Vychází dne Číslo 23

Transkript

1 Vychází dne Číslo 23

2 2 Předkrm ŠUP 23 Obsah Předkrm Uwaga, uwaga! Kronika Tábor Výří táborová výprava První poprázdninový kec Voda Ohře 2001 podzimní první Voda Ohře 2001 podzimní druhá.. 19 Kec o obojživelnících a plazech Orienťák Podzimní sraz Ze ŠUPlíku Goretex - ano či ne? NáŠUP Vrápenec - ano či ne? Bylo nebylo & bude nebude Proč čtu ŠUP Jedině v ŠUPu získám aktuální informace o společenském dění a nebudu zavalen fekáliemi, žumpou, splašky a stupidními výplody méněcenných nedostudovaných žurnalistických blbečků. Ještě malý dodatek k mému zápisu z tábora. Opravdu jen krátce. Bude to o Táborovém bodování. Prý jsem pro tento příspěvek ten pravý, když jsem bodování na táboře vedl. Tak tedy: Z prvních dní tábora se většinou ještě mnoho nepozná, ale iniciativa některých hošanů již může malinko pomoci při tipování vítěze či vítězů Táborové hry. Nejdříve zde vyčtu výsledky Ayůllů. V půlce tábora vypadalo pořadí takto Tihuanacové 376,25b; Kvímahonkové 364b; Masciové 354b; Sluncata z Coricanchy (čti: Korikanči) 343b. Na konci tábora však doznalo pořadí značných změn. A to následovně: 1. Sluncata z Coricanchi bodů 2. Tihuanacové - 812,5 bodů 3. Kvímahonkové bodů 4. Masciové - 767,5 bodů V pořadí jednotlivců se odehrával veliký boj o první místo a to mezi Sporýšem a Sovou. Musím uznat, že Sova finišoval opravdu urputně, ale nakonec uchvátil první místo Sporýš se 194 body, a Sova se svými 190 body se umístil na místě druhom. Další pořadí bylo: 3. Ahalbert 4. Kubula 5. Kexík 6. Pibižuch 7. Mungo 8. Hroch Kotul, Vrápenec, Baloun OMV, Štěpán 14. Qík 15. Tomáš 16. Kvíčala 17. Bambul 18. Křeček ( který přijel později ) Tak to by bylo k táboru ode mě všechno. P.S.: Ale řeknu Vám, bodování na táboře, no žádná slast Spočítal a zaznamenal Alfons

3 ŠUP 23 Předkrm 3 Uwaga, uwaga! Byl jsem mnou pověřen abych sepsal jakousi výzvu na některé členy, kteří si ještě neuvědomili, co jejich počínání vlastně způsobuje ostatním. Po předchozích domluvách nebo dokonce někdy tvrdých výhrůžkách, které se pohybovaly na hranici zabití popřípadě horších věcí, se jim nezdařilo uvědomit si možné následky. Nejprve bychom si měli říci, o koho jde. Tedy jinými slovy se obě vody nepodařilo Ondrovi, Petrovi a Kvíčalovi pochopit různé narážky na jejich neomalené chování, zejména po ránu. Vrcholu tito jmenovaní dosáhli na posledním srazu, kde ráno po slavnostním večeru spustili svůj obvyklý rituál už snad v pět hodin ráno. Tentokrát byli ještě posíleni Pibižuchem, který si s nimi nijak nezadá. Nejenže nereagovali na několik vstřícných slov k utišení, ale naopak neustále svůj výkon zvyšovali. Podařilo se jim tedy dosáhnout stavu, kdy byli vzhůru všichni ostatní, kteří měli naplánovaný delší odpočinek, než jen do pěti ráno. Cílem tohoto článku je naznačit hlavně těmto čtyřem jedincům (to neznamená, že se to nevztahuje na ostatní), aby každé ráno doma trénovali klidový stav. Pokud se jim to nepodaří, musím je také upozornit, že nervy ostatních nejsou nepřetrhnutelné a může (spíš musí ) přijít spravedlivá odměna za zdárně odvedenou práci. Tato odměna může nabývat různých podob: 1. Let do vody - v tomto případě je jedno, zda jsou jedinci ve spacáku, či nikoli (nebudou brány v potaz ani jiné výmluvy jako je rýma, kašel, protože pokud máte kašel a můžete řvát jak na lesy snesete i tu vodu). Tento způsob bude asi aplikován nejčastěji 2. Španělská bota - informace o této odměně na různých označených místech. 3. Roubík - znamená nasazení všech prostředků k tomu, aby dotyčný už ten den vůbec nepromluvil 4. Žhavení hlavy zvané Budík - informace ve filmovém archívu... atd. Zapsal Diki Tolik temná Dikiho výhružka na adresu Pytlíků. Zlověstné varování, zavánějící téměř Španělskou inkvizicí, je doufám dostatečnou hrozbou. Je samozřejmě otázka, zda bychom k výše uvedeným odměnám přikročili, ale nedoporučuji to zjišťovat! V každém případě přeji Pytlíkům, aby se jim podařilo chovat se k sobě navzájem ohleduplně. Ohleduplnost ocení i další členové oddílu (viz Dikiho příspěvek). Členství v oddíle není věc samozřejmá! Bylo zvykem, že nováček musel projevit jakousi elementární snahu, aby se v oddíle udržel. Nejde tady ani tak o bezchybné uvázání 100 různých uzlů na jediné uzlovačce během jediné minuty, ale o podmínky, které zvládne každý. Ovšem jen za předpokladu, projeví-li svou vůli. Tyto podmínky jsme před časem rozdělili do tří oblastí: 1. odříkání - po dobu cca 10 dnů musí pravidelně vykonávat nějakou nepříjemnou činnost. (Určí rádce. Například otužování ve studené vodě, úklid, nebo mytí nádobí, ) 2. čestné jednání a slušná mluva. Zde myslím není třeba komentář. 3. činnost - účastní se v hojné míře akcí oddílu. Tak se snažte! Musím přiznat, že drobné pokroky jsou patrné. Kvíčala občas stíhá zabalit věci do batohu, Ondra se dá občas přimět k pádlování. No ještě kdyby se Vám ( Pytlíkům) povedlo: Nebýt na sebe zlí. Nesnažit se vyniknout ponížením toho druhého. Nebýt zlomyslní. Nehodnotit odlišně sebe a ty druhé. Občas si i vzájemně pomoci. Kule

