4. ročník / listopad ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy. Vyneseno. Klíčování. Rozhovor Mlsání. Kabáti. Osmáci. Deník ze. Přímo. Dvojčata.

Transkript

1 Prevence kriminality Osmáci v nemocnici Kroužky a záliby Kabáti Klíčování v tělocvičně Projekt GLOBE Nejen pro kluky Vyneseno z ředitelny Rozhovor Mlsání s... ve školní kuchyni Deník ze Dvojčata na škole Info z ekotýmu Slovenska Knižní okénko Přímo perly z písemek Zeptali jsme se nejmenších Píšeme a tvoříme... Anketa na téma Prstem po mapě Paranormální jevy 4. ročník / listopad ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

2 Evaluace - hodnocení a především zpětná vazba Pro každou školu je velmi cennou informací její hodnocení ať ze strany žáků, tak i ze strany rodičů. Odborně se tomu říká evaluace, která je součástí školního vzdělávacího programu každé školy. Ani naše není výjimkou. Používáme k tomu dotazníky pro žáky a rodiče. Smyslem tohoto dotazníkového šetření je zjistit, zda práce, kterou děláme, je v očích našich žáků a jejich zákonných zástupců hodnocena dobře, nebo nám něco podstatného uniká. Každý má právo na svůj názor, který se snažíme respektovat. To ovšem neznamená, že se budeme podle každého řídit, ale rádi si ho vyslechneme a popřemýšlíme nad ním. Z 248 odevzdaných žákovských dotazníků jsme se například dozvěděli, že 82% žáků se ve třídě cítí bezpečně; 71% se většinou nebo někdy těší do školy, což není vůbec špatné; učitelé se většinou nebo někdy snaží žáky povzbudit 92%; 84% žáků považuje klasifikaci za spravedlivou; 91% žáků považuje získané vědomosti a dovednosti za dostačující. Z druhé strany úhlu pohledu je ve škole 13% žáků, kteří mají z někoho obavy (maximálně 1 žák ze třídy); 5% žáků si nemyslí, že je učitelé dostatečně povzbuzují k jejich výkonům; 23% žáků (především z 2. stupně) se domnívá, že učitele nezajímá, co si myslí o životě, a neberou vážně jejich názor. Doporučují zařadit do jídelníčku krokety, biftek, hamburgery atd. Zákonní zástupci nám vyplnili celkem 278 dotazníků. Hodnocena byla výuka, klima školy, pedagogové, vedení školy, image školy a webové stránky. Naši absolventi mohli s odstupem času posoudit získané znalosti a dovednosti, kterých využívají v dalším studiu, popřípadě zanechat vzkaz, na co bychom se mohli více zaměřit. Výsledek byl více než dobrý. Samozřejmě se objevila také kritika. V počtu téměř 310 žáků školy nemůžeme očekávat, i když bychom rádi, že naši práci ocení všichni. V demokratické společnosti se potkávají různé názory, to není nic neobvyklého. Pokud naprostá většina naši práci hodnotí velmi dobře, je to pro nás signál, že v ní budeme pokračovat. To ovšem neznamená, že si nebudeme kritiky všímat. Vždy je co zlepšovat, my se o to snažíme. Výsledky za celou školu zpracovala paní učitelka Sirková, vytvořila přehledné koláče, které si můžete prohlédnout na našich webových stránkách nebo přímo ve škole. Všem děkuji za názory a mnohdy pozitivní a povzbudivé hodnocení. Relaxační místnost je na světě Díky tomu, že máme téměř v každé třídě interaktivní tabule a kmenová třída našich deváťáků se prosklenou plochou oddělila od laboratoře, přestala se využívat tzv. malá jazyková učebna na půlené hodiny cizích jazyků. Proto jsme přemýšleli, jak tento prostor opět využít. Vynesli jsme lavice, nechali učebnu vymalovat a paní učitelky Stavělová a Komůrková ji vyzdobily. Koupili jsme barevné polštáře, dorazily také objednané molitanové kostky na sezení a z malé jazykové učebny, kde nebylo téměř k hnutí, se stala relaxační místnost na aktivní půlené hodiny ať jazyků, čtení, či jiných školních aktivit. Ještě bychom do ní chtěli do budoucna pořídit interaktivní tabuli a věříme, že jsme získali další učebnu, která zatraktivní výuku nejen žákům. 2

3 Zasypáni papírem Co rozhodně nechci opomenout, je již tradiční listopadová sběrová akce. V letošním školním roce jsme ji naplánovali na 15. listopadu. Tradice je tradice, to je jisté! I letos se zapojila velká spousta rodin našich žáků a tentokrát také dětí z mateřské školky. Celou akci koordinovali paní učitelka Půlkrábková a pan učitel Luňáček. Usilovně jim pomáhali žáci třídy, náš pan školník Petr Břenek a ještě nesmím zapomenout na hodného tatínka našich žáků, pana Pavla Křivku, který přidal ruku k dílu, když viděl ty obrovské kupy papíru. Sběru se nasbíralo opravdu mnoho. Podle nahlášených hodnot je to 9,7 tuny papíru. Na oficiální výsledky si chvíli počkáme a samozřejmě je zveřejníme. Pomocníkům moc děkuji. Vám všem, kteří jste přinesli byť 1 kg papíru, děkuji za podporu. Získané peníze tradičně využijeme na potřebné věci. Za loňské nasbírané peníze ze sběrových akcí jsme mohli pořídit nové sportovní dresy pro žáky i děti z MŠ, kteří reprezentují školu na sportovních soutěžích, nebo poslat další příspěvek na vzdělání našeho adoptivního Petera z Indie. Alena Vašáková, ředitelka školy Žáci 2. B se zúčastnili Klíčování. Navázali tak na pasování na čtenáře, které proběhlo na konci 1. třídy. Rytířka Jitka dětem předala klíč, a tak mohly Terezky (ten den slavily svátek) slavnostně symbolicky otevřít dětské oddělení knihovny pro své spolužáky. Následovalo plnění úkolů, za které děti dostávaly písmenka. Z nich složily slovo KNIHA. Za odměnu si do třídy odnesly nejen klíč, ale i obrázek sovy. Té pak za každou přečtenou knihu vybarví jedno pírko. Vzhledem k tomu, kolik knížek si děti v knihovně poprvé samy vypůjčily, bude sovička brzy peříček plná. Tak ať děti čtení hodně baví! Paní učitelka Helena Půlkrábková 3

