Jednání podnikatele při podnikání ve sportu

Transkript

1 Karlova univerzita v Praze Právnická fakulta Katedra obchodního práva Diplomová práce Jednání podnikatele při podnikání ve sportu Kateřina Lávičková 2012

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Jednání podnikatele při podnikání ve sportu zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.... Kateřina Lávičková 1

3 Poděkování Děkuji vedoucímu své diplomové práce JUDr. Vítu Horáčkovi, Ph.D. za cenné rady,připomínky a odborné vedení. 2

4 OBSAH ÚVOD POJEM PODNIKATELE OSOBA ZAPSANÁ V OBCHODNÍM REJSTŘÍKU OSOBY PODNIKAJÍCÍ NA ZÁKLADĚ ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ OSOBA, KTERÁ PODNIKÁ NA ZÁKLADĚ JINÉHO NEŽ ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ DLE ZVLÁŠTNÍCH PŘEDPISŮ OSOBA, KTERÁ PROVOZUJE ZEMĚDĚLSKOU VÝROBU A JE ZASPÁNA DO EVIDENCE PODLE ZVLÁŠTNÍCH PŘEDPISŮ NEOPRÁVNĚNÉ PODNIKÁNÍ JEDNÁNÍ PODNIKATELE JEDNÁNÍ PODNIKATELE FYZICKÝCH OSOB Zastoupení smluvní Zastoupení zákonné JEDNÁNÍ PODNIKATELE - PRÁVNICKÝCH OSOB Jednání statutárním orgánem Statutární orgán veřejné obchodní společnosti Statutární orgán komanditní společnosti Statutární orgán společnosti s ručením omezeným Statutární orgán akciové společnosti Jednání dalších právnických osob JEDNÁNÍ PROSTŘEDNICTVÍM ZÁSTUPCE Smluvní zastoupení právnické osoby Zákonné zastoupení právnické osoby JEDNÁNÍ VEDOUCÍHO ORGANIZAČNÍ SLOŽKY NEBO ODŠTĚPNÉHO ZÁVODU PROKURA JEDNÁNÍ PODNIKATELE DLE 15 A JEDNÁNÍ JINÉ OSOBY DLE 16 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU JEDNÁNÍ PODNIKATELE NA ZÁKLADĚ SMLOUVY O OBCHODNÍM ZASTOUPENÍ PODNIKÁNÍ VE SPORTU SPORT A PRÁVO

5 3.1.1 Sportovní právo Podnik a sport Případ Bosman PROFESIONÁLNÍ SPORTOVCI Individuální profesionální sportovec jako živnostník Profesionální sportovec kolektivním sportu Profesionální sportovci vykonávající nezávislé povolání HRÁČŠTÍ AGENTI SPORTOVNÍ KLUBY Předmět podnikání sportovních klubů Konkrétní příklady z jednotlivých sportovních odvětví Jednání sportovních klubů Sportovní kluby jako kapitálové společnosti v Německu ZÁVĚR POUŽITÉ ZKRATKY SEZNAM LITERATUTY A ZDROJŮ ABSTRAKT ABSTRACT

6 ÚVOD Když se řekne sport, vybaví se mi v první řadě slova jako tělesná námaha, měření sil, odreagování, zábava. Sport patří neodmyslitelně k jednomu z celospolečenských fenoménů, který má své tradice zakotveny již hluboko v historii. Od té doby však prošel jistým nezanedbatelným vývojem. V rámci působení různých aspektů na sportovní odvětví, kterými jsou například ty sociální, či ekonomické, došlo i na zkoumání vlivů práva na tuto oblast. Není překvapením, že si právní zájem vysloužila teprve v posledních desetiletích. Zdálo se, že si sport jako oblast velice specifická a samostatně fungující, vystačí se svou vlastní strukturou sportovních pravidel. Skutečnost je nyní poněkud jiná, jelikož kromě zábavy a hry najednou plynou ze sportovních aktivit i konkrétní práva a povinnosti. I když by zřejmě některé osoby, ve sportu aktivně činné, například na postech funkcionářů jednotlivých organizací či sportovních klubů, sportu tzv. autonomii ponechali, je toto podle mého názoru především se stoupající profesionalizací a hospodářským vzestupem sportu takřka neslučitelné s právní jistotou a harmonií ve společnosti. A protože v České republice komplexní úprava sportovní oblasti, jež sama zasahuje do několika právních odvětví, neexistuje, zaměřím se ve své diplomové práci na vliv obchodního práva na sport z pohledu podnikatele. Nejprve je třeba vymezit základní pojmy podnikatele a jeho jednání, se kterými budu později v souvislosti se sportem pracovat. Nelehkým úkolem se však zdá být zpracování definice sportu a jeho zařazení pod samostatná odvětví. Z rozličnosti názorů bych ráda uvedla svůj pohled na danou problematiku, kde předložím i návrhy k nedostačující právní úpravě, která si podle mě zaslouží trochu více pozornosti. Abych se však nepohybovala jen v obecném rámci, přistoupím i ke konkrétním příkladům jednotlivých sportovních subjektů, o kterých si myslím, že je lze mezi podnikatele zařadit. V této souvislosti mohu narazit i na jiná právní odvětví, jako například pracovní nebo občanské právo. Jelikož je však v mé práci stěžejním bodem obchodněprávní jednání, budu se snažit u toho také zůstat. K důkladnějšímu zkoumání se tedy zaměřím na skupinu sportovců profesionálů, na hráčské agenty a na sportovní kluby, kde jsou pro mne předmětnými otázky především, zda tyto subjekty můžeme pod pojem podnikatele zařadit a jaké podmínky musí splnit, s přihlédnutím i k zahraniční úpravě. 5

