Ochrana spotřebitele. Obor státní služby č. 43. Studijní text ke zvláštní části úřednické zkoušky

Transkript

1 Ochrana spotřebitele Obor státní služby č. 43 Studijní text ke zvláštní části úřednické zkoušky

2 Seznam otázek ke zvláštní části úřednické zkoušky 1. Oblasti úpravy zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky 2. Oblasti úpravy zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich uvádění na trh 3. Oblasti úpravy zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii 4. Oblasti úpravy zákona 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků 5. Oblasti úpravy zákona o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi 6. Vysvětlete význam označení CE (obecné zásady) 7. Akreditace subjektů posuzování shody (akreditační orgán, udělení akreditace, právní předpisy pro tuto oblast) 8. Zkoušení zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků (instituce, právní předpisy, hlavní činnosti) 9. Česká technická norma (popis, vydávání, závaznost norem, předpisy) 10. Posuzování shody (postupy, předpoklad shody, prohlášení o shodě) 11. Základní principy obecné bezpečnosti výrobků (posuzování bezpečnosti výrobků, opatření, v případě, že je výrobek nebezpečný, RAPEX) 12. Spotřebitelské organizace (postavení, podpora jejich činnosti) 13. Základní právní normy v oblasti ochrany spotřebitele, jejich vzájemný vztah (rozsah působnosti, jejich vzájemné vazby) 14. Oblasti úpravy zákona o ochraně spotřebitele 15. Dozor v oblasti ochrany spotřebitele (koncepce, nejvýznamnější dozorové orgány, spolupráce dozorových orgánů) 2

3 16. Česká obchodní inspekce (organizační struktura, působnost, kontrolní a rozhodovací činnost) 17. Odpovědnost za vady podle občanského zákoníku a reklamace dle zákona o ochraně spotřebitele (vzájemná vazba, principy) 18. Nekalé obchodní praktiky (principy právní úpravy) 19. Poctivost prodeje (základní požadavky) 20. Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů 3

4 1. Oblasti úpravy zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky Zákon upravuje způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ve zvýšené míře ohrozit veřejný zájem (zdraví, bezpečnost, majetek, atd.). Zákon dále upravuje práva a povinnosti osob, které tyto výrobky uvádějí na trh, distribuují nebo uvádějí do provozu. Těmito osobami jsou výrobce, dovozce, zplnomocněný zástupce nebo distributor, přičemž zákon pro tyto osoby používá souhrnného pojmu hospodářské subjekty. Zákon obsahuje oblast tvorby a uplatňování českých technických norem a státního zkušebnictví (činnost, jejímž cílem je u výrobků stanovených podle tohoto zákona posouzení jejich shody s technickými požadavky stanovenými nařízeními vlády). Zákon rovněž upravuje zajištění informačních povinností souvisejících s tvorbou technických předpisů a technických norem, vyplývajících z mezinárodních smluv a požadavků práva Evropských společenství. Další oblastí úpravy je problematika akreditace subjektů posouzení shody. Akreditace je osvědčení o splnění požadavků pro provádění konkrétní činnosti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, případně jiné dokumenty platné pro oblast posuzování shody. Akreditaci provádí k tomu pověřená právnická osoba, kterou je v současné době Český institut pro akreditaci, o.p.s. pověřený vládou České republiky jako národní akreditační orgán. Akreditaci je nutno odlišit od autorizace, kterou se rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech. Autorizaci pro činnost podle zákona uděluje ve vymezeném rozsahu Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Další činností upravenou zákonem je certifikace, což je činnost autorizované osoby prováděná v rozsahu vymezeném technickým předpisem, nebo k tomu akreditované osoby prováděná na žádost výrobce, dovozce nebo jiné osoby, při níž se vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti související s jeho výrobou, popřípadě s jeho opakovaným použitím jsou v souladu s technickými požadavky v certifikátu uvedenými. Zákon samozřejmě upravuje též oblast výkonu státní správy, resp. dozoru nad dodržováním povinností dle tohoto zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení. V této souvislosti je vhodné zdůraznit, že v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie zákon upravuje také výkon státní správy v souvislosti s uváděním a dodáváním stavebních výrobků vymezených přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky na trh, včetně dozoru nad plněním povinností stanovených přímo použitelným předpisem pro stavební výrobky a ukládání sankcí za jejich porušení. Legislativa: zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů řada nařízení vlády, kterými jsou upraveny technické požadavky na různé druhy stanovených výrobků. 4