4 4 Kronika ŠUP Prohlížel jsem táborové fotky a nějak mi to nedalo a rozhodl jsem se ještě udělat takový malý přehled letošních táborových událostí a doplnit je fotkami. V sobotu 30. Června jsme se pokusili nastoupit do vlaku a obsadit rezervovaná místa. Ale ouha! Rezervace byla až na neděli! Kdybyste někdy plánovali podobný podnik a kupovali místenky tak vězte, že je třeba být při jednání s nádražáky obezřetnější! No do vlaku jsme se vešli. V Kaplici jsme tradičně vystupovali s Dvojkou (bývalý Foglarův oddíl). Byla to rychlá evakuace. Používali i okénka pro vyndávání zavazadel. Letos se všichni dozvídají první část legendy už cestou na tábořiště. Alfons přečte první část legendy a je tu i první úkol. Během prvního úkolu se mají sejít budoucí táborové družiny. Vlastně to budou ayuly! Jeden z ayulu má úkol předvádět nějakou činnost. Například: Vzít si na záda batoh, začít dřepovat nebo začít zpívat (Ahalbert). Ostatní mají na papírku napsáno najdi toho, co dřepuje, zpívá, Nastává čas pravdy: kdo bude s kým v družině? Táborníkům vstupují do očí slzy vděčnosti a obličeje se jim krabatí štěstím. Na tábořišti nás vítá Strach, Krup a Maďal. Dikobraz s Cukem již odjeli! Stavíme týpí a zubříka, kterého ušil Plác s Výry. V zubříku spí Plác s Tatouchem. Tábor 2001 Aha maká při dřevařské soutěži. Vedle spím já s Turbem v týpí, které jsme šili vloni. V Uáově týpí spí Maďal s Alfonsem. V řadě u lesa mají týpí nejdříve: Hroch, Sporýš, Bambul, Kex, Kubula, tedy Sluncata z Coricanchi (korikanči), pak Sova, Vrápenec,.Baloun, Štěpána, tedy Tihuanakové, pak Ahalbert, Mungo, Kvíčala, OMV, později i Křeček, tedy Kvímahomkové a nakonec Qík, Kotul, Tomáš, Pibižuch, tedy Masciové. Večer všichni spí již v týpí na svých postelích. V neděli se pouštíme do dalších táborových staveb. Alfons s Maďalem nám připravují maxistožár. Zaručeně největší ze všech táborových stožárů, které jsme za celou historii oddílu stavěli. Ahalbert hloubí jámu na stožár. Strach s Maďalem se věnují stavbě kamen. Krup nám na venkovním ohništi vaří polívku. Plác s Tatouchem velí stavebním pracem při budování kuchyně. Odpoledne nás opouští Strach a Krup. Začínají sloužit Sluncata. V noci již jsou noční hlídky. V pondělí vyráží Turbo do krámu, aby doplnil naše chabé zásoby jídla. Psík stále dokumentuje veškeré naše počínání na video. Vztyčujeme stožár. Při této akci se Sova pokusil o hrdinskou smrt pod stožárem. Byl však kamarády zahnán do bezpečí. Jestli to vyjde, tak vše uvidíte na táborovém videu. Ještě hrajeme přebíhačku aneb Pepa to za nás vyběhá. Odpoledne vyrážíme na

5 ŠUP 23 Kronika 5 louku pod Věžovatkama a hrajeme kolíky. který v ayulu Kvímahomků zatím zastupoval Křečka. Alfons si půjčuje sešit s deníkem táborových událostí. Deník je do této V úterý ráno na nástupu Tatouch vyhlašuje bojovnické zkoušky. Dopoledne roze- chvíle Kulem pravidelně doplňován. Sešit použije jako lenocha na psaní legendy. Tuto hráváme větší terénní hru Džungli. Budoucí Tihuanakové a Kule smaží obalo- skutečnost mistrně zapírá! Teprve po deseti dnech je deník u Alfonse odhalen! vané sýry. Přijíždí Vrápenec a OMV. Odpoledne jednotlivé ayuly vyráží na prů- Díky tomu nebudou další zápisy tak přesné. Možná budou i mírně nepřesné! zkum okolí. Cílem jsou následující čtyři místa: Odpoledne hrajeme Rojov, Brusnické chalupy, Přídolí a Cikán. Sporýš se hlásí na bdění, ale nakonec to vzdává. Nováčci vyráží ke křížku. Jediný, kdo slaví úspěch je Kubula. dobrou terénní hru - Zásobování obleženého města. Je třeba naházet do kruhu dostatek hadrákových koulí a nenechat se chytit obránci. Qík je velmi nebezpečný bojovník a je proto obráncem Alfonsem zahnán do hlu- Ve středu po nástupu vyhlašujeme dřevařskou soutěž. Tentokrát bokého lesa. se to obejde bez vyražených V pátek vyrábíme (Křečkových) zubů. Rádci staví své lamu Máriu pro pozdější lov. Lov lamy byl družstvo a tak nařezaného riskantní záležitostí! dřeva není málo. Konečně je čím topit ve sněmovním týpí. Někteří se pravidelně koupali v potoce po každém hodu. Večer Odpoledne prochází se jdeme koupat k Cikánovi. ayuly bludištěm. Potřebují k tomu zrcátko. Pohybují se však Cestou do tá- bora hrajeme při západu slunce na modelářském letišti fotbá- pozpátku! Je to nelehký úkol. Ke křížku lek. Hrajeme bez bot, Jestlipak já si nespletu pravou a levou. v noci došel Pibižuch, abychom jim nezničili zde cvičně nazývaný Cipísek. Baloun raději vzdává bdění. Ve čtvrtek stavíme družinové palouky = Cuzca. Ayul si má vybrat vhodné místo a zde si upravit plácek vhodný k poradám ayulu. Nejlepší Cuzco mají Sluncata! Ostatní ho ještě v průběhu několika dnů dodělávají! K obědu máme Alfonsovy gumové knedlíky s borůvkami. Je vedro a tak stavíme přehradu. Alfons s Maďalem se pokouší postavit saunu, ale jsou zahnáni silným sluncem do stínu. Odjíždí filmař Psík, trávník. V sobotu hrajeme IQ O. Pak doděláváme saunu, přehradu i saunový přístřešek tzv. klepadlo. Přijíždí Křeček a přiváží nám jablka a banány. Odpoledne někteří lezou s Alfonsem po skále. Pytlíci rozdělávají oheň. Plác organizuje střelbu z luku. Strašlivé vedro rozpoutá mezi táborníky strašlivou vodní bitvu. Při bitvě nezná nikdo bratra a nemilosrdně všechny polévá kotlíkem vody. Ušetřen není ani Ahalbert, který vyspával po bdění nebo z nějakého ji-

