Gritsa Litochoro Prionia Priorina Refuge A (2100 m), nocleh na chatě h. 4. Pá 29.9 VHT kolo

Transkript

1 Termín: 26. září - 8. října 2006 Řecko na kole (13 dnů/ 8 dní dovolené, kolo 350 km / bus 4000km) Sraz: V úterý v Přerově, Kotkova 17 v hodin (možnost dovézt si věci už večer den předem po 19. hodině a přijet ráno polehku na kole). Odjezd: Hned po naložení. Návrat : V neděli (možnost opoždění). Pojištění: Na úraz, léčebné výlohy, odvoz a hmotnou zodpovědnost zajistí pořadatel u VZP, každý se zúčastní na vlastní nebezpečí! Stravování: Z vlastních zásob. Nocleh: 1x motel Srbsko, 9x kemp Řecko ve vlastních stanech, 2 noci na trajektu. Doprovod: Autobus pro 25 osob se 2 řidiči (6 řad sedadel, kola místo zadních sedadel). Záloha: Kč (na autobus a poplatky za dálnice, trajekt v Řecku, kempy, pojištění, symbol zájezdu, poštovné, telefony, mapy, ). Nutno zaplatit u pořadatele do V případě neúčasti se záloha nevrací, nutno si sehnat náhradníka. Sleva pro členy 500 Kč, pro vedoucího 1000 Kč, za sólo stan příplatek 500 Kč. Trasa: Denní cykloetapy jsou rozděleny na zpravidla 2 části po 30 km se srazem s autobusem. Každý si tedy rozhoduje sám podle námahy, délky úseku, počasí atd., zda pojede trasu celou či některé úseky absolvuje autobusem. Pořadatel si vyhrazuje právo změnit trasu podle situace (počasí, ). Den Datum Jak Etapy Km 1. Út 26.9 Bus Přerov Vyškov - Brno - Bratislava Budapešť Bělehrad - Krnjevo, motel St 27.9 Bus Krnjevo Niš Skopje - Gritsa, Camping Mikitas Čt 28.9 Bus VHT Gritsa Litochoro Prionia Priorina Refuge A (2100 m), nocleh na chatě 23 3 h. 4. Pá 29.9 VHT kolo Pokus o výstup na vrchol Mitikas (2 917 m) Gritsa - Platamonas, křižácký hrad - Dion, svaté místo starověké Makedonie 3+5 h. 5. So 30.9 Bus Kolo Bus 6. Ne 1.10 bus kolo 7. Po 2.10 bus kolo bus Gritsa, Camping Mikitas Gritsa Kalambaka Okruh kolem létajících klášterů Meteora, návštěva jednoho z nich Kalambaka Gato Gatzea, Camping Sikia Kato Gatzea Makrinitsa Makrinitsa - Hania - Kato Gatzea, Camping Sikia Kato Gatzea - Volos - Thermopyl, památník bitvy Lilea 176 Lilea Arachova - Delfy, nejslavnější svatyně Řecka, zasvěcená Apollónovi Kira 64 Kira - Athens, Camping Athens Út 3.10 pěšky Athens, antické památky (Akropolis, Agora a další), kemp St 4.10 Bus Kolo bus 10. Čt 4.10 Bus Kolo 11. Pá 6.10 Bus Kolo bus trajekt Athens - Korintský průplav Akrokorint, hrad Mykeny, vykopávky královského hradu, Lví, Epidaurus, nejzachovalejší antické divadlo na evropském kontinentu Epidavros - Tolo, Camping Lido Akrokorint Karoteny Karitena - kaňon řeky Luisios - Katerina, křižácký hrad Karitena - Oympia, Camping Diana Olympia, kolébka olympijských her, antický areál, kláštěr Mega Spileo Kalavrita, zubačková dráha Diakopto Diakopto - Patras trajekt Patras-Venice, 23:00 hod 12. So 7.10 Trajekt Patras Venice 13. Ne 8.10 Bus Venice Tarvisio Villach Graz Wiena Mikulov Brno Přerov 820 Nutné vybavení: Olomoucký kraj - sponzor turistického značení Platný pas (+ min. 3 měsíce). Kolo treking, cyklistická přilba, láhev na vodu, 2 náhradní duše, pumpa, základní klíče a zámek na kolo, pavouk na upnutí kola, sluneční brýle, skládací stolička do kempu, skládací stolek (pouze vybraní), provázek na sušení prádla, stan (po dvojcích), karimatka, spacák, plavky, na zavazadla tašky a kufry, ne krosny. Zápisné na akci (1 litr/os.), instantní táborák, pořadatel zajistí plechovková piva Zubr 10 (25 kartonů) za běžnou cenu a barevné plánky etap s kilometráží. Mapa Marco Polo Řecko 1: Vstupné na jeden klášteru Meteora 2Eur, Akropolis 8Eur, Delfy 6Eur, Olympia 6Eur, divadlo Eupidarius 4Eur. Pokyny: Pokud nebude určeno jinak, každý den se na trasu odjíždí v 8 hodin ráno. V kempu se kola z autobusu vykládají, aby se řidiči mohli pohodlně vyspat (autobus se zavírá ve 22 hodin). V ledničce v autobusu se budou chladit přednostně piva, nepočítejte proto s možností uložit si zde své potraviny. Vedoucí: Tomáš Beránek, tel , tom.beranek@volny.cz :49 1 Recko_2006_propozice

2 Řecká republika leží na nejjižnějším cípu Balkánského poloostrova a přináleží k ní více jak 1400 ostrovů v Jónském a Egej-ském moři. Povrch státu je většinou hornatý; nejrozsáhlejší horskou soustavou je Pindos, táhnoucí se v délce přes 180km severojižním směrem od Albánských hranic. Nejvyšší horou je posvátný Olymp (2917m.n.m.). V důsledku klimatických poměrů a geologického složení patří Řecká republika k nejsušším oblastem Evropy. Řeky jsou krátké a mají málo vody. Přirozená vegetační společenstva se zachovala jen na nejméně přístupných místech, přičemž jsou dokonale přizpůsobena dlouhotrvajícímu suchu. VIKOS-AOOS NATIONAL PARK Vylodění v řeckém přístavu Igumenitsa, kam nás přepravila z italského Brindisi společnost Fragline, je bezproblémové. Máme za sebou dlouhou cestu přes Rakousko a Itálii a trajekt přes Jaderské moře. Míříme dále do vnitrozemí. Přijíždíme k vesničce Kipi, ležící v samém srdci řecké provincie Epiros, která se stává východiskem našeho cykloputování. Začínáme prohlídkou zachovalých kamenných mostů v okolí a hned poté nám začíná první dlouhé stoupání. Pohybujeme se v nejdivočejší části pohoří Pindos, na úpatí vápencového masivu Mt.Timfi, jehož nejvyšší vrchol sahá do výše 2497m.n.m. Počasí nám přeje. Sluníčko svítí na obloze bez mráčku, vítr nám zatím neznepříjemňuje život a tepla je dost na to, abychom propotili dresy do poslední nitky. Na konci stoupání odkládáme kola a podnikáme pěší výšlap na vyhlídku do kaňonu průzračné říčky Vikos. Úchvatná podívaná, jež se nám tady naskýtá, bere dech. Kocháme se jedinečností této přírodní scenérie a ani se nám nechce dále. Ale čas je neúprosný, a tak znovu vyskakujeme do sedel a opájíme se rychlostí při cestě do vesničky Tsepelovo, kde končí náš první cyklistický den v Řecku. Tečkou na závěr je pak průzkum místní taverny, v níž naše české písničky v hrubém podání našich nevyzpívaných hrdel slaví mimořádný úspěch. Druhý den objíždíme masiv Mt.Timfi. Silnička se kroutí zalesněným úbočím chvíli nahoru, chvíli dolů a občas se také znenadání ztratí její asfaltový povrch a my jedeme po šotolině a štěrku. Ve vesničce Vrisochori zastavujeme u kamenné zvonice, abychom před následujícím těžkým úsekem dali trochu oddechnout znaveným svalům. Malou zapomenutou horskou vesničku příjezd cyklistů notně vzruší. Pod starým ořechem u zvonice se brzy scházejí starousedlíci a diskutují o tom, co se to vlastně v jejich vesničce děje. Rukama nohama jim vysvětlujeme odkud jsme, kam jedeme a proč zrovna na kolech. Panuje zde srdečná a veselá nálada, ale my musíme dál. Za Vrisochori končí asfalt a začíná adrenalinový sjezd po šotolině k řece Aoos. Brzdy dostávají pořádně zabrat. Jezdecká chyba či selhání techniky by měly katastrofální následky. Před námi se objevuje řeka Aoos. Přestože je zde položena provizorní lávka pro pěší mnozí z nás volí průjezd brodem v sedle kola. Bohužel ne každý si k přejezdu řeky vybral vhodné místo, a tak ponořeni až po převodníky do vod Aoosu nabíráme vodu do treter. Na druhé straně nám začíná další hrubé stoupání. Jak fantastický byl sjezd dolů k řece, tak je teď brutální výjezd od ní. Ke slovu přicházejí ty nejlehčí převody, které na kole vůbec máme; v mnoha úsecích jeté ze sedla i za cenu podhrabávání zadního kola. Konečně jsme na vrcholu. U soumařího