onečně je trochu času někam vyrazit, alespoň na víkend. Rosničkáři hlásí poměrně slušné údaje a čtyřiadvacátého odpoledne nám tedy začíná sezóna.

Transkript

1 24.duben 2015

2 onečně je trochu času někam vyrazit, alespoň na víkend. Rosničkáři hlásí poměrně slušné údaje a čtyřiadvacátého odpoledne nám tedy začíná sezóna. Vyrážíme po šichtě okolo třetí a máme dnes konečnou v Poděbradech. Jedeme po 11-ce a je docela teplo, tedy alespoň zatím tady na Opavsku. Při přejezdu Skřítku to už vidíme trochu jinak, ale ty první letošní km a potěšení z jízdy nám doplňuje chybějící stupínky na teploměru. Obdobné je to i na stoupání za Červenou Vodou. Jen tu v serpentinách musíme dávat více pozor na písek a štěrk. Je zde ještě místy silná vrstva těchto inertních posypů z uplynulé zimy. Pivovárek v Žamberku nás zasytí utopencem, naloženým hermelínem a riskneme i pivečkomalé ovšem, když nás to řízení živí... Divoká Orlice nás začala doprovázet už kousek před Žamberkem a vede nás až do Hradce Králové. Tak a máme už před sebou necelých 60 km k POI (N , E ). Zde se nachází restaurace Obora, pojmenovaná patrně po dřívější honitbě. Tato pro mě nepřijatelná kratochvíle se zde už naštěstí neprovozuje, dnes je zde lesopark a místo k procházkám jako stvořené. Pro nás dva z,,motopoznání,, taky zajímavé z hlediska ubytování. Je hnedle vedle hospody, nově zrekonstruované, fakt hezké a moderní. Vybalíme a

3 jdeme u skleničky ryzlinku a talíře cibulačky doladit program na zítřek. udíme se poměrně časně, na půl osmou máme snídani a rozhodně se u ní pomějeme. Tohle pěkné místečko nám zůstává dlouho v hlavě a i nyní, píšící tyto řádky už po pár týdnech, si přesně vybavuji tu pohodu a relax. Jojo slogan,,na srdce jsou Poděbrady,, opravdu funguje. Ještě se musíme do Poděbrad vrátit. Včera sis nevšiml sochy Jiřího z Poděbrad hlídajícího poděbradské náměstí a to se prostě musí vidět :-) My jsme však už před Prahou a točíme ze 611 vpravo na Zeleneč. Zde bydlí sestra s rodinou a my se s Jitkou těšíme na děcka. Krásné přivítání, děcka nadšené z motorek, fotíme se a po půlhoďce smutné loučení. Máme toho dnes však hodně a nelze jinak. Chvíli se proplítáme Prahou neb směřujeme k románskému kostelu na SZ okraji hlavního města. Letadla s vysunutým podvozkem znamenají, že jsme téměř na místě. POI (N , E ) a rotunda svaté Máří Magdalény je obehnána kamennou zdí jenž odděluje od cesty i místní hřbitov. Do útrob se nedostaneme takže jen komentář zvenčí. Neomítnuté kamenné kvádry, asi odněkud z okolí, tvoří rotundu, ke které z východní strany přiléhá půlkruhová apsida, na západní straně je pak věž zhruba čtvercového půdorysu. K původní rotundě později