6 6 Kronika ŠUP 23 ného důvodu se neúčastnil bitvy. Rovněž na Sovu byl všemi mokrými podniknut nemilosrdný útok. Zbýval už jen Štěpán, který měl službu a byl pro vodu. Preventivně si nechává triko, kraťasy a boty za lávkou. Do tábora vstupuje jen ve slipech. Ví, co může očekávat. Pochopitelně se dočká studené sprchy. V přichází konečně dlouho očekávaná bouře. Padají dokonce kroupy. Večer se scházíme ve sněmovním týpí. Je neděle a tak nás Aha budí až v V poledne přebírají službu Masciové. Oblíbenou činností v týpí je výroba prstýnků z Alfonsových peruánských ořechů. Ořech je třeba uříznout pilkou na železo a vzniklý prstýnek vyhladit šmirglem. V pondělí jede Maďal nakoupit do Českého Krumlova. Vyhlašujeme zvláštní zkoušky. Jakési učení. Každý si může vybrat ke komu se přihlásí do učení. Ke mně se hlásí Baloun, Kex, Tomáš a Křeček. Během příštích dnů se jim opravdu podaří vyrobit hojivé masti z třezalky, řebříčku a kostivalu. Základem masti je většinou ovčí vosk = lanolin. Odpoledne pořádáme slalom s tyčí mezi stromy. V noci pak je noční hra. Je to Vysoká bačovská. Každý ayul si určí jednoho baču. Ostatní se poschovávají v hracím poli. Z hracího pole je může odvést pouze bača. Je-li některý hráč = ovce nepozorný, je sežrán = chycen rádcem = vlkem. Bačové se tedy musí snažit najít ovce dřív, než je najdou vlci. Pro dorozumívání s bačou byly povoleny jakési přírodní zvuky. A tak se v hracím poli Netrefil! ozývala kachna, nějaká sova a další nedefinovatelná zvířata. Kachna (tuším, že to byl Qík) ovšem neměla chybu! Noční hra patřila k vydařeným hrám. Úterý je ve znamení jednodenních výprav po ayulech. Plác jde se Sluncaty do Zlaté Koruny. Maďal jde s Kvímahomky k Vltavě, Turbo pak jde s Tihuanaky k Sv.Jánu. (Srabíci ani vltavíny nenašli!) (Pozn. Turbo: Ono taky hledejte šutry, které jste nikdy neviděli v lánech kukuřice a pšenice.) Tatouch pak jde s Mascii někam na jih. Já a Alfons se těšíme, co všechno stihneme udělat. Jako obvykle přijde realizační vystřízlivění. Příprava jídla a dalších maličkostí nám zabere téměř veškerý čas. Naštěstí Alfons stihne dopsat další část legendy. Po návratu ostatních je sauna. Středa. Naše řady se rozšířily o Jírovce. Zatímco Maďal s Qíkem a Hrochem poráží strom na správnou inckou bránu. (Bohužel se toto tesařské dílo na táboře nepodaří vztyčit. Příští rok však jistě zazáří v celé své kráse!) Musíme také postavit oheň večer je totiž první slavnostňák. Čertem byl asi Vrápenec. Plác jako přemysl zasekl potmě sekeru a zahájil první slavnostní oheň na tomto táboře. Čtvrtek a pátek jsou opět ve znamení výprav. Tentokrát jde o výpravy po pražských družinách. Scarabi jdou na Kleť a později lézt na skály. Špatníci jdou ve dvou skupinách na Rojov a Silniční domky. Pytlíci

7 ŠUP 23 Kronika 7 Fotbálek na letišti. jdou někam k Cikánovi. Výři jdou někam ke Svérázu. Při zpáteční cestě ztratí Ahalberta. Večer je sauna. Bohužel Ahalbert nestihne ani saunu. Po večerce konečně přichází Ahalbert. Jeho vyprávění o kravách, psech a rómských spoluobčanech vyvolávají salvy smíchu. Ahalbert totiž potkal krávu a tak se musel zdekovat a změnit směr cesty. Potkal ovšem také hodnou babičku, která ho pozvala na večeři. No nechám raději promluvit samotného Ahalberta: V sobotu odjíždí Jírovec zato však přijíždí Horác s rodinou. Půjčujeme Horácovi Davidovo týpko v kterém jako každý rok spí i s rodinou. V neděli si prohazujeme role. Rádci jsou v roli hupíků. Velké šéfy představují Aha, Sporýš, Sova a Qík. Maďal a Alfons jsou za neplechy během nástupu, hozeni do přehrádky. Vedení uspořádá soutěž v chůzi poslepu. Pouštíme lodičky z kůry. Jako správní hupíci slouží rádci i ve službě. (Doporučuji přečíst Alfonsův zápis v ŠUPu 22. Popisuje jak Qík měl z těchto pomocníků ve službě pocuchané nervy!) Zatímco Alfons s Maďalem jsou Ahalbertem propuštěni a jdou lézt na skály, my ostatní jdeme hrát kolíky na Věžovatky. Odcházíme a vypadá to na déšť. Na moji radu organizuje Kexík sázkovou kancelář. Sázíme se o polínka, kdo uhodne přesný čas kdy začne pršet. Nezačne vůbec a tak máme plný dřevník.. V noci hrajeme přístavy. Pondělí. Ráno se odpracovávají černé bedny. Kexík, který má službu na Tatouchovu radu chce zkonfiskovat dřevo ze sázek. To však se zdá Plácovi nečestné a hodí milého Kexíka do vody. Později si vysvětlujeme, jak kdo věc viděl a neshledá-

8 8 Kronika ŠUP 23 Takže IQ 0 má Vrápenec. váme Kexíkovo jednání tak nečestné. Plác se Kexovi omlouvá. Odpoledne přelézáme most = síť přes přehrádku. Pak ještě hrajeme v okolí sauny lesní golf. Naštěstí zde hoří saunový oheň a je možné se u něj ohřát. Pochopitelně je odpoledne sauna. Přijíždí Jana. Večer je posezení v týpí. V úterý je opět pod mrakem organizujeme úkolovou hru. Na milionáře. Sova je vyčerpán tak, že ani není později schopen štípat dřevo! Qík je vylákán z pozice milionáře a stažen o několik řad níže. Jana jede nakoupit kuřata. Středa je ve znamení příprav na smažení kuřat. Pochopitelně Maďal rozchodil své soustrojí s kardanovým převodem. Konečně přináší více užitku, než spotřebuje příprava stroje. Ještě před tím však hrajeme, vzadu za muldičkama na cestě, přechod mostu. Úkolem družiny je projít cestou, která je hlídaná vojáky = rádci. Po obědě odjíždí Jana. (Francis ) Opékání kuřat se odehrává za deště. Po kuřatech máme pro Qíka, Sporýše, Ahalberta a Sovu překvapení. Je jím noční výsadek. Tentokrát jde však spíše o legraci. Celá trasa, kterou mají ujít, je jen několik km dlouhá. Nicméně okamžik překvapení je dost silný! Odvádíme je se zavázanýma očima z tábora. Najednou uslyší startovat Horácovo auto. Qík pochopil a začíná se obávat nejhoršího. Při nastupování do auta se trochu brání. To již sedíme nacpáni vevnitř. Aha se snaží nahlas popisovat, kam si myslí, že jedem. Nicméně po chvíli se zcela ztratí. Qík cosi povídá o jakési nevolnosti z uzavřeného prostoru. Horác pouští hudbu. Hraje nám Nebeské jezdce, Houston a další country hity. Postupně vysazuji na různých místech všechny čtyři. Qík se bohužel, nebo snad bohudík potkává se Sporýšem a tak se nemusí bát cesty setmělým lesem. Prý, kdyby nepotkal Sporýše, tak v lese přespí! Nevím, ale bez spacáku by si to možná rozmyslel. Výsadek se docela vydařil! Hned za Qíkem se Sovo vstávej!

9 ŠUP 23 Kronika 9 Teď se těš Alfonsi! Sporýšem přichází do tábora Ahalbert následován Sovou. Čtvrtek začíná budováním smyku a závodem na tomto indiánském dopravním prostředku. Pak následuje cesta s průvodcem k Cikánovi. Jdu se Sluncaty a již za Malčicemi nás dostihuje první bouřka. Není rozhodně poslední. U Cikána potkáváme Alfonse s Maďalem. Jsou úplně promoklý. Poslední úsek rušíme. Příroda nám sama připravuje zkoušku naší odolnosti! Dáváme si věci do seníku a Sluncata staví stan. Stavím stan také. Maďal s Alfonsem rozdělávají za vytrvalého deště na cestě oheň. Dávají mu jméno Filip. Sušíme se u něj a vaříme na něm večeři. Kolem ohně natahujeme provazy a vytváříme přístřešek z celt. Postupně dojídáme miláno a jdeme spát. Maďal s Alfonsem odjíždí na kole do tábora. Pátek Další úkol je prostý, dojít co nejrychleji do tábora. Postupně se všichni přesunují mokrým lesem do tábora. V táboře Horác vypráví, jak včera při bouřce zachraňoval Mášu, děti, a hlavně naše týpí. Měl plný ruce práce! Následují poslední úkoly při hledání chrámu Yurac Rumi. Zajímavá byla praktická ukázka řešení úlohy s kotlíkama. Na co nejmenší počet přelití naměřit 4 litry vody pomocí třílitrového a pětilitrového kotlíku. Vrápenec se Sovou se marně pokoušel uříznou tenký plátek dřeva z cca 10 cm široké klády! Večer je slavnostní oheň. Zde vyhlašujeme výsledky hry. Je zde i Hlad a Krup. Přijeli večer před ohněm. A tak dochází i na Krupovo jumbo. Sobota je ve znamení bourání tábora. Ráno po rozcvičce trápí Hlad Kotula. Nějak se mu podaří překročit hranici žertu a Kotul se naštve. A již jsou oba od bahna.! Při mytí u přehrádky Maďal napraví narušenou rovnováhu spravedlnosti. Vychýlí Hladovu rovnováhu. Strčí ho i v šatech do přehrádky! Hlad pak dopoledne suší svůj aktivační klíč k autu a doufá, že se mu podaří zítra s autem (a našimi věcmi) odjet. Podařilo se! Letos nosíme sbalené věci rovnou Hladovi do auta. Večer je poslední sauna (byla super!) a také cesta ke křížku pro nováčky. Po sauně odjíždí Tomáš. Křížek se příliš nevydaří. Všichni si křížek raději schovají na příště! Jejich věc. Nakonec je to souboj se strachem, který musí vybojovat každý sám. Je třeba nenechat se ovládnout Strachem! A trénink této dovednosti nováčkům jistě prospěje. Neděle bouráme stožár a je definitivní konec tábora. Cesta na nádraží je podporována motorizovaným Hladem a dvěma bicyklisty Alfonsem a Maďalem. Vlak stíháme! V Praze děláme kolečko a Maďal, Qík s kamarádem (možná to byl nějaký jeho příbuzný ) Ahalbert, Turbo, Sova, Tatouch, Plác, Krup, Hlad, Kule, jdou ještě vyložit věci z auta. A je to! Někdy později ještě budeme muset uklidit klubovnu. Zapsal Kule

10 10 Kronika ŠUP 23 Výří táborová výprava 2001 Malčice - Svéraz a zpět Tento zápis píšu až na konci října, takže v něm možná budou chybět některé menší události, jež se během naší táborové výpravy staly. Co si však ještě pamatuju, to se vám pokusím zde vylíčit, a to co nejlépe. Jak jsem se dočetl v zápisu z tábora, družiny opustily poklidné Malčické údolí někdy uprostřed, tzn. kolem desátého (?) dne tábora. Plác řekl, že Výry pošle samotné a příští den se s nimi sejde ve vesničce Svéraz; vzdušnou čarou je to od tábora asi 10km. Naše družinka se vybatolila z tábora pozdě odpoledne přibližně v tomto složení: Vrápenec, Sporýš, Hroch, Křeček a Ahalbert. Šli jsme po asfaltce do Přídolí a tam přemluvili zaměstnance samošky, která právě zavřela, aby nám ještě něco menšího prodali. Když jsme na lavičce na návsi zkonzumovali většinu nakupčených zásob, byl již podvečer. V hrubých rysech jsme si načrtli naši budoucí trasu a odešli po malé silničce směrem na vesničku Spolí. Ve Spolí jsme opět něco pojedli a než jsme odešli, pěkně jsme si poklábosili s pánem, co nás tam načapal. Šli jsme dál skrz tu vesničku a jedné paní se zeptali na cestu. Vyprovodila nás z vesnice na louku ve svahu, který vedl dolů k Vltavě, a ukázala, kudy se A jéje - vodička!! dostaneme přes řeku. Jen tak mimochodem prohodila, že nedaleko jsou výborné třešně, rozloučila se s námi a odešla zpět. Navzdory našemu výraznému časovému skluzu se valná většina družiny (jednotlivce ani nebudu jmenovat) rozeběhla k nedaleko rostoucí velké třešni, a strávila tam spoustu drahocenného času. Přibližně ve tři čtvrtě na sedm (!!) večer se zmíněná skupinka třešňožroutů uráčila se vrátit a říct, že klidně můžeme pokračovat v cestě. Na tovární most přes Vltavu jsme se dostali vcelku hladce. Přešli jsme jej a zahli doleva. Byla tu nějaká téměř nevyužívaná slepá trať, po ní jsme ťapali asi půl kilometru, ale pak jsme přešli na silnici z Vyššího Brodu do Českého Krumlova. Provoz tu byl dost hustý a tma už také pomalu houstla, takže se rozhodlo, že odbočíme, a to doprava do svahu. Jak jsme tak šli, lesní cesta nás zavedla do obce Hašlovice (Pokud vám nevadí věčně štěkající psi, všudypřítomné mazlavé bahno nebo vysoce koncentrovaný zápach hnoje, doporučuji ostatním na další táborovou výpravu; činžák jak vykrojený z městské blokové zástavby a obrovské polorozbořené statky ve mně vzbudily zajímavé pocity. Tolik moje dojmy z Hašlovic. Možná vám to nemusí připadat tak zvláštní, ale když už tenhle zápis píšu, přišlo mi škoda si zase jednou neublinknout).

11 ŠUP 23 Kronika 11 Byla tma. Pokračovali jsme jižním směrem po polní cestě, přešli potůček a zastavili se. Nějak jsme se nemohli dohodnout, zda bychom to měli někde zapíchnout, či ne, a jestli ano, tak kde, a jestli ne, tak kam jít dál. Z asi čtyř možných místeček bylo vybráno to nejhnusnější. Na kraji řepkového pole, asi 50m od cesty, jsme shodili bágly a vybalili stan; Vrápenec a Ahalbert šli na dřevo, zbytek stavěl tropiko a kopal ohniště. Když se ti dva vrátili, Sporýš s Hrochem a Křečkem leželi v tropiku, které tím zcela zaplnili, a řekli, že oheň asi dělat nebudem. A co večeře? Bude studená. Chroupali jsme tedy sójový granulát a nějaké rohlíky z Přídolí. Zkoušeli jsme také sníst syrová kolínka, ale nějak to nešlo, tak jsme toho nechali. Tím nechci říct, že to, že jsme byli bez ohně, byla jen a pouze jejich vina, ale když někdo řekne, že vykope ohniště, tak by to snad mohl provést, a ne, že když zrovna předstírá, že hřání se u ohně ho nebaví, vykašle se na ohniště a půjde si radši vybalit věci do stanu. Nicméně vinu na tom máme asi všichni. Taky mi nějak nevychází, že pět lidí se do našeho tropika nevešlo (vy se sem už nevejdete? to je divný. já už se posunout nemůžu, tak si to tam nějak zařiďte...), přitom si matně pamatuju, že na jednom závěrečňáku se nás v jednom stanu tísnilo určitě víc, a vešli jsme se. Nebo zas někdo spal venku? Možná, že si to špatně pamatuju a bylo to jinak. Víc dojmů ve mně už pravděpodobně nezůstalo, takže přestanu s poznámkami o našem prvním noclehu a přesunu se do dalšího dne. Ráno jsme nejspíš nedělali nic, o čem by bylo třeba referovat v Šupu. Měli jsme v plánu dostat se konečně do Svérazu, protože sraz s Plácem byl domluven na deset hodin u tamního kostela. Šli jsme po nějaké silnici, zahnuli doleva a absolvovali asi půkilometrové prudké stoupání. Na vrcholku kopce stál Svéraz; kostel byl vidět už z dálky. Pod velkým stromem u hřbitovní zdi jsme se rozvalili a papali něco xnědku. Za malou chviličku nás tam našel Plác. Popovídali jsme si o zážitcích z předešlého dne, něco pojedli a pak navždy odešli ze Svérazu. Sešli jsme ze svahu jižním směrem do údolí nějakého potoka, jehož jméno neznám, tady cesta zašla do lesa a začala prudce stoupat. Ahalbert se malinko zatoulal, ale naštěstí jsme se za nějakou chvíli opět shledali, a to nedaleko od vrcholu Hrubec. To musíte 25 cm doprava a pak doleva pod úhlem 45 a nakonec mírně nahoru... Byl tu pěkný rozhled na jih. Našli jsme asfaltku, jež vedla skrz další údolíčko na protější vrch, kde stály (a ještě tam stojí) vesnice Malšín a Ostrov. Natrhali jsme lipové květy na čaj do šátku, který jsem potom úspěšně ztratil. Než jsme došli do vsi, dali jsme si na pěkné pastvině, co byla vedle,

12 12 Kronika ŠUP 23 chutný obídek (už přesně nevím, co bylo; měli jsme k tomu ale plnou láhev kečupu, vypili jsme asi polovinu). Po obědě jsme se přesunuli na malšínskou náves. V potravinách, které tam stály a kde měli ještě starou pokladnu na ruční pohon, jsme si něco nakupčili a o dobrůtky se rozdělili (na podrobnosti se zeptejte Křečka). Z Malšína měla naše cesta vést po silnici na obec Větrná a pak dál k Vltavě. Tu bylo třeba přebrodit a přes Lověšické Rovně se dostat do tábora. Byl to ještě pořádný kus, nebo, chcete-li přesněji, cca 55 kousků. Bylo nejspíš něco kolem patnácté hodiny odpolední a nám nezbývalo než vyjít po zmíněné trase. Bylo to pořád skopce. Ahalbert šel poslední a hlídal, aby se nikdo neztrácel příliš dozadu. A jak se blížila křižovatka v Branné (ale pořád ještě byla dost daleko), Ahalbert stále více jedl jahody, kterých tu byla spousta, a byl čím dál tím víc vzadu. A tady se naše cesty rozdvojily. Já vám povím o té mojí, na podrobnosti ohledně cesty ostatních Výrů a Pláce do tábora se zeptejte někoho z nich. Jahody byly výborné, zároveň mě ale něco nutilo jít rychleji, abych dohnal ostatní. Přidal jsem tedy do kroku. Silnice se táhla mírně se svažujícím údolím Brennerského potoka; provoz byl mírný, obloha vyjasněná, ale mně nedocházelo, proč jsem svou družinu ještě nedostihl, když jsem musel od posledních jahod ujít několik kiláků.kdyby někde odbočili, určitě by na mne počkali, řekl jsem si, a s touto domněnkou jsem došel v 17:00 na křižovatku s rušnou silnicí Nahoru to Sovovi jde, dolu už je to horší. z Krumlova do Vyššího Brodu. Nedaleko ústila do Vltavy Branná, stál tu motorest, rozsáhlá chatařská kolonie, brod přes Vltavu byl na dohled, mládež se tu s nastávajícím večerem srocovala, ale Plác s Výry nikde. Chvíli jsem zkoumal mapu (správný zálesák má vždy mapu s sebou, správný ahalbert naštěstí taky) a došel k závěru, že před pěti kilometry nejspíš odbočili doprava na žlutou značku, vystoupali na kopec a teď tam někde čekají. Ve skutečnosti jsme něco takového zmiňovali už v Malšíně, ale já jsem asi nedával pozor, když se řeklo, že přejdeme hřbet a Vltavu přebrodíme kousek výš. Proč mi ale na silnici nenapsali alespoň šipku? Jak jsem tak stál u té křižovatky, čas plynul a já jsem se nějak rozhodl nechat tu vzkaz, jít zpátky 5km, odbočit a najít ostatní, jak se válejí pod starou lipou v Běleni (je to na mapě). Tak jsem šel. Na silnici jsem občas napsal něco jako Aha tudy> 17:25, ale asi to nebylo k ničemu. Odbočku jsem našel kolem v půl šesté. Na silnici šipky byly, ale na druhé straně, než jsem předtím šel, takže jsem si jich nevšiml. Vystoupal jsem mírný kopeček do obce Běleň. Lípa tu opravdu byla, ale pochopitelně jsem tu nikoho nenašel. Rozhodl jsem se jít dál po žluté, vedla nahoru podél pole, potom zahnula do lesa. Potkal jsem nějaké lidi. Zeptal jsem se jich na skupinku 6 lidí s báglama a oni mi řekli, že nějací turisti šli nahoru a nechali mi šipky. Já jsem je na oplátku ujistil, že nejde o žádnou bojovku, že jsem se jim prostě a jednoduše ztratil.