napajedla sesedáme z kola a děkujeme bohu za vodu. Po chvilce odpočinku a nabrání nových sil se pouštíme dál. Přes vesničky Palioseli a Elefthero míříme do Konitsy. Asfaltová silnička zpočátku příjemně klesá, ale nevydrží to dlouho. Nezbývá než znovu řadit lehké převody. Stoupáme do bezejmenného sedla, odkud je nádherný pohled do údolí mezi masivy Mt.Timfi a Mt.Smolikas. Spouštíme se dolů do Konitsy. Konitsa je první městečko, kterým v tomto divokém kraji projíždíme. Řada obchodníků nabízí své zboží vyložené na ulici před krámky, majitelé taveren soupeří o naši přízeň a zvou k posezení, nechybí moderní klášter ani "politické centrum". Procházíme touto oázou civilizace a nasáváme plnými doušky místní atmosféru. Odpoledne se pomalinku nachyluje k večeru, a tak se pomalu rozhlížíme kam složíme hlavy. Nacházíme skvostný platanový háj jen pár metrů od hranice Vikos-Aoos National Park, kterou tvoří nádherný kamenný Voidomatis Old Bridge. Třetí den v Řecku nám začíná pod zataženou oblohou. Začínáme kamenitým výjezdem k vesničce Aristi. Zde se nám nabízejí dvě možnosti, jak pokračovat dál. Můžeme jet lehčí a kratší variantu k vísce Vikos, nebo náročnější a delší k vesničce Papingo. Obě možnosti slibují nádhernou podívanou do kaňonu řeky Vikos a malebnost kamenných vesniček. Podělujeme obě varianty stejně, někteří z nás jedou směrem na Vikos, jiní do Papinga. Sluníčko pomalu vylézá zpoza mraků a začíná hřát. Obě vesničky nabízejí malebné kamenné domky, úzké uličky a kvetoucí zahrady. Vychutnáváme klid polední ospalosti na "konci světa", abychom se poté vydali zpátky ke kamennému Voidomatis Old Bridge, kde jsme nechali náš doprovodný autobus. Nakládáme kola a připravujeme se na pětihodinový přejezd autobusem do oblasti Meteora. OBLAST METEORA Brzy ráno nás budí ptačí koncert. Zpěváčků je tolik, že se prostě nedá spát. Po lehké snídani vyrážíme za novými zážitky. Pohybujeme se v oblasti Meteora, která je známá svými těžko přístupnými kláštery v divokých slepencových skalách. V mohutném komplexu skalních věží a stěn bizarních tvarů se v 11.století začali usazovat mniši a poustevníci. Ve 14.století jim byla přiznána plná církevní autonomie a na těch nejnepřístupnějších místech začaly vznikat první kláštery. V 16.století jich bylo již dvacet čtyři, ale poté započal jejich úpadek. Dnes je funkčních pouze šest klášterů: Metamorphosis Megalo Meteoro, Varlaam, Roussanou, Agh.Nikolaos, Agh. Trias a Agh.Stephanos. Jsou významným centrem ortodoxní církve východu a lákadlem pro turisty z celého světa. Jsou i cílem naší dopolední etapy. Přes vesničku Kastraki se dostáváme do zužujícího se údolí s vysokými skalami a zdaleka viditelnými skalními dutinami a jeskyněmi. Před námi se objevuje první Monastery Of The Agh.Nikolaos, založený roku 1368 a vyzdobený ve 20.letech 16.století freskami krétského malíře Theofana. Silnice pokračuje dále podél kláštera Roussanou z roku 1388, který byl v roce 1639 přebudován. Za ním odbočujeme k hlavnímu a největšímu klášteru Metamorphosis, nazývanému též Megalo Meteoro. Jen několik desítek metrů níže je klášter Varlaam. Za 500,-GRD se jdeme podívat dovnitř. Povinné dlouhé rukávy a nohavice řešíme pomocí návleků k našim cyklistickým dresům a šortkám. Klášter byl založen v roce 1517 na místě staré poustevny. Procházíme jednotlivými zpřístupněnými místnostmi a stále více se v nás usazuje pocit zklamání. Obchůdky se suvenýry hned vedle freskami vyzdobené dvorany a kaple, zvonice pod lešením a davy turistů vytvářejí atmosféru pouťové atrakce. Prapůvodní určení kláštera je vytlačeno až na samý okraj existence a z prostého života mnichů nevidíme ani náznaky. Opouštíme Varlaam a jedeme k jižním klášterům Agh.Trias a Agh.Stephanos. V kapli posledně jmenovanného si prohlížíme fresky z doby kolem roku 1400, v hlavním chrámu bohatý ikonostas a z vyhlídky nad skalním srázem shlížíme na město Kalambaka. Poté se vydáváme zpátky. Odpoledne vyrážíme pro změnu k ženskému klášteru Vitouma. Projíždíme vesničky Paraskevi a Vitoumas a odbočujeme na makadamovou cestu ke klášteru. Přichází kruté a dlouhé stoupání, které navíc znepříjemňuje ostře pálící slunce. Prohlídka kláštera však stojí za to. Průvodkyni nám dělá řádová sestra. Prohlížíme si kapli, zvonici, pamětní desky, fresky a z vyhlídkové plošiny se kocháme rozhledem. Na rozloučenou jsme pohoštěni místním sladkým pamlskem. Sjíždíme zpátky na silnici a podél vyschlého koryta řeky Ion se vracíme do Meteora Garden. DELFY: POSVÁTNÝ OKRSEK Hned ráno nasedáme do autobusu, který nás popoveze na úpatí Parnassoského masivu. Masiv Mt.Parnassos má vrchol ve výšce 2455m.n.m. a tomu odpovídá i převýšení, které musíme překonat při přejezdu horského sedla, oddělujícího nás od delfského údolí. Vítr vane ostře proti nám, a to je zřejmě také důvod proč se náš peloton, který začínal víceméně pohromadě, trhá na malé skupinky a jednotlivce. Projíždíme napříč Parnassos National Park, kde na vápencích rostou vždyzelené dřeviny a ve vyšších polohách i jedle kefalonská. Náhorní planina, na níž se rozprostírá vesnička Kalivia Arachovas, je vyprahlou kamenitou pustinou, která se nepodobá ničemu, co jsme zatím v Řecku viděli. Ještě jedno krátké stoupání a už se před námi otevírá pohled do delfské úžlabiny oddělující masivy Mt.Parnassos a Mt.Kirfi. Začínáme sjíždět k Delfám. Napřed přichází vesnička Arachova, kde nás zastavuje obchodník s koberci a zve nás na prohlídku svého krámku. Hostí nás anýzovkou a předvádí své zboží. Koberce, předložky, tapisérie, všechno v nejrůznějších stylech, provedeních a množství až oči přecházejí. Ceny jsou však na naše skromné :49 2 Recko_2006_propozice

3 poměry příliš vysoké. Děkujeme proto milému muži za pozvání a ujíždíme dále. Čím blíže jsme Delfám tím více nás decimují vlny tepla, valící se z úžlabiny. Zastavujeme u posvátného Apollónova okrsku a jdeme na prohlídku této nejvýznamnější starověké věštírny, která se podle legendy nalézá v místě setkání dvou orlů, vypuštěných bohem Diem v jednom okamžiku ze západu a z východu. Místo je označeno jako střed světa posvátným delfským omfalosem. Původně tu byla svatyně a věštírna dračího boha Pýthóna, syna bohyně země Gaie. Toho však v boji přemohl Apollón a jeho uctívání nahradil vlastním kultem. Apollónova kněžka Pýthie tu pronášela v extázi nesouvislé výkřiky, z nichž kněží sestavovali odpovědi státního i soukromého charakteru. Největší rozkvět věštírny se datuje do období kolem roku 590př.n.l. V pozdějších stoletích byly Delfy několikrát vypleněny Římany a bylo odvezeno mnoho památek. Za římského císaře Hadriana ve 2.století dochází k obnovení jejich významu, koncem 4.století je však zastihuje definitivní úpadek, když císař Theodosios zakázal pohanské kulty. V roce 1892 byly v Delfách zahájeny archeologické výzkumy, jejichž cílem bylo odhalit trosky věštírny. Dnes je delfský areál nejzajímavější starořeckou památkou. Prohlídku zahajujeme u trosek památníků, rozkládajících se po obou stranách Svaté cesty. Přicházíme k pozůstatkům pokladnic jednotlivých států, z nichž ta nejzachovalejší - pokladnice Athéňanů - je právě v rekonstrukci. Míjíme zbytky dalších staveb a dostáváme se k Apollónovu chrámu. Nově vztyčené sloupy se impozantně rýsují na pozadí skalnatého úbočí Parnassu. Od chrámu vlevo se nachází