ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 -44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: I.S., zastoupeného JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem, se sídlem Plzeň, Mikulášská 9, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne , čj. MV /SO-2012, t a k t o : I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne , čj. MV /SO-2012, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í k dalšímu řízení žalované. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši ,- Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Pavla Roubala, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobce se žalobou ze dne , doručenou Krajskému soudu v Plzni osobně dne , domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne , čj. MV /SO-

2 pokračování (dále též jen napadené rozhodnutí ), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaná podle 90 odst. 5 správního řádu zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále též jen prvoinstanční správní orgán nebo Ministerstvo vnitra ), ze dne , čj. OAM /TP-2012 (dále též jen prvoinstanční rozhodnutí ), jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Pobyt cizinců na území České republiky byl upraven zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon o pobytu cizinců ). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen správní řád ). [II] Žaloba Žalobce byl přesvědčen, že splnil podmínky dle 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K tomu uvedl, že mu byl povolen pobyt na území ČR od Ke dni podání žádosti ( ) tak délka jeho pobytu činila dní. Žalobce pobýval mimo území ČR v období od do (43 dní), od do (23 dní), od do (63 dní), od do (283 dní), od do (53 dní), od do (9 dní), od do (133 dní). Celkem byl žalobce mimo území ČR 607 dní. Jak žalobce doložil listinnými důkazy v rámci odvolání, v době od do (9 dní), od do (133 dní), od do (133 dní), od do (25 dní), od do (127 dní), od do (30 dní) byl mimo území ČR z důvodů zdravotních (celkem 457 dní). Žalovaná na základě výše uvedených údajů rozhodla, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu. Výpočet provedla tak, že od doby nepřítomnosti (607 dní) odečetla 260 dní (od do léčba v zahraničí). Došla tak k výsledku 347 dní, což je doba pobytu mimo území ČR, která překračuje limit stanovený 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců o 47 dní. Žalovaná při svém výpočtu vybrala z předložených šesti dokladů vztahujících se k šesti obdobím žalobcovy nepřítomnosti na území ČR pouze dva (od do a od do ), které se rozhodla zohlednit a odečíst, jak je uvedeno výše. Toto své rozhodnutí však nijak nezdůvodnila, neuvedla, proč zohledňuje právě a pouze tato dvě období a ne období jiná. Z tohoto důvodu žalobce považoval napadené rozhodnutí za nesprávné a především nepřezkoumatelné. Žalobce měl za to, že splnil podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu, tj. pět let nepřetržitého pobytu na území ČR, kdy do této doby pobytu se započítávají i období nepřítomnosti cizince na území v průběhu této doby pobytu, pokud tato jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla 10

3 pokračování 3 měsíců, a dále kdy nepřetržitost pobytu je zachována, pokud období nepřítomnosti nebylo delší než 12 po sobě jdoucích měsíců ze závažných důvodů, přičemž toto období se do doby pobytu nezapočítává. Pokud bychom od celkové doby pobytu dní odečetli dobu nepřítomnosti ze závažných zdravotních důvodů, která se do doby pobytu nezapočítává, a to konkrétně nepřítomnost v období od do (9 dní), od do (133 dní), od do (25 dní), od do (127 dní), od do (30 dní), celkem tedy 324 dní, dojdeme k výsledku dní, tj. době pobytu delší než 5 let. Zbývajíc doba nepřítomnosti, která činí 133 dní, pak bezesporu splňuje podmínku dle 68 odst. 2 věty první zákona o pobytu cizinců, tj. nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a v souhrnu není delší než 12 měsíců. Z výše uvedeného vyplývá, že je, za použití pravidel uvedených v 68 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, naplněna podmínka pro udělení povolení k trvalému pobytu. Žalobce se proto domníval, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné a dále že je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění postupu žalované při provedeném výpočtu dle 68 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Už jen pro tento nedostatek (nepřezkoumatelnost) musí být napadené rozhodnutí zrušeno. [III] Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná se k věci vyjádřila v podání ze dne Ztotožnila se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací Ministerstva vnitra. Ve smyslu 2 odst. 4 správního řádu má být přijaté řešení v souladu s veřejným zájmem. Orgány Ministerstva vnitra jako celek jsou mj. povolány hájit veřejný zájem v této oblasti, tzn. v daném případě zájem na dostatečné délce žalobcova pobytu na území. Žalovaná byla přesvědčena, že žalobce nesplnil podmínku danou 68 zákona o pobytu cizinců a tento závěr je v odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodněn. V podrobnostech žalovaná odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a na spisový materiál s tím, že žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci, která by správnost napadeného rozhodnutí zpochybňovala. Z tohoto důvodu žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen soudní řád správní nebo s. ř. s. ). Podle 75 odst. 1 soudního řádu správního soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Soud po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, povolení k trvalému pobytu se na žádost vydá cizinci po 5 letech nepřetržitého pobytu na území.