13 ŠUP 23 Kronika 13 Pak jsme se rozloučili a já pokračoval nahoru. Najednou jsem se ocitl v sedle. Značka vedla po cestě někam úplně jinam, než jsem chtěl jít. Hledal jsem šipky, ale našel jsem jen rozkopané kusy kůry. Rozeznat směr, který ukazovaly, když ještě byly šipkami, bylo nemožné, a tím pádem jsem byl jaxe říká nahraný. V tu chvíli mě bohužel nenapadlo nic lepšího, než jít polem, které bylo poblíž, uzavřené ze všech stran lesem, a tak se dostat k řece, případně najít zbytek výpravy. Nikdo tam nebyl. Zato mě ale pořádně vyděsil pes, kterého jsem sice neviděl, ale zato byl slyšet hrůzný štěkot, vzdálený odhadem ne víc než 30m. Stál jsem jako přikován u jednoho ze stromů, jež tam rostly, ale za cca deset minut jsem sebral všechnu odvahu a pelášil na druhou stranu do lesa. Teď jsem si řekl, že se na ostatní Výry i s Plácem vykašlu a půjdu rovnou do tábora sám. Stejně bych je nenašel, oni se tam dostanou i beze mě ;-] a já bez nich možná taky byly hlavní důvody, proč jsem se tak rozhodl. V tom jsem uviděl, jak se asi dvacet metrů přede mnou pase kráva. Okamžitě jsem si vybavil všechny historky a poučky, které jsem kdy slyšel o rozzuřených kravách a nechráněných kolemjdoucích, a když se k tomu přidal pocit ze štěkajícího trhače, který ve mě ještě doutnal, zahnul jsem do nejbližšího hustníku a utíkal pryč. Za pár minut jsem se dostal na cestu. Zorientoval jsem se v mapě a zjistil, že se můžu pohodlně dostat zpátky na křižovatku. Na mou známou křižovatku jsem došel, když odbila sedmá hodina. Vzkaz tu ještě ležel. Už je na čase, abych se nějak (jakkoliv) dostal do tábora, řekl jsem si. Měl jsem plné zuby všech dobrodružství a nočních překvapení, takže jsem z pomyslného seznamu možností rovnou vyškrtnul Lověšické Rovně, protože to tam neznám, a je to tak rozlehlá oblast, že jsem se do ní raději nepouštěl. Jít po silnici do Větřní a odtamtud stejnou trasou, jako jsme šli tam? To mě také nějak neláká... Qík při výrobě udajně nehořlavého plavidla

14 14 Kronika ŠUP 23 Nakonec mi vyšlo, že asi půjdu do Zátoně, tam přes most, po cestě do Práčova, Přídolí a tam už nějak trefím. To bude asi nejlepší, protože jsem tam už jednou šel, je to pořád rovně, je tam i trochu vidět... atd.. Na silnici jsem napsal (zcela zbytečně) Aha Zátoň> 19:15, v nejbližším motorestu se napil vody, nechal tam omylem hrneček a vyrazil. V Zátoni jsem byl za chvíli. Mezitím se setmělo. Vystoupal jsem po asfaltce na pláň, která se tu táhne ze severu na jih. Červená značka tu vede po pohodlné cestě do Spolí a pak dál do Krumlova. Došel jsem k vrátnici tovární skládky. Paní, která tu hlídala, mě uviděla, jak si to tudy vykračuju nocí, a dala se se mnou do řeči. Vyprávěla mi, že pochází ze slovenských hor, že pracovala dvacet let v papírně ve Větřní a teď že tady hlídá skládku. Když jsem jí vyložil svůj osud, znenadání mě pozvala dovnitř do vrátnice. Tam bylo příjemné teplo. Paní hlídačka mi dala povidlový knedlík s čajem a řekla, že je to půlka její zásoby na jednu noc. Pak jsme si různě povídali, já jsem se dozvěděl, že tam bude nějaké mezinárodní mistrovství v jízdě na motokárách a že kvůli tomu její syn se sekačkou vysekává trávu u okolních silniček. Bylo přibližně půl jedenácté, když jsem pěkně poděkoval, rozloučil se a odešel dál na Přídolí. S knedlíkem v břiše se mi šlo hned lépe, nejspíš protože jsem od dvou hodin odpoledne nejedl. Ponořen do těchto a podobných úvah jsem minul Práčov. Když jsem to později líčil ostatním, řekl jsem doslova, že místní cikáni se tam hřáli u ohníčku, tak jsem je radši moc neprudil a šel dál. Ta věta se jim moc líbila. A když jsem teda byl za Práčovem, řekl jsem si, že do Přídolí je to už jenom 9 kousků. V Přídolí, přesněji na křižovatce se silnicí na Silniční Domky, jsem zahnul doprava. Ale moje domněnka, že odbočku do Sedlice najdu i potmě, byla nejspíš mylná. Alespoň můj první pokus byl neúspěšný; šel jsem tedy zpátky na kraj vesnice, pod lampu jsem rozbalil mapu a zjistil, že je to ještě o něco dál. Napodruhé jsem se již trefil. V noci se v lese chodí hůř než na pláni, ale jde to, a cestu jsem navíc naštěstí již docela znal. Trochu mě vyděsilo, že jsem slyšel nalevo kroky a střelbu z pušky, ale nejspíš je to nesmysl. O něco později se mi zase zdálo, že spousta lidí chodí lesem s baterkami a někoho hledá, ale pak jsem si uvědomil, že to vidím lampy vzdálených vesnic, jak probleskují mezi stromy. Přešel jsem Malčický potok, vyšel kousek nahoru, odbočil na pěšinu a s několika menšími obtížemi (bažinka, smrčky,...) nakonec stanul na táborovém náměstíčku. Bylo asi 23:30. Kulecí a Alfonsovo týpko byly ještě vzhůru. Vyprávěl jsem jim zhruba to samé, co jste zrovna přečetli. Velice je pobavilo moje setkání s krávou a s Práčovem i spousta dalších věcí. Potom jsem se trochu najedl a šel spát. Ráno jsem se shledal s Výry a s Plácem. Vyzvídal jsem, kudy šli, prý přes brod u Jistebníku (!) a pak přes Lověšické Rovně. Prý si mysleli, že to někde zalomím a ráno to dojdu. Také jsem si to myslel, ale vždycky jsem si řekl, že ještě půjdu, a tak jsem to nakonec došel ještě týž den. Kdybych se v těch pět hodin v Branné nepouštěl zpátky a neztratil tak dvě hodiny, mohl jsem je potkat (byli tam hodinu po mně), ale na druhou stranu by se mi nedostalo pohostinství od paní hlídačky. Všechno tedy nakonec dobře dopadlo, což je ten nejlepší závěr, jaký si můžeme přát, nemyslíte? Ahalbert. Uff! Ahalbert je a byl vždy zdrojem nějakého dobrodružství. Ani tentokrát nezklamal. Alespoň na jednu věc je spolehnutí - Ahalbert se v mapě vyzná. Ještě že došel večer do tábora. Asi bychom neměli klidnou noc. Šance najít Ahalberta v noci někde v okruhu 30 km od tábora, bez pomoci policie, byly nulové. Ještě že přišel večer a někde to nezalomil! pozn. KTH

15 ŠUP 23 Kronika září 2001 Kec začal jako vždycky asi kolem 5-té hodiny odpolední. Kule tentokrát přinesl promítačku z práce na kterou jsme napojili Psíkovu kameru s videem Všichni jsme se těšili na pohyblivé obrázky z tábora, ale asi po dvaceti minutách propojování, přepojování, hádání, zmatkování a distancování se od toho jsme začali mít pocit, že z toho nic nebude. Když tu náhle první prokmitnutí obrázků a náhle vše fungovalo a my jsme mohli skouknout Psíkovo profi-video s dokonalými (alespoň pro neznalce jako jsem já) efekty. Abych řekl pravdu moc si to nepamatuju, ale věřim První poprázdninový kec tomu, že jsme pak pařili nějaké malé gamesky. Ke konci přišli Alfons s Maďálem a přinesli vlastnoručně vyrobený, upečený a donesený borůvkový koláč ze zbytků borůvek nasbíraných na táboře. Nutno upozornit že koláč dělali poprvé a na začátečníky to nebylo špatné. Všichni si jej vychvalovali a když někteří začali odcházet domů a koláče bylo ještě dost někteří jedinci, jako například já, svedli lítý boj o to, kdo toho koláče sní víc. Po snědení i těch nejmenších drobečků se i ti největší bojovníci odebrali do svých domovů Hroch To jsem zvědavej, kdy ten Maďal spadne. Dolina triglavských jezer. Diapozitiv z letošního pu táku v Slovinsku.

16 16 Kronika ŠUP 23 Voda Ohře 2001 podzimní první září 2001 Jelikož jsem autorem obou článků o podzimních vodách, rád bych Vás upozornil, že se dá předpokládat korektura Kuleho (popřípadě, když se k tomu dostane, tak i Tatoucha), který si určitě nenechá ujít příležitost a začne mi do článku ještě před tiskem z pozice vydavatele (nebo korektora?) vkládat jakési jeho poznámky, kterými se snaží nějaké věci upřesnit (pravděpodobně narážky na jeho osobu apod.) či ozdobit (narážky taky na někoho jiného nebo přímo na mě ). Proto Vás prosím, abyste si těchto nepovolených vložek nevšímali a tyto vložené pasáže přeskakovali. (pokud by se Vám nelíbil sloh nebo slova vyjádřená v hovorové češtině, tak to dejte řádně najevo a já budu příště psát spisovně). Děkuji za pozornost a přeji pěkné počtení povedená trojka zezačátku sice seděla a jen tak lehce se pošťuchovala, což se dalo ještě ukočírovat. Jen co ale bylo kupé vyprázdněno lidmi, kteří vystoupili z vlaku v Plzni (kde mimochodem pěkně lilo), tak se do toho dali. Rvali se pořád v chodbičce a zároveň tam vytírali podlahu, aby tam bylo čisto. Chuť vyhodit je z okna v nás jen rostla. Bohužel se jim podařilo se vždycky na něco vymluvit, takže jenom pořád dřepovali za nějaká nevhodná slova. Vystupovali jsme v Chebu, což vlastně znamená, že jsme jeli vlakem z konečné na konečnou (je to asi poprvé, co sem jel z konce na druhý konec něčím jiným než metrem ). V Chebu jsem trochu udělal paniku, že vlak jede za tři minuty, ale seknul Pátek Sešli jsme se na Hlavním nádraží asi tak v 16 hodin 11 minut a 35 sekund celkem přesně. Bylo nás tam asi tak 13, možná víc. Protože ale například Skorec, který s námi jak je rok dlouhý (nebo možná uherský rok dlouhý???) nikde nebyl, tak se mu asi z nás udělalo zle a říkal, že radši půjde s maminkou domů a s námi že nepojede. Tak jsme od něho a od dalších odpadlíků (Kubula a jemu podobní) vzali jídlo a loďák a vyrazili jsme po krátkém čekání na Maďala, který kupoval lístky, na vlak. Ve vlaku jsme se rozdělili do pár kupátek. Já si sednul kromě s Cukem ještě s Petrem, Ondrou a Kvíčalou pocházejících z Tarbíků (Turbíšů..?? Pytlíků! pozn. KTH). To jsem ještě ale nevěděl, co jsou zač a jaká to byla megachyba. Cuk se sice snažil spát, ale to se mu podařilo jen asi do Prahy Smíchova. Ta Uff, ten Vrápenec mi zase dal. jsem se jen o hodinu. Tak jsme trávili ten čas v nádražní hale. Samozřejmě každý po svém Pytlíci by určitě skoupili krámek s hračkama, který stál uprostřed, ale byl bohužel zavřený, tak alespoň pokračovali ve rvaní. Krup přemluvil několik poflakujících se jedinců, aby se sním složili na noviny. Měli jen Právo, takže výběr nic moc. No ani ty noviny taky nic moc. Sedli jsme do vlaku asi ve čtvrt na deset a jeli dvě stanice do

17 ŠUP 23 Kronika 17 Vrápenec se řítí do záhuby. Nebanic. Když jsme vystoupili, začalo trochu zase pršet. Očekávali jsme, že příde Kule a Kvík (nebo alespoň Kule) nám říct, kde jsou, protože jeli s Kvíkovým bratrem s loděmi napřed. Bohužel na nádraží nikdo nebyl, tak jsme vyrazili směrem někam po silnici, který určil Tatouch. Někde u chatové oblasti jsme si dali pauzu a Tatouch hledal ještě s několika jedinci místo na spaní. Spali jsme kousek od chat. Sobota Ráno Maďal vysprintoval asi tři kiláky hledat Kuleho. Ten samozřejmě spal minulý den už od šesti a protože pršelo, tak se mu na nádraží nechtělo. Kule alespoň přivezl lodě, tak si to trochu vynahradil. Vyrazili jsme. Jeli jsme čtyři singly, protože nás bylo celkem jen čtrnáct a lodí bylo devět (umíte si to snad všichni spočítat ne?). Udělalo se celkem hezky, takže ani nevyšly předpovědi, které řikaly v televizi, že bude strašně hnusně. Při obědě jsme se snažili hrát trochu roastbeef, ale furt někdo odcházel pro chleba nebo se napít (takové povrchní nedůležité a k ničemu nepotřebné fyzické potřeby bych tvrdě potlačil..) tak to stálo za pěkný prd. Proto si prosím z toho vemte ponaučení pro příště. Po obědě jsme jeli skrz Sokolov, kde bylo fakt nádherně, protože voda tekla jako ďabol a bylo superpočasí. Konali se tam závody muškařů (?), který byli roztahaní podél vody asi tři kilometry. Myslím, že ale žádnej nic nechytil. K večíru jsme hledali místo na spaní asi v rozmezí dvaceti metrů, protože dál byla rezervace. Kule našel místo asi tak tři sta metrů na kopci nad řekou. Úžasnej výstup nahoru. Myslel jsem, že ho asi nahoře killnu. V lese kolem rostla spousta hub. Večer jsme vařili rejži a sojový maso. V noci byla snad nula, jelikož byla pěkná kosa. Neděle Brzo ráno přijeli myslivci a málem nám zajeli Maďala, který spal pod širákem, tudíž Retardovaný Vrápenec v zahnuté retardérce..

18 18 Kronika ŠUP 23 ho asi neviděli. Nasypali něco někam a odjeli. Nás všechny ostatní stejně vzbudili Turbíci, kteří bydleli v jednom stanu a strašně se tam rubali a k tomu ještě navíc řvali jako tuři. Ke snídani jako obvykle byl uvařen poridž. Vyrazili jsme celkem brzo. Za chvíli jsme dorazili do Lokte. První jez byl v poho, ale druhej nás celkem udivil. Byla tam sice šlajsna, ale byla do zatáčky. Po krátkém dohadování Krup sedl do lodi a sjel to. Tak jsme to sjeli všichni. Krátce na to Kule rozhodl, že se končí. Bohužel ale už sjel jez, nad kterým Krup sehnal nějaké místo u policistů, kde by se daly nechat lodě. Tak musel Kule vyrazit s Tatouchem někoho sehnat, kde je necháme. Byla to taková celkem rychlovka. Prckové vyrazili dopředu. My jsme rychle uklidili lodě a běželi za nima. Místo vlaku jel tudy autobus. Busák na nás ale musel čekat asi čtvrt hodiny, protože průvodčí na místním nádraží asi poprvé vypisoval slevenku na jízdenku, kterou jsme my vyžadovali. V autobuse se ukázal Vrápenec jako opravdový bratr, když tomu svému opravdovému sežral všechno, co mu Krup dal (například sušenky). V Novém Sedle jsme přesedli na vlak a jeli s ním do Chomutova. V tomto vlaku jsme obědvali. Naštěstí bylo jedno kupé úplně prázdné a tak jsme tam začali kuchtit. Měli jsme strašně chleba a pomazánkovejch másel. No prostě hody. Největší hladoví prudiči byli Cuk a Kvík. Se štěstím jsme to stihli akorát v mezičase, kdy byl průvodčí pryč, protože by ho asi kleplo, kdyby to viděl, co jsme tam udělali. V Chomutově jsme měli asi hodinu čas a tak jsme hráli Katányho. Poprvé sice Kule mafián nebyl, ale podruhý se odkopal a samozřejmě že byl. Ještě vlastně předtím Kule plašil, že nemůže nikde najít ten vlak a tak nevěděl jestli jede. Ve vlaku se vytvořily skupinky, které hrály různé hry. Jedna hrála Abalone, Kotul se stejným problémém. druhá Asociace atd. Pak se ještě hrála plácaná. Po zhruba šesti a půl nebo dokonce sedmi hodinách ve vlaku jsme dorazili na Hlavák asi v devět. Udělali jsme kolečko a rozešli se do vlastních van na pořádnou koupel. Zapsal DiKi Milý Dikobrazi, neber jméno Boží nadarmo do úst. Mé korektorské zásahy se vesměs omezují na opravu zjevně neúmyslných pravopisných chyb (v tomto článku jich nebylo více, než bys na prstech několika rukou napočítal). Věcné zásahy do textu neprovádím. Tatouch

19 ŠUP 23 Kronika 19 Voda Ohře 2001 podzimní druhá září 2001 Vážený čtenáři, pokud jsi ještě nečetli zápis z první vody nebo alespoň jeho úvod, prosím abys tak učinil ihned, nejlépe před čtením tohoto dalšího článku. Děkuji autor Znovu sem vychytal kupé s Pytlíkama, ale to už byl Turbo s námi, tak si je začal hnedka od začátku krotit. Ale stejně si myslim, že to nemá jednoduchý a nezvládá. Vlak neodjížděl v ale až v asi aby ten čas byl hezky symetrický. Samozřejmě se Pytlíci ve vlaku zase trochu rubali ale tentokrát to bylo slabší (nebo lepší..??). Do Mariánek jsme přijeli asi s půlhodinovým spožděním Čtvrtek Tentokrát jsme se sešli na Hlaváku už nezvykle brzo ve 14 hodin 14 minut 5 sekund. Tentokrát nás tam bylo jedenáct. Když Kule kupoval lístky, tak ne paní v okýnku, ale sám velký drážní počítač mu odmítl vydat jízdenky z Prahy do Lokte přes Mariánské lázně, tak mu dal lístky dva. Paní co stála za Kulem byla celkem nervózní a ani po opakovaných výzvách, že to bude na dlouho nepřestala remcat a nepřešla si do vedlejší fronty. Tentokrát z nás nikdo neodpadl a tak jsme šli na vlak. Kule se hnal na vlak do Norimberka a snažil se nás k tomu taky přemluvit. My se ale nedali a vlezli jsme do správného vlaku na Cheb. Tohle není Goblin, ale jak se jmenuje to nevíme. Hrad Loket a jen tak tak jsme se stihli přemístit do osobáku, který na nás už čekal. Tím jsme jeli asi dvě hodiny. Kule nás cestou udivoval svými přesnými výmysly o původu kláštera v Teplé (byl premonstrátský). Kdesi jsme přesedali na autobus. Tím jsme jeli asi další tři čtvrtě hodiny. V Lokti jsme vysedli a vydali se hledat kemp, který měl být kousek. V kempu se Kule nenápadně zeptal kolik chtějí za noc za osobu a pak jsme se (ne)- nápadně stejně odebrali mimo kemp, kde jsme to zapíchli. Turbo chvíli běhal po kopcích a hledal tyče. Pak jsme mu už skoro zoufalému museli s Krupem postavit stan, aby měl chudák kde spát. Pytlíky jsme chytře rozdělili tak, aby spal každý v jiném stanu a nemohli ráno tak ječet.

20 20 Kronika ŠUP 23 Pátek Ráno jsme dali ke snídani záviny a trochu se zabalili a vyrazili na prohlídku hradu Lokte. U batohů akorát zůstal Kvík a tvářil se, že je bude hlídat. U pokladny se Kule snažil ušetřit celých 10 Kč tím, že nechtěl průvodce. Paní v pokladně ho jaksi utřela a tak zahanbený pan inženýr musel zaplatit těch 10 korun navíc. (Vstupné pro děti a studenty bylo stejné, ať už s průvodcem, tak i bez něj. Jen pro dospělé to bylo o 10 Kč dražší. V celé naší skupině jsem tedy měl přispět na průvodce jen já! To jsem v žertu chtěl naznačit paní v pokladně. Ta však to jako žert nevzala a tak jsem raději zaplatil těch 10 Kč za průvodce pro všechny! pozn. KTH) Měli jsme samostatnou prohlídku 26 metrů vysoké věže, kde se Kule choval jako normální turista a chtěl lézt po renesanční kostře střechy. Mučírna a vězení v Loketských katakombách. Ještě že jsme byli na blízku my civilizovaní normální lidi. (No jo, nevěřte tomu! Jen jsem obdivoval složitost trámoví ve věži. pozn. KTH) Pak už na nás čekal mladý Quide (podle místní cedulky - jinak je to Guide a znamená to průvodce). Zpočátku mluvil o obci Lokti a hradu, které dostaly jméno podle tvaru řeky, která zde vytváří obrazec podobný ohnutému lokti (zde se blýsknul Kule, který tohle všechno věděl). Na blízku byly i dělové koule z dob švédského obléhání za třicetileté války a dva smírčí(?) kříže. Maďal jede Hubertus se Štěpánem. Na jediném velkém nádvoří je studna, která nejdříve studna nebyla a pak za doby Šliků byla prohloubena až pod hladinu Ohře a měří asi tak padesát metrů. Hrad byl založen někdy před rokem 1234 a měl románskou podobu. Dodnes se neví zda hrad postavili němci či češi. Na počátku 14 století se tu měla schovávat Eliška Přemyslovna, matka to Karla IV., před svým mužem Janem Lucemburským, který si