4 dostavěna obdélníková přístavba, která je dnes hlavní lodí a rotunda se tímto stává kněžištěm. Současná podoba je zhruba z půlky 19. století a vše je po této rekonstrukci tímto hodně zachovalé a oku lahodící. K tomu azuro nad hlavou, co víc si přát milý čtenáři? Ještě koukneme na pár letadel nalétávající na přistání...zamáčneme slzu při vzpomínce na náš poslední let :-) a jedeme posléze nějakou okreskou mířící ke zřícenině hradu Okoř. Vida hrad o dvě století mladší než rotunda, ale bohužel v daleko horším stavu. Nezastavujeme, tohle není primární cíl, ten leží na kopci o 4 km dále, SZ od Obce Kováry na POI ( N E ). Rotunda sv. Petra a Pavla, naše nejstarší dochovaná kamenná stavba. Výjezd k ní z obce Kováry není nejlepší. Trochu huntujeme naše stroje na kamení, nu sjezd na druhou stranu na Zákolany je lepší. Nevadí, po chvilce drkotání jsme na místě. Parkujeme a jdeme na obhlídku. Bohužel branka na hřbitov je uzavřena, takže se ke kostelu, potažmo rotundě dostat nedá. Leda nějak přes zeď, ale to nechceme. Okukujeme tedy zdáli. Průvodcovská sezóna ještě bohužel nezačala. Dáme tedy malou svačinku a jdeme ještě naproti na louku, kde jsou vidět základy kostela Narození P. Marie. Tím nám bohužel prohlídka končí, což je škoda. Nezbývá než se zastavit někdy o prázdninách, kdy je zde otevřeno i turistům. Takže do sedel!! Jedeme SV směrem na Otvovice a asi po 6 km zastavujeme

5 ve vesnici Holubice. Proč právě tady? Inu, jak se jistě náš pravidelný čtenář dovtípil, vracíme se po roce opět po stopách nejstarších románských památek v Čechách a proto tahle ta POI-ka (N , E ). Zastavujeme trošku s problémy, není tu za křižovatkou moc kde zaparkovat a zůstávám tedy v pohotovosti u motorek. Jitka jde fotit a já se koukám zpovzdálí. Jsem už pesimista a nyní na konci dubna asi interiér k mání nebude. Jo loni jsme to měli připravené trochu líp a měl jsem nějaké kontakty na místní průvodce. I více štěstíčka na náhodné otevření bylo. Letos nic a přitom takové perličky. Škoda. Rotunda Narození P. Marie je bezesporu okrasou obce i když by si zasloužila trošku více péče. Stavba někde z přelomu století, původně rotunda s apsidou, později dostavěna druhá apsida a ve 14 st. hranolová věž. Moc hezké jen trochu obouchané časem. Ovšem zřejmě v původním stavu, což má svou cenu. Nu je škoda, že nevidíme fresky v interiéru. Na druhé straně ovšem, co vše se dá stihnout za jeden den? A máme toho dnes ještě požehnaně. Hold to dnes bude jen o koukání zvenčí a někdy, až se budeme zase toulat okolo, budeme stopro koukat i uvnitř :-) Tak a nyní opět na sever, asi 35 km leží Kostomlaty pod Řípem a zde opět pro nás zajímavý kostel sv. Petra a Pavla s románskými kořeny. Ty kořeny jsou pravda už hodně hluboko neb když se dostaneme na POI (N , E ), je jasné, že už jde o směs více stavebních stylů. Nás zajímá hlavně doba nejstarší a směřujeme tedy k apsidě na východní straně kostela. Opět jako u před-

6 chozích staveb jde o kvádříkové zdivo, moc pěkně jsou vidět obloučkové vlysy a liché arkády. Toť z románského stavitelství vše. Zvonice a ostatní je už střihlé gotikou a renezancí. Zajímavější stavba by jistě byla kousek vedle na Řípu, ale dnes na výšlap už nemáme čas. Míříme tedy k východu, zajímá nás vesnice Vinec ležící kousek od Mladé Boleslavi. Nad řekou Jizerou na POI (N , E ) stojí opravdový skvost a pro nás bonbonek na závěr našeho putování za románskou architekturou. Chviličku tápeme, než najdeme tu pravou cestičku ke kostelu, jednou se otáčíme, ale na podruhé to klapne a jsme na místě. Kostel sv. Mikuláše, postavený někdy kolem roku Kvádrové zdivo, čtvercová loď s pětibokým chórem. Krásná zdobená okna s ostěním. Nádherný portál a precizní práce kameníků vyniká na sloupcích i polosloupcích. Jsou zdobeny ornamenty s geometrickými a rostlinnými prvky. Tympanon s reliéfem krucifixu a dvěma ležícími postavami. A ještě a ještě... Zbytečné vše popisovat, zajeď se podívat milý čtenáři. Téměř hoďka uteče jako voda a my musíme dále. Asi 120 km východním směrem k vesničce Lachov. Ta leží v CHKO Broumovsko a na kopci nad vesnicí stojí Penzion Kačeří POI (N , E ) kam jsme pozváni kamarádem Pavlem na selátko a rožnění. Pokecáme, neviděli jsme se přes půl roku, zůstávat však nechceme a proto se za hodinku po malém občerstvení posouváme o kousek dál do penzionu Elko v Náchodě. Dorážíme až v podvečer a do postelí padneme jak podťatí. Jaj to byl dnes krásný den, plný zážitků, pomyslím si a v zápětí vytuhnu.