malé, poměrně zachovalé divadlo a za ním na poslední terase velký stadion, kde se každým čtvrtým rokem pořádaly pýthijské hry na počest Apollónova vítězství nad drakem Pýthónem. Po shlédnutí areálu se ještě vracíme k okrsku bohyně Athény. Zde kromě zbytků rozsáhlého gymnasia, trosek dvou Athéniných chrámů a pokladnic obdivujeme především tholos, kruhovou stavbu neznámého určení. Poté nasedáme na kola a vydáváme se vstříc moři. Mezi háji olivovníků přijíždíme do vesničky Kira, kde v kempu Ayonnis máme zamluvený nocleh. ATHÉNY Vstáváme velmi brzy. Kola jsou už od včerejška zavěšena ve vleku a my máme dnes v programu návštěvu hlavní řecké metropole. Podle mytologie založil Athény Kekrops, napůl člověk a napůl had. Archeologické výzkumy zatím dokázaly existenci prvních zdejších obyvatel kolem roku 3000př.n.l. Dnes čítá toto hlavní a největší město Řecka, sídlo prezidenta republiky a ústředních úřadů, hlavní středisko národního hospodářství a významný dopravní uzel více jak 3 milióny obyvatel. Athény jsou centrem klasické řecké kultury, zde se vyvinula stará řecká demokracie, rozvinulo se řečnictví, nabyla vyspělé podoby filozofie a zrodilo se drama. Město leží v pobřežní rovině, lemované pohořími Egaleos, Parnitha, Pendeli a Ymittos. Historické jádro města se nachází při severním upatí pahorku, na němž se zvedá starověká Akropolis. A právě pod Akropolí nás vysazuje autobus. Kupujeme si za 2000,- GRD vstupenku a pronikáme do areálu této odevšad viditelné památky. Prodíráme se přes davy lidí, proudících po širokém nově zrekonstruovaném schodišti z 1.století až k monumentálnímu vstupnímu prostoru Propylají. V nepřehledných řadách turistů je naše skupina brzy rozdělena a každý se vydáváme na prohlídku Akropole samostatně. Největším lákadlem je samozřejmě mohutný Parthenón - Panenský chrám, zasvěcený bohyni Athéně. Byl zbudován v letech př.n.l. pod vedením architektů Iktína a Kallikrata na místě staršího chrámu zničeného Peršany v roce 480př.n.l. V obou chrámových průčelích je po 8 a po obou stranách po 17 sloupech dórského stylu. Vnitřní část, dnes značně porušená a bez střechy, se skládala ze dvou prostorů oddělených zdí. Ve větší z obou svatyní byla umístěna 12m vysoká socha bohyně Athény. Menší z vnitřních síní byla chrámovou pokladnicí. Autorem plastické výzdoby celé stavby byl Feidiás. V nadsloupové části zdobila Parthenón zvenčí série 92 reliéfních desek s nejrůznějšími mytologickými náměty. Celou vnější stěnu vnitřní chrámové části obepínal nahoře souvislý jónský reliéfní vlys, zobrazující slavnostní průvod o Panathénajích. Ze vší této výzdoby se přímo na Parthenónu zachovaly pouze fragmenty. Chrám je postupně restaurován a proto je přístup dovnitř z ochranných důvodů úplně zakázán. Kromě Parthenónu zasluhují obdiv i další stavby. Erechteion, chrám zasvěcený Erechtheovi, božstvu spjatého s kultem boha moře Poseidóna, postavil v letech př.n.l. architekt Mnésiklés. Jeho nejznámější částí je sloupová síň, v níž funkci sloupů plní ženské sochy karyatidy. Chrám bohyně Niké je půvabný malý chrám s jónskými sloupy z roku 425 př.n.l. Ódeion Héroda Attika je divadelní stavba postavené athénským velmožem Hérodem Attikem v polovině 2.století a je využívána dodnes. Čas, určený na prohlídku Akropole, se pomalu nachyluje, a tak spěcháme k východu. Ještě než pronikneme do malebné čtvrti Plaka, rozkládající se pod Akropolí, pouštíme se do výstupu na pahorek Areopag. Jedná se o místo, kde zasedal prastarý athénský soudní tribunál. Odtud se nám naskýtá krásný pohled na starobylou Agoru i nejvyšší vrchol athénského centra Lykavittos. Poté už míříme do Plaky. Cestou se krátce zastavíme u 12m vysoké osmiboké věže větrů, nazývané ve starověku též Androníkú Horologion. Úzkými uličkami Plaky s řadou obchůdků a taveren procházíme až k parku Zappeion a odtud dále k parlamentu. Přicházíme právě včas, abychom byli svědky střídání stráží v historických krojích řeckých ozbrojených povstalců z 19.století před hrobem neznámého vojína. Poté se touláme centrem, nakupujeme upomínkové předměty a zkoušíme místní pamlsky. Na mys Ireo, který jsme si zvolili pro dnešní noc jako ideální tábořiště, přijíždíme už za tmy. STAROBYLÝ KORINTH Ráno je jako vymalované. Moře, slunce, divoká nedotčená příroda a vítr, který bičuje svými poryvy mys Ireo vytvářejí neopakovatelnou atmosféru. Při mořské zátoce se nacházejí ruiny posvátného okrsku bohyně Héry, jehož součástí byla i věštírna Héraion. Na nejzápadnějším výběžku mysu se tyčí maják. Loučíme se s tímto romantickým místem a vyrážíme na kolech za dalšími zážitky. Napřed trošku stoupáme, ale brzy se vracíme k moři. Přijíždíme do lázeňského letoviska Loutraki, které se nachází v nejvýchodnější části Korinthského zálivu. Léčí se zde žaludeční, ledvinové, žlučníkové a ženské choroby, revmatismus a jiné nemoci. Kromě výstavných lázeňských hotelů zde nejsou významnější stavby a tak se nezdržujeme a pokračujeme směr Korinth. Silnice je v těchto místech značně frekventovaná a řečtí řidiči nejsou k cyklistům nijak ohleduplní. Pomalu se blížíme ke Korinthskému průplavu. Průplav byl prokopán v letech místy až do hloubky 80m. Je dlouhý 6300m, hloubka vody je 8m, šířka kanálu v úrovni hladiny je 23m. Mohou jím proplouvat lodě o výtlaku až t. My však to štěstí, uvidět v průplavu loď, nemáme. Vydáváme se proto po široké čtyřproudé autostrádě do Korinthu. Město je pokračováním starověkého Starého Korinthu, který byl založen počátkem 1.tisíciletí př.n.l. pod horou Akrokorinthem (575m.n.m.). Již v 8.století př.n.l. byl vývozcem vysoce ceněné keramiky a v 7.století př.n.l. se stal centrem významné námořní říše, jejíž moc se opírala o osady rozmístěné podél severozápadního pobřeží Řecka až po vstup do Jaderského moře. Kolonizační aktivita Korinťanů byla motivována jejich obchodními zájmy. Výhodná poloha města při dvou mořích, Egejském a Jónském, tyto aktivity podporovala. Korinth hospodářsky vzkvétal až ho v roce 146př.n.l. zničili Římané. V roce 44př.n.l. bylo město obnoveno Juliem Caesarem a rychle dosáhlo značného rozkvětu jako správní středisko provincie Achaia. Město bylo ve starověku několikrát zničeno zemětřesením, na sklonku starověku a ve středověku pak často trpělo nepřátelskými vpády. Roku 1858 bylo znovu rozbořeno zemětřesením a ve stejném roce vznikl nedaleko Nový Korinth, město koncipované podle nejmodernějších antiseismických zásad. V areálu Starého Korinthu jsou dnes zachovány hlavně komplexy staveb z římského období, nad nimiž čnějí zbytky archaického Apollónova chrámu ze 6.století př.n.l. Na skalnaté výspě nad městem hrdě ční pozůstatky starobylého Akrokorinthu. Po překonání nemilého výškového rozdílu se dostáváme do blízkosti první křižácké brány ze 14.století. Odstavujeme kola a vydáváme se na prohlídku trosek této mohutné pevnosti. Překonáváme druhý i třetí opevňovací systém a podél zbytků mešity ze 16.století stoupáme na východní vrchol. Zde se ve starověku nacházel chrám bohyně Afrodity, jejíž služebnice provozovaly chrámovou prostituci. Nabízí se nám odtud krásný výhled po severovýchodní části Peloponésu a okolí Korinthské šíje. Poté se vracíme k našim kolům a připravujeme se k přejezdu do kempu Eleonas, který se má pro příští dny stát naším východiskem k poznávání severní části poloostrova Peloponés. POLOOSTROV PELOPONÉS :49 3 Recko_2006_propozice

4 Včerejší etapou jsme se dostali na Peloponéský poloostrov, který se pyšní údajně nejúchvatnější a nejrozmanitější krajinou a památkami, jaké lze na řecké pevnině najít. Je pojmenován podle mýtického Pelopa, který na usmíření ducha zavražděného tchána Oinomaa založil olympijské hry. Od vesničky Achladia vyrážíme na zteč bezejmenného sedla masivu Mt.Clokos. Na mnoha z nás se už začíná projevovat únava z předchozích náročných dnů, a tak je toto stoupání opravdu krušné. Bojujeme s těžknoucími nohami a umdlévající vůlí. Projíždíme vesničky Petsaki, Famelitika, Drosato a Goumenissa. V každé z nich je k obdivování pěkný kostelík se zvonicí a při cestě spousta datlovníků. Před námi se objevuje městečko Kalavrita, ležící na úpatí pohoří Erymanthos a Chelmos. Je zde konečná stanice ozubené dráhy z Diakofta, postavená v letech Původně sloužila k přepravě rudy, dnes je využívána jako turistická atrakce. Na krvavý masakr německých oddílů za druhé světové války, při němž bylo zabito více jak 1400 kalavritských mužů a chlapců, upomíná památník nad městem. Kalavritu opouštíme lehkým klesáním podél železniční tratě. Brzy se však sklon silnice mění a my začínáme nabírat výšku. Míjíme odbočku k jeskynnímu klášteru Mega Spileo, založenému v 6.století a v novověku zrestaurovanému. Podle údajů v průvodci se jedná o jeden z nejstarších klášterů v Řecku. Protože jsme však klášterů již sytí jedeme dále. Na vrcholu stoupání zastavujeme a kocháme se nádhernou vyhlídkou na Korintský záliv. Přidává se k nám i pastevec z nedaleké vesničky, který obdivuje naše stroje a s nímž se pokoušíme rukama nohama domluvit. Ještě jednu fotku a už zase skáčeme do sedel a začínáme sjíždět do Diakofta. Vesničky Kalovitis, Kernitsa a Pagianeika prosvištíme rychlostí jezdců z apokalpsy. Najednou se nám však silnice ztrácí v prachu a kamenech. Na taková překvapení jsme si už zvykli, a tak nás podobné epizody nemohou vyvést z klidu. Horší je, že ve spleti serpentin není docela jasné, kudy vlastně silnice pokračuje dále. Správný směr určujeme až podle místních motoristů a brzy se opět řítíme do údolí. V závěru podjíždíme dálnici a napojujeme se na státní silnici Korinth-Patras, po níž dojíždíme do Diakofta. Nevelká vesnička je významná pouze svým depem úzkorozchodné ozubnicové železnice a svými plážemi. Jinak zde není mnoho k vidění. Ospalý střed města nás nijak neuchvacuje, proto dojíždíme po pobřežní cestě posledních pár kilometrů do našeho kempu. Druhý den ráno se vydáváme pěšky do vesničky Diakofto, abychom si užili místní atrakci: úzkorozchodnou ozubnicovou dráhu kaňonem Vouraikós. Jízdenky jsme si vhodně pořídili už včera, a tak se můžeme v klidu nasoukat do dvou malých vagónků, jež táhne hřmotící mašinka. Vydáváme se vstříc 14 tunelům a několika mostům v úchvatných skalních scenériích. Vagónky poletují naše sázky, kdyže to vlastně jedeme na ozubnicový pohon a kdy nás táhne pouze síla lokomotivy. Po příjezdu do konečné stanice v Kalavritě sedáme do autobusu, abychom překonali zrádné stoupání na úpatí masivu Mt.Chelmos. U odbočky ke "Kalavrita Ski Resort" vysedáme a chystáme kola pro dnešní etapu. Je poměrně chladno a poněvadž nás hned na začátku čeká sjezd uplatníme i zateplovací vrstvy. Přes vesničky Ano Lousi a Kato Lousi míříme k jeskyním Lake Cave. Na prohlídku těchto jeskyní však jednohlasně rezignujeme, neboť cena 2000,-GRD se nám zdá příliš přemrštěná. Se ztrátou výškových metrů se výrazně otepluje. Odkládáme přebytečné vrstvy oblečení a pokračujeme po rovině, což je podle našich vlastních zkušeností věc v Řecku zcela ojedinělá. Až k vesničce Panaghitsa si užíváme pohodové cyklistiky, přičemž jedinou zajímavější zastávkou na této cestě je provinční městečko Klitoria. Od odbočky u vesničky Vlacherna traverzujeme svahem asi deset kilometrů vzhůru, než se silnička trochu srovná a my můžeme opět volně vydechnout. Ve vesničce Vitina okouzleni malebností náměstíčka a upraveností uliček zastavujeme. Fotíme a nakupujeme v místních obchůdcích pamlsky a ovoce. Nikam nespěcháme. Nasáváme plnými doušky až neuvěřitelně poklidnou atmosféru, dýchající ze všech koutů této malé vesničky. Ani se nám nechce odtud odjíždět. Nakonec však jedeme dále. K vesničce Magouliana vede pěkná horská silnička. Krajina ozářená měkkým podvečerním sluncem laská naše duše a vybízí k fotografování. Konečně se dostáváme do kempu u Karkalou. Nacházíme se v nadmořské výšce okolo 1200m, a tak není divu, že po západu slunce teploměr klesá až na 10 C. Chladno a únava nás zahánějí do spacáků. Těžké šedivé mraky, zakrývající celou oblohu, nás vítají do nového dne. Je citelné chladno. Do vesničky Dimitsana je to navíc z kopce, což k zahřátí končetin rozhodně nepřispěje. Městečko leží na okraji útesu, který ze tří stran obtéká řeka Lousios. Je odtud nádherný pohled dolů do údolí. Chloubou Dimitsany jsou čtyři zvonice, z nichž nejzajímavější je třípatrová Pyrsogiannitiko z roku Největší rozkvět zaznamenala Dimitsana v 18.století, kdy se stala centrem obchodu. V roce 1820 zde bylo ohnisko národně osvobozeneckého hnutí proti turecké nadvládě. Prolézáme úzké kamenné uličky, nakukujeme do obchůdků a taveren a radujeme se z občas vykouknuvšího sluníčka. Další zastávkou je Stemnitsa. Vesnička je situována ve velké kotlině, která jí vytváří přirozenou ochranu. Podobně jako Dimitsana se i Stemnitsa pyšní úctyhodnou minulostí. Ve středověku byla jedním z nejvýznamnějších center na zpracování kovů. Dnes tuto tradici udržuje už jen jeden stříbrotepec. Stojí zde několik nádherných středověkých kostelů. V jednom z nich, v klášteře Moni Zodochou Pigis se konalo první shromáždění vůdců národního osvobozeneckého povstání. Ze Stemnitsy se vracíme kousek zpátky, abychom se dostali k odbočce do kaňonu řeky Lousios. Klikatící se cesta je zpočátku asfaltová, ale brzy zpevněný povrch končí a začíná uježděná šotolina. Jedeme opatrně, neboť povrch je, zvláště v zatáčkách, zrádný. Přijíždíme k nově postavené kapli, odkud se pěšky vydáváme ke klášteru Prodromou. Jedná se o malý klášter podobný vlaštovčímu hnízdu přilepenému na skalní útes. Je zde maličký katholikon s freskami, obydlí asi tuctu mnichů a maličké hospodářství. Je nám dovoleno vstoupit a prohlédnout si některé části této zajímavé stavby. Poté se vracíme ke kolům a pokračujeme v cestě dolů k řece Lousios. Úsek, který zde začíná, je hodně obtížný, neboť přibývá kamenů i prachu. Nároky kladené na jezdce i kola vzrůstají, a tak není divu, že přibývá defektů. U kamenného obloukového mostu přes řeku Lousios leží pozůstatky léčebného centra Asklepieionu starobylého Gortisu. Odkryty jsou základy Asklépiova chrámu a pozůstatky kliniky s bazénem a nikami. O kus dál se nacházejí zbytky vlastního starobylého města. Výjezd z kaňonu na silnici pod vesničku Atsiholos už není tak strašný, zato obloha se povážlivě zatahuje nepěknými bouřkovými mračny. Znovu sjíždíme k řece Lousios, tentokráte však po asfaltové silnici. Překonáváme další kamenný most a stoupáme do Kariteny. Už zdálky je vidět trosky hradu ze 13.století, čnící nad městečkem. U kostela zamykáme kola a šplháme na skalní ostroh, na němž se hrad vypíná. Prohlídka trosek je rychlá a krátká, neboť na obzoru se už ozývá bouře. Raději proto rychle sjíždíme k nejbližší taverně, abychom zde nad šálkem řecké kávy přečkali nepřízeň počasí. Déšť pomaličku ustává, a tak můžeme vyrazit na průzkum okolí, který má jediný cíl: nalézt vhodné místo k přenocování. Stany stavíme na malém paloučku, odkud je nádherný pohled na osvětlené trosky karitenského hradu. OLYMPIE Ráno není po večerní bouřce ani stopy. Přijíždíme do Andritseny, ležící na elejsko-arkadském pomezí, která nás vítá svými dřevěnými stavbami a klidem. Obchůdky a taverny jako by byly ze zcela jiné doby v ničem nepodobné současné uspěchané epoše s nejrůznějšími moderními vymoženostmi. Vesnička je východiskem k Apollónovu chrámu ve Vasses a nachází se zde muzeum lidového umění s expozicí látkových koberců, krojů a výrobků z kovu. Vůně čerstvého pečiva, linoucí se z místní pekárny, nás zlákala k nákupům. Hned vzápětí, u odbočky k vesničce Fanari, objevujeme starý a rozpadlý akvadukt a pozůstatky vodního mlýnu. V Amigdalies odkládáme zateplovací vrstvy, které jsme na sebe navlékli při startu, neboť slunce neštří svými paprsky. Přijíždíme do chudé vesničky Kallithea, kde se kolem silnice krčí pár malých obchůdků a nevýrazných taveren. To už se blížíme ke Kresteně. Nevýrazné městečko je významné snad jen tím, že z něho odbočuje cesta k historické Olympii. A i tu musíme chvíli hledat, neboť směrový ukazatel je vyvrácen a opřen o zeď tak nešťastně, že je vidět jen z jednoho, pro nás nevhodného, směru. Projíždíme vesničky Makrisia a Flokas a dostáváme se do Olympie. Ještě předtím než projedeme městečkem k slavnému archeologickému areálu zastavujeme se u nově zrekonstruovaného kruhového divadla, abychom se pokochali jeho monumentálností. Poté už nás čeká prohlídka dějiště nejslavnějších starořeckých her. Ty podle řecké mytologie založil Pelops na usmíření ducha zavražděného Oinomaa. Po dobu her ustávaly mezi řeckými obcemi válečné konflikty. Závodníci se připravovali na hry devět měsíců. Cenou za vítězství byla ihned po skončení soutěže palmová ratolest, po ukončení her olivový věnec a kromě toho i právo dát si v Olympii postavit sochu. Každý soutěžící se účastnil her sám za sebe, ale brzy mnohé obce začaly projevovat zájem o úspěšnou účast, což vedlo k jistému druhu sportovního profesionalismu. Naposledy se hry konaly v roce 393n.l., poté je císař Theodosios v rámci boje proti pohanským kultům zakázal. Hned u vchodu do archeologického areálu si prohlížíme zbytky rozsáhlého gymnasia a palaistry, kde se závodníci připravovali na závody. Přicházíme k rozsáhlému Leónidaionu, jenž původně sloužil jako ubytovna pro významnější návštěvníky. Pomalu se tak dostáváme do vlastního posvátného okrsku. Začínáme Diovým chrámem s pozůstatky obrovitých sloupů. Pokračujeme kolem trosek proslulé sloupové síně ozvěn na olympijský stadion. Odtud vedou naše kroky podél :49 4 Recko_2006_propozice

5 pokladnic k Héřinu chrámu, který jediný se honosí vztyčenými sloupy. Prohlídku končíme u Filippeionu a Prytaneionu. V pokročilém odpoledni pak nasedáme do autobusu a uháníme vstříc poslednímu řeckému zastavení, kterým je líbezný ostrov Lefkada. OSTROV LEFKADA Částečně krasový hornatý ostrov v Jónském moři byl původně poloostrovem, než byl v 5.století př.n.l. oddělen od pevniny prokopáním úzké šíje. Dnes je ostrov spojen s pevninou sypanou hrází a pontonovým mostem. Ostrovem prochází od severu k jihu hřeben dosahující výšky 1158m a končící na jihu mysem Leukadas - Bílá skála, spadajícím do hloubky 70m. Podle pověsti se zde z nešťastné lásky ke krásnému Faunovi vrhla do moře básnířka Sapfó. Ostrov byl osídlen již v době bronzové, jak to dosvědčují vykopávky v Nydri z první poloviny 2.tisíciletí př.n.l. V 7.století př.n.l. jej osídlili Řekové z Korinthu a včlenili jej do svého námořního mocenského systému. Od roku 197př.n.l. patřil Římanům. Za dlouhá staletí cizí nadvlády dosáhl rozkvětu zejména pod panstvím Benátčanů, nejprve kolem 14.století a pak znovu v 18.století. Za řeckých osvobozeneckých válek byl útočištěm psanců z tureckých oblastí. Z kempu Kariotes na východní straně ostrova, kde jsme nechali doprovodný autobus se všemi věcmi, se vydáváme na pláže Ag.Nikita. Rtuť teploměru se třepetá kdesi kolem třicátého dílku, a tak neváháme vzít sebou i plavky. Už se celí třeseme na slibované nádherné koupání v moři. Stejnojmenné správní středisko Lefkady, které je důležitým zemědělským centrem a které dnes čítá zhruba 7000 obyvatel jen rychle projíždíme. Předpokládáme, že budeme mít ještě dost času na jeho průzkum později. Překonáním bočního hřebene se dostáváme k Ag.Nikitě. Někteří hned skáčou z kol a utíkají řádit mezi vlny, hrstka "najížděčů kilometrů" se vydává ještě dál, rozhodnuta užít si koupání až na zpáteční cestě. Přes letovisko Ag.Nikitas se vydrápeme hrubým stoupáním, jen lehce zmírněným serpentinami až do vesničky Kalamitsi. Tato malá vesnička, čítající jen pár stavení, dýchá ospalým klidem. Není vidět jedinou lidskou bytost, jen oslíci v hájích chroustají zelený pažit. Napodobíme je s plody datlovníku a pomalu se vydáváme stejnou trasou zpátky. Na pláži Ag.Nikita odstavujeme kola, převlékáme se do plavek a vzápětí už dovádíme s ostatními mezi vlnami průzračného moře. Čas je však neúprosný, musíme znovu do sedel. V Lefkadě si prohlížíme staré i nové přístaviště a v hypermarketu nakupujeme něco potravin. Večer se pak ještě vracíme, abychom svátečně vystrojení nasáli dojmy z nočního města. Navíc se chceme porozhlédnout po obchůdcích a nakoupit pravé řecké víno. Do spacáků se dostáváme až pozdě v noci. Poslední den v Řecku je zasvěcen dobytí nejjižnějšího cípu ostrova Lefkada. Projíždíme hlavním rekreačním střediskem ostrova městečkem Nidri, které má v malebné zátoce malý přístav. Na poloostrově proti přístavu je pohřben Schliemannův spolupracovník z Tróje a Mykén německý archeolog Wilhelm Dörpfeld. Ostrůvek Skorpios při výjezdu ze zátoky je soukromým majetkem rodiny Onasisů a místem posledního odpočinku řeckého magnáta Onasise, manžela J.Kennedyové. Projíždíme vesničkami Komilio, Dragano a Athani. Silnička je asfaltová a má tendenci klesat. Navíc nám vítr fouká do zad, takže se nám skvěle jede a rychle přibývá jeden kilometr za druhým. Aby všechno nebylo tak prvotřídní, podaří se nám u taverny Oasis špatně odbočit. Místo u majáku na nejjižnějším výběžku ostrova se ocitáme na pláži Porto Katsiki. Chyby však nelitujeme, neboť malá liduprázdná pláž, schovaná mezi mohutnými vápencovými skalisky, je okouzlující. Jako malé děti dovádíme v písku a fotíme romantiku tohoto místa. Času ale není nazbyt, a tak znovu sedáme na kola a vydáváme se napravit náš omyl. Nechceme se vracet až na křižovatku k taverně, proto volíme traverz hrubou šotolinovou cestou přes hřeben. Z vršku kopce se nám už otevírá pohled na mys Leukadas a maják na jeho konci. Neváháme proto a pokračujeme v cestě. Brzy jsme přímo u majáku. Ochotný správce nás nechá vyšplhat se po 60 schodech a 16 příčkách kovového žebříku do kopule věže. Bohužel toho odtud není mnoho vidět, a tak zase hned lezeme dolů. Vychutnáme si pohled na bílé útesy mysu a pomalu se vydáváme zpátky do kempu Kariotes. Ve vesničce Frini ještě odbočujeme na písečný val, kde se tyčí, již z dálky viditelné, větrné mlýny. Některé z nich jsou dnes už v troskách, jiným chybí střecha či části zdí. Najdou se však i zcela zachovalé a téměř nepoškozené. Jsou romantickou tečkou za naším pobytem v Řecku. Po sbalení věcí a naložení kol se už vydáváme na cestu domů. ZÁVĚR V Igumenitském přístavu se naloďujeme na trajekt společnosti Blue Star Ferries a noční plavbou překonáváme moře do italského Brindisi. Poté už uháníme po italských dálnicích směrem do ČR. Za okny autobusu nás provází slzavé nevlídné počasí a my s nostalgií v srdcích rekapitulujeme zážitky z předchozích dní. Lovíme ze svých pamětí vzpomínky na všechna zajímavá místa, která jsme v Řecku navštívili, připomínáme si události, kterých jsme byli účastníky a znovu zažíváme pocity, které nás obklopovaly. Jsme unavení z náročných etap, ale rozhodně nelitujeme, že jsme se do této, cyklisty ještě neobjevené, země antických bájí, oliv a sladkého vína vypravili :49 5 Recko_2006_propozice

6 Olympos (Prionia, Refuge A, Mytikas): Prionia: Prionia (1100m) je chata + parkoviště, neboli poslední bod pod Olympem, kam se dá dojet autem. Kdo se chce trochu projít, z Litochora vede pěkná cesta kaňonem podél průzračně čistého potoka. Ale zespoda je to pořádný výšlap, cesta se totiž vlní nahoru dolu, byl mnohem příjemnější. Ale je tam krásně, plno motýlů a cestou je sestup by malá chatě vaří. poustevna skrytá pod skalou a ruiny kláštera M. Ag. Dionissiou. V Čas, převýšení a dostupnost vody viz tabulka. Spojení: Z Litochora vede úzká a klikatá silnice, žádná linka tam ale nejezdí. Lze se dostat vlastním autem, taxíkem, či stopem. Pěšky kaňonem viz výše. Voda/pítka: U chaty je pítko. V kaňonu je také několik pítek a voda se dá pít i z potoka. WC: U chaty zdarma. Stojí za to navštívit: Kaňon - Určitě ano. Chata Refuge A: V pohoří Olympos je několik chat, chata Refuge A (2100m) leží na cestě Prionia-Mytikas a je jednou z nejnavštěvovanějších. Je to také poslední místo, kde lze nabrat vodu, ale pozor, jsou to vydřiduši a za vše se platí!! Spaní na úzké posteli v chatě (deka, polštář, 18lidí v místnosti, žádná skříňka) za 10E (pro členy Alpin clubů 8), spaní ve vlastním stanu u chaty za 4,6E (3E pro členy), a i když člověk jen prochází, tak za použití WC, natočení vody, posezení u stolu, nebo schování se před deštěm se platí poplatek 1,6E!!! A venku u stolů se nesmí ani vařit!! Na chatě vaří, ale neni to pro našince levné. Zkrátka se snaží každého obrat. Čas, převýšení a dostupnost vody při cestě z Prionie viz tabulka. Spojení: Pěšky z Prionie po pohodlné a udržované cestě, více viz tabulka. Ubytování: V chatě či ve stanu u chaty - ceny viz výše. Ale pokud chceš ušetřit a najdeš vhodné místo, tak se dá spát i pod chatou. Voda/pítka, WC: V chatě (za poplatek), pítko před chatou ne vždy funguje. Stojí za to navštívit: Spíše ne. Mytikas: Mytikas (2917m) je nejvyšší pahorek pohoří Olympos, dalšími vysokými je Skolio (2911m) a Stefani (2907m). Nejsnazší výstup na Mytikas je od chaty Refuge A serpentinami přímo vzhůru, pak hřebínek a po jeho druhé straně vede cesta na Skalu (2866m). obejít Tam je rozcestí, buď doleva/na západ pokračovat po hřebeni na Skolio, nebo přes sedlo rovně na Mytikas. Je to lezení místy po kamenné stěně s několika nepříjemným místy, ale i nezkušený turista to v klidu zvládne, pokud zrovna nemá panický strach z výšek. Když je hezky, z vrcholu je krásný výhled na kaňon a moře. Olympos má díky svým velkým nadmořským výškám a značné blízkosti moře vlastní a specifické klima. Prakticky každý den se opakuje ten samý scénář: Ráno je hezky a jasno, kolem deváté se okolo vrcholů začnou stahovat mraky a v deset už není nic vidět. Okolo druhé, třetí začíná bouřka, hustě prší od vrcholků až cirka po Prionii. Prší do čtyř, pěti, pak se mraky roztrhají a k večeru bývá opět jasno. Proto se výstup na Olymp chodí za dva dny - první den než začne pršet se dojde na chatu Refuge A, a druhý den se brzy ráno (v 6-7) vyráží, aby se stihlo na vrchol dojít ještě když nejsou mraky, a seběhnout do Prionie, než zase začne pršet. mapa Olympu Stojí za to navštívit: Určitě ano. trasa doba velké batohy voda nahoru-převýšení-dolu Litochoro-Prionia (10km) 5h ano ano (ne na začátku) 900m 100m Prionia-chata Refuge A 2,25h ano když sucho, tak ne 1000m 0m chata Refuge A - Mytikas 2h ne ne 850m 30m Mytikas-chata Refuge A 1,75h ne ne 30m 850m :49 6 Recko_2006_propozice

7 chata Refuge A-Prionia 1,75h ano když sucho, tak ne 0m 1000m Z městečka Litochoro je několik možností k výstupu na vrchol. Většina turistů volí nejrychlejší způsob po silnici dlouhé asi 18 km po úbočí hor autem nebo taxíkem (asi 5000 drachem, a je možné smlouvat). Ten vás vyveze do výšky 1100 m k malé horské chatě a stanici mezků Prionia, kde je parkoviště. Odtud začíná strmý výstup k chatě A nazvané Spilios Agapitos ve výšce 2100 m. Pozor na místní specialitu. Dle vyvěšené tabule v řečtině, angličtině, polštině a češtině jste povinni, pokud se u této chaty i jen zastavíte, například k dobrání vody z pramene nebo snědení vlastní svačiny, zaplatit poplatek 600 drachem. Od chaty pokračuje strmý výstup až k vrcholové části hlavního hřebene, odkud už nejvyšší vrchol Mytikas není daleko. Vrátit se dá stejnou cestou. Výstup touto stranou, pokud si odmyslíme převýšení, není příliš náročný. Náročnější skalnatý terén je až na hlavním hřebenu směrem k vrcholu. K parkovišti u chaty Prionia se dá z Litochora dostat i pěšky. Značená cesta vede z náměstí kolem potoka a stoupá úzkým údolím až k parkovišti u chaty. Je nutné si na ni ale rezervovat pět hodin. Mnohem hezčí výstup s krásnými výhledy než trasa kolem chaty A se dá podniknout po značené trase, která stoupá k vrcholu po pravé straně hlavního hřebene a jejíž začátek je skryt u odbočky lesní cesty na silnici asi čtyři km před chatou Prionia. Odbočka má podobu úzké, strmé a prašné cesty a asi po 100 metrech za kopečkem v lese je ohrada s mezky. Odtud začíná značená trasa, která nejprve stoupá v serpentinách borovými lesy a pak se dostane nad pásmo lesa na horské louky. Po dalším stoupání se značená cesta dostane pod hlavní hřeben k chatě C a k chatě řeckých horolezců. Hluboko v údolí můžeme vidět chatu A. Značená cesta traverzuje hlavní hřeben se dvěma odbočkami. Jedna vede na Stefani (2905 m), druhá na Mytikas. Ovšem zde je už třeba připravit se na těžší skalnatý terén. Pokud nechceme použít tyto odbočky, dojdeme po značené cestě pod hlavním hřebenem až na rozcestí, kudy vede již popisovaná cesta od chaty A na hlavní hřeben. Z rozcestí se dá sestoupit k chatě A a dále do údolí, případně vyrazit na hlavní hřeben a Mytikas z této strany. Na závěr bych chtěl poznamenat, že turistické trasy na Olympu jsou na řecké poměry celkem dobře značené. Orientujete-li se ale podle mapy, je třeba brát značení v terénu s jistým nadhledem. Osobně jsem viděl tři různé mapy v různém měřítku se značenými cestami, v každé jinak. Ale jsou-li tři různé varianty trasy k vrcholu, brzy shledáte, že tou správně značenou cestou je varianta odlišná - čtvrtá :49 7 Recko_2006_propozice