4 pokračování 4 Podle 68 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, do doby pobytu podle odstavce 1 se započítává doba pobytu na území na dlouhodobé vízum a na povolení k dlouhodobému pobytu nebo doba pobytu na základě dokladu vydaného k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu, pokud se na cizince tento zvláštní právní předpis již nevztahuje. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou byl cizinec na území služebně vyslán zahraničním zaměstnavatelem nebo zahraniční právnickou nebo fyzickou osobou, a dále doba, po kterou cizinec na území pobýval za účelem sezónního zaměstnání nebo vypomáhal s domácími pracemi za stravu, ubytování a kapesné určené k uspokojování jeho základních sociálních, kulturních nebo vzdělávacích potřeb; doba pobytu na území za účelem studia se započítává jednou polovinou. Podle 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, do doby pobytu podle odstavce 1 se započítávají i období nepřítomnosti cizince na území v průběhu této doby pobytu, pokud tato jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla 10 měsíců, a dále období nepřítomnosti cizince na území, které nepřesáhlo 12 po sobě jdoucích měsíců, pokud byl cizinec pracovně vyslán do zahraničí. Nepřetržitost pobytu je dále zachována, pokud jedno období nepřítomnosti cizince na území nebylo delší než 12 po sobě jdoucích měsíců ze závažných důvodů, zejména jde-li o těhotenství a narození dítěte, závažné onemocnění anebo studium nebo odborné školení, přičemž toto období se do doby pobytu podle odstavce 1 nezapočítává. Stěžejní žalobcova námitka mířila na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, protože žalovaná neuvedla, proč některá období žalobcovy nepřítomnosti v ČR zohledňuje a jiná nikoliv. Tato námitka byla důvodná. Prvoinstanční správní orgán ve svém rozhodnutí konstatoval mj. následující: ( ) Z materiálů cizinecké evidence bylo zjištěno, že žadatel pobýval na území ČR nejprve na základě víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání s platností od do a dále základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání s platností od do Od do pobýval žadatel na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonný manažer - úč. v práv. os. a od do na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání OSVČ. Od této doby pobývá žadatel na území ČR na fikci pobytu dle 47 odst. 1 zák. č. 326/1999 Sb., neboť má podanou žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání OSVČ, o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. Na základě záznamů v cestovním dokladu žadatele ( ) s platností od do bylo však zjištěno, že žadatel pobýval mimo území ČR v obdobích od do (43 dní), od do (23 dní), od do (63 dní), od do (283 dní), od do (53 dní) a od do (9 dní). V cestovním dokladu žadatele bylo nalezeno ještě další výjezdové razítko, které nebylo možné spárovat, a tudíž nebylo do doby absence na území ČR započítáno. Celkové období nepřítomnosti žadatele na území ČR tedy činí v součtu ještě více než 474 dní, tedy více jak 10