7 otel Elko v centru Náchoda je takový bezpohlavní. Nemohu si teď ani vzpomenou jaká byla snídaně, nu dejme tomu, že průměrná. Zato si pamatuji odjezd neb vyjíždíme na mokrou silnici po večerním dešti. Prskání vody však nemá dlouhé trvání. Mraky jsou sice zlověstné, ale v údolí Metuje se pomalu blýská na lepší pohodu. Nějakých 30 km SV-ně leží Broumov a tam se moc těšíme. Měníme dnes totiž kámen za dřevo!! Leží zde totiž nejstarší dochovaný dřevěný kostel v ČR. Poloha na jižním okraji města na POI (N , E ) a jeho součástí je i poměrně velký hřbitov. Po chvíli už procházíme brankou ke kostelu a začínáme okukovat. Počátky stavby sahají až k roku 1177 a tehdy zde ještě město nebylo. Kostel ležel mimo, čímž byl uchráněn před požáry. Né tak před husity o čtvrt-tisíciletí později, kdy tito plenili město a i tenhle sakrální krasavec to trochu schytal. Cenná památka, zasvěcena Panně Marii jest postavena bez jediného hřebíku. Dubová, hrázděná trámová konstrukce tvoří i se zvonicí jediný celek, což je příkladem mistrovství starých tesařů. My máme dnes štěstí na pána, který se stará o větší skupiny návštěvníků. Ti zde přijedou až za půl hodinky což je

8 úžasné - můžeme si povídat o všem co nás zajímá. Pán občas ani nečeká dotaz a už jede své nejspíš tisíckrát omílané povídání. Začíná to falešným popravčím špalkem, přes křížovou cestu, která je sice poměrně nová, ovšem obrazy jsou špatně seřazeny, dále zajímavým povídáním k náhrobkům pod ochozem i kronikářským zápisům v němčině a konče obdobím, kdy se tady mydlili Rakušáci s Prusy (1866). Také se nám nabídl ukázat interiér kostela, kde se často konají svatby. Tak, a to přišla moje velká chvíle, ženu se s foťákem připraveným na všechno.ha, pán zkušeně odkryje záklopku zámku a já se snažím aspoň něco zaznamenat přes tuto špehýrku :-) Jaj, to je vždy slast narazit na někoho, kdo se vyzná v místopisu. Své si zde taky užily v neslavných padesátých létech minulého století internované řádové sestry o čemž svědčí data jejich úmrtí v jednom z oddělení hřbitova. Nu povídali bychom si dlouho, ale přichází další zvědaví turisté a my se dekujeme někam dále do prostoru hřbitova. Je už téměř jedenáctá, když odjíždíme směrem k hranicím Polska. Tam nás dovádí 302-ka a těsně před hranicí se ještě zastavujeme u Otovic. Zde je jedna zajímavá sakrální památka, hnedle vedle silnice. Čtyři metry vysoký sloup s reliéfem 14 pomocníků. Je obklopen kamenným zábradlím s ozdobným ocelovým plotem. V jeho rozích pak stojí

9 další sochy svatých. Tito,,pomocníci,, chrání věřící před různými nemocemi a i když nás zajímá spíše sakrální architektura, proč taky alespoň v duchu nepoprosit o malou ochranu před nějakým tělo-bolem? Zbytek dne a naší,,první jarní,, je už jen o dojezdu domů, chceme dojet pokud možno ještě za světla což jakž takž stíháme, ale den už se natahuje a tedy přátelé brzy zase naschledanou na dvou kolech!!