7 1. Pojem podnikatele Pojem podnikatele je vymezen v obchodním zákoníku v 2, odst. 2. Dle tohoto ustanovení jsou podnikatelem následující čtyři subjekty 1 : a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku; b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění; c) osoba, která podniká na základě jiného, než živnostenského oprávnění, podle zvláštních předpisů; d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštních předpisů Osoba zapsaná v obchodním rejstříku Do první kategorie spadají především obchodní společnosti a družstva, které se zapisují do obchodního rejstříku, přičemž zákon neurčuje, zda jsou zapisovány dobrovolně, či povinně a zda tato osoba podniká nebo je alespoň oprávněna podnikat 2. To znamená, že formální postavení podnikatele má i například akciová společnost, společnost s ručením omezeným nebo družstvo založené za jiným účelem než podnikáním. Na tyto právnické osoby se pak nahlíží jako na podnikatele ve smyslu jejich právní formy 3. Povahu podnikatele mají dále i jiné právní subjekty, které nejsou založeny za účelem podnikání, avšak zapisují se do obchodního rejstříku podle zvláštního zákona 4. Tedy kromě čtveřice obchodních společností, upravených obchodním zákoníkem, kterými jsou akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, dále obchodních společností upravených právem Evropských společenství, kterými jsou evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení, a družstva, jsou právě takovými 1 Česko. Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5.listopadu 1991, obchodní zákoník. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, částka 98 2 ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, Hlava první, Díl první, Úvodní ustanovení, s. 7. ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s Hlava I, Kapitola 1.2.1, Podnikání, s. 8. ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, Hlava první, Díl první, Úvodní ustanovení, s. 7. ISBN

8 subjekty státní podniky, státní organizace, ale také fyzické osoby povinně zapisované do obchodního rejstříku. V neposlední řadě nesmím opomenout zahraniční osoby podnikající na území České republiky (mající zde podnik nebo organizační složku), které se taktéž do obchodního rejstříku zapisují Osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění Do druhé kategorie spadají subjekty podnikající na základě živnostenského oprávnění vydaného podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání 6. Tento zákon definuje živnost jako soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem 7. Obdobnou definici obsahuje i 2 obchodního zákoníku, kde je definován pojem podnikání. Pod písmeno b) je možné se kromě většiny subjektů, které již splňují podmínky uvedené pod písmenem a), tedy obchodní společnosti, s výjimkou výše uvedených společností založených za jiným účelem než podnikání, zařadit zejména fyzické osoby podnikající na základě ohlašovací nebo koncesované živnosti a dále také právnické osoby založené za jiným účelem než k podnikání, ovšem pokud podnikají, například církve, občanská sdružení, nadace atd Osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění dle zvláštních předpisů Do třetí kategorie patří osoby, které podnikají, avšak ne na základě živnostenského oprávnění. Jedná se o podnikání, které je z působnosti živnostenského 5 PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s , ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010, Hlava první, Díl první, Úvodní ustanovení, s. 7. ISBN Česko. Zákon č. 455/1991 Sb. ze dne o živnostenském podnikání. In Sbírka zákonů České republiky. 1991, částka 87 8 PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, Kapitola II Podmínky podnikání, Oddíl 1, Živnostenské podnikání, s , ISBN

9 zákona vyloučeno, tedy není dle 3 živnostenského zákona živností 9. Takto podnikajícími subjekty jsou například lékaři, advokáti, znalci, auditoři, ale i banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, provozovatelé televizního a rozhlasového vysílání atd. Dále sem spadají i právnické osoby, která byly založeny na základě zvláštního zákona, jako například Český rozhlas. Naopak podnikatelem není stát ani jeho orgány. Podnikateli také nejsou fyzické osoby, jejichž výdělečná činnost není upravena v živnostenském zákoně, ani v žádném zvláštním předpisu. Jedná se například o výtvarníky, spisovatele Osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštních předpisů Do čtvrté kategorie pak náleží pouze fyzické osoby, které provozují zemědělskou výrobu, jestliže jsou zapsány do evidence podle zákona č. 85/2004 Sb. o zemědělství ve znění pozdějších předpisů, kterou vedou obecní úřady 11. Za zemědělskou výrobu se považuje hospodaření v lesích a na vodních plochách, zahrnující výrobu a prodej výrobků zemědělské výroby za účelem získání trvalého zdroje příjmů, jejich úpravu a jiné zpracování, příležitostné provádění prací a výkonů, které souvisejí se zemědělskou výrobou a využívají prostředky a zařízení sloužící k této výrobě. K provozování zemědělské výroby není potřeba zvláštního oprávnění. Právnické osoby, které provozují zemědělskou výrobu jsou podnikateli tehdy, pokud jsou zapsány v obchodním rejstříku Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Kapitola Podnikatel, s. 8, ISBN DĚDIČ, Jan aj., Obchodní zákoník komentář, Díl I. Praha : POLYGON Hlava I, Díl II, Podnik a obchodní jmění, s. 33. ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Kapitola 1.2.1, Podnikatel, s. 10, ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, Hlava první, Díl druhý, Podnik a obchodní jmění, s. 33, ISBN

10 1.5. Neoprávněné podnikání V souvislosti s pojmem podnikatele bych ráda zmínila i pojem neoprávněného podnikání. Nastává v případech, kdy fyzická nebo právnická osoba provozuje činnost mající znaky podnikání bez příslušného oprávnění, podnikání zakázané nebo podnikání nad rámec oprávněného podnikání 13. Na jednání této osoby se pohlíží jako na platné jednání podnikatele se všemi důsledky, pokud tímto jednáním není někdo uveden v omyl a ten se pak dovolá neplatnosti tohoto úkonu dle 49a občanského zákoníku. 2. Jednání podnikatele Jednání je právní úkon, který je v souladu s právem, závislý na lidské vůli a s nímž je spojen vznik, změna nebo zánik subjektivních práv a povinností 14. Jednáním podnikatele je jen právní jednání navenek, vůči třetím osobám s právními účinky. Takové jednání je nutno odlišit od rozhodování, řízení a obchodního vedení 15. Tyto pojmy obchodní zákoník též užívá, avšak jedná se o jednání uskutečněná uvnitř podniku podnikatele a tím i bez právních účinků vůči třetím osobám. Aby výše uvedené subjekty mohly jako podnikatelé fungovat, je pro ně důležitá zákonná úprava jednání, obsažena především v obchodním zákoníku, působící jako úprava speciální, vedle obecné, především co se zastoupení týče, obsažené v zákoníku občanském. Je nutné rozlišit, zda jako podnikatel jedná fyzická nebo právnická osoba a zda se jedná o jednání přímé, či nepřímé 16. K tomuto se lze opřít o 13 odst. 1 obchodního zákoníku, který zní: Je-li podnikatelem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zástupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce. 13 Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Kapitola 1.3, Neoprávněné podnikání, s. 10, ISBN ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan aj. Občanské právo hmotné vyd. Praha: Wolters Kluwer, Hlava desátá, Právní skutečnosti, s ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava první, Díl čtvrtý, Jednání podnikatele, s. 33, ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 48, ISBN

