Ročník 2012 Číslo 2

Transkript

1 CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION OF CANADA ČESKÉ A SLOVENSKÉ SDRUŽENÍ V KANADĚ, ODBOČKA VANCOUVER ČESKÉ A SLOVENSKÉ ZDRUŽENIE V KANADE, POBOČKA VANCOUVER Ročník 2012 Číslo 2

2 Milí čitatelia, Dostali ste nové číslo Zpravodaja oblečené do nového, farebného kabáta. Už minulé čísla prechádzali zmenami po obsahovej aj grafickej stránke. Časopis sa stretol s pozitívnymi ohlasmi od Vás a verím, že i v tomto jarnom vydaní si nájdete články, ktoré Vás zaujmú a obrázky, ktoré pohladia dušu. Podľa National Geographic sa medzi Top 10 Gardens umiestnili aj Butchart Gardens. My, Vancouverčania, máme na skok do prekrásneho Queen Elizabeth Park. Jar k nám zavítala po dlhom váhaní a ja som sa tohto roku nevedela dočkať, kedy sa vyberiem na prvú prechádzku po rozkvitnutých alejách a parkoch Vancouveru. Už zopár rokov na jar oslavujem s rodinou prílet do Kanady a tento rok má pre nás ešte výnimočne sladkú príchuť, keď nás Kanada prijala do svojho spoločenstva právoplatných občanov. S úsmevom si spomínam na prvé dni po prílete, keď sme nemali lístky na autobus a na zastávke napodiv nebol žiaden automat na lístky ako v Bratislave. Oslovená Kanaďanka nám odporučila nejakú predajňu, na seven eleven a to som dumala, ako si tú adresu môže z hlavy pamätať. Netušila som, že je to známy reťazec a nie číslo domu. Na zastávke som sa divila, prečo je zrazu za nami rad ľudí (line up) a na čo sú v autobuse šnúry na oknách. Myslela som si, že nevládni starí ľudia sa môžu zachytiť, aby nespadli... Na dobré sa rýchlo zvyká a ja som si v okamihu obľúbila cestovanie vancouverskou mestskou dopravou, stále sa teším na stretnutia so šoférmi, ktorí mi poďakujú za označenie lístka, rýchlo som si zvykla na úhľadné, trávnaté, pokosené plochy, narcisy, tulipány, ktoré rastú v záhradkách pred domom neohradené a do rána ich nikto neukradne. Rýchlo som si zvykla na každodenné zaželanie Dobrého dňa, časté Thank you a Please, rada opätujem úsmev cudzím ľuďom na chodníku. Stále som sa nenasýtila jarnej prírody v meste, tu nie je zeleň v meste, ale mesto v zeleni, jedna veľká botanická záhrada. Želám aj Vám mnoho nezabudnuteľných zážitkov počas teplých jarných a letných dní a teším sa na Vaše fotky, kdekoľvek strávite pekné chvíle. Radi ich uverejníme v budúcom vydaní Zpravodaja. Blanka Ondrášeková

3 Můj přítel Ilja, Přesně řečeno, je tomu už řada let, co z kamaráda se proměnil v příbuzného, a to sňatkem s neteří mojí ženy. Paměť je věc ošidná, stejně jako umožňující návrat, jakkoli krátký, k událostem příjemným a radostným stejně jako méně příjemným. A tak se vracím mnohými lety nazpět, nebylo to dlouho poté, co jsme se z Winnipegu přesunuli do Vancouveru. Tehdy hrál v podniku tehdejšího jména Ming Court na piano jedinečný pianista a hlavně jazzman, Ivan Nagy. A myslím, že tam jsem se seznámil s Iljou a několika jeho kumpány. Někteří byli zajímavými, od průměru se mírně lišícími postavami. Ijla mne pak několikrát pozval do tenisové haly v Burnaby. Hrál pěkně, ale jeho impulzivní povaha vedla jej ke značné nespokojenosti nad některými nepodařenými údery. Ale vždycky jsem jeho pozvání ke hře uvítal. Seznámil mě s některými svými přáteli a místo tenisu sehráli jsme mnoho utkání ping pongu v Community Centru Severního Vancouveru. Hrál tu hru výborně, být ale blahosklonnějším k některým svým chybám, hrál by skvěle. Ilja se v posledních letech nejvíce věnoval kopané a byl výborným hráčem. Avšak asi málokdo ví, že si vedl stejně znamenitě i na šachovnici, ač, myslím, šachu se v podstatě nevěnoval. Že ale tu královskou hru ovládal, vím z vlastní zkušenosti. Když přijela na návštěvu neteř mojí ženy, zalíbila se mu a po několika setkání poslal k nám, kde neteř bydlela, ohromnou kytici růží. Považoval jsem se vždy za člověka k ženám vcelku galantního, ale takovou kytici žádná ode mne nedostala. Byla té kytice bezmála polovina vany, než jsme jí mohli předat. V malé naší jídelně nalézá se malá fotografie Ilji a Hany, která se necelý rok po jejich seznámení stala jeho ženou. Dvojice jako z Hollywoodu. Svatba se konala v Čechách, byla na ní moje žena. Hana přesídlila do Kanady. Otevřeli si dosud prosperující tiskárnu Alfa Omega, kde vychází už mnoho let i tento Zpravodaj. Stali jsme se příbuznými a docházelo k vzájemným návštěvém. Ilja byl vždycky grand, nikdy nepřišel jen s úsměvem na rtech. Stejně jako jeho žena. Jejich podnik, ač nastaly horší časy, díky kvalitě a cenám, odolával a dodnes odolává náporu kolísajícího trhu a horšící se ekonomické situaci. Rozdělili si své role; Ilja, tiskař odborník, pracoval na strojích, Hana se starala o administrativu a kontakt se zákazníky. Někdy mě ale napadlo, když jsem do podniku přišel, mnohdy zahrát si ping pong s Hanou, a viděl Ilju skloněného nad tiskařským strojem, vdechujícího jistě ne právě zdraví prospěšná aromata nezbytných chemikálií a návdavkem kouř s cigaret, napadlo mne, zda taková tiskárna je tím nejzdravějším prostředím. Dcéra Monique s urnou milovaného otca Jak čas plynul, kontakty se poněkud uvolnily. Na sklonku loňského léta jsme se ale dozvěděli, že Ilja podstoupil komplikované operace. Jeho stav byl vážný, ale naděje stále zůstávala. Hlavně pro jeho statečný přístup ke své nemoci. Ta, bohužel, byla velmi vážná, neboť nepostihla jen jeden orgán.

