DÈJINY CESKE. DÍL IV.

Transkript

1

2 'Jut?:34 уf-h* '. * :

3

4

5 DÈJINY CESKE. DÍL IV.

6

7 DKJINY NÁRODU CESKEHO w Cechách a w morawé BLE PUWODNÍCH PRAMENÚW WYPKAWUJE frantisek palacky. DIL IV. WÈK JIEÍHO Z PODÉBRAD. CÁSTKA 1. OD ROKU 1439 DO 14Ó7 ÍILI DO SMRTI KRALE LADI8LAWA. W PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPCE BEüftlCHA ТЕМР8КЖНО

8 '. : i/jf.i'or&ec m^''*íc4eh TISKEM KAT. je6ábkowé.

9 О В S A H. KNIHA CTRNÁCTÁ. Weliké bezkrálowí w Oechách a král Ladislaw. ( ) Clánek 1. Prwní pokusy o wolení krále. (R ) Dlauhé bezkrálowí w Cechách. Snahy a strasti owdowëlé králowny Elieky. Snëm w Praze: smírení stran a obsah listu mírného. Míry po krajfch. Narození Ladislawa pohrobka; baure w Uhrích. Snëmowní jednání o wolení krále. Albrecht kníiíe Baworsky wolen. Sjezd w Eaubë, a odpowëd jeho záporná. Poslowé wracují se domûw. Clánek 2. Hezwlarií, ib prewahy pana Ptarka, (R ) Príëiny a spûsoby bezwládí. Ctwery jednoty w národu: Menhartowa, Ptaôkowa, Táborská i Oldrichowa. Rozbodny wliw Oldïicha z Rosenberka. Dwa papezowé i dwë koncilia ; neutralita w Cechách. Jednání s dworem Strana 8

10 Strana Rakauskym a odklady jeho. Snëmowé w Praze a we Wídni. Wálky w Cechách ; pan Kolda na Náchodë. Snëm w Cáslawi a sbor knëzsky na Kutnc hоre. Poslední strasti a smrt králowny Elisky. Eliska Zhorelská. Pan Oldrich mari snëmy ëeské. Pan Ptaëek a hádky s Tábory. Smírení Rokycany s Príbramem. Námluwy Wídenské ; král Fridrich сo poruôník králowstwí Ceského. Poslední disputace knëzí Táborskych; potupení jejich. Náwrhy Rosenberkowy. Poselstwí pánë Haskowo. Nepokoje w Cechách i wmorawë. Smrt Ptaëkowa. Clánek 3. Bezwládí, za pi-ewaliy Jirílio z Podëbrad. (R ) IOS Pan Jirí z Podëbrad. Jednání snëmu Brodského. Bitwa u Varny. Spory dwau papezûw; neswornost zádostí ceskych o M. Rokycanu i o krále Ladislawa. Král we Stadicích. Marná wyjednáwaní; baurliwy' staw zemë. Smírení na sjezdu Pelhrimowském. Zápas mezi Jirím z Podëbrad a Oldrichem z Rosenberka. Král Fridrich a Eugenius IV, námluwy Karvajalowy, snëm Frankfurtsky, deklarace pánûw ceskych. Snëm Swatomartinsky w Praze. Mikulás V. Poselstwí ëeské w Rímë. Zastawení w Jmdrichowë Hradci. Cechowé we Westfalích. Tajné príprawy jednoty Podëbradské. Kardinal Karvajal w Praze. Baure pri odjezdu jeho. Dobytí Prahy skrze Jirího z Podëbrad. Clánek 4. Boje po wzetí Praliy ; rostnuci moc JMrílie z Podëbrad. (R ) Promëna we stawu wëc/. Zástí mezi Jirím z Podëbrad a Oldrichem ze Hradce. Pan Menhart f. Jednota Strakonická. Wálky a smlauwa Hradecká. ótyri oprawci a snëm Jíhlawsky ; zmatky w zemi Luzické. Prwní sjezd Pelhrimowsky. Nowá wálka. Smlauwa Wileteinská. Smííení na druhém sjezdu Pelhrimow ském. Wyprawa do Sas a dobytí Gerowa. Waln^