11 2.1. Jednání podnikatele - fyzických osob Fyzická osoba jako podnikatel jedná nejčastěji přímo, tedy osobně, přičemž je povinna ve všech právních úkonech týkajících se podnikání uvést označení, pod nímž podniká, tedy svou firmu nebo obchodní jméno, místo podnikání a IČO. Osobní jednání s sebou nese výhody, že podnikatel může přímo a bezprostředně ovlivnit výsledek jednání a směřovat tak k dosažení svého podnikatelského cíle 17. Fyzická osoba jako podnikatel může jednat též prostřednictvím zástupce. Rozlišuje se zastoupení přímé a zastoupení nepřímé 18. V případě přímého zastoupení jedná zástupce jménem zastoupeného, a práva a povinnosti tak vznikají přímo zastoupenému. V případě zastoupení nepřímého jedná zástupce svým jménem, avšak na účet zastoupeného. Právní následky jeho jednání nastávají zástupci a ten je poté převede na zastoupeného. Jednání v zastoupení je upraveno v občanském zákoníku, který dále rozlišuje zastoupení smluvní a zastoupení zákonné Zastoupení smluvní Smluvní zastoupení vzniká u fyzických osob na základě dohody o plné moci, přičemž zástupce musí být způsobilý k právním úkonům a jeho zájmy nesmí být v rozporu se zájmy zastoupeného. Dohoda o plné moci musí obsahovat rozsah zmocnění zástupce, tedy zda je oprávněn ke všem právním úkonům (plná moc generální) anebo jen k jednotlivému právnímu úkonu nebo několika přímo určených (plná moc speciální). Speciální plnou mocí je například prokura, která zmocňuje ke všem úkonům souvisejícím s provozem podniku a může být udělena i podnikatelem - fyzickou osobou, za podmínky, že je zapsán do obchodního rejstříku. Nepřímo to vyplývá z 14 odst. 6 obchodního zákoníku, který stanoví účinnost udělení prokury ode dne zápisu do obchodního rejstříku. Pokud má zástupce za zastoupeného činit právní 17 Autorský kolektiv, Podnikání, Meritum, ASPI, a.s. 2007, Hlava I, Díl II, Jednání jménem podnikatele fyzické osoby, s. 26, ISBN ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan aj. Občanské právo hmotné vyd. Praha: Wolters Kluwer, Hlava čtrnáctá, Zastoupení, s ISBN ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan aj. Občanské právo hmotné vyd. Praha: Wolters Kluwer, Hlava čtrnáctá, Zastoupení, s ISBN

12 úkony, pro něž je předepsána písemná forma, musí i plná moc být dle občanského zákoníku písemná Zastoupení zákonné Zákonné zastoupení nastupuje v případě, kdy fyzická osoba není způsobilá k právním úkonům. Jelikož živnostenský zákon i další právní předpisy upravující podnikání stanovují jako jednu z podmínek zahájení podnikatelské činnosti způsobilost k právním úkonům, je tento způsob zastoupení v případě podnikatelů vcelku ojedinělý. Uplatní se zejména v případě, kdy v průběhu podnikání fyzické osoby dojde ke ztrátě způsobilosti k právním úkonům rozhodnutím soudu, nebo v případě, že podnik nabude v rámci dědictví nezletilá osoba. V takovém případě však je možné pokračovat pouze se souhlasem soudu na návrh zákonného zástupce. Soud může také ustanovit zvláštního zástupce v případě, kdy jsou zájmy zákonného zástupce v rozporu se zájmy zastoupeného Jednání podnikatele - právnických osob K jednání podnikatele, tedy činit právní úkony právnické osoby, je oprávněn ve všech věcech statutární orgán, který je k tomu oprávněn smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou, nebo zákonem. Jedná se o tzv. generální jednatelské oprávnění Jednání statutárním orgánem Kdo je statutárním orgánem, obecně určuje 20 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož je statutárním orgánem ten, kdo je oprávněn činit právní úkony právnické osoby ve všech věcech, a to buď na základě smlouvy o zřízení právnické osoby nebo na základě zakládací listiny, nebo na základě zákona 21. V obchodním zákoníku pak určují 20 Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 49, ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava první, Díl čtvrtý, Jednání podnikatele, s. 34, ISBN

13 jednotlivá ustanovení, kdo je statutárním orgánem obchodních společností a družstev. U ostatních právnických osob podnikatelů je statutární orgán určen zvláštním zákonem. Statutární orgán může být buď jedna fyzická osoba, například u společnosti s ručením omezeným, nebo více fyzických osob, jako například všichni společníci veřejné obchodní společnosti, nebo má právnická osoba orgán kolektivní jako je představenstvo u akciové společnosti a družstva 22. Pokud je statutárním orgánem více osob, musí společenská smlouva nebo stanovy, či statut určit způsob jejich jednání, tedy zda může každá fyzická osoba jednat samostatně anebo se vyžaduje společné jednání několika z nich, popřípadě všech. Způsob, jakým osoby, představující statutární orgán, jednají, se zapisuje do obchodního rejstříku. 23 Zákon však nevylučuje možnost jednat jménem podnikatele-právnické osoby ještě před zápisem do obchodního rejstříku. Oprávnění takto jednat je založeno totiž již samotným ustanovením ve statutárním orgánu, to znamená, buď jmenováním, nebo volbou. V takových případech se však klade důraz na tzv. princip důvěry v zápis do obchodního rejstříku, který má chránit víru třetích osob. Pro právnickou osobu z toho tak plyne, že by takové jednání, např. již odvolaného člena statutárního orgánu avšak stále v obchodním rejstříku zapsaného, by pro ni bylo zavazující, pokud by se neprokázalo, že druhá strana o tomto faktu věděla. 24 Pak existují případy, jak vyplývá z 13 odst. 5 obchodního zákoníku, kdy omezení rozsahu jednání statutárního orgánu ve stanovách, společenské smlouvě či jiných obdobných dokumentech nebo rozhodnutích orgánů právnické osoby, není vůči třetím osobám účinné, a to ani v případě, že bylo zveřejněno nebo třetí osoba o takovém omezení věděla 25. Tímto omezením se myslí například podmínění oprávnění činit určité úkony pouze se souhlasem valné hromady. Je tak chráněn zájem třetích osob, protože i když by bylo statutárním orgánem učiněno jednání v rozporu s interním omezením, právnickou osobu by přesto zavazovalo. Avšak ten, kdo takto jednal, by pak nesl odpovědnost vůči právnické osobě, za kterou jednal. 22 Autorský kolektiv, Podnikání, Meritum, ASPI, a.s. 2007, Hlava I, Díl II, Jednání jménem podnikatele právnické osoby, s. 27, ISBN Autorský kolektiv, Podnikání, Meritum, ASPI, a.s. 2007, Hlava I, Díl II, Jednání jménem podnikatele právnické osoby, s. 27, ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 50, ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 49, ISBN