4 Nebudu se zmiňovat o tom, co v posledních měsících svého života Ilja musel vytrpět. Velice jsem oceňoval statečnost, s níž svůj osud nesl, jeho optimismus, naději. Pří jedné z návštěv u nás se rozhodl koupit si novou ping pongovou pálku, aby pak jsme si mohli ještě trochu zahrát v tenisovém klubu, kde jsem členem a je tam i ping pongový stůl. Nelítostný osud nedopřál Iljovi, aby se za něj postavil. Navzdory lékařské vědě a pozoruhodné péči svých příbuzných, zemřel v den, kdy Kanaďané irského původu zeleně slavili svůj svátek St. Patricka. Že ten skon, vzhledem k strašnému utrpení a beznaději, byl vlastně vysvobozením, to je útěcha pro Ilju. Ač už si jí není vědom. Nezbavuje ale nás, kteří jsme ho znali, bolesti a smutku... Vladimír Cícha Datum a místo: April 15, Cooperative Way, Vancouver 1. Zahájení: Zpráva předsedkyně o činnosti odbočky v 2011 a poděkování všem dobrovolníkům. V roce 2011 odbočka Vancouver zorganizovala celkem 11 akcí pro krajany: Potluck pro dobrovolníky Recepce pro chlapce Dun Zan Giovanni Chan a jeho rodinu Maškarní bál pro děti Velikonoční jarmark Výroční schůze ČSSK Účast ČR a SR na Evropském Festivalu Mezinárodní den dětí Jednodenní zkušební tábor pro děti Volejbal a piknik na pláži Předvánoční bazar Mikulášská nadílka pro děti. 2. Zpráva pokladní a redakční Zpravodaje: Blanka Ondrášeková seznámila přítomné s Finanční zprávou za rok Rok 2011 skončil s přebytkem + $ 1, Finanční zpráva byla zaslána na ústředí ČSSK. Nový bankovní účet byl otevřen v Toronto Dominion Bank, předcházejí účet v HBSC byl zrušen. CZ a SK Embassy i ústředí ČSSK budou o změně informovány. Každý placený člen vancouverské odbočky dostává členskou kartu, která mu umožní dostat slevy na různých a akcích odbočky a také v restauraci Endless Summer a Danube restaurant. Je potřeba získat více platících členů.

5 Členství a předplacení Zpravodaje bude následovné: $ 30 pro seniory a $ 45 pro dospělé. V současné době má odbočka 51 platících členů 18 dospělých - 33 starších 60 let Publikace Zpravodaje pracuje velmi dobře, byl vylepšen dodáním barevných fotografií a pestrostí článků. Výbor rozhodl, že v 2012 časopis bude vycházet 4x ročně. Je nutno najít levnější Print Shop. 3. Zpráva místopředsedkyně : Marta Jamborová podala zprávu o cestě do Waterloo, Ontario (May 2011), kde se zúčastnila 63. kongresu ČSSK v Kanadě a zdůraznila, že jelikož se 64. kongres bude konat ve Vancouveru, je nutno tuto akci, začít plánovat co nejdříve. Po krátké diskuzi byl May 2013 vybrán jako vhodný měsíc pro 64. kongres. Nutno zařídit ubytování, stravování a společenskou místnost pro delegáty kongresu. Důležité je pozvat české a slovenské zastupitele v Kanadě na kongres. 4. Volba nového výboru: Zdenka Beranová Křížová Miloš Zach Marta Jamborová Blanka Ondrášeková Renata Francistyová Roman Kluka Dana Cline Zora Streit Zuzana Petríková Blanka Olivová Předsedkyně Čestný předseda Místopředsedkyně Pokladní, Redaktor Člen redakční rady Člen redakční rady Člen výboru Člen výboru Člen výboru Člen výboru 5. Diskuze: V roce 2012 pokračovat se stejnými akcemi jako v předešlých letech a možnost přípravy nových akcí. a) Eurofest 2012: Zodpovědnost ČSSK připravit representační stůl. Potřeba dobrovolníků, prodání lístků, výstup Slavíka a Great Moravian Choir. b) Nové návrhy na akce: Výlet na Bowen Island a do okolí Vancouveru. Učit děti lidové tance. Pořádat potlucky pro dospělé několikrát do roka. Sehnat místnost, která by vyhovovala všem vnitřním akcím Sdružení. c) Tábor pro děti: Pro malý zájem se tábor letos konat nebude. d) Členské karty: Nutno připomenout platícím členům, že také restaurace Danube nabízí návštěvníkům 15% slevy. e) Je nutná spolupráce s Divadlem za Rohem, Slavíkem a Great Moravian Choir. d) Nový system zlepšení informovanosti o činnosti Sdružení pomocí Facebook a Twitter

6 Nový výbor a všechny "Zprávy" byly jednomyslně schváleny. 6. Zakončení: Předsedkyně Zdenka BeranováKřížová ukončila Výroční Valnou hromadu a poděkovala všem přítomným za účast. Vypracovala: Zora Streit NA JAŘE V SADĚ Před záhonem tulipánů, hyacintů namodralých zástup bledých dívek stál, dívaly se dlouhou chvíli jako v snění, v zadumání vlhkým zrakem na záhon. "Je to krása", zašeptala jedna z dívek, "velký Bože, jak je krásně na jaře. Vše tak dýše novou touhou, květe, pučí, velký Bože, já bych nejradši plakala". Čo život to príbeh. Čo príbeh to cesta. Jedna kratšia druhá dlhšia. Jedna rovnejšia, druhá plná nebezpečných zákrut a zradných jám Jedna zaliata slnkom, druhá s burácajúcimi búrkami nad hlavou. Aká je tá tvoja?... Túto otázku kladieme zaujímavým osobnostiam Českej a Slovenskej komunity, ktorých cesty majú s tou našou životnou cestou spoločný jej začiatok v ďalekej domovine a (zatiaľ) konečnú zastávku vo Vancouvri a blízkom okolí. Renka: Po mojom príchode do Kanady som začala snívať o vytvorení folklórneho súboru. Takmer nebolo osoby, ktorej by som sa hneď po zoznámení nepýtala: Nepoznáš niekoho, kto tancoval doma v súbore, alebo hrá na husle, harmoniku? Odpoveď bola obyčajne jednotná: NIE. No väčšina opýtaných zároveň pridala: Nooo, to by si sa mala opýtať tej, počkaj, ako sa volá Mariky! Čo má tú televíziu!