11 Strana snëm o S. Katerinë vv Praze. Rewniwost pánûw ceskych na pana Jiriho. Jalowé rokowání s knízetem Saskym. Clánek 5. Л ii-í z Podëbrnd, ipráwce iemik}'. (R ) 224 Pokoj w zemskych a nowé nesnáze w církewních wëcech. Myslenka o spojení se podobojích s církwí reckau. Nowí legatowé k Cechûm. Snëm Benesowsky. Aeneas Sylvius a Jiri z Podëbrad. Jan Eapistran we Wídni a w Morawë. Snëm Swatojirsky w Praze ; pan Jin uznán za zpráwce zemskébo. Rokowání w Reznë. Psaní církwe recké k Cechûm a odpowëd administratorûw podobojích. Powstání proti císari Fridrichowi. Koneëny pád Tábora. Oldrich z Rosenberka ustupuje s dëjiátë. Wyewobození krále Ladislawa. Umluwy prwní na roku Wídeñském a nespokojenost s nimi. Umluwy druhé Znojemské a Wídeñské; Ladislaw сo woleny král ceеkу. Clánek 6. Hralowání Eiitdislawa Pohrobka. (R ) 286 Pomër mezi králem a zpráwcem. Zrada Smirického. Hádky w Jihlawë. Korunowání krále Ladislawa. Spor mezi Cechy a Morawany. Snëmowní nálezy a oprawy w Cechách. Mír a blahobyt zemsky. Èewniwost mezi stawy. Eapistran we Wratislawi a zpaura toho mësta. Wyjednáwaní o Luzici, Lucemburk a pomezí Saské. Boje w zemi Pruské. Otázka turecká na snëmích Èezenském i Frankfurtském. Král a Podëbrad we Wratislawi. Jalowy snëm Nowomëstsky\ Nesnáze a strany w Uhrích. Papez Kalixt II1. Ladislaw strojí wálku proti císari. Porázka Turkûw u Bëlehradu Srbského. Ladislaw we Futaku a na Bëlehradë; zawrazdëní knízete Cilského. Pomsta za to na Hunyadowcích. Jednání Cechuw s papezem Kalixtem. Kunrat Hölzler. Nedorozumëní mezi králem a zpráwcem. Umluwy a príjezd králüw do Prahy. Poselstwí do Francie a k císari. PHprawyke swatbë. Nemoc a smrt krále Ladislawa. Zalost u pohrbu jeho.

12 Strand Clanek 7. О literature, sektácli, rotách»vojensuj'cli л mrawícli národu reskélto sa wëku Podëbradowa 372 Jalowost a strannost ducha ceského té doby. Pohromy a chudost literatury. Pawel Zidek' a Ctibor Towaéowsky z Cimburka. Hojnost literatury theologické. Hilarius Ljtomëricky. Jan z Pnbrami a towarysi jeho. Jakaubek, Rokycana, Martin Lupáô. Sirotci a Petr Payne. Tábori a Mikulás Biskupec. Aeneas Sylvius na Tábore. Mensí sekty: Adamité a Mikulásenci. Petr Chelcicky. Bratr Ëehor, jednota bratri ceskych a pomër její k Waldenskym. Wálecné umëní ceské. Stálá wojska i roty wojenské. Prední wálecníci cestí doma i w cizinë. Knízata Ostrowstí. Bernart z Cimburka i Oldrich Cerwenka w Prusích. Jan Jiskra z Brandyea. Pankrac a Mladwanëk. Jan Wítowec. Petr Aksamit i roty iratrské. Wáclaw Wlcek a towarysi jeho. Pûwod Kozáküw. Rota 6erná. O mrawích ceskych toho wëku wûbec.

13 D Ë J I Кí Y CE8KE, ENIHA CTRXACTA. WELIKÉ BEZKRÁLOWÍ W CECHÁCH A KRÁL LADISLAW. R

14

15 CLÁNEK prwy. PRWNÍ POKUSY O WOLENÍ KRÁLE. Dlauhé bezkrálowíw Cechách. Snahy a strasti owdowélé královmy Elisky. Sném w Praze : smífení stran a obsah listu mírného. Míry po krajích. Narození Ladislawa pohrobka ; batire ic Uhfích. Snémowní Jednáni o woleni krále. Albreeht kníze Baworsky wolen. Sjezd w Kaubé, a odpowéd jeho záporná. Poslowé toracují se domiiw, (R ) Neobycejny a podiwny byl staw, we kterémi po 1439 Albrechtowë smrti físe Ceská se octla. Pocalof tehdáz mnoholeté ono bezwládí, kterémuz podobného ani ceské dëjiny neznají, ani u jinych národûw tusim nalezti nelze. Bezwládí zajisté to nepocházelo hlawnë ani ze zpaury a neposlusenstwí, ani z brojení stran rûznych, ani z tauhy po newázanosti a swobodë, ani z pûtek nëkolika osobowatelûw wrchního práwa: naopak národ zádostiw byl míti wládce i panowníka, starost o nëho po mnohá léta pfedcházela jiné zemské starosti, a podáwáno se i k nemalym obëtem, jen aby fádné ústrojí práwní a wládní mohlo zemi zjednáno byti. Pfícina wsí nefesti bylo nenadálé ztracení se pramene, ze kteréhoz byla posawad prystíwala se wrchní moc a wláda; hlawní záwada pofádku a práwa pocházela z nemoznosti, nalezti opráwnënce ke 1*

