Dětský čin roku - jubilejní 10. ročník projektu

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Dětský čin roku - jubilejní 10. ročník projektu"

Lubomír Rohla
před 8 lety
Počet zobrazení:

1 Dětský čin roku - jubilejní 10. ročník projektu (září 2014 ) Andrea Wagnerová - semifinalistka soutěže Když jsem byla loni ve 4. třídě, chodili jsme se třídou těšit seniory. Byli tam i dědečci a babičky na vozíčkách. Jednou jsme jim udělali vystoupení, kde byly slezské a jiné písničky, básničky a pohádka, různé nástroje, taneček a africká písnička s maskami. Babičky a dědečci byli rádi. Já jsem byla taky ráda a určitě i všichni ostatní. Ke konci jsme babičkám a dědečkům dali dárečky, které jsme vyrobili. Můžou si je dát na zeď. Na druhé návštěvě jsem s babičkami vykrajovala výrobky z keramické hlíny a ti, kteří nechtěli vyrábět, hráli u stolů hry, které jsme přinesli. Některé děti pekly s babičkami jahodový koláč nebo četly a hrály na flétnu. U každé babičky a každého dědečka bylo vidět, že jsou spokojeni. Dali jsme jim i další dárečky, třeba fotky a výtvarné potřeby. Teď se budeme chystat na další návštěvu. Půjdeme tam se zvířátky a pomoct hrabat listí nebo s podzimním úklidem. Podle toho, co budou potřebovat. Před Vánocemi půjdeme zpívat koledy a budeme s sebou pro seniory brát hudební nástroje. S babičkami a dědečky se nám vždy moc líbilo a vsadím se, že jim s námi taky. Byli jsme dopisem pochváleni ředitelem domova. Byli jsme v novinách a byla tam i fotka našeho spolužáka, jak hraje s dědečkem z domova šachy.

Babičky a dědečci byli rádi. Já jsem byla taky ráda a určitě i všichni ostatní. Ke konci jsme babičkám a dědečkům dali dárečky, které jsme vyrobili. Můžou si je dát na zeď.

2 Valentýna Hartmannová Se třídou jsme se vloni zúčastnili akce na podporu nepálské školy. Organizace Shanti uspořádala v našem městě výstavu fotografií, která se jmenovala Úsměvy z Nepálu a naše třída vyrobila několik výrobků a hlavně smajlíky z keramiky, které pojmenovala Úsměvy pro Nepál. Dali jsme je do obchůdku (hand made bazárku - poznámka uč.), kde probíhala výstava, aby si je mohl někdo koupit. V obchůdku byly i výrobky od jiných lidí, například šperky, hrášek, ušité slepičky, marmeláda. Šli jsme tam s paní učitelkou a mohli jsme si tam taky něco koupit. Mohli jsme navrhovat ceny jako v Nepálu. Paní učitelka koupila fotky a certifikát na slepici. Paní z organizace pak koupily slepici a daly ji v Nepálu chudé rodině. Nepálská škola vypadala na obrázku škaredě. Holky měly na čele namalovanou tečku a všichni tam nosili uniformy. Všechny peníze od lidí putovaly do Nepálu a bylo jich i s penězi na slepice a kozy asi deset tisíc. Dětem do Nepálu jsme poslali ještě pastelky a podpisy celé třídy. Za odměnu nám v obchůdku nakreslili na ruku tetování, které vypadalo jako od nepálských dětí. Paní nám moc děkovala. Opavská paní novinářka napsala o Nepálu do novin a napsala i o nás. Akce byla i v televizi. Udělali jsme dobrou věc a pomohli.

Nepál. Dali jsme je do obchůdku (hand made bazárku - poznámka uč.), kde probíhala výstava, aby si je mohl někdo koupit.

3 Marie Cecilie Švecová Vloni jsme dětmi naší školy byli vítat malé děti mezi občánky Statutárního města Opava. Chodí nás tam deset a více a jdeme tam dvakrát nebo třikrát za rok. V programu jsme měli dvě společné písničky, jedna kamarádka zpívala sólo a také zpívala jedna skupinka s panenkou. Básničky jsme přednášeli po dvojicích nebo sami. Hráli jsme i na hudební nástroje - housle, flétnu, zvonkohru. Miminka byla roztomilá a velmi usměvavá. Občas sice plakala, ale to ani moc nevadilo. Paní matrikářka si vždy nasadila velikou medaili, která se mi moc líbila. Z balkónku bylo krásně vidět na focení miminek a na knihovnu, která byla moc velká. Od Magistrátu jsme dostali sponzorské dárečky a občerstvení. Letos půjdeme také - jak říká paní učitelka - vítat miminka. Doufám, že takovéto akce budeme s paní učitelkou konat i dále, protože se nám moc líbí. Máme fotky na webových stránkách. Za naše vystoupení nám Magistrát moc poděkoval a pochválil nás. Byli jsme také v novinách, které paní učitelka vyvěsila i s fotkami na dveře třídy. Pomohli jsme při významné akci a potěšili hodně lidí. Byl to pěkný skutek. Máme radost, i když se akce konaly v sobotu.

