CASLIN historie a současný stav

Transkript

1 Karlova univerzita Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví CASLIN historie a současný stav Bakalářská práce Pavla Hrazdilová

2 Obsah 1. Předmluva Projekt CASLIN Vznik projektu Historický aspekt průběhu realizace projektu Charakteristika a cíle projektu Finanční zajištění projektu Průběh realizace projektu Knihovní síť CASLIN Pracovní skupiny CASLIN Pracovní skupina pro souborný katalog Pracovní skupina pro retrospektivní konverzi Pracovní skupina pro standardizaci a jmenné zpracování Pracovní skupina pro věcné zpracování Pracovní skupina pro implementaci ALEPH Pracovní skupina pro hardware Pracovní skupina pro ochranné mikrofilmování Počátky budování souborného katalogu Záznamy ze souborného katalogu CEZL Zpracování nových přírůstků Konverze záznamů z předchozích systémů Retrospektivní konverze Zahraniční zdroje Souborný katalog CASLIN Souborný katalog CASLIN v letech Finanční zajištění projektů rozvoje souborného katalogu Průběh realizace Přechod na systém ORACLE Systém CUBUS Souborný katalog CASLIN Přechod na ALEPH Současný stav Souborného katalogu ČR Členství v Souborném katalogu ČR Jednotná informační brána CASLIN Softwarové prostředky MetaLib a SFX CASLIN KOLIN LINCA MOLIN Závěr Seznam použité literatury

3 1. Předmluva Tématem mojí bakalářské práce je projekt CASLIN (Czech and Slovak Library Information Network) a navazující projekty KOLIN (Košice Library Information Network), LINCA (Library Information Network of Czech Academy of Science) a MOLIN (Moravian Library Information Network). Podnětem ke vzniku této bakalářské práce byl zájem vytvořit ucelený popis největšího projektu automatizace a vzniku knihovnických informačních sítí v České republice i na Slovensku. Cílem práce je zachytit okolnosti vzniku jednotlivých projektů, popsat etapy realizace, zachytit také jejich strukturu, postihnout přehledné výsledky, které projety přinesly a pokusit se o zhodnocení jejich vlivu na účastnické instituce i na české a slovenské knihovnictví jako celek. V práci se také zabývám finančním zabezpečením projektů. Text práce je rozčleněn do tří hlavních tematických bloků. V kapitole 2. Projekt CASLIN jsem charakterizovala cíle projektu, objasnila jeho vznik a vlastní realizaci, popsala činnost a zaměření jednotlivých pracovních skupin podílejících se na vzniku a realizaci projektu, zabývala se vznikající knihovnickou sítí i zdroji záznamů vznikajícího souborného katalogu. Soubornému katalogu jsem se podrobněji věnovala v kapitole 3. Souborný katalog CASLIN, v níž jsem se popsala způsoby financování návazných projektů, další rozvoj souborného katalogu a charakterizovala jednotlivé systémy, v kterých byl katalog provozován a rozvíjen. Poslední tematický blok - kapitola 4. CASLIN+ - jsem věnovala dalším kooperativním projektům, jejichž cílem bylo vytvořit lokální knihovnické sítě (v rámci jedné instituce či regionu). Formální úprava záznamu v seznamu použité literatury byla vypracována v souladu s normami ISO 690 a ISO Rozsah bakalářské práce je 45 stran a práce je opatřena bibliografií. 3

4 2. Projekt CASLIN 2.1. Vznik projektu Snahy o vybudování automatizovaného systému a vytvoření kooperativní informační sítě existovaly v Československu již za socialismu. Projekty (MAKS a IKIS) však neměly dostatečnou finanční podporu, a proto nemohly být v úplnosti realizovány. Knihovníci také naráželi na ideologická omezení informace byly usměrňovány a přístup k nim byl do značné míry omezen. V této době byly snahy o vytvoření kooperativního systému knihoven realizovány především v oblasti šíření povědomí o automatizaci obecně, o významu standardizace a spolupráce. Po roce 1989, kdy došlo ke změně režimu, v Československu začaly působit první americké nadace, s jejichž podporou projekt mohl přecházet pomalu v realitu. V roce 1990 prof. A. Lass, podporovaný Mellonovou nadací, zhodnotil situaci v Národní knihovně a poté s ní seznámil skupinu amerických expertů. Následovala cesta vedoucích pracovníků Národní knihovny do USA a jednání ředitelů čtyř největších českých a slovenských knihoven se zástupci Mellonovy nadace v New Yorku. Po návratu bylo podepsáno prohlášení o společném záměru vybudovat základ otevřené, veřejně přístupné automatizované informační sítě knihoven. Tím byl fakticky položen formální základ spolupráce zúčastněných knihoven. V roce 1992 prof. Lass zpracoval na základě podkladů vypracovaných především Národní knihovnou text projektu pro předložení Mellonově nadaci. Při této příležitosti také CASLIN dostal své jméno. Projekt CASLIN byl předložen Mellonově nadaci, která jej schválila a podpořila grantem (viz Finanční zajištění projektu). Americká strana neočekávala žádné vládní záruky, podpisy čtyř ředitelů, stvrzující že chtějí spolupracovat, jí dostačovaly Historický aspekt průběhu realizace projektu Charakteristika a cíle projektu Cílem projektu CASLIN bylo především vytvoření knihovnické sítě s plně kompatibilním softwarovým vybavením a vytvoření souborného online přístupného katalogu českých a slovenských knihoven. Šlo o shromáždění informací o informačních fondech zúčastněných institucí do centrálního elektronického souborného katalogu a následné zajištění jejich dostupnosti uživatelům. CASLIN byl od počátku budován jako otevřený, integrovaný, kooperační systém založený na sdílené katalogizaci. Projet CASLIN byl založen na prohlášení o Společném záměru, který podepsali v Brně ředitelé čtyř zakládajících knihoven: Národní knihovna v Praze, Státní vědecká knihovna v Brně, Slovenská národní knihovna v Martině a Univerzitní knihovna v Bratislavě. V prohlášení byl definován účel a předmět činnosti souborného katalogu CASLIN. Společný záměr zněl: Položit pevné základy celostátní knihovní sítě poskytující domácím i zahraničním uživatelům snadný, rychlý a bezbariérový přístup k informacím uloženým v knihovnách a informačních střediscích. [14]. 4

5 Podle prohlášení měl být souborný katalog budován a udržován jako dvě identické báze ve dvou národních centrech, jimiž se měla stát Národní knihovna v Praze a Slovenská národní knihovna v Martině. Od této myšlenky se později ustoupilo. Bylo rozhodnuto vybudovat dva katalogy pokrývající uzemí České a Slovenské republiky, které by se vzájemně doplňovaly. Národní centra nesla odpovědnost za zálohování vlastního souborného katalogu a byla odpovědná za budování a správu báze národních autorit. Podle Společného záměru centra měla zabezpečit bibliografické zpracování své národní produkce a postupně vytvářet souborný katalog všech spolupracujících institucí. Hlavní cíle projektu CASLIN [68]: posílení orientace na služby veřejnosti, zlepšení přístupu k bibliografickým bázím záznamů o dokumentech a o jejich dostupnosti v jednotlivých knihovnách, což vyvolá zvýšené využívání primárních dokumentů, zlepšení systému dodávání primárních dokumentů s cílem pohotového uspokojování zvýšených nároků, podstatné snížení multiplicity vytváření záznamů dokumentů, vytvoření informační báze nepřímo zlepšující koordinaci doplňování dokumentů, jejich ochranu, mikrofilmování a další aktivity Finanční zajištění projektu V roce 1992 získal projekt CASLIN tříletý grant americké Mellonovy nadace. Šlo o $, které byly určené na technické a technologické prostředky potřebné k realizaci CASLIN. Grant byl později rozšířen o finanční dotaci z nadace The Pew Charitable Trust, jenž poskytla dalších $. Tyto prostředky byly použity na přípravu školení a konzultace pracovníků pro realizaci CASLIN a také pro informační přípravu uživatelů. Část prostředků byla využita i k uspořádání čtyř odborných seminářů a na základní vybavení oddělení pro public relations v obou národních knihovnách. MK ČR zpočátku nebylo schopné na tento projekt Národní knihovně poskytnout žádný významnější finanční příspěvek. Finanční podpora ze strany amerických nadací skončila rokem 1995 (Mellonova nadace financovala také další tři projekty CASLIN+ po dobu dva a půl roku). Za správce přidělených financí byla určena nevýdělečná organizace Mount Holyoke College ve státě Massachusetts. Umístění celé částky do speciálního fondu umožňovalo jak přímé platby dodavatelům ihned po ověření adekvátnosti produktu, jeho instalaci a uvedení do provozu, tak i přiměřenou míru kontroly nad výdaji na projekt ze strany nadací i jednotlivých členů CASLIN. Žádný ze čtyř zakládajících členů CASLIN neměl nárok na vyčlenění přidělené částky. Náklady měly být rozděleny rovnoměrně mezi Českou a Slovenskou republiku a v poměru 2:1 mezi centrální a satelitní instituce. Podle tohoto systému byly prostředky na programové a technické vybavení rozděleny následujícím způsobem [6]: přehled celkové požadované částky: Automatizace $ Uchovávání fondu na mikrofilmech $ Školení a konzultace $ Celkem $ 5

6 nebo členění podle sídel 1. Centra (Praha, Martin) Automatizace $ Školení $ Uchování fondu $ Cekem pro každé sídlo $ 2. Satelitní sídla (Brno, Bratislava) Automatizace $ Školení $ Celkem pro každé sídlo $ V říjnu 1995 uvolnilo MK ČR 17,5 mil. Kč jako tzv. matching fund pro českou část projektu. Z této částky 11,5 mil. připadlo Národní knihovně, která použila 5,5 mil. Kč na nákup výpočetní techniky a mikrografii, 6 mil. Kč na konverzi a software. Zbývajících 6 mil. Kč dostala Moravská zemská knihovna na vybudování mikrografického pracoviště Průběh realizace projektu Projektem CASLIN navázala Národní knihovna spolu se Slovenskou národní knihovnou na své dosavadní počínání v automatizaci československých knihoven. Na Slovensku byl CASLIN v podstatě naplněním a realizací sdružení IKIS (Integrovaný knižničnoinformačný systém) ve změněných podmínkách. Slovenská národní knihovna by nebyla schopna vytvořit bez poměrně vysokých investic integrovaný knihovnický informační systém a souborný katalog, jak bylo navrženo v projektu IKIS. Spolu s dalšími třemi knihovnami se proto zapojila do projektu CASLIN. V České republice byl CASLIN pokračováním projektu MAKS (Modulární automatizovaný knihovní systém), který vytvořila Národní knihovna v roce Systém byl budován na vysoké úrovni a podmínky pro síť se v Národní knihovně zdály dostatečné. Bylo také možné navázat na aktivity v oblasti standardizace. Proto byl ze strany USA o podporu projektu na vytvoření národní knihovní sítě zájem. V září 1992 byl ustanoven Řídící výbor projektu ve složení: ředitelé zakládajících knihoven, skupina expertů (dva za každou knihovnu, z toho dva externí), externí člen prof. Laas jako zástupce americké strany a sekretářka. V roce 1993 došlo k rozdělení státu a ke vzniku dvou samostatných republik, ale tyto politické změny neovlivnily či nepřerušily realizaci projektu. Koncem roku 1992 byla vyhlášena veřejná soutěž na výběr automatizovaného knihovnického systému pro projekt CASLIN. Výběr systému probíhal v několika etapách vylučovacím způsobem. Nejprve byly vyřazeny systémy, které neměly všechny požadované podsystémy a jejich moduly a funkce, dále zastaralé systémy, systémy s nevyhovujícím hardwarem a také ty, které neměly záruku trvalé podpory dodavatele. Zbylým firmám byly zaslány žádosti o nabídku, na jejíž vypracování měly šest týdnů. Na základě hodnocení vypracovaného skupinou osmi expertů byly vybrány dvě firmy, kterým byly poslány doplňující otázky a byly pozvány k závěrečnému pohovoru byl na základě výsledků výběrového řízení pro realizaci projektu CASLIN vybrán systém ALEPH (Automated Library Expandeble Program) společnosti ExLibris. Smlouva s ExLibris byla podepsána

7 Konečná cena systému, včetně instalace a poplatku za řízení projektu byla $ pro všechny čtyři knihovny. Počátkem roku 1994 vznikla širší Rada CASLIN, která byla složená ze statutárních zástupců, managerů a managera CASLIN. Rada expertů byla pro široký okruh problémů, jenž bylo třeba řešit nedostačující, a proto byla nahrazena odbornými pracovními skupinami (viz Pracovní skupiny CASLIN). Složení Rady CASLIN: Rada ředitelů a managerů CASLIN nejvyšší, nezávislý orgán CASLIN, jehož úkolem bylo projednávat problémy pracovních skupin, manager CASLIN zodpovídal za koordinaci a realizaci v rámci celého CASLIN, manager projektu odpovídal za koordinaci a realizaci projektu v rámci své instituce, systémový knihovník zabezpečoval odbornou knihovnickou stránku projektu v rámci své instituce, systémový programátor staral se o odbornou technickou stránku v rámci své instituce. V roce 1995 získala Národní knihovna jako centrum CASLIN institucionální zakotvení, které si vyžádalo organizační změny. Bylo vytvořeno mj. Oddělení pro CASLIN a Oddělení pro souborné katalogy. Oddělení pro CASLIN jako výkonný orgán CASLIN koordinovalo zavádění systému ve spolupracujících knihovnách, jednalo s dodavatelem systému, koordinovalo práci jednotlivých pracovních skupin a organizačně zajišťovalo provoz sítě. Oddělení pro souborné katalogy vystupuje jako správce souborného katalogu. Koordinuje spolupráci účastníků souborného katalogu, eviduje a spravuje databázi účastníků, organizuje přijímání záznamů do souborného katalogu včetně kontroly kvality záznamů a kontroly duplicit, přispívajícím organizacím přiděluje sigly a shromažďuje je v bázi. Činnost CASLIN jako sdružení zakládajících knihoven byla formálně ukončena v Brně na pracovní schůzce knihoven CASLIN a CASLIN+. K tomuto datu skončil i závazek vůči nadacím. Rozvoj projektů a činností zahájených v mateřském projektu CASLIN však nadále pokračoval (viz. kapitola 3. Souborný katalog CASLIN) Knihovní síť CASLIN Předpokladem vybudování knihovnické sítě, jejíž vytvoření bylo jedním z hlavních cílů projektu CASLIN, je existence sítě fyzické. Pro dosažení co nejvýhodnější spolupráce bylo důležité vyřešit otázku organizačního uspořádání a s tím související topologii sítě. Bylo nutné zvážit možnosti, které jednotlivé typy uspořádání sítě nabízely pro spolupráci a vybrat řešení, které by přineslo prospěch co největšímu okruhu účastníků. Pro vytvoření samostatné sítě CASLIN měly být použity následující druhy sítí [73]: LAN (Local Area Network) Síť LAN má krátký dosah, proto se obvykle buduje v rámci jednoho objektu. Pomocí lokální sítě komunikují uživatelé v jednotlivých lokalitách CASLIN. Nejčastěji používaným způsobem propojení v LAN byl tzv. tenký Ethernet využívající koaxiální kabel. Jeho nevýhodou byla poměrně snadná fyzická zranitelnost. Bezpečnějším typem lokální sítě se zdála tzv. strukturovaná síť, ve které se používá nestíněná kroucená dvoulinka. 7

8 WAN (Wide Area Network) WAN pokrývá celé regiony, státy a kontinenty. Většinou je pronajímána od spojových organizací. Jejím prostřednictvím budou v CASLIN napojeni externí uživatelé. Internet Celosvětová počítačová síť, která spojuje jednotlivé menší sítě pomocí sady protokolů TCP/IP. Od myšlenky vybudovat pro CASLIN samostatnou síť se ustoupilo v důsledku rychlého rozšiřování a rostoucím možnostem sítě Internet. Síť Internet se u nás začala budovat jako FESNET (Federal Educational and Scientific Network), po rozpadu ČSFR byla rozdělena na CESNET (Czech Educational and Scientific Network) a SANET (Slovak Educational and Scientific Network). Akademická síť, financovaná ministerstvem školství, sloužila v počátcích projektu CASLIN k propojení účastnických knihoven. Další možností propojení se jevilo využití sítě státní správy a dále pak síť IXI (International X.25 Infrastructure). Možnost využívat ke spojení knihoven komerční veřejné datové sítě provozované Eurotelem či firmou IBM se ukázala jako příliš drahé varianty. CASLIN využíval mezinárodní sítě Internet. Centrum v Národní knihovně bylo připojeno díky Karlově univerzitě přes sítě PASNET (Prague Academic and Scientific Network) a CESNET, Slovenská národní knihovna v Martině na SANET. Ve všech čtyřech účastnických knihovnách byla vybudována lokální síť. Jako topologie knihovní sítě CASLIN byl zvolen model hvězdy nebo spíš stromu (hierarchicky propojené hvězdy). V tomto modelu je několik místních katalogů napojeno na místní souborný katalog, který pak komunikuje s celostátním souborným katalogem. Při tomto způsobu propojení každá knihovna spravuje a odpovídá pouze za svůj vlastní katalog. Přispívající knihovny nemusí mít jednotný software (CASLIN byl od počátku budován jako heterogenní systém), minimem nutným pro komunikaci je shodná struktura dat Pracovní skupiny CASLIN Jednotlivé pracovní skupiny vznikly na základě rozhodnutí Rady ředitelů CASLIN přijatého Pracovních skupin bylo vytvořeno celkem sedm a jejich úkolem bylo řešit odborné problémy spojené s budováním knihovní sítě v obou republikách. Členové pracovních skupin na setkáních konzultovali své návrhy a doporučení úprav postupů tvorby souborného katalogu, aby tak usnadnili sobě i svým kolegům v budoucnu další práci. Odborné skupiny měly vypracovávat standardy a doporučení platné pro všechny zúčastněné knihovny CASLIN. Své návrhy a doporučení předkládaly Radě ředitelů, po jejich schválení se staly závaznými pro celý CASLIN. Za koordinaci činností pracovních skupin a za koordinaci v rámci celého projektu odpovídal manager CASLIN. Pracovní setkání byla otevřená všem zájemcům k jednáním byli zváni např. i účastníci projektu CASLIN+, ale i zástupci knihoven mimo CASLIN. 8

9 Pracovní skupina pro souborný katalog Úkolem Pracovní skupiny pro souborný katalog bylo řešit základní problémy a požadavky spojené s realizací CASLIN výsledkem její činnosti byly materiály týkající se správy, architektury, budování a účastníků souborného katalogu. Pracovní setkání se postupně přestala uskutečňovat, protože v obou státech vznikaly problémy odlišného charakteru. Z rozhodnutí správce české části souborného katalogu proto při Národní knihovně v roce 1995 vznikla skupina pro souborný katalog, která se soustředila pouze na řešení problémů v české části systému. Nově vzniklá skupina fungovala jako poradní orgán správce souborného katalogu CASLIN jejím úkolem bylo zajistit výměnu informací mezi správcem katalogu a přispívajícími knihovnami. Tato skupina pracuje v národní knihovně dodnes. Skupina se rovněž zabývala způsobem doplňování sigel a roků odběru knihoven k jednotlivým titulům v bázi českých periodik Pracovní skupina pro retrospektivní konverzi Skupina měla na starost technologie potřebné k retrospektivní konverzi katalogizačních lístků a také její vlastní realizaci. V době založení této pracovní skupiny neměla žádná ze čtyř zakládajících knihoven (kromě Národní knihovny v Praze) zkušenosti s retrokonverzí. Pracovní skupina byla záhy zrušena, neboť se ukázalo, že ke konverzi národní bibliografie má česká a slovenská strana odlišný postoj. Proto se otázka retrospektivní konverze stala záležitostí dané instituce Pracovní skupina pro standardizaci a jmenné zpracování Skupina se zabývala vytipováním základních mezinárodních standardů a vytvořením normativních materiálů pro jmenné zpracování záznamů v souborném katalogu. Její návrhy schvalovala Rada pro katalogizační politiku při Národní knihovně ČR. V roce 1994 skupina publikovala první pracovní verzi materiálu Záznam pro souborný katalog [72]. Materiál, který obsahoval kromě stanovení povinného minima údajů a technických náležitostí pro záznamy přijatelné do souborného katalogu CASLIN i výčet základních standardů, byl schválen Radou ředitelů souborného katalogu CASLIN v závěru roku 1994, což znamenalo jasnou deklaraci zvolených standardů [61]: výměnným formátem pro souborný katalog CASLIN byl zvolen UNIMARC (verze 1994) doplněný pro národní potřeby v bloku 9XX, závaznými pravidly pro souborný katalog CASLIN jsou AACR2R (verze 1998, dodatky 1993), pro souborný katalog CASLIN jsou závazná doporučení ISBD. 9

10 Pracovní skupina pro věcné zpracování Pracovní skupina pro věcné zpracování stanovila základní metodiky pro věcné zpracování dokumentů pro souborný katalog. Její návrhy schvaluje Rada pro katalogizační politiku při Národní knihovně. Bylo stanoveno, že notace MDT se stane povinnou součástí záznamů zasílaných do CASLIN účastnickými knihovnami Pracovní skupina pro implementaci ALEPH Pracovní skupinu tvořili pracovníci útvarů, kteří zajišťovali instalaci programového vybavení a jeho přizpůsobování podmínkám jednotlivých knihoven. Skupina se zabývala koordinovanou implementací systému ALEPH podle potřeb projektu CASLIN. V roce 1995 navázalo na činnost pracovní skupiny nově vzniklé Sdružení uživatelů systému ALEPH. V rámci sdružení vznikla elektronická nemoderovaná konference SUALEPH, do níž uživatelé systému mohou zasílat příspěvky, dotazy a připomínky k systému Pracovní skupina pro hardware Úkolem pracovní skupiny bylo vést jednání s dodavateli technického vybavení, koordinovat rozšiřování konfigurací hardware z prostředků Mellonovy nadace. Skupina mj. potvrdila platnost systému využívání čárového kódu, jenž umožňuje jednoznačně identifikovat, které instituci daný dokument patří. Tento systém vznikl již koncem 80. let a jeho správcem byla Státní technická knihovna v Praze Pracovní skupina pro ochranné mikrofilmování Skupina vznikla počátkem roku 1994 z původní dvoučlenné komise, jejímž úkolem bylo vybavení mikrografických pracovišť Národní knihovny v Praze a Slovenské národní knihovny v Martině novou technikou. Nákup přístrojů byl financován z prostředků Mellonovy nadace. Členy pracovní skupiny byly kromě zástupců Národní knihovny a Slovenské národní knihovny, také zástupci Moravské zemské knihovny v Brně, Univerzitní knihovny v Bratislavě, Knihovny AV ČR, Státní vědecké knihovny v Košicích a Státní vědecké knihovny v Olomouci. Činnost skupiny se zaměřila na podporu, koordinaci a rozvoj aktivit spojených s ochranným mikrofilmováním. Skupina také dohlížela na dodržování platných mezinárodních standardů. Pracoviště se nejprve soustředila na mikrofilmování národní periodické produkce, především novin které jsou nejvíce ohroženy tzv. křehnutím papíru. 10

11 2.5. Počátky budování souborného katalogu Dalším z cílů projektu CASLIN bylo zahájit budování jednotné báze souborného katalogu. Na jednání Pracovní skupiny pro souborný katalog bylo dohodnuto, že vznikající souborný katalog budou tvořit: záznamy dokumentů od zakládajících knihoven, nové přírůstky členských knihoven, záznamy dokumentů, které knihovna chce v budoucnu vlastnit, záznamy ze souborného katalogu CEZL v elektronické podobě. Členské knihovny CASLIN poskytli zpracované záznamy do souborného katalogu bezplatně. Záznamy nemusely být dodávány ve formátu UNIMARC, ale musely být buď ve Výměnném formátu MAKS nebo IKIS a nebo ve struktuře, která byla do UNIMARC převoditelná. Knihovny s jinou strukturou záznamů než byl UNIMARC a Výměnný formát musely před zasláním souboru se záznamy do souborného katalogu provést konverzi. Uživatelé systému ALEPH mohli dodávat záznamy přímo v exportním formátu ALEPH. Za obsah a kvalitu záznamů odpovídaly přispívající knihovny. V rámci CASLIN byly stanoveny požadavky na kvalitu záznamu, tj. na rozsah povinných polí a podpolí ve struktuře UNIMARC, v tzv. Minimálním záznamu pro CASLIN SK ČR. Do souborného katalogu však mohly být zasílány záznamy, které neobsahovaly některé z povinných údajů minimálního záznamu. Výjimka byla platná pro produkci vydanou do roku 1995, tedy pro záznamy vzniklé konverzí dříve vytvořených strojem čitelných souborů nebo záznamy vzniklé retrospektivní konverzí lístkových katalogů Záznamy ze souborného katalogu CEZL Jedním ze zdrojů záznamů pro budoucí souborný katalog CASLIN byly záznamy určené pro katalog CEZL (Celostátní evidence zahraniční literatury), který vznikl v roce 1965 na základě vyhlášky 110/65 Sb. vydané Ministerstvem školství a kultury ČSSR. Katalog CEZL obsahoval dvě hlavní báze: Knihy Lístkový katalog byl uzavřen vročením dokumentů rokem 2000 a bylo rozhodnuto, že docházející klasické záznamy budou převáděny do elektronické podoby. O retrospektivní konverzi katalogu CEZL knihy se neuvažuje, protože záznamy v něm obsažené se dostanou do souborného katalogu CASLIN při retrokonverzi katalogů jednotlivých knihoven. Časopisy Souborný katalog CEZL periodika existoval v Národní knihovně v několika vrstvách (v klasické i elektronické podobě). Tvořil jej Retrospektivní katalog zahraničních periodik (RKZP) obsahující záznam periodik od nejstarších dob do roku 1964, tištěné soupisy zahraničních periodik zahrnující roky , báze ASSKP ( ), která obsahovala stejně jako tištěné soupisy pouze periodika západní provenience, dále Soupis zahraničních periodik docházejících do ústředních knihoven a státních vědeckých knihoven ČSSR zahrnující období a báze KZP (Katalog zahraničních periodik) evidující časopisy od roku

12 Bylo rozhodnuto, že celý katalog CEZL periodika bude v rámci retrospektivní konverze převeden do elektronické podoby a stane se součástí souborného katalogu CASLIN Zpracování nových přírůstků Jednalo se o záznamy vzniklé zpracováním běžných přírůstků účastnických knihoven. Zpracovávání národní produkce bylo v kompetenci národních center CASLIN. Běžné přírůstky začala zpracovávat ve formátu UNIMARC v lednu 1995 Moravská zemská knihovna, později se připojila Národní knihovna v Praze, Univerzitní knihovna v Bratislavě a Slovenská národní knihovna v Martině. Při zpracovávání se knihovny potýkaly a stále potýkají s neúplností a opožděným dodáváním povinného výtisku, z čehož plyne neúplnost a zpožďování národní registrující bibliografie Konverze záznamů z předchozích systémů Záznamy existující ve strojem čitelné podobě v předchozích automatizovaných systémech byly převedeny pomocí konverzních programů do formátu UNIMARC. U zakládajících členů CASLIN se jednalo o databáze v systémech MAKS, IKIS a MAGIC. Systém MAGIC měl odlišnou datovou strukturu, což způsobilo při konverzi značné potíže Retrospektivní konverze Důležitým zdrojem záznamů pro CASLIN byly a jsou retrospektivní konverze katalogů zúčastněných knihoven. Za nejvýznamnější příspěvek do souborného katalogu lze pokládat retrospektivní konverzi Generálního katalogu Národní knihovny v Praze. Nejprve bylo nutné zvolit nejvhodnější metodu retrospektivní konverze. Nejrozšířenější jsou metody OCLC a SAZTEC. Obě metody se však ukázaly jako nevyhovující a to z důvodu vysokých nákladů (SAZTEC) a nízkého procenta nalezených záznamů v bázi (OCLC). Proto Národní knihovna zvolila metodu přepisu lístků, kterou provedly Vodní stavby Tábor. Nevýhodou bylo, že lístky bylo nutné připravit a přepsané záznamy zkontrolovat v Národní knihovně, na které tak zůstaly dvě třetiny práce a retrokonverze postupovala velmi pomalu. Dalším negativem bylo, že po celou dobu přepisu byly části katalogu vyřazeny z provozu. Proto se Národní knihovna snažila vyvinout novou metodu, která by umožnila ušetřit lidskou práci, snížit finanční náklady a zrychlit postup retrokonverze. Zkušenosti získané v oblasti retrospektivní konverze, převodů různých datových struktur a sledování vývoje a možností špičkových technologií pro práci s obrazovými a textovými soubory a spolupráce s firmami, které se touto problematikou zabývají, umožnili Národní knihovně ve spolupráci s firmou Comdat navrhnout, odzkoušet a vybrat komplexní technologii - RETROKON. Šlo o technologii skenování OCR/ICR (popřípadě o ruční přepis nečitelných záznamů) a tagování (tj. o převod dat do formátu UNIMARC). Technologie RETROKON se sestává ze tří fází: Skenování a archivace Záznamy na katalogizačních lístcích nebo v bibliografických soupisech jsou naskenovány kvalitním skenerem. Výsledkem skenování jsou záznamy v obrazové podobě ve formátu TIFF. V této fázi byl již katalog přístupný ve strojem čitelné podobě a mohl tak sloužit jako plnohodnotná náhrada původního papírového katalogu. Pro zpřístupnění v rámci souborného katalogu byla tato forma nepoužitelná. 12

13 Archivace byla prováděna na magnetooptická média a to jak v podobě přepisovatelné, tak v podobě, kterou po zapsání již nelze nikdy změnit. Celková archivace není nutným procesem z hlediska retrokonverze jako takové. Přepis Obrazová podoba předloh je převáděna do nestrukturované textové podoby dvojím způsobem. Buď automaticky pomocí technologie OCR nebo ručním přepisem, který se používá zejména u méně kvalitních předloh. Cílem této fáze je pouze převedení záznamu do textové podoby a to co nejrychleji a s nejvyšší možnou přesností. Strukturování (tagování) Pro převod nestrukturovaných textových souborů do formátu UNIMARC musela firma Comdat vyvinout speciální program (ProTag), který minimalizuje rutinní lidskou práci, umožňuje snadné označení částí nestrukturovaného textu a jejich následný přenos do předdefinovaných polí a podpolí. Strukturování probíhá u snadno algoritmizovatelných záznamů automatizovaně, u ostatních částečně automatizovaně. Algoritmus se většinou stanovuje na základě pořadí údajů nebo interpunkce Zahraniční zdroje Při hledání zdrojů záznamů pro souborný katalog CASLIN se počítalo s úzkou vazbou na OCLC (Online Computer Library Centre). První jednání s OCLC o možnosti přebírání záznamů z OLUC (Online Union Catalogue, dnes znám pod názvem WorldCat) proběhla již v roce Avšak testy provedené na zahraniční literatuře obsažené v generálním katalogu prokázali nízké procentu hitů v OLUC. V roce 1994 v rámci projektu CASLIN proběhlo další testování v bázi OLUC a pro Národní knihovnu bylo již možné zasílat záznamy do OLUC jako protihodnotu přebraných záznamů, čímž se snížila cena. Bohužel výsledek analýzy byl opět negativní testy znovu ukázaly nízký počet hitů a cena za záznam byla stále příliš vysoká. Národní knihovna také vedla jednání s firmou SAZTEC, jejíž metoda tag and key byla pro převod záznamů z Generálního katalogu vhodnější, ale cena byla ještě vyšší než u OCLC. 13

14 3. Souborný katalog CASLIN Důvody proč budovat souborný katalog byly zřetelně formulovány již ve Společném záměru v prvním projektu CASLIN. M. SVOBODA [65] uvádí řadu dalších jako např. že souborné katalogy mají země srovnatelné velikosti. Za hlavní důvod však považuje fakt, že spolupráce přináší prospěch všem. Souborné katalogy poskytují ucelený obraz knihovních fondů více knihoven nebo knihovních sbírek. Přesahují běžné funkce jednoho katalogu nejen v tom, že shromaždují všechna díla určitého autora nebo z určité tematické oblasti jako odpověď na dotaz uživatele, ale navíc zobrazí různé výtisky jedné publikace. Uživatelům umožňují prohledávat záznamy mnoha institucí v jednotném rozhraní, zajišťují zobrazení výsledku vyhledávání v jednotném formátu a tím jsou pro uživatele vysoce kvalitním řízeným systémem přístupu k informacím. Souborné katalogy nejsou přínosem jen pro uživatele laiky, jejich výhod mohou při své práci využívat také knihovníci. Souborné katalogy jim umožňují např. sdílenou katalogizaci, sdílení zdrojů, koordinaci akvizice, organizovanou ochranu knihovních fondů, zvyšovat kvalitu služeb a také snížit náklady knihoven Souborný katalog CASLIN v letech Finanční zajištění projektů rozvoje souborného katalogu V roce 1997 požádala Národní knihovna MK ČR v rámci programu Rozvoje informační sítě knihoven o finanční podporu jednoletého projektu Rozvoje souborného katalogu CASLIN. Získala dotaci ve výši Kč, což bylo pouhých 38% celkově požadované částky. Původní cíle projektu byly následující [13]: Zkvalitnit podmínky pro správu souborného katalogu CASLIN v Národní knihovně ČR. Byl plánován nákup SW firmy ORACLE, který by umožnil vývoj aplikací na zkvalitnění a zjednodušení správy souborného katalogu. Vytvořit programové podmínky pro příjem záznamů periodik do souborného katalogu CASLIN. V rámci projektu byl vytvořen obousměrný konverzní program Výměnný formát - UNIMARC pro seriály a program na import dat s kontrolou duplicit pro seriály. Realizovat další etapu retrospektivní konverze souborného katalogu zahraničních periodik. Díky získaným prostředkům bylo možné pokračovat v retrospektivní konverzi souborného katalogu zahraničních periodik v knihovnách ČR. Retrokonvertované záznamy se staly součástí aktuální báze souborného katalogu zahraničních periodik, která je přístupna na Internetu. V roce 1998 podala Národní knihovna dva grantové projekty v rámci programu věda a výzkum, které vyhlásilo MK ČR a MŠMT ČR. Na projekt sdílení záznamů a naplňování CASLIN - Souborného katalogu ČR získala Národní knihovna finanční příspěvek Kč od MK ČR. Projekt také finančně podpořila Mellonova nadace a to částkou $. Finance přidělené MK ČR byly použity na vývoj softwarových prostředků umožňujících sdílenou katalogizaci mezi knihovnami bez ohledu na to, v jakém automatizovaném knihovnickém systému pracují, a na zkvalitnění správy souborného katalogu, 14

15 včetně jeho zpřístupnění v sítí Internet a na vytvoření technických podmínek k napojování meziknihovní výpůjční služby v rámci Souborného katalogu CASLIN. Příspěvek Mellonovy nadace umožnil zakoupení softwaru v takovém rozsahu, že se správce souborného katalogu rozhodl zcela opustit systém ALEPH a přejít na systém ORACLE (viz Přechod na systém ORACLE). Druhý projekt s názvem Efektivní zpřístupňování informací o dostupnosti zahraničních časopisů na území ČR získal podporu ve výši Kč od MŠMT ČR. Záměrem projektu bylo zkvalitnit přístup k informacím o dostupnosti zahraničních časopisů ve fondech knihoven v České republice. Projekt zahrnoval dvě oblasti [8]: zajistit aktuálnost informací o dostupnosti časopisů ve fondech českých knihoven a rozšířit záběr informací o dostupnosti časopisů směrem do minulosti Průběh realizace bylo sepsáno Prohlášení o další spolupráci v rámci CASLIN. Na základě Prohlášení svolala Národní knihovna ČR jednání zástupců vybraných knihoven a dalších institucí týkající se spolupráce v CASLIN. Na jednání V. Balík předložil teze CASLIN 2. Zúčastnění zástupci ocenili otvírání CASLIN širší veřejnosti a připojili se ke spolupráci podle deklarovaných cílů a principů. Byla zde vytvořena redakční skupina, která na základě tezí připravila další etapu projektu CASLIN byla podepsána smlouva o spolupráci při rozvoji CASLIN mezi Národní knihovnou ČR a Slovenskou národní knihovnou, která mj. zajistila knihovnám z jednoho státu přístup do souborného katalogu druhé země za stejných podmínek jako do národního souborného katalogu. Dne oficiálně přistoupily ke spolupráci na souborném katalogu CASLIN Státní vědecká knihovna v Olomouci a Národní lékařská knihovna v Praze. Jejich statutární zástupci podepsali Smlouvu o spolupráci, která na jedné straně zajišťuje účastníkům přístup k záznamům souborného katalogu a jejich odběr pro potřeby lokálních katalogů, na druhé straně ukládá účastníkům povinnost rozšiřovat souborný katalog o své vlastní záznamy. V lednu 1997 se správce souborného katalogu CASLIN začal zabývat možností vnitřní správy katalogu s využitím databázových aplikací, z toho důvodu oslovil firmy INFORMIX a ORACLE. Vstřícnější a profesionálnější přístup firmy ORACLE vedl správce Souborného katalogu k rozhodnutí vycházet při psaní grantů do projektu RISK z cenových kalkulací této firmy. Avšak Ministerstvo kultury ČR přidělilo projektu jen 35% požadované částky. Proto se správce souborného katalogu rozhodl požádat opět o podporu Mellonovu nadaci. Její příspěvek byl vyšší než původně žádaná částka od MK ČR. Správce souborného katalogu se proto rozhodl zakoupit produkty firmy ORACLE ve větším rozsahu než původně plánoval a provádět pod tímto systémem nejen správu, ale také zajistit přístup do souborného katalogu. K realizaci přechodu na systém ORACLE došlo v letech (viz Přechod na systém ORACLE) zahájil souborný katalog příjem záznamů nejen zahraničních, ale také českých tištěných monografií a přešel tak na rutinní provoz se uskutečnilo jednání Pracovní skupiny pro souborný katalog, na kterém bylo konstatováno, že "označení souborný katalog CASLIN" nevystihuje dostatečně skutečnost, že se nejedná o souborný katalog čtyř knihoven, jejichž ředitelé podepsali Společný záměr. [14]. Bylo rozhodnuto, že nadále bude pro označení souborného katalogu používán název "CASLIN - Souborný katalog ČR". 15

16 Začátkem července 1997 byl Souborný katalog ČR zpřístupněn přes WWW server Národní knihovny. V této době zvolila Pracovní skupina pro souborný katalog operativní šestičlennou Radu pro souborný katalog, jejímž základním úkolem bylo projednání a příprava podkladů k řešeným problémům Přechod na systém ORACLE Potřeba zkvalitnění správy souborného katalogu a nutnost dalšího rozvoje služeb pro uživatele i informační profesionály vedla správce souborného katalogu k rozhodnutí vývoje vlastních aplikací s využitím databázového systému ORACLE a to jak pro správu, tak i pro provoz souborného katalogu. Dalším důležitým cílem byla automatizace všech činností spojených se správou bází souborného katalogu včetně analýzy vstupních dat, a to s maximálním využitím k tomu účelu dosud vytvořených softwarových prostředků. V polovině ledna 1998 byl zakoupen příslušný software firmy. Systém ORACLE bylo nutné nainstalovat na samostatný server. Národní knihovna ČR proto uvolnila pro potřeby souborného katalogu server ALPHA. Do poloviny února 1998 prováděl pracovník správy souborného katalogu úpravy operačního systému serveru a následně provedl instalaci systému ORACLE. Vývoj aplikací pro provoz v tomto systému začal v březnu Od nového systému správce i účastníci souborného katalogu očekávali následující zlepšení [39]: racionalizaci pracovních postupů spočívající v eliminaci lidského práce všude tam, kde je to možné, zkvalitnění kontroly dat doplněním automatické formálně logické kontroly, zjemnění a doplnění porovnávacích klíčů v programu na kontrolu duplicit, což povede ke snížení počtu nežádoucích duplicit v souborném katalogu, možnost statistického sledování pohybu dat, sledování práce správce i účastníků souborného katalogu, jasné vymezení prostoru pro jednotlivé kategorie účastníků i jednotlivé účastníky, v oblasti sdílené katalogizace bude umožněno přebírání záznamů ze souborného katalogu a katalogizace uvnitř souborného katalogu, editace již dříve dodaných záznamů, zvýšení bezpečnosti dat. V první čtvrtině roku 1998 správce souborného katalogu formuloval Zadání pro vývoj aplikací v systému ORACLE [21], které obsahovalo popis funkcí katalogu a to především z pohledu uživatele. Zadání neobsahovalo popis procedur a struktur. Báze Seriály a Adresář knihoven a institucí budou tvořit samostatné fyzické báze, a proto jejich obsah nebyl rovněž předmětem Zadání. Vývoj aplikací pro Souborný katalog ČR v systému ORACLE probíhal v následujících etapách [42]: konverze vstupních formátů do UNIMARCu a konverze znakových sad do UNICODu oběma směry, další automatizované zpracování vstupních dat: o test na UNIMARC formálně logické kontroly o automatické přidělení váhy vstupním záznamům o test na duplicity o statistika, tvorba aplikací pro vyhledávání v souborném katalogu, 16

17 sdílená katalogizace, úpravy vyvinutých aplikací na základě připomínek knihoven podílejících se na testovacím provozu. V září 1999 byla skupince odborníků předložena k testování zkušební verze aplikace souborného katalogu pro tištěné monografie. Testováno bylo vyhledávání, vytváření tiskových souborů, stahování záznamů, připisování sigly k záznamům, editace záznamů a vytváření nových záznamů přímo v souborném katalogu. Počátkem listopadu 1999 získali přístup do souborného katalogu všichni členové Pracovní skupiny pro Souborný katalog ČR. Testování bylo ukončeno V lednu 2000 byl zahájen ostrý provoz této nové aplikace v systému ORACLE. Všechny procesy zpracovávání záznamů, tj. příjem, identifikace a konverze dat, formálně logické kontroly, import dat a statistiky, byly automatizované. Účastník umístí svá data do přiděleného prostoru na ftp server. Program prováděl pravidelné kontroly, zda na serveru nepřibyla nová data, ty pak stáhl a zjistil kdo je jejich vlastníkem, v jakém jsou formátu a jaká znaková sada byla použita. V rámci automatické kontroly systém provedl test na UNIMARC (kontrolovala se správnost zápisu do polí formátu UNIMARC), přidělil kvalitativní váhy a otestoval záznamy na duplicitu. Záznamy byly ihned po porovnání naimportovány do báze souborného katalogu. Koncem roku 2000 bylo zahájeno testování aplikací pod systémem ORACLE pro záznamy seriálů a speciálních dokumentů. Nový software mj. umožnil online aktualizaci údajů, zrychlil zpracování aktuálních údajů o odběru seriálů, umožnil sjednotit jejich způsob zpracování a rozšířil možnosti spolupráce se speciálními knihovnami. Nový systém, ve kterém je souborný katalog částečně provozován i dnes, dostal jméno CUBUS Systém CUBUS Systém CUBUS byl otevřený všem účastníkům souborného katalogu bez ohledu na používaný automatizovaný systém. Překonal tedy heterogenní knihovnické prostředí existující v České republice. K pozitivním technologickým vlastnostem systému patřila otevřenost (respektování standardů), flexibilita (schopnost měnit či rozšiřovat funkcionalitu systému) a škálovatelnost (možnost zvyšovat výkonnost bez nutnosti provést úpravy systému). V rámci systému CUBUS bylo vyřešeno [47]: aktuální import dat v podporovaných formátech a znakových sadách bez omezení dalších prací v bázi souborného katalogu, formálně logické kontroly dat, kontrola duplicit využívající primárních i sekundárních klíčů s dalším rozšířením pro seriály, rozhraní pro vyhledávání respektující požadavky účastníků souborného katalogu bez omezení počtu současně přistupujících uživatelů, přímé propojení na adresář knihoven, rozlišení běžných uživatelů a aktivních účastníků souborného katalogu, dávkový export dat v podporovaných formátech a znakových sadách, zasílání žádanek MVS, online sdílená katalogizace s využitím vstupního formuláře, ve spolupráci s firmou ExLibris napojení na MetaLib (Jednotnou informační bránu) přes HTTP protokol s využitím formátu XML. 17

18 Z důvodu, že CUBUS byl od počátku plánován pouze pro potřeby souborného katalogu (tj., že bude mít jen jedinou instalaci) byla pro jeho vývoj vybrána menší softwarová firma. Tím bylo sice dosaženo snížení nákladů, na druhou stranu tato volba s sebou mohla přinést rizika spojená s dlouhodobou stabilitou firmy. Rizika byla minimalizována použitím obecně rozšířených technologií (Oracle, PL/SQL, Java, HTML, XML) a zakoupením profesionálního softwaru k dokumentaci funkcí a struktury systému. Po uvedení systému do praxe v roce 2000 se ukázalo, že o centrální zpracování záznamů není mezi uživateli CASLIN velký zájem. Uživatelé by spíše uvítali možnost přebírat záznamy přes protokol Z Tuto možnost však systém CUBUS nenabízel. Proto se v roce 2002 začalo uvažovat o rozšíření jeho funkcionality. Externí firma vypracovala pro NK ČR analýzu systému CUBUS a navrhla možné varianty řešení, na jejichž základě správce souborného katalogu připravil a podal projekty na Ministerstvo kultury ČR. Ministerstvo poskytlo prostředky na další rozvoj systému Souborný katalog CASLIN V dubnu 2002 se však vedení Národní knihovny ČR rozhodlo provozovat souborný katalog opět pod systémem ALEPH s tím, že některé činnosti (jako např. import dat s kontrolou na duplicity a online aktualizace záznamů seriálů) budou i dál prováděny v systému CUBUS. Důvody vedoucí k tomuto rozhodnutí byly uvedeny následující [46]: pro NK ČR je neúnosné provozovat dva systémy, CUBUS nemá implementován protokol Z39.50, CUBUS nemá kontrolu na soubor autorit, CUBUS je produkován malou softwarovou firmou. K těmto důvodům lze uvést, že chybějící součásti měli být realizovány do konce roku První z důvodů přestal být uváděn po té, co vyšlo najevo, že CUBUS nelze zcela opustit Přechod na ALEPH 500 Hlavním důvodem přechodu souborného katalogu pod ALEPH 500 tedy bylo ekonomické hledisko; proč vydávat finanční prostředky na vývoj funkcí v systému CUBUS, když systém ALEPH, využívaný pro ostatní báze, jimi disponuje. Rada expertů pro souborný katalog, která posuzovala finanční i časová hlediska zajištění nejdůležitějších funkcí souborného katalogu pro oba systémy, nedospěla k jednoznačnému doporučení jednoho ze systémů. Rada označila systém CUBUS jako řešení technicky čistší s větší otevřeností k dalšímu rozvoji, ALEPH však nabízí většinu funkcí ihned (tedy s menšími náklady). Vedení Národní knihovny se nakonec rozhodlo pro systém ALEPH 500. Přechod byl plánován ve dvou fázích. V první fázi měl systém CUBUS zpracovávat importy záznamů od účastníků souborného katalogu. V noci pak provést export nových či aktualizovaných záznamů do ALEPHu, kde se záznamy zaktualizovaly podle systémového čísla. V systému ALEPH budou moci účastníci záznamy vyhledávat a exportovat. V druhé fázi, po nainstalování protokolu Z39.50 s funkcí update do systému ALEPH, budou moci knihovny provádět online katalogizaci v souborném katalogu. Podmínkou však je implementace protokolu Z39.50 s funkcí update na straně účastnických knihoven. Přechod souborného katalogu pod systém ALEPH nesměl přinést snížení komfortu pro jeho uživatele. Proto oba systémy po určitou dobu pracovaly paralelně. 18

19 Do konce roku 2002 byly upraveny programy pro import a vytvořeny podmínky pro realizaci využití předností obou systémů - byly vytvořeny programy pro každodenní přesuny dat z báze v systému CUBUS do báze v systému ALEPH 500 a naopak. V roce 2003 byl SK ČR pro uživatele zpřístupněn pod systémem ALEPH 500. Pro dávkový příjem záznamů byl nadále používán systém CUBUS. Byly dokončeny a otestovány programy pro každodenní přenosy dat z CUBUSu do ALEPHu a zpět. V nové bázi souborného katalogu lze vyhledávat a stahovat záznamy prostřednictvím protokolu Z V koexistenci dvou systémů fungoval Souborný katalog bezproblémově. Avšak Národní knihovna i správce souborného katalogu nepovažovali toto řešení za trvalé a to hned ze dvou důvodů. Za prvé bylo nutné udržovat dvě identické báze (každá obsahovala cca 2 miliony záznamů) a za druhé po přechodu souborného katalogu na MARC 21 by bylo nutné systém CUBUS přizpůsobit novému formátu (úpravy systému by byly časově i finančně velice náročné). Proto se v Národní knihovně v roce 2004 začalo pracovat na programech, které by nahradily systém CUBUS. Funkcionalita souborného katalogu, jak uvádí P. KRBEC [36], se v systému ALEPH 500 zvýšila následujícím způsobem: SK získal propojení s národními autoritami v reálném čase, SK získal standardní Z39.50 server pro sdílenou katalogizaci export, SK získal provoz báze ve formátu MARC21, SK získal přímé propojení na SFX server, SK získal komfortnější zadávání dotazů, listování rejstříky, prohlížení výsledků a formátování výstupů (výběr údajů, filtrování, řazení aj.), SK získal provádění automatizovaných rešeršních dotazů (SDI profily), SK může být přístupný pro čtení 24 hodin denně. Největším přínosem přechodu souborného katalogu pod ALEPH 500 je již zmiňovaná možnost stahování záznamů přes Z39.50 a napojení autoritních záhlaví na záznamy v bázi autorit. Adresář knihoven ukončil svůj provoz v systém ISIS a dál bude rozvíjen přímo v ALEPHu. Také došlo k propojení sigly v záznamu dokumentu se záznamem dané instituce Současný stav Souborného katalogu ČR Přechod souborného katalogu na formát MARC 21 (Národní knihovna přešla na formát MARC 21 již v létě 2004) a zahájení provozu nového systému pro deduplikaci a import záznamů proběhl na přelomu roku 2004 a Během konverze záznamů došlo i ke zvýšení kvality obsahu báze a změnilo se také uživatelské rozhraní pro zpřístupnění výsledků importů. Editovat záznamy v souborném katalogu může nadále jen správce, kterým je oddělení souborných katalogů. Výjimka z editace je udělena seriálům, u kterých si knihovny po přidělení hesla mohou sami upravovat údaje o odběru prostřednictvím webovského formuláře. Obdobný formulář slouží také pro objednávku MVS Členství v Souborném katalogu ČR Účastníkem Souborného katalogu se může stát knihovna a informační instituce, která má zájem zpřístupnit údaje o svém fondu v elektronickém souborném katalogu. Jedinou podmínkou je dodržování přijatých standardů. 19

20 Knihovna nejprve musí zaslat na disketě nebo přes ftp server správci Souborného katalogu vzorek cca 50 záznamů ke kvalitativní analýze. Správce přidělí po ukončení analýzy kvalitativní váhu, která je kontrolována při každém zaslání záznamů do souborného katalogu. Dalším nezbytným krokem je podepsání smlouvy o spolupráci mezi Národní knihovnou v Praze a danou knihovnou. Nový účastník souborného katalogu si zvolí služby, které má zájem využívat a podle nich je zařazen do kategorie uživatelů.v současné době jsou rozlišovány tři kategorie uživatelů: Kategorie A umožňuje vyhledávat záznamy dokumentů, využívat služeb MVS prostřednictvím webového formuláře, přebírat záznamy dokumentů, připojit svou siglu k záznamům dokumentů, které má ve fondu, aktualizovat údaje v dříve dodaných záznamech, vytvářet záznamy přímo v souborném katalogu a následně je stahovat do svého lokálního katalogu. Kategorie B umožňuje vyhledávat záznamy dokumentů, využívat službu MVS, přebírat záznamy dokumentů a připisovat svou siglu k záznamům dokumentů, které knihovna vlastní. Kategorie C opravňuje účastníka k vyhledávání záznamů, využívat propojení na službu MVS a připisovat svou siglu k záznamům dokumentů, jenž má ve fondu. Ve smlouvě se nový účastník souborného katalogu zavazuje, že bude dodržovat přijaté standardy, že přejaté záznamy bude využívat pouze pro svou vlastní potřebu, že bude usilovat o aktualizaci již dodaných záznamů, že svou siglu bude připojovat jen k záznamům dokumentů, které má skutečně ve fondu a že na vyžádání zpřístupní prostřednictvím služby MVS dokumenty uvedené v souborném katalogu. Ve smlouvě jsou rovněž definovány práva a povinnosti správce souborného katalogu. Správce může dodané záznamy, které nevyhovují standardům, opravovat nebo je může zaměnit za záznam s vyšším ohodnocením, dále má povinnost poskytnout bezplatně záznamy ze souborného katalogu účastníkovi, který do něj dodává své záznamy. Správce musí informovat účastníky o všech připravovaných změnách provozu a musí je také pravidelně informovat o současném stavu souborného katalogu, odpovídá rovněž za obsahovou i technickou správu báze souborného katalogu a koordinuje spolupráci při jeho tvorbě. Smlouva o spolupráci na Souborném katalogu ČR se uzavírá na dobu neurčitou, obě smluvní strany od ní však mohou odstoupit. Účastník může smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Správce souborného katalogu může odstoupit od smlouvy pouze v případě porušení povinností definovaných ve smlouvě ze strany účastníka. Před tím je povinen účastníka o svém záměru informovat, požádat ho o odstranění nedostatků ve stanovené lhůtě. V současné době své záznamy do Souborného katalogu zasílá 62 knihoven a informačních institucí Jednotná informační brána CASLIN Projekt vybudování Jednotné informační brány (JIB) usiloval o zlepšení přístupu uživatelů k heterogenním informačním zdrojům včetně plných textů za využití moderních nástrojů jakými jsou MetaLib a SFX. Projekt JIB lze považovat za logické vyústění a pokračování projektu CASLIN. Tvůrci projektu mohli navázat na výsledky dosažené v oblasti standardizace, automatizace a vytvoření jednotné sítě knihoven. Zájem o připojení k projektu JIB projevila také řada slovenských knihoven, čímž by mohl vzniknout virtuální česko-slovenský souborný katalog. Tímto krokem by 20