7 Kto je tá záhadná Marika, o ktorej každý vie???? Vtedy som netušila, že otázku, ktorá mi dlhý čas vírila hlavou, budem mať raz možnosť priamo z očí do očí položiť samotnej Marike! Pri príležitosti príprav Združenia na Európsky Festival 2012 sa nám do uší dostala príjemná správa : konkurz na pozíciu Event Planner pre European festival vyhrala Slovenka, slečna Marika Kovalčíková. Vlna záujmu, ktorá sa následne okolo nej zdvihla, nás podnietila sa jej opýtať : Aká bola tá tvoja cesta? Marika : Moja životná cesta začala v dedinke Strážky časť mesta Spišská Belá, bývalý okres Poprad, momentálne Kežmarok. Narodila som sa ako tretia zo šiestich detí. Ako najstaršia z dievčat som sa už od malička učila podieľať sa na chode domácnosti. Už vtedy sa vo mne ozval podnikateľský duch, keď som mladším sestrám za napísanie domácich prác, ktore prináležali mne, platila J, aby som nevymeškala a mohla sa zúčastniť kultúrnych podujatí a akcií, ktoré sem tam bežali v čase mojich domácich povinností. Renka: Kedy si začala naberať smer ku kultúre? Marika: Už ako desaťročná som bola vedúcou iskričiek. Už vtedy sa mi páčilo organizovať aktivity pre iných. Ako dvanásťročná som sa aktívne podieľala na organizovaní aktivít v obecnom klube mladých, ktorého som sa už ako štrnásťročná stala vedúcou. V tom čase som bola prijatá na gymnázium a naďalej som pokračovala v klubových aktivitách. Ako šestnásťročná som bola členkou okresnej kultúrnej komisie. V treťom ročníku som úspešne prešla výberom talentovkami pre celý východoslovenský kraj do dvojročného cyklického školenia: vedúci spoločenskej zábavy. Pamätám si, že riaditeľstvo gymnázia muselo zasadať, aby ma mohli uvoľniť v štvrtom maturitnom ročníku na piatky do kurzu, ktorý pokračoval cez víkendy. Až na kurze som zistila, že som tam najmladšou členkou a moji spolužiaci boli všetko už profesionáli, vtedy už pracujúci v kultúre. Bol to intenzívny kurz, kde som spoznala množstvo ľudí z tejto oblasti. Mávali sme prednášky so zástupcami univerzity z Košíc a Prešova, z televízie, z rozhlasu, s profesionálmi z oblasti hudby, divadla, tanca, moderovania, učili sme sa robiť scenáre, réžiu a všetko, čo patrilo pod oblasť organizovania spoločenskej zábavy. Takto som sa ocitla v situácii, kedy som zároveň robila nadstavbu, maturovala, a ešte k tomu si robila vodičák všetko v rovnakom čase J. Bol to rok na ktorý nikdy nezabudnem. Moja námaha ale nevyšla nazmar. Po skončení štúdia som bola prijatá do Mestského kultúrneho strediska v Spišskej Belej, neskôr som pracovala v Slovenskej národnej galérii, kaštieli Strážky, kde som organizovala rôzne podujatia, ako napr. populárne kaštielne hry, ktoré stále bežia. Renka: Vyzerá to tak, že si sa na svojej ceste hneď, bez blúdenia, zorientovala tým správnym smerom a vykročila plnou parou vpred! Odkiaľ fúkal vietor, ktorý ťa zavial na kľukatejšie, neisté chodníčky? Marika: Keďže som v kaštieli taktiež sprevádzala turistov a po revolúcii nám pribúdali zahraniční návštevníci, začala som uvažovať o štúdiu angličtiny. V tom čase som si kúpila peknú a pomerne drahú vetrovku. Mala som ju len raz na sebe, keď som sa rozhodla, že idem študovať angličtinu. Keďže kurzy boli v tom čase veľmi drahé, vetrovku som predala, aby som si mohla zaplatiť kurz. Dodnes sa smejem, že vlastne vďaka tej vetrovke som dnes tu! No ale aj vďaka mojej vtedajšej šéfke, ktorá bola ochotná ma uvoľňovať na kurz angličtiny skôr z práce, aby som mohla navštevovať intenzívny každodenný kurz. Renka: Na tomto príklade môžeme jasne vidieť, kde ležia tie skutočné hodnoty. Vo vzdelaní! J

8 Marika: V súvislosti s týmto zlomom mám ešte jednu zvláštnu príhodu. Keď som mala asi sedem rokov, vôbec neviem prečo, vzala som si do hlavy, že sa chcem učiť po anglicky. Zvláštne je, že v čase komunizmu som vlastne angličtinu nemala možnosť čo i len počuť v rádiu. Naliehala som na rodičov, aby mi kúpili slovník, až kým som ho nakoniec nedostala na vianoce pod stromček. Až potom som so sklamaním zistila, že zo slovníka sa angličtinu nenaučím. Môj otec si ma často pre to doberal: No čo, už vieš anglicky?, zatiaľ čo môj slovník na poličke zapadal prachom. V čase, keď som sa rozhodla íst študovať angličtinu, anglicko slovenský slovník bol nedostatkovým, podpultovým tovarom. Moji spolužiaci ho nemohli nikde zohnať. Ja som mala ten môj, čakajúci na svoje využitie od čias môjho detstva, doma na poličke. a ešte doteraz ho mám poruke tu v Kanade. Renka: Kedy sa tvoja cesta nasmerovala za hranice? Marika: Prvýkrát som sa rozhodla ísť sa zdokonaliť v angličtine a vidieť svet ako Au Pair, do Anglicka. Pamätám si, že keď mi prvýkrát volali, bála som sa odpovedať rozvinutými vetami, aby som neurobila chybu, a tak som si zvolila bezpečnú cestu a počas telefonického interview som odpovedala: Yes, yes, yes. Babka z vedľajšej miestnosti zakričala: Šak už jej dajte jesť! J. Po deviatich mesiacoch neplateného voľna som sa vrátila pracovať späť do SNG kaštieľa Strážky, kde som sa po čase zoznámila a spriatelila s jednou návštevníčkou, Kanaďankou, a tá mi pomohla sa dostať do Kanady ako nanny, do milej rodiny, s ktorou mám doteraz veľmi blízky vťah. Renka: Ako sa ti to tu, v Kanade, podarilo celé nakormidlovať naspäť ku kultúre? Marika: Počas dvoch rokov, kedy som tu bola ako livein caregiver, som začala volunteering v oblasti, v ktorej som bola ako doma. Po čase som sa stala Crew chief for performance service pre Fringe festival 1996, kde som mala na starosti cez 60 dobrovoľníkov. V tom čase som sa dozvedela taktiež o Rogers Multicultural Chanel, kde rôzne krajiny mali svoj program, a tak som začala zisťovať, ako zariadiť vysielanie aj pre nás. Rozhodla som sa vyštudovat Pre-productions and Production for Movie and TV Industry. Spomínam si na jednu úsmevnú príhodu, keď som išla na interview na pozíciu Production Manager ešte ako volunteer na krátky film a v angličtine som bola ešte nováčikom. Film industry má svoj slang, mnohým pojmom, napr. boom operator, continuity person, som vôbec nerozumela. Tvárila som sa ale hrdinsky a všetky pojmy som si rýchlo zapisovala. Doma som potom rýchlo študovala slovník, obvolávala známych, Kanaďanov, no veru nikto mi nevedel pomôcť, až kým som sa neobrátila na niekoho priamo z industry. Nakúpila som ďalšie knihy s odbornými výrazmi, ktoré som riadne naštudovala, aby som sa viac do takejto situácie nikdy nedostala Popritom som stále pracovala na uskutočnení slovenského vysielania. Prvýkrát v histórii BC, na Vianoce 1997, sme uviedli polhodinový program o starých vianočných zvykoch na Slovensku. Za tým nasledovali ďalšie dva roky práce, pokiaľ sa mi podarilo dostať na obrazovku pravidelné týždenné vysielanie, ktoré si i dnes môžete pozrieť každý pondelok a reprízu v sobotu o 15:00 na SMCkanáli 116. Momentálne, žiaľ, financie na nové programy nie sú a veľakrát som nútená niektoré programy zopakovať, čo ma, žiaľ, neteší no pevne dúfam, že sa to čoskoro opäť zmení a že program nebudeme musieť zrušiť Toto prvé obdobie bolo veľmi zaujímavé, ale veľmi ťažké, niekedy som mala aj tri zamestnania, aby som mohla utiahnuť moje kultúrne aktivity. Popritom som organizovala rôzne podujatia a v noci strihala do TV. Keďže v písaní oficiálnych "business letter" v Kanade som ešte nebola taká zbehlá, veľkou pomocou v tomto období bol pre mňa Miloš Zach, bývalý Prezident Českého a slovenského