16 4 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clánek wládë spûsobilého i ochotného; bezwládí rodilo se z pauhého bezkrálowí. ' Jestëf r byli bezpochyby newymfeli wsickni pamëtníci jak moci a sláwy nëkdy otce wlasti, Karla IV, tak i nadëji skwëlych, s kterymiz panowník ten do hrobu se byl ulozil. Pojistiw on rodu swému poslaupnost netoliko na Ceském, ale i na ftímském, a snad i Uherském a Polském trûnu, a patfiw na hojny pocet jak synûw tak i synowcûw swych nadëjnych a zdrawych, mohlf owsem kochati se napfred trwáním panstwí swého nekonecnуm. Úmluwy s domem Rakauskym dne 10 února 1364 uzawfené mëly napomáhati jestë zdárnëji k utwofení u prostfed Ewropy fise dëdicné, kteráz opírajíc se o hlawní mësto Prahu, сo jádro swé, mëla dotykati se mofe na jihu i na seweru. Základy ke stawbë mohútného státu byly tudíz jiz polozeny opatrnë; nechybëlo nez dalsí stejné lahodëní osudu, aby národowé mnozí pode stítem nowych Karolingûw bledali a nalezali mocny i stály pfítulek. Ale málo kdy w dëjinách swëta maudrost a welikost aumyslûw lidskych potkala se s koncem politowání hodnëjsim. Wybujnëly kmen rodu Lucemburského usechl hned we samych synech a synowcích Karlowych konecnë ; ausurední moc panownici, winau dëdicûw neswornych a nedomyslnych, drobila se i tratila cim dále tím nebezpecnëji ; a baufe wyniklá, odkudz se jí nejménë bylo nadíti, nejen wywrátila nadëjné stawení, ale i wypudila pozûstalého dëdice, kteryá konecnë jen nowymi úmluwami, a to necele, w dëdictwí swé zase nawrátiti se mohl. 1) Starí letopisowé na str. 116 líéí staw ten slowy následujícími : Po suirti krále Albrechta páni ëestí sami jedni s druhymi wáleli, a kdo 8 koho mohl byti, ten toho pod se manil, az práw6 do zpráwy pana Jirí Podëbradského. Тak рak Cechowé biechu bez krále XIV lot, ai do let krále Ladislawa syna Albrechtowa."

17 Pfíciny bezwládí. 5 W Albrechtowë panowání konecnë zdála se uskutecnëna byti Karlowa idea, ackoli jiz w jiném rodu. Smrtí Albrechtowau ale nedostáwalo se najednau weliké oné físi netoliko dëdice, nybrz i nápadníka ; cástky její jeslé nespojené rozpadáwaly se opët, trûn Cesky zejména osifel a osamël znowa, a to jestë auplnëji, nezli po wyhynutí Pfemyslowcûw. Wyprawowali sme we knize predeslé, kterak jedna eastka národu ceského, zejména strana Táborská i kalisníci horliwëjsí, bywse nespokojeni s Albrechtowym panowáním, uchylili se byli do Polska, i wolili tam Kazimíra, mladsího bratra Wladislawowa, sobë za krále, a usilowali jej uwesti do zemë. Nálezelof i to mezi hojné podiwnosti teto doby, ze Kazimír ze smrti swého saupefe wëtsi m ël skodu, nezli zisk. Neb aékoli Tábofi, dowëdëwse se o smrti té, lmed bez meskání swoláwali jednotníky swé ke sjezdu do mësta Písku na den sw. Alzbëty (19 Nov.) k rokowání o potfebné wëci krále naseho," i jinak pficiñowali se ku prospëchu jeho : 2 wsak wëtsi cástka glechticûw kalisnickych, ktefí drzeli se ucení M. Jana Rokycany, nehlásili se od té doby wíce k jeho posluseiistw í. Pfíciny náhlého jejich odwratu nejsau známy ; zdálo se, jakoby jim Kaziim'r, nejsa plnoletym, byl mël byti nikoli pánem, ale jen stítem proti Albrechtowi. 2) Cte se o torn we psaní, jez poslali té doby kjednotníkûm ewym do Hradeeka, kdezto jim dí také : Widëlôby еe nain, abyste we swóm kraji snem slozili, pnvá nezliby snëmowé obecní o upokojenie zemë byli, a na to pomluwili, a nám po nëkterych osobách na Hradistë Tábor dali koneëny шnул swój wëdëti. Pakliby se wám lépe zdálo kraje waseho snëm w Kolínë mieti, tutbychom ehtëli k wám prijeti anebo swé wyslati ; nebé nám dále nenie w této miere bezpeènë jezditi." (Kopie psaní toho bez datum nachází se w archivu Treboñsfcem.)