4 Zemské těleso: zemská kůra + zem. kabát Na konci minulého školního roku naše škola již podruhé obhájila titul EKOŠKOLA. Je to zasloužené ocenění práce členů EKOTÝMU, učitelů a vlastně vás všech, kteří se chováte k přírodě a životnímu prostředí šetrně. I nadále dodržujte pravidla, která jste si stanovili v třídních ekokodexech, zapojujte se do sběrových akcí - Recyklohraní, sběru papíru, baterií, pomerančové kůry a plodin pro záchrannou stanici volně žijících živočichů Zelené Vendolí. Pro nové nápady si v říjnu letošního roku zajely na Krajskou konferenci EVVO do Pardubic paní učitelky Soňa Vévodová a Marcela Rusková. Novinky a zajímavosti se jistě brzy objeví v hodinách prvouky, přírodovědy či globální výchovy. Za žhavé novinky děkujeme paní učitelce Ruskové Dne jsme vařily jídlo o 4 chodech. Jako předkrm jsme zvolily Bramborové chipsy a Stříkané pěny. Polévka se nazývala Bramborový krém s restovanými houbami, chipsem z anglické slaniny a toastem. Jako hlavní jídlo jsme ochutnaly Tvarohové knedlíky plněné malinami s čokoládou. Náš oběd jsme zakončily Minipizzami se zeleninovým salátem. Snažily jsme se, aby jídlo ladilo jak chuti, tak i oku. Do konce listopadu můžete hlasovat, které jídlo se vám nejvíce líbí. Foto najdete i na webu školy. Lísteček s vaším výherním pokrmem odevzdejte paní uč. Macenauerové. DÁVALY JSME SI DO NOSU Minulý týden jsme si užily netradiční hodinu vaření. Měly jsme za úkol vymyslet, uvařit a slavnostně prostřít menu pro nevšední událost. Ve skupinkách jsme si zvolily: narozeninovou párty, dívčí pyžamovou párty, vánoční čas a havajskou noc. Když jsme všechno uvařily a načančaly, tak stůl nebyl pomalu ani vidět. Měly jsme asi trojitý přípitek (součástí menu byl i drink) a spoustu sladkých i slaných dobrot. Vaření se nám moc líbilo a všechny jsme s dobrým pocitem a plným břichem odcházely domů. Nikča Neumeisterová, 7. třída 4

5 me V září zahájil svoji činnost dlouho očekávaný kroužek robotiky, do jejíchž tajů zasvěcuje naše žáky pan učitel Havel z gymnázia. Vesměs chlapeckou skupinu z 6. a 7. třídy zdobí pouze Adéla a Tereza z 6. třídy s paní učitelkou Sirkovou. OBOTIKA Od září navštěvujeme kroužek robotiky, kde se učíme sestavovat a programovat pojízdné roboty. Na 1. schůzce jsme sestavili podvozek a zprovoznili manuální ovládání robota. Na dalších schůzkách své znalosti a dovednosti stále zdokonalujeme připojili jsme procesor a led diody; nainstalovali jsme programy pro komunikaci robota s počítačem; zkoušeli jsme programovat přes počítač, aby nám blikal čtyř diodový panel, a pak jsme to zautomatizovali. Pan učitel nám připravuje také různé soutěže. Na každou další schůzku se moc těšíme. Max Čuhel (viz foto) a Michal Maljarčík, 6. třída ŘEZBÁŘSTVÍ Ani tento kroužek pod vedením pana učitele Luňáčka nezahálí. Pod rukama žáků vznikají neuvěřitelně krásné výtvory, které vyžadují mnoho pečlivosti a trpělivosti. Jen pozor! Ať se nepořežete, protože potřebné nádobíčko je nebezpečně ostré! KERAMIKA Do tří keramických kroužků, které vede paní učitelka Škraňková, se přihlásilo 47 dětí. Žáci mohou rozvíjet své manuální dovednosti a seznámit se s keramickou hlínou, jakožto hmotou s možností výroby šperků, sošek, nádobí (mísa, cukřenka, ), květináčů a dalšího. V říjnu si všichni vyrobili ježečky, někteří i kočičky, čertíky a ptáčky. 5

6 o Všichni jsme v očekávání, zda se Matyášovi podaří zachránit Denču... Postup při první pomoci nenechávali náhodě ani ostatní... V pátek 18. října jsme navštívili Svitavskou nemocnici. Nejdříve jsme zhlédli poskytnutí první pomoci při infarktu, kterou věrohodně sehráli zaměstnanci nemocnice. Po této ukázce se nedobrovolnými dobrovolníky stali Matyáš s Denčou, Matyáš v roli zachránce, Denča v roli zachraňované. Ostatní vše pozorovali s potutelným úsměvem na tváři (viz foto nahoře). Pak si každý z nás mohl zkusit, jak člověku zachránit život, samozřejmě na figurínách. Zvládli jsme to, tak jsme si všichni odnesli Diplom pro záchranáře. Na závěr této části programu nám ještě pustili film o první pomoci. 18. října připravila Svitavská nemocnice pro žáky II. stupně zážitkové dopoledne nesoucí název ZÁCHRANA JE MOŽNÁ, při němž nemohli naši osmáci chybět. Poté jsme se přesunuli ke garážím sanitek, kde jsme se dozvěděli mnoho dalších zajímavých informací a prohlédli si vnitřní vybavení vozů. Někteří neodolali a usedli na místo řidiče, ale jeden z žáků se za volant vozidla nevešel, takže si asi bude muset hledat práci jinde. Následujícím úkolem bylo co nejrychleji se dostat na oběd, aby před námi nebyla fronta a také proto, že byla svíčková. Akce byla velmi zdařilá a všem se nám moc líbila. Kuba Komínek a spol. 6