9 združenia. Kedykoľvek som mu zavolala, že potrebujem napísať nejaký úradný list alebo nový návrh na TV, ochotne pribehol ku mne, alebo ja k nemu a už sme vypisovali a skladali tie správne vety :)..dodnes som mu veľmi vďačná, že si pre mňa našiel vždy čas a ochotu pomôcť.dnes sa na tom už len smejeme, ako sme zakaždým na poslednú minútu tvorili listy. ĎAKUJEM, MILOŠ! Sponzorov nebolo veľa, takže som si otvorila business a začala organizovať kultúrne podujatia na podporu TV programu. Môj prvý veľký kontrakt bol v roku pre CityFest. Ďalej som organizovala konferencie, koncerty, dance parties. V roku 1998 som zorganizovala prvé vypredané vystúpenie Milana Markoviča a o pár rokov neskôr šnúru vystúpení Lasicu a Satinského v Los Angeles, Seattli a tri vypredané predstavenia vo Vancouveri. Zorganizovať vystúpenia Lasicu a Satinského bol môj dávny sen z detstva, keď sa mi ich, žiaľ, nepodarilo dostať do nášho obecného klubu mladých, no nakoniec sa mi podarilo ich dotiahnuť na druhú stranu planéty J. Renka: Počuli sme o tebe aj počas olympiády. Marika: Prípravám na olympiádu som tiež venovala pár rokov mravčej práce. Prvýkrát v histórii zimnej olympiády Vancouverský olympijský výbor vyhlásil konkurz na kultúrnu olympiádu, ktorá bežala vo Vancouveri a v okolí dva roky pred a vyvrcholila počas Olympiády Takže začalo to celé vyhlásením konkurzu v roku 2007 a keďže takúto príležitosť som si nemohla nechať újsť, tak som sa skontaktovala so scénografom Ferom Liptákom a s režisérom Teatra Tatra, Ondrom Spišiakom, s ktorými som spolupracovala v minulosti a predložila im svoje plány. Po pár telefonátoch a och prišiel návrh na náš Automat, ktorý sme neskôr nazvali Zázračný divadelný automat. Podali sme application a dlhý čas sa nič nedialo. Po mesiaci sa mi snívalo, že Teatro Tatro vo Vancouveri vystupovalo. Neuveriteľné, presne v ten deň mi zavolali, že by chceli prediskutovať náš návrh. Keďže to bol výber na Kultúrnu olympiádu 2008, časovo by sme celý návrh nestihli uskutočniť. VANOC mal veľký záujem o uskutočnenie nášho projektu, chceli, aby sme zopakovali návrh na nasledujúci rok. Môj tím odštartoval ďalší rok tvrdej práce, ja som naháňala sponzorov a organizovala všetky potrebné podklady pre schválenie nášho návrhu cez Vancouverský olympijský výbor a taktiež začiatok výroby na Slovensku, kde Fero Lipták navrhoval kostýmy a výrobu vozidla automatu, Teatro Tatro začalo písať scenáre a skúšali, v tom prišlo officiálne vyjadrenie pre rok 2009, v ktorom stálo, že s nami nepočítajú. Sklamanie bolo obrovské, na oboch stranách zemegule. Nerozumela som, prečo to zrazu odmietli, keď po celý rok vyjadrovali veľký záujem o náš projekt. Po týždni brodenia sa močiarom sklamania prišiel , v ktorom stálo: Marika prepáč, asi si dostala vyrozumenie o tom, že sme vás neakceptovali na rok Tento išiel automaticky všetkým, ktorí neprešli. Zabudli sme tam ale pripísať jeden dôležitý detail, že sme vás neakceptovali na rok 2009, pretože vás tu chceme mať na skutočnej olympiáde 2010!!!! Radosť bola neskutočná, po predchádzajúcom sklamaní priam neopísateľná! Keď som znovu volala na Slovensko, veru mi ani veriť nechceli, že naozaj ideme do toho!!! Uskutočnenie tohto sna nás stálo tri roky obetavej práce. Divadlo vystupovalo na všetkých oficiálnych Celebration sites počas olympiády, kde sa stretlo s veľkým úspechom a bolo nominované v kategórii Best Entertainment Production Category at the 2010 BC Event Industry Awards. Renka: Kedy si začala spolupracovať s European festival?

10 Marika: Hneď od začiatku. Už pred pätnástimi rokmi som sa ocitla v skupinke asi ôsmych ľudí, ktorí založili a začali organizovať Európsky Festival. Prvýkrát sa uskutočnil vo Francúzskom kultúrnom centre v roku Mal nečakane veľký ohlas, prišlo do návštevníkov, takže ďalší rok sme sa sťahovali do väčších priestorov na Granville Island a po ďalšom úspešnom roku do Scandinavian Centre, kde sme zotrvali 12 rokov. Ja som po desiatich rokoch musela tento úžasný tím s ťažkým srdcom opustiť. Keďže vždy sa snažím robiť najlepšie ako viem, s veľkou chuťou a obetavosťou, táto práca ma stále viac vťahovala. Pomaly mi nezostávalo času na moje vlastné živobytie. Ďalej som už ako volunteer nebola schopná pracovať a musela som sa sústrediť na svoje vlastné prežitie. Po štyroch rokoch ma pozvali na konkurz na platenú pozíciu Event Planner, ktorú som vyhrala. Tento rok bude veľmi náročný, pretože sa sťahujeme do novej lokality, Swangard Stadion v Burnaby. Pripravujeme veľa pozitívnych zmien. Budeme mať dve pódia. Po prvýkrát to bude kombinácia tradičných, ale aj moderných vystúpení. Máme potvrdené CTV ako veľkého mediálneho sponzora, George Straight a ďalších. Verím, že aj keď to bude tento rok zabehávajúci rok v novej lokalite, všetko sa nám vydarí podľa našich predstáv a za pomoci desiatok dobrovoľníkov sa nám spoločne podarí vytvoriť nezabudnuteľné podujatie. Renka: Aké je tvoje životné krédo, ktoré ťa ženie vpred? Marika: Ak naozaj veríš v to, čo robíš a robíš to s láskou, tak to dokážeš. Ak budeš vytrvalo postupovať krok za krokom k svojmu cieľu a nedáš sa odradiť neúspechmi, všetko dokážeš. Nikdy to nebolo ľahké a ani nie je. No stále sa snažím nejako sa odraziť, keď už som so silami na konci a snažím sa pozerať dopredu, aké to bude krásne, keď to všetko dobre dopadne! Renka: Kto ťa v živote najviac ovplyvnil? Marika: Čo sa týka môjho zamestnania, tak ten nadstavbový kurz a práca v klube mladých. Renka: Čo nemáš rada? Marika: Nemám rada, keď ľudia hľadajú dôvody, prečo sa niečo nedá, a nie spôsob ako sa to dá! Renka: Chcela by si niečo odkázať našim čitateľom? Marika: Chcela by som srdečne poďakovať všetkým tým, čo mi na mojej ceste pomáhali a pomáhajú, všetkým dobrovoľníkom, ktorí sú ochotní pomôcť na podujatiach alebo v prípravách, všetkým sponzorom a všetkým tým, ktorí sa prídu pozrieť a aj takýmto spôsobom podporiť všetky aktivity, ktoré sa snažím priniesť pre radosť a potešenie. Takže teším sa na stretnutie so všetkými na ďalších podujatiach! Zhovárala sa: Renátka Francistyová Info: UHÁDNETE? Na titulnej strane Zpravodaja je odfotená aj Slovenka. Uhádnete jej meno alebo ktorá je jej tvár? Desiatim vyžrebovaným výhercom Marika daruje vstupenku na Eurofest. Píšte Marike na marika@marikaproductions.com alebo volajte Milošovi na číslo:

11 Maple Ridge, B.C. Phone / Fax: info@ancoent.com Najlepšie tradičné výrobky zo Slovenska a Čiech máte na dosah ruky v našom sklade v Maple Ridge, na rôznych akciách poriadaných Českým a slovenským združením a tiež vo vybraných deli predajniach v Metro Vancouver. Výrobky od renomovaných výrobcov Figaro, Sedita, Opavia, Vitana, Dr.Oetker, Nestle, ADY, Hame, Semix. Z bohatej ponuky viac ako 160 druhov pre Vás vyberáme: tatranky, horalky, Mila, kávenky, Lina, Princezky, polomáčané sušienky,3 druhy horčíc, zaváraná zelenina a kompóty, ocot, minerálne vody: Baldovská, Mattoni, Magnesia, Kofola, Vinea, cestoviny, 5 druhov, polievky,povidla, halušky, knedle, čokolády Študentská pečať, Margot, sójové rezy, fidorka, koreniny, Hašlerky, Bon Pari, Kolonada oplatky-3druhy, piškóty, múka, krupica, jišky, bujóny, Pardubický perník, pralinky, chrumky, Popradská káva, čaje, vanilkovy cukor. Kdo pracuje v cestovním ruchu, dobře ví, že i ten nejinteligentnější člověk se změní v nesvéprávného idiota, jakmile usedne do zájezdového autobusu nebo charterového letadla. Britští vědci by se tímto jevem rozhodně měli zabývat. Na pláži bylo moc písku. Delegát nám neřekl, že komáři štípou. Dovolenou v Indii mi úplně zkazilo, že skoro v každé restauraci měli kari. Nesnáším kořeněné jídlo. Delegát nevěděl, v kolik hodin vypínají Niagarské vodopády, a ještě se pitomě uculoval. Proč nejsou v obchodech ceny uvedeny v eurech? Se snoubencem jsme si objednali pokoj s dvěma lůžky, ale dali nám manželskou postel. Vaším zaviněním jsem otěhotněla. Nestalo by se to, kdybyste nám dali pokoj, jaký jsme si objednali. V podroušeném stavu jsem naboural s golfovým vozíkem. Delegát po mně chtěl, abych zaplatil škodu.

12 Na hotelové pláži byste měli zakázat opalování nahoře bez. Měla jsem zkaženou dovolenou, protože manžel pořád čuměl po jiných ženských. Vypůjčili jsme si skútr, ale druhý den v něm došel benzín. V půjčovně nám odmítli vrátit peníze. Koupili jsme si výlet do akvaparku, ale delegát nám neřekl, že si máme vzít s sebou plavky. Ve Španělsku je jídlo moc španělské a všude spousta cizinců. Naše svatební cesta byla zkažená, protože když jsem na safari viděl vzrušeného sloního býka, připadal jsem si zbytek dovolené neadekvátní. Postel v hotelu byla příliš pohodlná, takže jsem celou dovolenou prospal a nic jsem si neužil. Než jsem se dostal k moři, musel jsem přejít široký pruh písku. Od prodejce na ulici jsme si za 5 eur koupili sluneční brýle RayBan, a potom jsme zjistili, že jsou padělané. Delegát nás nevaroval, že v moři jsou ryby. Naše děti to vyděsilo. Z Jamajky jsme do Anglie letěli celých devět hodin. Američani přitom byli doma za tři hodiny. Porovnala jsem velikost našeho dvoupokojového apartmá se čtyřpokojovým, kde bydleli naši přátelé, a to naše bylo o hodně menší. Písek byl jiný než na obrázku v katalogu. V katalogu byl jasně žlutý, kdežto ve skutečnosti byl spíš bílý. Tak pěkné prázdniny! Zuzana Kulhánková Zuzana Kulhánková, Certified Translator Czech To English, English to Czech, Slovak to English, ICBC approved nabízí ověřené překlady rodných listů, vysvědčení, výpisů z rejstříku trestů, řidičských průkazů a dalších dokladů. zuzana007@hotmail.com Phone: (604)

13

14 Zelí pro zdraví a nejen do kuchyně Jarmila Mandžuková Jarmila Mandžuková se zajímá o zdravý životní styl, alternativní metody léčby, gastronomii. Od roku 1990 se věnuje psaní profesionálně, je autorkou více než osmdesáti knih. Více informací o autorce a vydaných knihách najdete na Syrové či kysané zelí je odborníky označováno za nejzdravější potravinu vůbec, a je také cenným léčebným prostředkem. Počátek pěstování zelí spadá do velmi dávných dob, již dříve bylo považováno za všelék a jeho pravidelné pojídání se doporučovalo i k léčení celé řady chorob. Používali ho také námořníci, aby předcházeli kurdějím. Zvláštní postavení má kysané zelí, které je pradávným objevem Slovanů. Osoby, které trpí žaludečními a dvanácterníkovými vředy, mohou najít v bílém zelí pomoc a úlevu. Je to zelenina, která podporuje trávení, má silné protizánětlivé účinky a působí regeneračně na sliznici trávicího ústrojí. Velmi prospěšná je konzumace zelí při ledvinových chorobách, napomáhá lepšímu vylučování odpadních látek z organismu. Svým obsahem inulinu a příznivým složením sacharidů je pravidelná konzumace syrového či kvašeného zelí vhodná pro diabetiky. Asi nejzajímavější účinky zelí jsou ve vztahu k prevenci rakoviny, neboť zelí obsahuje množství nezbytných bioaktivních látek. Pravidelná konzumace zelí podporuje spánek, zvyšuje odolnost proti stresu, působí na uklidnění nervů, aktivuje výkon mozku a zahání neklid a nervozitu. Tím, že zelí čistí krev, působí do jisté míry omlazujícím vlivem na pleť a pokožku. Pravidelnou konzumací kysaného zelí výrazně posilujeme a aktivujeme náš imunitní sytém. Po dlouhodobém užívání antibiotik pomáhá stejně jako zakysané mléčné výrobky obnovit narušenou mikroflóru. Bylo potvrzeno, že v oblastech, kde se konzumuje velké množství kysaného zelí, se lidé dožívají vysokého věku při plném zdraví a svěžesti, přičemž kyselina mléčná, která vzniká kysáním, má nejen baktericidní vlastnosti, ale také regeneruje organismus. Babičkovský recept účinný proti zácpě je sníst denně, nejlépe před hlavním jídlem, 12 lžíce kysaného zelí. Projímavý účinek má i šťáva z kysaného zelí. Kysané zelí, jako jeden z mála rostlinných zdrojů, obsahuje vitamin B12, který je nezbytný při tvorbě krve. Tuto účinnou látku vytvářejí bakterie mléčného kvašení, které vznikají při kvašení zelí. Zelné listy jsou uklidňující, antiseptické a léčivé. Zábal uleví pohmožděninám, ranám, vředům, puchýřům, žihadlům, pásovým oparům, bolestem hlavy a neuralgii a působí také protizánětlivě na oteklé klouby. Zelné listy nahřejeme v horké vodě a pak rozdrtíme válečkem. Přiložíme několik vrstev a přichytíme obvazem. Vyměňujeme vždy po několika hodinách.

15 Príďte si posediet v príjemnom prostredí reštaurácie Danube a ochutnať kvalitné tradičné jedlá slovenskej a českej kuchyne. Z bohatej ponuky pre Vás vyberáme obľúbený kotlíkový guláš, sviečkovú s domácou knedľou, moravský vrabec, segedínsky guláš, knedlovepřo zelo, držkovú polievku, vyprážaný syr, langoš. Prednedávnom sme zaradili do nášho menu pravé bryndzové halušky pripravené z čistej bryndze od jediného baču v Kanade. Okrem bryndze si môžete odniesť domov aj korbáčiky či oštiepok. Medzi dezertami nechýba obľúbený kremeš, domáca maková, jablková štrúdľa, slivkové gule. K jedlám podávame čapované pivo Plzeň ako i Kofolu. Pravé bryndzové halušky nájdete len u nás. Kotlíkový guláš chutil aj spolupracovníkom redakcie. Zuzana Kulhánková a Miloš Zach Viac informácií sa dozviete na NA VAŠU NÁVŠTEVU SA TEŠIA MAJITELIA SOŇA A MIRO FABIÁNOVI Radi poskytneme 15 % zľavu pre všetkých členov ČSSK po predložení členskej kartičky!