18 6 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clánek Z dáwného kmene panownikûw domácích jiz jen dwë paní, obë jmenem Elisky a obë wdowy, byly na ziwë, jedna w Podunají, druhá w Porejní, o kterychz obau ale národ nemël ani pile, ani známosti. O wdowë wsak Albrechtowë mluwilo se, ze owdowëla tëhotna; i bylo nejisto, neporodíli snad jeêtë opráwnënce ke trûnu. W takowémto ale napnutí pomërûw mimofádnych bylo temer - nemozné, minauti se otázky, coby mëlo byti prednëjsího a swëtëjsiho, práwo-li národu, míti panowníka dle zádosti a potfeby, cili powinnost, podnikati dëdice, tfebas ke wládë nespûsobilého? Jestë w posledních dnech ziwobytí Albrechtowa pfisli byli k nëmu w poselstwí ode stawûw ceskych az do Petrowaradína páni Zbynëk Zajíc z Hasenburka, Jan Smifícky, Mikulás Sokol z Lamberka i nëktefi mësfané Prazstí, o jichzto wsak pofízení newí se wíce, nezli ze pobízeli králowny Elisky, aby nemeskajíc wyprawila se do Cech na korunowaní. 3 Po nich Albrecht, kdyz wracel se do Rakaus zase, písemnë i ústnë wzkázal byl Cechûm poslední wûli a zádost swau, o jejímz ale obsahu nezachowala se urcitá památka. Také wdowa Eliska uzíwala 1 Nov.jich сo poslûw swych, dawsi jim dnc 1 listopadu psani, w nëmz poraucela stawûm ceskym, aby sesli se bez meákání we snëm, a urokujice tam we pfirozené wërnosti, ceho jak wûle zemfelého krále, tak i prospëch dítek jeho, ba i wlastní jejich íest pry wyhledáwala, aby oznámili jí, na cem se usnesau. * I staráno jest owsem o brzké swolání walného s'nëmu w Cechách, a wsak wíce od strany králi Albrechtowi 8) Wiz Archiv cesky, I, 271. III. 17, 18. Script, rer. Lusatic. (1839) I, 241. Freyberg histor. Schriften. Ill, 51. 4) Original toho psaní, daného in villa nostra Aùoa vocata, in festo Omnium Sanctorum," chowa se podnes w archivu Treboñském.

19 Mamá úsilí králowny Elisky. 7 nëkdy odporné, neáli od pfíwrzencuw jeho. Jiz dne listopadu pani Ptacek, Ales Holicky, Jifí z Podëbrad з Nov. a jiní, dowëdëwáe se na sjezdu swém w Nimburce o Albrechtowë smrti, psali odtud panu Oldfichowi z Rosenberka, jakozto starsímu strany Rakauské, zádost swau, aby сo nejdfíwe ulozen byl snëm celého králowstwí pod bezpecenstwími slusnymi s obau stran; neb na tom snëщ (pry) doufáme pánu bohu wsemohaucímu, ze wzdy uhodíme, сoá bude ke chwále bozí, k obecnému dobrému a tohoto králowstwí k upokojení ; pakli by kym to dobré scházelo, tu wsichni tomu zespolka srozumëjí. A ëímby ten snëm mohl spësnëji byti, pro pfestání záhub tohoto králowstwí, to jest nase zádost." 5 Na dûkaz oprawdovvosti swé zabral se pan Ptaëek sám osobnë ku panu Menhartowi do Jindfichowa Hradce, kdezto prední páni strany Rakauské mëli sjezd asi w polowici mësíce listo padu. Tu swoleno jest k obecnému snëmu zemë ceské na den sw. Lucie (13 Dec.) w ten spûsob, aby strana jedna rokowala w Praze, druhá pak w Mëlnice ; a to i hned netoliko po zemi rozhláseno, ale i Elisce králownë <lo Uher, i stawûm Jlorawskym, Luáickym a Slezskym oznámeno jest. e Eliska dala na to z Budína dne 6 prosince odpo- 6 Dec wëd, ie pro krátkost casu nemohla wyprawiti slawného poselstwi ke stawûm ceskym na snëm sw. Lucie, ale ie prosi, aby niceho kwapnë pfed se nebrali a owsem nic neuzawirali, coby na ujmu byti mohlo práwu jejímu a dëti jejich ; poselstwi od ni ze w krátce bude následowati, a jak mile s porodního loze, jehoz pry blízka jest, 5) Celé to psaní w!z tîstëné w Archivu ceskóm, III, 464, (z originálu чт archivu Treboñském). 6) Peal o tom Oldrich z Rosenberka panu Alsowi ze Sternberka dne 20 listopadu. Wiz Archiv üesky, II, 11. Script, rer. Lusatic. (1839) I. 68, 239.

20 8 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clónek opët powstane, ze chce osobnë pnblíziti se k Cechám tak, aby na sjezdu obapolnë pfíhodném wse opatfeno bylo s radau obecnau, ceho k obecnému dobrému potfebí bude. W tyá smysl psala také do Morawy, dokládajíc, zeby byla ráda wyprawila posly swé ke snëmu Brnënskému jiz minulému, ale ze o rozepsání jeho ani známosti nemëla. 7 Jiz ze psaní tëchto porozumëti jest, ze králowna Eltéka po smrti manzela swého chtëla sice sama prowoditi wrchní moc wládní w zemích koruny éeské, ale ze potfebné k tomu podstaty nedostáwalo se jí ; stawowé pak cestí a morawstí, hledíce predewsím ku pilnym potifebám zemí swych, pofádali obecné swé zálezitosti samir a králowne nepodówali o fízení swém témëf ani zpráwy dostatecné. Bylyf arci zejména Cechy tehdáz u welikém nepokoji, ano saudë podlé pamëtí nás doslych, zástí nescíslná zufila jak po hranicích, tak i u wnitf zemë. 8 7) Oldrichowi z Rosenberka psala dne 6 Dec. Misissemus libenter ad congregationen illam super festo Luciae solen nes nostros oratores : sed brevitas temporis, quia illud noviter rescivimus, nos impedivit. Tamen misimus et scripsimus ad congregationem praefatam ; et sic etiam rogamus, quatenus cooperan velis, ut supersedeatur ab omni actu et nihil incipiatur novi per aliquam festinantiam, quod esse possit contra jus nostrum et puerorum nostrorum, sed omnia differantur." (Origin, w archivu Treboñském). Do Morawy psala dne 7 Dec. Misissemus libenter et parato animo nuntios nostros ad congregationem Brunae noviter celebratam, sed de illa nullam penitus habuimus informationem." Psaní o tom k mëstu Lukowu podáwá Kaprinai Hungaria diplomat. I, 2 25, a z nëho Fejer cod. Hung, diplomat. XI О snëmu Brnënském den sw. Cecilie (2 2 Nov.) ciní se zmínka w zápisu dne 25 Jan in Kollar Analect. tom. II pag ) Ales ze Sternberka psal dne 24 Nov. panu Rosenberkowi : Jakoz mi píses o snëmu, zdá mi se, ze ste mu dlúhy rok polozili, neb se zemë welmi hubí; a byt se hubilo

21 Snahy a slrasti králowny Elisky. 9 Bylof tedy predewsim potfebí rychlé muzné pomoci, a 1439 skutkûw pfítomnych i rozhodnych, nikoli pak slow, dûwodûw a nadëji ani sebe skwëlejsich. Elisce nic nemohlo byti wice na skodu, nezli ze musela zádati odklady a dáwati jen éákу, kdezto nebylo spásy leda w okamzitém pfieinen í se. Protoz о nic lépe, ba jestë hûfe nezli w Cechách, dafilo se ubohé králownë také w zemich rakauskych a uherskych. Rakusané na snëmu zemském vvc Widni dne 15 listopadu wolili swau mocí, bez ohledu na ni, sobë isnv. za zpráwce cili wládce zemského wéwodn Fridricha Styrského; jen to swoleno, ze porodili ona syna, wéwoda ten mël mu byti spolu porucnikem 9. Fridrich byl sice pan dosti rozumny, sprawedliwy a poctiwy, ale i jemu nedostáwalo se, cehoz nejwíce se wyhledáwalo, srdnatosti, energie, podnikawosti ; byltë wzdy necitelny, neodhodlany, ohlédawy, odkládawy, a pfitom schranliwy aá do skauposti; mimo to w ustawicnych ziw byl rozeprech se swym bratrem Albrechtem, kteryz сo do duchowni a mrawni powahy zdál se byti prawym opakem starsího bratra, srdnaty a lehkomyslny, podnikawy a marnotratny, ctizádostiwy, nestály a neswëdomity. Bratrská tato neshoda stala se prumenem hojnych nefesti té doby, jak pro zemë a národy wûbec, tak i pro králownu Eliáku zwlástë. w nëmeckych zemiech ale ne w Cechách, toi by r.eskodilo, byt se snëm do roka protáhl." (Archiv éesky, II. 1 1 ). О nëkolika prímërích, na konci r teprw uzawíranych, wiz warch. éeském III 16, 17, 523, 524. O tehdejsím pï-ewratu we Slaném wyprawují Staré letopisy str. 116, 117; o hojnych ziíetích toho ôasu také list mírny ode dne 2 9 Januar (wiz dole). 9) Kurz, К. Friedrich, I Chmel, Geschichte К. Fried richs, I, Ernst Birk we spisu: Quellen und Forschungen, Wien 1849, pag. 212.

22 10 Kniha XlV. Bedcrálowí. Clánek Ale nejwëtsí protiwenstwí chystalo se jí w zemích koruny Uherské. Nebezpecí od Turkûw, rozmnozené nedáwno pádem Smederowa, upozadilo w myslech pánûw uherskych wsecky jiné ohledy ; jakkoli pfáli Elisce, cítili pfece p'redewsím potfebu muze a hrdiny k ochranë ko runy a zemë swé. Wëtáí jich cástka obraceli zfetel ku Polskému Wladislawowi, zádajíce, aby mlady král ten wzal sobë wdowu Elisku za manzelku a s ni aby dosedl na trûn Uhersky ; porodíli ona jestë z Albrechta dëdice mlrâského, prawili ze tomu dosti bude, aby panowal éasem swym w Rakausích a w Cechách, Uhry pak a Polsko ze mají ze spojení swého nabywati wetsí moci a síly proti spolecnému nepfíteli kfesfanstwa. Náwrhûm takowymto Eliska, zwlástní jakausi nechutí proti Polákûm podjatá, opírala se wsí silau : ale nemohsi odolati nadlauho prosbám a domluwám cím dále tím dolélmwëjsím, klesala casto w aumyslech swych, a swolujíc konecnë na oko, doufala naprawiti zenskau chytrostí, сo kfiwého mocí odwrótiti nemohla. Z obojetnosti té, ackoli po lidsku mluwë zatracowati jí nelze, wyprystily se hlawní strasti, kterymá paní krutymi okolnostmi sklícená i od pomoci lidské opustëná konecnë wzdy podlehnauti musila_ Snëm ke dni sw. Lucie rozepsany poca! se, jak obycejnë, o nëkolik dní pozdëji, a trwal potom celych 17 De. osm nedël. 10 Nejprwé sesli se dne 17 prosince na Mëlníce Hynce Ptacek, Aleá Holicky, Jifí z Podëbrad, Pertolt z Lipé z Morawy, M. Jan Rokycana i jiní páni a wyslaní z mëst strany Ptackowy; potom okolo wánoc 10) We zpráw6 od pana Oldricha Kosenberského do Basileje o príbëzích Tv Cechách r uôinëné a we Freybergowë Sammlung histor. Schriften und Urkunden, 3ter Bnd str tistëné prawí se wyslownë : tali congressu per octo septimanas durante. Trwal tedy snëm ten aá do polowice mëiíceúnora r. 1440, coz i jin);mi okolnostmi se doswëdiuje.

23 Králowna Eliska. Sném w Praze ; smírení stran. 1 1 také strana Rakauská, jejíz hejtmané byli páni Menharti4 39 ze Hradce a Hanus z Kolowrat, dala se nalezti w Praze u poctu hojnëjsím. Prwní péce snëmowníkûw obau stran smërowate k zastawení wsech krwawych zástí w zemi; a protoz uzawfena té doby hojná pfimën po wsech krajích. W pátek den nowého léta 1440 ustanoweno jest 1440 od stawûw na radnici starého mesta Prazského shromáz- 1 ^an' dënych, aby gleit dán byl panu Ptaëkowi s jeho stranau i mistru Rokycanowi, pfijeti do Prahy o swornost a jednotu wsech, netoliko duchowních, ale i swëtskych, woliti králé budaucího jednomyslnë." " Následkem toho jiz dne 6 ledna wsickni páni, zemané a wyslaní z mëst obojí 6 Jan. strany sesli se do weliké kolleje w Karolinë a pocali rozjímati a raditi o dobré obecné tohoto králowstwí." Toto spojení se obau stran w jeden snëm bylo weliky a hlawní krok k upokojení a ujednocení zemë po tak dlauhych a krwawych rozbrojích. Pfedni zásluhu o në pficítati sluselo bezpochyby citu wlasteneckému, kterym zwlástë páni Ptacek a Holicky se wyznamenáwali; nicménë oni za wëtsi obët, wzdáním se do Prahy w moc strany Rakauské, umëli také pojistiti sobë zisk wëtsí. W nedostatku zpráw podrobnëjsích o dûlezitém wyjednáwáш' snëmu tohoto postacují pfeswëdciti nás sama slowa památného zápisu ode dne 29 ledna, jená pode jménem 29Jan. list mírny" stal se pozdëji prawidlem pro zemi skrze mnohá léta. Oznamují w nëm stawowé wsem lidem nynëjsím i budaucím," ze lítost a srdecnau zalost, jakozto pfirození Cechowé, toho majíce, ze z dopustëní bozího, 11) Doslownë dle Starych letopisuw na str Psaní snëmu Mëlnického ku Prazskému, a odpowëd tohoto, jci podáwá w teto prílezitosti Zach. Theobald (Hussitenkrieg II cap. 7 a 8) jsau neli dokonce emyslena, jistë hrubë poddëláwána. Duwody na to uwedli sme w Monatschrift des böhm. Museums, Februar, na stránce 38 a 3 9.

24 12 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clánek pro hfíchy nás wsech, po smrti slawné pamëti krále a císare Sigmundа pána naseho, stalo se roztrzení w zemi nasi Ceské, w kterémzto mnohá zástí wznikla jsau, a skody pfeweliké i záhuby staly se : i ucinili sme snëm obecny z jednostejného swolení w mëstë Prazském, na to a k tomu konci, aby takowá zástí a záhuby pfestaly, a wsecky hofkosti, nechuti, nepfíznë, hnëwowé, nelibosti w tom zástí kterakkoliwëk wzniklé úplnë, wërnë a prawë potuchly, pominuly a owsem mezi námi uhasly, a na wëky w potomních casích aby nicímz zlym zádnému clowëku spomínány nebyly. Na kterémzto snëmu z daru bozího my wsichni páni, rytífi, zemané i wsecka mësta králowstwí Ceského s námi a wedle nás, ucinili sme a zjednali mir, pokoj a jednotu mezi sebau, a w tu sme jednostejnë a jednoswornë wstaupili s obau stran, úmluwy kusûw a artikulûw dolepsanych uciniwse: 1) Nejprwé swolili sme se, aby kompaktata, jinak smlauwy spolecné s legaty Basilejskymi a s Císarowau Milostí ucinëné a spûsobené, сoá a jakoz zjewnë swëdci, od nás wsech a od nasich swëtskych i duchowních, jakoz na koho wedle jeho powo- Iání a stawu slusí, byly drzány a skutecnë zachowány, a také spolecnë abychom o to stáli, cp koncilium Basilejské má nám uciniti, aby bylo ucinëno, zdrzáno a w skutku zachowáno. 2) Ítem dále ihned o mistra Jana Rokycanu, kteryá jest wolen k arcibiskupstwí kostela Prazského, swolili sme se wsichni swëtstí i duchowní, abychme o to stáli wedle toho wolení a podlé úmluw a zápisûw císafowych, aby nám byl potwrzen a swëcen ; a kdyz budem míti krále, abychom to s Jeho Milostí umluwili mezi potfebnymi wëcmi, aby nám tak jakoz swrchupsáno stojí a císafowy umluwy a listowé swëdcí, toho rácil pomocen byti k místu pfiwesti; a my do krále i pfi králi, kdyz uzfíme pfístup podobny poselstwím, o to jeho potwrzení

25 Sném w Praze ; obsah lislu mt'rného. i 3 a swëceni mame a chceme pracowati, i jinymi wëcmi 1440 k tomu potfebnymi se pficiniti. A mistr Jan jiz jmenowany stojí, a státi má i chce, w poslusenstwí wedle umluw a kompaktat na to ucinënych. 3) Potom pfi wëcech zemskych a swëtskych, chtíce aby nerowné a nesnadné coz jest mezi námi, bylo srownáno, upokojeno, a w poklid uwedeno, takto sme se ustanowili a swolili: jestlizeby král Albrecht ucinil které zápisy nebo dání, jeztoby to bylo ke skodë králowstwí koruny Ceské, anebo stranë té, kteráz jest proti Jeho Milosti byla, anebo komu z nich, jeztoby dëdictwi neboli zápisûw dotykalo se, tehdy my to spolecnë ze swolení jednostejného zdwiháme, aby moci nemëlo." Tito byli tfi prwní a hlawní clánkowé celého zápisu. Dalsí dûlezitá uzawfení byla ku pf. o císafownë Barbofe, ze mame ze spolka do Uher obeslati a prositi o Její Milost, aby jí sprawedliwé ucinili; a k ёemuzby w Cechách sprawedliwa byla, buctto dskami nebo listy, o to sme se zespolka swolili, ze Její Milosti toho rádi prejem;" pak o wëznë Prazské, a wyhnané i uteklé z mësta i z wëzení pofízeno tak, ze Prazané tëmto pfíwrzencûm strany Ptackowy wrátili jejich statky, ale pod wyminkau, aby je prodajíce mësta prázdni byli a Prazanûm wíce nepfekázeli. Jiní ëlánkowé klidili wseliká tezsí zástí w zemi, ku pf. mezi pánem Bergowem a Safgocem o hrad Trosky, mezi Benesem Mokrowauskym a panem Krusinau, mezi Janem z Rabí a Janowskymi a t. d. Konecnë ustanoweno, kterak ohledem na záwazky w posledních baufech obapolnë cinëné chowati se sluselo, pfikázáno wrátiti statky a propustiti wëznë wálkau jaté, umorena práwa staná i léta zadrzaná u saudûw, ale zastaweni také aufadowé u desk zemskych az pry do budaucího krále a t. d. Ori ginal zápisu toho,. dán byw panu Menharlowi k chowání, chowá se w Jindfichowë Hradci az podnes neporu-

26 14 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clánek Seny; wisíf na nëm jestë 68 pecetí tehdejsích snëmowníkûw. 12 Jednoswornym swolením prwních tfí clánkûw, od nás zde doslownë uwedenych, strana Ptaëkowa dostala еe mrawnë takofka na wrch w zemi, a program její powysen na dûstojenstwí obecného zákona; wsecko zajisté uznáno a wyhláseno za nefádné a neplatné, cokoli p» uwedení císafe Sigmunda do zemë a po jeho smrti pofíгeno bylo proti osobë a smyslu Rokycanowu; jeho a nejiného zawázali se opët míti za arcibiskupa nejen Menhart ze Hradce, ale í Oldfich z Rosenberka i strany jejich, a král Albrecht wymazán témëf z poctu králûw ceskych. Mrawní tuto poklésku swau cítili páni strany Rakauské welmi dobfe : ale nemohse jí zniknauti, lî tësili se náhradau, ze aspoñ o králi Kazimírowi také nic uzawreno nebylo, ba ze jméno jeho zamlceno napotom ode wsech jeho bywalych pfíwrzencûw. Wratislawstí oznamowali stawúm na snëmu shromázdënym tuzebnë, ze kdyz në- 9 Jan. ktefí knízata SIezstí rokowali s Poláky dne 9 ledna 1440 w mëstë jejich, pan Mosticky, posel krále Polského, wyhledáwal toho na mësfanech prosbami i hrozbami, aby se ku králi jeho pfiwinuli; coz nezby oni ucinili, chtëliby pry prwé s zenami i s dítkami umfíti",4. W Cechách wûbec jiz jen nëkolik zemanûw a sedmnáctero mëst usi- 12) Tistën jest cely w Archivu Ceském, I, , W král. Saském tajném archivu w DráiJanech chowá se psaní zo snëmu Ceského dne 4 Febr. knízeti Fridrichowi dané o propustëní wëznûw z bitwy u elenic (28 Sept. 1438), Petr Holicky ze áternberka dán brzy potom na rukojmë. 13) Oldrich z Rosenberka dí o tom: Pars oppugnans (t. j, strana Ptaékowa) quosdam artículos procuravit sibi fieri (t. j. list mírny) et multa düticilia eo tempore orta fine meliori conclusimus quo valiiiinus. 14) Archiv éesky, III, Peter Eschenloers Geschich ten der Stadt Breslau na str. 4 5.