5 pokračování 5 měsíců a zároveň nepřítomnost žadatele v období od do (283 dní) přesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců. Tímto žadatel nesplnil podmínku dle ustanovení 68 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., podle které se do doby pobytu podle odstavce 68 odst. 1 citovaného zákona započítávají i období nepřítomnosti cizince na území v průběhu této doby pobytu, pokud tato jednotlivá období nepřítomnosti nepřesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců a pokud ve svém souhrnu nepřesáhla 10 měsíců.. Prvoinstanční správní orgán tedy dospěl k závěru, že doba, po kterou žalobce nebyl na území České republiky, dosahuje (minimálně, viz argumentaci: Celkové období nepřítomnosti žadatele na území ČR tedy činí v součtu ještě více než 474 dní) délky 474 dní. V rámci odvolání žalobce namítal, že ke dni podání žádosti o povolení k trvalému pobytu (tedy k ) splnil podmínky dané zákonem o pobytu cizinců. Specifikoval zároveň období, v nichž byla jeho nepřítomnost v ČR zapříčiněna vážným zdravotním stavem. Konkrétně šlo o doby ; ; ; ; a Ve všech případech byl důvodem nepřítomnosti vážný zdravotní stav a léčení v Lančynské městské nemocnici na Ukrajině, což žalobce dokladoval originály a úředními překlady potvrzení z tohoto zdravotnického zařízení. Žalovaný správní orgán pak k dobám žalobcovy nepřítomnosti na území ČR konstatoval následující: ( ) Ze záznamů uvedených v cestovním dokladu odvolatele ( ) s platností od do , jehož kopie je součástí spisového materiálu, bylo Ministerstvem vnitra zjištěno, že odvolatel pobýval mimo území v obdobích od do (43 dní), od do (23 dní), od do (63 dní), od do (283 dní), od do (53 dní), od do (9 dní). V cestovním dokladu odvolatele Ministerstvo vnitra nalezlo výjezdové razítko, které nebylo možné spárovat, a tudíž ho nezapočítalo do doby absence na území. Celková doba pobytu odvolatele mimo území, dle zjištění Ministerstva vnitra, činí více než 474 dní, tedy přesahuje 10 měsíců a zároveň nepřítomnost odvolatele v období od do (283 dní) přesáhla 6 po sobě jdoucích měsíců. Ministerstvo vnitra v napadeném rozhodnutí uvedlo, že tato období nelze, ve smyslu 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, započítat do doby nepřetržitého pobytu odvolatele na území a nepřetržitost jeho pobytu byla proto narušena. Odvolatel tak nesplňuje podmínku nepřetržitého pobytu na území v délce 5 let dle 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Odvolatel byl výzvou ze dne č. j. OAM /TP-2012 vyzván k odstranění formálních vad odvolání s lhůtou 5 dní. ( ) Reakcí odvolatele bylo odůvodnění odvolání č. j.oam /tp-2012 podané dne , ve kterém namítá, že ke dni podání žádosti o povolení k trvalému pobytu splnil podmínky dle zákona o pobytu cizinců. Dále nesouhlasí s uvedeným závěrem Ministerstva vnitra a je názoru, že nepřetržitost pobytu byla zachována. Jako doklad na podporu svých tvrzení uvádí, že pobyt na území trvá od , tj. cca 6 let a 1 měsíc, a přikládá tři lékařská potvrzení Ministerstva zdravotnictví Ukrajiny o léčení v Lančynské městské nemocnice. První potvrzení dokladuje léčbu v období od do (obstrukční bronchitida), do (chronická pankreatitida v akutní fázi), od do (akutní lobulární pneumonie), druhé období od do (tržné rány I., II., III., IV. prstu s částečnou amputací nehtů I. - II. prstu pravé ruky), od do (zlomenina pravé dolní končetiny,

6 pokračování 6 hemarthrosis pravého kolenního kloubu, tržná rána na týlu hlavy a otřes mozku) a třetí období od do (akutní tracheobronchitida). Z výše uvedených důvodů odvolatel shledává naplnění ustanovení 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců.( ) Skutečnost, že odvolatel doložil lékařská potvrzení z Lančynské městské nemocnice č. j. OAM /TP-2012 ze dne , a , však nemá, dle názoru Komise, vliv na celkovou délku doby rozhodné pro pobyt odvolatele na území posuzované dle 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Odvolatel sice prokázal opodstatněnost odvolatelovy absence pobytu na území, které by bylo možné hodnotit jako opodstatněné, Komise na základě ustanovení 68 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zohlednila a vzala v úvahu jedno nejdelší období odvolatelovy nepřítomnosti na území, tj. od do (260 dní), které i přes to, že na sebe bezprostředně nenavazuje, hodnotila ve prospěch odvolatele. Odvolatel však doloženým lékařským potvrzením ze dne rovněž prokázal svojí nepřítomnost na území v období od do , která s ohledem na nespárovaná příjezdová a výjezdová razítka nebyla zahrnuta Ministerstvem vnitra do období nepřítomnosti cizince na území, prodlužuje dobu pobytu mimo území o 133 dní. V případě odpočtu jednoho, výše zmíněného, nejdelšího období od celkové doby nepřítomnosti odvolatele na území, která tedy činí 607 dní, odvolatel překročí zákonem maximální tolerovanou dobu 10 měsíců, tj. 300 dnů, nepřítomnosti na území o 47 dní. Odvolatel tak nesplnil podmínku 5 let nepřetržitého pobytu na území dle ustanovení 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců.. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaná uznala jako oprávněná dvě z uváděných období, a sice od do (celkem 127 dní) a od do (celkem 133 dní). Součet těchto období, tedy 260 dní, by, odečteno od doby 474 dnů, znamenal dobu žalobcovy nepřítomnosti v ČR v délce 214 dní. To by samozřejmě mluvilo v žalobcův prospěch. Další doby, u nichž by bylo lze uvažovat jako o možných uznatelných a tedy o jejich odečtení (od do ; od do ; od do ; od do ), uznány nebyly, aniž by ovšem bylo vyjeveno proč. Dle názoru soudu se však jedná o klíčovou záležitost, což vynikne zejména u neuznaného období od do Tato dlouhá, 133 dny trvající žalobcova nepřítomnost v ČR jím byla dodatečně přiznána až v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí a odůvodněna stejně, jako dvě uznané doby, tedy vážným zdravotním stavem a léčením v Lančynské městské nemocnici na Ukrajině. Prvoinstanční správní orgán ji nehodnotil v žalobcův neprospěch (dost možná se jednalo o období, u něhož měl žalobce v cestovním dokladu ono razítko, které nebylo možné spárovat, a tudíž nebylo do doby absence na území ČR započítáno. ). Žalovaný správní orgán však toto období neuznal jako žalobcovu oprávněnou nepřítomnost na území, díky čemuž dospěl k závěru, že celková doba žalobcovy nedůvodné nepřítomnosti v ČR činila 347 dnů (srov. text napadeného rozhodnutí: V případě odpočtu jednoho, výše zmíněného, nejdelšího období od celkové doby nepřítomnosti odvolatele na území, která tedy činí 607 dní, odvolatel překročí zákonem maximální tolerovanou dobu 10 měsíců tj. 300 dnů nepřítomnosti na území o 47 dní. Odvolatel tak nesplnil podmínku 5 let nepřetržitého pobytu na území dle ustanovení 68 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. ). Z napadeného rozhodnutí odvolacího správního orgánu však není patrno, proč období žalobcovy nepřítomnosti mezi až ) uznáno bylo, zatímco stejně dlouhý a shodně zdůvodněný časový úsek mezi až nikoliv. Nelze proto jinak, než se ztotožnit s žalobce m v tom, že napadené rozhodnutí je v tomto rozsahu nepřezkoumatelné, když tento závěr dopadá i na zbylá, byť

7 pokračování 7 výrazně kratší období (9 dní, 25, resp. 30 dní). I u nich nebylo žalobci (ani soudu) vyjeveno, proč uznána nebyla, i když byla žalobcem odůvodňována rovněž vážným zdravotním stavem a léčbou na Ukrajině. Jedná se přitom o naprosto zásadní zjištění ve vztahu k žalobcovu nároku na povolení k trvalému pobytu, příp. oprávnění správního orgánu žádost o toto povolení zamítnout. Stran těchto zjištění absentuje ve správních rozhodnutích jakákoliv přezkoumatelná argumentace. Vzhledem k uvedenému soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení [ 78 odst. 1 s. ř. s.] a současně vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení ( 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku ( 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud za této situace nemůže konstatovat, že žalobce splnil podmínky dané 68 zákona o pobytu cizinců a má nárok na povolení k trvalému pobytu. Závěry o tom musí učinit správní orgán ve správním řízení, přičemž jeho úkolem bude přezkoumatelným způsobem vysvětlit, jak (a proč) byla, z pohledu 68 odst. 2 a 3 zákona o pobytu cizinců, hodnocena všechna období žalobcovy nepřítomnosti v ČR. Teprve pak bude možné v případném soudním řízení správním přezkoumat závěr správních orgánů o (ne)množnosti udělit žalobci povolení k trvalému pobytu. [V] Náklady řízení Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši ,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1.000,- Kč a dále z odměny advokáta za tři úkony právní služby v plné výši, tj. po 3.100,- Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle 7, 9 odst. 4 písm. d), 11 odst. 1 písm. a), d) a g), a 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen advokátní tarif ). Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast na jednání soudu dne Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 2.142,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů ( 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalované určeno platební místo podle 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s 64 s. ř. s. a stanovena pariční lhůta podle 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat). Soud neuznal jako důvodně vynaložený úkon žalobcovým zástupcem požadované doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Zástupce žalobce zaslal soudu toto doplnění na základě výzvy, když původní návrh na přiznání odkladného účinku, který byl součástí žaloby, byl shledán nedostatečným co do učiněných tvrzení i předkládaných důkazů. Návrh tak postrádal náležitosti, bez kterých nebylo možno rozhodnout o jeho důvodnosti. Podání, kterým byly nedostatky návrhu zhojeny, nemohlo být uznáno jako úkon učiněný důvodně, neboť jím byla napravena pochybení na žalobcově straně.

8 pokračování 8 P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Plzni dne 22. července 2015 JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková