Pøíbìh z Heømanova Mìstce

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Pøíbìh z Heømanova Mìstce"

Transkript

1 Autor Bagtyropiè Petr Motýl / Autor Autoroviè Petr Motýl Pøíbìh z Heømanova Mìstce S bubláním pod mùstek potok padá a listí si chrastí v prstech strání. Oblaka jdou nízko. Kos se hádá s brhlíkem. Ovesné vloèky v dlani, vyjdu ven. Krmítko. Maringotka v údolí. Až na dnì. A èerpadla kovovì si klapou. Lùj. Na botách v pøedsíòce spí chvojí. Prostìradla z jehlièí ve svazích. A prosinec. Silnice rozplete bukový les až k louce. Brána, drát. Strážák a pes. Kalina. A rybník. A studí ves. Obloukem ke trati, kde oøechy lem cesty jak kostmi oplétají. Mìsteèko tam dole. Tmavé støechy, nad nimiž praporce kouøe vlají. Konopáè. Na svahu ale co je? Modø a bìl. A z hole šlehl paprsek. Pak skøípot zavíraných od orloje okének. A jsou pryè. Zbyl jen smrèek, a bøízky. A pøece tu teï byli. Záø nebe. A Josef. Panna Maria. K Vánocùm na zem sestoupili, andìlé zpívají jim Gloria. Opravdu oni dva? Já vím, že ano. V tyto dny obchází kolem svìta. Hledají nocleh, dùm. Nepøestanou døíve, než po svìtì bude veta. A najdou? Pod strání øádky køížù. A túje. A hrobník, jemuž žena zmizela jak šedý dým z milíøù v odvátých dnech èasu. Jeho dcera ze dveøí teï vyšla. Hnìdý kožich tváø lišky. Ptali se oni u nich? Zaklepali? A chtìli hlavy složit v posledním z domkù, kde jako v tùních pstruzi se blýskají svíce smrti nad mìstem? Krajina je jak ubrus do dálky prostøená. Sad. Hrst suti. Sem mrtví pøicházejí. A autobus zatáèet do noci vidí. Komín Chvaletic planout v dálce. Místo pro Marii? Tady? Proè? Neodpovím sám sobì. Jak bych mohl. Vždy je jisto jediné. Byli tu. Bìloba, modø. Obloha ty barvy nese. Hrobník jistì už v Edenu øíká: teï shoø! cigáru a pivu: zmiz! Následník tvùj svlaží mi hrdlo. Ano, Eden, zní nápis v prùèelí na hospodì. Zahrada až z ráje. Sladkým medem hleï, chutná, jenž v hlavách v prosté shodì v kvìtiny zezlátne z alkoholu rašící jak z prsti pod stromovím uvízlým v tapetách, kde v hlaholu nebeských ptáèátek vraným koním z høebèína za zámkem žehná Eva, pramáti, schovaná v božské malbì. Bellini! A Adam jen kus døeva, jenž v ruce øezbáøe praskl právì. Jdu dolù mìsteèkem, zahouká vlak, ze ètyøech silnic ondøejský køíž pøed Eden je vržen. Klapity klap odplouvá k námìstí povoz. A møíž na dveøích se zhoupne. Vzadu v sále dva smrèky. Po tøech k sobì stoly. Pøíbory cinkají neustále. Minutek, hranolkù až to bolí. Podnikové Vánoce. Šetøilo se po stovce celý rok a odbory pøidaly též kapku. Zšeøilo se. Brunátní oblièeje. Zní hovory. 1

2 Michal Šanda Petr Motýl / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Andy / ehu Autor Autoroviè Vidìls je, somráky! A tìhotná, vezmi si. S kým to má, neví sama. Ty hadry, ty vole! Tak z èeho má taková asi pojem. Vole, kráva, dìlala oèi, až jsem se posral. Radek mi pak pùjèil svoje gatì. Potkal jsem je taky. A já dostal fakt vážnì infarkt, ne. Celá v zlatì stála, viï, nad hrází. Já ti èumìl S ní dìdek. Vzduch holí ukrajuje a ze dna skrz bláto ven plamen ènìl. A konec. Tøi velké! Teï ukazuje na pingla pan Honský. Do prdele, a táhnou, èuráci, øíká Láïa. Neznáme je a dost! A andìlé na trùnech nemusí vùbec hádat, ví, že smrt syna jim dává k tíži, kteøí jsou za smrtí. Nechápe nic. Stìna ve výkopu se pøiblíží k té druhé. A vmáèkne žebra do plic. Bylo mu deset pryè, když s klukama jen pøed dùm si zašel pøed obìdem. Neznáme! Láïa vzdych a rukama zamával. Jo, Láïa. A jeho Eden. Ty vole, dva svìdci! Já jsem tøetí, pøipiju si s nimi. Já u lomu v Konopáèi je vidìl. A prokletí je naše. Nevzali je do domu, ne, nikde. Odešli. Ztratili se. Neznáme! potøetí zapøel Láïa. Ty nemáš barák, nic, mraèili se teï na mne. Základy, vole, stavba. To byli Josef a Panna Maria, hledají skrýš, jesle pro Ježíška. Andìlé zpívají jim Gloria. Vypráví to o nich svatá knížka. Byli to oni dva, já vím, že ano. V tyto dny obchází kolem svìta. Hledají nocleh, dùm. Nepøestanou døíve, než po svìtì bude veta. Tak dobøe. Na hovno. Serem na to. Však já jdu. K Beránku? A tam byli? Zeptej se. Somráci. Samé zlato. Nic pro nás. A kdyby tady žili? Bìž už, ne! A tak jdu. Dolní høbitov. Kámen, zeï. A za ní svítí kosti. Mlýn, lípy. Bazar, pes. Lítost, lítost. Z pískovce Vavøinec s roštem v roští. Beránek nesnímá høíchy svìta v prùèelí námìstí pøed kostelem. V hospodì je stejná každá vìta. Nevidìli. Nepoznali. Neustelem. A faráø? Co se ptáš, máš to napøíè, zajdi si za ním, co, pánbíèkáøi. Chvilku, ne. Pokládám pivo na støíž beránka, který se v kotli vaøí. A faráø? Moc se mnou nechtìl mluvit. Je pozdì, øíkal mi. A v knize zapsáno je všechno. Chceš se chlubit? Žes vidìl? K èemu je ti vize, když se životem jako tøtina potácíš. Hledáš, nenalézáš. Já vidìl! Je to snad moje vina? Tato ne, a zamknul. Uchem vlézáš jehly snad, chtìl jsem øíct, pak jsem mlèel. A mìsíc mžoural na kalném nebi. Jako bych teï tam stál a do tmy trèel. A hledal odpovìï, která není. Vánoèní námìstí rozsvìcuje smrk z vrškù. Blikají žárovièky. A nocí nad Betlém hvìzda pluje, jak loï snu. Plachty, kýl. Sùl pod víèky. Andy ehu Povídka s nohama Stála v kupé, když jsem procházel kolem. Hledal jsem zrovna volné místo, a tak mne udivilo, že je v celém vagónu úplnì sama. Byla to noha, a když jsem šel kolem, uvidìl jsem, že tam jen tak stojí, inu zeptal jsem se jí, není-li jí zima, povšimnuv si otevøeného okna za ní. V celém kupé byla nepochopitelná tma a z toho okna foukal vítr, možná že jsem spatøil husí kùži na té noze a chloupky postavený v pozoru, a možná proto jsem si myslel, že je té noze zima. Milá sleèno, zaèal jsem, že jsem tak smìlý, mohu se zeptat, proè tu stojíte tak sama? Myslím, že i na mne to bylo dosti smìlé, ještì nikdy jsem neoslovil jen tak z nièeho nic cizí nohu, a ještì k tomu opaèného pohlaví. Možná že to bylo tou tmou a slabým, až záhadnì teplým vìtøíkem. Koukl jsem se zkoumavì na tu krásnou nohu a uvidìl malé, nenápadné tetovaní nad kotníkem, i myslím, že si i ona povšimla, že jsem si ho povšiml, a zaèala se èervenat, snažila se ono ledabyle vytetované tetování schovat, ale jak chcete nìco na noze schovat právì tou nohou? A tak jsem se na to milé tetování pøestal dívat. Abych odvedl pozornost, pokusil jsem se opìt o konverzaci s nohou stojící jen tak v kupé. Máte tady volno? Myslel jsem v této pomyslné, jedoucí místnosti, ale byla to velice špatná improvizace, když pomyslím, že celé kupé a celý vagón byl prázdný. Ovšem nervozita je zvláštní vìc. Posadil jsem se, protáhl si nohy a zaèal si je pomalu jen tak prohlížet. Takové malé nohy, malé, škaredé mi pøipadaly, pajdající a tlusté pøi chùzi, nešikovné, zmatenì jsem tìkal oèima z jedné nohy na druhou a cítil se trapnì ve spoleènosti té krásné nohy uprostøed! K èemu mi jsou tyhle dvì, nebojím se øíci, fádní a obyèejné nohy? I deset takových bych nechtìl, co bych s nimi taky dìlal, že? Nejsem pavouk, a ani ten jich nemá deset. Cítil jsem se èím dál víc ubohý s tìma mýma nohama a zjiš oval, že je úplnì stejnì složité skrýt dvì nohy dvìma tìma samýma nohama jako skrýt jednu nohu tou samou nohou. Takže je vlastnì jedno, a to úplnì, jestli máte dvì, nebo jednu, ale zato tak pøekrásnou nohu. Napadlo mne, a to dílem tak zvané volné asociace, zkusit si jednu svou nohu jen tak odloupnout, jako když odlupujete jeden dílek kaktusu, vyvolalo mi to patøièný úsmìv na tváøi, toto pomyšlení, ale jde to tak snadno! Pøemýšlel jsem o kaktusu jako nìjaký zahradník a nevìdomky jsem si šmátral rukama po jedné své noze, a když jsem si v duchu pøedstavoval, jak odlamuji rostlinì v podstatì tropické jednu konèetinu, shledávám, že ve skuteènosti již jednu svou nohu v ruce držím. Abych øekl pravdu, nejprve jsem chtìl køièet bolestí, ale potom jsem si uvìdomil, že mne vlastnì nic nebolí a že je mi fajn, sedím si prostì jen tak v kupé uprostøed tmy s nohou a nohou v ruce. Neèekal jsem dlouho a sedìl jsem v kupé s nohou a se dvìma nohama, v každé ruce s jednou v tom samém kupé uprostøed tmy. A tak jsem je, když už jsem je v onìch rukou držel, oknem vyhodil, tím oknem, ze kterého tak pøíjemnì foukal chladivý a pøitom teplý, svìží vzduch. Tak si vykraèuji po mìstì, s jednou nohou, ale tak pøekrásnou, pevnou a nezamìnitelnou, že se nemohu pøestat usmívat blahem. Potkávám spoustu lidí s ubohýma dvìma nohama a je mi jich líto. Vykraèují si: levá, pravá, levá pravá a poøád dokola, myslí si, co nemají, a mùžou na mnì, jak se øíká, oèi nechat. Na mnì??? a pøitom oni jsou tady k smíchu. Otáèejí se a potom ještì jednou, koukají se nevìøícnì kroutíce hlavou a pøitom mají dvì trapné nohy. Ptají se Kde se vám to stalo? Jak se vám to stalo? Vy chudáèku jeden ubohej! Nejradìji by mi, kdybych sedìl u obrubníku s èepicí naruby položenou, nìjakou tu korunu hodili, ale pøitom oni jsou ti chudáci chudý! Já jsem našel poklad!!! Našel jsem svou nohu a nemohu býti více š astný, tu jejich závist pøehrávanou a si nechají od cesty! A jdu dál s úsmìvem prozáøený od hlavy až k patì. 2 3

3 Lenka Juráèková Michal / Jan Šanda Tomandl / Jiøí / Korbel Radana Šatánková Jaroslav Autor Bagtyropiè Vlnka / Milena / Autor ucimanová Autoroviè Lenka Juráèková Jan Tomandl Jaroslav Vlnka Nepretržitá stanica Z Huštýna Do kopy skla rozbily sánì kraj lesa Prùsvitná podlaha z ledu Zakrytý vøes a do klína vìtví vleje tma umyté vlasy Zajíce skøípli poslední slza skrz øasy Brzdíme hezky špièkama Vítr se krotí do slamin V kolejích práší Mráz ostøí hroty Letokruhy Veèeru sklouzla suknì s bokù Je svìtlá s hnìdavými suky jak voní èistým plátnem a když je vánek klíèí buky Drak Svìdèí nám v podøepu, mùj strach je znova ètyøletý Eliška posmrkává a v oèích se jí pase skupinka zralých makovic Strništìm vládnou èápi, pár èistých køídel vytleskává do kláskù a kdosi ve mnì neobratnì zkouší dva tenké culíky V èervenci Dovezli ráno V koberci slunko uhnízdìné Srkáš bez Šilhám k tìm polibkùm pod stolem žebra vìt Mé prsty najednou ukáznìné * * * Na høebech Kristù z božích muk pøišpendlen vlaje fábor nebe Šedý a zašlý standarta marných let Podzim má oèi ptákù a svrchník z kapradí Zobanem tahá z tebe nitky Ve švech se páøe vše tvé a v páøe zanikáš * * * Jepicím nemá cenu cokoli vysvìtlovat, malièký øekl Pámbù Poslal si pro machorku a mne si již nevšímal Mraky pak tìžkly jak bílá bøicha štik Škoda že nejsem katolík Radana Šatánková V metru nìkdo fixem napsal, že Ježíš žije. ajn, øekla jsem si. Když žije, tak mu i dobøe tráví. Brat do noci Potme sa stena otriasla silou pontónových vrát Z nièoho vietor zhmotnil sa ako niè sekal hlavy nehlavy bábok, vdov a báb. Hrdzavou dýkou z noci sa vykrojil jej nevlastný brat. Záclony boli ako stopy zraneného våèa a, èervené a vyzleèené ako dámsky kostým Ten brat už patrí noci, je ako màtvy, èo pre mòa bdie, má sádrobielu tvár a mrzké oèi a jeho mlieène zuby vypadajú na cimbál Nesmelo ho volám k stolu, je roz¾ahlý a plný ako ú¾, pod archou slávnostného menu kvíli úú. Poved¾a jedla ležia sólo nože, beztvarý tieò na ne zazerá, sklený je dozor bezodného taniera. Jestvujú lásky za hrob a bratstvá až do noci. Anjelské krídla žerie kyslý dážï, ako k¾úè v zámke nieèo je medzi nami zlomené, dupkom, dym, dupot, dunenie a duté do-re-mi cigánskej cimbálovej kapely. Noèný brat vôjde, keï sa znovu zveèerí cesnakové srdce èaká pritlèené do dverí Sk¾úèený, ako pasažieri z èierneho vlaku v rýchlostnej skúške blesku, stráca sa èas. Cesty sú ako šampónová pena voòavé a neisté Sú ako okno kupé klamlivé a zradné, a ako hrací automat míòajúce pestré obrázky: Jarmoèné monštrá o dve hlavy dlhšie a hadie ženy zvíjajúce sa v náruèí premožite¾ov šelmy. Tak krásne hrá rados i žia¾ ten slepý verklikár V tom okne premieta svoj starý film noir jeden elegán je len sám s motý¾om na košeli. Bubliny sp¾asnú ako sen sa premenia: na cesty so zastávkou na znamenia, na ko¾ajnice, ktoré v nedoh¾adne spojí ilúzia a márny pohyb Milena ucimanová Kdybych Kdybych se mìla zalíbit každému uchu musela bych napøed složit ruce za zády hlavu až k dùlku na krku kolena pod bradu a podobná samotøetímu fazolovému lusku zaèala fazolit falsetem jak kretén 4 5

4 Jan Michal Novák Šanda / Stanislav / Jiøí Korbel Lvovskij Autor Michail Bagtyropiè Andrejeviè / Autor Pismennyj Autoroviè Jan Novák Prostìji (paní Em.) strašný èlovìk ten èlovìk je strašný èlovìk jako pánbu plný erteplí ráno v posteli jako bismark a bismark neskrývá, nezakrývá žvaní židovský dùm mohylou moukou, øíká že po smrti zatopíme otrubami, hemžením ranní ptáèe nemusí zrovna ptákem, plameny plemenem okují pod chytlavým nebem teplý toaletní papír Polámaná zvìø, chudobná pozùstalost. Vracíš se z cvokárny podražený jako švícko od verpánku po klozet. Stanislav Lvovskij * * * nìkdy si øíkáš že by se dalo zeptat pøímo Jeho jestli tøeba tož jaksi ale potom pochopíš že ne strašný nával s naším gprs slabouèkým nemáme šanci * * * jak je dobøe že existují esemesky dá se uprostøed dopravní zácpy (celé mìsto stojí už tøi hodiny) zeptat jak se máš? odpovìdìt já tebe taky a pøed nìjakými deseti lety to trvalo celý život (Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø) Michail Andrejeviè Pismennyj Gagor V jednom z okolitých mesteèiek pri Moskve, nepil, nefajèil a len tak si žil Afanasij Gagor. Vonkajší vzh¾ad niè nepovie. Èlovek a basta. Charakter tiež nestojí za to popisova, lebo žiaden nemal. Menom ho volala iba matka, aj keï prezývky žiadne nedostával, lebo priezvisko sa už samo osebe podobalo na prezývku. A to staèilo. Gagor sa narodil dávno, ešte pred vojnou. Otca nemal. O matke vraveli, že si ho vytúlala. Iba dedo Potapov, zdvorilý èlovek, mu zahlásil o otcovi: Tak sa stalo, Gagorko, mamku vetrom nadulo. Teraz môžeš naháòa vietor po poli! Vlastného deda Gagor nemal, ded Potapov bol úplne cudzí, aj keï pracoval spolu s matkou na jednej stanici. O matke ešte hovoril, že na stanicu je priblúdilka. Èo je to vlastne priblúdilka Gagor nevedel, takže mu to bolo jedno. Skrátka, ma pracovala ako premazávaèka. Ako bolo cez vojnu, Gagor sa už nepamätá. Všetko pozabúdal. Prázdny èas. Alebo presedel na schôdzach. Ale do vojny bolo prima. No žia¾ krátko. Iba pä rokov. No aj to si užil. Má na èo spomína. Raz ho matka poslala na Štedrý veèer k dedovi Potapovovi spieva koledy. Ten mu dal kúsok koláèa a povedal, že žiadneho Krista nebolo. Alebo ako s matkou chodili do kostola. Hrozivý vlasatý chlap s krížom na všetkých reve, a ¾udia skláòajú hlavy, križujú sa. Strašné! Alebo ma ho umýva v koryte a karhá: Stoj ako socha! A sama sa smeje. Na Nový rok zdobili jedlièky a z rádia poèúvali o znížení cien. Ko¾ko razy dedo Potapov pozýval Gagora k sebe opravi hodiny, a potom ho kašou nakàmil, lebo žiadnych hodín nemal, a akýže je Gagor hodinár? Aj ïalší ho potom pozývali nastavi hodiny, no niekedy mu miesto kaše dávali žíh¾avovej polievky. Možno práve toto bolo za vojny. Gagor presne nevie. Bolo to dávno. Keï chodil Gagor do prvej triedy, mamka sa kdesi podela. Dedo Potapov povedal, že ju zachytil vlak a vzal ho k sebe. Nastal celkom dobrý život. Akurát škola bola naniè. Akési úlohy! Deda pozvali do školy. Ten sa samozrejme vy¾akal. Sám nikdy do školy nechodil a robil na staniènej vodárni. Zo školy sa vrátil smutný. Sadol si, Gagora postavil ved¾a. Rozumní ¾udia. Hovoria rozumne, ale im nerozumieš: U žiaka Gagora došlo k neprítomnosti v každej prítomnosti. A tiež nevie, èo je Moskva. Ty podliak, a to si nemohol o Moskve nieèo zaklama? Gagor ani nemukol. Zajtra sa ide do Moskvy, povedal dedo. Budem a uèi, sirota! Do Moskvy cestovali dlho. Buï bola tak ïaleko, alebo vlak išiel tak pomaly. Cestovanie sa však Gagorovi páèilo. Stojíš, alebo sedíš a akoby si bežal. ajín! Prišli na Èervené námestie. Kopa národa! Akoby sa všetko z robotníckeho vlaku hrnulo a hrnulo bez konca, no strašné. Dedo povedal: Toto je Èervené námestie. Vlastne ani èervené nebolo, no aj tak dobre. Toto je Kreme¾, povedal dedo, a tam zaze v mauzóleu deduško Lenin. Deduška Lenina Gagor poznal, aj súdruha Stalina. To ho ešte ma uèila. A na Kreme¾ sa spýtal: A naèo je? To je hlavná budova. Tu býva vláda. Vlastne, tu je všetko najdôležitejšie v Sovietskom zväze. Naj-naj? Naj-naj. Gagor h¾adel na vrany. Lietali nad vežami a hradbami Krem¾a. A vrany tu tiež žijú? Hej, odpovedal dedo. Gagor h¾adel na vrany a rozmýš¾al o tom, že tieto sú v Sovietskom zväze najdôležitejšími vranami. Môžu rozkáza a všetko bude tak, rozmýš¾al Gagor. Bol by rozmýš¾al aj ïalej, ale vyrušil ho ded. Staèí otvára ústa! Poèúvaj, idem a uèi! To znamená, tu je Èervené námestie. A okolo neho je postavené hlavné mesto Moskva. A okolo Moskvy Rusko, kde žijú Rusi. A okolo Ruska žijú všetci ostatní. Slovom ZSSR, Zväz sovietskych socialistických republík. Odvtedy si Gagor zapamätal na celý život, že Moskva je mesto okolo Èerveného námestia, a ve¾mi si vážil vrany. Odhliadnuc od toho, že dedo ho uèil, Gagor sa uèil zle. Dedo bol zdvorilý èlovek, povedal: Si ve¾mi prostý, Gagorko! A všetci mali Gagora za hlupáka. Tiež chodil do takej 6 7