8 Delphy: Antické Delphy leží 1km na východ od nových Delph vysoko nad mořem ve svahu Parnassu. Vstup (6E, 3E student, zdarma student EU) se platí jen do okrsku nad silnicí. Od vchodu stoupá k Apollónovu chrámu Svatá cesta lemovaná votivními dary, pokladnicemi a dalšími stavbami. Nejvýznamnější a nejzachovalejší stavbou je malá pokladnice Athénských, ze šikma přistavená k cestě se sloupy in antis. V době naší návštěvy byla bohužel v rekonstrukci. Z Apollónova chrámu zbylo jen několik sloupů, věštila zde pravděpodobně bájná Pýthie. Nad chrámem je zachovalé divadlo, stadion (každé čtyři roky se zde konaly delfské sportovní hry, dodnes se zde zapaluje olympijský oheň, který se pak převáží na místo konání olympijských her) a zbytky mnoha dalších staveb. Okrsek je malý a je vhodné tam přijít ráno (otvírají v 7:30), kdy tam ještě neni tolik lidí a neni takové horko. Pod silnicí vykopávky pokračují zbytky gymnasionu, několika chrámů - jen základy - a tholu. Delphský tholos (= kruhový chrám) je také významná památka, znovu vztyčeny jsou tři sloupy a část architrávu. Směrem k novým Delphám je muzeum s mnoha artefakty, bohužel bylo právě v rekonstrukci a zavřené. K vidění je především mistrovská socha vozataje delphského. Spojení: Z Itey a Athén autobusem. Ubytování: Od Delph směrem dolu (k silnici E65) jsou dva kempy - 3 a 6km daleko, jinak v nových Delphách jsou hotely a jiná ubytovací zařízení. My spali pod širákem pod cestou mezi novými a antickými Delphami. Voda/pítka: U vstupu do okrsku, Kastalský pramen. WC: V okrsku. Stojí za to navštívit: Spíše ano :49 8 Recko_2006_propozice

9 Meteora (Kastraki, Kalambaka, Trikala, Larissa): Meteora: Meteora je oblast "vzdušných klášterů", které jsou přilepeny na strmých skalách vypínajících se do výše až 600m. Pocházejí přibližně z 14. století, mniši se do skal přemístili ze strachu před Turky. Oblast klášterů neni moc velká, i pěšky ji lze pohodlně celou projít a obejít za den, a skoro z každého místa je vždy několik klášterů vidět jak na dlani. Z původních 23 jich dodnes zbylo jen 7, ostatní spadli. Blízko sebe jsou největší Metamorphosis (Velká Meteora), Varlaam, a nízko položený Agios Nikolaos Anapafsas, naproti nim jediný ženský klášter Roussanou. Mimo silnice je veřejnosti nepřístupný Yapapantis, a o kus dál nad Kalambakou jsou Agia Triada a Agios Stephanos. Ke klášterům vedou silnice, a proto jsou všude hordy turistů. Novodobým návštěvníkům jsou kláštery zpřístupněny pomocí nových schodišť, vstupné je vždy 2E. Návštěvníci musí mít zahalená kolena a ramena, ženám nestačí kalhoty, musí mít sukni. Ale nevyhovující oblečení není problémem, kdo potřebuje, vyfasuje u vchodu slušivou sukni, proužkované kalhoty či šátek přes ramena. My byli jen ve velkém Metamorphosis, je tam malovaný kostel, pár zpřístupněných místností a obchod se suvenýry a mraky turistů. Kláštery zevnitř mě dost zklamaly, nic moc tam neni, jsou to spíš mrtvá muzea pro turisty, než fungující organizace. Hlavní požitek má člověk při pohledu zvenku. Mezi skalami vedou různé pěšinky, ale mimo nás po nich nikdo nechodil. V mapě vypadají jako soutěsky mezi skalami, ale ve skutečnosti jsou to stěží viditelné cestičky vedoucí přes skaliska - místy ostré lezení - a dá se tak dostat do sedel vysoko mezi skalami. Je to docela zajímavé, ale v horku fyzicky náročné. Mimo silnice lze také spatřit plno velkých suchozemských želv. mapa Meteory Spojení: Autem nejkratší cesta z Kastraki, delší z Kalambaky či Vlachavy. Pěšky po silnicích, cestách a pěšinách z Kastraki nebo Kalambaky. Z Kastraki prý jezdí mezi kláštery i linkový autobus. Voda/pítka, WC: V a u klášterů. Stojí za to navštívit: Spíše ano. Kastraki: Malá vesnička pod skalami Meteory. Pár obchodů, restaurací pro turisty a příjemné náměstíčko. Spojení: Autobus (z náměstí) do Kalmbaky, Trikaly, odtamtud spojení do všech směrů - viz níže. Ubytování: Skvělý a perfektně vybavený je kemp Vrachos hned na začátku vsi směrem od Kalambaky - čisté a prostorné umývárny a záchody, bazén, erární vařiče, pěkné prostředí a ještě jsme zdarma dostali mapu Meteory, Řecka a pár dárků (my se slevou platili 12E za dva a stan). Jinak kempů je v okolí Meteory i přímo v Kastraki víc. Dále pak apartmány, hotely, penziony... V oblasti Meteory je draho, tomu, kdo je zde autem, se, myslím, vyplatí přespat v jednom z mnoha levnějších kempů mezi Kalambakou a Trikalou. Voda/pítka, WC: V Kempu. Stojí za to navštívit: Spíše ano. Kalambaka: Kalambaka je město pod skalami Meteory, kde jsou veškeré služby - obchody, pošta, banky... Skály směrem ke Kalambace by měly být v noci efektně nasvětleny. Spojení: Vlaky (nádraží na jihu) do Athén i Soluně, ale ne moc. Autobus (z náměstí) do Trikaly a Ioaniny. Ubytování: Kempů je v okolí Meteory a Kalambaky plno, doporučuji ale kemp Vrachos v Kastraki. Dále jsou pak k dispozici apartmány, hotely, penziony... Stojí za to navštívit: Třeba :49 9 Recko_2006_propozice

10 Epidauros, Nafplio, Mykény: Epidauros: Epidauros je komplex s nejzachovalejším divadlem v celém Řecku, divadlo je pro diváků, k 34 řeckým řadám Římané později přistavěli horní ochoz s 21 řadami. Z divadelní budovy ale zbyly jen základy, zato krásný výhled do hor zůstává. Obdivuhodná je naprosto skvělá akustika, i přes hluk mnoha turistů je až do poslední řady slyšet cinknutí mince z jeviště. V současnosti se zde stále konají představení. Na zbylé části posvátného okrsku jsou zbytky rozlehlého léčebného centra Asklepieion, kde působil i sám Hipokratés. Bohužel mimo základových kamenů se takřka nic nedochovalo, ale právě probíhaly rekonstrukční práce, a zdálo se, jako by také chtěli většinu staveb znovuvystavět. Tak se uvidí. Vedle lázní je stadion. Vstup je 6E, 3E student, zdarma student EU. Také jsme se stavili v P.Epidauru, což byl již od dávných dob přístav Epidauru, nyní je to pěkné turistické místo, ale spíše pro bohatší turisty. Spojení: Okrsek Epidauros je daleko od jakýchkoli sídel. Autobusy jezdí od parkoviště do Nafplia a přes Ligourio do P. Epidauru. Voda/pítka, WC: V okrsku i u parkoviště. Stojí za to navštívit: Spíše ano. Nafplio: Nafplio (též Nauplio) je přístavní město ležící na poloostrově. Nad středověkým městem se vysoko tyčí velká pevnost Palamidi, výstup je po 900 schodech a vstup 4E (2E student, zdarma EU student), ale odměnou krásný výhled a zbytky rozlehlé pevnosti. Pod pevností jsou krásné pláže. V historickém centru je živo, benátské a novoklasicistní domy tvoří uzoučké uličky a nesčetně balkónů přetéká záplavou kytek. Všude plno obchůdků a restaurací. Prý je to jedno z nejhezčích řeckých měst. Spojení: Dvakrát denně vlak do Athén. Autobusy (stanice na náměstí pod pevností) do Argosu, Athén, Mykén, Epidauru, Tripoli, Sparti, atd. Ubytování: Kemp je prý nejblíže tak 5km. V Lonely planet je doporučený hotel Ekonomu (ul. Argonafton 22), kde má být levné ubytování. Právě se hotel nějak upravoval a bylo plno, ale dalo se za 5E spát ve vstupní hale, věci se tam dali nechat a k dispozici bylo WC i sprcha. Voda/pítka: Na náměstích, v přístavu i v pevnosti Palamidy. WC: V pevnosti Palamidy. Stojí za to navštívit: Spíše ano. Mykény: Mykény byly přibližně v letech př.kr. nejmocnějším a nejvlivnějším centrem Řecka. Nyní zbyly v horách na jednom z pahorků jen ruiny hradu. Zachované jsou části hradeb z obrovského kyklopského zdiva, které jsou prolomené veleznámou Lví bránou, která je vstupním místem do hradu. Atrakcí pro turisty je též chodba k podzemní studni, kde je absolutní tma. V muzeu jsou sbírky vykopaných keramik a Agamemnónova maska. Bylo zde odkryto také několik hrobek úlovitých tvarů zakopaných pod zemí s dlouhou přístupovou chodbou. Z nich nejznámější je Atreova pokladnice, nacházející se trochu stranou od hradu. Vstup do všech částí je 6E, 3E student, zdarma student EU. Spojení: Bus do Nafplia, z něj jde přestoupit v Fithi na spoj do Athén, nebo v Argosu na cesty na jih Peloponésu. Voda/pítka: U vstupu do okrsku. WC: U muzea. Stojí za to navštívit: Třeba. Korinthos, Akrokorint, Korintský průplav: :49 10 Recko_2006_propozice

11 Korinthos: Nový Korinthos je nezajímavé město, antický Korinthos leží asi 7km od něj. Z Apollónova chrámu zbylo několik sloupů, celkem zachovalé jsou budovy okolo pramenu Peirene a několik ze západních obchodů. Jinak množství různých kamenů s reliéfy a části sloupů. V muzeu sochařská a reliéfová výzdoba okrsku a sbírka keramiky. Vstup je student, zdarma student EU. antického Korinthu do nového autobusem. Tamodtud vlakem do Athén, Patry, Nafplia, Kalamaty nebo autobusem do Athén, Nafplia, Patry. Voda/pítka: V Korinthu na nádraží a v muzeu v areálu antického Korinthu. WC: V muzeu v areálu antického Korinthu. Stojí za to navštívit: Třeba. Nový Korinthos spíše ne. je 6E, 3E Spojení: Z Akrokorint: Vysoko na antickým Korinthem na třech pahorcích se rozkládají zbytky středověkého hradu. Hrad to byl rozložitý, ale zbylo jen několik hradeb, brány, pár věží a malý kostelík. Z vrchu je pěkný výhled na všechny strany i úžinu mezi pevninou a Peloponésem. Vstup byl zdarma, ale brána se na noc zavírá, a právě probíhaly rekonstrukce, takže lze očekávat, že se vstup zpoplatní. Hora Akrokorint je oblastí častého výskytu velkých suchozemských želv. Spojení: Žádný spoj nahoru nejede, můžeš zkusit stop, ale jezdí tam hlavně turisti. Od antického Korinthu je to pěšky tak hodina po silnici. Ubytování: Není, my spali před hradem ve stanu. Voda/pítka, WC: Zatím nebyly, ale hrad byl v rekonstrukci a časem zřejmě budou. Pítko je u silnice na úpatí Akrokorintu. Stojí za to navštívit: Třeba. Korintský průplav: Šest kilometrů dlouhý, třiadvacet metrů široký a v průměru 58m hluboký průplav byl postaven v letech , ale stavba byla zahájena už za císaře Nera (1.st. n.l.). Zároveň bylo provedeno prohloubení přístupových cest a vybudování vlnolamů. Provoz v průplavu neni moc velký, větší loď tažená menší projíždí jen tak třikrát denně. Přes průplav vede několik mostů z nichž jde pohodlně fotit. U východního ústí je most, který při projíždění lodě zajíždí pod hladinu. Spojení: Hned u průplavu je dopravní uzel všech autobusových linek z pevniny na Peloponés, takže lez jet kamkoli. Také tam staví autobus Loutraki-nový Korinthos. Železniční stanice je též hned u průplavu. Stojí za to navštívit: Určitě ano :49 11 Recko_2006_propozice

12 Athény + Pireus: Athény: Athény jsou hlavní město Řecka a po staletí významné kulturní centrum. V současnosti jsou plné aut a smogu, ale antické památky sem stále lákají mraky turistů. V roce 2004 se v Athénách konají Olympijské hry, proto bylo město v plné pohotovosti, připravovalo se, rekonstruovalo a zlepšovala se infrastruktura... Lístek na Akropoli stojí 12E (student 6E, student EU zdarma) a v ceně je též návštěva Antické agory, Dionýsova divadla, Římské agory, hřbitovů Kerameikos a chrámu Dia Olympského. Lístek lze zakoupit u jakékoli z těchto památek, do kterých se dá jít i za samostatné vstupné 4 či 2 Eura (studenti 2 či 1E). Akropole otevírá v 8:00 a vyplatí se tam jít v tuto dobu - bez mnoha turistů a značného horka. Vstupuje se branou Beule, za kterou jsou mohutné Propylaje, na jejichž jižní straně je přilepen malý, ale překrásný, chrámek bohyně Niké. Na samotném vrchu Akropole zbylo již jen mistrovské vyvážené dílo Parthenon a výjimečná stavba Erechteion s šesti karyatidami. Za Parthenonem je muzeum se sochařskou výzdobou ze staveb na Akropoli. mapa Akropole Na jih pod Akropolí je přilepen Odeon Heroda Attika, který je zachovalý a dodnes se zde konají představení. Kdysi byl Eumenovou stoou spojen s Dionýsovým divadlem, obě tyto stavby jsou přístupné, ale mnoho z nich nezbylo. Dále na východ skrz Hadriánovu bránu (oblouk) se vstupuje do oblasti Olympieion. Hlavní stavbou tam byl obrovský chrám Dia Olympského se 104mi 17m vysokými korintskými sloupy. Bohužel jich stojí již jen pár. Ještě o kus dál je antický stadion, zmodernizovaný a upravený pro současné potřeby. Na sever od Akropole je Římská agora s osmibokou Věží větrů a několika dalšími stavbami. O kus dál na západ je pak Agora antická, tam se zachoval Hefaistův chrám a rekonstruovaná dvoupatrová Attalova stoa, v které je teď též muzeum se sbírkami keramiky. A za Antickou agorou jsou hřbitovy Kerameikos se zdobenými náhrobky. Pod Akropolí se rozprostírá původně turecká čtvrť Plaka s klikatými uličkami, v kterých je velice živo, plno byzantských kostelů, restaurací a obchůdků se suvenýry. Na nám. Syntagma je starý královský palác, nyní budova parlamentu, před kterou probíhá každou hodinu střídání stráží (evzones). Specifickým pochodem se střídají před hrobem neznámého vojína, vždy v 11 je střídání slavnostní s hudbou. Nad parlamentem se tyčí pahorek Lykavittos (podle pověsti vznikl, když bohyni Athéně upadl kámen, který nesla jako vrcholek na Akropolis), z kterého je pěkný výhled na město. Druhým zajímavým vyhlídkovým bodem je Areopagusův pahorek u vstupu na Akropoli. Mezi parlamentem a Zappeionem jsou velice krásné Národní zahrady. Na ulici 28 Oktovriu je Národní archeologické muzeum s nejlepšími památkami z antického světa a z území Řecka. Přibližně v polovině ulice Athinas je na jedné straně rybí tržnice a na druhé ovocný a zelný trh. Každou neděli se koná v oblasti na západ od nám. Monastiraki a na sever od ulice Ermou velezajímavý bleší trh. Ulice Ermou směrem k nám. Syntagma je lepší obchodní ulice s bankami apod. Podobná čtvrť je i v okolí nám. Omonia. mapa Athén Spojení: V Athénách je hustá městská autobusová doprava a tři linky metra, lístek stojí 0,6 či 0,7E. Metrem se dá jet i do přístavu Pireus (viz níže). Vlakové nádraží (směr Soluň i směr Peloponés) je na sever(ozápad) od centra, vlaky odtud jezdí do všech stanic Řecka. Autobusová nádraží jsou v Athénách dvě, z obou jezdí často autobusy na všechny strany. Letiště. Ubytování: Asi 7 km od centra má ležet nejbližší kemp. My spali v hostelu sítě Internetional Hosteling na ulici Victor Hugo 16 - mezi vlakovým nádražím a nám. Omonia. Neni to moc v dobré čtvrti, ale za 10E na noc, teplá voda, kuchyňka, čisté postele, pokoje po 3 nebo 4, a do centra pěšky za 20min. Voda/pítka: V areálech památek, občas po městě - nám. Monastiraki a v McDonaldech (nám. Syntagma, nám. Monastiraki) WC: V areálech památek, McDonaldy (nám. Syntagma, nám. Monastiraki) :49 12 Recko_2006_propozice

13 Stojí za to navštívit: Spíše ano. Pireus: Od pradávna přístav Athén. Nyní jsou obě města srostlá v celek. V Pireu mimo obrovského přístavu nic zajímavého neni. Lístky na lodě se prodávají v několik kancelářích, ale ceny se neliší. Spojení: Do Athén se dá jet metrem nebo městským autobusem - 0,6E. Z Pirea jezdí lodě na všechny ostrovy v Egejském moři, Krétu, do Turecka... Athénské letiště. Voda/pítka, WC: Na nádraží z cukrárny/pekárny po schodech nahoru u posezení v 1. patře. Stojí za to navštívit: Chceš-li jet z/do Athén lodí, tak musíš, jinak spíše ne :49 13 Recko_2006_propozice