POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY Z OBCHODNĚPRÁVNÍHO VZTAHU, GLOBÁLNÍ CESSE, FAKTORING

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Martin Mintora POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY Z OBCHODNĚPRÁVNÍHO VZTAHU, GLOBÁLNÍ CESSE, FAKTORING Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, LL.M., Ph.D. Katedra obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Ve Strašicích dne Martin Mintora 2

3 Obsah 1. ÚVOD POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY POHLEDÁVKA JAKO PŘEDMĚT POSTOUPENÍ VYMEZENÍ POHLEDÁVKY JAKO PŘEDMĚTU POSTOUPENÍ POSTOUPENÍ BUDOUCÍ POHLEDÁVKY POSTOUPENÍ EXISTUJÍCÍ POHLEDÁVKY, KTEROU POSTUPITEL TEPRVE ZÍSKÁ DALŠÍ POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY PŘED JEJÍM VZNIKEM POHLEDÁVKY, KTERÉ NELZE POSTOUPIT KTERÉ POHLEDÁVKY NELZE POSTOUPIT? POHLEDÁVKY, JEJICHŽ POSTOUPENÍ VYLUČUJE ZÁKON Pohledávky, které zanikají smrtí Pohledávky, jejichž obsah by se postoupením změnil k tíži dlužníka Zákaz postoupení pohledávky k tíži dlužníka Plnění vázané na konkrétního věřitele Otázka štěpení pohledávky Změna místa plnění Následky postoupení pohledávky v rozporu se zákonem POHLEDÁVKY, JEJICHŽ POSTOUPENÍ VYLUČUJE UJEDNÁNÍ DLUŽNÍKA A VĚŘITELE Dohoda omezující či vylučující postoupení Následky postoupení pohledávky v rozporu s ujednáním dlužníka a věřitele Postoupení budoucí pohledávky v rozporu s ujednáním dlužníka a věřitele ABSOLUTNÍ NEPLATNOST POSTUPNÍ SMLOUVY KDY BUDE MOŽNÉ UVAŽOVAT O ABSOLUTNÍ NEPLATNOSTI POSTUPNÍ SMLOUVY? ABSOLUTNÍ NEPLATNOST POSTUPNÍ SMLOUVY Z DŮVODU ZAVÁZÁNÍ SE K NEMOŽNÉMU PLNĚNÍ ABSOLUTNÍ NEPLATNOST POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY PRO ZÁVAŽNÝ ROZPOR SE ZÁKONEM Závažný rozpor se zákonem Absolutní neplatnost postoupení pohledávky ze smlouvy o smlouvě budoucí Další možné případy absolutní neplatnosti postupní smlouvy pro rozpor se zákonem ABSOLUTNÍ NEPLATNOST POSTUPNÍ SMLOUVY PRO ZÁVAŽNÝ ROZPOR S DOBRÝMI MRAVY NEPLATNOST POSTOUPENÍ NĚKTERÝCH POHLEDÁVEK ZE SOUBORU IDENTIFIKACE POSTUPOVANÉ POHLEDÁVKY V POSTUPNÍ SMLOUVĚ DOSTATEČNĚ URČITÁ IDENTIFIKACE POSTUPOVANÉ POHLEDÁVKY OBECNĚ K DOSTATEČNÉ IDENTIFIKACI POSTUPOVANÉ POHLEDÁVKY Požadavky na dostatečnou identifikaci postupované pohledávky dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky Je nutné postupovanou pohledávku identifikovat označením dlužníka? IDENTIFIKACE BUDOUCÍ POHLEDÁVKY V POSTUPNÍ SMLOUVĚ IDENTIFIKACE SOUBORU POHLEDÁVEK Jak identifikovat soubor pohledávek? Postoupení veškerých pohledávek SHRNUTÍ POŽADAVKU DOSTATEČNÉ IDENTIFIKACE POSTUPOVANÉ POHLEDÁVKY NÁSLEDKY NEDOSTATEČNÉ IDENTIFIKACE POSTUPOVANÉ POHLEDÁVKY VE SMLOUVĚ O POSTOUPENÍ NOTIFIKACE DLUŽNÍKA NOTIFIKACE DLUŽNÍKA A JEJÍ MOŽNÉ PODOBY ZÁVISLOST AKTIVNÍ ŽALOBNÍ LEGITIMACE POSTUPNÍKA NA UČINĚNÍ NOTIFIKACE OZNÁMENÍ O POSTOUPENÍ Účinky oznámení o postoupení vůči dlužníkovi Náležitosti oznámení o postoupení Náležitosti oznámení o postoupení obecně Náležitosti subjektu oznámení o postoupení

4 Náležitosti vůle a jejího projevu Náležitosti obsahu Formální náležitosti oznámení o postoupení Povinnost dlužníka přezkoumat náležitosti oznámení o postoupení PROKÁZÁNÍ POSTOUPENÍ POSTUPNÍKEM ÚČINKY ZÁNIKU ČI ZRUŠENÍ POSTUPNÍ SMLOUVY NA NOTIFIKOVANÉHO DLUŽNÍKA VÍCENÁSOBNÉ POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY ZÁVĚR

5 1. Úvod Cílem této práce je analyzovat některé problematické otázky právní úpravy postoupení pohledávky, a to zejména s ohledem na nedávnou rekodifikaci soukromého práva, která do oblasti postoupení pohledávky přinesla některé dílčí změny, které zasluhují bližší pozornost. Vzhledem k rozsáhlé šíři vybraného tématu není dle mého názoru možné se v této práci byť i jen dotknout, všech problematických otázek spojených s institutem postoupení pohledávky. Z toho důvodu jsem se zaměřil pouze na vybraná problematická témata této právní oblasti. Pokusím se jednak předestřít některé palčivé otázky, které tuzemská právní úprava vyvolává, a rovněž na ně předložit uspokojivé odpovědi, které nabízí právní teorie. Při navrhování možných řešení budu vycházet nejen z tuzemské právní literatury a judikatury, ale rovněž z Principů evropského smluvního práva 1 a Návrhu společného referenčního rámce 2. První oblastí, kterou se v mé práci budu zabývat, je vymezení pohledávky jako předmětu postoupení, a to včetně pohledávek budoucích. V této kapitole se budu věnovat rovněž přípustnosti postoupení existující pohledávky, kterou věřitel teprve získá. Dále se budu zabývat zákonnými i smluvními zákazy či omezeními postoupení pohledávky, a to včetně následků postoupení pohledávky v rozporu se zákazem, přičemž se pokusím vymezit důvody relativní a absolutní neplatnosti postupní smlouvy. Další problematikou, na kterou se hodlám blíže zaměřit, je problematika náležitého vymezení postupované pohledávky v postupní smlouvě, a to včetně pohledávky budoucí a souboru pohledávek. Pokusím se rovněž vyložit následky nedostatečného vymezení postupované pohledávky v postupní smlouvě. Posledním tématem mé práce je pak problematika notifikace dlužníka, přičemž se zaměřím na náležitosti notifikace a účinky notifikace vůči dlužníkovi, a to včetně případů vícenásobného postoupení pohledávky. 1 LANDO, Ole, BEALE, Hugh,: Principles of European Contract Law, Parts I a II. [online] The Hague, The Netherlands: Kluwer Law International, [cit ] Dostupné z: 2 BAR, Christian, CLIVE, Eric, et al.: Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DCFR). [online], Munich: Sellier. European Law Publishers, [cit ] Dostupné z: 5