5 Michail Michal Andrejeviè Šanda / Jiøí Pismennyj Korbel Autor Michail Bagtyropiè Andrejeviè / Autor Pismennyj Autoroviè osobitnej školy. Gagor raz dedovi vysvet¾oval, že keby chodil do normálnej, bolo by to ¾ahšie, no je tu akási osobitná! Avšak do normálnej Gagora nepreviedli. Ko¾a Martianov mal kubáòsku èiapku. Preto ho volali Kozák, ostatní mu hovorili Èapajev. Gagor ho volal Èapajev. Krajšie. Druhý priate¾ Vaska Ulev. Mal hlas ako zvon, preto ho volali najprv Liatovec a potom premenovali na Lejo. S týmito chalanmi sa hral Gagor na parašutistov. Èapajev bol velite¾, a Lejo povedal že padáky je treba posklada, aby sa rozprestreli vo vzduchu. Potom Lejo povedal, že skáka bude Gagor. Èapajev súhlasil. Gagor sa vyštveral na strom a Lejo priviedol dievèatá. Teraz bude zoskok. Gagor bude dievèatá bra do zajatia. Zoskoè, Gagor! Skoè, súhlasil Èapajev. Gagor skoèil, no padák sa neotvoril. Udrie sa o konáre bolelo. Nakoniec sa Gagor zachytil o nohavicu a zareval. Èapajev povedal pokojne: Visí na nohavici. A Lejo sa zaèal posmieva. Nerev! Meresiev neplakal. Meresiev neplakal. No Gagora to ve¾mi bolelo. Asi si zlomil pravú nohu. Od tých èias Gagor ku¾hal, pretože mal pravú nohu tenšiu ako ¾avú. Gagor mal tiež psa. Ale to je nezaujímavé. Lomonosov chodieval pre rozum do Moskvy peši, no ty si chromý, povedal dedo, nechoï do školy! Tak zaèal Gagor pomáha dedovi na vodnej veži ako len ïaleko bolo dovidie! Celé mesto. A za pekného poèasia i na rieku dovidíš. Inokedy sa rozprávali s dedom na rôzne témy. Dedko, z èoho býva blesk? Od elektriny. A odkia¾ je v nebi elektrina? Veï tam nie sú drôty. Tá je nielen z drôtov. Aj z trenia. A èo sa tam na nebi trie? nechápal Gagor. To je jasné. Oblaky. Búrka býva, keï nemajú oblaky na nebi dos miesta a vrstvia sa jeden na druhého. Na spodný oblak duje vietor, ten sa dá do pohybu a hore vietor nie je, teda vrchný oblak stojí na mieste. Nuž tak sa trú jeden o druhého. Dedo sa odmlèal a zaèal si škraba chrbát. No? Ako sa trie oblak o oblak, zrazu sa tam vytvorí ve¾a elektriny. A kam sa má podie? Na nebi sa drža nemá èoho. Tak padá na zem, až blyští. A keï spadne, zahrmí to ako z dela. Ahááá, tak to je! A, èo si si myslel? Myslel som, že to prorok Eliáš. Mamka to hovorila. Tvoja nebožka-mamka o všetkom klamala, nech má tam cárstvo nebeské! hovoril dedo, žiadnych bohov nieto a po nebi sa nikto na koòoch nepreháòa. A na každý hrom vymysleli ¾udia vedu. Tak je. Potom dedo hovoril o vede, kým neprišiel rušeò po vodu. Niekedy brali Gagora na rušeò pomáha kurièovi. Bolo fajn, až na to teplo. Potom parné lokomotívy zrušili a dedo odišiel na penziu. Zrušili tiež vodné pumpy. Gagora vzali na stanicu ako kurièa a zametaèa perónu. Gagor sa rád pozeral do pece. Sivuèký, èervenuèký, beláskavý ohníèek. Ak sa dá dlho pozera, to je lepšie ako na vodnej pumpe. Gagor ešte rád p¾uval do pece. Zasipí na uhlíku a stratí sa. S týmto sa ale nikomu nechválil. Naèo? No v skutoènosti Gagor nevysedával dlho. Mal stále èo robi. Stanica bola ve¾ká a on bol na òu sám. Na výplatu zobral peniaze a odniesol dedovi. Dedo kládol peniaze pod ve¾kú maticu z rušòa, aby sa nerozlietali po izbe. Peòazí bolo dos. Ešte aj zvyšovalo. Rozpoèet tvorila strava a zopár drobností. Obleèenie fasovali. A vlastne hospodáril dedo. Raz dedo zahlásil, že nemieni ïalej pláta Gagorove gate. Vraj, ožeò sa. Akože? opýtal sa Gagor. Nájdi si babu a behaj za òou. Potom sa zoberiete. Tak si Gagor našiel dievèa a zaèal k nej chodi. Pracovala na stanici v stánku. Stávalo sa, že prišiel k nej, pomohol jej poprestavova prekladky, podloži pivný sud, alebo pomohol v nieèom inom. Bolo to dobré dievèa. Zadarmo naliala vodu so sirupom. Dobré dievèa! Naèo slov? ¼udia sa zaèali na Gagora usmieva a on na nich. Budem sa skoro ženi! No, máš na èase, hovorili ¾udia, však sa jej už brucho k nosu ahá. Dedo sa na to pozeral kriticky a mával rukou. Neveril. Až sa raz opýtal: To je tvoja robota, Gagor? Èo? nezúèastnene reagoval Gagor. Veï je tehotná. No a? Asi ju nadulo od vetra. Hlupák si ty, hlupák, do toho sa však rozumieš! èudoval sa dedo, ale predsa mával rukou. Gagor prišiel za òou a hovorí: Poï, zoberieme sa! Ona odpovedá: Nie, nechcem. Nepáèi sa mi tvoje priezvisko. Nechce ako nechce, uvážil Gagor a viac za òou nešiel. Ona sa potom dala dokopy s kýmsi, s kým bola v tom. ¼udia sa prestali na Gagora usmieva a on na nich. No a èo? Gagora pozvali na vojenskú správu. Zachcelo sa mu do armády. Výborne! Vyprevádzajú s harmonikou. A dajú ti aj samopal. A to nie je metla! Na vojenskej správe sedí za ve¾kým stolom najvyššie velenie. Prezrie Gagora a hovorí: Neschopný. Krivá noha, a vlastne Gagor sa nahneval. Prišiel na stanicu a zlámal lopatu. Nastali mu ažké èasy. Ani p¾uva do pece sa mu nechcelo. Dedo hundral, že potrebuje opateru, a z okna vyhodil ve¾kú rušòovú maticu. Viac nebolo kde odklada peniaze. Povedal, buï sa odde¾, alebo sa ožeò! Ženba, chlapèe, žiadny svrab len pri žene budeš chlap! šepkala babka Uchvatkinová. Mala Gagora ve¾mi rada. Nosieval jej horúcu vodu z kotolne na napáranie nôh. Takú ti lapím babskú, milý môj! Mladá, s vypasenou tvárou, ako Vaòka milicionár. Dóóó-brá dievka! Uvidíme, povedal Gagor. Veï aj ja hovorím treba vidie. Žena nie je smr, môžeš si vybra. No, a ty mi zajtra prines vodièky! Gagor vodièku priniesol. A za stolom oproti dverám už sedí a èaká. Ksicht ešte väèší ako má Vaòka: ako panvica. Gagor ako kultúrny èlovek si dal dolu rukavice, rozopel prešiváky a prisadol k stolu. Nuž, dietky moje, zaèala babka Uchvatkinová, teba vlastne, ako a vola? Afanasij. No hej. Ty si Afoòa a ona ¼uba, silnejšia od duba. Obaja ste siroty, po¾utovaniahodné. No, sirôtka moja, postav sa a predveï sa Afoòkovi! A ty pozri, Gagor nie je škaredá. Súca je to veru dievèica. Ruky-nohy má, aj všetko ostatné, ako sa patrí. Ber a ži! Potom sa oòucháte ¼uba vstala, zakrútila sa, akoby predvádzala prádlo. Chytila Gagora za ruku. A ako ma budú vola? Gagorová, Gagorová, riekla babka. Èudné! Také sedliacke priezvisko. Moja matka sa tiež tak volala, povedal nakoniec rozhodné slovo ženích. Akurát nebudeme ma deti. A preèo? spýtal sa Gagor. No babka Uchvatkinová opä zakroèila. A naèože sú ti? Ešte to by bolo treba, hlupákov rodi! Bez detí si vo¾nejší! Možnože budú rozumné, neprestával Gagor. No s babkou nevybabreš. A odkia¾že by sa rozumné vzali? Sviòa bobrov nerodí, Gagorko! Musím sa teda opýta, rozhodol Gagor a odišiel za dedom. V tom èase sa babka spytovala ¼uby: Páèi sa ti Gagor? Celkom hej. Akurát je chromý. No a èože? Aj keï je pozošívaný lykom, je to chlapík. A ty, hoci hodvábom, aj tak si len baba! Babská múdros hovorí: nech vrana lieta kde chce, stále sa v hnoji babre. Tak ber ho, trúba! Asi hej! Dedovi sa nevesta zapáèila. Neošívaj sa Gagorko, ste párik! Potom sa dedo dozvedel, že je upratovaèkou, a že už bola raz vydatá. Akurát, že ten muž chcel deti. Môže by! Ku Gagorovi celkom ujde, šepol dedo babke Uchvatkinovej. Svadba nebola žiadna. Dedo priniesol f¾ašu. Pozvali babku Uchvatkinovú. Dedo povedal, že sa ods ahuje k babke a Gagor bude tu. ¼uba si priviezla svoju poste¾ a skriòu na bielizeò. Ibaže Gagor takmer žiadnu bielizeò nemal. Dedo, keï odchádzal k babke, prikázal: ¼úb ju, Gagor, ako dušu a tras ju s a morušu! Tak ostali sami. Vieš poèíta peniaze? opýtal sa Gagor. Viem. Veï som vychodila osobitnú školu. Budeš hospodári. A pracova prejdi na stanicu! Tiež som chodil do osobitnej školy, zveril sa Gagor. To je dobre. Všetci, èo sa uèili v normálnej škole, sú dnes ožrani. Veèer si ¾ahli spa. Gagorovi sa to so ženou ve¾mi zapáèilo. Preto povedal: Keï zajtra poumývaš stanicu, príï na vodnú pumpu! Nieèo ti ukážem. Odvtedy spolu h¾adievali do pece a niekedy i p¾uvali. Život išiel lepšie ako predtým. Gagor zaèal chodi na schôdze a do kina. Gagorovi obstarali oblek. A keby si bol uviazal kravatu, hotový náèelník stanice. ¼uba mu darovala odznak jej prvý muž odznaky zbožòoval. 8 9

6 Michail Michal Andrejeviè Šanda / Jiøí Pismennyj Korbel Autor Michail Bagtyropiè Andrejeviè / Autor Pismennyj Autoroviè Gagor zaèal nosi odznaky. Plná hruï odznakov. Prekrásne! Po výplate chodili veèera do reštaurácie. V reštaurácii hudba a netreba niè robi. Všetko ti prinesú postavia pod nos. Na narodeniny kúpil Gagor ¼ube podprsenku. Stálo to hàbu peòazí, ale je dobrá. Z akejsi dobrej látky: skoro ako zamat na závesoch v klube, akurát leštený. ¼uba povedala, že je to atlas. Podprsenke bola ve¾mi rada, no žia¾ nikto zo susedov ju nevidel. A na hlave sa nosi nedá! No keï vešala prádlo na dvore, podprsenku zavesila na vidite¾nom mieste medzi dve prestieradlá: nech vidia! A strážila, aby jej ju neukradli. Èasto chodievali na návštevu k dedovi, kým neumrel. A keï umrel, zaèali chodi k nemu na cintorín. A hneï ved¾a neho si kúpili miesto. Ukazuje sa, že na cintoríne sa miesta predávajú. Lepšie miesto nenájdeš. A nebolo drahé. A je vidite¾né! Vtáèiky spievajú. Jedna rados! Gagor tam nasadil stromky a ¼uba s babkou Uchvatkinovou kvety. Na stanici im pozvárali ohrádku. Ve¾mi dobrú ohrádku! Z desiatky roksoru. A miesta je tam aj pre babku aj pre ¼ubu, no Gagor sa tam už nijako nezmestil. Možnože skrèený!?! Pri kúpe na to nemysleli. No babka sa rozèertila, keï to Gagor povedal. Kto to kedy videl pochováva ¾udí skrèmo, ty drúk! Možnože si poruèíš pochova postojaèky? Postojaèky, èi nepostojaèky, no ak si ¾ahnem, tak mi budú nohy vytàèa na cudzí pozemok! No, èože tu horekuješ, Gagor? hnevala sa babka, možno vtedy už ani nôh nebudeš ma! A èo, vari sa chystáš už zajtra umrie? ¼a¾a, dedko sedmi-letko. Na smr pomyslel. Babka odp¾ula a celkom zahanbila Gagora. No on napriek tomu zašiel do kancelárie prikúpil si miesteèko hneï ved¾a, za ohrádkou. Ve¾mi dobré miesteèko a blízko svojich! Vo všeobecnosti, škoda hovori! Žilo sa im dobre. ¼udia závideli. Tak zbohatli, že zaèali požièiava. Iba ¼ube sa to nepáèilo. Povedala, že by si radšej mali kúpi televízor. No keï už chceli kúpi televízor, ako na potvoru prišla mena peòazí. A zrazu ich bolo málo. Desa krát menej! Skoro z toho zošaleli. Zaèali šetri. Prv jedli drahšie mäso, druhú triedu, aj oblièková klobása bývala. A teraz svinské uši, chvosty, kadejaké obrezky. Kapustnica len taká riedka, akoby varená v èajníku. Tak žili asi mesiac. Gagor aj pochudol. No dos si vytrpeli! Naš astie ¼ube svitlo, že mäso tiež desa krát zlacnelo a tak bol tomu koniec. No aspoò našporili peòazí. Dos na dva televízory. Kúpili si teda televízor. Dobrý. Najväèší. Temp dva. V zaèiatkoch sa ho báli zapína. No neskôr im to už išlo. Jedna rados! Bahni si na postie¾ke a pozeraj! Zaèali vedie o všetkom. Èasto ukazovali Èervené námestie. Gagor spomínal na deda i na Moskvu ako ho dedo uèil. A akí krásni sú hlásatelia, aj hlasy majú všetci príjemné. Hovoria, hovoria Tiež nedostávajú prachy za niè. Iba jedného hlásate¾a nemal Gagor rád a bál sa ho. Podobal sa na náèelníka stanice. Aj hlas mal podobný vždy srditý. A tiež aj vlèie èelo. Keï zaène na obrazovke reèni, akoby sa vyhrážal. Možnože sa a jeho reènenie ani netýka, no stále je poèu : Tu sa so ženou vá¾aš v posteli a za záchodom nie je pozametané! Ajh¾a, ako sa roztatárili, kocúrikovia. Už sa im myší lapa neráèi! K stene sa obrátiš, za ¼ubu sa schováš Aj ona sama sa bojí. Komu je to príjemné, keï náèelník vidí, ako si v posteli, dobre že nie holý, ležíš a niè nerobíš? Gagor hriešne zvažoval vypína televízor, kým hovorí náèelník, no ruka ho neposlúchla. A èo keï zaène reva ešte hlasnejšie? Alebo ho vyhodí z roboty? Kam sa potom podeješ? Lepšie pretrpie. Raz sa ¼uba opýtala: Èo si myslíš, tí v televízore, oni nás vidia? Èo ja viem? odpovedal Gagor, no a èo? Èo, èo? Oni èumia, a ty si tu chodíš bez nohavíc. To sa nehodí. Máš pravdu, povedal prekvapený Gagor, poïme sa ho hanbi! A to už ako? No tak, aby sme nechodili pred ním holí. Naozaj to nevyzerá dobre. Aj na hubu si treba dáva bacha. Odvtedy sa zaèali pred televízorom hanbi a chova sa k nemu zdvorilo. Ak hlásate¾ hovoril: Dobrý veèer!, odpovedali: Dobrý veèer! Aj im samým to bolo príjemnejšie. No raz sa prihodila taká nepríjemnos. Ležia si a pozerajú. V televízore ukazujú les. Gagor vraví ¼ube: ¼uba, ty si na kraji, nože zabehni do kuchyne pre zápalku, kým ukazujú les! Èosi mi ostalo medzi zubami. Práve keï ¼uba vyšla z kuchyne iba v spodnici, zaèal vystupova akýsi minister. Gagor jej podhodil perinu a krièí: Skoè! A ona ako na potvoru, stratila zápalku. Zaèala ju h¾ada a celý holý zadok otrèila na ministra. No minister niè. Nedal niè najavo. Akurát ale zaèali poruchy. Poruchy bývali i skôr, no trvali len krátko. No teraz akoby poèarované. Celý deò poruchy, dva dni poruchy, ba celý týždeò samé poruchy. Niè sa nedalo pozera. To nám robia naschvál, aby nás nevideli, vrèal Gagor. A ¼uba plakala a odprosovala televízor. Èože prosíš? hovoril Gagor. To im urèite prikázal minister. Jemu treba napísa list. Vidie, ve¾mi sa urazil. Povedali o tom babke Uchvatkinovej. Urazil sa. Samozrejme! zaèala sa babka smia, bodaj by sa neurazil, keï si mu miesto predku otrèila zadok. Spredu je na ženskú lepší poh¾ad. Babka sa pouškàòala a odporuèila zavola opravára. Zavolali opravára. Raz-dva všetko spravil a povedal, že televízora sa obáva netreba. Vraj je to len bednièka, niè viac. Odvtedy volali televízor bednièka, niè viac, a chodili okolo neho ako chceli. Kým sa zaoberali televízorom, na stanici sa všetko zmenilo. Odvolali náèelníka. ¼ube povedali, že ho povýšili, Gagorovi, že ho zhodili, ale bolo všeobecne známe, že odišiel na penziu. Nový náèelník bol dobrý. Ani kriku, ani hluku. Vnímavý. Všimol si, že Gagor má obdraté rukavice, a prikázal vyda mu nové. A zaviedol novú tabu¾u cti. Väèšiu ako bola stará a z dvoch strán ako noviny. Na schôdzach nevysvet¾oval medzinárodnú situáciu, hovoril len tak, usmieval sa, a basta. V lete chodil do roboty len v košeli s krátkym rukávom po domácky. A ten starý celé leto sa paril v súkennej rovnošate. Škoda hovori! Nedá sa porovnáva. Starý, ten bol akýsi drzý, a nový chlapík! Zhovorèivý. Starý si niekedy Gagora ani nevšímal. Len povedal: Gagor, priviezli mi do záhradky hnoj. Treba ho rozhádza. Vidly som nechal zapichnuté v kope. A tento a pozve domov, skoro ako hos a. Gagor príde a náèelník práve zaèal kopa jamu na moèovku. Akože nepomôc? Gagor sa tak napomáha, že sa mu nechce ani televízor pozera. Za to mu náèelník dá dva-tri dni vo¾na, aj prémie napíše, ako sa patrí. Kultúrny èlovek. Nedá sa s porovna hocikým. Ve¾mi si ¾udí považoval a cenil. Aj schôdze s ním bývali veselšie. Starý niekedy bubnoval, bubnoval, tie svoje proklamácie a o èom bubnuje, sám nevedel. A tento chytí a priam za srdce: Súdruhovia, treba nám dohna Ameriku! Gagor sedí a rozmýš¾a, že s takýmito vedúcimi sa budú Ameriky doháòa jedna rados. A èo sme ich kapitalistov málo dohnali? Veï to ukazujú aj v televízore. Gagor dokonca až vyskoèil. Správne, súdruh náèelník! Vèera práve ukazovali tú Ameriku. A tiež Gagora palicami, ibaže èierneho. No èo doda? Dohoni ich a je to! ¼uba tiež vyskoèila. Treba ich dohoni! Áno, áno! Aj v televízore vravia: stratila trpezlivos. Zapíšte si súdruh náèelník, chcem sú aži s mojim mužom! Všetci zaèali spontánne tlieska. A preèo nie? Èo je Gagor horší ako ostatní, èi èo? ¼a, aj v televízore všetci rozchytávajú socialistické záväzky, dobiehajú Ameriku. Len Gagor je stále Gagor, akoby mal krivý ksicht. Tak ¼ubka, vyzývam a na sú až! Ja som a prvá vyzvala! ¼ube steká z nosa pot. Vzkypela baba. Rados pozrie. Náèelníkovi to staèí! Zapísal a basta. A oni zaèali na druhý deò sú aži. Gagor makal, drel zo dve hodiny. Skoro mal všetko hotové. Len èo si sadol, prišla ¼uba pre teplú vodu. Èože sedíš? snaž sa doháòa! Baba jedna! Horšia ako Amerika. Chcel pokraèova v práci, naš astie ho pozvali k náèelníkovi. Gagor vošiel ako sa patrí. Sòal èiapku aj rukavice. Pozerá, u náèelníka sedí akýsi chlap vo viazanke a èosi píše. Pozrel Gagorovi do oèí, akoby ho sotil. Sadnite si, hovorí, súdruh Gagor. Som z redakcie a budem o vás písa do novín. Gagor sa vystrašil. A èože chcete písa o mne? Vtedy vstúpil do toho náèelník. Akože èo, Gagor? Tvoja rodina je jedineèný príklad. Žena si zmyslela sú aži s vlastným mužom. To nie je rodina, ale priam komunistická brigáda. Hej, hej, koktal ten z redakcie, o takých ako vy, treba písa. Vtedy vpadla do kancelárie ¼uba. Keï jej povedali, naèo ju pozvali, vyplašila sa a pritisla sa k stene. Dopisovate¾ zaèal interview. Interview-oval, interview-oval Celý sa spotil, aj z Gagora tieklo. Horšie ako v robote. Gagor mu povedal i o dedovi, i o nohe, ako skákal zo stromu, aj ako s dedom navštívili Moskvu. No tomu bolo všetko málo. A èo tak hovorí najviacej ¾úbite? Nebodaj by som mu mal o peci poveda? pomyslel si Gagor, ale zamiešala sa ¼uba