16

17 Veľká noc na východe Slovenska, odkiaľ pochá dzam, sa zvyčajne nesie v znamení jari, klo básky, šunky a iných tradičných pochúťok známych ako paska, syrek a cvikľa. Keďže ale žijem v kanadskom subarktiku, Veľká noc je stále zahalená snehom, ale dni sú už dlhé a teplejšie. A ľadová cesta, ktorá vedie k Arktickému oceánu, sa začína roztápať. Čas ako stvorený na road trip za polárny kruh. Tento trip je tisíc šesťsto kilometrov dlhý. Päťsto kilometrov po asfaltke, deväťsto kilometrov po zamrznutej štrkovej ceste cez jednu z najkrajších a najopustenejších krajín, aké kedy uvidíte, a sto deväťdesiat kilometrov po zamrznutej delte rieky McKanzie river a po Arktickom oceáne. Cesta končí v malej usadlosti Tuktoyaktuk obývanej Inuvialutmi, čo v preklade znamená skutoční ľudia". Títo potomkovia aljašských Inuitov sa dodnes živia lovom veľrýb, tuleňov a sobov. Túto dobrodružnú cestu zvládne pravdepodob-ne každé auto okrem Smartu. My sme naložili kamarátkin pätnásťročný van upravený na kempovanie. Na strechu sme priviazali náhradnú plnú rezervu, ktorá je nutná, pretože defekty sú na tejto ceste bežné a servisy nie sú žiadne. Taktiež sme vzali náhradný kanister s benzínom, pretože benzínky sú v tomto ročnom období ešte zavreté. Je nutné si cestu trošku naplánovať. Naložili sme kempingovú výbavu, dobré perové spacáky, psa a vyrazilo sa. Cesta nám ubiehala rýchlo, keďže krajina je krásna a ľudoprázdna. Po päťsto kilometroch sme doliali benzín, aby sme dorazili po ďalšiu benzínku, ktorá sa nachádza až takmer na polárnom kruhu. Dempster highway je v zime krásna cesta, lemovaná divokými zasneženými horami, cez ktoré tiahnu stáda sobov. Môžete zastaviť kdekoľvek sa vám páči a kempovať. Keďže my sme si neboli isté, či nám starý van ráno naštartuje bez toho, aby sme ho mali napojený do elektriky, tak sme sa rozhodli prespať pri benzínke. Noc bola mrazivá, ale ráno sme si v pohode uvarili kávičku, naštartovali a vyrazili smer arktik. Polárny kruh nas privítal poriadnou fujavicou a tak sme prefrčali cez šesťdesiaty šiesty stupeň a tridsiatu tretiu minútu zemepisnej šírky a razili sme ďalej do hlbokého Arktiku. Prekročili sme hranicu medzi teritóriom Yukon a North West Territories a ocitli sme sa v objatí boreálneho lesa a arktickej roviny.

18 Poslednou oázou civilizácie je mestečko Inuvik. V tomto malom mestečku na brehu rieky McKanzie sa toho veľa nedeje. V jednom obchode kúpite snowmobil, šaty, snežnice, pušku a potraviny a môžete vyraziť do neznáma. My sme dotankovali drahý benzín a ešte drahšie mlieko (galón mlieka desať dolárov) a vyrazili sme na zamrznutú rieku. Prvé pocity na ľade boli zvláštne. Ale časom sme nadobudli sebavedomie a svišťali sme si to smer ľadový oceán. Párkrát sme zastavili pozrieť sa na vyfrézovaný ľad lemovaný hlbokými puklinami, ale ani to nás neodradilo. Obklopovala nás neuveriteľná pustatina, ktorá sa otvorila do jedného veľkého modrého nekonečna, keď sme z rieky prešli na zamrznutý Arktický oceán. Naša radosť trvala len do chvíle, keď nás zastavila hliadka RCMP. Keďže bola Veľká noc, chlapci sa rozhodli vyraziť do ulíc (alebo do ľadových ciest). Keďže dedinka Tuktoyaktuk je "dry", čo znamená, že alkohol je tu zakázaný, tak ich zaujímalo, či ve zieme nejaký alkohol. Nemali sme žiaden, ale zistili sme, že nemáme novú poistku od auta, a tak chlapci len pokrútili hlavami a poprosili nás, aby sme im to odfaxovali, až sa vrátime domov. Jasne, pán policajt! Ešte sme sa ich opýtali, že kde by sme mohli v dedine kempovať. Mladý ucháň sa usmial a odporúčal, že najbezpečnejšie miesto bude zrejme pri RCMP stanici. To nám vykúzlilo úsmev na tvári a veselo sme dorazili na koniec sveta. No, možno to nebol koniec sveta, ale určite koniec tejto cesty. Všade, kam sme sa pozreli, sa rozprestieral zamrznutý Arktický oceán a kdesi v diaľave Severný pól. Noc sme strávili v pohode. V dedine sa nič nedialo. Čo by sa aj mohlo diať na konci sveta? Ráno nás privítal čerstvý prašan na ľadovej ceste a pred nami bolo tisíc šesťsto kilometrov cesty späť do civilizácie. Slnko nám hrialo, sprevádzala nás dobrá hudba a ten neuveriteľný pocit byť uprostred ničoho. Rozhodli sme sa vyskúšať penu na defekt, čo nebolo také jednoduché, keďže bola zamrznutá. Ale to nikoho neodradilo a všetci sme s rehotom špekulovali, ako to (ne)bude fungovať. Nakoniec sa dielo podarilo, rozlúčili sme sa a my sme opäť vyrazili na cestu domov. Posledná noc bola opäť mrazivá, ale lemovaná krásnou polárnou žiarou. Neviem ako vo vás, ale vo mne polárna žiara tancujúca nad zasneže-nými vrcholkami hôr vyvoláva neuveriteľný pocit akejsi božskosti, či spojitosti s vesmírom. Je krásna a magická a preto sa niet čomu čudovať, že je na severe uctievaná nielen indiánmi, ale aj tými, čo tu dlhšiu dobu žijú. Stará indiánska tradícia vraví, že polárnu žiaru možno za určitých okolností aj počuť. Nuž, neviem či je to pravda, ale všetko je možné v krajine polnočného slnka. A tak mi neostáva nič iné len potichu načúvať. Radosť z krásneho dňa nám neskazil ani ten očakávaný defekt, na ktorý sme boli správne vybavené. Slniečko nás hrialo a pustili sme sa do práce, keď zrazu kde sa vzal tu sa vzal truck, ktorý hneď zastavil, a z neho vyskočil chlapík s neu veriteľnou ochotou pomôcť.