6 2. Postoupení pohledávky Postoupení pohledávky představuje změnu v subjektech závazkového právního vztahu na straně věřitele. Jedná se o tradiční institut evropského soukromého práva známý již z původního práva římského 3 a jedná se rovněž o institut tradiční i v právu tuzemském. V tuzemském právním řádu upravuje postoupení pohledávky coby smluvní 4 změnu v osobě věřitele zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též jen občanský zákoník nebo OZ ) v 1879 až Postoupením pohledávky stávající věřitel coby postupitel převádí svojí pohledávku na věřitele nového coby postupníka. Jedná se o smluvní vztah mezi postupitelem a postupníkem, přičemž platí, že součinnost ani souhlas dlužníka není třeba k tomu, aby se postupník stal věřitelem pohledávky. V důsledku postoupení pohledávky vstupuje do závazkového vztahu na místo původního věřitele nový věřitel, avšak jinak zůstává původní závazkový vztah nezměněn. Platí, že pohledávka přechází na postupníka v tom stavu, v jakém existuje v okamžiku účinnosti postupní smlouvy. Dle 1880 odst. 1 OZ přechází spolu s pohledávkou na postupníka i její příslušenství, práva s pohledávkou spojená a zajištění pohledávky. Postupitel okamžikem účinnosti postupní smlouvy ztrácí právo s pohledávkou dále nakládat. 3 KINCL, Jaromír in KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal, Římské právo. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 234 s. 4 K přechodu pohledávky na nového věřitele může dojít i jinými způsoby jako např. ze zákona, či rozhodnutím soudu, ovšem v této práci se budu zabývat výlučně pouze postoupením pohledávky coby smluvní změnou v osobě věřitele. 6

7 3. Pohledávka jako předmět postoupení 3.1. Vymezení pohledávky jako předmětu postoupení Předmětem postoupení pohledávky, jak plyne z 1879 OZ, může být pouze pohledávka, a to buď celá, nebo její část, přičemž je možné rovněž postoupit pouze příslušenství pohledávky, aniž by byla postoupena i samotná pohledávka. 5 Pohledávkou dle 1721 občanského zákoníku rozumíme právo věřitele na určité plnění vůči dlužníku. Pohledávka je vždy relativní právo za určitým dlužníkem. Práva absolutní být předmětem postoupení pohledávky nemohou 6. Prof. Eliáš vymezuje pohledávku jako předmět postupu jako: Jakoukoli pohledávku, která v den postupu nezanikla a s níž je věřitel oprávněn smluvně disponovat: peněžitou i nepeněžitou, splatnou i dosud nesplatnou, dokonce i tu, jež má vzniknout teprve v budoucnu. Způsobilým předmětem postupu je také pohledávka promlčená nebo zastavená, jejich vlastnost se však v důsledku cese nemění. 7 Závazek dle 1723 odst. 1 OZ může vzniknout ze smlouvy, z protiprávního činu nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu dle právního řádu způsobilá. Právní skutečnost vzniku závazku není pro postoupení pohledávky relevantní a např. v usnesení ze dne , sp. zn. 20 Cdo 2499/2006 Nejvyšší soud České republiky potvrdil, že je možné postoupit rovněž pohledávku ze závazku vzniklého na základě veřejnoprávního vztahu. Vždy však platí, že plnění, které je způsobilé být předmětem závazku, musí být dle 1722 OZ plněním majetkové povahy. Pro postoupení pohledávky rovněž není překážkou skutečnost, že postupitel z důvodu omylu v postupní smlouvě nesprávně vymezil právní důvod vzniku pohledávky. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , sp. zn. 32 Odo 523/2005 uvádí: Platí, že je-li pohledávka ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené podle 524 a násl. obč. zák. identifikována dostatečně určitě, je smlouva platná, i když později vyjde najevo, že jde o pohledávku z jiného právního titulu, například z titulu bezdůvodného obohacení. Postoupit je dle 1887 možno i soubor pohledávek 8, čemuž se budu podrobněji věnovat v dalších částech této práce. 5 Viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 29 Cdo 2766/ ŠKÁROVÁ, Milana in ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Milana, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, 1413 s. 7 ELIÁŠ, Karel in BEJČEK, Josef, ELIÁŠ, Karel, RABAN, Přemysl a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky 4. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, 162 s. 8 Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 32 Odo 293/

8 3.2. Postoupení budoucí pohledávky V soukromém právu obecně platí zásada nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet 9. Z této zásady je však pro potřeby praktického života společnosti nutno někdy učinit určité ústupky ve prospěch ostatních soukromoprávních zásad jako je ochrana dobré víry, právní jistota a další. Jedním z těchto případů je i postoupení pohledávky, která v době uzavření smlouvy o postoupení neexistuje a vznikne teprve v budoucnu. Občanský zákoník mluví o postoupení budoucí pohledávky v 1887 ve spojitosti s postoupením souboru pohledávek. Právní praxe i teorie je zajedno v tom, že postoupit je možné také pohledávku, která v době uzavření smlouvy o postoupení neexistuje a vznikne teprve v budoucnu, přičemž lze mimo jiné vyjít z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 29 Odo 1435/2005, ve kterém Nejvyšší soud České republiky uvádí: S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že předmětem postoupení může být pohledávka splatná i nesplatná, popřípadě pohledávka budoucí či vázaná na podmínku, včetně toho, že postoupení pohledávky nebrání ani její 'spornost'. V případě postoupení budoucí pohledávky pak platí, že toto postoupení nabude účinky až vznikem postoupené pohledávky. K tomuto Čech uvádí: V majetku postupitele se taková pohledávka striktně vzato nikdy neobjeví, když od samého počátku své existence bude svědčit postupníkovi. 10 K totožnému závěru došel Nejvyšší soud v České republiky v rozsudku ze dne , sp. zn. 33 Cdo 4658/2009 jehož právní věta zní: Předmětem postoupení může být pohledávka budoucí, tj. taková, která v době uzavření postupní smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu; okamžik postupu budoucí pohledávky je pak totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne. Postoupení budoucí pohledávky je tak možno vyložit jako postoupení pohledávky s odkládací podmínkou vzniku postoupené pohledávky. Pokud pohledávka vznikne, smlouva nabude účinnosti a pohledávka okamžikem svého vzniku přejde do majetku postupníka. Pokud pohledávka nevznikne, smlouva zůstane platná, ale účinnosti nenabude. Lze tedy shrnout, že budoucí pohledávka může být předmětem postupu, přičemž zásadně platí, že k postoupení budoucí pohledávky dojde okamžikem jejího vzniku Postoupení existující pohledávky, kterou postupitel teprve získá Situace ohledně postoupení pohledávky, která v době uzavření smlouvy o postoupení existuje, ale kterou však postupitel teprve získá, je poněkud sporná. Jednoznačné je, že 9 Nikdo nemůže na jiného převést více práva než má sám. Viz KINCL, Jaromír in KINCL, Jaromír, URFUS, Valentin, SKŘEJPEK, Michal, Římské právo. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 1995, 354 s. 10 ČECH, Petr: Jaké pohledávky lze postoupit? Právní rádce 2008, č

9 i v takovém případě je smlouva o postoupení pohledávky platná, jelikož soudní praxe je toho názoru, že ani neexistence postupované pohledávky nezpůsobuje neplatnost smlouvy o jejím postoupení. Tento názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , sp. zn. 32 Odo 453/2004, ve kterém mimo jiné uvádí: Vyjde-li najevo, že pohledávka postoupená za úplatu neexistuje, nemá tato skutečnost za následek neplatnost dohody o úplatném postoupení pohledávky, nýbrž nastupuje podle 527 odst. 1 písm. a) obč. zák. odpovědnost postupitele vůči postupníkovi za to, že se postupník nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem. Lze dovodit, že uplatní-li se tento závěr na případy postoupení neexistující pohledávky, tím spíše se uplatní rovněž v případě postoupení existující pohledávky, kterou věřitel teprve získá. V rozsudku ze dne , sp. zn. 33 Cdo 4658/2009 Nejvyšší soud České republiky potvrdil, že: Dopadá-li uvedený závěr 11 na neexistující pohledávky, tím spíše lze dovodit, že není neplatná postupní smlouva, jejímž předmětem jsou existující pohledávky postoupené s odkládací podmínkou zaplacení dohodnuté ceny za postoupení. V usnesení ze dne , sp. zn. 29 Odo 1435/2005 se Nejvyšší soud České republiky zabýval případem, kdy smluvní strany dne uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky, kterou ale postupitel do svého majetku nabyl až jinou smlouvou ze dne Nejvyšší soud České republiky za těchto okolností dovodil, že pohledávka do majetku postupníka nepřešla, když uvádí: S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že předmětem postoupení může být pohledávka splatná i nesplatná, popřípadě pohledávka budoucí či vázaná na podmínku, včetně toho, že postoupení pohledávky nebrání ani její spornost. Soudy nižších stupňů však své právní posouzení věci nezaložily na tom, že pohledávku nebylo možno postoupit, nýbrž na tom, že není-li postupník 12 věřitelem (a nesvědčí-li mu k postupované pohledávce jiné právo, které jej opravňuje s pohledávkou nakládat), nemůže smlouvou o postoupení pohledávky ( 524 obč. zák.) takovou pohledávku převést na jiného. Platí tedy, že dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky může pohledávku na jiného převést pouze její věřitel, nebo případně rovněž osoba, které svědčí k pohledávce jiné právo umožňující jí s pohledávkou nakládat. Otázka posouzení, jaká práva lze považovat za jiné právo, které určitou osobu opravňuje s pohledávkou nakládat, je dle mého názoru otevřená dalšímu vývoji právní praxe, a jak se pokusím vyložit dále, nelze zřejmě zcela striktně vyloučit ani možnost postoupení již 11 Závěr z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , č.j. 32 Odo 453/2004 citovaný výše. 12 Jedná se pravděpodobně o chybu v psaní. Myšleno bylo zřejmě postupitel. 9

10 existující pohledávky osobou, která není věřitelem této pohledávky a tuto pohledávku teprve získá. K problematice postoupení existující pohledávky, kterou věřitel teprve získá, se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil dále v rozsudku ze dne , sp. zn. 33 Cdo 4658/2009, ve kterém řešil případ, kdy postupitel A postoupil dne postupníkovi B pohledávku, přičemž součástí smlouvy byla odkládací podmínka, kterou byly účinky smlouvy odloženy ke dni zaplacení sjednané ceny. K zaplacení sjednané ceny došlo dne Dále bylo ujednáno, že postupník B nesmí pohledávku dále postoupit bez souhlasu postupníka A. Postupník B pak dne uzavřel jako postupitel druhou smlouvu o postoupení pohledávky s postupníkem C, přičemž účinnost této smlouvy byla stanovena na den následující po dni, ve kterém dá A s tímto postoupením písemný souhlas. A dal s postoupením písemný souhlas dne Soud první instance i soud odvolací v tomto případě rozhodli tak, že C se věřitelem pohledávky nestal, protože postupník B v době, kdy uzavřel smlouvu o postoupení této pohledávky, nebyl jejím věřitelem. Podle soudu první instance a rovněž soudu odvolacího by mohl B pohledávku postoupit nejdříve Oba soudy dále rozhodli tak, že smlouva o postoupení pohledávky mezi B a C je absolutně neplatná pro nemožnost plnění. Nejvyšší soud České republiky se s názory nižších soudů neztotožnil. Ohledně platnosti smlouvy o postoupení pohledávky mezi B a C zopakoval Nejvyšší soud České republiky svůj dřívější postoj, že důsledkem neexistence pohledávky v době postoupení není neplatnost postupní smlouvy, ale pouze odpovědnost postupitele vůči postupníku. Dále pak Nejvyšší soud České republiky vylíčil, že pokud postupitel postoupí pohledávky, které sám teprve nabude okamžikem účinnosti dříve uzavřené postupní smlouvy, uzavřené s odkládací podmínkou zaplacení ceny za postoupení, nejedná se ze strany postupitele o zavázání se k plnění nemožnému. Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že právní posouzení celé věci soudem odvolacím a zároveň soudem prvního stupně je neúplné, a z tohoto důvodu jejich rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z tohoto závěru Nejvyššího soudu České republiky je tak možné dovodit, že za určitých okolností by účinné postoupení existující pohledávky, kterou věřitel teprve v budoucnu získá, nemuselo být zcela vyloučeno. Vrajík k tomuto uvádí: Z komentovaného rozhodnutí 13 tak prosvítá závěr, podle nějž sice k postoupení pohledávky je aktivně 13 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 33 Cdo 4658/

11 legitimován pouze její věřitel, ale může tak učinit i před jejím nabytím, pokud ovšem patřičně odloží účinnost dobře formulované postupní smlouvy. 14 Obdobného názoru je i Kožušník, když uvádí: Dle mého názoru lze však od výše uvedeného 15 odlišovat situace, kdy smlouva o postoupení pohledávky bude obsahovat odkládací podmínku, podle které k převodu pohledávky z cedenta na cesionáře dojde teprve tehdy, pokud cedent pohledávku od třetí osoby nabude. Rozdíl oproti postoupení vlastní budoucí pohledávky pak spočívá v tom, že pohledávka třetí osoby je nejprve převedena do majetku cedenta, z něhož je následně převedena do majetku cesionáře, a že se tedy alespoň na krátký okamžik ( právní vteřinu ) objeví v majetku cedenta. 16 Osobně se domnívám, že pokud strany v postupní smlouvě stanoví jako odkládací podmínku účinnosti smlouvy, že postupitel se v určité stanovené lhůtě stane věřitelem této pohledávky, není zde důvodu pro neúčinnost takové postupní smlouvy. Pokud se postupitel ve stanovené lhůtě stane věřitelem pohledávky, postupní smlouva nabude účinnost a pohledávka přejde do majetku postupníka. Podobně jako u postoupení pohledávky budoucí pak bude platit, že pohledávka se v majetku postupitele fakticky nikdy neobjeví, neboť okamžikem, kdy se postupitel stane věřitelem, dojde následně k přechodu pohledávky na postupníka. Z právě uvedeného lze dle mého názoru dovodit, že za určitých okolností lze připustit postoupení existující pohledávky osobou odlišnou od věřitele, pokud účinnost postupní smlouvy bude odložena do okamžiku, kdy se postupitel věřitelem stane, a to byť i pouze na výše zmíněnou právní vteřinu Další postoupení pohledávky před jejím vznikem Otázkou velmi úzce související s předchozím tématem postoupení existující pohledávky, kterou postupitel teprve získá, je pak ta, zda může postupník dále postoupit budoucí pohledávku ještě předtím, než tato pohledávka vznikne. Tuzemská literatura se této otázce příliš nevěnuje, a pokud ano, tak je toho názoru, že takové postoupení s ohledem na právní závěry výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne , sp. zn. 29 Odo 1435/2005 možné není. 17 Osobně jsem opačného názoru. 14 VRAJÍK, Michal, Postoupení pohledávky osobou odlišnou od věřitele, EPRAVO.CZ Sbírka zákonů, judikatura, právo [online], citováno , dostupné na 15 Myšleno od situace, kdy je postoupena pohledávka, jejímž věřitelem v okamžiku účinnosti postupní smlouvy není postupník. 16 KOŽUŠNÍK, Rudolf: Vybrané otázky smlouvy o cesi, Právní rozhledy 21/ Viz VRAJÍK, Michal, Právní aspekty faktoringu, Daňová a hospodářská kartotéka, sešit 10/2012, strana

12 Jak jsem již uvedl výše, v usnesení ze dne , sp. zn. 29 Odo 1435/2005 Nejvyšší soud České republiky mimo jiné dovodil, že pohledávku na jiného může převést pouze její věřitel, případně osoba, které svědčí k pohledávce jiné právo umožňující jí s pohledávkou nakládat. Tímto jiným právem umožňujícím postupiteli s pohledávkou nakládat může být dle mého názoru právě právo z postupní smlouvy, dle které se postupník stane okamžikem vzniku pohledávky jejím věřitelem. Osobně se domnívám, že situace, kdy postupník ze smlouvy o postoupení budoucí pohledávky dál tuto pohledávku postoupí, není nijak odlišná od situace, kdy dochází k postoupení budoucí pohledávky osobou, které tato pohledávka v budoucnu vznikne. Budoucí pohledávka jako pohledávka dosud neexistující bude vždy postupována osobou, jež v době uzavírání smlouvy o postoupení není jejím věřitelem. Pokud zákonodárce takové postoupení v 1887 OZ připustil, tak není důvodu, proč by neměla být budoucí pohledávka před svým vznikem dále postupitelná. Dojde-li k postoupení budoucí pohledávky, opírá postupitel své právo s pohledávkou jinak nakládat obvykle o to, že zde již je či je možno důvodně očekávat že v budoucnu bude právní skutečnost, na základě které se stane věřitelem pohledávky. Pokud pak postupník budoucí pohledávku dále postoupí, opírá se o tytéž právní důvody, dle kterých mu svědčí právo s pohledávkou nakládat jako první postupitel, jenž postoupil budoucí pohledávku na něj. Z výše uvedeného dovozuji, že budoucí pohledávku může postupník ještě před jejím vznikem dále postoupit. 12

13 4. Pohledávky, které nelze postoupit 4.1. Které pohledávky nelze postoupit? Pohledávky, které nemohou být postoupeny, vymezuje občanský zákoník v 1881 odst. 2 tak, že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí, nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Postoupit nelze dle 1881 odst. 1 OZ ani pohledávku, jejíž postoupení vylučuje ujednání dlužníka a věřitele. Existují i zvláštní případy pohledávek, jejichž postoupení vylučuje zákon, jako např. pohledávka ze smlouvy o smlouvě budoucí. V následující části své práce tedy budu dále dělit pohledávky, které nelze postoupit, na pohledávky, jejichž postoupení vylučuje zákon, a pohledávky, jejichž postoupení vylučuje dohoda mezi dlužníkem a věřitelem Pohledávky, jejichž postoupení vylučuje zákon Pohledávky, které zanikají smrtí Smrtí dlužníka dle 2009 odst. 1 OZ povinnost zaniká pouze tehdy, pokud bylo jejím obsahem plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Právo věřitele pak dle 2009 odst. 2 OZ zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Eliáš k zániku závazku smrtí uvádí následující: Naše právo tedy vychází z pojetí, že smrtí dlužníka nebo věřitele závazek zásadně nezaniká, ledaže je vázán (výslovně dohodou, nebo svou povahou a účelem) na osobu dlužníka nebo věřitele. 18 Mezi pohledávky, jejichž obsahem je povinnost plnění, které je omezeno pouze na osobu věřitele, lze zařadit např. pohledávky na bolestné, náhradu ztížení společenského uplatnění, pohledávku na placení výživného apod. Tyto pohledávky zanikají smrtí věřitele, a jsou tedy z postoupení vyloučeny. Vzhledem k tomu, že zákaz postoupení pohledávky, která zaniká smrtí, neslouží na ochranu určité osoby, bude dle mého názoru nutné považovat postoupení pohledávky, která zaniká smrtí, za absolutně neplatné pro závažný rozpor se zákonem ve smyslu 588 OZ Pohledávky, jejichž obsah by se postoupením změnil k tíži dlužníka Zákaz postoupení pohledávky k tíži dlužníka Jednou ze základních zásad postoupení pohledávky je ta, že postoupení pohledávky nesmí zhoršit postavení dlužníka. Z tohoto důvodu stanoví občanský zákoník v 1881 odst. 2 pravidlo, dle jehož znění není možné postoupit pohledávku, pokud by se tím její obsah změnil 18 ELIÁŠ, Karel, tamtéž 209 s. 19 Viz níže, kapitola 5. 13