Hráli jsme i na hudební nástroje - housle, flétnu, zvonkohru. Miminka byla roztomilá a velmi usměvavá. Občas sice plakala, ale to ani moc nevadilo.

4 Natálie Ondřejová Jednoho dne jsme jeli já a moje třída autobusem do Jaktaře. Šli jsme tam do charity pomáhat připravit Sluníčkové odpoledne. Pomáhali jsme rovnat stoly a nosit lavičky do velkých zahradních stanů. Také jsme nafoukali barevné balónky, kterými jsme stany ozdobili. Moc se mi to líbilo. V charitě jsme viděli i plno krásných a drahých věcí, které vyrobili postižení lidé. Jeden pán nám ukázal, jak se vyšívá na stroji. Pak jsme šli do jiné chráněné dílny, kde byla moc hodná paní, a mohli jsme si vyrobit deníček. Zkusili jsme si, jak se tká koberec, a dívali se, jak se dělají růžičky z keramické hlíny. Byl tam i pán, který z hlíny dělal misky. Všichni z charity nám moc děkovali za pomoc a vyfotili si nás do svých novin. V zimě tam půjdeme ještě vyrábět dárky pro Tříkrálovou sbírku. Byl to super den, který mě moc bavil. Bylo to moc zajímavé a mohli jsme pomoct.

V charitě jsme viděli i plno krásných a drahých věcí, které vyrobili postižení lidé. Jeden pán nám ukázal, jak se vyšívá na stroji.

5 Aneta Čechová Nedávno jsme byli s třídou na výletě v Praze. Na náměstích i jinde bylo plno žebráčků. Potkali jsme jich asi třicet. Skoro všem jsem přispěla aspoň pět korun. Když jsem nepřispěla, protože nebylo moc času, bylo mi jich líto. Ale když jsem jim něco dala, byla jsem ráda. Bavilo mě jim dávat peníze. Někteří žebráčci jen nežebrali, ale i něco předváděli, třeba maňáska s kytarou nebo hráli na píšťalku. Ať si koupí, co si koupí, vím, že budou šťastní. Veronika Giňová Narodil se mi bráška. Byla jsem moc ráda, že máme konečně brášku. Oceňuju maminku, jak se o něj večer stará. Ale já večer nemůžu spát. Je mi líto, že se maminka o něj stará sama, proto jí moc pomáhám. Aspoň ho ráno přebalím a hlídám ho, když mamka vaří nebo uklízí. Když měl bráška devět měsíců, šel píchat uši a já jsem dopředu věděla, že budu brečet. Večer jsem s ním někdy vzhůru, proto asi chodím pozdě do školy. Moje sestřička možná bude modelka nebo se vyučí. Já asi nemám šanci na nic moc dobré. Mám ráda své sourozence a svou rodinu a budu při ní stát živá i mrtvá. Dominika Gebauerová Jmenuji se Dominika. Jednou, byl to den po mých narozeninách, asi v 1:15 hodin ráno se v mojí posteli zasekla moje kočka. Byla ještě takové koťátko. Když byla zaseknutá, vstala jsem a chtěla jsem jí pomoct dostat se ven. Ale byla velká tma a neviděla jsem ji. Když jsem zvedla matraci, kousla mě do nohy, protože měla strach. Když mamka rozsvítila, kočka mě pustila a tekla mi krev. V posteli mám šuplík a v něm dvě díry. V jedné díře byla. Měla tam zaseklou hlavu a kousek packy, která vyčuhovala ven. S Danem jsme ji vytáhli. Když mě kousla, musela jsem chodit o berličkách a na kontroly do nemocnice. Bolely ji uši, ale pak ji to přešlo. Ještě teď má něco za ušima, asi se jí tam něco porušilo. Trochu ji to ještě někdy bolí, ale jen když se škrábe. Myslím, že byla šťastná a že už tam nevleze, protože bude vědět, že není tak hubená.

Někteří žebráčci jen nežebrali, ale i něco předváděli, třeba maňáska s kytarou nebo hráli na píšťalku. Ať si koupí, co si koupí, vím, že budou šťastní. Veronika Giňová Narodil se mi bráška.

Podobné dokumenty

Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt

Základní škola německo-českého porozumění a Gymnázium Thomase Manna Praha 8 www.gtmskola.cz Babičko, vyprávěj! Reminiscenční projekt Reminiscence technika práce se starými lidmi s využitím vzpomínek účelem