5 2. Oblasti úpravy zákona o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh Zákon o posuzování shody byl zpracován v souladu s uplatňováním zásad nového legislativního rámce (NLF) pro uvádění výrobků na trh. Zákon o posuzování shody tak vytváří právní rámec pro uvádění na trh výrobků ze sektorů, které jsou na úrovni EU harmonizovány podle zásad NLF. NLF je výsledkem dlouhodobým úsilím EU o zlepšení systému regulace založených na směrnicích tzv. nového přístupu. Cílem bylo vytvořit vhodný a účinný regulační model, umožňující inovaci technologií a posílení konkurenceschopnosti evropského průmyslu. NLF přináší řádu zlepšení, přičemž za nejvýznamnější lze považovat zlepšení pravidel dozoru nad trhem, stanovení jasných a transparentních pravidel pro akreditaci subjektů posuzování shody, zkvalitnění procesu posuzování shody a zdůraznění významu označení CE. Zákon o posuzování shody upravuje základní ustanovení směrnic, které byly vydány na základě zásad NLF, které tvoří společný právní rámec. Jedná se zejména o úpravu povinností hospodářských subjektů, a to konkrétně výrobce, zplnomocněného zástupce, dovozce a distributora. Zákon dále upravuje oblast posuzování shody, která obsahuje postupy posuzování shody, předpoklad shody, označení CE a státní zkušebnictví. Zákon ještě obsahuje úpravu povinností a požadavků na oznámené subjekty. Druhá část zákona obsahuje zvláštní ustanovení o některých výrobcích. Specifická ustanovení jednotlivých směrnic, které se týkají konkrétních výrobků při jejich uvádění na trh, jsou stanovena v příslušných nařízeních vlády, které k provedení zákona o posuzování shody byly vydány. Legislativa: Zákon o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh a nařízení vlády vydané k jeho provedení 5

6 3. Oblasti úpravy zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii Účelem zákona je úprava práv a povinností fyzických osob, které jsou podnikateli, a právnických osob a orgánů státní správy, a to v rozsahu potřebném k zajištění jednotnosti a správnosti měřidel a měření. Subjekty a orgány státní správy jsou povinny používat základní měřicí jednotky uvedené v zákoně. Zákon obsahuje návaznost měřidel, která znamená zařazení daných měřidel do nepřerušené posloupnosti přenosu hodnoty veličiny počínající etalonem nejvyšší metrologické kvality pro daný účel. Zákon upravuje státní etalony, které mají pro příslušný obor měření nejvyšší metrologickou kvalitu ve státě, schvalování typů měřidel vyrobených v tuzemsku, schvalování typů dovezených měřidel, certifikaci referenčních materiálů, ověřování a kalibraci měřidel, hotově balené zboží a lahve používané jako odměrné obaly pro hotově balené zboží, uvádění měřidel do oběhu, používání měřidel. Kompetence v oblasti metrologie zajišťuje MPO na základě ustanovení kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, a zákona č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, prostřednictvím svých podřízených organizací: ÚNMZ a ČMI. ÚNMZ je organizační složkou státu a jeho působnost je vymezena zákonem ČNR č. 20/1993 Sb. a zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii. Zabezpečuje činnosti státní správy v metrologii a podílí se s MPO na přípravě koncepcí, legislativy a financování metrologie. ČMI je státní příspěvkovou organizací a zajišťuje především činnosti technického charakteru v oblasti metrologie (např. metrologický výzkum, uchovávání státních etalonů, zajišťování návaznosti měřidel ad.). Zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii, je dále pověřen k provádění některých činností státní správy v metrologii. V mezinárodním kontextu plní ČMI úlohu národního metrologického institutu ČR a zástupce ČR v mezinárodních organizacích. Dalším zainteresovaným subjektem je SÚJB, který má ve smyslu zákona č. 505/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů dozorové a sankční pravomoci v oblasti radiační ochrany a havarijní připravenosti. Legislativa: zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii 6

7 4. Oblasti úpravy zákona 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva Zákon upravuje práva a povinnosti výrobců, dovozců, vývozců, distributorů a opravců střelných zbraní, doplňků zbraní a střeliva a držitelů průkazů zbraní při jejich ověřování. Rovněž také upravuje výkon státní správy při ověřování střelných zbraní, doplňků zbraní a střeliva, zajišťování úkolů plynoucích z mezinárodních smluv, kterými je česká republika vázána a kontrolní činnosti s tím spojených. Na základě výše uvedeného zákon především upravuje: ověřování kontrolovaných výrobků, vydávání certifikátů o homologaci, rozhodování o odejmutí nebo o odmítnutí vydání certifikátu, označování kontrolovaných výrobků zkušebními značkami, odborné činnosti související se zkoušením střelných zbraní, střeliva a doplňku zbraní, vydávání nálezů o zkouškách balisticky odolných materiálů a konstrukcí, rozhodování o zařazení zbraně nebo střeliva do kategorie zbraní A až D, další činnosti stanovené zvláštními právními předpisy. K provedení zákona je vydána vyhláška č. 335/2004 Sb. Legislativa: zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva, v platném znění vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky, v platném znění 7

8 5. Oblasti úpravy zákona č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice) Zákon o pyrotechnice je právní předpis, který do české právní úpravy implementuje požadavky směrnici Evropského parlamentu a Rady 2013/29/EU, o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání pyrotechnických výrobků na trh a prováděcí směrnici Komise 2014/58/EU, kterou se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/23/ES zřizuje systém pro sledovatelnost pyrotechnických výrobků. Zákon o pyrotechnice představuje komplexní úpravu pyrotechnických výrobků, který upravuje zejména oblasti kategorií pyrotechnických výrobků, ověřování a označování pyrotechnických výrobků, postupy posuzování shody, pravidla a podmínky pro připojování označení CE, povinnosti hospodářských subjektů (výrobci, distributoři a distributoři), zacházení s pyrotechnickými výrobky, skladování pyrotechnických výrobků, odbornou způsobilost a rovněž také státní správu v oblasti pyrotechnických výrobků. K provedení zákona o pyrotechnice bylo vydáno nařízení vlády č. 208/2015 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické výrobky a jejich uvádění na trh, které na základě zmocnění zákona o pyrotechnice upravuje zejména popis a obsah jednotlivých postupů posuzování shody a dokumentaci, která k jednotlivým postupům posuzování shody náleží. Zákon o pyrotechnice plně respektuje zásady nového legislativního rámce pro uvádění výrobků na trh. Legislativa: Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice) Nařízení vlády č. 208/2015 Sb., o technických požadavcích na pyrotechnické výrobky při jejich uvádění na trh 8

9 6. Vysvětlete význam označení CE (obecné zásady) Označení CE dokládá, že výrobek byl posouzen před uvedením na trh Evropského hospodářského prostoru ( EEA je tvořen 28 členskými státy EU a třemi státy z Evropského sdružení volného obchodu Islandem, Lichtenštejnskem a Norskem bez Švýcarska) a splňuje legislativní požadavky EU tzn., že výrobce ověřil/nechal ověřit oznámeným subjektem (dříve notifikovanou osobou), že výrobek splňuje všechny příslušné základní požadavky (např. bezpečnost, ochranu zdraví, ochranu životního prostředí) z příslušné směrnice. Nejčastějším typem technické specifikace, tj. dokumentu, na základě kterého může být posouzení provedeno, je evropská harmonizovaná norma. Označení CE umožňuje volný pohyb zboží v rámci trhu zemí Evropského hospodářského prostoru. Označení CE neznamená, že výrobek byl vyroben v EU a není značkou kvality. Ne všechny výrobky musí být označeny CE, ale pouze ty kategorie výrobků, pro které označení CE stanoví příslušná směrnice. Jedná se např. o hračky, vybrané elektrické spotřebiče, vybrané stavební výrobky, zdravotnické prostředky, výtahy, stroje a měřící zařízení. Grafická podoba označení CE je dána normou a musí být umístěna na výrobku, obalu, uživatelském manuálu, či na záručním listu. Označení CE musí být umístěno viditelně, čitelně a nesmazatelně a je zakázáno používat jakékoliv značky, které s ním lze zaměnit. Označení CE vyjadřuje shodu výrobku s příslušnými požadavky Společenství uloženými jeho výrobci. Označení CE, kterým je výrobek opatřen, představuje prohlášení odpovědné osoby, že výrobek vyhovuje všem příslušným předpisům Společenství a byl proveden náležitý postup posouzení shody. Legislativa: zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 765/2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení č. 339/93 9

10 7. Akreditace subjektů posuzování shody (akreditační orgán, udělení akreditace, právní předpisy pro tuto oblast) Akreditace je nestranné, objektivní a nezávislé posouzení způsobilosti a osvědčení o splnění požadavků pro provádění konkrétní činnosti posuzování shody, které stanoví harmonizované normy, případně jiné dokumenty platné pro oblast posuzování shody. Akreditaci provádí k tomu pověřená právnická osoba, kterou je v současné době Český institut pro akreditaci, o.p.s., pověřený Ministerstvem průmyslu a obchodu jako národní akreditační orgán. Český institut pro akreditaci poskytuje své služby v souladu s platnými právními předpisy ve všech oblastech akreditace jak státním, tak privátním subjektům. Princip jednotného evropského akreditačního systému tvořeného národními akreditačními orgány, které fungují podle jednotných pravidel a akreditují podle definovaných mezinárodně uznávaných norem, vychází z postoje ES specifikované v Globální koncepci o přístupu ke zkoušení a certifikaci. Členství v mezinárodních organizacích (EA, ILAC, IAF) a podpis mezinárodních multilaterálních dohod EA (na evropské úrovni) a ILAC, IAF (na celosvětové úrovni) o vzájemném uznávání výsledků akreditací dává záruky profesionální úrovně práce a přístupu ze strany ČIA. Jednou za čtyři roky probíhá i pravidelné vzájemné hodnocení (evaluace) ze strany EA. V souladu s požadavky mezinárodních norem a dokumentů provádí ČIA akreditaci například pro zkušební laboratoře, zdravotnické laboratoře, kalibrační laboratoře, certifikační orgány a inspekční orgány. Legislativa: zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 765/2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení č. 339/93 10

11 8. Zkoušení zbraní střeliva a doplňků zbraní (instituce, právní předpisy, hlavní činnosti) Český úřad pro zkušení zbraní a střeliva (ČÚZZS) je orgánem s celostátní působností a je přímo podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Spolupracuje s Českým báňským úřadem a s orgány Ministerstva vnitra. Tento úřad provádí zkoušení střelných zbraní, střeliva, střelivin a ochranných prostředků odolných vůči střelám, střepinám a nožům formou ověřování nebo odborných činností. ČÚZZS vystupuje jako nezávislá a objektivní národní autorita v oblasti státního zkušebnictví, podílí se na celé řadě speciálních zkoušek a na zadávacích podmínkách pro výběrová řízení a jako jediná organizace v ČR je oprávněn převádět vojenskou a speciální techniku do civilní sféry v oblastech své působnosti. S pověřením Vlády ČR zastupuje ČÚZZS Českou republiku v mezinárodní a mezivládní Úmluvě o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní (C.I.P.), která sdružuje 14 členských států světa s cílem odstranit technické překážky volného obchodování se zbraněmi a střelivem. ČÚZZS se podílí na tvorbě celé řady zákonů, prováděcích předpisů k zákonům a českých technických norem, je v úzkém kontaktu s notifikovanými zkušebnami EU a podílí se na tvorbě norem EU v technických komisích CEN/CENELEC. Hlavními právními předpisy v oblasti zkoušení zbraní a střeliva jsou zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní a střeliva a vyhláška č. 335/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů a o zacházení s některými pyrotechnickými výrobky. Mezi hlavní činnosti ČÚZZS v oblasti ověřování zbraní, střeliva a doplňku zbraní (kontrolovaných výrobků) patří: provádění ověřování kontrolovaných výrobků a provádění kontroly označení identifikačními údaji, vydávávání certifikátu podle zákona č. 156/2000 Sb. rozhodování o odejmutí nebo o odmítnutí vydání certifikátu, zajišťování označování kontrolovaných výrobků zkušebními a dalšími značkami, provádění odborných činnosti související se zkoušením kontrolovaných výrobků a zkoušení balisticky odolných materiálů a konstrukcí a vydávání o tom nálezy, rozhodování o zařazení zbraně, doplňku zbraně nebo střeliva do kategorie zbraní A až D 19b), obdrží-li stanovenou střelnou zbraň, stanovený doplněk nebo stanovené střelivo k ověření, nebo na žádost, vydává stanovisko k žádosti o koncesi podle jiného právního předpisu 19h) pro živnost "Vývoj, výroba, opravy, úpravy, přeprava, nákup, prodej, půjčování, uschovávání, znehodnocování a ničení zbraní a střeliva" v rozsahu předmětu podnikání "vývoj, výroba, znehodnocování a ničení střeliva". 11

12 9. Česká technická norma (popis, vydávání, závaznost norem, předpisy) Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická norma není obecně závazná. Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. Jednotné evropské a mezinárodní technické normy jsou jednou z nezbytných podmínek pro volný oběh zboží a služeb zejména v EU. Stanovují kritéria bezpečnosti, chrání životní prostředí i zdraví, chrání spotřebitele i výrobce. Jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné. České technické normy jsou původní a převzaté (evropské a mezinárodní). Česká republika má povinnost (stejně jako všichni ostatní členové Evropské unie) převzít zpravidla do šesti měsíců do své národní soustavy ČSN všechny normy evropské, nemá však povinnost převzít mezinárodní normy. Převzetí mezinárodních norem do soustavy norem ČSN se řídí národními potřebami. Tvorbu a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zaručuje stát. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "Ministerstvo") může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním českých technických norem, jejich změn a zrušení (dále jen "pověřená právnická osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok. Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem. Pokud nejsou tvorba a vydávání českých technických norem, jejich změny a zrušení zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Úřad je v takovém případě oprávněn vybírat za odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem úplatu. Tyto činnosti a výši úplaty stanoví Ministerstvo vyhláškou. Náklady na tvorbu českých technických norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu českých technických norem, především českých technických norem přejímajících evropské normy, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát. Předpisy upravující činnosti v oblasti tvorby norem: 12

13 Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky Nařízení vlády č. 339/2002 Sb. o postupech při poskytování informací v oblasti technických předpisů, technických dokumentů a technických norem Vyhláška č. 348/2014 Sb., kterou se stanoví odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem a úplata za jejich poskytování Na úrovni EU: Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru Strategická vize pro evropské normy další pokroky v posílení a urychlení udržitelného růstu evropského hospodářství do roku 2020 NAŘÍZENÍ EU č. 1025/2012 o evropské normalizaci 13

14 10. Posuzování shody (postupy, předpoklad shody, prohlášení o shodě) Posouzení shody je postup prováděný výrobcem, který je za něj odpovědný (pokud není stanoveno jinak), kterým se prokáže, že byly splněny konkrétní požadavky týkající se výrobku, u něhož má být posouzení provedeno. Shoda se posuzuje jak ve fázi návrhu, tak ve fázi výroby. Posouzení shody nelze zaměňovat s dozorem nad trhem, který spočívá v kontrolách prováděných orgány dozoru nad trhem poté, co byl výrobek uveden na trh. Obě metody se však vzájemně doplňují a jsou stejně potřebné k zajištění ochrany dotčených veřejných zájmů a hladkého fungování vnitřního trhu. Samotné posouzení shody je jednou z podmínek pro uvedení výrobku na trh, pokud tak u něj stanoví příslušné právní předpisy. Posouzení shody je prováděno výrobcem, popř., pokud tak stanoví nařízení vlády, dovozcem, a to postupem, který je uveden v příslušném nařízení vlády nebo přímo použitelném předpisu EU. Výrobky, u nichž musí být posouzení shody provedeno, jsou stanoveny v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákoně o posuzování shody nebo v přímo použitelných předpisech EU. K posouzení shody existují různé postupy zahrnující jeden nebo dva moduly. Celkem existuje osm modulů označované písmeny A až H, přičemž některé moduly mají více variant. Tyto moduly stanoví povinnosti výrobce a míru zapojení akreditovaného vnitropodnikového nebo oznámeného subjektu posuzování shody. Jednotlivé moduly zpravidla zahrnují posouzení shody výrobku jak ve fázi návrhu, tak ve fázi výroby. V případech, kdy je návrh výrobku složitý, mohou právní předpisy stanovit, že posouzení shody bude provedeno ve dvou krocích, tedy dvěma moduly. Nejprve je posouzena shoda ve fázi návrhu, která je poté doplněna o posouzení shody modulem, který posuzuje shodu ve fázi výroby. Postup posuzování shody pak může vypadat následovně: postup posouzení shody A interní řízení výroby, postup posouzení shody B+C EU přezkoušení typu (B) za nímž následuje shoda založená na interním řízení výroby (C). Pokud je výrobek ve shodě s harmonizovanými normami nebo jejich částmi, na něž byly zveřejněny odkazy v Ústředním věstníku Evropské unie, má se za to, že je ve shodě s technickými požadavky uvedenými v nařízení vlády, jichž se tyto normy nebo jejich části týkají. U takového výrobku nastává předpoklad shody a takovýto výrobek, u nějž byla posouzena shoda ve kterémkoliv členském státě, a byl označen značkou CE, může být uváděn na trh ve kterémkoliv jiném členském státě. Harmonizační právní předpisy Evropské unie ukládají povinnost vypracovat EU prohlášení o shodě před uvedením výrobku na trh. Výrobce nebo zplnomocněný zástupce musí vypracovat a podepsat EU prohlášení o shodě v rámci postupu posuzování shody stanoveného v harmonizačních právních předpisech Evropské unie. EU prohlášení o shodě je 14

15 dokument, který uvádí, že výrobek splňuje základní požadavky platných právních předpisů. Vypracováním EU prohlášení o shodě přebírá výrobce odpovědnost za soulad výrobku s těmito základními požadavky. 15

16 11. Základní principy obecné bezpečnosti výrobků (posuzování bezpečnosti výrobků, opatření, v případě, že je výrobek nebezpečný, RAPEX) Obecnou bezpečnost výrobků upravuje zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků). Pro posouzení bezpečnosti výrobků nebo pro omezení rizik, která jsou s užíváním výrobku spojená, se použije zákon o obecné bezpečnosti výrobku v případě, jestliže požadavky na bezpečnost nebo omezení rizik nestanoví příslušná ustanovení zvláštního právního předpisu. Bezpečným výrobkem je výrobek: a) který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovenou výrobcem nebo po dobu obvyklé použitelnosti nebezpečí; b) jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku, přičemž z hlediska rizika pro bezpečnost a ochranu zdraví spotřebitele se sledují zejména tato kritéria: - vlastnosti výrobku, jeho životnost, složení, způsob balení, poskytnutí návodu na jeho montáž a uvedení do provozu, dostupnost, obsah a srozumitelnost návodu, způsob užívání včetně vymezení prostředí užití, způsob označení, způsob provedení a označení výstrah, návod na údržbu a likvidaci, srozumitelnost a rozsah dalších údajů a informací poskytovaných výrobcem; údaje a informace musí být vždy uvedeny v českém jazyce, - vliv na další výrobek, za předpokladu jeho užívání s dalším výrobkem, - způsob předvádění výrobku, - rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace; c) za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu, který přejímá právo Evropských společenství a kterým se stanoví požadavky na bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena, (jestliže takovýto právní předpis stanoví pouze některá hlediska bezpečnosti, ostatní hlediska se posuzují podle zákona o obecné bezpečnosti výrobků); d) v případě neexistence zvláštního právního předpis, který by přejímal právo Evropských společenství a který by stanovil požadavky na bezpečnost výrobku nebo na omezení rizik, která jsou s výrobkem při jeho užívání spojena a tyto požadavky nejsou upraveny právem Evropských společenství, za bezpečný se považuje výrobek, který je ve shodě s právním předpisem členského státu Evropské unie, na jehož území je uveden na trh; 16

17 e) pokud se bezpečnost výrobku nestanoví podle písm. c) nebo d), posuzuje se podle české technické normy, která přejímá příslušnou evropskou normu, na niž zveřejnila Komise Evropských společenství odkaz v Úředním věstníku Evropských společenství podle práva Evropských společenství a tento odkaz byl zveřejněn ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví; f) v případě, že se bezpečnost výrobku nestanoví podle písm. c) až e), posuzuje se bezpečnost výrobku podle: -české technické normy, která přejímá jinou příslušnou evropskou normu než uvedenou v písm. f), -národní technické normy členského státu Evropské unie, ve kterém je výrobek uveden na trh, -doporučení Komise stanovující pokyny pro posuzování bezpečnosti výrobku, -pravidel správné praxe bezpečnosti výrobku uplatňovaných v příslušném oboru, -stavu vědy a techniky, -rozumného očekávání spotřebitele týkajícího se bezpečnosti. Nebezpečným výrobkem je každý výrobek, který nevyhovuje požadavkům na bezpečný výrobek podle tohoto zákona. RAPEX (Rapid Alert System for Non-food Products) představuje evropský systém včasné výměny informací o nebezpečných výrobcích vytvořený na základě směrnice 2001/95/ES (směrnice o obecné bezpečnosti výrobků). Týká se nepotravinářských výrobků, farmaceutické výrobky a léčivé přípravky jsou ze systému RAPEX vyloučeny. Jeho prostřednictvím jsou dozorové orgány upozorňovány na výrobky, které mohou ohrozit zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Systém RAPEX funguje od roku 2003, Česká republika se do něho zapojila po vstupu do Evropské unie, tzn. v roce Do systému RAPEX je zapojeno 31 zemí (země Evropské unie, Norsko, Island a Lichtenštejnsko). Každá země má své národní kontaktní místo. Pokud je výrobek označen jako nebezpečný, odpovědný obchodník nebo příslušný dozorový orgán přijme opatření, aby eliminovali riziko. 17

18 12. Spotřebitelské organizace (postavení, podpora jejich činnosti) Spotřebitelské organizace v České republice jsou svou formou nestátními neziskovými organizacemi (zejména spolky, obecně-prospěšnými společnostmi, ústavy) zaměřenými na ochranu spotřebitelů. V rámci svých činností jsou nezávislé na podpoře podnikatelských subjektů proto, aby byl zachován princip jejich nezávislosti. Jejich činnost je zaměřená: - na poskytování poradenské a informační činnosti - na pořádání výchovně-vzdělávacích akcí (besedy, semináře) pro žáky, studenty i pro dospělé - na vydávání časopisů a tiskovin týkajících se ochrany spotřebitelů - na spolupráci s podnikatelskými subjekty - na spolupráci s mezinárodními spotřebitelskými organizacemi Mezi podporované spotřebitelské organizace patří např. dtest, Sdružení českých spotřebitelů, Sdružení obrany spotřebitelů Asociace, Sdružení obrany spotřebitelů Moravy a Slezska. Ministerstvo průmyslu a obchodu po schválení Hlavních oblastí státní dotační politiky vůči nestátním neziskovým organizacím" pro příslušný rok vyhlašuje každý rok výběrové dotační řízení na podporu projektů zaměřených na ochranu spotřebitelů. Bez podpory státu by většina projektů byla nerealizovatelná, případně by je spotřebitelské organizace mohly uskutečňovat v omezené podobě. Projekty musí splňovat formální a obsahové náležitosti, aby mohly být podpořeny. Projekty posuzuje hodnotitelská komise složená ze zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva financí, Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a Hospodářské komory ČR. Při posuzování projektů se dbá zejména na to, zda jsou prospěšné pro širokou spotřebitelskou veřejnost, a zda mají multiplikační efekt. 18

19 13. Základní právní normy v oblasti ochrany spotřebitele, jejich vzájemný vztah (rozsah působnosti, jejich vzájemné vazby) Základní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele v České republice: Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Pro oblast ochrany spotřebitele jsou důležitá především ustanovení o kupní smlouvě, zejména pak pasáž ohledně prodeje zboží v obchodě, dále ustanovení o tzv. spotřebitelských smlouvách, smlouvách uzavíraných distančním způsobem či mimo obchodní prostory, úprava odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a řada dalších ustanovení na ochranu slabší strany. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele při prodeji zboží nebo výrobků a poskytování služeb, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele. Příklady povinností při prodeji výrobků: požadavek poctivosti prodeje, zákaz nekalých obchodních praktik, zákaz diskriminace spotřebitele, informační povinnosti ohledně vlastností a způsobu použití výrobků, řádná informace o uplatňování reklamace spotřebitelem a formálně správný průběh reklamačního řízení (nikoli tedy věcná správnost rozhodnutí o reklamaci k řešení těchto soukromoprávních sporů je příslušný soud, nebo rozhodce). Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů Zákon upravuje postavení České obchodní inspekce, vymezuje její kompetence, včetně stanovení oprávnění jejich pracovníků při kontrolní činnosti. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů Účelem tohoto zákona je zajistit (v souladu s právem Evropských společenství), aby výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele bezpečné. Zákon stanoví obecnou povinnost výrobců a dovozců uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Nebezpečné výrobky je spotřebitel oprávněn vrátit zpět na náklady výrobce či distributora. Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru Stanoví mimo jiné určitá práva spotřebitele v případě koupě na splátky či při získávání spotřebitelských půjček apod. Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách 19

20 Upravuje mimo jiné proces sjednávání ceny, způsob označování zboží cenami a možnosti správních orgánů regulovat ceny. 20

21 14. Oblasti úpravy zákona o ochraně spotřebitele Zákon stanoví některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele při prodeji zboží nebo výrobků a poskytování služeb, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele. Oblasti úpravy: - Předmět a rozsah úpravy, včetně vymezení některých základních pojmů jako je spotřebitel, prodávající, výrobce, dovozce, dodavatel atd. - Povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb - Poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb - Nekalé obchodní praktiky (včetně příloh 1 2): nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky. - Zákaz diskriminace spotřebitele - Zákaz výroby, dovozu, vývozu, nabízení, prodeje a darování výrobků nebezpečných svou zaměnitelností s potravinami - Kontrola na podnět majitele práva duševního vlastnictví nebo jiné osoby, která prokázala právní zájem ve věci - Informační povinnosti - Evidence prodávajících provozovatelem tržiště - Další povinnosti při prodeji výrobků a poskytování služeb překontrolování či předvedení výrobku prodávajícím, vydání písemného potvrzení o povinnostech z vadného plnění, vydání písemného potvrzení o převzetí objednávky služby, vydání dokladu o zakoupení výrobku či poskytnutí služby, prodej výrobků v hygienicky nezávadných obalech, informování o peněžní částce za výkup vratných zálohovaných obalů, omezení při používání názvů jednotlivých druhů křišťálového skla, přijetí reklamace - Povinnosti související s konáním organizovaných akcí - Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů - Informační databáze o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele 21

22 - Úkoly veřejné správy - Dozor, správní delikty - Sdružení spotřebitelů a jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitelů - Společná a závěrečná ustanovení 22

23 15. Dozor v oblasti ochrany spotřebitele (koncepce, nejvýznamnější dozorové orgány, spolupráce dozorových orgánů) Zákon o ochraně spotřebitele taxativně vymezuje orgány, které provádějí dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem. Česká obchodní inspekce provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele obecně, s výjimkou dozoru zákonem stanovených povinností na některých úsecích. Jde zejména o výjimku na úseku: - zemědělských, potravinářských a tabákových výrobků, kde dozor provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce; - prodeje výrobků a poskytování služeb, které jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví, kde dozor provádí krajské hygienické stanice; - veterinární péče, kde dozor provádějí Státní veterinární správa, krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze; - střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických výrobků, kde dozor provádí Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva; - výkonu činnosti, kterou osoby podléhající dohledu České národní banky, podle zákona upravujícího postavení a působnost České národní banky, vykonávají na základě povolení, licence nebo registrace České národní banky; - léčiv, kde dozor provádí Státní ústav pro kontrolu léčiv; - dozoru v oblasti regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikou, kde dozor provádějí živnostenské úřady; - podnikání v energetických odvětvích, kde dozor provádí Energetický regulační úřad; - služeb elektronických komunikací a poštovních služeb, kde dozor provádí Český telekomunikační úřad; - kontroly dodržování povinností členem profesní komory s povinným členstvím, kde dozor provádí orgány stanovené zvláštními předpisy; - dodržování povinností při zpracování osobních údajů, kde dozor provádí Úřad na ochranu osobních údajů. U zmíněných ostatních orgánů dozoru je jejich dozorová pravomoc vymezena odkazem na konkrétní ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, nad jejichž plněním jsou tyto orgány oprávněny dozor vykonávat; stanovují se i konkrétní oblasti jejich působnosti z věcného hlediska (viz výše). 23

24 Dozorové orgány mají v zájmu dobré správy povinnost vzájemně spolupracovat. Orgány dozoru v oblasti ochrany spotřebitele jsou oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. V případě bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo majetku jsou oprávněny pozastavit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavřít provozovnu; vyžaduje-li to naléhavost situace, lze toto rozhodnutí oznámit ústně a neprodleně doručit písemné vyhotovení rozhodnutí. Orgány dozoru v oblasti ochrany spotřebitele jsou oprávněny uložit rozhodnutím výrobci, dovozci, dodavateli nebo prodávajícímu povinnost stáhnout výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou z trhu. V případě bezprostředního ohrožení života, vyžaduje-li to naléhavost situace, lze toto rozhodnutí oznámit ústně a neprodleně doručit písemné vyhotovení rozhodnutí. Zákon o ochraně spotřebitele obsahuje i katalog správních deliktů. V případě, že se některého z deliktů prodávající dopustí, mohou mu orgány dozoru v oblasti ochrany spotřebitele uložit pokutu od 1 50 miliónů korun, v závislosti od druhu správního deliktu. 24

25 16. Česká obchodní inspekce (organizační struktura, působnost, kontrolní a rozhodovací činnost) Česká obchodní inspekce (ČOI) je orgánem státní správy podřízeným Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. ČOI byla ustanovena zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci. Česká obchodní inspekce se člení na ústřední inspektorát a jemu podřízených sedm oblastních inspektorátů se sídly a pobočkami v několika krajských městech. V čele České obchodní inspekce stojí ústřední ředitel jmenovaný ministrem průmyslu a obchodu. V čele jednotlivých oblastních inspektorátů jsou ředitelé jmenovaní ústředním ředitelem ČOI. Ústřední inspektorát je řídícím, metodickým a odvolacím orgánem ČOI. Česká obchodní inspekce kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává tento dozor jiný správní úřad. Česká obchodní inspekce kontroluje např.: - dodržování podmínek stanovených k zabezpečení jakosti zboží nebo výrobků (kromě potravin) včetně jejich zdravotní nezávadnosti, podmínek pro skladování a dopravu; - zda se při prodeji zboží používají ověřená měřidla (pokud ověření podléhají), a zda používaná měřidla odpovídají příslušným předpisům, technickým normám či patřičnému schválení; - dodržování podmínek stanovených právními a jinými příslušnými předpisy pro poskytování určitých služeb a provozování některých specifických činností; - zda při uvádění výrobků na trh byly tyto výrobky opatřeny náležitým povinným označením, popřípadě zda k nim byl vydán či přiložen předepsaný certifikát, zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají příslušným technickým požadavkům a podobně; - zda výrobky uváděné na trh jsou bezpečné; - zda jsou při sjednávání spotřebitelského úvěru dodržovány povinnosti stanovené právními předpisy (pokud dozor v daném případě nevykonává Česká národní banka). 25

26 17. Odpovědnost za vady podle občanského zákoníku a reklamace dle zákona o ochraně spotřebitele (vzájemná vazba, principy) A) Odpovědnost za vady podle občanského zákoníku: Při prodeji zboží v obchodě (tj. je-li prodávajícím podnikatel) platí pro prodej při jeho podnikatelské činnosti kromě obecných ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě i ustanovení 2158 občanského zákoníku (dále jen OZ ) a násl. Ustanovení 2161 OZ upravuje odpovědnost prodávajícího za jakost při převzetí takto: Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá, c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy, d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů. (2) Projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí. Podle 2165 OZ kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí. Nároky kupujícího vyplývající z vadného plnění jsou upraveny v ustanovení 2169 OZ: (1) Nemá-li věc vlastnosti stanovené v 2161, může kupující požadovat i dodání nové věci bez vad, pokud to není vzhledem k povaze vady nepřiměřené, ale pokud se vada týká pouze součásti věci, může kupující požadovat jen výměnu součásti; není-li to možné, může odstoupit od smlouvy. Je-li to však vzhledem k povaze vady neúměrné, zejména lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující právo na bezplatné odstranění vady. (2) Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit. 26

27 (3) Neodstoupí-li kupující od smlouvy nebo neuplatní-li právo na dodání nové věci bez vad, na výměnu její součásti nebo na opravu věci, může požadovat přiměřenou slevu. Kupující má právo na přiměřenou slevu i v případě, že mu prodávající nemůže dodat novou věc bez vad, vyměnit její součást nebo věc opravit, jakož i v případě, že prodávající nezjedná nápravu v přiměřené době nebo že by zjednání nápravy spotřebiteli působilo značné obtíže. B) Reklamace dle zákona o ochraně spotřebitele: Povinnosti prodávajících při uplatnění reklamace jsou upraveny v ustanovení 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele: Prodávající je v principu povinen přijmout reklamaci v kterékoliv provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Podle 13 zákona o ochraně spotřebitele prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění práva z vadného plnění (reklamace), spolu s údaji o tom, kde lze reklamaci uplatnit. Prodávající je povinen vydat spotřebiteli písemné potvrzení o tom, kdy spotřebitel právo uplatnil, co je obsahem reklamace a jaký způsob vyřízení reklamace spotřebitel požaduje; a dále potvrzení o datu a způsobu vyřízení reklamace, včetně potvrzení o provedení opravy a době jejího trvání, případně písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Tato povinnost se vztahuje i na jiné osoby určené k provedení opravy. 27

28 18. Nekalé obchodní praktiky (principy právní úpravy) Úprava nekalých obchodních praktik v zákoně o ochraně spotřebitele představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách. Smyslem ochrany spotřebitelů před nekalými obchodními praktikami je zejména zajistit, aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl ani vystaveni agresivnímu marketingu a aby veškerá tvrzení obchodníků v EU byla jasná, přesná, doložena a umožňovala spotřebitelům učinit informované a účelné volby. Generální klauzule nekalé obchodní praktiky říká, že obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny. Užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje. Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání nebo klamavé opomenutí a agresivní obchodní praktika. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona. Klamavá konání Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně - existence a podstaty výrobku nebo služby, - hlavních znaků výrobku nebo služby, - rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, - ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody, - nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy, - podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, 28

29 - práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven. Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje - jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně o s jiným výrobkem nebo službou, o s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího, nebo - nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal. Klamavá opomenutí Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil. Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající tyto podstatné informace zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace - hlavní znaky výrobku nebo služby, - adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet, - cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby, 29

30 - ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče, - právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění. Dle výše stanovených kritérií se posuzují klamavá konání nebo klamavá opomenutí, které nejsou explicitně vymezeny v příloze č. 1 zákona o ochraně spotřebitele, a správní orgán posuzuje nekalost takové klamavé obchodní praktiky případ od případu. Obchodní praktiky uvedeny v této příloze jsou považovány za klamavé bez dalšího hodnocení. Jde například o případy, kdy podnikatel: - nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení; - nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny uděleny nebo aniž by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena odpovídající náhrada; - vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel, aj. Agresivní obchodní praktika Obchodní praktika se považuje za agresivní, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem výrazně zhoršuje nebo může výrazně zhoršit svobodu volby nebo chování spotřebitele ve vztahu k výrobku nebo službě, a to obtěžováním, donucováním včetně použití fyzické síly nebo nepatřičným ovlivňováním, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil Při posuzování, zda je obchodní praktika agresivní, se přihlíží - k načasování, místu, povaze nebo době trvání obchodní praktiky, - ke způsobu jednání, jeho výhružnosti nebo urážlivosti, - k vědomému využití nepříznivé situace spotřebitele, která vede ke zhoršení úsudku spotřebitele, k ovlivnění jeho rozhodnutí ve vztahu k výrobku nebo službě, - k nepřiměřené mimosmluvní překážce uložené prodávajícím pro uplatnění práv spotřebitele včetně uplatnění práv na ukončení smlouvy nebo změnu výrobku nebo služby nebo změnu prodávajícího, nebo - k výhrůžce právně nepřípustným jednáním. Dle výše stanovených kritérií se posuzují agresivní obchodní praktiky, které nejsou explicitně vymezeny v příloze č. 2 zákona o ochraně spotřebitele, a správní orgán posuzuje nekalost 30