19 ANGLIČTINA PŘÍNOSEM ČI ZHOUBOU Ota Ulč Na této planetě se mluví plus minus jazyky, z nichž několik tisíc za pár desítek let vyhyne. V jihovýchodní Asii se dá předpokládat, že z čínštiny (v mandarinské verzi) se stane lingua franca. V Africe západní posílí jazyk hausa, ve východní hodně získá swahili. A v pacifické oblasti na roztroušených ostrovech bude mohutnit Tok Pisin, dříve znám jako Pidgin English, již nyní je jednou z úředních řečí zajímavé republiky Papua New Guinea. (V Pidgin verzi, "piano" vyzní ve smyslu "paní to bije, ono kvičí".) Nejvíc ale na váze, nejen v PNG, získává angličtina, jíž se dorozumívá jedna a půl miliardy pozemšťanů každý čtvrtý. Někteří prognostikové ale tvrdí, že v polovině tohoto nového století, angličtinu v počtu mluvčích přetrumfnou čínština a hindi. Mám potíže s představou, že by se tak mohlo stát v moderním světě techniky, vědy, komunikace. Snažte se psát čínským jazykem bez abecedy, pokuste se poslat telegram. Pro ekvivalent anglického "O.K." potřebují Číňané šest, případně i sedm znaků. Franština dominovala, zejména ve světě diplomacie a kultury, po víc než jedno století. O tento primát ji angličtina dokonale připravila. Už jen dvě procenta pozemšťanů mluví plynně francouzsky. Pokusy bránit se takovému stavu věcí se podobají snaze postavit se proti záplavě s dětským kyblíčkem. V kanadském frankofonním Quebecu policejní jednotky, pověřené potíráním kriminality jazykové, konfiskují papírové pytlíky firmy Dunkin Donuts, poněvadž její kobližky nejsou označeny slovem CHARCUTERIES. Tažení lingvistických puristú, pogrom proti kobližkám, bude třeba zdárně pokračovat, ale přece jenom s menším dopadem než je skutečnost, že dvě třetiny francouzských vědců publikují své poznatky anglicky. V Německu tak činí 83 procent chemiků a 98 procent fyziků. Čeští vědci se rovněž přizpůsobují. Ve Skandinávii a Holandsku angličtina již není cizím, ale druhým jazykem země. Zahraniční pozorovatelé vesměs chválí pokrok již méně monolingvální České republiky, v kontrastu s jinými postkomunistickými státy. Milerád tak uvěřím při pomyšlení na maďarské sousedy, břemeno s jejich mateřštinou. Trávím už většinu života v anglicky mluvícím prostředí, tímto jazykem také píšu, v něm i sním a dělám si mentální poznámky. Snad o to víc jsem alergický na zasviňování češtiny zbytečnými, jakkoliv módními anglicismy, amerikanismy, jimiž se stáváme prediktabilní, perpetuální, asertivní, aprehensivní. Uvědomuji si ovšem praktičnost a třeba i nutnost přebírání terminologie v oblasti novot, kde se s kompjútrem, internetem, em a tak dlouze dále, bez anglické terminologie aspoň prozatím neobejdeme. I insulární (anglicismus!) a tradičně sveřepě monolingvální Japonci se přizpůsobují. Do ruky berou MAUSU (myš) probudit k akci KONPYUTAA (kompjutr) a v případě potřeby budou listovat v MANYUARU (manuál). Nejen to: angličtina už začíná ovlivňovat i japonský syntax. Pokračování příště Zdroj: www. otaulc.com Prosím, aby paní Ing. Alena Soukupová, roz. Metelková z Teplic, žijící ve Vancouveru, B.C., se ozvala Evě Kellner na

20 Čtenáři knih Ireny Douskové si určitě pamatují postavu Helenky, baculaté žákyně druhé třídy obecné školy v knize Hrdý Budžes, která se potýkala se školními problémy, se spolužáky a nechápala život za husákovské normalizace. V knize Oněgin byl Rusák se z Helenky stala štíhlá středoškolačka, která měla před maturitou, stala se rebelantkou a členkou přátelského studentského kroužku se zájmem o poezii. Ve třetí knížce o Heleně a její věrné kamarádce Jůlii, Darda, Irena Dousková uvádí Helenu jako dospělou ženu, vdanou a matku dvou dětí, herečku, která ale opět čelí vážným i drobným životním problémům a nejistotě v postkomunistické společnosti. Darda je pokračováním dvou předcházejících úspěšných příběhů, ale je to volné pokračování, které lze číst i bez znalosti těch dvou předcházejících knih. V Dardovi si Irena Dousková zachovala svůj typický tragikomický styl psaní v první osobě, ironizující komentáře o lidech a o událostech kolem Heleny. K tomu přidala vážnou sebereflexi, například když se Helena vyrovnává s tím, že ji po více než dvaceti letech manželství opustil manžel Jindřich Darda (podle něj dostala kniha titul). Jindřich si zase přišel pro nějaký svý věci. Pořád ještě si, přes moje prosby, neodnesl všechno. Chodí si pro ně po částech a dává si s tím na čas. Nejde o to, že bych ho bejvala chtěla vypakovat, naopak, já přece vůbec nechtěla, aby odešel. Na nic se mě neptal, postavil mě před hotovou věc... Jde o tu hroznou bolest, kterou mi působí. Je strašný se na to dívat. A o moc lepší to není, ani když někam schválně odejdu, pak se vrátím a další skříń je prázdná, ale ještě v ní zůstává ta vůně. Některé divadelní hry, ve kterých Helena hraje jí poskytují potěšení, je úspěšná v televizních seriálech, jindy se potýká s avantgardní hrou, která se jí nelíbí a odmítá v ní hrát. Přišla jsem ze zkoušky celá otrávená. Byla to teprve první čtená, ale už ted vidím, jakej to bude vopruz... Napsala to Getruda Macek. To je taková rakouská levičácká hysterka... Bojuje s kapitalismem a s bílým mužem. Já bych jí přála žít pár let v těch našich někdejších socialistických sračkách. Krátce před Vánoci se k Heleně na ulici přitočila starší cikánka a po kratším rozhovoru jí řekla Panbuh vas miluje, uvidite. On na vas nezapomněl, uvidite, co krasneho se vam stane... A viděla jsem. Hned druhej den. Po běžným preventivním vyšetření prsou mi řekli, že mám rakovinu. Vyprávění o operaci, následující chemoterapii a ozařování poskytlo Douskové nejen nový námět, ale také nový stylistický nápad. Pokaždé, když Helena dostává infuzi či se podrobuje chemoterapii, čte si půvabné pohádky, které pro ni píše Jůlie, občas si sama vymýšlí zábavné básničky a průpovídky. A i když Helena čelí nejistotě zhoubné nemoci, její černý humor ji neopouští, pomáhá jí překonat úzkost a obavy před budoucností a osudem jejích dětí, pokud by rakovině podlehla. Ovšem, s ostatními pacienty v čekárně se raději vyprávění vyhýbá. Jen jsme se tak letmo dotkly očima. Nechtěla jsem, ani ona ne. Radši by zůstala neviditelnou. Pouštět se tady do rozhovoru je riziko. Nepustit se do něj, když o to někdo stojí, by byla zpupnost. Nebo zbabělost. Jakkoli pochopitelná. Darda se nejen odehrává v současné době, Dousková si také všímá a komentuje soudobé události z domácího i mezinárodního světa a politiky. Například si ráda povídá s přítelem své dcery o americkém presidentovi Obamovi, občas se v knize objeví narážky na soudobé události či osobnosti českého života, známé i nám mimo republiky. Pozornost si také zaslouží jazyk, jakým Irena Dousková píše. Podle ukázek z textu čtenář může vidět, že je to živý hovorový jazyk, novátorský a vždy zajímavý. V pasážích o setkání Heleny