27 Sném Prazskj. M&owe po krajích. 15 lowali o to, aby za krále pfijat byl král Polsky Wladi- 144» slaw a nikoli Kazimír; weliká wsak wëtsina snëmownikûw swolili, ze weskero jcdnání o krále konecnë odroceno jest ke snëmu budaucímu, kteryzto, dfíwe nezli dosawadní rozesel se (w polowici mësice února"), rozepsán byl hned med. k oktávu sw. Jifí nejprw pfístího. Stejnym casem snëmo- Febrwali také Morawané w Brnë dne ledna, i zapsali se sobë wespolek opët netoliko k drzeni mini zemského, ale také ze wsickni pospolu a swornë krále budaucího pfijmauti" mají, nedëlíc se w tom jeden od druhého, aniz ustanowujíce, kdoby jim dle práwa krále dáwati mël. Iu Odrocení toto wolby králowské stalo se ne tak Elisce králownë k wftli, jako radëji z té pfíciny, áe stawowé sami mezi sebau nesauhlasili w otázce, kdoby wlastnë krále woliti mël? Wolení zajisté, jakowéz se nyní obmyslelo, cestau zákonnau w Cechách jestë nikdy se bylo nedálo, jelikoz dosawadní tak fecené wolby nebywaly wlastnë nic wíce, nezli swolení stawûw, pfijmauti dëdice trûnu, zákonem i obycejem jiz napfed naznaceného, a kofiti se jemu. Procez nyní nemalé byly o to hádky, majíli jen stawowé cestí sami o sobë, cili we spojení s morawskymi, slezskymi a luzickymi wyslanci, woliti krále? a zase w Cechách samych, máli jen staw pansky sám, aneb také staw rytífsky a mësta aucastniti se wo lení? Snëm prwní rozesel se, odkázaw rozhodnutí otázek tëchto ke snëmu budaucímu, jakoz smo jiz podotkli. Mezitím z nafízení téhoz prwního snëmu drááni w bëhu mësice bfezna we wsech krajích sjezdowé hlucní, na nichzto wsichni páni, zemané i mësta pfiznáwali se kazdy zejména k míru zemskému. Wyprawuje o tom sauwëky letopisec w tato slowa : Potom lidé porozuméwse tomu, ze se tëmí 15) Kollar Analccta Vindobon. II, 12U Pesina Mars Moravicus pag. 518 (z knihy Towacowské )

28 16 Kniha XIV. Bezkrálowí. Clánek wálkami zeimë wclmi kazí, a na lidech i na statcích hyne: i chtíce tëch wálek prázdni byti, zdëlali sobë po krajích míry, woliwse sobë w kazdém kraji hejtmana; a k posledku tfi ctyfi krajowé spolu se smluwili, hejtmana jednoho sobë wywoliwse, a raddu jemu z krajûw pfidawse; a tak ulozili, aby jeden na druhého mocí nesahal, nez aby jemu práw byl pred hejtmanem toho míru a jeho raddau. A tak sobë w krajích nedali zjewnë hubiti a laupiti, 1ec krádezemi, a i nad tëmi hned pomstëno, kdez se doptali." Tak woleni jsau na hejtmanstwí: w Kaufimsku Hynce Ptaëekz Pirksteina i jeho námëstník Jan Cabelicky ze Sautic, w Cáslawsku Jan Hertwík z Rausinowa, we Chrudimsku Bohuse Kostka z Postupic a we Hradecku Jetfich z Miletínka. Tito ctyfi krajowé arcihusitstí spojili se nad to mezi sebau w Cáslawi dne bfezna, i wolili sobë za nejwyssího hejtmana pana Ptaëka, jenz nowym tímto dûstojenstwím nabyl jestë wíce moci a wáznosti, nezli prwé. Jifí z Podëbrad ucinën hejt manem w Boleslawstë, spolu s Janem Smifickym; dále woleni : w Bechynátë Oldfich z Rosenberka, we Prachenátë pán Strakonicky Wáclaw z Michalowic, w Plzensku Hynek Krusina ze Swamberka, w atecku Ales ze Sternberka i Burian z Guttensteina, w Litomëficku Jakub ze Wfesowic, w Rípsku Zbynëk Zajíc z Hasenburka; jména hejtmanûw kraje Wltawského i Podbrdského nejsau známa. Мoe takowychto fádûw a záwazkûw mëla trwati we swé platnosti az do budaucího krále, a jestë tfi mësíce po jeho korunowaní. I6 Neménë zdárné k obecnému dobrému bylo pofízení hojnych rozepfí a nesnází mezi stawy morawskymi a ceskymi. Páni Morawstí, Pawel biskup Olomucky, Jan z Cim 16) Archiv ëesky, I, Staré letopisy 8tr Chron. collegiati Prag. MS. W Litomëricku zase mír zapsún 25 Juli 1440, o nëmz wiz Script, rer. Lusat. (1839) I, 249.