Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol. Realismus B. Němcová

Transkript

1 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU peníze do škol ZŠ Litoměřice, Ladova Ladova Litoměřice vedeni@zsladovaltm.cz Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Šablona: 32_05 Sada: III Ověření ve výuce Třída: 9.A 1 Datum: Realismus B. Němcová Předmět: český jazyk literární výchova Ročník: 9. Klíčová slova: B. Němcová. Divá Bára, Babička, Pan učitel, archaismy, historismy Jméno autora: Mgr. Jitka Housková

2 LITERATURA REALISMUS V ČECHÁCH: DÍLO BOŽENY NĚMCOVÉ 1. Vyhledej, jak se jmenovala vlastním jménem Božena Němcová? 2. Proč se Božena Němcová s rodinou často stěhovala? 3. Napiš 3 místa, kde Božena Němcová působila: 4. Jakým liter. druhům a žánrům se B. Němcová věnovala? 5. Vyhledej, kdy poprvé vyšlo, uveď stručně děj a urči žánr: DIVÁ BÁRA BABIČKA PAN UČITEL 6. V následujících 9 ukázkách (A,B...) najdeš urývky, které jsou vybrány ze 3 výše uvedených děl B. Němcové. Přiřaď k dílu písmena označující jednotlivé ukázky a seřaď je tak, aby na sebe navazovaly: Divá Bára: Babička Pan učitel A/"Tíží-li vás něco, svěřte se mi, u mne to zůstane pochováno jako v hrobě," pravila Bára. Elška položila mlčky hlavu na Bářino rameno, obejmula ji a jen plakala; - Bára jemně jako matka svoje děcko k sobě ji přivinula, líbajíc rusé její vlasy. - Vysoko nad hlavami děvčat skřivan pěje se vznášel, nad vrcholy zelených lesů vycházelo slunce a polilo zlatou září zelené údolí. - Jakub vyšel před pastýrnu a trouby pastýřské hlas připomněl děvčata, že je čas, aby šla domů. "Po cestě si to povíme," pravila Bára, vedouc Elšku za ruku z mostku na luční cestu. "Ale kterak jsi to poznala na mně?" ptala se Elška. "I bože, to se lehko pozná. Býváte zamyšlená, někdy smutná a zase vám líčko září; - jak jsem vás pozorovala, myslela jsem hned, že vám něco musí být. Uhodla jsem." "Jenom jestli na mně tetinka to nezpozoruje a ptát se mne nebude," ouzkostlivě pověděla Elška; "ona by se hněvala, nelíbil by se jí," doložila. B/Pan Prošek myslil nejinak, než zloději že vykradli komoru, anebo že Barunka mrtva, když viděl babičku uslzenou, bledou do pokoje vcházet. Když ale vyslechl celý případ, musel se babičce smát! Což jemu bylo o pár kačátek! On je nenasazoval, on neviděl, jak se z vajíček klovají, jak roztomilé jsou, když na vodě plynou, hlavičky pod vodu strčí a nožkama nad vodou capají. Panu Janovi bylo jen o několik pečínek! Proto udělal ale právu a spravedlnosti zadost, vzal bejkovec a šel ven dát psům pamětného. Babička zastrčila si uši, když slyšela ten rámus venku, ale myslila: "Co je plátno, musí to být, ať si to pamatujou!" Když ale ani za hodinu ani za dvě psi z bud nevylízali, musela se jít podívat, zdali se jim příliš neublížilo C/Ale všechny nás tomu moudrý vychovatel náš odnaučil, dílem trpělivým napomínáním, dílem hrozbou, že se na nás hněvati bude, když nezpůsobům těm neodvyknem, pro které bychom někdy v posměch a ošklivost před lidmi přijíti musili. Ráno když jsme měli jíti do kostela, dovedl nás tam, a uspořádav a napomenuv nás, abychom se nábožně modlili, zpívali a tiše se chovali, šel na kruchtu. Byl též ředitelem kůru a měl k ruce větší žáky a některé selské synky, svoje vyučence. D/"Měj strpení, děvče, ještě tu být nemohou. Dvacet mil, to je kus země, - tři dni potřebujou tam, dva dni se tam Pepinka zdrží a tři dni na zpáteční cestu - spočítej si to." - Bára počítala

3 dny, a když čtvrtý den nastal, bylo na faře chystání a Bára čítala již jen hodiny. Konečně když po desáté ven vyběhla vyhlížet, slunce již zapadalo a táta domů hnal, ukázala se na silnici koleska. - "Už jedou!" křikla Bára, že to po celé faře zaznělo. Pan farář vyšel před vrata, pan kostelník za ním; Bára byla by letěla ráda přijíždějícím vstříc, ale ostýchala se, běhala z místa na místo, a když se koleska již k samé faře blížila, přišla na ni ouzkost, srdce jí tlouklo, hrdlo se jí stahovalo, horko i zima ji pocházela. - Koleska se zastavila u vrat; nejdříve se z ní vyvalila panna Pepinka a za ní skočila štíhlá postava růžotvářného děvčete, na něž farář, kostelník i chasa se zahleděla. Kdyby byla panu faráři nebyla okolo krku padla a strejčkem ho nazvala, nebyli by věřili, že to Elška. E/Psi, ti věrní hlídači! Babička ani svým očím nevěřila. A ještě přišli a lichotili se, jakoby nic, a to babičku nejvíc rozhněvalo! "Pryč ode mne, vy zloto! Co vám udělaly ty kačátka? Máte snad hlad? Nemáte; z pouhé svévolnosti jste to udělali! Pryč ode mne, ani vás vidět nechci!" Psi schlípli ohony, loudali se do bud, babička ale zapomenouc, že je časně, šla do pokoje povědít dceři svoji žalost. F/Také netrpěly se dětem nezpůsobné návyky, jichž mezi námi rozličných bylo, že jim některý žák dlouho neodvykl. - Já se mžhourat naučila, moje sousedka vytahovala si ustavičně prsty z kloubů, až je měla tak ohebné, že je nazpět dlaně obrátit mohla a "stoleček udělat," jak to děti jmenovaly, dovedla. Jeden ze žáků při psaní ukazováček levé ruky mezi zuby držel; druhý hubou stříhal; třetí zase zuby skřípal a takových nezpůsobů bylo i mezi většími. G/Jednou se ale na oba psy, Sultána a Tyrla, převelice rozhněvala; bylo se ale proč hněvat! Vždyť se podkopali do chlívku a roztrhali za jednu noc deset kačátek, pěkných žlutých, které se měly k světu až milo. Babičce ruce sklesly, když otevřela ráno chlívek a husa s třemi pozůstalými káčaty ven se vyhnala, zděšeně kejhájíc, jako by naříkala Pro svoje zavražděná mláďata, která vyseděla na místě jich nestálé, toulavé roditelky. Babička měla v domnění kunu škůdnici, ale přesvědčila se podle stopy, že to udělali psi. H/- Bára s ní oka nespustila, když se ale Elška strejčkovi z náručí vyvinula, k ní přistoupla, za obě ruce ji uchytla, a vzhůru do očí jí hledíc svým lahodným hlasem pravila: "Báro - Báro - stýskalo se mi po tobě! Jak jsi se měla - je Lišaj ještě živ?", tu se pustila Bára do pláče a plakala, až jí srdce usedalo a nemohla ani odpovědít. - Po chvíli teprv si vzdychla: "No jen když jste zde už, milá Elško!" - Pan farář opakoval po Báře: "No jen když jste již tu. Stýskalo se nám." - "Chtěli mne tam zdržet ještě den," povídala panna