraz na rozdělení rizik a jejich následků (v souvislosti s pojištěním odpovědnosti za škodu), na pojistitelné a nepojistitelné rizika. Teoreticky lze uvažovat, že neexistuje riziko, které by nebylo pojistitelné a jeho pojistitelnost je ovlivněna jedině cenou pojišťovací služby (výše pojistného). Pojistitelná rizika musí splňovat následující kritéria : riziko musí být identifikovatelné ztráta musí být vyčíslitelná riziko musí být ekonomicky přijatelné pro pojišťovnu projev rizika musí být náhodný Základ naší práce tedy spočívá v důsledném seznamování se s riziky, evokujícími případné následky a odpovědnost za ně, což vede k vytvoření určitých možností předejít jejich realizaci nebo alespoň omezit jejich dopad a to hlavně s využitím pojištění odpovědnosti za škodu z ekonomických (provozních) činností a vztahů jejich účastníků. V prvé řadě se jako makléři obeznamujeme s rizikem, získáváme komerční informace (o bonitě klienta, jeho finanční situaci, serióznosti vztahů, tendenci hospodaření apod.) identifikace rizika. Po zvážení získaných informací posuzujeme navrhované řešení (pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu) zhodnocení rizika a případně zvážení jeho rozložení např. na vlastní zdroje, úvěr, na více pojistitelů atd. - rozdělení rizika. Veškerou tuto činnost můžeme shrnout pod jeden pojem řízení rizika. 27

29 Schéma č.1: Systém řízení rizika Zdroj: Čejková,V. Pojišťovnictví, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995 Řizení rizika Obeznámení se s rizikem Zhodnoceni rizika Rozdělení rizika Analýza faktorů hospodářského procesu Analýza metod a nástrojů na snižováni vlivu rizika Vlastní zdroje (rizikový fond) Určení fizikových faktorů Formy a způsoby snižování rizika Úvěr Pojištění Řízení rizika má mimořádný význam při stanovení optimální pojistné ochrany. Snahou nás, jako makléřů, je tedy omezit vznik a rozsah škod a to jednou z forem rozdělení rizika pojištěním. Pojištění samo o sobě neodstraňuje riziko, ani ho pojišťovna na sebe nepřebírá. Pojištění je pouze nerozlučně spjato s přesunem rizika na pojistitele. Z tohoto důvodu musíme my, jako makléři, kteří předkládají a nabízí určitý konkrétní produkt, vážící se na pojištění rizika, zkoumat povahu rizik a studovat zákonitosti, kterým rizika podléhají. Makléř i pojistitel (pojišťovna) se proto musí intenzivně zaobírat problematikou rizika. Tato činnost dala základ vzniku tzv. risk managementu (řízení rizika), v rámci kterého je pojištění chápáno jako jeden z nástrojů v boji proti riziku. Pojištěním, převzatým do správy, se pojišťovna zavazuje, že v případě, kdy pojištěného postihne pojistná událost, na kterou se vztahuje námi uzavřená pojistná smlouva, poskytne peněžní krytí ztrát, způsobených pojistnou událostí a to v rozsahu, jaký jsme sjednali ve smlouvě. Naše role makléře v této fázi spočívá v nápomoci vymáhání oprávněných nároků pojištěného vůči pojišťovně. Peněžní prostředky od pojišťovny sice nahradí vzniklou ztrátu v penězích, ale nenahradí užitnou hodnotu poškozených-zničených věcí. Proto je nutné realizaci rizika a jim způsobeným ztrátám předcházet. Řízení rizika představuje tedy cílevědomé předcházení vzniku rizika až po omezování rozsahu škod, které mohou být způsobeny. Z uvedeného vyplývá, že pojištění nezbavuje pojištěného odpovědnosti předcházet škodám, jak to ukládá např. Občanský zákoník. 28