14 V souvislosti s omezením jednání, bych se ještě pozastavila u 13 odst. 4 obchodního zákoníku, který popisuje překročení působnosti jednáním statutárního orgánu, vybočující z předmětu podnikání právnické osoby. Pokud statutární orgán tak činil nad rámec jednání jemu svěřené nebo dovolené zákonem, není z takového jednání právnická osoba zavázána. V praxi je pak sporné, zda je zavázán statutární orgán sám. Nepřekročil-li zákonný rámec, jeho jednání zavazuje i právnickou osobu, za kterou jednal, i když tak činil mimo předmět podnikání 26. Statutárním orgánem nebo jeho členem může být fyzická osoba starší 18ti let způsobilá k právním úkonům a bezúhonná ale i osoba právnická, což se může zdát sporné, i když to zákon nezakazuje, avšak v konečném důsledku jedná opět fyzická osoba, která je statutárním orgánem nebo jeho členem této právnické osoby 27. Obchodní zákoník dále stanoví, že statutárním orgánem nebo jeho členem nemůže být ten, kdo tuto funkci vykonával ve společnosti, na kterou byl prohlášen konkurz, nebo byl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Vztah mezi společností a statutárním orgánem je upraven přiměřeně podle ustanovení o mandátní smlouvě. Výkon funkce je osobní povahy a smlouva o výkonu funkce má obligatorně písemnou formu. Jak už jsem částečně zmínila výše, oprávnění statutárního orgánu jednat jménem podnikatele vzniká dnem jeho ustanovení, zápis do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní povahu. Oprávnění jednat pak končí dnem uplynutí funkčního období, odvoláním nebo smrtí. Statutární orgán může také odstoupit, přičemž výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projedná orgán, který jej do funkce jmenoval. Toto se netýká osobních společností, kde je třeba změna společenské smlouvy. Obchodní zákoník však pamatuje i na takové případy, kdy dojde k jednání ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Pokud tedy někdo takto jedná jménem společnosti, aniž by byla zapsána do obchodního rejstříku, je z takového jednání vázán sám. V případě jednání více osob jsou vázání společně a nerozdílně. Společnost, případně společníci, však takové jednání mohou do 3 měsíců od vzniku 26 DĚDIČ, Jan aj., Obchodní zákoník komentář, Díl I. Praha : POLYGON Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s ISBN DĚDIČ, Jan aj., Obchodní zákoník komentář, Díl I. Praha : POLYGON Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 94. ISBN

15 společnosti schválit, a potom platí, že společnost je zavázána od počátku 28. Zákon však již výslovně neuvádí, zda tím zároveň zaniká odpovědnost takto jednajících osob, nebo zda společnost k těmto závazkům přistupuje. Osobně bych se přiklonila k možnosti použít ustanovení 64, odst. 3, které ukládá povinnost statutárnímu orgánu informovat o schválení takového jednání účastníky těchto závazkových vztahů Statutární orgán veřejné obchodní společnosti Jelikož je veřejná obchodní společnost obchodní společností osobního charakteru, je pro ni osobní účast společníků, kteří ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem, na obchodním vedení společnosti, ve které jsou společníci statutárním orgánem, typická. Statutárním orgánem jsou buď všichni nebo jen někteří společníci, či pouze jeden z nich, podle toho, jak stanoví společenská smlouva 30. Pokud je společníkem právnická osoba, vykonává práva společníka statutární orgán této právnické osoby. I v takovém případě je ale v souladu se zásadou smluvní volnosti možné, aby společenská smlouva upravila jednání tak, že statutárními orgány budou pouze někteří společníci nebo jen jeden společník. Pokud tedy společníci pověří obchodním vedením jednoho nebo více společníků, ostatní těmito oprávněními nedisponují. Společníci mohou pověření odvolat, zde je třeba shody všech ostatních společníků. Na návrh kteréhokoliv společníka může pověření odejmout soud, pokud pověřený společník podstatným způsobem porušuje povinnosti spojené s obchodním vedením. Také způsob jednání je možné smluvně upravit. Není-li způsob jednání upraven, platí, že jedná každý společník samostatně. Jakákoliv omezení rozsahu jednání jsou zde vůči třetím osobám neúčinná. 28 Česko. Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5.listopadu 1991, obchodní zákoník, 64. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, částka Právní rozhledy 6/1995, s PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s , ISBN

16 2.2.3 Statutární orgán komanditní společnosti V rámci komanditní společnost ručí jeden nebo více společníků za závazky do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku (komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svým majetkem (komplementáři). Statutárním orgánem zde jsou všichni komplementáři, tedy neomezeně ručící společníci. Pokud nestanoví společenská smlouva jinak, jedná každý komplementář samostatně 31. Pokud je komplementářem komanditní společnosti právnická osoba, jedná opět svým statutárním orgánem. Obdobně jako je tomu u veřejné obchodní společnosti, i u komanditní společnosti je možné zúžit oprávnění jednat jménem společnosti pouze na některé komplementáře. Jedná-li jménem společnosti komanditista, ručí za závazky společnosti ve stejném rozsahu jako komplementář, i když hlavním dlužníkem je společnost Statutární orgán společnosti s ručením omezeným Na rozdíl od dvou předchozích typů obchodních společností, kde je volba statutárního orgánu omezena na okruh společníků, je volba statutárního orgánu, kterým je v tomto případě jednatel, plně v pravomoci valné hromady jako nejvyššího orgánu společnosti, s výjimkou prvních jednatelů, kteří jsou uvedeni ve společenské smlouvě. Zákon sice stanoví, že jednatelé jsou jmenováni z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Zde je možné vycházet z určité preference zákonodárce, aby jednatelé byli jmenováni především z řad společníků, avšak pokud se tak nestane, není stanovena žádná sankce. Statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jednatel nebo více jednatelů 32. Jménem společnosti jedná buď každý jednatel samostatně, pokud společenská smlouva nestanoví odlišný způsob jednání, například že jménem společnosti jednají společně dva, případně více jednatelů a to ve všech nebo jen v určitém okruhu záležitostí. Jak jsem uvedla již výše, způsob jednání musí být zapsán v obchodním rejstříku. Jakákoliv omezení jednatelského oprávnění, například výše 31 PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s. 415, ISBN PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s. 415, ISBN

17 částky, do které mohou společnost zavazovat, nebo ustanovení potřeby k určitým rozhodnutím souhlasu valné hromady, je účinné pouze uvnitř společnosti, vůči třetím osobám však nikoliv. V rámci požadavků na jednatele, kromě těch obecných na každý statutární orgán, nesmí podnikat v oboru stejném nebo podobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů. Dále nesmí zprostředkovávat obchody mezi společností a jinými osobami, účastnit se na podnikání jiné osoby jako společník s neomezeným ručením, ani vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání Statutární orgán akciové společnosti Zbývá popsat statutární orgán posledního typu obchodní společnosti definované obchodním zákoníkem. Akciová společnost je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité nominální hodnotě, kde akcionáři neručí za závazky společnosti. 33 Statutárním orgánem akciové společnosti je dle 191 obchodního zákoníku představenstvo. Představenstvo je kolektivním statutárním orgánem stejně, jako je tomu u družstva a rozhoduje většinou hlasů určenou ve stanovách, jinak většinou hlasů všech členů, které má nejméně tři členy, což tedy neplatí, pokud se jedná o společnost s jediným akcionářem. Členové představenstva dále volí svého předsedu.. Každý člen představenstva jedná navenek, není-li jednání upraveno ve stanovách jinak. Způsob jednání se zapisuje do obchodního rejstříku. Představenstvo je voleno valnou hromadou, je ale přípustné upravit ve stanovách, aby představenstvo volila dozorčí rada. Členem představenstva může být pouze fyzická osoba starší 18ti let, plně způsobilá k právním úkonům a bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání a nenastala u ní skutečnost, jež je překážkou v provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání. V případě, že člen představenstva tyto podmínky 33 Česko. Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5.listopadu 1991, obchodní zákoník. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, částka 98 16

18 nesplňuje, funkce mu nevznikne, i když o tom rozhodl příslušný orgán. Pokud ztratí člen představenstva tuto způsobilost v průběhu funkčního období, funkce zaniká. Člen představenstva nesmí podnikat v oboru stejném nebo obdobném podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů, zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody se společností, účastnit se v jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením, nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání, vykonávat činnost jako statutární orgán jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání. To neplatí, jde-li o koncern. Výkon člena představenstva má osobní povahu, člen představenstva se nemůže nechat zastoupit jinou osobou na základě plné moci. Takové jednání je neplatné, neplatnosti se může dovolávat jak třetí osoba, tak společnost sama. Dozorčí rada je oprávněna svolat valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, člen dozorčí rady také zastupuje společnost v případě soudního nebo jiného řízení proti členu představenstva. Akcionáři nemohou jménem společnosti jednat vůbec Jednání dalších právnických osob U ostatních podnikatelů právnických osob je jednání upraveno ve zvláštních zákonech. Jen okrajově uvedu, že u státního podniku to může být ředitel, u občanských sdružení pak výkonný výbor Jednání prostřednictvím zástupce Stejně jako fyzické osoby, mohou i právnické osoby jednat prostřednictvím zástupce, kterého si ustanoví statutární orgán. Platí zde stejné dělení zastoupení na přímé a nepřímé a smluvní a zákonné jako u fyzických osob. V případě přímého zastoupení jedná zástupce jménem právnické osoby a svými úkony zakládá práva a povinnosti přímo právnické osobě, v případně zastoupení nepřímého jedná jménem svým a na účet zastoupeného PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s. 416, ISBN

19 2.3.1 Smluvní zastoupení právnických osob Zástupce může jednat za právnickou osobu buď na základě udělené prokury, nebo stejně jako u fyzických osob na základě jemu udělené plné moci 35. Zastoupený podnikatel se nazývá zmocnitel a osoba, která podnikatele zastupuje zmocněnec, který musí být způsobilý k právním úkonům a jeho zájmy nesmí být v rozporu se zájmy zastoupeného. Plnou moc je oprávněn udělit statutární orgán jak fyzické, tak právnické osobě, za podmínek uvedených v občanském zákoníku, přičemž za zmocněnou osobu je oprávněn jednat její statutární orgán. Plná moc musí být určitá, musí obsahovat rozsah zmocnění a zmocněnec musí jednat zpravidla osobně, avšak pokud se účastníci předem dohodnou, může si za sebe ustanovit zástupce. Plná moc může být tedy dále udělena další osobě nebo i více osobám společně. Zánik plné moci se pak řídí opět obecnými ustanoveními občanského zákoníku a jako důvody zániku sem patří například provedení úkonu, pro který byla plná moc udělena, odvolání plné moci zmocnitelem nebo její vypovězení zmocněncem Zákonné zastoupení právnické osoby Zákonné zastoupení může u právnické osoby vzniknout kromě ze zákona také z rozhodnutí statutárního orgánu. Ovšem zastoupení z důvodu nezpůsobilosti k právním úkonům dle 26 občanského zákoníku zde nepřichází v úvahu, nýbrž se vztahuje jen na fyzické osoby. Občanský zákoník zná ale úpravu zákonného zastoupení prostřednictvím pracovníků nebo členů právnické osoby, za podmínek, že je to obvyklé vzhledem k jejich pracovnímu zařazení, nebo tak stanoví právní předpisy. 36 Takovéto oprávnění tedy nikomu jinému vzniknout nemůže. 35 ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava první, Díl čtvrtý, Jednání podnikatele, s , ISBN PELIKÁNOVÁ, Irena aj. Obchodní právo 1 díl. 2. vydání Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s část druhá, Osoby v podnikání, s. 417, ISBN

20 2.4. Jednání vedoucího organizační složky nebo odštěpného závodu Jednání takového vedoucího představuje zvláštní formu zákonného zastoupení bez zvláštního zmocnění 37. Vedoucí organizační složky podniku, který je zapsán do obchodního rejstříku, je zmocněn činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se této složky. Do obchodního zákoníku může být zapsán pouze jeden vedoucí organizační složky podniku Prokura Prokura je zvláštní formou jednání, jde v podstatě o tzv. nejširší obchodní plnou moc, jelikož podnikatel udělením prokury prokuristu zmocňuje ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku i k těm, ke kterým je jinak zapotřebí zvláštní plná moc. 39 I u prokury bychom omezení našli, a to v absenci oprávnění zcizovat a zatěžovat nemovitosti, pokud to není výslovně při udělení prokury určeno, pak toto omezení odpadá. Prokuristou může být pouze fyzická osoba, nikoli osoba právnická. Prokuru lze však udělit více osobám, přičemž se stanoví způsob jejich jednání. Prokura vzniká dnem zápisu do obchodního rejstříku, to znamená, že ji mohou udělit pouze podnikatelé již v obchodním rejstříku zapsaní. Podobně jako u statutárního orgánu její omezení vnitřním předpisem nemá účinky vůči třetím osobám. Samotný rozsah prokury je stanoven v zákoně. Prokura zaniká dle obecných ustanovení občanského zákoníku o zániku plné moci. Ovšem je třeba věnovat pozornost tomu, že prokura nezaniká výmazem z obchodního rejstříku, nýbrž jen pozbývá účinnosti, čímž se opět chrání třetí osoby, v případě, že o zániku prokury nevěděla. Ani smrtí podnikatele prokura nezanikne, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. 37 Autorský kolektiv, Podnikání, Meritum, ASPI, a.s. 2007, Hlava I, Díl II, Jednání jménem podnikatele právnické osoby, s. 28, ISBN Česko. Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5.listopadu 1991, obchodní zákoník. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, částka Autorský kolektiv, Podnikání, Meritum, ASPI, a.s. 2007, Hlava I, Díl II, Jednání jménem podnikatele právnické osoby, s. 28, ISBN

21 Na závěr je třeba ještě zmínit způsob jednání. Zákon přímo vyžaduje, aby k obchodní firmě podnikatele připojil prokurista dodatek se svým podpisem, že jedná jako prokurista, aby z jeho jednání bylo zřejmé, že jedná jako prokurista Jednání podnikatele dle 15 a jednání jiné osoby dle 16 obchodního zákoníku V prvním z výše uvedených paragrafů, 15 obchodního zákoníku, je uvedena vedle již zmiňovaných vedoucích organizačních složek a odštěpného závodu, druhá skupina speciálně upravených zákonných zástupců 41. Jedná se především o zaměstnance, kteří v rámci svých kompetencí mohou činit úkony, které jsou se stanovenou funkcí obvykle spojeny. Zde se vlastně jedná o obchodní plnou moc vyplývající přímo ze zákona. Avšak nemusí se jednat pouze o zaměstnance, jelikož z uvedené právní úpravy vyplývají pro tento druh jednání dvě podmínky. Musí jednat osoba pověřená určitou činností, aniž by nutně byla v zaměstnaneckém či obdobném vztahu k podnikateli, a činnost musí být činností při provozu podniku. Pověření v zákoně blíže specifikováno není a tak se v praxi většinou vychází ze skutečného stavu. Pověřenou činností se pak rozumí právní úkony, k nim při činnosti, kterou byla osoba pověřena, obvykle dochází 42. Shrnuto, může se jednat vlastně o jakoukoliv fyzickou osobu způsobilou k právním úkonům, která byla pověřena určitou činností související s provozem podniku. Dle 16 však mohou podnikatele zavazovat i jednání dalších osob v jeho provozovně. 43 Není k tomu zapotřebí zvláštního oprávnění například v podobě plné moci. Jinou osobou se myslí, osoba, která není běžně oprávněna k jednání jménem podnikatele. Ale v případě, že dojde k jednání v provozovně podnikatele a nastane skutečnost, že třetí osoba neví, že jedná s osobou neoprávněnou, je takovéto jednání pro 40 Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava I, Díl IV, Jednání podnikatele, s. 53, ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava první, Díl čtvrtý, Jednání podnikatele, s , ISBN ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava první, Díl čtvrtý, Jednání podnikatele, s. 53, ISBN Česko. Zákon č. 513/1991 Sb. ze dne 5. listopadu 1991, obchodní zákoník, 16. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1991, částka 98 20

22 podnikatele závazné. Je zde chráněna dobrá víra třetích osob, že se v provozovně podnikatele pohybují pouze osoby, které mohou za podnikatele jednat Jednání podnikatele na základě smlouvy o obchodním zastoupení Smlouva o obchodním zastoupení obsahuje závazek vyvíjet soustavnou činnost za účelem zprostředkování uzavírání smluv pro podnikatele 44. Je zde obligatorně stanovena písemná forma. Osoba, která na základě této smlouvy jménem podnikatele jedná, se nazývá obchodní zástupce, který vyvíjenou činnost směřující k uzavírání určitého typu smluv odpovídající jeho předmětu podnikání nebo sjednávání a uzavírání obchodů jménem zastoupeného, a na jeho účet, provádí za úplatu. Jak vyplývá ze samotného ustanovení 652 a násl. Obchodního zákoníku je obchodní zastoupení samostatnou podnikatelskou činností. Obchodní zástupce může, ale nemusí, jednat s právní závazností, tedy činit právní úkony jménem zastoupeného. V případě, že má dle smlouvy o obchodním zastoupení jménem zastoupeného smlouvy přímo uzavírat, řídí se práva a povinnosti přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Pak ale musí mít obchodní zástupce plnou moc Podnikání ve sportu Podnikat se dá v různých oblastech a se stále se rozvíjejícími sportovními odvětvími a profesionalizací sportu není divu, že i právě v této, sportovní oblasti. Samozřejmě i zde je podnikání regulováno právem, i když konkrétně v České republice se zákonný rámec a vzájemná propojenost sportu a práva teprve postupně vyvíjí. V rámci podnikání ve sportu stojí na jedné straně sportovní organizace, které jsou u nás hierarchicky členěné a mají podobu občanských sdružení, a sportovní kluby, které jsou též buď občanským sdružením, či obecně prospěšnou společností, anebo právě 44 ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš aj. Obchodní zákoník komentář. 13. vydání Praha: C.H. Beck, 2010,Hlava druhá, Díl osmnáctý, Smlouva o obchodním zastoupení, s , ISBN Autorský kolektiv, Obchodní právo, Meritum, ASPI, a.s. 2005, Hlava II, Díl XVII, Smlouva o obchodním zastoupení, s. 890, ISBN

23 společností obchodní ve formě společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti, na které bych se pro účely této diplomové práce v následujících kapitolách ráda zaměřila. Tyto představují zástupce kategorie podnikatele - právnické osoby. Druhou stranu pak reprezentují profesionální sportovci jako zástupci podnikajících fyzických osob. Pro dokreslení uvádím obrázek č. 1 Institucionální rámec sportu v ČR 46 Mezinárodní sportovní svazy Mezinárodní olympijský výbor Rada Evropy Evropské sportovní svazy Vláda ČR MŠMT ČR Krajské úřady Zastřešující občanská sdružení př. Český svaz tělesné výchovy Střešní občanská sdružení, české sportovní svazy Krajské sportovní svazy Národní olympijský výbor (ČOV) Obecní úřady Sportovní klub nebo tělovýchovná jednota Sportovní oddíl Občan Sportovec 46 Kolektiv autorů. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s. 13. ISBN

24 3.1. Sport a právo Definice sportu je vymezena například v Evropské chartě sportu takto: Sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních. 47 Dle pana M. Choutky zase definice sportu zní: Sport je oblastí dobrovolné lidské činnosti, která uspokojuje potřeby sportovců a dalších účastníků. Ti se v ní realizují a nacházejí v ní všestranné a hluboké prožitky. Sportovec je v této činnosti nejen objektem, ale i subjektem svého zdokonalování, seberozvoje a sebevýchovy. Tím se stává sport a soutěžení neobyčejně účinným prostředkem všestranného rozvoje sportovce. 48 Přesto, že ve 20. století se začal sport vykonávat i jako povolání, mají definice sportu však stále svůj význam spíše vědecký či pedagogický, jelikož dosud nebyly zakotveny v našem právním řádu, kromě náznaku v zákoně o podpoře sportu (zákon č. 115/2001 Sb.), jež za sport považuje všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní. A to i přes nemálo významné funkce a aspekty sportu. Kromě funkce zábavné, která se asi každému vybaví jako první, jelikož zahrnuje jak diváckou sekci, tak tu samotných sportovců, ať už rekreačních, organizovaných, či profesionálních, následuje funkce výchovná. Její přednosti spatřuji především v práci s mládeží, učení se respektovat určitá pravidla, vyhnout se některým negativním společenským vlivům, usměrnění lidské agrese. Může však v sobě skrývat i některá negativa, jako například boj s dopingem nebo výtržnictví diváků. To už ale částečně narážím na hranici, do jaké míry tuto funkci sport zvládne plnit sám o sobě v rámci své organizovanosti, a do jaké je potřeba právní regulace na místě. V neposlední řadě je nutné zmínit funkci mezinárodněorganizační a s ní související reprezentativní funkci. Ta se projevuje především tedy na vrcholných mezinárodních sportovních akcích, kde se skrze své sportovce prezentují jednotlivé státy v různých sportovních odvětvích. A ačkoli si národní svazy na základě mezinárodně stanovených limitů, sami rozhodují, koho na zmíněné akce vyšlou, tyto se už bez právního rámce na mezinárodní úrovni 47 Evropská charta sportu, čl 2 a) Choutka, M.: Sport a společnost, s. 15. Praha: Olympia,

25 neobejdou. Zde lze tedy spatřovat jistý společný znak funkce práva, jako snahy o integraci do větších právních celků v rámci Evropské unie s právě mezinárodněintegrační snahou funkce sportu 49. Pokud jde o jednotlivé aspekty, tak bych vedle těch organizačních, smluvních, odpovědnostních, zdravotních, ještě v souvislosti s tématem této práce zmínila aspekt hospodářský. Ten totiž zahrnuje ekonomické zajištění sportu, především prostřednictvím specifických institucí určených pro realizaci sportovních aktivit, plynoucí právě z podnikání například z reklamní činnosti 50. Jak však spolu právo a sport souvisí? V dnešní době je snad vyloučeno, aby nějaký ohraničený útvar, jako například stát, fungoval bez jakéhokoli právního rámce 51. Naopak v civilizované společnosti, kde sport patří k její sociální kultuře, je běžná jeho regulace vlastními pravidly. To znamená, že jisté konstitutivní vazby tu chybí a působením práva není podmíněna ani samotná jejich existence. Přesto tu propojenost existuje, i když je na sportovní odvětví často pohlíženo jako na autonomní říši, kde společenské vztahy úpravě právními normami nepodléhají. Stále však platí, že nejsou-li sportovní normy normami právními, nesmí být s právem v rozporu. A podle mého názoru z důvodu širokého spektra, které sportovní oblast obsahuje, je zde určitý právní rámec zastřešující celkovou oblast potřebný. Zejména tam, kde může nastat případ jisté duplicitní úpravy, jak sportovními pravidly, tak právními. Například v možnosti přezkumu rozhodnutí sportovních organizací soudy. Soudní praxe se víceméně zasahování do jejich autonomie straní, avšak alespoň v některých oblastech, například u pracovních smluv sportovců u těchto organizací, je snad právní příslušnost nesporná. Kromě toho, už již ze zmiňované mezinárodněorganizační funkce sportu, by měl mít stát zájem podílet se na dobrém fungování této oblasti. Sám si dále určuje prodej komerčních, mediálních práv, či zda se bude účastnit na zařazení nadnárodních lig, či akcí 52. Každý stát si vytváří svůj obecný 49 Králík, M. Právo ve sportu. 1. vydání, s. 50. Praha: C.H. Beck, ISBN Kolektiv autorů. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s.16. ISBN Králík, M. Právo ve sportu. 1. vydání, s Praha: C.H. Beck, ISBN Gardin, S.;Parrish, R.; Siekmann R.C.R. EU, sport, law and policy, s. 58. Cambridge University: T.M.C. Asser Institut,

26 legislativní rámec pro působení a existenci veřejných institucí, včetně těch sportovních, jejichž vnitřní normy nesmí být v rozporu s těmi obecnými právními normami. 53 Je však tedy legislativní rámec v podobě jisté regulace potřebný ve sportovní oblasti? Vzhledem k tomu, že se sportem spojené aktivity se odehrávají ve společenském rámci, kde společenské vztahy hrají důležitou roli, jsem toho názoru, že požadavky regulace jsou na místě. Samozřejmě, že je třeba zohlednit míru vhodnosti a účelnosti takové regulace, přičemž se dá vycházet z posuzování veřejného zájmu jako výchozí kvality regulativní potřeby na straně jedné, a principu proporcionality na straně druhé. 54 To znamená zvolit vhodné normativní nástroje, jak jsem již výše uvedla jako zastřešující rámec, a zároveň ponechat uspořádání si vnitřních poměrů na samotných sportovních organizacích. Dalším argumentem by mohl být dosah samotné regulace, který je u sportu poměrně krátký. To předmět právní regulace je širší a koneckonců částečně pokrývá i sportovní oblast. Společným rysem jak u sportu, tak u práva, je pak působení regulativů navenek i dovnitř, které mají za cíl odstranění zjištěných nedostatků a zlepšení regulačních vlastností systému. 55 Například úprava jednotných pravidel při průběhu sportovních utkání, aby byla zvýšena bezpečnost hráčů. Okruhy regulace sportovní činnosti jsou především dva základní, a to jednak vnitřní organizace instituce, a jednak pravidla provozování vlastních sportovních aktivit. 56 Vnitřní organizace představuje v zásadě samosprávnou organizační strukturu, do které je ze strany státu na základě práva zasahováno v rámci dozoru nad nakládáním s veřejným rozpočtem a při namítaném porušení základním práv, například právě v obchodněprávních vztazích. Do vnitřní organizace patří především jednotlivé statuty, organizační řády apod. Pravidly provozování vlastních aktivit se rozumí typicky pravidla jednotlivých sportovních her. Tato zůstávají plně v režii sportovních organizací, jak národních, tak mezinárodních. Do styku s právem se pak dostávají v rámci odpovědnostních vztahů při jejich porušení nebo překročení. 53 Kolektiv autorů. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s. 17. ISBN Kolektiv autorů. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s. 19. ISBN KRÁLÍK, M. Právo ve sportu. 1. vydání, s. 10. Praha: C.H. Beck, ISBN Kolektiv autorů. Otázky sportovního práva. Praha: Ústav státu a práva, 2008, s. 19. ISBN

27 V této souvislosti se rozlišuje sportovní činnost v širším smyslu a sportovní činnost v užším smyslu. Sportovní činnost v užším smyslu vlastně zahrnuje výše uvedenou kategorii sportovních pravidel, včetně těch disciplinárních. Výlučná právní regulace zde tedy dopadá jen na úzkou část, a to kromě na odpovědnostní vztahy, přímo například na rozhodování o zákazu činnosti určitého sportu. Ovšem mohou nastat případy, kdy na jedné straně existuje sportovní pravidlo dopadající na konkrétní situaci a na straně druhé pro tu samou situaci byla vydána speciální právní norma, upravující ji též. Vzniklé situace lze řešit několika způsoby, zejména je však v zájmu kvality a přehlednosti úpravy sportovní i právní obecně, aby duplicitním normám bylo spíše předcházeno. Bylo by možné, aby sportovní úpravu převzala kompletně úprava právní, což ovšem vzhledem k zaběhlé dlouhodobé praxi není podle mého názoru nejvhodnější řešení. Sportovní činnost v širším smyslu pak zahrnuje přes statuty a organizační řády i nepsaná pravidla, jakými jsou sportovní obyčeje a zvyklosti, například pravidla fair play. V tomto širším rámci je i větší prostor pro právní regulaci, například se stále problémovým výtržnictví fanoušků na stadionech. Navíc zde existuje i propojenost mezi veřejnými orgány a sportovními organizacemi, kde je například nutná úprava různých dotací. Každopádně jak na právo, tak na sport působí různé společenské jevy, každý samozřejmě jinou měrou. Například ekonomika a sport jsou společně právu přímo podřízeny, a to především co se obchodních činností řídících pohyb zboží a služeb týká. Kdežto vztah ekonomiky a práva je na sportu nezávislý. Ten se totiž plně realizuje i v jiných oblastech, kupříkladu v zemědělství. A jako v každé moderní společnosti to alespoň bez základního právního rámce nemůže uspokojivě fungovat Sportovní právo Sportovní právo je ve světě uznávané jako samostatné odvětví, které se od těch obchodních do jisté míry odlišuje svým specifickým charakterem. 57 I když se někteří tomuto termínu vyhýbají a používají spíše spojení sport a právo. V anglické literatuře se pak objevuje pojem sports law, v německé Sportrecht. Z toho vyplývá, že sportovní právo není chápáno jen ve vnitrostátním měřítku, ale v širším mezinárodním spektru. O 57 BELOFF, M.J.; KERR, T.; DEMETRIOU M.; Sports law. Hart Publishing, 1999, str