Pepinka, kladouc kostelníkovi, Báře i služce všeliké věci z kolesky do náručí, "ale šlo mi tu o vás, pane bratře, abyste tu nebyli sami. Také bychom nebyli vystačili s obrokem," dodala. - Kolesku dali zase do kolny na odpočinek, panna Pepinka uložila si klobouk do komory, tak neposkvrněn, jak ho byla vzala, - uložila, co byla s sebou přinesla, a rozdala dárky. Bára dostala pěkné pentle k sukni i do vlasů a od Elšky korále na krk. - Elška si také pěkného oděvu přinesla, ale tím by se byla nezalíbila, kdyby nebyla nazpět z Prahy přivezla svoje nezkažené, dobré srdce. - Nezměnila se. CH/Žalovat jeden na druhého jsme nesměli, toho nestrpěl, a jen tenkráte směli jsme vztyčením ruky hlásiti se, když kterému z nás soused v učení překážel. Partiky, nadávky, posmívání se jeden druhému pro neduh tělesný nebo cokoliv podobného, jak mezi dětmi bývá, zapovídalo se přísně. 7. Poslechni si přiloženou ukázku a napiš Báry charakteristiku (vnější i vnitřní): 8. Napiš, co jsou HISTORISMY: a ARCHAISMY: a z textu vypiš vždy 2 příklady: H: A: 9. Doplň : KDO SE NEBOJÍ BOUŘKY, NEBOJÍ SE ANI 10. Co znamená: Měla 3 křížky za sebou Oči jak chrpa 11. Proč říkali Báře DIVÁ?

4 12. Uveď bytosti, které měly Báru opravdu rády: LITERATURA REALISMUS V ČECHÁCH: DÍLO BOŽENY NĚMCOVÉ (řešení) 1.Vyhledej, jak se jmenovala vlastním jménem Božena Němcová? Barbora Panklová 2. Proč se Božena Němcová s rodinou často stěhovala? Její manžel, finanční stráže celník, byl často překládán. 3. Napiš 3 místa, kde Božena Němcová působila: Ratibořice, Česká Skalice, Josefov, Litomyšl, Polná, Praha, Domažlice, Nymburk, Slovensko, Uhry 4.Jakým liter. druhům a žánrům se B. Němcová věnovala? Poezie, próza povídky, větší prózy, cestopisy, publicistika 5.Vyhledej, kdy poprvé vyšlo, uveď stručně děj a urči žánr: DIVÁ BÁRA: 1856, povídka BABIČKA: 1855, novela PAN UČITEL: poslední dokončená povídka 6.V následujících 9 ukázkách (A,B...) najdeš urývky, které jsou vybrány ze 3 výše uvedených děl B. Němcové. Přiřaď k dílu písmena označující jednotlivé ukázky a seřaď je tak, aby na sebe navyzovaly: Divá Bára: D, H, A Babička: G, E, B Pan učitel CH, F, C A/"Tíží-li vás něco, svěřte se mi, u mne to zůstane pochováno jako v hrobě," pravila Bára. Elška položila mlčky hlavu na Bářino rameno, obejmula ji a jen plakala; - Bára jemně jako matka svoje děcko k sobě ji přivinula, líbajíc rusé její vlasy. - Vysoko nad hlavami děvčat skřivan pěje se vznášel, nad vrcholy zelených lesů vycházelo slunce a polilo zlatou září zelené údolí. - Jakub vyšel před pastýrnu a trouby pastýřské hlas připomněl děvčata, že je čas, aby šla domů. "Po cestě si to povíme," pravila Bára, vedouc Elšku za ruku z mostku na luční cestu. "Ale kterak jsi to poznala na mně?" ptala se Elška. "I bože, to se lehko pozná. Býváte zamyšlená, někdy smutná a zase vám líčko září; - jak jsem vás pozorovala, myslela jsem hned, že vám něco musí být. Uhodla jsem." "Jenom jestli na mně tetinka to nezpozoruje a ptát se mne nebude," ouzkostlivě pověděla Elška; "ona by se hněvala, nelíbil by se jí," doložila. B/Pan Prošek myslil nejinak, než