14 k tíži dlužníka, přičemž Nejvyšší soud České republiky zastává názor, že se musí jednat o změnu podstatnou 20. Obecně totiž platí, že postoupení pohledávky s sebou prakticky vždy ponese určitou změnu v obsahu pohledávky. Tato změna však sama o sobě obvykle nebude překážkou postoupení, neboť nepůjde o podstatnou změnu obsahu pohledávky k tíži dlužníka. Čech k tomuto uvádí, že: Postoupení by bránila teprve zásadnější změna, která by již znamenala podstatné zhoršení právního postavení dlužníka. 21 Zda postoupením pohledávky došlo k podstatné změně obsahu pohledávky k tíži dlužníka, je vždy třeba posuzovat objektivně vzhledem ke všem okolnostem konkrétního případu. Samotné subjektivní přesvědčení dlužníka o tom, že změnou věřitele došlo k podstatnému zhoršení jeho postavení například tím, že došlo k postoupení pohledávky společnosti zabývající se vymáháním pohledávek, není relevantní. 22 Nepřípustnou podstatnou změnu obsahu pohledávky k tíži dlužníka může způsobit postoupení pohledávky vázané na konkrétního věřitele, štěpení pohledávky a změna místa plnění Plnění vázané na konkrétního věřitele. Plnění vázané na konkrétního věřitele budou v praxi představovat především pohledávky ze vztahů, kde panuje zvláštní důvěra mezi věřitelem a dlužníkem, jako jsou např. vztahy mezi zmocněncem a zmocnitelem, a dále pohledávky, kde je plnění fakticky vázáno na osobu konkrétního věřitele, jako je např. vyhotovení uměleckého portrétu apod. V takových případech bude jistě možné dovodit, že postoupením pohledávky by se postavení dlužníka podstatným způsobem zhoršilo. Eliáš k tomuto uvádí: Lze tedy říci, že z postupu jsou z tohoto důvodu vyloučena taková práva, která jsou natolik spjata s osobou původního věřitele, že jejich výkon jinou osobou je buď vůbec nemožný, anebo je alespoň nemožný beze změny jejich obsahu. Zákon tak chrání dlužníka před zhoršením jeho pozice v konkrétním závazkovém vztahu. 23 Pokud jde o zákaz postoupení pohledávky ze vztahů, kde panuje zvláštní důvěra mezi věřitelem a dlužníkem, nelze tento zákaz vnímat absolutně. Není vyloučeno postoupení jakékoli pohledávky vzniklé ve vztahu, v němž panuje zvláštní důvěra mezi dlužníkem a věřitelem, ale pouze takové pohledávky, jejímž postoupením by přímo došlo k narušení této 20 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ze dne 19. května 2005, sp. zn. 32 Odo 525/ ČECH, Petr, Jaké pohledávky lze postoupit? Právní rádce 2008, č VRAJÍK, Michal, Co může být předmětem postoupení? Daňová a hospodářská kartotéka 2012, sešit 3, str ELIÁŠ, Karel, Pojednání o cesi na způsob komentáře k 524 a násl. obč. z., Podnikatel a právo, 5/

15 zvláštní důvěry. Příkladem vztahu, ve kterém panuje zvláštní důvěra mezi dlužníkem a věřitelem, je nepochybně vztah advokáta poskytujícího právní služby a klienta, který advokátovi za poskytnuté právní služby platí odměnu. Pro právní praxi významná je pak otázka, zda je možné postoupit pohledávku advokáta, jejímž obsahem je povinnost klienta uhradit tomuto advokátovi dlužné plnění za poskytnuté právní služby. Ačkoli je vztah advokáta a klienta vztahem, kde panuje zvláštní důvěra mezi věřitelem a dlužníkem, není zde dle mého názoru v zásadě důvodu, proč by taková pohledávka nemohla být platně postoupena. Nejvyšší soud České republiky se v rozsudku ze dne , sp. zn. 29 Cdo 4594/2009 zabýval případem, kdy došlo k postoupení pohledávky, která představovala povinnost dlužníka zaplatit advokátovi zálohu na poskytnutí právních služeb, přičemž Nejvyšší soud České republiky mimo jiné dovodil, že taková pohledávka být předmětem postoupení může. Domnívám se, že mezi zálohou na poskytnutí právních služeb a platbou za jejich poskytnutí není důvod činit rozdílu, neboť zpravidla již v okamžiku, kdy klient advokátovi hradí zálohu na poskytnutí právních služeb, existuje mezi ním a advokátem vztah zvláštní důvěry. Studijní a legislativní kolegium České advokátní komory se touto otázkou zabývalo na své 7. schůzi konané dne , přičemž jeho odpověď zní takto: Právní ani stavovské předpisy postoupení pohledávky, kterou má advokát vůči klientovi, obecně nevylučují. Zákon o advokacii otázku nakládání s pohledávkou na zaplacení odměny nebo její části, která vznikne advokátovi vůči klientovi, výslovně neřeší; na základě této skutečnosti by se vztah advokáta jakožto věřitele a klienta jakožto dlužníka měl řídit obecnou právní úpravou obsaženou v občanském zákoníku, podle které lze pohledávku převést na jinou osobu písemnou smlouvou, nejedná-li se o případy vypočtené v ustanovení 525 odst. 1 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že pohledávka advokáta vůči klientovi nezaniká smrtí advokáta, může být postižena exekucí a její obsah se změnou v osobě věřitele nezmění, lze dovozovat, že nedohod-li se advokát s klientem jinak ( 525 odst. 2 občanského zákoníku), může advokát svou pohledávku vůči klientovi převést písemnou smlouvu na další osobu. Na druhé straně je však potřeba přihlížet k tomu, že postoupením pohledávky nesmí advokát porušit povinnost mlčenlivosti uloženou mu ustanovením 21 zákona o advokacii; z pohledávky a z postupu při jejím postoupení by tedy neměly být zjistitelné skutečnosti, které se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, pokud o těchto 15

16 skutečnostech nebyl zbaven povinnosti mlčenlivosti klientem nebo jeho právním nástupcem. 24 Lze tedy uzavřít, že postoupení pohledávky ze vztahů, v nichž panuje zvláštní důvěra mezi věřitelem a dlužníkem, bude nepřípustné pouze v případě, kdy by důsledkem postoupení bylo narušení této důvěry Otázka štěpení pohledávky Jak již bylo řečeno výše, postoupit je možné rovněž část pohledávky, a to jak část peněžité pohledávky, tak část nepeněžité pohledávky, je-li plnění dělitelné, přičemž zásadně platí, že postoupení části pohledávky nepředstavuje podstatnou změnu obsahu pohledávky k tíži dlužníka, která by bránila postoupení pohledávky. Je však nutno dodat, že v praxi se můžeme setkat s případy, kdy bude postoupení části pohledávky použito takovým způsobem, že pohledávka bude nepřiměřeně rozštěpena ke škodě dlužníka. Dle mého názoru je pak na místě, aby byl takový postup věřitele vykládán jako postoupení, kterým se obsah pohledávky mění k tíži věřitele podstatným způsobem, a tedy je takové postoupení relativně neplatné. V praxi se například objevily případy, kdy postupitel postoupil svojí pohledávku po částech vyššímu počtu postupníků, čímž uměle vytvořil situaci, kdy dlužník má více věřitelů, a formálně je tedy splněna jedna z podmínek pro úspěšné podání insolvenčního návrhu dle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení. Tímto způsobem tak došlo ke zneužití institutu postoupení pohledávky k umožnění podání šikanózního insolvenčního návrhu s cílem poškodit dlužníka. Takovou situací se Nejvyšší soud České republiky zabýval mimo jiné v usnesení ze dne , sp. zn. 29 Odo 365/2002, v jehož odůvodnění Nejvyšší soud České republiky vysvětlil, že pro závěr, že postoupení části pohledávky před podáním insolvenčního návrhu 25 bylo šikanózním jednáním věřitele, jsou významné ve svém souhrnu tři následující aspekty. Zda postupník a postupitel jsou společnostmi personálně a ekonomicky propojenými, zda bylo postoupení části pohledávky motivováno ekonomickým zájmem, a konečně zda existuje časová souvztažnost mezi postoupením a podáním insolvenčního návrhu. Nejvyšší soud České republiky se však v tomto usnesení nezabýval otázkou, zda takové postoupení části pohledávky je platné či nikoli. 24 Zápis ze 7. schůze Studijního a legislativního kolegia České advokátní komory konané dne , [online], [cit ], dostupné z 25 Návrhu na prohlášení konkursu, dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění účinném ke dni rozhodnutí. 16

17 Osobně se v tomto případě kloním k názoru Vrajíka, podle něhož platí, že: Vzhledem k tomu, že na rozštěpení pohledávky by ale doplatil pouze dlužník, lze se přiklonit k závěru o neplatnosti postoupení, pokud je jeho účelem (pouze) umělé vytvoření mnohosti věřitelů. Navíc, pokud bychom k závěru o neplatnosti postoupení nedospěli, mohli by věřitelé podání insolvenčního návrhu kdykoli opakovat. 26 Dalším možným případem postoupení části pohledávky, které by bylo možno považovat za postoupení, kterým se obsah pohledávky mění k tíži dlužníka podstatným způsobem, pak může být případ, kdy postupitel postoupí pohledávku po nepatrných částech velkému množství postupníků, čímž dlužníkovi vzniknou neúměrné náklady spojené s hrazením těchto drobných dluhů, jako jsou například bankovní poplatky spojené s převodem dlužné částky či jiné podobné náklady. Této situaci, kdy postoupením části pohledávky dochází k nadměrné fragmentaci původní pohledávky, se věnují Principy evropského smluvního práva v čl. 11:103, který stanoví, že pokud je pohledávka dělitelná, může být postoupena její část, avšak postupitel odpovídá dlužníkovi za všechny zvýšené náklady způsobené postoupením části pohledávky. Obdobné pravidlo navrhuje rovněž Obecný referenční rámec v čl. III odst. 3. Český právní řád však podobné ustanovení neobsahuje. Případy, kdy dojde k rozštěpení pohledávky na velké množství menších částí, které budou postoupeny třetím osobám, čímž vzniknou dlužníku další zcela neúměrné náklady, tak dle mého názoru bude možno posoudit jako postoupení pohledávky, kterým se obsah pohledávky mění k tíži dlužníka podstatným způsobem, čímž bude dlužník chráněn před šikanózním způsobem postoupení části pohledávky. Stejný závěr přitom bude na místě jak při postoupení části peněžité pohledávky, tak části nepeněžité pohledávky, která je dělitelná. Občanský zákoník v 1879 obecně připouští postoupení části pohledávky u všech pohledávek. Lze tedy dojít k závěru, že je-li nepeněžitá pohledávka dělitelná, lze postoupit její část, aniž by dlužník měl k dispozici zvláštní prostředek ochrany proti tomuto postoupení. Obecný referenční rámec navrhuje v čl. III odst. 2 omezení postoupení části nepeněžité pohledávky pouze na případy, kdy dlužník s postoupením souhlasí, nebo na ty případy, kdy takové postoupení nezatěžuje dlužníka podstatně více, než postoupení dané pohledávky v celku. V českém právním prostředí je dle mého názoru na místě, aby na případy, kdy postoupením části nepeněžité pohledávky dojde ke zhoršení postavení dlužníka, dopadal zákaz postoupení, jímž se obsah pohledávky mění k tíži dlužníka podstatným způsobem. 26 VRAJÍK, Michal, Co může být předmětem postoupení? Daňová a hospodářská kartotéka 2012, sešit 3, str

18 Lze tak učinit obecný závěr, že postoupení části pohledávky zásadně není postoupením pohledávky, kterým se obsah pohledávky mění k tíži dlužníka podstatným způsobem ve smyslu 1881 odst. 2 OZ. Výjimkou budou pouze případy, kdy věřitel rozštěpí postoupením pohledávku na velké množství pohledávek s úmyslem přivodit uměle insolvenci dlužníka, či případy, kdy v důsledku rozštěpení pohledávky postoupením velkého množství jejích částí dojde k neúměrnému zvýšení nákladů dlužníka spojených s plněním jeho dluhu Změna místa plnění V literatuře někdy bývá mezi situace, kdy se postoupením pohledávky změní její obsah k tíži dlužníka podstatným způsobem, řazená také změna místa plnění, a to především u pohledávek nepeněžitých 28. Snadno si lze představit například postoupení pohledávky ze smlouvy o dílo, jejímž obsahem by byla povinnost zhotovit dům na pozemku věřitele. Z pohledu případného stavebníka bude poloha a vlastnosti pozemku, na kterém má dílo zhotovit, hrát podstatnou roli. Vzhledem k výše zmíněnému by tak bylo možno považovat za neplatné postoupení pohledávky, v jehož důsledku by postupník žádal splnění díla v zahraničí, případně na pozemku bažinatém, na svahu apod. Dle mého názoru je ovšem přinejmenším sporné, zda vůbec může za účinnosti občanského zákoníku dojít postoupením pohledávky ke změně místa nepeněžitého plnění. Podle Škárové platí, že: Postoupením přechází na postupníka pohledávka s příslušenstvím a veškerými právy s ní spojenými, a to v tom stavu, v jakém se nacházela v době postoupení (tj. v okamžiku účinnosti smlouvy o postoupení). Doba a místo plnění, splátky i sjednaná ztráta výhody splátek zůstávají beze změny. 29 Občanský zákoník upravuje místo plnění dluhu v 1954 až Pro nepeněžitá plnění přitom občanský zákoník stanoví v 1954, že místem plnění je místo vyplývající ze smlouvy, případně z povahy závazku nebo z účelu plnění. Nelze-li takto místo plnění zjistit, je místem plnění dle 1956 odst. 1 OZ ve spojení s 1954 OZ místo bydliště nebo sídla dlužníka. V případě, že závazek vznikl při provozu závodu či provozovny, je dle 1955 odst. 2 OZ místem plnění místo závodu či provozovny. Z této zákonné úpravy dovozuji, že pokud bude místo plnění ve smlouvě stanoveno, případně bude dovoditelné z povahy závazku nebo účelu plnění, zůstane toto místo plnění dle výše citovaného názoru Škárové postoupením pohledávky nezměněno. Pokud místo plnění ve 27 Srov. VRAJÍK, Michal, tamtéž str Srov. VRAJÍK, Michal, tamtéž, str ŠKÁROVÁ, Milana in ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Milana, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník II Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, str

19 smlouvě stanoveno nebo dovoditelné nebude, bude jím ze zákona místo bydliště nebo sídla dlužníka, nebo místo závodu či provozovny dlužníka, a tudíž také zůstane postoupením pohledávky nezměněno, neboť postoupením dojde pouze ke změně věřitele. S ohledem na výše zmíněné jsem tak toho názoru, že postoupením nepeněžité pohledávky ke změně místa plnění dojít nemůže. Poněkud odlišná je naopak situace u pohledávek peněžitých. Uvažovat o neplatnosti postoupení z důvodu podstatné změny obsahu pohledávky k tíži dlužníka důsledkem změny místa plnění lze jistě i u postoupení pohledávky peněžité, a to například v případě, kdy by dlužník v důsledku postoupení plnil na účty vedené zahraničí, čímž by mu vznikly náklady zcela neúměrné vzhledem k výši pohledávky. 30 Občanský zákoník v 1954 ve spojení s 1955 stanoví, že pokud není místo plnění peněžitého závazku dovoditelné ze smlouvy, povahy závazku, nebo z účelu plnění, je místem plnění peněžitého závazku místo bydliště, nebo sídla věřitele. V případě, že závazek vznikl při provozu závodu či provozovny, je dle 1955 odst. 2 OZ místem plnění místo závodu či provozovny. U peněžitých závazků tak dle mého názoru, pokud nebude místo plnění dovoditelné ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, dojde postoupením pohledávky k jeho změně, neboť místem plnění bude bydliště či sídlo věřitele a nový věřitel bude mít zpravidla bydliště či sídlo na místě odlišném od bydliště či sídla věřitele původního. V extrémních případech, kdy by dlužníkovi v důsledku změny místa plnění vznikly náklady zcela neúměrné vzhledem k výši pohledávky, by tedy dle mého názoru bylo možné takové postoupení pohledávky považovat za neplatné z důvodu podstatné změny obsahu pohledávky k tíži dlužníka. Jiným možným řešením výše nastíněné situace použitelným u případů, kdy zvýšení dlužníkových nákladů spojených se splněním dluhu nebude možno považovat za podstatnou změnu obsahu pohledávky k jeho tíži, by teoreticky mohlo být analogické uplatnění 1956 OZ, dle kterého má-li být plněno u věřitele a změnil-li věřitel po uzavření smlouvy své bydliště nebo sídlo, popřípadě umístění závodu nebo provozovny, nese věřitel zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tím dlužníkovi vzniknou. Toto ustanovení by se mohlo analogicky uplatnit při změně místa plnění peněžitého dluhu v důsledku postoupení pohledávky, přičemž by postupitel coby původní věřitel dlužníkovi odpovídal za zvýšené náklady a zvýšené nebezpečí, které tím dlužníkovi vzniknou. Výše vysvětlený přístup dle mého názoru nachází oporu rovněž v Principech evropského smluvního práva, a to v článku 11:306, dle kterého v případě peněžitých 30 VRAJÍK, Michal, tamtéž, str

20 pohledávek může postupník požadovat plnění na kterémkoli místě ve stejném státě, a pokud jde o členský stát Evropské unie, může postupník požadovat plnění na kterémkoli místě v Evropské unii, avšak postupitel odpovídá dlužníkovi za veškeré náklady vzniklé změnou místa plnění. U závazků nepeněžitých pak Principy evropského smluvního práva v článku 11:306 stanoví, že pokud se nepeněžitá pohledávka vztahuje k nějakému konkrétnímu místu, postupník není oprávněn požadovat plnění na místě jiném Následky postoupení pohledávky v rozporu se zákonem Dojde-li k postoupení pohledávky v rozporu s ustanovením zákona, které slouží k ochraně určité osoby, bude se dle 586 odst. 1 OZ této neplatnosti moci dovolat pouze osoba, na jejíž ochranu slouží. Pokud tedy dojde k postoupení pohledávky v rozporu s pravidlem 1881 odst. 2 OZ zakazujícím postoupení pohledávky, jímž by se obsah pohledávky změnil k tíži dlužníka podstatným způsobem, bude takové postoupení relativně neplatné, přičemž se této neplatnosti bude moci dovolat pouze dlužník. Pokud dojde k postoupení pohledávky v rozporu s ustanovením zákona, které neslouží k ochraně zájmu určité osoby, bude dle mého názoru možné takové postoupení pohledávky považovat za absolutně neplatné Pohledávky, jejichž postoupení vylučuje ujednání dlužníka a věřitele Dohoda omezující či vylučující postoupení Další situací omezující postoupení pohledávky je existence ujednání dlužníka a věřitele, jehož obsahem je zákaz, omezení nebo podmínění postoupení. K postoupení pohledávky se nejen nevyžaduje dlužníkův souhlas, ale smlouvu o postoupení pohledávky lze uzavřít i bez jeho vědomí, nebo dokonce i proti jeho vůli. Dlužník však může předem postoupení vyloučit, omezit či podmínit dohodou s věřitelem. Občanský zákoník v 1881 odst. 1 stanoví, že postoupit lze pohledávku, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Právní praxe připouští, že je možné případné postoupení nejen zcela vyloučit, ale rovněž pouze omezit či podmínit, přičemž tento názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky například v rozsudku ze dne , sp. zn. 29 Odo 882/2005, v jehož odůvodnění mimo jiné uvádí: Dlužníku je (...) v ustanovení 525 odst. 2 obč. zák. dána možnost, aby na základě dohody s věřitelem předem vyloučil případné postoupení pohledávky jinému. Lze 31 Shodné řešení navrhuje rovněž Návrh společného referenčního rámce v čl. III

21 dohodnout zákaz postoupení vůbec, nebo jen na určitou dobu, ve prospěch určité osoby, nebo i tak, že věřitel bez souhlasu dlužníka pohledávku nepostoupí jinému." Ohledně dohody dlužníka a věřitele Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne , sp. zn. 29 Odo 882/2005 dále uvádí, že: "Takové ujednání může být obsaženo již v původní smlouvě mezi věřitelem a dlužníkem, nebo je lze sjednat i dodatečně, a může se týkat jakékoliv pohledávky." Platí tedy, že dohoda dlužníka a věřitele o vyloučení, či omezení možnosti postoupit pohledávku může být součástí smlouvy, kterou závazek vzniká, ale rovněž lze takovou dohodu uzavřít i samostatně a může se týkat všech pohledávek, tedy i těch, které jsou obsahem závazkového vztahu vzniklého na základě jiné právní skutečnosti než je smlouva. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví pro tuto dohodu žádnou zvláštní formu, platí, že je možné takovou dohodu uzavřít i ústně, což ovšem v praxi přináší problémy spojené s tím, že pro postupníka bude v takovém případě mnohdy velmi obtížné, až nemožné, se o takové dohodě dozvědět, což pro něj představuje určité riziko. Ujednání věřitele a dlužníka, které vylučuje či omezuje postupitelnost pohledávky, má účinky pouze mezi věřitelem a dlužníkem jako stranami, které tuto dohodu uzavřely. Pokud poskytne dlužník svůj souhlas s postoupením, nebude již mít ujednání omezující postoupení účinky v případě, kdy se nový nabyvatel pohledávky rozhodne ji znovu postoupit. Nejvyšší soud České republiky dovodil tento závěr v usnesení ze dne , sp. zn. 29 NSCR 30/2009, ve kterém došel mimo jiné k závěru, že postupník, který nabyl pohledávku, jejíž postoupení bylo omezeno ujednáním věřitele a dlužník, již tímto ujednáním při následném dalším postoupení omezen není a toto ujednání se na něj nevztahuje. Nejvyšší soud České republiky nicméně dále vyložil následující: Požádá-li původní věřitel, který se s dlužníkem dohodl, že pohledávku nepostoupí jiné osobě bez souhlasu dlužníka, aby mu dlužník udělil souhlas s postoupením pohledávky, není vyloučeno, aby dlužník podmínil udělení souhlasu (vymezil podmínky, za nichž souhlas uděluje) tím, že závazek nepostoupit pohledávku bez souhlasu dlužníka převezme smlouvou o postoupení pohledávky i nový nabyvatel pohledávky (postupník). Jestliže původní věřitel (první postupitel) podmínky takto uděleného souhlasu nedodrží (a postupník závazek, že pohledávku nepostoupí jiné osobě bez souhlasu dlužníka smluvně nepřevezme), má to za následek neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky pro rozpor s ustanovením 525 odst. 2 obč. zák., tedy proto, že souhlas k tomu, aby pohledávka byla postoupena bez dalšího (bezpodmínečně), nebyl dán. 21

22 Z právě citovaného tedy plyne, že pokud je postoupení pohledávky podmíněno souhlasem dlužníka, může dlužník udělení souhlasu podmínit převzetím závazku nepostoupit pohledávku bez jeho souhlasu novým nabyvatelem pohledávky Následky postoupení pohledávky v rozporu s ujednáním dlužníka a věřitele Bude-li postoupena pohledávka v rozporu s ujednáním dlužníka a věřitele, je v souladu s 1881 odst. 1 OZ nutné takové postoupení pohledávky považovat za neplatné. Nejvyšší soud České republiky se k tomuto vyjádřil ve výše citovaném rozsudku ze dne , sp. zn. 29 Odo 882/2005 takto: Postupník, jemuž věřitel postoupil svou pohledávku i přes zákaz dohodnutý s dlužníkem, není chráněn ani v případě, že jednal v dobré víře a o tomto zákazu nevěděl. Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s ustanovením 525 obč. zák. je absolutně neplatná podle 39 obč. zák. Zde je ovšem na místě připomenout, že občanský zákoník z roku 1964 vycházel z odlišné koncepce neplatnosti, když před neplatností relativní upřednostňoval významným způsobem neplatnost absolutní. Dle současné úpravy tak již postoupení pohledávky v rozporu s dohodou dlužníka a věřitele není neplatné absolutně, ale relativně, přičemž v souladu s 586 odst. 1 je jedinou osobou oprávněnou namítat tuto neplatnost dlužník. Pokud bude uzavřena dohoda dlužníka a věřitele o zákazu či omezení postoupení pohledávky, nebude mít tato dohoda dle mého názoru sama o sobě účinky vůči třetím osobám, a bude mít právní dopady pouze na původní vztah věřitele a dlužníka. Dojde-li následně k postoupení pohledávky v rozporu s touto dohodou, bude se moci relativní neplatnosti postoupení dovolat pouze dlužník. Postupník se tak navzdory dohodě o zákazu či omezení postoupení pohledávky stane věřitelem pohledávky, a to, není-li sjednáno jinak, okamžikem uzavření smlouvy. Pokud dlužník později vznese námitku neplatnosti, na účinnost postupní smlouvy to dle mého názoru nebude mít vliv a věřitelem pohledávky bude i nadále postupník. Dlužníkovi ovšem vznikne podáním námitky neplatnosti možnost po právu splnit dluh původnímu věřiteli jako další osobě oprávněné přijmout plnění. Tuto situaci je možno vykládat analogicky k situaci, kdy došlo k postoupení pohledávky, ale dlužník o tom zatím nebyl notifikován. V takovém případě má dlužník dle 1882 odst. 1 OZ možnost splnit svojí povinnost postupiteli či se s ním jinak vyrovnat. Stejná možnost vznikne dlužníkovi uplatněním námitky relativní neplatnosti postoupení. Bylo-li postoupení úplatné, postupník se 22

23 následně bude moci na postupiteli domáhat náhrady škody dle 1885 odst. 1 OZ, případně dle 1914 až 1925 OZ. Pokud by se v právě předestřeném případě rozhodl dlužník námitku neplatnosti neuplatnit, může plnit postupníkovi s účinky zániku závazku. Pokud by ve stejné situaci dlužník nejprve uplatnil námitku neplatnosti, ovšem následně se přesto rozhodl z jakéhokoli důvodu plnit postupníkovi, tak dle mého dojde rovněž k zániku závazku splněním, neboť věřitelem pohledávky se, není li sjednáno jinak, okamžikem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, stane postupník a uplatněním námitky relativní neplatnosti se na této skutečnosti nic nemění. Obecný referenční rámec se problematice účinkům ujednání mezi dlužníkem a věřitelem vylučujícím postoupení věnuje v čl. III. 5:108, který stanoví, že ujednání mezi dlužníkem a věřitelem vylučující postoupení nemá účinky na převoditelnost pohledávky. Dlužníku je v případě postoupení v rozporu s ujednáním poskytnuta možnost i nadále se zbavit závazku plněním původnímu věřiteli a zároveň má zachovány námitky vůči pohledávce, které by měl, pokud by nebyla postoupena, a to pouze v případech, kdy dlužník s postoupením nesouhlasil, nepřiměl žádným způsobem postupníka věřit, že ujednání vylučující postoupení tu není a nejedná se o pohledávku na dodání zboží či služeb. Dojde-li k postoupení pohledávky navzdory ujednání mezi dlužníkem a věřitelem, může se dlužník domáhat na postupiteli náhrady škody tímto mu vzniklé. Z ustanovení čl. III 5:108 odst. 1 ve spojení s odst. 3 písm. c) pak plyne, že Obecný referenční rámec v případě postoupení pohledávky na dodání zboží či služeb nepočítá s účinky ujednání vylučujícím postoupení vůči třetím osobám vůbec. Dalším možným pojetím by bylo považovat postoupení pohledávky v rozporu s ujednáním mezi dlužníkem a věřitelem vylučujícím postoupení poté, co dlužník namítne neplatnost, za neplatné od počátku, přičemž se uplatní právní fikce, že pohledávka do majetku postupníku nikdy nepřešla. Dlužník bude plnit původnímu věřiteli a postupník se bude moci domáhat náhrady prostředků vydaných za účelem získání pohledávky na postupiteli z titulu bezdůvodného obohacení. Osobně se však kloním spíše k prvnímu výše nastíněnému řešení, neboť, dle mého názoru, představuje toto první řešení vhodnější pojetí s ohledem na právní jistotu postupníka, přičemž zároveň zachovává dostatečnou ochranu dlužníka. 23