7 Michail Michal Andrejeviè Šanda / Jiøí Pismennyj Korbel Michail Autor Andrejeviè Bagtyropiè Pismennyj / Autor / Natálie Autoroviè Osipovová On nepije, èestné slovo, že nepije! a zaèala hovori, skoro ako televízor aj o Amerike, aj o povinnostiach. Èert je to, nie baba. Dopisovate¾ si zapísal všetky jej slová, a potom vytiahol fotoaparát, zaostril, zam¾askal jazykom. Vezmite, hovorí, zo stola noviny a postavte sa sem pod portrét, akoby ste èítali. Po dva dni ¼uba skupovala noviny skoro za celý rube¾. Tak dobre tam s Gagorom vyšli! Gagor bol hrdý. Prestal sa zdravi s ¾uïmi ako prvý. A èo? veï v novinách nepíšu o nich. Odvtedy zaèala ¼uba kupova noviny a neskôr si ich predplatili. Gagor pribil na dvere skrinku so zámoèkou. Príde poštár, vsunie noviny a Gagor potom len k¾úèikom š uk a v pohode si èítaj! Akurát nie všetko je pochopite¾né. Akési slová. No skrátka správy. Po veèeroch zaèali s ¼ubou diskutova o kultúrnych záležitostiach. ¼ubík, tu v novinách píšu, že umrel akademik. Nech mu je zem ¾ahká! A èo dávajú v telke? ilm. Mozart a Salieri. O èom to je? Nejaká hlúpos. O dvoch plukovníkoch. Èo táraš! Veï aj o plukovníkoch môže by zaujímavé. A tak si žili. Gagor sa nauèil prednáša na schôdzach prejavy. Sprvu bojazlivo, potom si zvykol. Je to ve¾mi jednoduché. Poèúvaj èo hovorí náèelník a opakuj! Gagora vzali do odborárskeho výboru. A potom vystavili jeho i ¼ubinu fotku na tabuli cti: ¼uba Gagorová priekopníèka výroby a Afanasij Gagor tiež priekopník. Celkovo bolo všetko v poriadku. Iba doma zavládlo ticho. Stále sú len dvaja. Rozhodli sa pre maèku. Najprv našli èiernu, no ktosi ju zahlušil. Zrejme mu vbehla do cesty. O mesiac, èi dva bolo treba Gagorovi zájs k smetnej nádobe a poèuje akýsi piskot. Otvára, a tam maèiatko ryšavo-èervené. Ukázalo sa, že je to maèka. Podrástla a skrásnela. Èasto sa labkou umývala, akoby hostí pozývala a ¼uba sa jej prihovárala: Za uškom máš èierne! Za uškom máš èierne! Pravdou je, že niè èierne tam nebolo, ale bolo to chutné, ako sa snažila dosta sa labkou za uško. Smiešne! Alebo sa zaène hra, behá, behá, a potom zaspí na televízore. Tam je aj hudba, aj hlásatelia hovoria, jej je to ako vidno, jedno, má silné nervy. Chceli jej da meno, no na niè neprišli. A tak žila bez mena: Cica a je to! Tak žili dlho bezo zmien. Nijaké zvláštnosti. Len ak ¼ube prihoria zemiaky, alebo jej mlieko vykypí No èože sú to za zvláštnosti? Všetko prkotiny. No raz sa predsa len zvláštnos dostavila. Gagora vybrali na Všezväzovú konferenciu. Nahodil si viazanku, popripínal odznaky a poïho do Moskvy. Až na to, že náèelník prikázal da odznaky dolu. Gagor tam bol tri dni. Všetko rozumní ¾udia. Hovoria ešte lepšie ako náèelník. Aj kravaty má každý. Niektorí boli dokonca v klobúkoch. Gagor dostal krásny poznámkový blok a ceruzku. Tak sedel a písal: Gagor, Gagor, Gagor. Všetci èosi píšu. Èo je on horší? Po konferencii Gagor zvážnel. Prestal sa smia. Keï sa rehoceš máš hlúpy ksicht. Chcel zaèa fajèi, podobne ako fajèia všetci vzdelaní ¾udia, no nevyšlo mu to, a aj ¼uba sa hnevala. Chodil, akoby ani nohy nemal pod sebou. A babke Uchvatkinovej, èo vždy len poúèa, odsekol: Nelez už za mnou so svojimi sprostos ami! Pomaly sa ho zaèala bá aj ¼uba. Stále len vykladal, aké sú tam v Moskve dobré hajzlíky èisté, a ako príjemne voòajú, a tiež sa aj inak volajú: to-a-le-ty. Naši to teda vedia, keï chcú! Chceli a urobili. Gagor zaèal rozmýš¾a o sebe. Toto skôr u neho nebývalo. Inokedy zaèal repta na vedenie a ma svoj názor. Raz zašiel k náèelníkovi a požiadal o nový byt s kúpe¾òou. Predsa nebude chodi do obecnej umyvárky! Náèelník povedal, nech to rieši výbor. Na výbore rozhodli s Gagorom ešte poèka, nako¾ko sú prednejšie rôzne mnohodetné prípady. Vtedy Gagor oznámil, že ak je to tak, tak s ¼ubou konèia v sú- ažení, alebo odídu aj z roboty. Dneska je robotnícka trieda všade potrebná. Na to mu odpovedali: netrep hlúposti! Gagor sa zaèal so všetkými háda a bol nervózny. Zaèalo sa mu aj sníva. Prv nemával žiadne sny a tu sa mu zrazu ¼uba prisnila, a hneï s bradou, a celá bola protivná, ako sedliak. Prebudil sa, podrgal s ¼ubou brady niet. Usnul opä sa mu sníva s bradou. Ráno jej povedal: Ešte raz sa mi budeš sníva s bradou a rozvediem sa. ¼uba vtedy plakala. Gagora všetko prestávalo bavi. Nieto ani s kým si pohovori. Všetci sú hlupáci. ¼uba je tiež zaostalá ženská. Niè nevie. Hovorí len to, èo poèuje od neho. Smutné. Aj v novinách už píšu furt to isté, aj v televízore stále tie isté slová Ani sa nechce zapína. Predtým ho to bavilo, aj keï nechápal, no teraz aj chápe, ale nechce sa mu. Chcel zaèa pi, no nepodarilo sa mu, rovnako ako s fajèením. Jedna rados : okotila sa Cica. No èo je Cica? Iba h¾adíš. Niè nevravíš! V noci sa Gagor prebudí, h¾adí do stropu. Tma, nikto sa o neho Gagora nezaujíma. A zajtra opä metla a lopata. Prejde k oknu. Valí sa sneh. Prekrásne. No keï si uvedomí, že zajtra bude musie tento sneh odpratáva a hádza na hromadu, všetka krása ujde pod psí chvost. Smútok. Raz pred Novým rokom zašiel Gagor do obecnej sauny. Saunu mal rád. Zvláš dobré je sa naparova. Obyèajne chodievali s ¼ubou, no teraz ¼uba už zrána odišla, aby na veèer upiekla koláèov. Koláèe sa jej darili, ak neprihoreli. Dochuti sa poumýval i naparil. Zaèal sa oblieka pozri sa! Èiapka je fuè. Ukradli. Gagor sa zaèal vyhráža prevádzkárovi. A èo má on s tým!? Iba f¾oší oèiskami. Gagor mu zaèal nadáva : o to predsa nejde, èi to bola èiapka dobrá, alebo naniè, ale v èom mám teraz ís? Prevádzkár mu našiel akúsi detskú. Aj keï Gagor nemá ve¾kú hlavu, ale chlap môže nosi detskú èiapku, leda tak na uchu! Gagor šiel domov. Hlava omotaná šálou a èiapoèka na temeni. ¼uba skoro spadla od smiechu, no Gagor na òu c-kol a stíchla. Vypili èaj, zajedli si koláèov, a ¾ahli si spa. Ráno išiel Gagor do roboty. Je pravda, že ho trochu buntovala hlava, no tam sa rozhýbal a bolo všetko v poriadku. Po obede mu ale zaèalo v hlave huèa, akoby to malo by vážne. Povedal ¼ube: Èosi mám s hlavou. ¼uba ho chytila za èelo. Prechladol si. Radšej si ¾ahni! Nikam nechoï. No pravdaže! Ešte ma budeš komandova! nazlostil sa Gagor a šiel naspä do roboty. Pošpáral, pokutral, ale robota mu nešla. Aj lopata mu z rúk padala. Èože je to so mnou? Èo som zakliaty, èi èo? odp¾ul si a vrátil sa domov. ¼uba ho uložila do postele a zavolala babku Uchvatkinovú. Babka došla, ale radila zavola doktora. Zatia¾ èo šla ¼uba pre doktora, Gagor zaspal a snívala sa mu taká volovina, až sa vy¾akal: maèka žrala lopatu a priadla si, akoby to bolo mäso. Keï zdolala lopatu, zaèala žra televízor a on sám ahal ¼ubu za bradu. Lepšie sa prizrel a miesto brady tam mala maèací chvost. Ešte dobre, že ho doktor vzbudil. H¾adel mu do úst, chladnými prstami mu maèkal boky, poèúval ho cez fonoskop. Gagor pozeral na doktora a rozmýš¾al, že musí by ve¾mi chytrý a že vlastne to ani nie je doktor, ale že ho to prišiel poštekli dedo Potapov. Akurát sa netreba smia, lebo keï sa smeješ, vyzeráš ako hlupák. Gagora odviezli do nemocnice a lieèili. No aj tak umrel. Ležal v truhle s rozumným výrazom a s odznakmi. Pochovali ho ved¾a deda Potapova, kde chcela leža babka Uchvatkinová. Po Gagorovom pohrebe sa stal zázrak: maèka aj s maèencami ušla z domu. Vraví sa, že to maèky robia. ¼uba sa o dva roky opä vydala, ale detí stále nemala. Jej nový muž nosil tiež odznaky. Babka Uchvatkinová žije dodnes a náèelník náèelníkuje. Gagorovu fotografiu zvesili z tabule cti. Tak. (Z ruštiny do slovenštiny pøeložil Juraj Kalnický) Natálie Osipovová * * * dva plastikoví vojáèci støílející z automatù lezou mi naproti po mramorové podlaze podchodu v metru opodál žebravý muzikant hraje na saxofonu melodii z filmu Vìrní pøátelé (Z ruštiny pøeložil Jakub Grombíø) 12 13

8 Michal Šanda Petr Štengl / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Petr Štengl / Autor Autoroviè Petr Štengl Na betonovou šeï Já si jen skoèim... je na beton spoleh Nepøetržité proudìní autobusù je jako dennì utíraný prach Kolikrát ho ještì pozùstalí vyfasují už obrácený v umìlohmotné dóze? Šílený panelový varhaník hraje své fugy Zacpávám si uši Ulice je po vymøení vymetena V mrtvém pokoji leží nahá žena Psát si deník to mi vždycky pøipadalo úchylný Moje láska si ho vedla Byla peèlivá Nevynechala jedinej den Obèas mi nabízela abych si polistoval v tom jejím životíèku, zn.: jablka v tìstíèku alias jablka v županu Zdvoøile jsem odmítal Láska se pokaždý nakládala dlouze do vany Aby se mi snad nerozmoèila, šmíroval jsem jí štìrbinou mezi dveømi a futrem Vidìl jsem jen rytmicky se pohybující vlnky Dohánìlo mì to k šílenství a jí to šlo evidentnì k duhu Proto jak øíkám: psát si deníèek mi pøipadá naprosto úchylný Zmije musejí hloub do zemì aby nepomrzly K prahadovi Obecní haïák s bedýnkou zatíná v hospodì pìsti, když oknem pozoruje blesky Svìt se øítí do neštìstí! To pøece nikdá nebejvalo! Poklepe na víko od krabice a obrátí oèi v sloup za lampou rumu Už i v nebi se páøej klikatice! Mistr Janíèek trpìl chronickou bronchitidou My byli nadšením bez sebe, když odpovìdìl na náš inzerát, že se budeme uèit malovat u skuteènýho mistra A ještì k tomu sleèny s rozcapenejma nohama, jak jsme seznali z jeho obrazù Ovšem i v renesanèních dílnách uèedníci nejprve jen tøeli barvy a vytírali podlahu, øekl nám mistr Takže jsme nejdøív vyklidili krámy z jeho ateliéru, pak jsme ho vybílili, pøestìhovali dvoje klubky z pùdy do sklepa, složili pár metrákù uhlí a když došlo na tapety, došlo to koneènì i nám Mì se zrovna nechtìlo a tak Zouplna sedl na lep, co byl rozmíchaný v kýblu a vydìlal se do nìj Tapetování už odsral nìkdo jinej Pod vlivem èetby vybaven suchými chlebovými kùrkami, pytlíkovým èajem a indulónou proti omrzlinám na jižní toènì, zalejzal jsem pod starou šlapací singrovku, což bylo nìco na zpùsob vzducholodi Pod vlivem etanolu prodal jsem starou šlapací singrovku Chodil jsem na ten kopec døív než ho obydleli a to se mi na nich líbilo, že mají své psy Nìkdy i tøi, ètyøi Èerný mi dva roky nedovolil blíž jak na tøi kroky Zuby cenil, pøes oèi mázdru I trapeøi to kolem nìj brali raè obloukem Co kdyby! Pak se nechal prvnì pohladit Jak si mì uznale mìøili, když kolem tlaèili kárku Vzal jsem ho domù, dal mu najíst i gumovou hraèku a odvedl ho zpìt na skládku Bylo tak racionální pozorovat ho za záclonou, jak mì hledá pøed vchodem Nemám kárku Nemám! Kór v létì když si èlovìk nemá kam sednout To víte! Vona tam ta lavièka na zastávce vždycky bejvala Ale už se rozpadla Tak jsem šla na úøad a voni vám poøídili takovou pìknou, kovovou A taky jo! Do mìsíce byla pryè! Teda já nevim... Šla jsem k Pepovi Egertovi pro vajíèka Von má takový krásný, žlutý a povidám: No Pepo! Kdes vzal takovou pìknou kovovou lavièku? Dy von by jí urèitì stejnak nìkdo na tý zastávce ukrad! No bodej... A víte, že mi tam udìlal takový šikovný døevìný sedátko? V Jeruzalémì mají zeï náøkù a to já ani nevim, z èeho je postavená V Praze na kopec vede hladová zeï Na Balabence máme zeï z betonu a špinavých tabulí plexiskla NAØÍKÁTE DOBØE! Když jdu kolem, na zemi vidim, koho zase sežrala I strakapouda ( po cestì z Balabenky na Palmovku) Nejdøív to spustí malej Jára pod náma Má rád rap Chápu to, taky jsme byli mladý Potom to vohulí malej Pìchota od shora Ten je zase na techno Chápu to, taky jsme byli mladý Na nás bìhal Klabík od spoda, když jsme si pouštìli Zappu Klabík nikdy nebyl mladej Klabík byl domovní dùvìrník Jenže Láïákova máma, co byla pøedsedkyní ulièního výboru, to vždycky dala do cajku Chápu to, taky jsme byli mladý Hraju s nima na trubky vod topení Už jsou celý votøískaný ( Hrdloøezy) I prase je jen relativní zkoušel to zase Stanìk a huba se mu leskla mastnotou, jak se cpal už druhou porcí což bylo divný, protože jsem vyfasoval pøesnì tøicet lístkù pro celý oddìlení A Na všechny hladovce ve frontì se dostalo, jen mì kruèelo v bøiše Kdyby prase mìlo køídla zkoušel jsem se povznést a žmoulal stranou suchej chleba, aby nebylo to škrundání slyšet Pozoroval jsem Staòka jak mlaská Asi jsem mu ty lístky nemìl pùjèovat Potom Staòkovi pøišly z domova prachy Rovnejch osm stovek a on neudìlal nic jinýho, než že za všechno nakoupil rachejtle a veèer, samozøejmì s dovolením vedení léèebny, uspoøádal bengál Celý oddìlení A hledìlo na prskavky a rachejtle Tak co, jak se vám to líbilo? unešenì jsem se obrátil na faráøe Krause Kvùli takový pitomosti jsme propásli televizní noviny! ušklíbl se faráø a šel se zeptat tìch z béèka, co novýho ve svìtì ( Hrdloøezy) 14 15