zloději že vykradli komoru, anebo že Barunka mrtva, když viděl babičku uslzenou, bledou do pokoje vcházet. Když ale vyslechl celý případ, musel se babičce smát! Což jemu bylo o pár kačátek! On je nenasazoval, on neviděl, jak se z vajíček klovají, jak roztomilé jsou, když na vodě plynou, hlavičky pod vodu strčí a nožkama nad vodou capají. Panu Janovi bylo jen o několik pečínek! Proto udělal ale právu a spravedlnosti zadost, vzal bejkovec a šel ven dát psům pamětného. Babička zastrčila si uši, když slyšela ten rámus venku, ale myslila: "Co je plátno, musí to být, ať si to pamatujou!" Když ale ani za hodinu ani za dvě psi z bud nevylízali, musela se jít podívat, zdali se jim příliš neublížilo C/Ale všechny nás tomu moudrý vychovatel náš odnaučil, dílem trpělivým napomínáním, dílem hrozbou, že se na nás hněvati bude, když nezpůsobům těm neodvyknem, pro které bychom někdy v posměch a ošklivost před lidmi přijíti musili. Ráno když jsme měli jíti do kostela, dovedl nás tam, a uspořádav a napomenuv nás, abychom se nábožně modlili, zpívali a tiše se chovali, šel na kruchtu. Byl též ředitelem kůru. a měl k ruce větší žáky a některé selské synky, svoje vyučence. D/"Měj strpení, děvče, ještě tu být nemohou. Dvacet mil, to je kus země, - tři dni potřebujou tam, dva dni se tam Pepinka zdrží a tři dni na zpáteční cestu - spočítej si to." - Bára počítala dny, a když čtvrtý den nastal, bylo na faře chystání a Bára čítala již jen hodiny. Konečně když po desáté ven vyběhla vyhlížet, slunce již zapadalo a táta domů hnal, ukázala se na silnici koleska. - "Už jedou!" křikla Bára, že to po celé faře zaznělo. Pan farář vyšel před vrata, pan kostelník za ním; Bára byla by letěla ráda přijíždějícím vstříc, ale ostýchala se, běhala z místa na místo, a když se koleska již k samé faře blížila, přišla na ni ouzkost, srdce

5 jí tlouklo, hrdlo se jí stahovalo, horko i zima ji pocházela. - Koleska se zastavila u vrat; nejdříve se z ní vyvalila panna Pepinka a za ní skočila štíhlá postava růžotvářného děvčete, na něž farář, kostelník i chasa se zahleděla. Kdyby byla panu faráři nebyla okolo krku padla a strejčkem ho nazvala, nebyli by věřili, že to Elška. E/Psi, ti věrní hlídači! Babička ani svým očím nevěřila. A ještě přišli a lichotili se, jakoby nic, a to babičku nejvíc rozhněvalo! "Pryč ode mne, vy zloto! Co vám udělaly ty kačátka? Máte snad hlad? Nemáte; z pouhé svévolnosti jste to udělali! Pryč ode mne, ani vás vidět nechci!" Psi schlípli ohony, loudali se do bud, babička ale zapomenouc, že je časně, šla do pokoje povědít dceři svoji žalost. F/Také netrpěly se dětem nezpůsobné návyky, jichž mezi námi rozličných bylo, že jim některý žák dlouho neodvykl. - Já se mžhourat naučila, moje sousedka vytahovala si ustavičně prsty z kloubů, až je měla tak ohebné, že je nazpět dlaně obrátit mohla a "stoleček udělat," jak to děti jmenovaly, dovedla. Jeden ze žáků při psaní ukazováček levé ruky mezi zuby držel; druhý hubou stříhal; třetí zase zuby skřípal a takových nezpůsobů bylo i mezi většími. G/Jednou se ale na oba psy, Sultána a Tyrla, převelice