21 s vietnamským obchodníkem a jeho manželkou Dousková zase humorně vystihla vietnamskou češtinu a to bez jakékoli povýšenosti či výsměchu. Jestli je Darda první setkání s Helenou a Jůlií nebo čtenář zná dvě předchozí knihy, je to v každém případě prima čtení. Irena Dousková dokáže čtenáře upoutat a psát i o vážných problémech s nadlehčením a humorem, střídá formy popisuje, vypráví, přidá humornou básničku a veselé i smutné pohádky. Věřím, že se Darda bude líbit i vám. Kniha je vázaná, má 193 stran a stojí $ Můžete si ji objednat v internetovém knihkupectví nebo telefonem Množství limitované. Jarmila Horná, Victoria, B.C. V sobotu 25. února v odpoledních hodinách výbor ČSSK ve Vacouveru uspořádal Dětský maškarní karneval. Připomněli jsme si tak bujaré veselí tradičních evropských masopustů. Sešli se tu víly, princezny, ninjové, batmani, piráti, spidermani, různá zvířátka. Renátka učí deti zdobiť medovníčky. Děti se pod vedením lesního strašidla (Eva Cyrani) nadšeně úcastnily spousty soutěží, aby tak sbíraly indicie, které je navigovali na cestě k pokladu. Při pohledu na vysněnou bedničku jim oči jen zářily a o poklad se spravedlivě rozdělily. S pomocí Renáty Francistyové se naučily slovenskému lidovému tanci, vyzdobily perníčky, zahrály si zábavné hry a točily se a skákaly do rytmů a tónů DJ Davida. Z rozzářených očí dětí se dalo vyčíst, že se dobře bavily. Dana Cline, člen ČSSK Eurofest 2012 Sobota, 26.May,2012, Swangard Stadium, Burnaby a.m p.m. České a slovenské združenie sa zúčastní Eurofestu prostredníctvom svojich kultúrnych stánkov pre obe republiky. Dětský den Nedele, 3.June, 2012, Locarno Beach Oslava se bude konat na Locarno Beach (at the foot of Discovery Street, North of 4th Avenue and NW Marine Drive, Van.) Začátek: 4:00PM Konec: 6:30 PM Vystúpi aj súbor Slávik a Dana Cline z Great Moravian Choir. Všechny děti jsou vítány česky, slovensky a anglicky mluvící Tesíme sa Vašu účasť!

22 Volejbal Nedele, , Spanish Banks, Vancouver Čas: hod Jestli máte zájem pomoci s přípravou, máte nějaký nápad a nebo jestli nám chcete jenom dát vědět, že se zúčastníte, zavolejte a nebo napište na: Zdenka: nebo czechrose@hotmail.com Těšíme se na Vaši hojnou účast! Připravujeme novinku! Výlet na Bowen Island Více info v příštím vydání.. Od minuleho mesiaca sa mozete s nami spojit aj cez Facebook alebo Twitter OZNAMY Oznámení rodičům Vážení rodiče, vzhledem k malému zájmu o letní tábor pro děti v srpnu 2012, bylo rozhodnuto výborem ČSSK tuto akci v letošním roce neuskutečnit. Grant pro tuto akci Sdružení od MZV ČR nedostalo. Pan Jakoubek, student právnické fakulty v Praze, bude v létě asi dva měsíce ve Vancouveru, má pracovní povolení a hledá jakoukoli práci. Pokud o nějaké víte, napište mne prosim na adresu <milos.zach@shaw.ca>, abychom mu pomohli. M.Z. Nenechajte si ujsť vystúpenie folklórneho súboru Dana Cline vystúpi aj na Eurofeste. Great Moravian Choir vystúpil počas veľkonočnej nedele s krásnymi melódiami od Josepha Hydna v slovenskom kostole v New Westminsteri.

23 Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně moudrým poroučí, prostá pravda je všem jenom pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, chci už být lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i Tobě. Pokud vás oslovila aktuálnost básně a ptáte se, který mladý talentovaný autor dokázal tak presně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak vězte, že to byl William Shakespeare a tento jeho sonet je starý čtyřista let. Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity, kultury, vztahů a čehokoli dalšího. Pravda je, že lidé jsou alespoň soudě podle velkého mistra pořád stejní. Tak hlavu vzhůru a nenechte se otrávit. Oldřiška Opatrná Did you know? Kdy se v Národním divadle v Praze uskutečnila slavná premiéra Rusalky? Napište nám na známou poštovní adresu. Správnou odpověď se dozvíte v příštím čísle. Rusalka v Chan Centre radostné překvapení! Rusalku jsem si dala k narozeninám. Protože nežiji ve Vancouveru, nebyla to záležitost jednoduchá: musela jsem požádat moje děvčata aby se mi dva dny postarala o czech books.com a syna, aby opatroval mou starou kočku Myšku a několikaměsíční zlobivé štěně Bonnie. Dále bylo třeba rezervovat ferry a hotel ve Vacouveru. Moje kamarádka Ann se nabídla že pojede na Rusalku se mnou. Na ferry jsme uvažovaly o tom, jaké to asi bude, když vstupenky stály jenom 35 dolarů. Čekalo nás radostné překvapení. Vyprodaný sál výborný orchestr, vizuálně pěkný set, báječné kostýmy, plné hlediště, obrovský chorus Když líbezná Rusalka (Rebecca Paulding) přestala zpívat, protože se musela vzdát svého hlasu, bylo mi to až líto, protože mě její křišťálový hlas přímo vtáhl do jejích citů k princovi. Mojí osobní hvězdou (a myslím, že jsem nebyla sama) byl vodník (Jihwan Cho). Uhranul mě nejen svým zjevem a mohutným hlubokým hlasem, ale hlavně svým hereckým výkonem, když například očima sledoval laškující vodní víly tančící kolem jezera. Největším překvapením bylo to, že se na opeře podílela více než stovka zpěváků, tanečníků a členů orchestru. Byla to rozsáhlá produkce. A byla to produkce opravdu báječná Vodník: Úbohá Rusalko bledá! Běda, běda, běda! Poor Pale Rusalka! Alas, alas, alas!

24 Rusalka: Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí. Měsíčku, postůj chvíli, řekni mi, kde je můj milý? Řekni mu, stříbrný měsíčku, mé že jej objímá rámě, aby si alespoň chviličku, vzpomenul ve snění na mě. Zasvěť mu do daleka řekni mu, kdo tu naň čeká! O mněli duše lidská sní, ať se tou vzpomínkou vzbudí! Měsíčku, nezhasni! Oh moon in the deep sky, your light sees far, you roam over the wide world, and peer into human dwellings. Oh moon, stay a while, tell me, where is my love? Tell him, silvery moon, that my arms enfold him, so that for at least a moment he ll remember me in his dream. Shine for him into the distance, tell him who awaits him here! If the human soul dreams of me may he awake with that thought! Jediný problém jsem viděla v překladu. Anglické titulky nevystihly děj, romantiku a drama Rusalky. Některá slova měla úplně jiný význam. I když opera působila celkově živě, pro moji kamarádku, která nemluví česky a děj Rusalky neznala, to byl důležitý nedostatek. Produkce to byla dlouhá více než tři hodiny ale i tak jsme něměly dost líbezné Dvořákovy hudby a zpěvu. O přestávkách a po ukončení jsem v chodbách divadla potkávala spoustu známých tváří. Škoda že to skončilo tak pozdě jako po každém podařeném představení jsme si chtěly sednout ke sklence vína a celý ten pěkný kulturní zážitek prodiskutovat. Rusalka na UBC byla opravdu pěkným dárkem k narozeninám. Celou cestu zpět do Victorie jsme nadšeně probíraly zdařilé představení. Bravo všem, kteří se na něm podíleli. Lenka Storzer, Victoria, BC, czech-books.com