9 Michal Šanda Radek / Malý Jiøí Korbel Autor Marek Bagtyropiè Mikuš / Maciej Autor Autoroviè Cis³o Radek Malý A CO SE STARÁŠ, ÈEMU JEŠTÌ VÌØÍM? Že nemluvím a pozdì chodím spát? Válím se v dehtu. Obaluju peøím. Prý vidìli mì u kostela chcát. A co se staráš, o èem se mi zdálo? O šibenici, když to musí být. Došel mi podzim, ano, to se stalo. Pøilítly vrány. Nech mì. Nejsem fit. A co se staráš, jestli a jak je mi? Vždy vùkol vládne strašné veselí. Èím kulhavìji kráèím touto zemí, Tím spíš ti vidím do zad. Pøíteli. PØEDJAØÍ, HØBITOV. ALE BUDE LÉPE. O kámen kdosi kostí klepe a zní to dutì pod hromádkou sutì. Chápeš mì? Chci tì. Nechápu tì. OTEPLILO SE. NA DUŠIÈKY. Ochladilo se. Na duších. Vystrkujeme rùžky. Svíèky. Co ty tu, tichý? I já ztich. UŽ UNAVENÍ. UŠLÍ. UTRÁPENÍ. Prospi se chvíli. Dopletu ten šál. Do šálku èaje med už jsem ti dal a dveøe zavøel. Ne, nikdo tam není. JE ZAOSTØENO. ROZOSTØENO. ZLE JE. Zamrzlo. Mlha padla na blata. Výbojka bliká. Rozpila se. Chvìje se chmýrko, ztìžklé jinovatkou. Tá. Z NÍZKÉHO SLUNCE KRÁSNÌ OÈI BOLÍ jako by solí solil mladý bùh a do brázd víèek sel tu sùl a z polí vzcházel by plevel a scházel by pluh CO UMÌL, ØEK JSEM. A V TOM ØEVU NÁHLE uslyšíš ticho praskat po ostnech, uvidíš labu v hejnu kavek, a hle, ucítíš moøe, slané, nemastné SEDÁME NA PLÁŽÍCH, TIŠÍ A NEHNUTÍ, na moøi mysli se o kru kra tøíští. Zda v nás co zùstalo z divokých labutí minulých životù? Co teprv pøíští A CO TO KRÁKÁ? CO BY NEKRÁKALO. U moøe les a jestli se to zdálo, že nežije, tak byl to jenom sen. A jak to kráká? Moc anebo málo? A jaké jméno tomu dát z tìch jmen, která se mùžou Ráno jako hlen, šedavé, mokré, ven se vyklubalo a kráká. Ráno, které roste v den. CO BYLO, BYLO. BYLO VÈERA. Jde sedm ovcí, první beran. Kdyby mi stokrát zrezla špièka pera, jde sedm ovcí. První beran. Jde sedm ovcí, první beran. Beránek v rouše Ahasvera. Marek Mikuš pä stupòov analýzy 1 oko sveta prižmuruje znevidite¾nené dno z ktorého budú na rohovku vyzdvihnuté hrste materiálu a tie sa rozrastú na zákalové kontinenty a oko už neuvidí zrkadlá, ale seba. 2 medzi lúèmi a prstami triem najjemnejšie i hrubé jednotky prachu aby som sa znovu presvedèil o infinitezimalite sveta. 3 (akoby nebolo na výber akoby vo mne ozubená kolesá do seba zapadali s neúprosnos ou egostroja.) 4a oko-lo: ak mám pochopi systém musím všetkými zmyslami lieta na jeho orbitále. // 4b od-k-az: ak mám pochopi komponenty musím vedomím pláva cieviš ami, sie ami, stále. 5 aby som ho spoznal zovšadia¾ // aby som ich spoznal odvšadia¾ (hranice, cesty, príbeh tohto víkendu) myšlienka na nehu sa zvažuje po príkrej stráni, k rozhraniu biotopov som osudovo neschopný zastavi sa v teréne, pred oèami vínne svetlo dopoludnia, za nohami požiar takéto veci konèia (akoby?) len samé od seba, sa Maciej Cis³o Ten stùl tady nestojí Ten stùl tady nestojí, ta knížka tu neleží, To, co nemá vùli, nic neèiní. Nic nedìlá tedy není; není stùl, není kniha. To já ležím knihu, to já stojím stoly. (Z polštiny pøeložil Libor Martinek) Pohlednice z prázdnin Klidný tep moøe, které sní oblaka; Na kmenech borovic tanèí neskuteèné svìtlo, které se odráží od vln; Na nebi, za bílého dne mìsíc (úzký srpek, Úsmìv neviditelné koèky z Alenky v Øíši divù). Prohlížím si své prohlížení. Drahé levné kameny pláž Rozewia: Daruji ti ty kameny, jestli chceš, A jedenáct slov, které neumím rozvinout v báseò: Ne celý vstal jsem k novému bytí; Ne celý odejdu k nenovému nebytí. Tvùj MC (Tisíc Sto, pokud bys chtìla moje iniciály chápat jako øímské èíslice) (15. srpna 1999) (Z polštiny pøeložili Vlasta Dvoøáèková a Libor Martinek) BABIÈKY ODCHÁZEJÍ. MOC PO NICH NEZÙSTÁVÁ. Jen trochu vody v oèích, v košíku seschlá tráva. Babièky odcházejí, vìchýtky nachýlené. Od zemì nezebe je. Nás ještì, ale je ne. * * * hranice posunuté až na okraj zrútenia sa do priepasti mútnej gnozeológie budeme sa rozpráva farebnými ligotavými hrami popri tejto ceste tisíce dekódovaných pukov 16 17

10 Michal Gulzar Šanda // rozhovor / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè rozhovor / Autor Autoroviè Gulzar Døevìná noc To není jiskra v mém tìle; v krku mi visí obìšenec pøidušeného a zlomeného dechu, bublání vody umrtvuje lži v mé krvi; spánek sedí jako kámen na oèích, døevìná noc plná lží v mé armádì neživoucí; to není jiskra v mém tìle. Musela to být neplodná žena, která mi vdechla život. Tváøe V nestoudném, nahém dni jak všechny dny dlouhém bièuji své otroky kupuji a prodávám jim sám sebe, abych se ukojil. V nestoudném, holém dni uzavírám dohody, dìlám kompromisy. Ale v prázdnotì noci halím svou tváø a naøíkám. Jedna zakrývá tolik dalších. (Z angliètiny pøeložil Milan Libiger) R O Z H O V O R (s cestovatelem a básníkem Milanem Libigerem) S lidmi budu bez hoøkosti, bez nadìje Nedávno ses vrátil už z druhé delší cesty po Indii. Co tì znám, tak nikdy nepìješ ódy na indickou kulturu neèteš upanišady, neobdivuješ jejich architekturu, necvièíš jógu. Proè teda právì Indie? Asi už si nevzpomínáš, jak jsi mnì kdysi dávno vyhazoval do koše básnièky o duchovnu, které není jen slovo. Kolem dvacátého roku života jsem navštìvoval meditaèní kurzy, držel pùsty podle lunárního kalendáøe, vykládal si tarotové karty, usínal s krystaly køiš álu u hlavy, s rùženínem v ruce (pro Blížence dobré ochranné a oèistné nerosty) a snažil se to všechno soubìžnì vyfutrovat argumenty. Zhltal jsem knížky, které byly po ruce. Od meditaèních manuálù Sri Chinmoye, dojemných rozhovorù s dalajlámou, pøes knihy manželù Tomášových, nìkteré Buddhovy rozpravy, až po základy tibetské mystiky. Byla to reakce na školu, milostné vztahy, kamarády, rodinu. Mìl jsem po krk té pøetlaèované. Hledal jsem nemilitantní životní prostor a akutnì jsem potøeboval snížit odpovìdnost za vlastní existenci. Útoèištì mi poskytl tibetský buddhismus se svým nadstandardním soucitem.tøeba Padmasambhava byl balzám: Mezi všemi bytostmi, jež jsou nespoèetné jako hvìzdy na nebi, není žádná, která by kdysi nebyla vaším otcem èi matkou. To byly základy. Z nich jsem vycházel, když jsem pøed pìti lety poprvé vyrazil na východ do buddhistického Thajska. Následovala Indie, Cejlon a teï zase Indie. Pohnutky k zakoupení letenky se ale mìnily podle životního období. Pùvodní naivita, hlad a ukøivdìnost jsou dávno pryè. Zájem o východ zùstal, ale je jiný. Poznal jsem totiž jak se palmy a cedry blbì roubují na jablonì a topoly. A hybridù se dìsím. Takže, co tì dnes pohání k cestì do Indie? Dùvodù je víc a rùznì silné. Tím nejosobnìjším je asi potøeba zmizet zdejším lidem z oèí a sobì uhnout z cesty. Pak ale zjistíš, že si na druhém konci svìta lezeš do zelí víc než doma. A to i v situacích, kdy se za to v sobì stydíš. Procházíš špalírem mrzákù, kteøí žebrají u Gangy. Nìkteré obdaruješ, jiným uhneš oèima, možná se ti stáhne žaludek a sociální cítìní vyrazí jako chtíè, ale pak si všimneš, že se stmívá, ucítíš hlad a bolí tì trochu hlava a nemáš ani paralen, sakra, a zítra ta cesta vlakem pøes tisíc kilometrù dlouhá Vzápìtí se za to na sebe naštveš a už si zacláníš. Ale tøeba je to normální a nedá se s tím nic dìlat. Pavese píše, že jediným dùvodem toho, že poøád myslíme na sebe, je prostá skuteènost, že se sebou musíme být déle než s jinými. Další intimní impuls je tøeba strach. O nìm jiný klasik øíká, že je na cestování cennìjší než opojné chvíle svobody a štìstí. Takže v Indii taky krmím vlastní strach. Než zase vytráví, dokážu žít. Jde o to, že vùbec netušíš, jestli vydržíš. Zdravotnì, finanènì, duševnì a já nevím jak ještì. Je to ustavièná nejistota fyzická i psychická. Proto si možná v Asii pøipadám kompletnìjší. A co lidé? Ty spousty lidu? Další dùvod, proè do Indie jezdit. Indové jsou zážitek na celý život to by bylo asi z mého hlediska nejpravdivìjší hodnocení. Každé další zobecòování už maže obrysy. Ale opatrnì to zkusím. ráze o tom, jak jsou k cizincùm i mezi sebou pøátelští, pøipraveni kdykoli nezištnì pomoct, stále usmìvaví, zkrátka otevøenìjší než my, jsou pravdivé. Ale samozøejmì, že ne všichni Indové jsou takoví. Na jednom hotýlku mì potkala kombinace úžehu, dehydratace, takže i horeèky, a parazitárního prùjmu. Témìø jsem nemohl chodit a byl na pokraji bezvìdomí. Zdejší personál mi kupoval léky, jídlo a pití a nosil mi to až do postele. Taky každou pùl hodinu nìkdo z nich zaklepal na dveøe a ptal se, jak mi je. Tak jsem se skoro vùbec nevyspal. Když mé zdravotní problémy za tøi dny pominuly, radovali se z toho všichni jako by zahnali zlé duchy. A jindy lilo, vešel jsem do poloprázdného stánku s èajem a zeptal se, jestli si tam na chvíli mùžu sednout na lavici. Staøík u plynového vaøièe se ani nepodíval a pøedpaženou rukou mì vykázal ven. Na nádraží. Tak si vyber. Se vstøícností a ochotou jsem se ale setkával mnohem èastìji. Stejnì tak je u vìtšiny Indù zakoøenìná hluboká úcta ke krajinì k pùdì, k horám, øekám, stromùm, zvíøatùm, moøi. V Himalájích jsem se seznámil s Joanem, asi ètyøicetiletým uèitelem z vysoké školy ekonomické v Tel Avivu. Podnikli jsme spolu nádherný tøídenní trek do hor. Vykládali jsme o všem možném. Byl to otevøený èlovìk, zatvrzelý pouze v jedné vìci: nedovedl pochopit lidskou ochotu k víøe v jakákoli božstva. Rozèilovalo ho, že Šiva tisíc let meditoval na hoøe Šivling a jedl tam vítr a pil sníh. Copak Ganga je bohynì, vždy je to øeka! Stejnì kritický byl ovšem i k bohu židovskému. Nechal jsem ho v tom. Stále jsem mìl a mám pøed oèima obraz: lidé kleèí pøed kopcem a klaní se vodì. Pøivezl jsem si kazetu moderních písnièek vìnovaných Ganze, nìco jako pocta mladých umìlcù té øece. Kdy myslíš, že vznikne deska Bílé, Hùlky, Vondráèkové o Vltavì. Ale to nejsou mladí umìlci, že? Pøírodnímu rysu povahy Indù odpovídá také pøirovnání, které jsem kdysi slyšel. Totiž, že Indie je evropský støedovìk. Dodal bych jen, že už hodnì støíknutý kolou, v Kalkatì podkopán metrem a kompletnì prošpikován signály mobilù. Pøed tøemi roky jsem jeho zvonìní nezaslechl nikde, letos se nakøápnuté melodie mimo jiné Beethovenovy pro Elišku, rolnièek èi nádherné mantry Maa Gange ozývaly ve vlaku i na ulici. A Indové to zvedali, køièeli a oèi jim záøily. Chci øíct, že jsou už zasažení. A chtìjí být Západem sežraní úplnì. Nedìlám si iluze, že za pár let nebudou jako my úplnì stejní kokoti, kteøí musí vydat obrovské úsilí jenom na to, aby byli vùbec normální. A taky mám z Indù pocit jako by pro nì byla duše, je-li jaká, vìcí denního užívání. Nepøeceòují ji. Je to dáno už fungováním jejich spoleènosti, v níž má každý èlovìk do znaèné míry od narození nalajnovaný svùj osud. Chudák nejspíš zùstane chudákem. Mladík z kasty rolníkù si nemùže vzít bohatou maharádžovu dceru a pravdìpodobnì bude do smrti s motyèkou v ruce zápasit s pùdou. Indové to berou. A pøestože je øada z nich nespokojená, ani bys to na nich nepoznal. Netrpí depresemi, které by je pøikovaly k vlastnímu neštìstí. Jen když jsi s nìkým delší dobu, možná zaslechneš nìco jako zamlèený vzlyk. Camus si do deníkù a do mé hlavy poznamenal, že ho dìsí, jaký význam se pøikládá duševním pohnutím. Tím je samozøejmì nechtìl bagatelizovat, ale spíš oèistit. A jak jsi k lidem pøistupoval? Pøece jenom byl jsi Evropan v Asii Dodnes nevím, jestli se sklánìli oni ke mnì nebo já k nim. Pýcha, soucitná nadøazenost, snad blahosklonnost jsou svùdné a nebezpeèné polohy. Zvláš když na každém kroku èelíš pokušení. Skupinka chlápkù si vyjevenì prohlíží automatický fo ák pro idioty za tisíc korun, spousta lidí bez dechu až závistivì sleduje tvoji ruku pøi psaní, nìkteøí indiètí vysokoškoláci si myslí, že je Evropa v Americe. Orwel dokonce tvrdil, že èlovìk nemùže pobývat v cizinì v poklidu, pokud neopovrhuje domorodci. Myslím, že jsem jimi neopovrhoval. Poznal jsem ale, jak se to dìlá. A co indická chudoba? Ta velkolepá bída musí s èlovìkem zamávat. Nedovezl sis v batohu nìjakého Marxe? Není ta naše vylízaná demokracie vlastnì pøepych na hovnovém poli? Já napøíklad si nejsem jistý, jestli bych po návštìvì Indie ještì nìkdy obhajoval nedotknutelnost soukromého vlastnictví. Až tak jsem neuvažoval. Mìl jsem co dìlat, abych vidìné nejdøív ustál, a potom rozchodil. Ale moc dobøe ti rozumím. Mnoho indických státù má už øadu let komunistickou vládu, zejména jih, v èele s Kéralou, je hodnì levicový. Donedávna vládli proletáøi i v Kalkatì, která je svojí bídou povìstná. Tisíce lidí tam žijí doslova na chodníku, slumy jsou pro nì pøepych. Jeden inteligentní chlapík na nádraží v Trivandrum, mìsta nedaleko nejjižnìjšího cípu subkontinentu, želel pøi našem rozhovoru toho, že se rozpadlo Èeskoslovensko, a hlavnì, že už nejsme komunistická zemì. S mým tvrzením, že minulý režim fyzicky likvidoval opozici, nesouhlasil. Zato já jsem musel kývnout, když øíkal, že demokracie je rájem pro dravé a bohaté, zatímco chudí, on použil tuším slovo normální lidé, mají utrum. O stejné téma jsme v øeèi zavadili s majitelem obchùdku se starožitnostmi v pouštním státì Rádžastán

11 Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ 20 XX XXI 21

12 Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ XXII 22 XXIII 23

13 Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ Antonín Mareš _ Název (bez Milan názvu) Libiger /mail-art /Indie z 2005??.??.????, edice COPORUCE/ XXIV 24 XXV 25

14 Michal Šanda rozhovor / Jiøí Korbel Autor rozhovor Bagtyropiè // Milan / Autor Libiger Autoroviè Ten pouze øekl, že komunisty nemá rád, že nevìøí Rusku a a dojdu i zítra, že zase pokecáme u èaje. Jak komunisté v Indii fungují si netroufám øíct. Døevìné boudy s rudými prapory, v nichž polehávali funkcionáøi strany, na mì pùsobily spíš komicky. Ale bylo jich hodnì. Promiò, ale ty tvoje výlety na mì svým zpùsobem dìlají dojem jako touha spáchat neúplnou sebevraždu. Odjedeš na druhý konec svìta bez hodinek, bez mobilu. Nikdo doma neví, kde právì jsi, jak by ti mohl vùbec nìkdo v pøípadì nutnosti pomoct? Zas až tak dramatické to není. V každém vìtším indickém mìstì je dnes internetová kavárna, ze které mùžeš za pár šupù poslat zprávu mejlem a ještì si proletíš èerstvé lidovky napøíklad. Je fakt, že já jsem o sobì moc vìdìt nedával jednou jsem zavolal rodièùm. Shodou okolností a k jejich velké úlevì dva dny po zemìtøesení v Kašmíru. Tou dobou jsem se pohyboval v Himalájích, zhruba osmdesát kilometrù od místa, kde se tøásla zem. O katastrofì jsem se ale dozvìdìl až po tøech dnech. V zapadlém obchùdku v podhùøí si znudìný prodavaè èetl noviny a ukázal mi v nich fotku velkého domu v troskách. Islámabád, zahlásil, dvacet tisíc mrtvých. A pøešel na kriket na poslední stránce. Pokud jsem si všiml, taks byl pøed odjezdem hodnì vystresovaný a øešils to pitím. Poslední období pøed odjezdem se mi konzumace alkoholu opravdu trochu vymkla z ruky. Nepochybnì i dílem nervozity z cesty. Takže pøíprava veškerá žádná. Boty jsem shánìl až cestou do Prahy a kdybych od kolegù v práci nenafasoval firemní vìtrovku a v poslední dìdinì pod šestitisícovkami si nekoupil èepici a rukavice, asi bych v himalájské chumelenici zmrzl jak to sobolí. Jak jsi obstál se svojí ehm angliètinou? Domluvil ses bez problémù? V Londýnì by to bylo horší. Domluva vázla jenom v nìkterých mìstech ve státì Gudžarát, kam nejezdí moc turistù, a taky v himalájských vesnièkách. Tam jsem musel pøi kupování napøíklad tøí banánù použít ruce i s displejem prstù palec, ukazováèek, prostøedníèek. Èaj se v hindštinì naštìstí øekne èáj. Co sis dovezl? Nemoci èi knížky, nìjaký kalkatský Tvar tøeba? Co Indové a literatura? Setkal ses tam s nìjakými autory? Když jsem v knihkupectvích v Ahmedábádu shánìl knížky poezie, vìtšinou se mì prodavaè nejdøív zeptal, co jsem øíkal. Na pikosekundu se potom zamyslel a už uvolnìnì a s úsmìvem odvìtil, že básnièky nevedou. Gándhídham, Bhudž, Džajsalmér nic. Až když mi švec na ulici v Džódhpuru spravoval roztržený batoh, pøièapl si k nám solidní pán. Prosedìli jsme na zemi kus odpoledne. Pøekvapil mì sugestivním a pøesným popisem promìny mysli po dvou cigaretách afghánského hašiše, já jeho otázkou na knihkupectví, kde prodávají indické básníky. Øekl, že ví. Nakopl èernou silnièní hondu a zaèal ve stovce klièkovat mezi troubícími auty a tichými krávami. Zastavil pøed tøetím obchodem s knihami. Otrávení vedrem a neúspìchem v pøedcházejících dvou jsme vešli dovnitø. Prodavaè chvilku pøemýšlel, pak na dvacet minut zmizel vzadu a vrátil se se dvìma knížkami básní. Autory Gulzara a Anuraga Mathura pøeložené z hindštiny do angliètiny jsem si dovezl domù. V každém mìstì jsem se potom ptal lidí, jestli tyto básníky znají. Nikdo nevìdìl. Indové preferují tanec a zpìv. Závidím jim to. Jak ses vyrovnával se samotou? Zlobil tì chtíè? Co ženy v Indii? První mìsíc jsem mìl opakované zdravotní problémy, takže energie padla na uzdravování. Ten druhý ze mì chtíè vysublimoval zøejmì nìkudy jinudy. Ale pár nádherných žen jsem potkal, nìha z nich jen sálala. To jsem si pøipadal jako chøestýš v akváriu. Casanova by z tebe asi moc nejásal. Chceš se do Indie ještì vrátit? A neuvažuješ o tom, že bys tam zakotvil natrvalo? Urèitì se tam ještì vrátím. Láká mì severovýchod zemì. Státy Sikkim, Arunáèalpradéš èi Ásám jsou schované v zalesnìných horách, kde ještì na nìkolika místech žijí pùvodní domorodé kmeny. Oblast je taky bohužel docela hustì osídlená vojáky. Èína namlsaná Tibetem v šedesátých letech vtrhla v tìchto místech i do Indie a zdejší armáda mìla co dìlat, aby ji vytlaèila zpátky. Od té doby celou severní hranici hlídají mladí kluci s historickými zbranìmi. Ale není takové pøemis ování Libigera z místa na místo zbyteèné? Nesouhlasím s názorem, že pøi cestování jenom pøemis uješ sama sebe. A protože se stejnì vrátíš, tak vlastnì ani nemá smysl nikam jezdit. Navíc tak daleko. Vìtšinou to øíkají lidé, kteøí ještì poøádnì nevystrèili nos zpod suknì matièky Prahy a pøilehlé domácnosti. Na jakémkoli cestování je totiž pøínosné, že uvidíš svùj život z odstupu, lépe: z nadhledu. Vìci najednou zaèínají pøiznávat barvu, když zùstanou nìjakou dobu bez nátìru tvých pøání a obav. Dokážeš být nestranný pøi ohledávání studené mrtvoly poslední velké lásky, nezaujatì uvidíš, že práce, kterou dìláš, není zase tak hrozná, že rodièe mají pøece jen nìkdy pravdu a že strach ze smrti je tøeba jenom jinak pojmenovaný nenaplnìný život. A když zvìtšíš mìøítko, mùžeš tak uvažovat o mìstì, zemi, svìtadílu Jako bych se právì odstupem mnohem víc pøiblížil našemu krásnému, i když nìkdy zaprdìnému kousku planety, který má dnes jméno Èeská republika. Poslední, køiš álovì èistou básnièku své knížky S lodí jež dováží èaj a kávu konèí Konstantin Biebl veršem: U nás je studená pitná voda. Šalda se ve své recenzi na sbírku ptá, jestli autor musel za tímto poznáním cestovat tak daleko, až na Jávu. A hned si odpovídá: Musel. Nebo vzdálenosti jest mu potøeba jako spolupracovnice. Ve vlaku z Džódhpuru do Hardváru tajenku života samozøejmì nevyluštíš. Uvìdomíš si ale, že mùžeš existovat i bez té vyluštìniny, aniž bys kvùli tomu musel sám sebou opovrhovat. To už ale mluvíme o hodnotách, které na cestách dostávají vždycky poøádnou masáž. Jak teda vnímáš po návratu z takové cesty støedoevropské èi tuzemské hodnoty? Nemáš problémy s tím se zase vrátit do normálního života? Poprvé to bylo horší. Nejdøíve mì naplnila radost, že jsem definitivnì pochopil, a tehdy jsem si myslel, že tím i porazil princip fungování naší spoleènosti. Tu virtuální hru, kriminalizování smrti a hanìní samoty. Do pùl roku mì to ale semlelo. A rovnováhu mi snad zase vrátila tato cesta. Alespoò prozatím. Ze všeho nejvíc si teï chci vyøídit úèty s krajinou. S lidmi budu bez hoøkosti, bez nadìje (Ptal se Jaroslav Kovanda) Milan Libiger Vypadal jak Pøeuèil Ládoval se ve vlaku rýží a s plnou pusou na mì vyprsknul nìkolik mírnì nedovaøených zrnek i s kari. Pochytil jsem zhruba toto: Ty nic nemáš? Co budeš jíst? Kde sedíš? Na pøíští zastávce ti nìco koupím a pøinesu! Na bring jsem dostal zrnkem do oka a ukázal jinam. Tøeba krávy Krávy zápasí na silnici. Šíje k zemi, šofary pøed sebe. Když jedna druhé prorazí oko, vìtšinou zasáhne i mozek a boj konèí. Jsou to harcovnice, hlídají se. Pøetlaèovaná. Mohutnìjší s velbloudím hrbem má pøevahu, o zadní nohy drobnìjší škrtnul autobus. Indové pøeparkovávají své skútry a nezvykle zuøivì na zvíøata pokøikují. Chápu až teï. Menší samec pøi dalším ze svých úhybných manévrù nevydržel a cáknul svùj lavor touhy doprostøed ulice. Dopravní provoz mohl vzápìtí pokraèovat. Psi Spí, pøed èenichama z drsné gumy èisto jako by šòupali prach. Jen co je pøetøu svým stínem, zaèínají zuøit. Pøidávám do kroku, bojím se vztekliny a kleju. Smeèka zrychluje. Sprintuju i v myšlenkách. Který Dvoøák slyšel v psím štìkotu haf?! Co za Èapka v nìm vidìlo pøítele èlovìka a hraèku! Vrážím do chlápka a lezu na plot, který natíral. Trpaslík odvahy vystartoval tryskem po obratlích a tøese se pod temenem jako poslední švestka. Nápis na vodárenské vìži v pouštním mìstì Džódhpur: AIDS IS CURED, TEL Dentista Vešel do bufetu, otevøel na stole kuføík a postupnì z nìho bral zubaøské náèiní, které právì potøeboval. Šperhákem øádil v zaklonìném prodavaèi nejdéle. Hosté, které zatím obsluhoval malý chlapec, utvoøili kolem páru veselý hlouèek. Když zubaø vytáhnul z kuføíku nìco mezi nùžkama na maso a štípaèkama, pøestal jsem jíst. Hlava neš astníka se tøásla, klátící se loket vyrùstal z pusy, svaly se napínaly, první kapky krve tmavly v prachu Óm maa Gange máta, sri óm maa Gange máta, rajská melodie s gruntem fotbalového chorálu odvedla ženu do tøinácté komnaty. Její tìlo se epilepticky zmítá v Ganze, zatímco rybina stojí v chladu noci a davy zpívají. Óm maa Gange máta Lužnice se vlévá do Gangy. Jako když jazykem zkouším monoèlánek. Pùl dne údolím nahoru, v patách psa myšlenky, že se žádný kruh v životì neuzavírá. Že snad zùstává jen otevøená cesta prvokù. Plavba tmou, stále vpøed, poslepu jako bakterie. Trochu Kerouac, trochu uèebnice pøírodopisu

15 Michal Milan Šanda Libiger / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Gabriel A. / Levický Autor Autoroviè Kolikátého je? 11., 12., 13. øíjna? Nevím, ptám se nosièù. Odpovídají: 11., 12., 13. nebo Pár minut Vyfotil jsem si sadhua, jak se klepe zimou nad doutnající plechovkou. Chtìl za to peníze na èaj tak hlasitì, že jsem mu už pøed hlouèkem lidí dal deset rupií a utekl do chrámu. Obøadník si mnì pøitáhl za vìtrovku pod krkem, udìlal mi teèku na èele, nasypal oøíšky do dlanì, do kapsy strèil kvìty a polil hlavu ledovou vodou. Pak zaèal neuvìøitelnì rychle drmolit zøejmì modlitby a bouchat mne do ramene. Zopakoval jméno mého otce a máti a chtìl ètyøicet rupií. Vydoloval, že mám bráchu. Další herda a pìtka navíc. A mohl jsem jít. Venku už šero a nìkolik žebrákù, kteøí na pìt rupií hledìli jako na almužnu. Holèièky s kvìtinami se klepaly zimou, rozpùlil jsem jim banán. Cigarety Tøicet dennì. Když nekouøím, pøipadám si otevøený jako lesní lapaè škùdcù. Cigareta ve mnì ale osvítí všechna spící vajíèka vetøelcù a vrátí jistotu. Je to jako pohádka o králi, který nosil batoh s knihami i na záchod, aby byl moudrý. Já, hlupák, táhnu do Indie deset bichlí, které se mi navíc do všeho pletou. Když pokuøuju na øímse a èekám na rozednìní, Sartre mi z paøížské kavárny vysvìtluje: Existovat, znamená pít bez žíznì. Poslední noèní chvíle jsou krátké, velké až milosrdné. Zatímco soumrak budí stesk a touhu, umírající noc zve k vyvanutí. Bledá, nasládlá návnada vìènosti. Mókša. Žebrák Na západì zhasly hory noc zèernala vagón spí staøec však na bílé holi má zvonek cyklistický Probuzení První pohled škrtnutý gekonem z pusy druhá èelist švába Slunko svítí svatí muži odpoèívají ve stínu svých tìl Stánek s èajem jako modlitebna ranní opar vyvolávaè loví netopýr na kandelábru který zhasíná minarety vypitých sklenièek Gabriel A. Levický ¼udia, ach ¼udia (Staèí to?) Krv vrie Už nemá kam obehova. Vy si skutoène myslíte, Že každé ráno je to isté? Kedy ¾udia s mozgami požièanými od McDonalda A svedomím vyprážaného kurèa a Uprene pozerajú na východ slnka? Tlstý, hlúpi, ohavní a agresívni, Obviòujúc všetko: Rasu, vek, choré veverièky, Špinu a 99 centové obchodíky. Pribití na kríž So svojími i-pod mašinkami, Gumovaèi hláv, Ovoniavajúci a rozmazávajúci Svoje noèné výtoky, Utierajúc si mokré prsty do K-martovských jeansov. Zaživa požierajúc vlastnú krajinu. Vidím opakujúcu sa evolúciu hovoriacej ryby, Ktorá sa významne mení Na pomýleného cvrèka. S¾uby lepšej budúcnosti sa nachádajú na 2-dòovej zvráskavenej pizze. Zázraèní šialenci nás inšpirijú, Aby sme boli normálni. Nakazené noviny, farbivo nie je ten pravý jed. Skúste lieèivo nájs na toto. Zatia¾ èo ¾udské karikatúry na 8. avenue Žobrú pre použité porozumenie. Nepriate¾ské stopy v horúcom asfalte A Priate¾ské šváby. Umelá koža, ktorú treba drža v ¾adnièke. Náhodne urobené deti, Ktoré nemajú niè iné len svoju kožu A Šialených detských rodièov. Revúci, poïobaní teenageri, Snívajúci o viacej bezsexných nocí. Verejná doprava v New Yorku, Kde si kokoti uverejòujú svoju poéziu V starých vagónoch A uskladòujú svoje peniažky v bankách, Kam netreba dochádza. ¼udia, ktorí si myslia, že 60. roky Boli èasy, kedy Pútnici zaèali zvraca, Zrodila sa dvoj-èepe¾ová žiletka A je to výroèie upeèenia Bagelu so všetkým. V¾avo, vpravo, v strede, nakrivo. urt je to tá istá poviedka. A práve kvôli tomu majú na streche Bieleho domu ostre¾ovaèov. Koniec sveta musí prís, Keï klauni pouèujú, ako sa máme správne, slušne oblieka. A èo sa dá poveda o tých neuverite¾ne tlstých rapistoch So smrad¾avým dychom a zlatými spodkami A o ich re azovej idiotštine? Kto im to raz všetko povie? Pišto¾ové náboženstvo vymyslené len preto, Aby sme mohli pretiahnú hocijakého boha. Zeleného, èerveného, žltého a tak trochu ružového. (furt je na našej strane), Aby sa lepšie a bezpeènejšie cítil. Pokrivenci s vidinou, Visionári napadnutí besnotou, A toto všetko, Kedy ¾udské stopy na mesiaci sa trochu pohnuli. O chví¾u už zaèínajú tanèi, Zdvíhajúc mesaèný prach, Všetko oba¾ujúc a pokrývajúc až do zmiznutia, Vy ahujúc z nás to všetko najlepšie. Staèí to? (New York, september 2005) 28 29

16 Michal Rafa³ Šanda Wojaczek / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè Rafa³ Wojaczek / Autor Autoroviè Rafa³ Wojaczek Úvod do nauky o barvách èili Malíø malující v noci (Kazimierzi Jasiñskému-Szelovi) Na stranì pùlnoèní, fialovou navrch tedy: pólu Bohu èelo a ochladí ledy. Spodek obrazu jak v duze èervený je má smrt, by mu dýchala na nohy. Barva v rohu jak duhy parodie to smrt z profilu, ale tatáž to je. Barva rámu, jež není žádnou barvou, ale jen barvy pøedtuchou vzpomínkou, to marginální smrt, nutná aby Bùh styl doladil, vnesl úpravy. Pokud jde o barvy, jež postrádáme, ony jsou taky pouze v jiném chrámì A aby pluh nezrezl krájí už žírnou pùdu a než rolník zaseje oplodní ženu Letec sedì na mezi sepíše zákony beruška chodí mu mezi písmeny Siamské sestry Tøináctileté životy jsou srostlé zbožnì v spoleèné smrti: vìøíš, že jistým nástrojem, pronikavým jazykem oddìlíš od sebe? Tesklivá kùžièka rozdìlení tu ránu zajizví: myslíš si, když vidíš vyleštìná až k nahotì tílka, která leží na tácu stolu na operaèním sále této básnì. Ale ty chceš na Kavkaz. Ale vidíš jasnì: ruka jedné, stále delší, z listu na zem kane všemi oteklými trubicemi žil. Je to hnusný nátìr: ta barva vteøin a poèítáš se slinou z úst tekoucí a vy s køikem: dìvka jaká dìvka bez modlitby jste utekli vystavujíce ji v tom koutì následující smrti (1964) * * * Milenci mí mrtví básnící leží pod drnem u mých nohou. Zimou se tlaèí pod deku. Krouží v roji rozèílených much nad kýblem kam jsem hodila menstruaèní tampon. Vìším kalhotky na šòùøe visí Jesenin. Beru phanodrom tabletku krade Trakl. Když otvírám oèi vylétá pták andìlská Keatsova duše nad vodu spánku. Jejich smrt je èárka, cpe se do rytmu verše a neustále mi poèítá slabiky. Usínám s jejich jménem na ústech a s nimi v ústech, po boku, v rozkroku a teplé dìloze. A dokonce teï mi kterýsi píše tato slova: Pochválena buï pochva Tvá, Madonno. Milenka obìšeného celá v jeho spánku je (23 III 1966) Já, Kafka Pøerostlo mì srdce jsem celý uvnitø koøen Bílá tráva mi roste z úst Julie dcerka zabijáka po otci vycvièenými rty pìstuje moji nemoc (1966) (Pøeložil J. A. Pitínský) jako vitráž; život nový za úsvitu sluneèní ruka probudí tu. ( ) Polonia restituta Domy šedé domy kde nikdo nežije ještì je nehotová odvaha i nadìje Jizby prahnoucí jizby milostné po kolébce láska však snem na východ od Visly teprve je Ještì se plete se smrtí jako noc se dnem rozbøesk ještì neví možná že soumrakem je Však letec nad šedou zemí co vyplakal oko druhým vidí už sluncem visí a pod ním Polsko Lid pøes Bug se plaví koèovníci na pontonu muži na ženách za nimi konì hrabou vodu a ještì šíøí smrad. Tak už neèekej: zbožným smyslem jasnovidným si oznaè smrti strany levou a pravou: øež a hlavu dej do zástavy. (únor, bøezen 1968) Vìèná aktuálnost nejvyšší ctnost umìní Spoleènì jste vzali svoji mrtvou sestru jeden za nohy druhý za hlavu ji chopil a odnesli jste ji nedaleko Hle právì tu v koutì dvorku jste ji složili A složili jste ruce k modlitbì jenže slova chybìla vám Nìjak se vám vykouøila a tak v té zlosti vrhli jste se na ni a znova probudili: mezi nohy zatkli hùl od smetáku až otøesena tím násilím otevøela oèi a vyøkla nìjaké slovo Usmála se (Pøeložil Václav Burian) Milenka obìšeného Milenka obìšeného pohlíží do jeho oèí vidí se v jeho spánku Milenka obìšeného zbavená studu v døepu u jeho hlavy rodí nemluvòátko s èernou tváøí Milenka obìšeného s tváøí èernou od bolesti dítì vejpùl roztrhává Milenka obìšeného vlastní prs saje Nehty po sobì Volný verš Co takhle onanie V kuchyni, u døezu aby se dalo potom sperma lehce spláchnout Utøít se utìrkou Zapnout kalhoty Vy to pokládáte za vhodné téma dokonce nejvolnìjšího verše Øíkáte že se v tom nevyznáte že to neprovozujete A zdalipak máte bradavici Takovou divnou vedle té pravé dva centimetry nalevo možná trochu dole 30 31

17 Michal Rafa³ Šanda Wojaczek / Jiøí Korbel Autor Rafa³ Bagtyropiè Wojaczek / Autor Richard Autoroviè Kitta Která je jenom podkožní bulkou tuku A nedá se podomácku odstranit (Pøeložila Soòa Pokorná) * * * Kdo je ten ze zrcadla na zdi? Není to žena a též ani èlovìk Mlhy, je tak nelítostný k sobì, Že list v almanachu doposud je prázdný? Kdo je ten, jenž z mojí sklínky pije A není pøitom opilcem, a tak Aspoò policie ho tahá z bláta A za kumpána považovaný je? Kdo je ten, jenž k mojí potìše Mým perem sepisuje moje básnì A s mou ženou v mém loži spává zasnìn? Kdo je ten, jenž pøed chvílí odešel? Modlitba hrdinù Na naši bídu a na naše žvanìní Na zatvrzelost v našem šílení A na hlasitý køik plný síly Na náš dùm, který sny opustily Na naši øeè jdoucí køivì a ne rovnou Na lásku zoufale nešikovnou A na nepatrnost našeho díla Na noc mùr a záš, jež se do dnù vlila Na naše mistry bezradné a smutné Jakož na soudce ponuøe ukrutné Na ubohé umírající matky Skrz naše viny chtìjí tam èi zpátky? Na naše srdce s oteklými játry Na naše rozpraskané pysky, na rty Na roztøesené, osudové ruce Taktéž na mozky v bezvýchodné muce A na ty plíce, co jsou bez vzduchu Na strach, jenž nedá spát, na noèní záduchu Na vše, prosím, co je naším údìlem Naše ironická Paní ohled vem Náøek Když matka pláèe, èí je to vina? Proklíná jméno ztraceného syna. Ptám se nikdo nemùže odpovìdìt. A když pláèe syn, je snad vinna matka? Je vinna tím, že ji sžehla láska, K tomu ji žádný soudce nepøivede. Ó, kdyby hrom krve božské málem, Ten slepý hrom krve poctivì otce znalé Nedosáh na dùvìryhodnou noc Tvého lùna, Kdyby se èervíkem nezmocnil v rámci boje Tvého vajíèka, nevznikla by ani moje Ani Tvá bída a nekoneèna že je plná. Rýmy na ubohost Rozum øíká: úsvit je znak potopy Øeèí básníkù to mohu pochopit Dávno zesnulá matka píše dopis Svìtlem, v nìmž se má krev neutopí Milenka se zkurvila provdala se Semeno hledá svoji inspiraci v mase Zdìdìnou pùdu oseli špatní sousedé Kálet na tradici i to jazyk dovede A dopis pláèe, umìní lká: Bìda! Ruka opouští pero a nùž hledá (bøezen 1970) Ve smrtelné potøebì Obrazy a slova, zemì a nebesa a ještì Mozek a krev a semeno, chléb, voda a vzduch s deštìm Muži a ženy, ptáci, ryby, hmyz a èervi hnìdí, Židé a Eskymáci, Èernoši a lidojedi, Pušky plus projektily a také dìlové koule, Nervy, stahy, revma, mrtvice, z rakoviny bolest, Zloèiny a filantropie, šílenství, sny s dìvèátky, Ústava a vìzení, soudy a cely, zahrádky Jordánské, parcely, parky, kvìtinové záhony, Redakce a policie, ti, co hlídají zákony, Poezie a obøad, milostné romance a obìžníky, Teèky, èárky, mezery, apostrofy a støedníky, Rýmy a asonance, básnì namáèené v krvi To vše mì odmítlo, nebo jsem nikde nebyl prvý A tak ve smrtelné potøebì nevìda už, kam se vrtnout, Vymyslel jsem si Wojaczka a ten v tom jede se mnou (Pøeložil Norbert Holub) Richard Kitta O zakliatej muche (o mne) Za tisíc rokov sa vôbec nezmenila. V splne žiarovky je stále neobyèajne krásna mucha, ktorá ma dobehne v krajine krivých tapiet. (nado mnou visí lepkavý Muší) Èlovek si pred òou nedáva Bacha. Už sama o sebe je osudová. Pristane mi do ucha. Malá mäsiarka s dobrou výchovou: prelietavá, milujúca všetky prejavy hovnokultúry. (nado mnou visí lepkavý Muší) Jej peha s vysokým péhá na piatej nôžke skonèí v mojich ústach. (chcem ju rozpusti zbozka spravi z nej obyèajne krásnu ženu záclony tam vonku zlovestne búchajú o jazyk sa obtiera blanami vrtuliek sosáèikom ma po boz ka la) Rozprávka sa práve zaèína kazi : moje kosti boli vždy drôtiky, moje srdce motorèek a ruky odjakmàtva kmitali. V bzuèiacej symfónii podo mnou visí lepkavý muší cintorín. Pelikán neskutoène èierne nepreniknute¾né more maternica pena navrchu more márnica v stotine noci sútmy z mesiaca ko¾ko pôrodov života podoby vody ko¾ko úmrtí schránok zaèiatkov koncov (to¾ko) divnoveènosti zabudnutej bieluèké zárodky jeho bosých krídel v èiernom 32 33

18 Michal Šanda Zeno Kaprál / Jiøí Korbel Autor Zeno Bagtyropiè Kaprál // Milan Autor Hrabal Autoroviè Zeno Kaprál Snopy Vyznej se z høíchù radìji a bubnuj, jako za moru, a Všemohoucí ráèí vzít ovèí lid k sobì nahoru. Je to vìc knìží. Anebo spáchat tak nevídané volá do nebes, že není slyšet vlastního slova než pøejde s rámusem žes ový boom. Milan Hrabal letos na jaøe Když zakolísá rytmus, je to na pováženou, zpozorni! Jak duchaøi co ruce spletou nad stoleèkem a zdøevìní. Jak sedláci na mlatu s cepy ve starodávném postoji. Jak hidalgové na útìku pøed lidmi vìdy ve zbroji. Jak jurodiví ze stepí a kopí, ohnì planoucí nomádským vìtrem proletí do pravoslavných voskovic. To fukar huèí. Ale s ním se monotónnì sune zem. Máš dost sil unést pøedsevzetí klást slova, jedno za druhým? Jaká úleva pro dílo Smrti. Jaká pomoc té nemluvné. Ráda všech zásluh se vzdá ve prospìch svalù tvých zad. Sloup Jak šramlu co hrát zapomíná pøehlušit má-li pašije, jak zvonu letícímu z Øíma hosana aby odbíjel, jak ospalku co neusíná, ba, vymnut z oèí, ožije, jak divì co už nedojímá své starodávné ctitele, jak matce, jejíž spoluvina krev pelikána prolije, jak dìcku, které ruce spíná. Tak sváteènì mi je. aun Na flétnu vábím bùžky z túje. Však z lauru Ježíš pøichází. Lehounce listí odhrnuje, z vyhøáté révy støásá sníh. Bojím se, š astnì pøistižený pøi pychu v rajské vinici a že mi nohy lepí k zemi, nemohu pøed tím utéci. Tak nesourodé jež se vzòalo plamenem z keøe prudkého, strmostí svou mì oklamalo: rty zaboøil jsem do jeho. Co satyrùm se zradou zdálo teï pro nì klepu na døevo. Chytají lišku, její ocas vlaje po zimní zahradì. Ryšavou kšticí myká Jidáš. Pod paží knihu. Zabít jde. Kdo doženeš ho, kdo se pøidáš, kdo za rukáv ho zatáhneš? Jordán Nebraòte malièkým v krášlení tìla. Neøádem èasu taneèním krokem premianti nauk jdou odkud a kam. Ten pohyb zvìtøí jen zvíøata bdìlá. I mìsto skáèe v neklidném poli. Nebudeš pálit se ve strusce chodì. Za domem rozkoše do téru klekni, se solí zemì veï závaznou øeè. Mneme si nad výhní studené ruce. Kdo ale duši snoubenou s ohnìm køtil v tøíšti ledu až syèela trpce pozemským bohùm hrozíc, už svatá. Koupel Do rosné hodinky vejde se mše. A zatím vìky zhroutí pevniny a pøeslièky a vymøou dinosauøi. Uvaž to, ile, miláèku lázní u øímských silnic vinoucích se k nim jak vzhùru srdce zvedá kopí hrot co nejdøív prach a teprv legie. Vše silicové patøí ïáblu, slyšíš? Má je tvá špína. Zato bez výhrad. Už lehtá tì v podpaží houba. Takhle si lidstvo omyje klouèka nahého pro plezír pedofilù ve vanì na spoleèném dvoøe. Trièko a slipy vydražil trh. Rozumíš, ile? Uprostøed zahrad bílého mìsta ze soli vøídla nebeské mlhy a beránèí vlny halit tì bude osuška hebká, tisknout se k tvému mokrému tìlu, za køiku rackù pøes lýtka pleskat. na nebi se procházejí jako kdyby mì nebylo jdou tam a zase zpìt pod støechou rozkvétají kaktusy je veèer a ráno a den vejpùl ptám se kam pùjdou až se domlèí a prolnou jenže mé navždy právì konèí byla to jen chvilka na rozmyšlenou na nepøidanou musím se prý rozlouèit umøeš-li døív podívej se na mì alespoò jednou poprvé za celé ty roky se na mì podívej a pøestaò dupat dnes v nebi vržou prkna a høeby rzivé jak v Ježíšovi vra ho kam patøí z myšlenek se vysvoboï kašlem dej vìdìt kudy poteèe krev pøíštì až košile budou znovu pochodovat seøazené podle barev a hodností alespoò jednou se podívej alespoò oèkem na punèoše stáøí Ach, jen to øekni, nestyï se! Jsi infantilní ve vìdì a ke všemu co beránek lneš jako umìlec. Pozdravuj železnou nedìli Pánì co vìtrem odjinud naèechrá jeèmen do tonzur tajemných kruhù a vln až pukne závistí profánní bradýø

19 Michal Šanda zpráva / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè zpráva / Autor Autoroviè MICHAIL PISMENNYJ / Ruská poezie ve zkratce Väèšia èas súèasnej ruskej poézie je virtuálna. Papier takmer nepozná. Básnici rozvešiavajú verše v Internete ako domáce pani prádlo na špagát. Podobná publikácia takmer niè nestojí a každý hneï vidí kvalitu básne a jej skutoènú hodnotu. Virtuálnos spríbuzòuje medzi sebou básnický a prírodné živly: vetry, dažde, sneženie, ktoré naplòujú životný priestor Ruska. To jest veršovanie nezávisí od ¾udskej vôle, je v ruke Pána, ktorá posiela na naše hlavy vetry, vlahu nebeskú a tiež poéziu. Najväèšou poetickou udalos ou, prevratnou tektonickou udalos ou nových èias, sa stalo oddelenie poézie od štátu, ktorý prostredníctvom straníckych výborov prednedávnom hýbal útvary na ruskej poetickej oblohe a vymenúval poetických hromovládcov. Básnikom je teraz jasné: žijeme ako chceme. Preto každý je sám o sebe. Ak chce písa píše. Ak chce vydáva vydáva za svoje peniaze a robí so svojimi vydaniami èo chce. To jediné, èo v tejto hojnosti chýba (alebo takmer chýba), je taká malièkos ako èitate¾. Èitate¾ po prejedení veršami sám sa nakazí veršovou chorobou a po napísaní malej zbierky sa vyhlasuje za ve¾kého básnika. Dos èasto poèujeme, že básnik N. patrí do desiatky najlepších. V desiatkach najlepších sú tisíce, ba milióny. Ale každý je známy iba vo vlastnej desiatke. Som závidel zostavovate¾ovi Antológie èeskej poézie v ruskom jazyku Daliborovi Dobiášovi, ktorý èítal verše všetkých èeských básnikov a pozná ich. Nemôžem tvrdi, že poznám všetkých ruských básnikov. Myslím, že taký znalec by pod¾a svojich schopností vyboèil z prírody. Pod¾a niektorých kritérií kritici sa pokúšajú urèi aspoò skupiny básnikov. Ale ani to sa im nedarí. Skupín je ove¾a viac než kritérií. Môžeme poveda, že sa ruská poézia vrátila k svojmu pôvodnému živelnému stavu, v akom má by každá poézia. Je pripútaná k jazyku a sama sa mení na jazyk. Napríklad, keï v Rusku jedného za druhým nosili Generálnych tajomníkov zo Ståpovej siene na pohrebisko pri Kremli, básnik Vladimir Višnevský vyriekol: Dávno som neležal v Ståpovej sieni! To bol verš, najkratšia báseò, ktorú potom veselo opakovala celá krajina. Potom básnik ve¾a toho zložil jednoveršového aj viacveršového, ale práve tieto slová sa odtrhli od mena autora a stali sa porekadlom, ako keby sa ponorili do jazyku. Tak slovo básnika zjednotilo národ, èo sa málokomu darí. Myslím, že cie¾om poézie je práve táto skutoènos. Poézia má tvori to námestie, na ktoré sa ¾ud schádza, aby sa zabával alebo plakal. Po Vladimirovi Vysockom takých básnikov v Rusku niet. Takže dnešná poézia a jazyk sa stali spojenými nádobami. Z poetického diela mimo všetkých bývalých ideologických odborov dávno nejestvujúcich straníckych výborov slovo skáèe rovno do jazyka a odtia¾ spä do poézie, do rodného živlu. Básnik stráca svoju individuálnos a spolu s òou meno. Nie je dôležitý autor slova, je dôležité, èo je povedané. V týchto podmienkach jedinou prístupnou klasifikáciou poézie je klasifikácia živlov, to jest smerov. Meteorologický prístup. Smer prvý: rocková poézia Najsilnejší vplyv na súèasnú ruskú poéziu mala poézia rockových hudobníkov. Tento obrovský smer s nespoèetným množstvom autorov a ich diel je publikovaný na každom kroku: v metre, na ulici, vo vlaku Chlap s gitarou stojí v pouliènom priechode a nieèo spieva. orma a obsah veršov sú spravidla nulové, ale v tejto poézii to je druhoradé. Hlavne, že sa objavia dve alebo tri slová, ktoré neèakane nadobudnú charakter výzvy alebo definície života. Pred pätnástimi rokmi zahynul Viktor Coj, ktorý spieval: Skupina krvi je na rukáve, / Moje poradové èíslo je na rukáve, / Zaželaj mi zdar v boji, zaželaj mi: / Neosta v tejto tráve To sa spievalo po Afganistane a pred Èeèenskom. Básnik si už zaslúžil pomník v Moskve. Speváèka, poetka, študentka menom Zemfira vyhlasuje: Chcem, aby v ústach ostala / Èestná chu cigariet. / Je mi ve¾mi vzácny tvoj poh¾ad, / Nad tvoju farbu, niè niet. Zemfiru prenasledujú davy. Keï vystupuje na štadiónoch, stále je vypredané. Za najhlavnejšieho rockového básnika sa považuje BG Boris Grebenšèikov, ktorý spieva: Striebro Pána môjho Striebro Pána Èi poznám slová, aby som povedal o Tebe? Po rusky tieto biblické slová znejú ve¾mi pekne. Slová vynášajú èloveka do niektorej svetlej iracionálnosti, preto BG je chápaný ako BOH (bog po rusky). V rockovej poézii najèastejšie chýba akýko¾vek formulovaný zmysel. Ale vzniká prostredie, v ktorom èlovek získava do najvyššej miery nesputnané, to jest absolútne vo¾né jestvovanie. Stavia sa do polohy, v ktorej má najbližšie ku každému na svete dobru. Toto krátke rozprávanie o rockovom smere v ruskej poézii ukonèíme najrockovejšou pod¾a nášho názoru pesnièkou Borisa Grebenšèikova Generácia zametaèov. Je v nej sformulovaná podstata tohto smeru. Boli sme ticho jak šteòatá, Kým sa obchodovalo so všetkým, Èo je len možné preda, Vrátane našich detí. A otrávený dážï Padá do hnijúceho zálivu. My sa však stále dívame na obrazovku, Stále ešte èakáme správy. A naši otcovia nikdy nás neklamú. Nevedia klama, Ako vlk nevie jes mäso, Ako vták nevie lieta. Smer èíslo dva: postmodernizmus Genitálne aj geniálne! tak charakterizoval istý literát stredného veku ruský poetický postmodernizmus. Tu si všimnime ako príklad jednu najvýraznejšiu hviezdu tohto smeru menom Linor Goralik, ktorej, aj keï hojne provokuje verejnos, nemožno odmietnu výnimoènú serióznos, schopnos k širokým zovšeobecneniam a to výnimoène obrazovou cestou. Každý mesiac vidím, že posvätné miesto je prázdne v susedných jasliach, Lebo môj nezaèatý syn krváca keï nastávajú dvadsiate èísla, Tlaèí sa bolestivo, zmieta sa, chce, aby vyšiel, Krvou plaèe, šepká: mamièka, ja by som sa ti zišiel Postmodernizmu nedostaèuje telesný priestor. Každý vonkajší somatizmus je rázne odmietnutý. Postmodernistický básnik, s a chirurg, h¾adá chorobu vnútri živého tela. Verše vyvolávajú hromadu literárno-historických analógií. Nevedno preèo sa v pamäti vybavuje rímsky cisár Nero, ktorý vytrhol maternicu z vlastnej matky, aby sa podíval na miesto, na ktorom zaèal svoj život. Postmodernizmus je nanajvýš tvrdý alebo nanajvýš bláznivý. Ale zároveò prináša nieèo celkom nové, nebývalé v jazyku a v pojmoch. Zatia¾ sa to formuluje iba v obrazovej sfére, v strašných ba otrasných obrazoch-odrazoch nášho života. Vyberieš sa pred desiatou kúpi si cigarety, a tam sa až zmieta všetko živé jarnou rados ou. Vo tme šuchotajú kríky, chystajú sa kvitnú. Psom, èo prežili, susedka dáva po kosti. Obloha je vlhká, taká, ako keby ju op¾uli. Jarná, ve¾mi modrá. Od tepla huèí v hlave a srdce skáèe: dívaj sa, dívaj sa celý život máš pred sebou. Ako že je to strašné, Pane. Možno sa moje slová budú zda divné, ale je v týchto veršoch nieèo z Èechova. Aj poviem, èo práve: moment vzájomného dotyku neobyèajnej vnútornej èistoty a neobyèajnej vonkajšej špiny. Odtia¾ pramenia všetky tie strašné hrany postmodernizmu a zdanlivá provokaènos, tvrdos, bláznovstvo Vraj, postmodernizmus sme prebrali zo Západu. Nie je to pravda. Je náš, domáci. Vonia èi smrdí na nás. Je to jav nový, kritici ho nestihli pošliapa, zatia¾ v tomto básnickom poraste blúdia. Pristupujeme teraz k tretiemu, najrozšírenejšiemu smeru, ktorý by som nazval vlasteneckým ruským. Nie je to, pravda, smer v skutoènom slovazmysle, ako nemôže by smerom more. Hlavné je tu nie h¾adanie nového, ale vyjadrenie prastarej bolesti za matièku Vlas, ktorá už tisíc rokov zaniká a ktorú stále treba zachraòova. Ko¾ko len krokodílových slz bolo preliatych vo veršoch o ruských poliach a lesoch, o brezách a boroviciach, o ruskej žene a dievèati, ktoré na kopci máva šatkou! Keby slová týchto veršov sa premenili na kamienky, mali sme v Rusku najlepšie na svete dláždené cesty. Podobné verše sa písali, píšu aj budú písa možno vždy. Nikto ich neèíta, ale vznikajú, ako vzniká burina, ktorá dobre rastie tam, kde sa nechodí. Básnici tohto smeru spravidla nepíšu vo¾ným veršom. Všetci sú nábožensky naladení, ale obèas sa tak rozèúlia, že sa dopúš ajú nekres anskej krutosti. Z ich nedozerného množstva vyberieme jedného, možno nie najprudšieho, ale zato najtalentovanejšieho, najsilnejšieho teraz v poetickom zmysle a preto i populárneho. Je to Gennadij Rusakov, ktorý o celom svojom prúde povedal toto: Osirelos je strach pred každým mávnutím. Zbitému sa všade vidí päs. Ja som pero aj páperie, privábený vták, vreckový kanárik, ktorý proste jestvuje. Rovesníci, majstri! Nepotrebujem niè. Naše storoèie už pominulo, týèi sa za plecom. Môj vek moje roky, ako neskoré vyznamenanie. Ale ja sa som na svojom osude, ako i predtým, nezúèastòujem. Vlastenectvo nezakrylo pred Gennadiom Rusakovom skutoèný život. Výzvy k záchrane vlasti nezahmlili rozum. Vo svojich hodnoteniach je výsostne triezvy a preto, lebo je ve¾ký básnik, je najpríznaènejšou postavou v celej dnešnej ruskej poézii. Povedali by sme, že je najnárodnejší. Je otvorený a úprimný, vlastní nedozerne širokú jazykovú paletu, farby z ktorej pôsobia ako èerstvé, neh¾adiac na bohaté a dávne tradície smeru, ktorého predstavite¾om je. Výhodne sa líši od ostatných tým, že vidí viac, ako tvrdí, a preto nie je cudzí žiadnemu z tých smerov, ktoré sme tu uviedli. Taký je v krátkych rysoch dnešný ruský poetický obraz. Môj názor sa môže zda príliš subjektívny. V každom prípade zïaleka nezahrnuje celé obrovské bohatstvo ruskej poézie, rozmanitosti ktorej sa možno vyrovná iba poézia Èíny alebo Indie. Ale skutoèný cie¾, ten jediný cie¾, o ktorý sa má snaži každé poetické dielo, sta sa námestím, na ktorom sa zíde národ, taký cie¾, žia¾, momentálne nedosiahol ani jeden ruský básnik. Posledný bol Vladimir Vysocký. Ale to sme už spomínali (Z ruštiny do slovenštiny pøeložil autor) 36 37

20 Michal Šanda recenze / Jiøí Korbel Autor Bagtyropiè recenze / Autor Autoroviè VLADIMÍR NOVOTNÝ / Žijí v øíji aneb Bytí ve støevech a žlázách (Svatava Antošová: Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala. Concordia, Praha 2005, 248 stran, náklad 500 výtiskù, doporuèená prodejní cena 188 Kè.) Obávám se a asi právem, že každý, kdo vyrukuje s tou èi onou výhradou vùèi nové, tj. druhé prozaické knížce básníøky Svatavy Antošové Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (s podtitulem pro kritiky i ètenáøe: Pornogroteska za èasù terorismu), se okamžitì vystaví náramnému podezøení z roztodivného puritánství, úzkoprsosti, škarohlídství, staromilství, antifeminismu, zapšklosti a kdoví èeho ještì. Pøitom však jde toliko o text, toliko o literární text, toliko o postmoderní literární text, takže je tuze záhodno si protøít kritické oèi a nahlížet pøeètené èili autorkou napsané jako typické postmoderní dílko, oscilující mezi pokleslou a ještì pokleslejší literaturou za ouèelem umnì pùsobiti jako veskrze souèasný neboli umìlecký opus slovesný. Jímž také autorèina atraktivní Nordická blondýna nepochybnì je. Jenomže spíše než groteska èi pornogroteska je to z žánrového hlediska zvláštní parabola, groteskní nebo satirická, ale možná také nadmíru køeèovitá. Jistìže to je parabola novodobého svìta, zmítajícího se v osidlech své zpupné myšlenkové nedùvtipnosti a hledajícího, navlas stejnì jako v jiných a dávných epochách, východisko ze slepých ulièek v (komerènì výhodné!) posedlosti èi umanutosti fyziologiènem. Pøitom ani v novìjší èeské literatuøe to není nic nového: psal již o tomto stavu vìcí, a nejednou nemálo sršatì èi uštìpaènì, kupøíkladu zesnulý Jan Køesadlo, pranic nešetøící ani Milana Kunderu a pošklebující se dušièkám lidí, kteøí žijí pouze svou øíjí. Vylíèením analogické scenérie svìta smyslù beze smyslu zaujala namátkou též Natálie Kocábová ve svém Monarchovi Absintovi, a teï v daném tematickém okruhu a v tomto filosofickém horizontu pøišla se svou stylizovanou troškou (neboli s novým románem) rovnìž básníøka Antošová. Obecnì vzato, spisovatelka ve své knize (skrývajíc se za autobiografickými momenty z vlastního životopisu Svatavy Antošové) promlouvá o naší nynìjší civilizaci jako negativisticky èi vzdoruplnì naladìná ex-undergroundová bytost protestující, navíc vydatnì poznamenaná nìkdejšími, dnes již klasickými futurologickými vizemi riedricha Nietzscheho. Svìt a je znièen a pak promìnìn od základu, s naší mentalitou i citovostí; budiž tedy znièen, a nech dílo zkázy dolehne i na každièký malý a komorní mikrosvìt jakékoli individuální pozemské existence. Ponìvadž tenhle svìt je nedokonalý, hrùznì nedokonalý, k zblití nedokonalý, a jediné, co mùžeme vùèi všem jeho rádobykonturám a rádobykreacím dát ze vzdoru všanc, je vlastní tìlesnost. Ve skuteènosti však, což filosof Nietzsche nedomyslel, vìøe stále ještì v mozek a intelekt, nejde o tìlesnost celkovou, nýbrž pouze o tìlesnost orgánù vymìšujících a rozplozujících. To jediné, co má smysl v existenci, není-liž pravda? Proto jsou veškeré genitálie nebo análie pøíkladnì spolehlivým nástrojem komunikace vskutku civilizaènì univerzální. Koneckoncù, na tom nìco bylo dosti pravdy odedávna, jenže teï se tomuto konstatování pøidává málem apokalypticky bezútìšný rozmìr: když celý svìt orgiasticky holduje svým genitáliím, div že ne jako poslední jistotì ve veškerenstvu, potom také není divu, že právì jim vydány napospas musí být i jednotlivé èlovìèí sudby a sudbièky. A také jsou, a jiné cesty (prý!?) není, zvláštì nikoli tam, kde apollinské vìdomí øádu a souvislostí je rozmetáno až na padr dnešní civilizaèní dionýskou živoèišností. Ale to je prastaré dilema a dostavuje se v lidských dìjinách pokaždé s naprostou neúprosností a pokaždé vede k totálnímu zmìtení rozmanitých pøirozenì pospolitých vztahù. Také u Antošové je z tohoto pohledu zhola všechno jako by obráceno vzhùru nohama, absence vlastního rodièovství vede k tragickému èi tragikomickému hledání rodièovství náhradního, tøebas i virtuálního, problém vlastního rodièovství je farizejsky vytìsòován pøíklonem k èemusi zbavenému žádoucí mravní a morální odpovìdnosti A jedinou aurou autorèiných teroristických i neteroristických postavièek se poté stává pochybná aura extrémní tìlesnosti. Vìru pochybná, leè o to náruživìji vytváøená a o to tvrdošíjnìji a všemocnìji destruktivní ve svých zárodcích a posléze i v dùsledcích. Duchovní svìt všech aktérù této pornogrotesky je k uzoufání uzouèký, je neslitovnì limitován pøíslušnými tìlesnými otvory a fyziologickými úkoji a právì jejich prostøednictvím odevšud prýští zlobná gesta a narùstá blasfemický vztah vùèi veškerému svìtu. Je totiž beznadìjnì požitkáøský a staèí mu málo, proklatì infantilnì málo: jen rozkoš plynoucí z obcování s našimi žlázami a s našimi støevy. Nejde o žádné pokoutní pokušení a není to kolikrát vùbec málo. Ale také to zpravidla ani trochu nestaèí, ztotožníme-li se s touto ultimativní filosofií øíje vždy a všude, pokud se octneme se v konfliktech s okolím nebo se samým sebou. Pak ale snadno pøicházíme o to skuteènì jediné, co máme: o pocit osobnosti, alespoò o zdání indviduality. Kdo ze všech teroristù Antošové však o nì ještì stojí? Je to pøece svìt bez lásky a není tu nikde ani láska (èili nadìje) kdesi mimo tento svìt. Jenže Svatava Antošová nenapsala žádnou moralitu, nešlo jí ani o prozaickou psychologickou analýzu lidí vyšinutých a hledících na svou chorobnou a bezuzdnou vyhlodanost (bez nezbytné identity) jako na šaškovskou masku svého druhu, která jim pomùže unést svùj vzdor i svou beznadìj. Celý tento filosofický a etický problém pøenesla do vyprávìní, které má pobavit, nedojímat, ale upoutat, rozesmát, zaujmout ètenáøe pouèené jako nepouèené, duchaplné jako prostoduché, a to i vršením výjevù, které na jedné stranì možná ztìlesòují nìjaké zlovìstné znamení pøítomnosti, nicménì na druhé stranì jsou naprosto nicotné, pomíjivé, nanejvýš postmodernì uchopené jako pøíbìhy zjevnì modelové, vesmìs vybavené jenom svou modelovostí. Pak je ale falešná celá vzdornost teroristù i lidí veskrze obyèejných, jejich protest a smysl/nesmysl existence: defilují tu jen jako záminka k øíji, spoleèenské jako soukromé, resp. jako živoucí dùkazy triumfu støev nad závity mozkovými. Pohlaví je jen další hraèkou, èteme v mottu k této knize. Leè ukazuje se, že èím víc je pouhým nástrojem, tím víc nám strojí úklady a pøipravuje o vše: nejen o nìjakou smysluplnou filosofii života, nýbrž i o prostinké potìšení ze hry, která je zdánlivì tou nejlidštìjší zábavou ve vesmíru, která však také neuvìøitelnì odlidš uje. Proè si potom na znamení, že svìt nám patøí, po vzoru románových postav Svatavy Antošové s gustem a bezmyšlenkovitì nepøipevòovat na údy rùžové mašlièky? Budeme to pøece pak my, koneènì ryzí my! PETR ODEHNAL / Dvakrát Jiøí Koten (Jiøí Koten: Pøebohaté hodinky pradìdeèka Emila. Centrum køes anské kultury sv. Vojtìcha, Ústí nad Labem 2001; Aby dùm. Host, Brno 2005.) Knižní debut Jiøího Kotena pøišel rychle. V únoru 2001 se objevily dvì jeho básnì v Hostu, totiž v rubrice Dílna. Stejné básnì pak pøinesl poèátkem bøezna toho roku Tvar (5/2001), ovšem s dalšími 17 texty. A ještì toho roku vyšla jako 4. svazek Edice elipsa vydávané Centrem køes anské kultury sv. Vojtìcha v Ústí nad Labem Kotenova prvotina Pøebohaté hodinky pradìdeèka Emila. Sbírka má dva oddíly, pøièemž soubor publikovaný ve Tvaru tvoøí základ oddílu prvního (13 z 20 básní oddílu, jeden text je pak v oddílu druhém). Texty publikované ve Tvaru jsou vìtšinou pevnì ukotveny datem svého vzniku, které je uvádìno jako nadpis. Odhlédneme-li od drobných posunù v jednotlivých textech, zaujme nás pøedevším to, že autor dotvoøil textùm názvy, a to v souladu s kompozièním zámìrem naznaèeném v mottu sbírky: toho èasu si každý nechával zhotovit bohatì zdobené hodinky, které obsahovaly kalendáø, modlitební knihu a celý vlastní svìt jejich majitele, vèetnì nevyhnutelných astronomických pravd Z básnì oznaèené ve Tvaru datem se stala Hodina úvah o uspoøádání vesmíru a napøíklad báseò Krátkozrakost? byla pøejmenována na Hodinu krátkozrakosti. Úhrnem je celkových 40 textù sbírky øazeno dle názvù èasovì jednak v rámci dne, od rána do veèera (Hodina dopolední, Ráno, Poledne, Hodina odpolední, Veèer, Za pìt minut dvanáct, Veèer), jednak v rámci roku, od ledna do prosince (Leden, Únor, jaro a léto básník eliminoval, už v prvním oddíle pak totiž pøichází Podzim, ve druhém oddíle se objevují Listopad a Prosinec). I z tohoto pohledu je vidìt, že nejvíce básní má peèe podzimu a zimy. Pøebohaté hodinky tedy ve své kompozici odrážejí v mottu jmenovaný kalendáø. Prostorovì jsou Kotenovy texty urèovány prostøedím malomìsta v severních Èechách a jsou napjaty mezi prvorepublikovými obrázky s jistými prvky idyly a vzpomínkami, souèasnými prožitky a myšlenkami básníka (v tom souèasném svìtì se prostor textù rozšiøuje o v samotì procházenou volnou krajinu s lesy a potoky). Prvorepublikové mìsteèko Koten zalidòuje nìkolika výstižnì portrétovanými figurkami, kantorem, holièem, zlatníkem, zvoníkem èi hrobníkem: Hrobník Antonín Brajgl sedmkrát / za tenhle mìsíc páèil zmrzlá vrata zemì, / sedmkrát posvaèil po krk v otevøeném hrobì / ( ) / Jména mrtvých zaslechneš pod jeho okny, / každé z nich v noci køièí / sedmkrát ze spaní Zvláštní místo ovšem náleží titulní postavì krejèího Emila Noska. Jehla, køída, náprstek, / poházené jako vzpomínky na svìtovou válku, / které v nìm vybuchují každý den s veèerem // Krejèí Emil Nosek si libuje / Èíslice na krejèovském metru mu dnes ukazují, / kolik penìz má který z jeho zákazníkù v kapse. èteme v úvodní básni Hodina dopolední, která mimochodem vyšla v Psím vínì è. 16 pod názvem Krejèí Emil Nosek (pradìdeèek). Jiøí Koten si sbírkou vytvoøil své hodinky v nìkdejším slova smyslu. Ujasnil si v ní své koøeny: prkna na zmrzlé døevìné boudì, / poèítám mezery, / ( ) / jsou jako øada mých pøedkù // Kterou z nich mohu být já sám? Výraznì se mu do ní promítla hospodská zkušenost: Prší. O hospodský stùl pleská / spodek, svršek, eso, král / Lednový podveèer vykládá karty // Holiè se zase škrabkou pustil / do bramboru vzpomínání, padají slupky / z dìtství, z mládí, z dospìlosti A jinde: V hospodì díváš se na chlapy, / jak lucernami svých piv / svítí si do úst, v další básni ruka s pùllitrem utahuje tkanièky / modrých žil na pøedloktí. Myslím, že se Kotenovi témìø podaøilo nìco podobného jako Bogdanu Trojakovi v jeho prvotinì nazvané Kuním štìtcem. Vytvoøil osobitý svìt (a už v té malebnosti starosvìtského malomìsta cítíme napøíklad inspiraci Hrabalem a Menzlovým filmovým provedením jeho textù, nebo ne), s urèujícím pohledem dìtské hravosti. Trochu naivním, trochu (hravì) nerozhodným. Tuto nerozhodnost vidím v rùznì se formujícím motivu náhody ( Pìsti sevøené, / ani nùžky / ani papír ), nejèastìji se objevuje v místech, kdy se princip náhody dostává do kontaktu se svìtem kalendáøových pranostik: Poèítám vlhké dlaždice / v temné chodbì v pøízemku. / Lichá, / bude pršet i zítra, / sudá, / pøestane (podobnì i v básních Ráno a Veèer). Jindy se lidová pranostika aktualizuje: Porostou houby, špitají báby, / v kantorovì Martì zas dorùstá mìsíc Z dìtského svìta do sbírky nakukují i nìkteré nadpøirozené motivy, holiè napøíklad cestou z hospody domù na lávce potkal ïábla // (byla to koza, až pøíliš živá), v potoce na kluky èíhá Hastrman? Nebo / jen pašerák nití? Ale dítì už samozøejmì básník není. Je to mladý muž! Objevuje svìt ( Celý svìt vidìný / skrz rùžové brýle ženského tìla ) a chodí do hospody, pøemýšlí o pomíjivosti vezdejšího bytí. A ze svých poznámek vytvoøil pøedkládané hodinky. Jiøí Koten snad ještì øíká trochu víc, než by báseò potøebovala, nìkdy zbyteènì dopovídá, napøíklad v textu Za pìt minut dvanáct Úhrnem jsou ale Pøebohaté hodinky pradìdeèka Emila pøíjemným setkáním, po nìmž v pamìti zùstane øádka slibných veršù a obrazù. Pøiznám se, že jsem se tìšil na setkání další. Nové setkání slibovaly napøíklad ukázky ve Welesu è. 17 èi ve Tvaru 5/2004. Uskuteènilo se na poèátku podzimu 2005, kdy vyšla v nakladatelství Host druhá sbírka Jiøího Kotena Aby dùm

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Václav Říha Šípková Růženka

Václav Říha Šípková Růženka Václav Říha Šípková Růženka Text byl volně upraven v Městské knihovně v Praze podle pohádky Václava Říhy z díla Zvířátka a Petrovští. Další pohádky naleznete online na www stránkách Městské knihovny v

Více

Krátké texty pro ètenáøe

Krátké texty pro ètenáøe 2.-5. roè. 3 Krátké texty pro ètenáøe OSV VDO EGS MKV ENV MED Využití: Krátké pøíbìhy usnadòují zlepšení ètení s porozumìním a umožòují dìtem lepší orientaci v textu. Pracovní listy lze využít také pro

Více

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny

Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně. Nakladatelství Lidové noviny Ze života Sluncem a stínem Selské písně a České znělky Jiné písně České písně Nakladatelství Lidové noviny UOBSAH ZE ŽIVOTA Vítězslavu Hálkovi / 9 Rodné mluvě/12 Píseň lidu / li Mrtvá země /15 Píseň otroků

Více

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498

Název projektu: EU Peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Název projektu: EU Peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3498 Šablona: III/2 č. materiálu: VY_32_INOVACE_123 Jméno autora: Jana Lanková Třída/ročník: 2. stupeň ZŠ praktické - výuka

Více

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce

štìpím se Naplno rozhoøí èerné terèe za sklem se vynoøí chvilkový výboj støelce Støelec a most Støelec chvilkový výboj Nastal èas naplnit všechna pøece vzetí promìnit okovy v trpké víno bez pøíkras zahodit øece smetí výkøikem obnovy se pøímo prodrat štìrkem k podloží podkovy zakrýt

Více

Spevník Brambornavrátenia

Spevník Brambornavrátenia Spevník Brambornavrátenia 2008 I podal im Prorok oválny predmet a riekol: Nebudete viac hladova, lebo ja vám nesiem svätę pokrm. Nebudete viac ízni, lebo z neho dostanete nápoj opojnę. Nebudete viac bojova,

Více

v Supreme Master TV? Sedněte si, kde je chladněji.

v Supreme Master TV? Sedněte si, kde je chladněji. Musíme víc v Supreme Master TV? Neseďte v posteli, tam meditovat, víte? Více se nalaďme na naše božské Já a pak budeme mít víc Milující Kvality. Jelikož naše Božské Já je láska, víte? () A samozřejmě,

Více

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.

Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,

Více

Tak mě tady máš. Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích

Tak mě tady máš. Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích Tak mě tady máš Znáš všechna ta místa Na mapách, kde chtěli jsme jít Co teď jsou úplně čistá jak První sníh a poslední smích Rozum a cit hlad nebo žízeň Na duši klid jen v hlavě mi zní I když chci spát

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

VÁNOČNÍ VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK ZPĚVNÍČEK

VÁNOČNÍ VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK ZPĚVNÍČEK VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK VÁNOČNÍ ZPĚVNÍČEK Jak jsi krásné neviňátko Narodil se Kristus Pán Prosinec Půjdem spolu do Betléma D7 D7 1. Jak jsi krásné neviňátko vprostřed bídy nebožátko. D7 Před tebou padáme,dary

Více

NENADĚLÁŠ. Lenka Dobrovolná. Dětské hřiště s pískovištěm. Někde na hřišti ON a ONA. Na pískovišti DÍVKA.

NENADĚLÁŠ. Lenka Dobrovolná. Dětské hřiště s pískovištěm. Někde na hřišti ON a ONA. Na pískovišti DÍVKA. ONA DÍVKA LOVEC ON (TERAPEUT) OTEC MATKA NENADĚLÁŠ Lenka Dobrovolná Dětské hřiště s pískovištěm. Někde na hřišti ON a Na pískovišti Mami? Tati? Slyšíte? Mami? Tati? Někdo? Kdokoli? Zpívá. Utíkej, utíkej

Více

9. Tøi støelecké terèe

9. Tøi støelecké terèe 9. Tøi støelecké terèe Zoltov Tak už maluješ, holoubku? Kupecký Jako støelecké terèe se to snad hodí. Zoltov Oho, nahá žena vystupuje z vany! Jsi chlapík! Chlapík! Ptal ses, jestli je Petr na mužské. Není.

Více

ÚVOD DO HRY PRINCIP HRY

ÚVOD DO HRY PRINCIP HRY Počet hráčů: 2-6 Věk: od 6 let Délka hry: cca 20 min. Obsah: 66 hracích karet: 45 karet s čísly (hodnota 0 8 čtyřikrát, hodnota 9 devětkrát), 21 speciálních karet (9 karet Výměna, 7 karet Špehuj, 5 karet

Více

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009

OSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)

Více

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady

Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady 2015 / 2016 Další školní rok 2015/2016 je opět v plném proudu. Kalendářní rok 2015 pomalu končí. Slovanoviny jsou zase tady Školní redakce: Mgr. Kateřina Mládková Sára Salvetová, Sabina Lehkoživová, Vendula

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Copak je to vázaného?

Copak je to vázaného? Copak je to vázaného? Petr Motýl POHOUPEJ divoké husy led na jezerech sobi putující krajinou rozumu krvavé slunce zapadá za betonové vilky na konci vsi přelétavá křídla tmavá louka jabka malované talíře

Více

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto

(pozn. autora: lidé, kteří jsou označeni rámečkem, přežili) 446 - Petr Ginz) viz. vlastní foto !" #$ #%"!& Památníku Terezín převzato (č... /+ 01 1 '#( ) #%"!&* + (č. 596!( # #%"!&, (č.968 2 B / 2 2 3 4viz. Lagus, ?@

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Co se je tû stalo na mé narozeniny

Co se je tû stalo na mé narozeniny Mám tfiináct kníïek, které jsou jen moje. Ty jsem si taky dala do poliãky a v echna svoje védská jara a krabice s obrázky. Ve kole si obrázky vymûàujeme. Ale já mám dvacet obrázkû, které bych nevymûnila

Více

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu.

z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. z OBRAZ/SHOT POPIS DĚJE/STORY HUDBA/MUSIC RUCHY/SOUND POZNÁMKA/NOTES 1 Je videt fotoalbum, a starou ruku která táha fotku z albumu. Táhání fotki z albumu. DŮLEŽITÉ: V CELÉM FILMU NENÍ ŽÁDNÝ DIALOG. Jenom

Více

Číže sú to koně. Čí to húsky na tej vodě Číže ste husličku, čí že? Čože je to za prekrásne ftáča Dalmácia

Číže sú to koně. Čí to húsky na tej vodě Číže ste husličku, čí že? Čože je to za prekrásne ftáča Dalmácia A dyž já pojedu na dolino orať A dyž sa valášek narodí A já dobre vím A já su synek z Polanky A já taká dzivočka A tere Hranice A v tých Nových zámkoch A vy páni muzikanti Aby nás pán Bůh miloval Aj hájek,

Více

Ej horenka horuje. 1. Ej, horenka horuje, ej, panenka banuje, ej, horenko nehoruj, ej, panenko nebanuj.

Ej horenka horuje. 1. Ej, horenka horuje, ej, panenka banuje, ej, horenko nehoruj, ej, panenko nebanuj. Ej horenka horuje 1. Ej, horenka horuje, ej, panenka banuje, ej, horenko nehoruj, ej, panenko nebanuj. 2. Ej, běžela ovečka, ej, hore do kopečka, ej, a beránek za nu, ej, vyskočil si na ňu. 3. Ej, gajdošku

Více

TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ TOM A JEHO VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ Ètrnáct pøíbìhù pro malé a velké Vypráví: Ursula Marcová Ilustroval: German Frank Pøíbìh první Když se Tom probudil, nevìøil svým oèím. Bylo to jako ve snu. Ležel na mìkké

Více

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí

NOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na

Více

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D

Bodláky ve vlasech. Emi Ami D Bodláky ve vlasech Emi Ami D 1. Do vlasů bláznivej kluk mi bodláky dával, Emi C F D za tuhle kytku pak všechno chtěl mít, D Ami H7 svatební menuet mi na stýblo hrával, C D D7(-) že prej se musíme vzít.

Více

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový

Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový Moje jméno je Peter Klepsch Narodil jsem se 10. 1928 v Žatci. otec byl chmelový obchodník a tehdy k k a vliným ale již v roce 1936. V roce 1938 jsem zažil Vstup jednoteka také štáb první jjízdní divize

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího

Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly

Více

Já hraji na klávesy - N. Matesová

Já hraji na klávesy - N. Matesová L. Šindlerová Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček, například Maličká su, Když jsem jel do Prahy, Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy

Více

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba)

Čekám svůj den. 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) Čekám svůj den 1. Pěší pták (M. David / P. Vrba) 2. Můžeš lhát ( P. Krejča / P. Vrba) 3. Můra (P. Janda / P. Vrba) 4. Čekám svůj den (P. Krejča / P. Vrba) 5. Nic víc (P. Janda / P. Vrba) 6. Na háku (M.

Více

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle)

Bílý. kámen. 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) kámen Bílý 1. Bílý kámen (P. Lochman, J. rejent / V. Kočandrle, I. Bartošová) 2. Lípo stoletá (V. kočandrla / V. Kočandrle) 3. Poklad ( J. Škorpík / V. Kočandrle, I. Bartošová) 4 Jeskyně (V. Kočandrle,

Více

UKAŢTE NEJDŘÍVE PODLAHU, POTOM OKNO A NAKONEC STROP. NEŢ UKÁŢETE SVŮJ STOLEK, UKAŢTE OKNO. AŢ UKÁŢETE OKNO, DOTKNĚTE SE UCHA A POTOM NOSU.

UKAŢTE NEJDŘÍVE PODLAHU, POTOM OKNO A NAKONEC STROP. NEŢ UKÁŢETE SVŮJ STOLEK, UKAŢTE OKNO. AŢ UKÁŢETE OKNO, DOTKNĚTE SE UCHA A POTOM NOSU. 1. PŘEČTĚTE SI VĚTU A PROVEĎTE ÚKOL. Pacient přečte hlasitě úkol, komunikační partner nebo terapeut úkol provede a pacient ho napodobí. Pacient přečte hlasitě úkol, komunikační partner nebo terapeut zakryje

Více

Přídavná jména. Český jazyk třída pro jazykovou přípravu. Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí

Přídavná jména. Český jazyk třída pro jazykovou přípravu. Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí Přídavná jména Český jazyk třída pro jazykovou přípravu Autor: Mgr. Karla Kubíčková Základní škola Gutha-Jarkovského Kostelec nad Orlicí Slovům, která nám říkají, jak se věci, lidé nebo zvířata jmenují,

Více

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky

Mgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)

Více

E.F. Burian: IDIOTEON

E.F. Burian: IDIOTEON E.F. Burian: IDIOTEON Den Jedním z potìšení laskavého laskavého dne jsou jeho nohy Snad ještì Vidíš je zahlédneš pøibìhnout jeho nos a než se pøilepený otoèíš na zdi zmizí èíhající za rohem na tvùj jako

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

Foliáš z Fornostu. Toulky

Foliáš z Fornostu. Toulky Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý

Více

Volnomyslné přírodní deníky

Volnomyslné přírodní deníky Volnomyslné přírodní deníky Karolína Tauberová 3. místo Próza do 23 let 1. 7. Dokud si vítr hraje s mými vlasy, kapky deště dopadají na tvář a slunce rozjasňuje oči, září mi úsměv na rtech a já cítím,

Více

3. Kousky veršů (Poupata)

3. Kousky veršů (Poupata) 1. esta poslední kapky (Poupata) mi mi 1. Sklenici vína dolej nám, ó, Pane, mi mi dokud tam na dně něco zbejvá, Pane, nebudem vědět o těle, duše se vínem umeje, nebudem bdít a nebudem spát, ó, Pane. 2.

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

noční motýl prosím tě otevři

noční motýl prosím tě otevři když spíš když spíš má ticho zvláštní něhu svět ustane v svém koloběhu když spíš co tvůj sen skrývá nemám zdání zdá se ti asi o létání když spíš pokoj má barvu zralých pšenic slunce už sahá do okenic když

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Běží, běží, nepoleží, nemá vůz a nemá sáně, přitom nikdy neustane.

Běží, běží, nepoleží, nemá vůz a nemá sáně, přitom nikdy neustane. 4 1 Běží, běží, nepoleží, nemá vůz a nemá sáně, přitom nikdy neustane. 4 2 Zima jako v lednu, šel ke dnu. 4 3 První čtyři jméno dají, druhé čtyři řepka tají, celého se lampa nají. 4 4 Šedé zvíře vzduchem

Více

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál.

Chaloupka. Blbe, sotva jsem zabrala a ty tu děláš takovej randál. Chaloupka Ten les je nějakej divnej. A že jsem už lesů prošel dost. Lesy jsou různý. Hustý, řídký, tmavý, smíšený, smrkový, borový, nebo třeba zabordelený. Tenhle ne. Tenhle je prostě divnej. Takovej tichej.

Více

Vítám Tě na Červené Lhotě!

Vítám Tě na Červené Lhotě! Vítám Tě na Červené Lhotě! Jmenuju se Anton a jsem tu po staletí už komorníkem. Někteří z mých pánů se sice zpočátku podivovali mým způsobům, ale nakonec všichni pochopili, že na vodním zámku si lepšího

Více

Postřehová hra rychlá jako blesk pro 2 8 hráčů od osmi let. Autor: Jacques Zeimet

Postřehová hra rychlá jako blesk pro 2 8 hráčů od osmi let. Autor: Jacques Zeimet Postřehová hra rychlá jako blesk pro 2 8 hráčů od osmi let. Autor: Jacques Zeimet Pribeh a cil hry Balduin je veselé hradní strašidlo. V tajemném sklepení hradu jednou našel stařičký kouzelný fotoaparát.

Více

PDF publikace. Katalog forem a metod. INFRA, s.r.o. vydavatelství a nakladatelství Tyršova 241 675 22 Stařeč www.infracz.cz

PDF publikace. Katalog forem a metod. INFRA, s.r.o. vydavatelství a nakladatelství Tyršova 241 675 22 Stařeč www.infracz.cz Katalog forem a metod PDF publikace Upozornění pro uživatele této publikace: Elektronická verze publikace podléhá stejným pravidlům užívání jako tištěná. Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část nesmí

Více

Rudolf Medek: ZBOROV

Rudolf Medek: ZBOROV Rudolf Medek: ZBOROV Vìnováno památce bojovníkù a muèedníkù, kteøí v této válce položili svùj život za svobodu èeskoslovenského národa. I. Èeské i slovenské dìti, synové národa, omlazeného hrdinskou krví,

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

P O S T O P Á C H P Ř E D K Ů. a n e b n e t r a d i č n í p u t o v á n í p o h o l e š o v s k ý c h p a m á t k á c h

P O S T O P Á C H P Ř E D K Ů. a n e b n e t r a d i č n í p u t o v á n í p o h o l e š o v s k ý c h p a m á t k á c h P O S T O P Á C H P Ř E D K Ů a n e b n e t r a d i č n í p u t o v á n í p o h o l e š o v s k ý c h p a m á t k á c h Památky k návštěvě každého lákají, vícero podob však v sobě skrývají. Vydej se proto

Více

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí

Kaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí 1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a

Více

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika

Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika 1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k

Více

Projekt Podpora rozvoje emočního vývoje, předčtenářských dovedností a moderních metod vzdělávání v MŠ reg. č.: CZ.1.07/1.3.50/02.0011.

Projekt Podpora rozvoje emočního vývoje, předčtenářských dovedností a moderních metod vzdělávání v MŠ reg. č.: CZ.1.07/1.3.50/02.0011. Jak se oblékáme Zuzana Musilová Cíl: vytvářet emočně podporující prostředí, vnímat rytmus a tempo, seznamovat se s novými pojmy, rozšiřovat slovní zásobu,zapojovat sluchovou kontrolu, uvědomovat si změny

Více

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013)

Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty (2. 6. 2013) Prosím Dovol mi dotknout se myšlenkou Tvého ticha, vnořit se do barev Tvých a tóny prstů s Tebou tvořit duhové mosty do S T Ř E D U (2. 6. 2013) Sami a spolu nahoru dolu ve zpěvu ptáků v zrcátku mraků

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli.

Soutěžní básně. Soubor A. Vzdychne malíř Podzimek. - Mám se vrátit s prázdnou domů? Franta s Jendou, čerti malí, pod tím oknem fotbal hráli. Soubor A Gorila Protože prý gorile Ta vám, lidi, měla ránu! Chechtal se jí celý prales, co je tohle za vynález. Když si vyšla na sluníčko, zebrám smíchem prasklo tričko, a když vlezla do houští, smáli

Více

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou

Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 Jindřiška Šindlerová Projdi se mnou edice Knihovnicka.cz Tribun EU 2008 KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šindlerová, Jindřiška

Více

ČTVERO ROČNÍCH DOB 5.A

ČTVERO ROČNÍCH DOB 5.A ČTVERO ROČNÍCH DOB 5.A ZŠ Komenského nám. 35, Dobříš Dobříš 2012 JARO Když začíná jaro Když roztává sníh a slunce začíná hřát, prach už sedává na saních a sněhulák začíná tát. 3 Začínají kvést sněženky,

Více

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění

Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění B a r b o r a L í p o v á Závidím svému hrobu protože on se dočká naplnění 1999 2009 Barbora Lípová,

Více

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ

PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ JINDŘICH MALŠÍNSKÝ verše ALOIS KOLÁŘ PRINCEZNY TO MAJÍ TĚŽKÉ aneb POHÁDKY PRO ANIČKU 2015 Veškerá práva vyhrazena. Žádná část tohoto díla nesmí být přenášena

Více

No tak jo. Asi bych si měla začít dělat poznámky, protože se mi děje něco strašně divného a já nevím: 1. jak se jmenuju 2. jak se jmenuje kdokoliv

No tak jo. Asi bych si měla začít dělat poznámky, protože se mi děje něco strašně divného a já nevím: 1. jak se jmenuju 2. jak se jmenuje kdokoliv No tak jo. Asi bych si měla začít dělat poznámky, protože se mi děje něco strašně divného a já nevím: 1. jak se jmenuju 2. jak se jmenuje kdokoliv jiný 3. kde jsem 4. jak jsem se sem dostala 5. kde bydlím

Více

Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Kniha I. Nevážné pojednání o tom jak nalézt štìstí a klid v sobì aneb jak pohlédnout pravdì do oèí Kateøina Zitová Krize šance pro Vás? A proè ne! Autorská

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

Titul: TV_1032_Phan Tan Loc - hospodář waterián_ii Táto relácia. v mnoha různých

Titul: TV_1032_Phan Tan Loc - hospodář waterián_ii Táto relácia. v mnoha různých Táto relácia v mnoha různých Pokud mi to vrátili, pojednáva o možnostiach breathariánstva, teda života bez jedenia jedla, no nie je to kompletný návod. V záujme vašej bezpečnosti, nepokúšajte sa prosím

Více

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA

UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA UMĚLECKÉ SMĚRY 1. POLOVINY 20. STOLETÍ PROLETÁŘSKÁ LITERATURA Autor Mgr. Jiří Ondra Anotace Přehled základních faktů o základním uměleckém směru 1. pol. 20. století. Ukázky textů, opakování, interpretace.

Více

Nebe, Boží nádherný domov

Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2011 Bible for Children,

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD

Více

Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY

Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY Daniela Kováøová MINUTOVÉ POVÍDKY Nová vlna 2013 Copyright Daniela Kováøová, 2007, 2013 Photo Pavel Janouškovec, 2003-2013 Copyright Nová vlna, Praha, 2007, 2013 ISBN 978-80-85845-14-3 Tyto povídky jsou

Více

Beneš Metod Kulda Čertův mlýn

Beneš Metod Kulda Čertův mlýn Beneš Metod Kulda Čertův mlýn Znění tohoto textu vychází z díla Moravské národní pohádky (Díl 1.) tak, jak bylo vydáno nákladem R. Prombergra v roce 1912 (KULDA, Beneš Metod. Moravské národní pohádky.díl

Více

jednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád

jednou to skončí V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád V š i c h n i S v a t í V polárních pustinách slunce nejde spát jako já u nohou tvých jestli tě mám rád Ledy slábnou, voda stoupá sirény zpívají noci slané, když zvedá žár Jednou to skončí a z nás čáry

Více

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku

OBSAH. - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku 1/2015 OBSAH - Čínská báseň - Týden prvňáčků - Můžete si přečíst - Tvorba dětí ZŠ Krestova - Jak vyrobit krabičku Čínská báseň beseda pro žáky 8. tříd Jako každý rok, tak i letos v knihovně proběhla beseda,

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu.

U Moniky a Jakuba. Z Literárních novin (12. 7. 2012) Abych nebyl tak sám. Monika mě jednou pozvala. na návštěvu. U Moniky a Jakuba Z Literárních novin (12. 7. 2012) 1. Abych nebyl tak sám Monika mě jednou pozvala na návštěvu. Přišel jsem pěšky a říkal jim, že jsem přijel autem V tom autě jsme ale cestovali teprve

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Co by se kovbojkám stávat nemělo Kamila Nováková Vydavatelství Hölzelová Eva Text Kamila Nováková Tvorba obálky René Vaněk Ilustrace Martina Aulehlová

Více

Na zemi je schovaná myška,

Na zemi je schovaná myška, Básnička Hanky Holíkové Na nebi letí pták, nad ním je velký mrak. Na hřišti si hrají děti, ptáček nad nimi letí. Na obloze máme sluníčko, právě vysvitlo maličko. U země je vrána, před ní velká brána. Na

Více

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou.

Kabát. Tomáš Dušek. Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Kabát Tomáš Dušek Sehnal jsem kabát. Starý vojenský. Podobný, jaký nosil Dobrý voják Švejk. Prošel první světovou válkou. Tyhle kabáty jsou už k nesehnání a cena bývá vysoká. Dost jsem za něj zaplatil,

Více

30 A1 40 A2 30 B1 50 B2 50 C1 70 C2 30 D1 70 D2 70 E1 130 E2 200 F1 220 F2 120 G1 150 G2 70 H1 100 H2 80 I1 100 I2 100 K1 130 K2 90 L1 190 L2 40 P1

30 A1 40 A2 30 B1 50 B2 50 C1 70 C2 30 D1 70 D2 70 E1 130 E2 200 F1 220 F2 120 G1 150 G2 70 H1 100 H2 80 I1 100 I2 100 K1 130 K2 90 L1 190 L2 40 P1 30 A1 40 A2 30 B1 50 B2 50 C1 70 C2 30 D1 70 D2 70 E1 130 E2 200 F1 220 F2 120 G1 150 G2 70 H1 100 H2 80 I1 100 I2 100 K1 130 K2 90 L1 190 L2 ČERVENĚ JSOU PRÉMIOVÉ ŠIFRY na daném místě je součástí objektu

Více

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov

Bible pro děti představuje. Nebe, Boží nádherný domov Bible pro děti představuje Nebe, Boží nádherný domov Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: Lazarus Upravili: Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible for Children,

Více

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti,

Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz. Milí rodiče a milé děti, Vernířovice 172 788 15 Velké Losiny www.svagrov.cz Milí rodiče a milé děti, už skutečně ubývá dne a brzy se šeří, proto se nám blíží čas Martinských slavností. Sejdeme se na Švagrově v sobotu 9. 11. 2013

Více

Vážení ètenáøi, dovolujeme si vás upozornit, že na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, že ukázka má sloužit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího (aby

Více

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv.

Fotografie Jiřího Ortena: originály archiválií jsou uložené v Památníku národního písemnictví literární archiv. Znění tohoto textu vychází z díla Knihy veršů tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Český spisovatel v roce 1995 (ORTEN, Jiří. Knihy veršů. 1. vyd. Praha: Český spisovatel, 1995. 301 s. Spisy Jiřího Ortena,

Více

Matika I. 2. Čísla, prvky, druhy, čtverce, naučili jsme se lehce, nepropadnem panice, umíme i číslice!

Matika I. 2. Čísla, prvky, druhy, čtverce, naučili jsme se lehce, nepropadnem panice, umíme i číslice! Matika I ja Když za čí ko ná hra ní, ma ti ka, to ne ní žád hle na ná še pa ni ka, po čí tá vy pa dá ní. to 2. Čísla, prvky, druhy, čtverce, naučili jsme se lehce, nepropadnem panice, umíme i číslice!.

Více

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí,

Kamila Krátká z 8.A. KLEC a KLÍČ. Jestlipak víte, co se stane s člověkem, jenž utíká před světem? Stane se z něj to, co už nikdo nevidí, Kamila Krátká z 8.A píše poezii a v letošním roce získala za přednes básně Klec a klíč na regionální recitační soutěži Dětská scéna 2013 ocenění za autorský přínos. Ukázky z její tvorby zveřejňujeme v

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou.

BLÁZEN kapo 2. intro: G G maj C G am G D. G 1. V listí a sám G maj nad hlavou mám. hvězdy a plno dětských snů G mraky dál jdou. BLÁZN kapo 2 FOOL HRT MMORY Blake Mevis/ H. Raclavský intro: maj am 1. V listí a sám maj nad hlavou mám hvězdy a plno dětských snů mraky dál jdou maj kreslí tu svou dalekou cestu k obzorům. am Po bílých

Více

Příloha číslo 4. Od Šumavy k Tatrám. Scénář programu od Šumavy k Tatrám. Název: Datum a čas: 9.6.2007 20:00 Místo: Amfiteátr Na stráni

Příloha číslo 4. Od Šumavy k Tatrám. Scénář programu od Šumavy k Tatrám. Název: Datum a čas: 9.6.2007 20:00 Místo: Amfiteátr Na stráni Příloha číslo 4 Scénář programu od Šumavy k Tatrám Od Šumavy k Tatrám Název: Datum a čas: 9.6.2007 20:00 Místo: Amfiteátr Na stráni Autor: Šimeček Ladik, Pavlíček David Účinkující Úsměv Horní Bříza: 30

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Liščí mazurka (taneček)

Liščí mazurka (taneček) Liščí mazurka (taneček) Metla liška pokojíček, metla taky síň, našla v koutku žlutý knoflík, chlubila se s ním. Lišák na ní hej, ten knoflík mi dej, dej, dej! Lišák na ní hej, ten knoflík mi dej. Metla

Více