rozhněvala; bylo se ale proč hněvat! Vždyť se podkopali do chlívku a roztrhali za jednu noc deset kačátek, pěkných žlutých, které se měly k světu až milo. Babičce ruce sklesly, když otevřela ráno chlívek a husa s třemi pozůstalými káčaty ven se vyhnala, zděšeně kejhájíc, jako by naříkala Pro svoje zavražděná mláďata, která vyseděla na místě jich nestálé, toulavé roditelky. Babička měla v domnění kunu škůdnici, ale přesvědčila se podle stopy, že to udělali psi. H/- Bára s ní oka nespustila, když se ale Elška strejčkovi z náručí vyvinula, k ní přistoupla, za obě ruce ji uchytla, a vzhůru do očí jí hledíc svým lahodným hlasem pravila: "Báro - Báro - stýskalo se mi po tobě! Jak jsi se měla - je Lišaj ještě živ?", tu se pustila Bára do pláče a plakala, až jí srdce usedalo a nemohla ani odpovědít. - Po chvíli teprv si vzdychla: "No jen když jste zde už, milá Elško!" - Pan farář opakoval po Báře: "No jen když jste již tu. Stýskalo se nám." - "Chtěli mne tam zdržet ještě den," povídala panna Pepinka, kladouc kostelníkovi, Báře i služce všeliké věci z kolesky do náručí, "ale šlo mi tu o vás, pane bratře, abyste tu nebyli sami. Také bychom nebyli vystačili s obrokem," dodala. - Kolesku dali zase do kolny na odpočinek, panna Pepinka uložila si klobouk do komory, tak neposkvrněn, jak ho byla vzala, - uložila, co byla s sebou přinesla, a rozdala dárky. Bára dostala pěkné pentle k sukni i do vlasů a od Elšky korále na krk. - Elška si také pěkného oděvu přinesla, ale tím by se byla nezalíbila, kdyby nebyla nazpět z Prahy přivezla svoje nezkažené, dobré srdce. - Nezměnila se. CH/Žalovat jeden na druhého jsme nesměli, toho nestrpěl, a jen tenkráte směli jsme vztyčením ruky hlásiti se, když kterému z nás soused v učení překážel. Partiky, nadávky, posmívání se jeden druhému pro neduh tělesný nebo cokoliv podobného, jak mezi dětmi bývá, zapovídalo se přísně. 7. Poslechni si přiloženou ukázku a napiš Báry charakteristiku (vnější i vnitřní): 8. Napiš, co jsou HISTORISMY: slova pojmenovávající historické skutečnosti, dnes již neexistující a ARCHAISMY: slova zastaralá, mají současný ekvivalent a z textu vypiš vždy 2 příklady: H: děvečka, pastýř, loktuše, vandrovní, kamizola A: nohavice, střevíce, chasa, almárka, suknice 9. Doplň : KDO SE NEBOJÍ BOUŘKY, NEBOJÍ SE ANI PÁNA BOHA 10. Co znamená: Měla 3 křížky za sebou -bylo jí přes 30 let Oči jak chrpa - modré 11.Proč říkali Báře DIVÁ? 12. Uveď bytosti, které měly Báru opravdu rády: otec Jakub, pes Lišaj, Elška, Jozífek

6 metodika: Samostatná práce: doplnění informací pomocí internetu či literatury, poslech ukázky, vypracování úkolů do pracovního listu Práce byla zadána prostřednictvím žák postupuje následovně: 1.pracovní list stáhne, 2. na PC (internetu), popř. v knize vyhledá informace 3.doplní je do textu 4. stáhne MP3 ukázku 5. vypracuje úkoly a práci pošle zpět. Autorka zadání:autorkou tohoto materiálu, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jitka Housková. použité texty: B. Němcová: Divá Bára, Babička, Pan učitel Poslech MP3 Divá Bára 1 zdroj: vytvořeno v programu: