Trestní odpovědnost právnických osob

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Trestní odpovědnost právnických osob Bakalářská práce Autor: Robert Kohn Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Pavel Zelenka Praha Duben, 2013

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně pod vedením JUDr. Pavla Zelenky a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu a další zdroje. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Jihlavě dne Robert Kohn

3 Poděkování: Rád bych věnoval poděkování JUDr. Pavlu Zelenkovi za podporu při psaní této bakalářské práce a za jeho cenné rady.

4 Anotace V bakalářské práci se zaměřuji na téma trestní odpovědnosti právnických osob. Nejprve popisuji právnické osoby, jejich třídění a specifikace. V další části charakterizuji trestní odpovědnost právnických osob v jednotlivých státech. Dále popisuji nástroje práva veřejného v boji proti kriminalitě těchto osob. Ve čtvrté části jsem se pokusil zachytit období před přijetím zákona 418/20011 Sb. v ČR až do současnosti. V závěrečné kapitole popisuji samotný zákon 418/2011 Sb. (trestní odpovědnost právnických osob). Klíčová slova: Česká republika Fyzická osoba Mezinárodní smlouvy Pachatel Právnická osoba Trestní odpovědnost právnických osob Annotation I fous on a theme of criminal lability of the legal persons in my bachelor s work. First of all I describe the legal persons, their classification and specification. In the next part I characterize the criminal liability of the legal persons in each states. Then, I describe the law public instruments in the fight against the criminality of those persons. In the fourth part I have tried to take down the period before the acceptance of the law 418/20011 Collection of Laws in the Czech Republic up to present. In the final charter I describe the law itself 418/2011 Collection of Laws (criminal lability of the legal persons). Key words: Czech Republic Natural person International contracts Offender Legal person Criminal lability of the legal persons

5 Obsah: Úvod 1. Charakteristika právnických osob v českém právním řádu 1.1. Vymezení pojmu právnické osoby Třídění právnických osob Celkový přehled právnických osob v České republice Charakteristika některých právnických subjektů Historický vývoj právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob v jednotlivých státech 2.1. Charakteristika angloamerického a evropského kontinentálního práva Charakteristika jednotlivých států z hlediska trestní odpovědnosti právnických osob Nástroje mezinárodního práva veřejného v boji proti kriminalitě právnických osob 3.1. Corpus Juris Úmluvy a jiné právní akty Rady Evropy Mezinárodní smlouvy a úmluvy (OECD, OSN) Právní akty tzv. třetího pilíře Evropské unie Protitrustové (antimonopolní) právo Evropské unie Legislativní vývoj přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v České republice 4.1. Období do roku 2004 do zamítnutí návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Období od roku 2004 po přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob Zákon 418/2011 Sb. trestní odpovědnost právnických osob 5.1. Obecná charakteristika Členění na hmotně-právní Členění na procesně-právní Právnickými osobami nejsou, a proto nemůžou být trestně odpovědné Vyloučení odpovědností některých právnických osob za trestný čin Trestné činy právnických osob Druhy trestů a ochranných opatření Poznatky z aplikace zákona 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob

6 Závěr Seznam použité literatury.58 Seznam použitých zkratek

7 Úvod Cílem mé práce bylo seznámit čtenáře s právní úpravou trestní odpovědnosti právnických osob, dosud vylučovanou základními principy českého právního řádu. Bakalářskou práci jsem rozvrhl do pěti kapitol. V první kapitole je nastíněna charakteristika právnických osob v českém právním řádu. Je zde popisováno, jaký je rozdíl mezi právnickou osobou a fyzickou osobou, charakteristika soukromého práva a práva veřejného. Dále jsem do práce zakomponoval přehled právnických osob, aby bylo zřetelné, kam a do jakých směrů zasahuje trestní odpovědnost právnických osob. Další část práce je zaměřena na historický vývoj právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob v jednotlivých státech. Proto, abych mohl popsat jednotlivé státy, jsem nejprve nastínil rozdíl mezi angloamerickým a evropským kontinentálním právem a napsal, které země kam patří. Poté jsem charakterizoval postoj jednotlivých zemí k otázce trestní odpovědnosti právnických osob. Ve třetí části, s ohledem na trestní odpovědnost právnických osob popisuji nástroje mezinárodního práva veřejného v boji proti kriminalitě těchto osob. Je potřeba uvést, že propojení zemí jako centrální nástroj proti kriminalitě, organizované trestné činnosti a terorismu je velice důležitý pro bezpečnost samotných států, stejně jako samotných občanů a firem. V devadesátých letech minulého století se v důsledku stále většího sbližování skutkových podstat trestných činů v národních právních řádech prostřednictvím evropského práva či na základě přijatých mezinárodních smluv prvně objevila myšlenka celoevropského trestního práva. Na žádost Evropského parlamentu vznikl návrh na vypracování trestního kodexu k zajištění ochrany finančních zájmů Evropské unie zvaného Corpus Juris jako základu evropského trestního práva. Později vznikly další tzv. Úmluvy, Mezinárodní smlouvy, Právní akty tzv. třetího pilíře Evropské unie v boji proti zločinu a mnohé další. Tyto nástroje popisuji v této kapitole. Protože dne vstoupil v platnost v ČR zákon 418/2011 Sb. (trestní odpovědnost právnických osob), tak ve čtvrté kapitole charakterizuji legislativní vývoj tohoto zákona až do jeho přijetí. V závěru bakalářské práce popisuji samotný zákon 418/2011 Sb. (trestní odpovědnost právnických osob). Značnou část věnuji druhům trestů a ochranných opatření, které jsou zcela nové a specifické v porovnání z tresty, fyzických osob, které jsme doposud znali. Při vypracování bakalářské práce jsem použil metodu komparativní, tedy srovnávací, protože jsem porovnával názor více autorů a deduktivní, od všeobecných věcí k podrobnostem. 7

8 1.Charakteristika právnických osob v českém právním řádu 1.1. Vymezení pojmu právnické osoby Právnická osoba je jedním ze dvou typů právních subjektů. Na rozdíl od fyzických osob, které byly historicky považovány za jediné přirozené subjekty právních vztahů, jsou právnické osoby umělé právní útvary, odvozené od osob fyzických a zásadně vybavené právními způsobilostmi adekvátními osobám fyzickým. Dvě základní skupiny teorií právnických osob jsou označovány jako teorie fikce a teorie reality. Teorie fikce považuje za jediné reálně existující osoby v právním smyslu osoby fyzické, neboť jen tělesná, fyzická, respektive biopsychologická existence umožňuje uznání osoby v právním smyslu. 1 Naproti tomu teorie reality vychází z názoru, že právnické osoby reálně existují a právo nemůže jinak než tuto skutečnost vzít na vědomí. Důležitou roli při vzniku právnických osob hraje veřejná moc. V tomto smyslu lze přístup právních řádů ke vzniku právnických osob rozlišit podle toho, zda se uplatňuje 1. princip volnosti, podle kterého ke vzniku právnické osoby stačí shoda zakladatelů na zřizovacích dokumentech, jestliže se vyžaduje úřední povolení, týká se nikoli vzniku, nýbrž zahájení činnosti právnické osoby. Další 2. princip označovaný jako koncesní, vyžaduje ke vzniku právnické osoby souhlasu státního orgánu (popř. jiného orgánu veřejné moci). 3. princip legality považuje za vzniklou takovou právnickou osobu, která splnila zákonem stanovené podmínky vzniku. Tyto podmínky jsou výrazem souladu vzniku příslušné právnické osoby se zákonem a při jejich splnění je na uznání nové právnické osoby ze strany státu právní nárok. Různorodou skupinu představuje takzvaný princip spontánnosti, někdy označovaný jako princip podstatných náležitostí. Dle něj má určitá organizační struktura nárok na uznání jako právnická osoba, jestliže vykazuje znaky charakteristické pro právnickou osobu a její právní samostatnost. 2 Občanský zákoník za právnickou osobu považuje: sdružení fyzických nebo právnických osob účelová sdružení majetku jednotky územní samosprávy jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon ( 18 odst. 2 obč. zák.) 1 DUŠAN, Hendrych. Právnická osoba. Právnický slovník [online] [cit ]. Dostupné z: 2 Tamtéž. 8

9 1.2. Třídění právnických osob Právnické osoby lze rozlišovat v soukromém právu a veřejném právu. Ke zřízení právnické osoby soukromého práva je třeba písemné smlouvy nebo zakládací listiny o jejím zřízení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jako v případech právnických osob veřejného práva. Právnické osoby soukromého práva vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku (např. nadačního). Vztah mezi společníky založený smlouvou nebo zakládací listinou zavazuje tyto subjekty navzájem, zatímco účinným zápisem do rejstříku, popřípadě jinou skutečností stanovenou zákonem vzniká právnická osob jako způsobilý subjekt právních vztahů. Právnické osoby zanikají obecnou dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byly zřízeny, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Jestliže celé jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, je třeba před zánikem právnické osoby provést její likvidaci. 3 Právnické osoby veřejného práva jsou subjekty, které mají právní způsobilost k právům a povinnostem jak v oblasti práva veřejného, tak práva soukromého. Existují na základě veřejnoprávního uznání a mohou být zřizovány jen zákonem nebo vrchnostenským aktem na základě zákona. Právnické osoby veřejného práva se nezapisují do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. Datum jejich vzniku, a tím i způsobilosti k právním úkonům je dáno dnem účinnosti zákona nebo dnem, kdy vrchnostenský akt nabyl právní moci. Právnická osoba veřejného práva se zpravidla dělí na veřejnoprávní korporace (obce, kraje, vysoké školy, profesní komory) a ústavy (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna). Orgány právnických osob veřejného práva, které mají zákonem stanovenou pravomoc rozhodovat o subjektivních právech a právních povinnostech v zákonem vymezené působnosti, označujeme jako orgány veřejné moci. Tím není dotčena právní způsobilost těchto subjektů v soukromoprávních vztazích, především majetkových. 4 Příklady právnických osob: 5 obchodní společnosti: evropská společnost (Societas Europaea) akciová společnost společnost s ručením omezeným 3 DUŠAN, Hendrych. Právnická osoba. Právnický slovník [online] [cit ]. Dostupné z: 4 Tamtéž. 5 Právnická osoba. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 9

10 komanditní společnost státní podnik národní podnik Sdružení fyzických nebo právnických osob: 6 družstvo zájmové sdružení právnických osob honební společenstvo společenství vlastníků jednotek Nestátní neziskové organizace: 7 nadace a nadační fond občanské sdružení obecně prospěšná společnost církev a náboženská společnost Veřejnoprávní právnické osoby: 8 stát (organizační složky státu nejsou samostatnými právnickými osobami, ale mají v některých ohledech obdobné postavení jako právnické osoby) kraj obec svazek obcí státní fond vysoká škola příspěvková organizace 1.3. Celkový přehled právnických osob v České republice Jelikož si málokdo uvědomuje, které subjekty práva spadají mezi právnické osoby, rozhodl se autor bakalářské práce zakomponovat do ní jejich výčet, a to i vzhledem k tomu, koho 6 Právnická osoba. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: 7 Tamtéž. 8 Tamtéž. 10

11 všeho se problematika trestní odpovědnosti právnických osob může dotknout, a proto také není důvodu pochybovat o její důležitosti. Právnické osoby: 9 veřejná obchodní společnost ( 76 a násl. obch. zák.) komanditní společnost ( 93 a násl. obch. zák.) společnost s ručením omezeným ( 105 a násl. obch. zák.) akciová společnost ( 154 a násl. obch. zák.) družstvo ( 221 a násl. obch. zák.) bytové družstvo a družstevní záložna (zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů státní podnik na základě zákona č77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů evropská společnost na základě nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu Evropské společnosti, a zákona č. 627/2004 Sb., o Evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů evropská družstevní společnost podle nařízení Rady ES č. 1435/2003, o statutu evropské družstevní společnosti, a směrnice Rady 2003/72/ES, kterou se doplňuje status evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců, a zákona. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění pozdějších předpisů evropské hospodářské zájmové sdružení podle nařízení Rady (EHS) č. 2137/85/EHS, o zřízení evropského hospodářského zájmového sdružení, a dále zákona č. 360/2004 Sb., o evropském hospodářském zájmovém sdružení, ve znění pozdějších předpisů sdružování podle zákona o sdružování občanů (zák. č. 83/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů), mezi ně se řadí i odborová organizace a svazy zaměstnavatelů jako Svaz průmyslu a dopravy, Svaz automobilového průmyslu atd. církev a náboženská společnost podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a o náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů, jakož i svaz církví a náboženských společností na základě tohoto zákona 9 FENYK, Jaroslav; SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Komentář. Příloha: Modelová interní opatření k předcházení trestné činnosti právnické osoby. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., s.2. ISBN

12 politická strana a hnutí podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů zájmové sdružení právnických osob ( 20f a násl. obč. zák.) společenství vlastníků (bytových) jednotek na základě zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů honební společenstvo podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů komoditní burza podle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů nadace a nadační fond podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších předpisů obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů právnická osoba zřízená na základě zvláštního zákona, mj. Česká televize (zák. č. 483/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Český rozhlas (zák. č. 484/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Česká tisková kancelář (zák. č. 517/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Česká národní banka (zák. č. 6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), České dráhy (zák. č. 77/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (zák. č. 551/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) příspěvková organizace kraje na základě zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů a státní příspěvková organizace na základě zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů komora či profesní sdružení, mj. Česká advokátní komora (zák. č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Exekutorská komora České republiky (zák. č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Notářská komora České republiky (zák. č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), přičemž jednotlivé notářské komory na úrovni obvodů krajských soudů nemají postavení právnické osoby, Komora auditorů České republiky (zák. č. 93/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Komora daňových poradců (zák. č. 523/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a Česká lékárnická komora (zák. č. 220/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Komora veterinárních lékařů České republiky (zák. č. 381/

13 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků ve výstavbě (zák. č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Komora patentových zástupců České republiky (zák. č. 417/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů Hospodářská komora České republiky a Agrární komora České republiky na základě zákona č. 301/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž obě komory jsou organizovány na úrovni okresů, kdy každá okresní komora má postavení právnické osoby veřejnoprávní fond, mj. Státní fond kultury(zákon č. 239/1992 Sb., veznění pozdějších předpisů, Pozemkový fond České republiky (zák. č. 569/1991 Sb., ve znění pozdějších), Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (zák. č. 241/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Státní zemědělský intervenční fond (zák. č. 256/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Státní fond dopravní infrastruktury (zák. č. 104/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), Zajišťovací fond (zák. č. 280/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů vysoká škola podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů školská právnická osoba, tj. základní škola, střední a vyšší odborná škola, ale i jiné školské zařízení jako právnická osoba podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů nebo jako příspěvková organizace podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů zdravotní pojišťovna na základě zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů veřejná výzkumná instituce v souladu se zákonem č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů zdravotnické zařízení podle zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů obec ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, včetně města, městyse či statutárního města (srovnávací komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti obce) kraj ve smyslu zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (též srov. komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti kraje) hlavní město Praha podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (též srov. komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti hlavního města Prahy) 13

14 český stát (srov. komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti České republiky) zahraniční státy (srov. komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti); mezinárodní organizace veřejného práva (srov. komentář k 6 o vyloučení trestní odpovědnosti mezinárodních organizací veřejného práva) Charakteristika některých právnických subjektů Vzhledem k tomu, že trestní odpovědnost právnických osob se vztahuje především na osoby, jejichž existence a postavení v právních vztazích plyne ze znění obchodního zákoníku, považuje autor za vhodné některé z nich blíže charakterizovat: Veřejná obchodní společnost vymezena v 76 a násl. obch. zák. Veřejná obchodní společnost je obchodní společností, která patří z historického hlediska k nejstarším formám obchodních společností. Pro tuto formu je charakteristický zvlášť silný intuitus personae, tzn. osobní povaha závazku. Společníci se sdružují dle svých individuálních osobních vlastností a rozhodující funkcí společnosti není soustředit kapitál, ale spojit lidské individuality s konkrétními osobnostními kvalitami k dosažení společných podnikatelských cílů. 10 Charakteristické rysy veřejné obchodní společnosti 11 : smrt společníka či zánik právnické osoby, která je společníkem, má za následek zrušení společnosti, omezení nebo zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům nebo prohlášení konkurzu na majetek společníka jsou důvody ke zrušení společnosti, pokud se společníci explicitně nedohodnou na pokračování společnosti, omezení převoditelnosti podílů, tedy přesněji dle některých názorů nepřevoditelnosti. Pouze se souhlasem všech společníků je možné převoditelnost podílů ve veřejné obchodní společnosti. Lze poznamenat, že v řadě právních řádů veřejná obchodní společnost není považována za právnickou osobu, např. Švýcarsko, Itálie, Nizozemí. V některých právních úpravách jsou jí přiznány znaky právní subjektivity, avšak povaha právnické osoby jí je upírána. I tam, kde 10 PELIKÁNOVÁ, Irena; ČERNÁ, Stanislava a kol.. Obchodní právo. 1. vyd. Praha : nakladatelství ASPI a.s., s. ISBN Tamtéž, s

15 jí je přiznána právní povaha, však existuje neomezené osobní ručení společníků za závazky společnosti, což je rys rovněž pramenící v dominujícím významu osob společníků. 12 Veřejná obchodní společnost dle Všeobecného obchodního zákoníku (rok 1863) čl. 85: 13 Veřejná obchodní společnost tu jest, když dvě nebo více osob provozují obchodní živnost pod společnou firmou a když účast žádného společníka není obmezena na majetkové vklady. K platnosti společenské smlouvy není zapotřebí zřízení listiny aneb jiných formálností. Komanditní společnost dle 93 a násl. obch. zák. Komanditní společnost je obecně osobní obchodní společnost, jejímž předmětem je podnikání a která má nejméně dva společníky, z nichž jeden komanditista ručí za závazky společnosti v omezeném rozsahu (podle platné úpravy do výše svého nesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku) a jeden ručí za závazky společnosti neomezeně veškerým svým majetkem komplementář. Komanditistů i komplementářů může být i více. Komanditní společnost je modifikace veřejné obchodní společnosti, proto se na komanditní společnost použije přiměřeně ustanovení tohoto zákoníku o veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistů ustanovení zákoníku o společnosti s ručením omezeným ( 93 odst. 4 obch. zák.), nevyplývá-li něco jiného ze speciálních ustanovení o této společnosti ( e obch. zák.) 14 Charakteristické znaky komanditní společnosti 15 : sdružení nejméně dvou osob, fyzických nebo právnických podnikání tohoto sdružení pod společným obchodním jménem neomezené ručení alespoň jednoho společníka za závazky společnosti (tj. ručení veškerým majetkem) omezené ručení alespoň jednoho společníka za závazky společnosti (tj. ručení omezené výší nesplaceného vkladu v obchodním rejstříku) Naše právní úprava komanditní společnosti je ovlivněna ustanovením všeobecného obchodního zákoníku (rok 1863) o této formě společnosti. Současný zákonodárce však 12 PELIKÁNOVÁ, Irena; ČERNÁ, Stanislava a kol.. Obchodní právo. 1. vyd. Praha : nakladatelství ASPI a.s., s. ISBN Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

16 provedl redukci úpravy, která znamenala snížení její úrovně. Oproti Všeobecnému obchodnímu zákoníku byla opuštěna komanditní společnost na akcie. 16 Společnost s ručením omezeným dle 105 a násl. obch. zák. Jedná se o kapitálovou obchodní společnost, která je založena sepsáním společenské smlouvy u notáře, ale vznikne až zápisem do obchodního rejstříku. Společnost ručí a odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti do výše svých nesplacených vkladů, ale splacením všech vkladů toto ručení zaniká. Odtud název s ručením omezeným. Charakteristické rysy společnosti s ručením omezeným: 17 základní kapitál činí min Kč zakladatelé mohou být 1 až 50 osob, jak fyzické tak právnické osoby orgány společnosti tvoří valná hromada, jednatelé statutární orgán jsou jednatelé Společnosti s ručením omezeným se dostalo u nás obdobně jako v mnoha zemích nejrozsáhlejšího z upravených právních forem obchodních společností. Důvodem častého využívání této právní formy je zmíněná kombinace prvků a rysů jak společností kapitálových, tak společností osobních. Na rozdíl od osobních společností není základní povinností společníků osobní účast na podnikání, nýbrž tzv. vkladová povinnost 18. Akciová společnost a násl. obch. zák. Akciová společnost je charakterizována jako společnost, jejíž kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Je považována za charakteristickou představitelku kapitálové společnosti. Cílem této společnosti je společné investování peněžních prostředků a jejich správy osobami zpravidla odlišnými od společníků. Je právnickou osobou vhodnou zejména pro provoz velkých podniků, finančně náročných a dlouhodobých projektů, v současnosti je v praxi využívána rovněž středně velkými podniky. Může být založena jak za účelem podnikání, tak i za jiným účelem. Bez ohledu na to, za jakým účelem je akciová 16 PELIKÁNOVÁ, Irena; ČERNÁ, Stanislava a kol.. Obchodní právo. 1. vyd. Praha : nakladatelství ASPI a.s., s. ISBN Tamtéž, s Tamtéž, s

17 společnost založena, vystupuje na základě 2 odst. 2 a 3 odst. 1 obch. zák. jako podnikatel. Založení akciové společnosti za jiným účelem než je podnikání, však není v praxi příliš časté. Charakteristické rysy akciové společnost: 19 základní kapitál: 2 mil. Kč bez veřejné nabídky akcií 10 mil. Kč s veřejnou nabídkou akcií akcionář neručí za závazky statutárním orgánem je představenstvo dalšími povinnými orgány je valná hromada a dozorčí rada Jestliže se bavíme o akciích, tak pro vysvětlení je akcie cenným papírem, se kterým jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na jejím řízení, zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti. Družstvo dle 221 a násl. obch. zák. Družstevnictví jako společenský jev má v našich zemích více jak stoletou tradici a lze předpokládat, že družstva naleznou své uplatnění i v současné struktuře ekonomiky, i když je zřejmé, že plní formu spíše okrajového významu. Družstva nelze počítat řadit mezi obchodní společnosti, přestože s nimi vykazují některé shodné rysy (např. vytvářejí základní kapitál a analogické orgány jako kapitálové společnosti). O úzkých vztazích mezi obchodními společnostmi a družstvy však svědčí možnost přiměřeně použít obecná ustanovení obchodního zákoníku o obchodních společnostech, neexistuje-li pro družstva speciální úprava ( 260 obch. zák.) Obecně tedy můžeme říct, že úprava obchodních společností je subsidiární ve vztahu k úpravě družstev. V tom je racionální prvek, jak to potvrzuje v současné době nařízení o evropské družstevní společnosti, které je výrazněji vybudováno na shodě právních forem obchodních společností a družstev. Družstvo je v podstatě obchodní společností na variabilní kapitál DĚDIČ, Jan. Akciové společnosti. 5., přepracované. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 2 ISBN PELIKÁNOVÁ, Irena; ČERNÁ, Stanislava. Obchodní právo. 1. vyd. Praha: ASPI, 2006, s ISBN

18 1. Historický vývoj právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob v jednotlivých státech 1.1. Charakteristika angloamerického a evropského kontinentálního práva Nejprve by autor bakalářské práce rád v této části popsal, jaké jsou základní typy právní kultury, které státy do jejich okruhu náleží a specifikoval je a v další části by právní úpravu v jednotlivých státech popsal, respektive z hlediska trestní odpovědnosti právnických osob. Jako první typ právní kultury je označováno právo kontinentální. Kontinentální typ právní kultury se vytvářel pod vlivem římskoprávní tradice a přirozenoprávní teorie v její nacionalistické podobě na přelomu 18. a 19. století. Geograficky je rozšířen nejen v kontinentální Evropě, ale v modifikované podobě i ve většině států světa- v Asii, Africe, Latinské Americe, kde během 19. století se projevilo působení dřívějších koloniálních mocností zejména Francie, Belgie, Španělska, Holandska, Portugalska. Právní řád České republiky patří k okruhu románsko germánského. Jeho významným rysem je pojem tzv. psaného práva. V kontinentálním typu právní kultury je základním pramenem zákon. Typické je kodifikační úsilí o shrnutí právní materie do velkých celků kodexů. 21 Od angloamerického typu právní kultury se odlišuje dále právní terminologií, dělením práva na právo soukromé a právo veřejné, jakož i určitými specifiky v pojetí legality (koncepce právního státu). Po druhé světové válce probíhá proces postupného sbližování dříve značně odlišných dvou hlavních typů právní kultury, což se projevuje mj. růstem významu soudcovského práva v kontinentálním právním systému. U kontinentálního systému rozlišujeme několik subsystémů: 22 románsko germánský okruh skandinávský okruh východoevropský okruh balkánský okruh bývalé koloniální země 21 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozšířené vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o s Právnická učebnice. ISBN Tamtéž, s

19 Dalším typem právní kultury je angloamerický. Tento typ právní kultury je geograficky rozšířen zejména ve Velké Británii, USA, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandě, v modifikované podobě i v dalších státech. Historicky vznikl ve středověké Anglii zejména na základě common law a equity. V současnosti se vyznačuje mnohosti pramenů práva, neboť vedle tzv. psaného práva, tvořené zákony a jinými právními předpisy, se široce uplatňují soudní precedenty. Pro angloamerický typ právní kultury je dále typická absence dělení práva na právo soukromé a veřejné, od kontinentálního typu právní kultury odlišná od právní terminologie, jakož i určité odlišnosti v pojetí legality. Po 2. světové válce probíhá proces postupného sbližování dříve značně odlišných dvou typů právní kultury. Common law je důležitým prvkem v rámci angloamerického typu právní kultury. Má více významů. Je to typické označení pro angloamerický typ právní kultury. Jde tzv. o obecné právo, tvořené soudními precedenty a obyčejovým právem ve Velké Británii. Vedle common law existuje a má rostoucí význam i statutární právo (statute law), tvořené dalšími právními předpisy a zákony. Po vyhlášení nezávislosti USA se vývoj ubíral jiným směrem. V USA se vychází z psané ústavy, právní obyčeje nejsou pramenem práva, přičemž vytváření common law je ovlivněno federativním systémem (právo USA a jednotlivých států unie). Významné rozdíly spočívají též ve vztazích statute law a common law ve Velké Británii a USA. Angloamerický a kontinentální typ právní kultury se setkaly např. ve Skotsku, v Qeubecu, Louisianě či Jihoafrické republice. 23 Hlavní rozdíly v těchto právních kulturách jsou: 24 rozdíl v pramenech práva rozdíl v postavení soudců z hlediska tvory práva rozdíl v právních institucích, v právní terminologii a v celkovém chápaní práva a dělení práva na odvětví rozdíl v pojetí zákonnosti, v pojetí právního státu 23 GERLOCH, Aleš. Teorie práva. 3. rozšířené vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o s Právnická učebnice. ISBN Tamtéž, s

20 Dalším typem právní kultury je právo islámské. S ohledem na to, že v žádné z islámských zemí nejsou právnické osoby a jejich práva regulována, není tomuto typu právní kultury v práci věnována pozornost Charakteristika jednotlivých států z hlediska trestní odpovědnosti právnických osob Trestní odpovědnost právnických osob (počínaje rokem 1976, kdy byla přijata právní úprava v Nizozemí) byla teprve v posledních desetiletích vnesena do života kontinentálního práva. Jeho výrazem se stalo přijetí právě trestní odpovědnosti právnických osob v dlouhé řadě států náležejících ke kontinentálnímu typu právní kultury. V současné době je v té či oné podobě zavedena trestní odpovědnost právnických osob ve 24 z 27 států Evropské unie a mimo státy Evropské unie je trestní odpovědnost právnických osob zakotvena prokazatelně ještě ve Švýcarsku, Chorvatsko, Norsku a na Islandu. 25 Z ruských pramenů se dozvídáme, že otázka zavedení trestní odpovědnosti právnických osob se stala diskutovaných problémem i v Rusku a v některých státech náležejících do Společenství států, organizace zahrnující 12 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu, a to zejména v období velkého přelomu společenských vztahů a následně trestněprávní reformy v Rusku v devadesátých letech minulého století. Ruský trestní zákoník účinný od nakonec zůstal věrný tradiční koncepci, podle které pachatelem trestného činu může být jen fyzická osoba. Během příprav na tomto zákoníku byla zvažována i možnost zakotvit i odpovědnost právnických osob. O tom svědčí publikované osnovy nového trestního zákoníku z roku 1993 a roku Ideu trestní odpovědnosti právnických osob připomínaly také četné příspěvky na vědecké konferenci Ruské trestní právo: tradice, současnost, budoucnost, konané v červenci roku 2004 v Sankt-Petěrburgu. V odborné literatuře byly publikovány různé teorie o trestní odpovědnosti právnických osob, z nichž nejznámější je teorie Volženkina, podle které je třeba rozlišovat mezi subjektem trestného činu, kterým může být jen fyzická osoba nadaná věděním a vůlí, a subjektem trestní odpovědnosti, kterým při splnění zákonem stanovených podmínek mohou být i osoby právnické. Problém ovšem spočíval v tom, jaké podmínky stanovit v zákoně, aby právnická osoba se stala trestně odpovědnou spolu s fyzickou osobou. 25 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha : Linde Praha, a.s s. 13. ISBN

21 Trestní odpovědnost právnických osob předpokládal jeden z návrhů nového ukrajinského trestního kodexu, přestože nakonec nebyl přijat, a pachatelem trestného činu podle ukrajinského trestního zákona z roku 2001 může být nadále jen fyzická osoba. S trestní odpovědností právnických osob počítala i osnova nového trestního zákoníku Kazachstánu, ale nedostatečná propracovanost institutu trestní odpovědnosti právnických osob a mnoho předpokládaných obtíží při aplikaci byly důvodem, pro který nakonec tento institut nebyl zaveden do trestních zákoníků. Oproti tomu nový trestní zákoník Moldavské republiky, který nabyl účinnosti , jako nejvýznamnější novinku zavedl trestní odpovědnost právnických osob. 26 Ve střední Evropě nalézáme dvě výjimky, a to Slovenskou republiku a Německo. Slovenské a německé trestní právo vychází z tradiční koncepce trestního práva založené na individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby, právnické osoby nejsou v těchto státech trestně odpovědné. V těchto státech odpovědnost právnických osob není v souladu s pojetím trestního práva budovaném na individuálním zavinění fyzické osoby. V obou těchto státech lze deliktní odpovědnost právnických osob ve veřejném právu dovodit jako odpovědnost administrativněsprávní, tedy lze ji nalézt v oblasti správního trestání, přičemž německý propracovaný systém správních sankcí plní v podstatě podobnou funkci jako trestní sankce v zemích, kde je zakotvena trestní odpovědnost právnických osob. Postačí zde uvést, že německý trestní zákoník zná i institut jednání za jiného ( 14 něm. tr. zák.). Tento zákon rozšiřuje trestní odpovědnost fyzických osob za trestné činy ve zvláštní části i na osoby, které požadovanou vlastnost nemají a které by jinak nemohly naplnit zvláštní skutkovou podstatu. Právnickým osobám je možné odčerpat majetkový prospěch propadnutím (Verfall, podle 73 odst. 3 tr. zákona), zabráním (Einziehung, podle 75 tr. zákona), odčerpáním majetkového prospěchu podle hospodářského trestního zákona (Abführung des Mehrererlöses, 10 odst. 2). Ukazuje se, že propracovaný německý systém správních trestních sankcí plní v podstatě podobnou funkci jako trestní sankce v zemích, kde je zakotvena trestní odpovědnost právnických osob, přičemž absence trestní odpovědnosti právnických osob v trestně-právních předpisech nevadí při posuzování, zda německá právní úprava vyhovuje mezinárodním závazkům a doporučením, pokud se jedná o deliktní odpovědnost právnických osob JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha : Linde Praha, a.s s ISBN JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. [online] [cit ]. Dostupné z: 21

22 Poněkud jiná je situace ve státech náležejících k anglo-americkému právnímu okruhu (anglické právo, USA, Kanada, Nový Zéland, Austrálie, Jihoafrická republika), ve kterém trestní odpovědnost korporací má dlouholetou tradici a v současné době nenasvědčuje nic tomu, že by mělo dojít k nějakým změnám. Některé jurisdikce nemají kodifikovaný trestní zákon nebo trestní řád, ale používají určitě obecné principy. Na tvorbě práva se podílejí v systému common law významně soudy, nejen parlament jako jediný zákonodárce. Pro trestní odpovědnost korporací se uplatňují různé interpretace a teorie. Právní řád je pravděpodobně méně konzistentní a méně koncepční, ale dokáže v praxi pružněji reagovat na aktuální společenské potřeby. Anglické právo upravuje trestní odpovědnost právnických osob zejména v oblastech, které jsou v kontinentálním právu upraveny správním právem. Australská právní úprava je považována za nejúplnější, pokud jde o trestní odpovědnost právnických osob v systému common law. Dle sílících hlasů zaznívajících především od mezinárodních organizací (OSN, Rada Evropy, EU) doporučujících zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je mimořádně žádoucí věnovat této problematice širší, soustavnější a důkladnější pozornost. Tento fakt je proto, že v rámci činnosti právnických osob dochází k tak závažným společensky škodlivým jednáním s tak těžkými následky, že již nadále nemohou být ponechány mimo dosah trestní odpovědnosti, která je ostatně určena právě k ochraně společnosti před společensky nejvíce nebezpečnými skutky. 28 Pravá trestní odpovědnost právnických osob je obsažena buď v trestním zákoně (Francie, Nizozemí, Dánsko, Finsko a jiné státy), anebo ve zvláštních zákonech o trestní odpovědnosti právnických osob (Polsko, Maďarsko, slovinsko, Rakousko a jiné státy). Těmto právnickým osobám jsou ukládány trestní sankce v trestním řízení. Konkrétní úprava se liší, pokud se jedná o vymezení okruhu právnických osob podléhajících trestně-právní sankci, rozsah jejich kriminalizace, možnost sankcionování a také zvláštnosti řízení proti nim. 29 Podle francouzského trestního zákoníku, který nabyl účinnosti roku 1994, jsou trestně odpovědné všechny právnické osoby s výjimkou státu. Trestný čin musí být spáchán orgány či zástupci právnické osoby v jejím zájmu a na její účet. Právnické osoby se takto mohou dopustit celkem 63 trestních činů a to trestních činů proti osobě, národu, majetku, státu 28 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. [online] [cit ]. Dostupné z: 29 Tamtéž. 22

23 a veřejnému pořádku. Co se týká trestu, tak francouzský trestní zákoník akcentuje ochranu společnosti, zatímco resocializační funkce trestu je potlačena. Mezi možné tresty patří pokuta, trvalý či dočasný zákaz činnosti, zrušení právnické osoby, soudní dohled až na dobu 5 let, uzavření podnikových budov, konfiskace majetku či zabavení věci a v neposlední řadě zveřejnění rozsudku tiskem, s tím je spojena existence trestního rejstříku pro právnické osoby, jež byla ve Francii podrobena silné kritice ze strany právnických osob, neboť dle jejich názoru je znevýhodňována v prostředí mezinárodního obchodu. Ovšem zveřejňování rozsudku má vysoký potenciál především coby preventivní činitel celé právní úpravy. 30 Španělská právní úprava je označována jako nepravá trestní odpovědnost právnických osob. Tato právní úprava umožňuje právnickým osobám uložit trestně-právní sankce, resp. quasitrestní sankce, ale trestní odpovědnost právnických osob výslovně v trestním zákoně upravena není. Tyto sankce se také nenazývají tresty SEDLÁČKOVÁ, Jana. Trestní odpovědnost právnických osob. [online] [cit ]. Dostupné z: 31 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob jako předmět zkoumání. [online] [cit ]. Dostupné z: 23

24 3. Nástroje mezinárodního práva veřejného v boji proti kriminalitě právnických osob 2.1. Corpus Juris V devadesátých letech minulého století se v důsledku stále většího sbližování skutkových podstat trestných činů v národních právních řádech prostřednictvím evropského práva či na základě přijatých mezinárodních smluv prvně objevila myšlenka celoevropského trestního práva. Na žádost Evropského parlamentu vznikl návrh na vypracování trestního kodexu k zajištění ochrany finančních zájmů Evropské unie zvaného Corpus Juris jako základu evropského trestního práva. 32 Corpus Juris je anglikanismus latinských slov Corpus Iuris, ale byl všeobecně přijat jako pracovní název a pod tímto označením (s dodatkem 2000 pokud jde o novelizovanou verzi) setrval dodnes. 33 Základem projektu se stala myšlenka konstituování Evropské právní oblasti přesněji Evropské trestněprávní justiční oblasti na společné trestněprávní jurisdikci členských států. Smyslem bylo mezi státy usnadnit, zjednodušit vyšetřování a trestní stíhání ve vztahu k osmi základním skutkovým podstatám definovaným v Corpus Juris. Corpus Juris tedy obsahuje nejen hmotněprávní, ale i procesní ustanovení, která zřizují úřad Evropského veřejného žalobce prokurátora s vlastní vyšetřovací pravomocí ve všech členských státech. 34 Byly navrženy tři zásady: 35 zásada asimilace, která spočívá v povinnosti členských států přijmout pro ochranu finančních zájmů Evropského společenství stejná opatření, která přijaly pro ochranu finančních zájmů vlastních. zásada kooperace stanoví povinnost členských států koordinovat svou činnost na ochranu finančních zájmů Společenství proti podvodům. zásada harmonizace je snahou o dosažení co největšího souladu trestního práva v jednotlivých národních právních řádech. 32 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha : Linde Praha, a.s s ISBN Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s

25 Právním východiskem Corpus Juris se stala povinnost členských států poskytnout stejnou efektivní ochranu rozpočtu Evropských společenství, jako rozpočtu národnímu. Základ kodexu měl tvořit výčet skutkových podstat trestných činů podvodu k poškození finančních zájmů Evropských společenství, účelem jednotné právní úpravy mělo být sjednocení rozdílných právních systémů jednotlivých členských států. 36 V sumarizované podobě lze projekt Corpus Juris představit takto: 37 První část (trestní právo hmotné-zvláštní část, článek 1-8) jsou definovány skutkové podstaty osmi trestných činů, rozdělených do dvou skupin, a to na trestné činy, kterých se může dopustit každý a na trestné činy úředníků. Do první části patří podvod proti finančním zájmům Evropských společenství a příbuzné trestné činy, podvod ve sféře volné soutěže, praní a přijímání špinavých peněz a zločinné spolčení, do druhé potom podplácení, zpronevěra fondů, zneužití pravomoci a vyzrazení služebního tajemství. Druhá část (trestní právo obecná část) obsahuje ustanovení týkající se trestní odpovědnosti ( zavinění, omyl, formy trestné činnosti, pokus, trestní odpovědnost řídících pracovníků, trestní odpovědnost právnických osob) a sankcí ( druhy sankcí, výměra sankcí, přitěžující a polehčující okolnosti, ukládání sankcí při souběhu trestných činů). Třetí nejobsáhlejší část (trestní právo procesní) tvoří ustanovení týkající se Úřadu evropského žalobce, ustanovení upravující průběh řízení a další společná ustanovení (práva obviněného, důkazní břemeno, přípustnost důkazů, vyloučení nezákonně získaných důkazů, veřejnost a utajení řízení). Předmětem zájmu autora bakalářské práce je především trestní odpovědnost právnických osob. K této otázce se vztahují tři ustanovení Corpus Juris podle přepracované verze z roku Trestní odpovědnost řídících pracovníků se týká článku 12., trestní odpovědnosti právnických osob článek 13. a sankcionování fyzických a právnických osob článek JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha : Linde Praha, a.s s.136. ISBN Tamtéž, s

26 Corpus Juris nepředstavuje trestněprávní kodex, má charakter pouhého projektu a nemá právní závaznost. Obecně je ovšem považován za zárodek evropského trestního práva, i když v určité omezené podobě Úmluvy a jiné právní akty Rady Evropy Významným mezinárodně smluvním nástrojem boje proti korupci v evropském měřítku je Trestněprávní úmluva o korupci. Její sjednání předcházelo přípravě o přijetí Občanskoprávní úmluvy o korupci, která byla analyzována již v dřívější době. Trestněprávní úmluva o korupci byla otevřena k podpisu při příležitosti zimního zasedání Parlamentního zasedání Rady Evropy v lednu 1999 a vytvořila prvotní právní základ boje proti korupci v evropské regionální dimenzi. Bylo jasné, že Evropská unie a Rada Evropy přikládají problematice mezinárodního boje proti korupci opravdu velký význam. Samotná Úmluva je pak výsledkem konference ministrů spravedlnosti konané v roce 1997 v Praze a očekávalo se od ní, že efektivním způsobem napomůže zavézt do praxe Akční plán Rady Evropy pro boj s korupcí, který programově zastřešuje všechny aktivity související s potlačováním korupce na evropském kontinentu. 39 Hlavním cílem tohoto mezinárodně smluvního nástroje je koordinovat velmi širokou kriminalizaci poměrně rozsáhlého spektra korupčních praktik. V podstatě se zaměřuje zejména na efektivní harmonizaci jednotlivých národních právních řádů a zlepšení dosud nepříliš rozvinuté mezinárodní spolupráce takovým způsobem, aby bylo prakticky možné soudně stíhat ty osoby a pachatele trestných činů, kdo nabízejí, resp. přijímají úplatky či jiné formy korupčního jednání a v mnohém urychlit často velmi pomalé a zdlouhavé stíhání výše zmíněných osob a pachatelů. Úmluva se v žádném svém ustanovení nezabývá občansko právními aspekty boje proti korupci, neboť tato oblast je plně v působnosti Občanskoprávní úmluvy o korupci. 40 Úmluva je, spolu s Občanskoprávní úmluvou o korupci, jedním ze základních a stěžejních mezinárodně právních nástrojů boje proti terorismu v jednotlivých členských zemích Rady Evropy. Zde je dobré doplnit, že v oblasti právní a legislativní spolupráce řadí členské státy 38 JELÍNEK, Jiří. Trestní odpovědnost právnických osob. Praha : Linde Praha, a.s s ISBN LUKÁŠEK, Libor. Mezinárodní řešení boje proti korupci v evropském kontextu: Trestněprávní úmluva o korupci. [online] [cit ]. Dostupné z: 40 Tamtéž. 26

27 Evropské unie úmluvy a jiné mezinárodně smluvní dokumenty jednané v rámci rady Evropy hned podobné nástroje Evropské unie. Tyto nástroje totiž vytvářejí mnohem širší právní platformu vzájemné spolupráce mezi inkriminovanými zeměmi, než je tomu v případě acquis communautaire. Z tohoto důvodu je možné tyto smluvní nástroje považovat za součást legislativy Evropské unie, a proto také musela Česká republika, jako uchazeč o členství v Evropské unii, v co největší míře implementovat a sladit se svým vlastním právním řádem. Proto byl přístup k této Úmluvě ze strany české administrativy tak důležitý. Úmluvu lze považovat za koordinační či harmonizační dokument, neboť se snaží sladit často velmi odlišné národní legislativy tak, aby bylo časem možné jednotným způsobem trestně stíhat ty osoby, které se dopustí korupčního jednání, které buď nabízejí, přijímají nebo jakkoliv jinak participují na poskytování úplatků či jiných neoprávněných výhod. Tato Úmluva definuje i jednotlivé formy korupce. Státy se přijetím této Úmluvy zavázaly přijmout nezbytná a adekvátní legislativní čí jiná opatření za tím účelem, aby následující jednání byla považována za trestné činy, které budou podléhat jurisdikci příslušných národních soudů. Jedná se o tyto: 41 aktivní úplatkářství pasivní úplatkářství úplatkářství členů tuzemských parlamentních shromáždění úplatkářství zahraničních veřejných činitelů úplatkářství členů zahraničních parlamentních shromáždění aktivní úplatkářství v soukromém sektoru pasivní úplatkářství v soukromém sektoru trestný čin je spáchán zcela nebo částečně na územní příslušné smluvní strany pachatel trestného činu je státním příslušníkem smluvní strany, jejím veřejným činitelem, nebo členem tuzemského veřejného shromáždění spáchaný trestný čin se týká veřejného činitele nebo člena tuzemského veřejného shromáždění anebo veřejných činitelů mezinárodních organizací, členů mezinárodních parlamentních shromáždění (soudců a úředníků mezinárodních soudních orgánů, kteří jsou zároveň státními příslušníky příslušné smluvní strany). 41 LUKÁŠEK, Libor. Mezinárodní řešení boje proti korupci v evropském kontextu: Trestněprávní úmluva o korupci. [online] [cit ]. Dostupné z: 27

28 Další část tohoto mezinárodně smluvního instrumentu je zaměřena na odpovědnost právnických osob. O trestní odpovědnosti právnických osob se vedou často velmi vzrušené diskuze, neboť je zřejmé, že se nemalou měrou podílí na páchání zejména ekonomické kriminality. Důkazem ne zcela jasného, pevného a konzistentního postoje smluvních stran Úmluvy je i fakt, že plnění příslušných ustanovení Úmluvy zabývajících se trestní odpovědností právnických osob nezakládá pro smluvní strany povinnost zakotvit do svých národních právních řádů trestně právní odpovědnost pro právnické osoby. Ustanovení příslušného článku pouze vyžaduje zakotvení institutu odpovědnosti právnických osob, která ale může mít jak charakter správně právní, tak civilně právní i trestně právní. Ovšem obligatorní trestně právní odpovědnost za přesně vymezené trestné činy související s korupčním jednáním v textu Úmluvy obsažena není. Proto smluvní strany si v podstatě mohou vybrat, jak bude příslušně právnická osoba potrestána. V dikci Úmluvy je uvedeno, že právnické osoby budou nést odpovědnost za trestné činy týkající se aktivního úplatkářství, obchodování s vlivem a praní špinavých peněz z výnosů korupčních trestních činů, které byly spáchány ve prospěch fyzické osoby jednající buď individuálně, nebo jako člen orgánu právnické osoby a mající vedoucí postavení v rámci tohoto subjektu, které je založeno na: 42 oprávnění zastupovat právnickou osobu oprávnění vydávat rozhodnutí jménem právnické osoby oprávnění vykonávat kontrolní činnost v rámci právnické osoby V zájmu co nejefektivnějšího naplňování Úmluvy se všechny smluvní strany zavázaly, že vytvoří specializované orgány či instituce určené pro boj s korupcí. V tomto smyslu je míněno, že tyto orgány vytvoří pouze ty státy, které doposud takovými institucemi nedisponují či jejich efektivita je prakticky nulová. Smluvní strany se dále také zavázaly, že personál těchto orgánů a institucí bude adekvátním způsobem vyškolen a také finanční zabezpečení bude na odpovídající úrovni plně korespondovat s posláním, které tyto instituce plní. 43 Další, neméně důležitá část Úmluvy upravuje problematiku mezinárodní spolupráce při provádění tohoto smluvního dokumentu. Tato oblast smluvních vztahů by měla vždy tvořit významnou část každé mnohostranné mezinárodní smlouvy, a v případně mezinárodně smluvních instrumentů zaměřených na potírání mezinárodní zločinnosti to platí dvojnásob. 42 LUKÁŠEK, Libor. Mezinárodní řešení boje proti korupci v evropském kontextu: Trestněprávní úmluva o korupci. [online] [cit ]. Dostupné z: 43 Tamtéž. 28