Význam tzv. pomocných věd historických (PVH) a jejich vztah k dějinám správy

Transkript

1 N_SAS / VŠFS / 2016 /DS Přednáška č Význam tzv. pomocných věd historických (PVH) a jejich vztah k dějinám správy Hlavní teze: Význam PVH pomocník práce historika s prameny: různorodost historických pramenů pro poznání určité doby nutnost provádět kritiku pramenů PVH = oficiálně používaný pojem (obsahově nepřesné) X každý z těchto oborů je současně dávno samostatnou historickou vědou PVH v českých zemích vycházejí z kulturní tradice: - antické latinské vzdělanosti, - křesťansko latinské středověké Evropy, - novověké Evropy. Diplomatika ( diploma /lat./ = listina) - věda zabývající se studiem písemností úřední provenience, které hodnotí po stránce vnitřní i vnější (tj. jako produkty určitého prostředí + v souvislosti s dějinami institucí, které je produkují). Diplomatika se podílí největší měrou na popisování archiválií původně se zabývala pouze listinami X v moderní době i jinými typy dokumentů. Diplomatika původně ve středověku zkoumala pouze listiny X od počátku 20. stol. se diplomatické studium rozšiřuje i na ostatní kategorie materiálu (např. knihy), ale i na další prameny zejména hospodářských dějin. Akcent na souvislost s dějinami správy a institucí, s dějinami hospodářství (původně hlavně měst a velkostatků). Paleografie ( palaios /řec./= starý + grafein /řec./=psát) věda, která studuje stará písma. Pro účely teritoria českých zemí vycházíme z paleografie latinské! - do raného středověku: prakticky jediný používaný jazyk = latina, 1

2 - od vrcholného a pozdního středověku: od 14. a 15. stol. začínají převládat národní jazyky. Paleografie studuje vývoj písma. Problematika datování nedatovaných písemností. Zkoumání látek, na něž se psalo. Užívání zkratek. Chronologie ( chrónos = čas + lógos = slovo) nauka o měření času, jeho způsobech a prostředcích k tomu užívaných 2 základní druhy této vědy: - matematická (astronomická) = přírodní exaktní věda, - historická (technická) = zkoumá způsob měření času v různých kulturních vrstvách lidské civilizace (na základě dochovaných pramenů). Genealogie ( genus /lat./= rod) rodopis. Historická metrologie studium o mírách v minulosti. Kodikologie ( codex /lat./) studuje rukopisy neúřední povahy (tj. literárního charakteru). Epigrafika ( epigrafé /řec./= nápis) nauka o nápisech, zabývá se interpretací textů nápisové povahy. Numismatika ( nummus /lat./= peníz) jejím předmětem zkoumání jsou platební prostředky. Sfragistika ( sfragís /řec./= pečeť) věda o pečetích a jejich užívání. Úzce spojená s diplomatikou. Heraldika nauka o znacích a symbolech. Od slova herold (/středověká němčina/) tj. muž, který byl ve středověku znalcem erbovních znamení a zvyklostí (erb = znak). Z archivního hlediska dnes rozlišujeme u úředních písemností 5 základních tzv. diplomatických kategorií: 1. Listiny 2. Listy 3. Mandáty 4. Úřední knihy 5. Akta 2

3 Listiny písemná svědectví o pořízení trvalé právní povahy. Termín listina je z moderní doby zavedl jej Fr. Palacký. Listina vznikla ze 2 po sobě jdoucích procesů: 1. právní jednání, které dalo listině obsah, 2. zlistinění = písemné sepsání výsledku právního jednání. V historickém vývoji se vytvořily 2 základní typy listin: 1. L. dokazovací (vysvědčovací, deklarativní) podávají jen svědectví o právním jednání, které vzniklo před vydáním dané listiny. 2. L. pořizovací (dispozitivní, konstitutivní) dovršuje se jimi teprve určité právní pořízení, které jejich odevzdáním příjemci vstupuje v právní platnost. Rozlišujeme různé druhy listin např. podle - obsahu (privilegia, smlouvy apod.), - právní autorizace jejich vydavatele - veřejné, - soukromé, - jejich konkrétního vydavatele (panovnické, církevní apod.), - diplomatického kritéria tj. kde vznikly - kancelářské, - nekancelářské. Listy mají různorodější povahu než listiny. Patří sem jak tzv. pravé listy (tj. soukromé dopisy), ale i další korespondence, včetně různých úředních a hospodářských písemností. Formou jsou jednoduší než listiny, podávají prostá sdělení bez právního obsahu. Mandáty písemnosti, jimiž je udělován nějaký rozkaz nebo příkaz. Často vydávány ve formě otevřené (tj. veřejné) a na rozdíl od listin mají zpravidla jen dočasnou platnost. Úřední knihy - veřejné (k. městské, pozemkové, cechovní apod.) zaznamenávají určitý právní počin, stvrzený zápisem do nich, o - pro vnitřní potřebu úřadu (různé úřední pomůcky např. kopiáře, registra apod. + dále různé hospodářské a účetní knihy). Akta dnes nejrozšířenější a nejrozsáhlejší typ (např. různé žádosti, referentská zpracování, protokoly, zprávy apod.) tj. celé řady spisů pojednávajících o úředních jednáních v celém jejich průběhu. Jejich expanze zejména od novověku, kdy se definitivně prosadil princip psaného řízení v úřadování. 3

4 V novověku obecně úřední podkladový materiál různého obsahu, na jehož základě probíhá činnost kanceláře. Řetězení písemností do spisů. Vývoj diplomatiky ve světě: Diplomatika sloužila: - původně k ověřování pravosti listin pro účely historické, - dnes komplexně hodnotí všechny typy úředních písemností a jejich původce. Jean Mabillon (17. stol.) položil vědecké základy diplomatiky a paleografie Vývoj diplomatiky v českých zemích (periodizace podle Prof. Ivana Hlaváčka): 1/ Období přípravné (od počátků až do 2. poloviny 18. stol.) - rozvoj na dvoře Karla IV., - využití diplomatického materiálu v dílech českých kronikářů, 2/ Období od 2. poloviny 18. stol. do konce 19. stol : založení samostatné stolice pomocných předmětů historických diplomatiky, numismatiky, heraldiky a starožitností (od 1824 název PVH) na FF UK v Praze, - Královská česká společnost nauk (mj. Gelasius Dobner, Josef Dobrovský), - František Palacký + Josef Emler a jejich spolupracovníci, 3/ Období od konce 19. stol. do roku Česká akademie věd a umění ČAVU (od 1890), - Gustav Friedrich a jeho spolupracovníci, - Státní archivní škola SAŠ (od 1919) + Časopis archivní školy ( ) 4/ Období od 1945 do současnosti - Výnos MŠANO z : archivnictví součástí a řádným oborem FF: spojení PVH s archivnictvím + konec SAŠ 4

5 Výběr nejdůležitějších termínů z diplomatiky: Akta původně neověřené písemné svědectví o určitém právním jednání X v moderní době označení pro úřední podkladový materiál různé kvality. Anály průběžně psané historické (chronologicky řazené) záznamy. Aprobace schválení konceptu příslušného textu (před vyhotovením čistopisu). Bula označení pro nejdůležitější typ papežské písemnosti pozdního středověku X později označení i pro ostatní písemnosti zpečetění olověnou pečetí. Cirkulář oběžník, vyhláška, výnos nebo jiné sdělení, které bylo zasíláno většímu počtu podřízených úřadů nebo příjemců, často byly vázány do knih. Dekret původně přikázání jménem panovníka X dnes označení pro důležitý typ písemnosti (např. prezidentský) či pro úřední výměr (např. jmenovací apod). Diplom v širším slova smyslu označení pro listinu, o - užším slova smyslu označení pro panovnické listiny, které měly mít trvalou platnost. Edice zpřístupňování diplomatického materiálu badatelům: texty v plném znění + tzv. diplomatický aparát. Edikt obecný příkaz s platností zákona. V novodobé soudní praxi vyhlášení soudního výroku. Elench původně list vložený na začátek fasciklu a obsahující soupis spisů uložených ve fasciklu, a to s udáním čísla (značky) a obsahu spisu. Extrakt výtah z úředního textu za účelem dalšího úředního jednání. Falzum dokument, který se vydává za něco jiného, než ve skutečnosti je. Fasse písemné přiznání o majetku, vydané majitelem (vrchnost, poddaný) pro úřední potřebu (berní úřad apod.). Formulář označení pro skladbu (tj. vnitřní uspořádání) listiny. Generálie příkazy ústředních úřadů podřízeným složkám o způsobu jejich úřadování. Index (rejstřík) / Repertář: pomocné registraturní knihy umožňující hledání spisů / listin podle abecedně nebo chronologicky řazených jmen osob nebo podle věcných hesel: Index (uvádí jen jméno / heslo) X Repertář (navíc uvádí i stručný obsah spisu). 5

6 Instrukce písemná směrnice, vymezující způsob činnosti a kompetence určitého úřadu nebo úředníka (viz souvislost s kancelářskými řády). Inventář soupis věcí nejrůznějšího charakteru sestavený za účelem úřední evidence. Kabinet ústřední vládní úřad (název se používá od doby absolutismu dodnes). Kancelář (původně) úřad sestávající z osob, které z pověření a jménem určité osoby či instituce vyřizovaly písemnou agendu, spojenou s právní a správní mocí svého držitele. Katastr soupis půdy jako podklad pro daňové účely + obecně též určitý konkrétní soupis. Knihy pozemkové (gruntovní) obsahovaly zápisy, týkající se majetkových otázek v poddanských záležitostech. Knihy úřední obecně kancelářské pomůcky sloužící evidenci agendy úřední provenience. Knihy veřejné jejich zápisy měly obecnou právní platnost nahrazovaly tak původní listiny (viz desky zemské, dvorské, městské knihy apod.). Koncept návrh znění listiny (dokumentu) X čistopis. Kopiář pomůcka, která eviduje určitá privilegia účelem je snadnější evidence všech práv v určité konkrétní oblasti úřadování (opisy listin tu neměly právní váhu, ale pouze informativní charakter). Manifest slavnostní veřejné prohlášení, obracející se k širokému okruhu osob. Matrika úřední kniha, do níž byla zapisována jména osob splňujících požadavky evidence příslušné instituce (původně např. seznamy členů univerzit, od 16. stol. zejména matriky snoubenců, narození, úmrtí později v tomto směru i matriky vojenské a židovské). Memorandum záznam o úředním jednání (též pamětní list), zejména o zahraničněpolitických otázkách. Notář původně osoba, která se zabývala koncipováním, popř. i psaním listin v rámci nějaké kanceláře. Originál jinak čistopis, je dokument, který vychází z kanceláře a je odevzdáván do rukou příjemce. Parafa zkratka jména výše postavené osoby, vyjadřující vzetí na vědomí, resp. souhlas s příslušným textem. Patent (mandát) písemnost obsahující sdělení především ve správních záležitostech, která byla ověřována na svém rubu či pod textem přivěšenou pečetí. 6

7 Poznámky kancelářské poznámky na úředních písemnostech, dosvědčující, že na nich byl proveden určitý úkon (např. oprava). Protokol diplomatický termín s několika významy, z čehož jsou hlavní tyto: - záznam úředního jednání, - pomocné úřední knihy, do nichž jsou zapisovány údaje o vyřizovaných písemnostech (srovnej dnes: podací deník/podací protokol). Regest výtah z písemnosti, který má podávat základní údaje příslušného textu. Registra úřední knihy, do nichž se opisovaly písemnosti vydávané příslušnou kanceláří. Registratura (spisovna): 1. název pro soubor písemností, vzniklých v instituci její organickou činností a uspořádaný podle určitého systému (tzv. registraturní pořádek), 2. oddělení úřadu sloužící k ukládání a evidenci vyřízených dokumentů (spisů). Reskript rozhodnutí / příkaz panovníka stylizovaný v subjektivní formě a jím vlastnoručně podepsaný. Revers: 1. písemnost, obsahující určitý závazek vydavatele k jejímu příjemci (např. zápůjčka archiválie), 2. v technickém slova smyslu zadní strana listiny (pečeti aj.) X protikladem avers. Řád kancelářský předpis, který upravoval poměry ve velkých kancelářích. Urbář zpravidla v knižní podobě sestavený systematický soupis platů odváděných z venkovského hospodářství vrchnosti. Výnos písemně publikované oznámení rozhodnutí vyššího orgánu v konkrétní záležitosti. Zlistinění úřední výkon, při němž vzniká určitá písemnost, má v zásadě tyto fáze: - impuls k vydání, - jednání, - vlastní zlatinění, - expedici čistopisu. 7