7 Jak už jistě víte, každým rokem my, deváťáci, jezdíme na výměnný pobyt na Slovensko do Spišského Bystrého, abychom poznali nové kamarády a navázali mezinárodní kontakty. Neskutečně jsme si to tam užili a chceme se o naše zážitky podělit s vámi. Pondělí Hromadné objetí V pondělí 7. října jsme v 10:01 vyrazili ze Svitav do České Třebové a potom na strašně dlouhatánskou cestu vlakem až na Slovensko. Cesta byla dlouhá pro nás všechny, ale nejvíce asi pro naše paní učitelky, které nás musely neustále chodit kontrolovat. Když jsme po dlouhé cestě vlakem a mikrobusem dojeli na místo určení, jen jsme si dali na pokoje věci a hned jsme šli společně se Slováky na procházku po jejich dědině. To jsme se začali pomalu seznamovat. Ještě ten den jsme měli naši první diskotéku, kde jsme se už začali poznávat a vytvářet nová přátelství. Tomáš Konůpka, Artur Pohorský, Honza Plíhal a Ondra Beneš Cesta vlakem byla unavující. Anet to vyřešila jednoduše, dala si šlofíka. Každý večer jsme měli diskotéky Úterý Náš den začal tím, že nás museli tahat z postelí a dokopat na snídani. Pro tento den jsme měli naplánovaný výlet do Vysokých Tater. Jako vždy jsme se přepravili na začátek túry autobusem. Když jsme se konečně dostali na místo naší cesty, byli jsme plní optimismu, ale ten nás brzy přešel. Sotva jsme zastavili, abychom si trošku odpočinuli, už nás hnali dál. Říkali: Běžte, ještě nemůžete být unavení. A tak nám nezbývalo nic jiného, než pokračovat v cestě. Po cestě jsme fotili každou blbost, jen abychom stačili nabrat dech. Ale co si budeme povídat, cesta byla stále stejná. Když jsme se dostali nahoru, měli jsme se pokochat výhledem na krajinu, ale někteří už byli tak unavení, že se ani nepodívali. Po cestě dolů jsme se dostali do nějakého údolí. Ze tří světových stran jej obklopovaly hory, dole bylo zamrzlé jezírko a z hor do něj líně vtékaly, na povrchu zamrzlé, vodopádky. Byl to nádherný pohled. I přesto, že byl všude led, bylo tam příjemně teplo. Všichni jsme se šli podívat na zamrzlé jezírko, a někteří dokonce zkoušeli jeho pevnost vlastní vahou. Cestou k autobusu nás málem zajela tlupa cyklistů, kteří jeli šílenou rychlostí dolů. Asi o hodinku později jsme konečně seděli v autobuse na cestě domů. Večer nás už čekala naše milovaná diskotéka. I když jsme ušli 25 kilometrů horským terénem, nenechali jsme se odradit od divokého tancování. Večer měl Lukáš roupy, tak vlezl Natce do postele, aby jí pořádně vylekal. Jenže trvalo dlouho, než Natka přišla, a tak musely ostatní holky krmit sladkostmi Lukáše, který byl stále zalezlý pod postelí. Nakonec se to ale povedlo a Natku se mu podařilo pořádně vylekat. Pak jsme šli samozřejmě všichni spát a byli jsme hodní až do rána. Lukáš Paroubek, Verča Petrová, Pavel Sýs 7

8 Středa Jako každý den ráno jsme vstali a v 8:00 se nasnídali. Po snídani jsme se nachystali do aquaparku. Některé dívky nechtěly jet, tak zůstaly na pokoji. Většina z nás si šla koupit pití a sladkosti na cestu do obchůdku, co jsme měli za rohem. Když jsme se vraceli, už na nás čekal autobus, kterým jsme kolem deváté odjeli do Popradu. Slováci tam na nás už čekali. Když jsme dorazili, byli jsme už natěšení na plavání. Ale pak nám paní u pokladny řekla, že dovnitř můžeme až v 10:00. Paní učitelky tedy rozhodly, že se půjdeme projít po městě. Když byl čas jít zpět, šli jsme zkratkou okolo řeky a některé učitelky vtipkovaly, že se budeme koupat v řece. V aquaparku jsme se převlékli a zamkli si věci do skříněk, což některým jedincům dělalo problém. Pak nás už jen poučili o tom, jak se máme chovat, a mohli jsme vyrazit za zábavou. Koupali jsme se, topili se a užívali si to. Některé z nás přepadl hlad, a tak jsme si šli koupit něco k jídlu přímo v aquaparku. Potom jsme si ještě na chvilku skočili do bazénu a naposled jsme se topili. Nakonec jsme se šli nachystat k opuštění aquaparku. Slováci odešli dřív, aby se doma stihli připravit na sportovní den. Když jsme se vrátili, čekal nás oběd. Šli jsme se nachystat do pokoje a připravovat se na různé disciplíny. Někteří získali i medaile, ale pár dívek se zase mezi nás nezapojilo! Většina z nás hrála volejbal. Bylo to pro nás dost těžké, protože skoro nikdo z nás volejbal nehraje, ale Slováci v tom byli dobří. Dopadlo to tak, že jsme všechny sety prohráli, ale rozhodně jsme se pobavili. Unavení jsme se osprchovali a začali se chystat na večeři a každovečerní diskotéku. Hned jsme zapomněli na únavu a tancovali jako o život. Večery byly vždycky super. Až skoro v noci jsme lehli do postelí a snažili se usnout a těšili jsme se na další, bohužel, skoro poslední den. Aneta Faltysová, Aneta Vedralová, Kája Václavková, Natka Koukalová Čtvrtek Čtvrtek začal jako obvykle. Zazvonil budík, ale nikomu se nechtělo vstávat. Nejradši bychom spali až do oběda, ale to bohužel nešlo, protože jsme museli na snídani a poté nás zase čekal perný den. Tentokrát jsme jeli na motokáry. Jako obvykle jsme jeli mikrobusem. Měli jsme ještě čas, a tak jsme šli do města nakupovat. Někdo šel nakupovat oblečení, někdo se šel pořádně nacpat a někdo se šel jenom projít. Asi za 1,5 hodiny jsme se sešli a jeli na motokáry. Na motokárách se střídaly skupinky po čtyřech. Někdo se bál, a tak ani nejel, ale většina byla odvážná. Všichni si to užili a jeli by nejradši ještě jednou, ale na to bohužel už nebyl čas, takže jsme vyrazili zpátky do školy. Převlékli jsme se a šli na večeři. Po večeři byla, jako každý den, diskotéka. Tentokrát byla delší, protože byla naše poslední. Po diskotéce jsme se loučili a brečeli jsme, i když jsme věděli, že se se Slováky nevidíme naposledy. Večer jsme hráli nějaké hry s paními učitelkami a okolo 23:30 jsme šli pomalu spát. Libor Zobač, Ondra Šabrňák, Roman Vykoukal, Dominik Starý, Vojta Sajdl Pátek Jako každý den jsme vstávali brzy, abychom šli na snídani. Ke snídani jsme měli vánočku a kakao a na cestu jsme dostali balíček s jídlem. Když jsme měli zabaleno, pomáhali jsme odnášet matrace, spacáky, polštáře a postele do tělocvičny. Po úklidu nám zbývalo jen málo času, a tak jsme si zahráli poslední vybíjenou se Slováky. Někteří ale jen fotili a fandili. Když jsme dohráli, tak jsme se rozloučili se slzami v očích a jeli jsme do města, kde někteří ještě nakupovali dárky pro příbuzné a kamarády. Když jsme měli nakoupeno, rozloučili jsme se se slovenskou paní ředitelkou a čekala nás zase dlouhá cesta zpátky domů. Cesta neutíkala moc rychle, stýskalo se nám, ale zároveň jsme se těšili na své rodiny a postele. Terka Pekařová, Eliška Valová Zabavovali jsme se různě, třeba i focením a děláním hloupostí nebo obojím naráz. Nakonec chci už jen dodat, že jsme si náš pobyt na Slovensku HODNĚ užili. Poznali jsme nové kamarády, kterým bych chtěla poděkovat za skvělý, pestrý a plně nabitý program, který pro nás vymysleli. Byl to neuvěřitelný a skvělý zážitek, na který nezapomeneme. Moc se těšíme, až přicestují oni k nám a my jim to tu ukážeme. A doufám, že si pro ně připravíme alespoň z poloviny tak zajímavý program, jaký připravili oni pro nás. Za celou deváťáckou bandu Lucka Mrázová 8

9 Tělocvičnou zazněly tóny Smetanovy Vltavy, Malá dáma skupiny Kabát a mnoho dalšího... Julie Neumeisterová, 5. A Díky cimbálové skupině RÉVA ze Zlína, která navštívila naši školu, jsme se mohli přesvědčit, že se s hudebními nástroji, jako jsou cimbál, housle, viola, basa a klarinet, dají dělat divy. Kromě lidových písniček jsme slyšeli i melodii z filmu Vinetou, tóny Smetanovy Vltavy, hororovou písničku Jožin z bažin, zaposlouchali jsme se do legendárních Beatles a nakonec se s námi kapela Réva rozloučila Malou dámou od skupiny Kabát. Ta většinu z nás zvedla ze žíněnek, takže závěr patřil našim v rytmu tance zmítajícím se tělům. Během celého programu jsme se dozvídali mnoho nových věcí. Víte např., že cimbál pochází z Mezopotámie, má 133 strun, 4 nohy, 100 kilo a 2 dřevěné paličky, z toho jednu obalenou vatou? Kačka Horáková, 5. A Já jsem hrozný Jožin z bažin a hraju na kufr... Kristýnka Kratěnová, 5. A Sára Pešková a Sofie Brýdlová, 5. A 9

10 Určitě jste zvědaví, jak dopadla anketa o znečištění vody v šesté a deváté třídě. Tady je. 6. A Problémy vody, na které přišli žáci: 6. A Problémy vody, na které přišli příbuzní a kamarádi: 9. A Problémy vody, na které přišli příbuzní a kamarádi: 9. A Problémy vody, na které přišli žáci: Z naší ankety vyplývá, že nejčastějšími problémy vody ve Svitavách jsou podle lidí zapáchající Svitava, znečištěná Svitava a znečištěná Rosnička. V GLOBE se budeme těmito problémy zabývat více do hloubky a provedeme kvalitativní měření vody, jako jsou např. ph, obsah dusičnanů. I ty se můžeš zapojit do projektu Problémy vody. Ale to už jsme tě lákali v říjnovém vydání Sokolovského koktejlu. Tak neváhej a přijď mezi nás! Paní učitelka Jitka Macenauerová 10

11 Byla jedna kapka, která jednoho dne musela spadnout na zem se svými kamarádkami. Jak tak padaly na zem, tak si řekly, co se z nich pak stane, až dopadnou. Jedna kapka pak navrhla: Co kdybychom spadly všechny na jedno místo a udělaly tak louži? Jak řekla, tak se stalo. Sto kapek padlo na jedno místo a vznikla louže. A pak jsem šel ze školy a skočil jsem do ní. Ty kapky pak zjistily, že se jedna po druhé vypařují do nebe. A tak to končí. Ondřej Daněk Za domácí úkol z chemie dostali osmáci napsat příběh kapky vody. Pro ty méně zdatné pisálky byla možnost, že mohou pouze nakreslit obrázek se stejným tématem. Několik výtvorů je tu pro vás na ukázku. Fotosyntéza: kytky přetváří kysličník na kyslík Jednoho večera vypukla strašlivá bouře, při které se ohýbaly i ty největší stromy. Na nebi se blýskalo a padaly kroupy. Jedna kroupa se zachytila o list mateřídoušky, když ráno začalo svítit slunce. I ke kroupě se pár slunečních paprsků dostalo a ta se rozpustila na kapku vody. Kapka se vsákla do listu. Odkud putovala až ke kořenům. Díky jedné kapce vody dostala rostlina novou výživu. Leontýna Kučerová Potravní řetězec: rostlinu sní býložravec, toho sní moucha Jednou, když hodně pršelo, snášela se dolů jedna třpytivá kapka. Docela obyčejná, ale přece jiná. Byla to kapka, která nechtěla jen tak zmizet v hlíně, v kaluži nebo tak někde. Ona chtěla poznat krajinu, a tak se rozhodla zachytit se na listě. Pomalu z listu stékala a obdivovala krásy světa. Viděla děti hrající si v kalužích, šneky vylézající z ulit, dešťovky v trávě... prostě svět radující se z deště. Nakonec si vzpomněla na svoje kamarádky dešťové kapky. Ty si padaly dolů jen tak, bez zájmu o okolní svět. A tak se jim divila: Vy jste tak hloupé, proč si neprohlížíte krajinu jako já? Za chvilku vysvitlo slunce a kapku vysušilo, ale i za tak krátkou dobu stihla prožít nejkrásnější a nejzajímavější věci. Karolina Nespěšná 11

12 Od tohoto měsíce jsme pro vás připravili novou rubriku, kterou budeme věnovat našim školním dvojčatům. Jestli jsme počítali dobře, měli bychom jich mít ve škole devatero. Jako první vám představíme naše dvojčátka z 1. třídy od paní učitelky Ptáčkové Jolanku a Kryštůfka Křivkovi Narodili se 7. září 2006; Kryštof se podíval na svět o 6 minut dříve než Jolanka. V 6. třídě mají bratra Filipa, ale ten nám na své sourozence nic nepráskl. Oblíbená barva Kryštof: bílá Jolana: modrá Oblíbené jídlo Kryštof: rohlík s nutellou Jolana: koprovka Oblíbený předmět Kryštof: matematika Kryštof: zálesák Koníčky, záliby Jolana: tělocvik Jolana: gymnastika Co prásknu na druhého Kryštof: zlobí Jolana: otravuje Slovo paní učitelky třídní S dvojčaty Jolankou a Kryštofem jsem spokojená. Jsou velmi šikovní, hodní a kamarádští. Paní učitelka jako maturantka Slíbený rozhovor s druhou paní učitelkou prvňáčků Kateřinou Procházkovou je tady. Položily jsme jí stejné otázky, jako paní učitelce Ptáčkové. Odpovědi jsou plnohodnotné, vtipné a myslím, že spousta z vás se o paní učitelce dozví pár nových věci. Tak hurá do čtení. Řeknete nám něco o své rodině? Jsem vdaná pět let, předtím jsem se jmenovala Pechrová, určitě si na to jméno ještě vzpomenete. Manžel se jmenuje Marek a máme spolu čtyřletou dceru Julinku. Jak byste se charakterizovala? Společenská, přátelská, hodná (někdy až moc), ochotná všem pomoci, ale také puntičkářka, milující pořádek (což doma neradi slyší), občas náladová víc se dozvíte z mého okolí. Cestujete, jezdíte do zahraničí? Každoročně jezdíme na válecí dovolenou do Chorvatska, a pokud to čas dovolí, navštěvujeme zajímavá místa v ČR (ZOO, hrady, skanzeny, ale také aquaparky). 12

13 Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Rozhodně UČITELKOU! A to ze dvou důvodů: chtěla jsem psát na tabuli a opravovat sešity. Do čeho nebo do jaké barvy se nejraději oblékáte? Do školy něco pohodlného, nejlépe rifle, tričko, svetr. Mým nejčastějším doplňkem jsou šátky a šály různých barev to je moje taková malá neřest, mám jich doma docela hodně a stále přibývají. Máte doma domácí mazlíčky? Dva, dceru a manžela. Byla jste v mládí vzorná studentka nebo rebelka? Do šesté třídy to byly jenom samé jedničky. Po odchodu na gymnázium se to malinko zvrtlo, opravdu jenom malinko! Ale na vysoké škole opět vzorná studentka. Jakou knihu jste přečetla jako prvňáček? Byla jsem velkou čtenářkou, každý týden v knihovně. Určitě to byla Honzíkova cesta od Bohumila Říhy. Sportujete? Pravidelně ne, ale v létě rádi podnikáme výlety na kole, přes zimu hlavně plavání. Svatební foto paní učitelky Dva domácí mazlíčci paní učitelky Prozradíte nám o sobě nějaké neřesti? Jsem velká čajařka. Mám ráda hlavně zelený. A čemu ještě neodolám? Hořké čokoládě, léku na všechna trápení. Co děláte nejraději ve volném čase? Věnuji se své rodině. Rádi vyrážíme na výlety, ať už pěšky, na kole, autem To je pro mě nejlépe strávený čas. Změnila byste nějaké své rozhodnutí? BLESKOVÝ VÝSLECH Naštěstí mě nic nenapadá. Učíte na odloučené budově, je vám smutno MODRÁ, nebo ČERVENÁ - MODRÁ po té naší? MOŘE, nebo HORY - MOŘR Je to velká změna. Ale když se mi zasteskne, sednu na kolo od paní Šárky a jsem u vás KNIHY, nebo TELEVIZE - KNIHY rychlostí blesku, takže na smutnění není čas. NÁKUPY, nebo ODPOČINEK - ODPOČINEK Jaké je vaše životní motto? Život se musí PROŽÍT, ne PŘEŽÍT. ČEŠTINA, nebo MATEMATIKA - ČEŠTINA Paní učitelce děkujeme za rozhovor a přejeme jí, aby svůj život prožívala šťastně a co nejlépe! KINO, nebo DIVADLO - DIVADLO Kíťa Kösslerová a Kája Nespěšná z osmičky 13

14 ... se ve dnech v naší obci Opatovec uskutečnila výstava historických map Koruny české. Vystaveno bylo více než 100 map z období století. Mezi nejzajímavější exponáty patřila nejstarší dochovaná mapa Českých zemí Klaudyánova mapa Čech z roku Tato mapa je zajímavá svou obrácenou orientací, kdy jih je zobrazen nahoře a sever dole, a také bohatou výzdobou tvořenou královskými a šlechtickými erby. Největším exponátem výstavy byla Müllerova mapa Čech z roku 1720, složená z 25 mapových listů o rozměru 2,5 x 2,5m. Dále bylo na výstavě možné zhlédnout mapy Jana Ámose Komenského, mapy Čech, Moravy, Slezska a Lužice, lesnické mapy z počátku 19. století, vojenské mapy z 18. a 19. století, školní zeměpisné atlasy z počátku 20. století a mapy významného českého kartografa Karla Kořistky, rodáka z Březové nad Svitavou. Výstava byla velmi zajímavá a poučná. Je obdivuhodné, že naši předkové dokázali vytvořit velmi přesné mapy i bez pomoci moderních měřických přístrojů. Adéla Smetanová, 6. A Když jsem přemýšlela, jakou knihu tentokrát doporučit, řekla jsem si, že by to chtělo nějaký krásný, napínavý román. Venku už je brzy tma, večery jsou delší, prostě vhodná doba na pěknou knížku. Vzpomněla jsem si na román polského spisovatele Henryka Sienkiewicze Pouští a pralesem. Četla jsem ho v mládí a s chutí jsem si ho přečetla i nedávno. Krásná knížka. Sám autor řekl, že ho k napsání inspirovaly vzpomínky z cest a láska k dětem. Něco o knize i autorovi si můžete přečíst teď. Henryk Sienkiewicz byl autor převážně historických románů, ale jak sám řekl, každý spisovatel by měl alespoň jednou vytvořit něco pro děti. Román vyšel před více než 100 lety a Sienkiewicz chtěl, aby to bylo čtení nejen napínavé, ale i poučné po stránce faktografické a samozřejmě hodnotné umělecky. Děj se odehrává v Africe, v prostředí, které spisovatel dobře znal. V roce 1890 se vydal do severní a střední Afriky, prožil měsíc v Káhiře, navštívil pyramidy, odjel do Zanzibaru, seznámil se s misionáři a účastnil se lovů. Jeho pobyt v Africe však ukončila nemoc. Kniha je plná napínavých dobrodružství. Hrdiny románu jsou dvě děti, čtrnáctiletý Polák Staš Tarkowski a osmiletá anglická dívenka Nela, děti inženýrů pracujících na správě Suezského průplavu, jehož stavba byla ukončena v roce Sienkiewicz román zasadil do roku 1885, kdy v Súdánu vrcholilo protibritské povstání vedené Mahdím. Toho také Sienkiewicz zakomponoval do románu. Děti byly uneseny mahdisty a měly být dopraveny k arabskému vůdci Smajnovi, který je chce vyměnit za svoji rodinu uvězněnou v Egyptě. Na dlouhé cestě zažijí neuvěřitelná dobrodružství, setkají se s dravou zvěří, tropickými nemocemi, ale také se zlými lidmi. Odmítnou přijmout islám a putují s karavanou africkým pralesem ke svému únosci. Společně se dvěma černými otroky Meou a Kalim se jim podaří uprchnout a cestou přes poušť k Indickému oceánu málem umřou žízní. Nakonec je zachrání náhodné setkání s výpravou dvou Angličanů, kteří měli za úkol prozkoumat krajinu v okolí hory Kilimandžáro. V závěru knihy se dozvíme, že Staš vystuduje a Nela vyroste v krásnou mladou slečnu, vezmou se a procestují spolu ještě jednou kus Afriky, než se natrvalo vrátí do Evropy a usadí se v Polsku. Kniha je napínavá, těžko se od ní odtrhnete, je nabita dějem. I když byla napsána před více než stoletím, je humánní, na záchraně spolupracují děti bílé i černé, což nebylo v této době běžné. Koloniální národy se většinou povyšovaly nad černé domorodce, což u Sienkiewicze není zřejmé. Tento polský spisovatel obdržel za svoje dílo v roce 1905 Nobelovu cenu za literaturu. 14

15 V měsíci listopadu nás napadla otázka týkající se svátku Všech svatých. Co jsou podle našich nejmladších DUŠIČKY, si můžete nyní přečíst. Denča, 2. A Kytka. Petr, 1. A Zalévá se hrob, aby nebyl špinavý. Verča, 1. B Jsou to nějaké dámy. Davídek, 2. A Dušičky jsou duchové. Ondra, 1. B Je to nějaká duše někoho. Jirka, 1. B Je to nějaká duše člověka. Patricie, 1. A Dávají se svíčky na hrob. Monika, 2. A Lidi, co spí navždy. Madlenka, 2. A Dušičky jsou od mrtvých, kteří už mezi námi nejsou, a když někdo umře, tak ty dušičky vyletí do mraků. Filip, 2. A Je to vzpomínka na mrtvé lidi. Terezie, 1. A Dávají se na hrob koše s květinami. Terka, 1. B Je to svátek mrtvých. Co jsou dušičky? Jakub, 1. A Poctívání lidí, kteří nejsou v Česku. Dominik, 2. A Když umřeme, tak z nás vyletí dušička. Míra, 1. B Je to halloween. Štěpán, 1. A Zapalují se svíčky a vzpomíná se na lidi, co tu nejsou. Marek, 2. A To je, že prostě chodíš po domech a zvoníš na zvonek a řekneš koleda je tu. Tomáš Otruba, 5. B 1. Dobrý. 2. Otravování gympláků. 3. Chutná krabí salát.. Jakub Komínek, 8. A 1. Spíš ne. 2. Nic. 3. Nejlepší je pizza. Štěpán Bouška, 3. A 1. Dobře. 2. Všechno. 3. Nechutná mi ryba. Honza Černohous, 4. A 1. Hrozný. 2. Častěji smažený sýr. 3. Všechno nechutná. Klára Melicherová, 5. A 1. Nic moc. 2. Větší výběr pití.. 3. Chutná řízek, nechutnají ryby. Otázky: 1. Jak ti chutná ve školní jídelně? 2. Co bys tam změnil (a)? 3. Co ti tam chutná a co ne? Honza Kočvara, 3. A 1. Většinou chutná. 2. Všechno. 3. Chutnají řízky, nechutnají ryby. Julie Neumeisterová, 5. A 1. Dobře. 2. Nic. 3. Nechutnají mi houby. Mikuláš Ingr, 2. B 1. Jo, dobrý 2. Častěji krupičnou kaši. 3. Chutná mi krupičná kaše. Vojta Nespěšný, 5. A 1. Jak kdy. 2. Víc masa. 3. Chutná mi řízek. Sára Hajli, 6. A 1. Moc nechutná. 2. Nic. 3. Chutná mák, nechutná játra. Martin Sekanina, 4. A 1. Jak kdy. 2. Nic. 3. Chutná mi krupičná kaše. Nikola Neumeisterová, 7. A 1. Jde to. 2. Všechno. 3. Chutná rizoto a šunka, nechutná ryba. Anketu připravili Ivo a Filip z šestky 15

16 Něco pro zasmání... I když... není to spíš k pláči? Jednoduché vysvětlení literárních pojmů dává některým žákům pořádně zabrat. Možná se nad odpověďmi na otázky z písemných prací pobavíte, možná se spíš zamyslíte. Autoři citovaných odpovědí zůstanou raději v utajení, ale určitě se každý v té své najde. POVĚST? Vyprávění, které má pravdivé jádro doplněné autorovou fantazií. Váže se k nějakému místu, osobě apod. Je napůl sci-fi a říkají ji rodiče dětím nebo také na táboře. Něco se stalo, ale s vymyšlenýma slovama. Má pravdivé jádro, ale obal je nepravdivý. Něco, co bylo dávno, ale nesmí to být pravdivé. POLEDNICE? Balada ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Je to postava v pohádce, kde se do ní zamiluje princ a její bratři si vezmou za ženy jeho sestry. (Zde měl autor pravděpodobně na mysli Večernici, pozn. red.) Pohádka o zlé hlídací paní. BAJKA? Vyprávění o zvířatech s lidskými vlastnostmi; plyne z ní poučení; Ezop, La Fontaine, Krylov. Příběh v podání básně. Vymyšlená kniha různých vymyšlených postav. Veselá povídka psaná v odstavcích. Napsal ji Jaroslav Petiška. Básně Karla Jaromíra Erbena. Příběh o bozích. U rybníka bydlí hmyzy. DRAMA? Literární dílo určené pro předvádění na jevišti; divadelní hra - komedie, tragédie,... Je to něco akčního. Jde o vytváření strachu. Poezie? Veršovaný text, často rýmovaný; verš, sloka, rým. Většinou je ladná, hodná, bez strastí, ale není to vždy. PRÓZA? Neveršovaná literární tvorba; souvislý text psaný ve větách, které tvoří odstavce a pak celé kapitoly. Smyšlený příběh s poučným koncem. Můžeme ji vidět v divadle nebo ve filmech. Básnička, když se vypráví před lidmi. Je podobná jako báje, ale je to něco jiného. FIMFÁRUM? Kniha moderních pohádek Jana Wericha, např. Lakomá Barka. Sbírka balad Jana Wericha. Hororové pohádky se smyšlenými postavami. BIBLE? Cenná literární památka; poučuje o historii křesťanského náboženství, o životě, skutcích a učení Ježíše Krista; obsahuje předpisy a mravní zákony; dvě části Starý zákon a Nový zákon,... Má dvě části Starý řád a Nový řád. Je to pomůcka pro věřící lidi, co mají dělat. Poučení, horor. Nazýváme ji Říše svatá, Boží vůle. Kniha, kterou používají muslimové. CITÁT? Doslovně uvedený cizí výrok, myšlenka, moudro; píše se do uvozovek a uvádí se autor. Milostní psaní. Báseň utržená z nějakého listu. Personifikace? Zosobnění; připisování lidských vlastností neživým věcem stromy šeptají Překlad Bible do latiny. Krabice od mléka bude živá. Zlidštění knih. 16

17 Venku padá listí, začíná chlad. Jen já můžu dýni vydlabat. Traktory na poli, prohání brambory. Fanda pouští dráčka, Verča honí ptáčka. Čas se mění o hoďku zpět, je z toho ospalý celý svět. Letos jsou kaštany jako dva banány. Jablka červená jak růže šípková. Na poli traktory sklízejí brambory. Na nebi lítá mrak, letí tam i drak. Babičko, upleť mi ponožky, je mi zima na nožky. 17

18 Sedmáci vytvářeli v hodinách výchovy k občanství plakáty na témata týkající se prevence kriminality. Jelikož je toto téma velmi důležité, myslíme si, že by mělo být přimícháno i do našeho koktejlu. Proto budeme do každého čísla přidávat jeden z plakátů. Plakát, který jsme vybrali tentokrát je přímo o kriminalitě. Zpracovaly ho Markéta Šauerová a Zdeňka Kladivová. 18

19 Už je to tady! Listopadové vydání našeho časopisu napovídá, že se blíží poslední měsíc roku 2013 a s ním přichází nápady, kterými se můžete inspirovat při vánoční výzdobě. Šárka Kovářová z 3. třídy nám do redakce poslala tip na velmi jednoduchý, ale velmi vkusný vánoční stromek. A my jí za to moc děkujeme a připisujeme bodíky. Postup: 1. Podle šablony vyřízněte z tvrdého papíru nebo dýhy stromek. Pomůcka ke zkoumání: kaspel (místo skalpel) 2. Pak zasuňte otvory do sebe. 3. Nakonec můžete přidat mašli. 19

20 Tentokrát se můj ukazováček zastavil v mapě u města Lázně Bělohrad, jenž má obyvatel. Při návštěvě tohoto nádherného města můžeme navštívit mnoho zajímavých míst. Tak se nechte inspirovat a vytáhněte své rodiče třeba na víkendový výlet. Je to hlavně pro ty co mají rádi přírodu. Bezvadným tipem na výlet je Barokní zámek. Na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Zámek je v současné době využíván jako internát pro odborné učiliště a není široké veřejnosti přístupný. Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník Karla Václava Raise a jako galerie. Nedaleko oranžérii je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva symbol městského znaku. Při nároží zámku roste památný strom Bělohradský dub neboli Erbenův dub je památný strom, který roste u Lázní Bělohrad. Na hřbitově nedaleko dubu údajně došlo k událostem, které inspirovaly Karla Jaromíra Erbena při psaní sbírky Kytice. Výška: 28 m (2002), 28 m (2009, AOPK) Obvod: 626 cm (2002), 641 cm (2009, AOPK) Věk: 400 let (2002) Dub je v dobrém zdravotním stavu, pravidelně kvete a plodí. Široce rozvětvená koruna dosahuje výšky 25 metrů a šířky 22 metrů (údaje k roku 2009). Když si budete chtít zarybařit, tak si zajděte k rybníku Pardoubek - rybník, jehož název byl odvozen od pár doubků, které byly vysazeny na hrázi. Původním majitelem byla Anna z Asseburgu, později hrabě Merweld, který po 1. světové válce zde zřídil plovárnu, kabinky a zajistil stálou službu plavčíka. V době socialistické vlády Československa byl zřízen betonový okraj, provedena parková úprava, ale nebyly prováděny údržbové práce, proto koupaliště a blízké okolí velice zchátralo a v současné době je rybník využíván jen k rybářským účelům. Když si budete chtít chvíli oddychnout někde v tichu, tak to budou Bažantnice lázeňský park s hudebním pavilonkem. Tato přírodní památka zahrnuje louky pod parkem a park v obci Lázních Bělohradě v okrese Jičín. Oblíbené lázeňské místo pro procházky. V centru parku je hudební pavilonek, kde se konají každou neděli promenádní koncerty. V roce 2002 je zde vybudovaný vrt s pítkem a příjemným posezením. Poblíž jsou umístěny tenisové kurty a fotbalové hřiště. Podél hlavní cesty jsou rozložena malá jezírka a na konci parku je umístěn původní Annamarijánský pramen z roku 1901, kde léčivý pramen prýští z hlavy lva. I pro nás děti může být toto místo místem poznání. Míša Drápela, 5. B 20

21 Dlouho jsem přemýšlela, čím bych mohla, jako členka redakční rady, přispívat do našeho časopisu. A už jsem na to přišla. Mému srdci jsou blízcí chundelatí mazlíčci, takže vám každý měsíc představím nějakou psí rasu. Začnu stafordširským bullteriérem, bez kterého by naše rodina nebyla úplná. Jde o středně velké, krátkosrsté psí plemeno původem z Anglie, jehož příbuznými jsou americký stafordširský teriér. Chov v České republice se datuje od roku 1989, kdy byla dovezena první fena. Plemeno bylo vytvořeno horníky a dělníky z anglického Staffordshiru, a to spojením buldoka a anglického teriéra. Povaha Je velmi statečný, nebojácný, dobře vyvážený, houževnatý a obětavý pes. Je spolehlivý a velice milý společník. Svou rodinu miluje, rád si hraje, zejména velice miluje děti v zemi původu je přezdíván jako Baby dog. Jakýkoli náznak agresivního chovaní k lidem je důvod k okamžitému vyloučení z chovu. Ve smečce se chová podobně jako jakýkoli jiný pes. Chování dvou samců se příliš nedoporučuje, ale nemusí to znamenat, že by se spolu jen prali. Může se ve vzácnějších případech stát, že spolu i dva samci budou vycházet výborně. Není ale dobrý hlídač. Tělo Na svou velikost jsou tito bullteriéři velmi silní psi. Jsou aktivní a pohybliví. Hlava je krátká s dobře vyvinutými lícními svaly, přednost mají tmavé oči. Středně velké uši jsou polo překlopené, ale častěji složené do růžičky. Úplně spadené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí. Má široký a hluboký hrudník, krk svalnatý, poměrně krátký s jasnými obrysy směrem k ramenům se rozšiřující. Tlapy jsou sevřené v pěst. Linie hřbetu je rovná. Středně dlouhý, nízko nasazený ocas se ke špičce sužuje a je nesený poměrně nízko. Barva krátké a hladké srsti je od bílé, červené a rezavé přes tzv. modrou až po černou. Jsou možné i kombinace těchto barev. Kterákoliv z uvedených barev může být kombinována s bílou. Možné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Zbarvení černo-červené (trikolorní typické pro dobrmana) nebo játrově hnědé je krajně nežádoucí. Základní péče Stafordširský bullteriér nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Důležité je, abyste byli s ním co nejvíc. Tento pes miluje děti a vyžaduje každodenní kontakt s lidmi. Při výchově tohoto plemene je třeba být důsledný a laskavý. Velmi dobře snáší jízdu autem, někdy ji dokonce vyžaduje. Je dobrý plavec a vášnivý aportér. Výstavy Abyste mohli vystavovat, musíte si koupit pejska s papíry. Většinou ho vystavují dospělí, jelikož tento pejsek je takový svalovec. Na výstavu se dostanete na základě podání přihlášky. Náš pejsek se jmenuje Ilumine souf of Eilatan, ale doma mu říkáme Monty. Druhá část jeho jména označuje chovnou stanici, ze které náš pejsek pochází. U nás v České republice je velká konkurence, proto získat jakýkoliv titul je velmi obtížné. Tak zase příště s Bárou Bouškovou z 6. třídy a jejími mazlíčky. Obrázek do pozadí nakreslila Kíťa Kösslerová z osmičky

22 Další hodnocení počítačových her aneb nejen pro kluky nepřipravil nikdo jiný než Ivo Teplý z šestky. Tak co, zkusíte je? Assassin s Creed 4: Black Flag Začnu hned tou největší inovací, kterou čtvrtý díl nabízí, a to je Karibik, v němž se tentokrát vše odehrává. Ačkoliv předchozí díly se odehrávaly svým způsobem v otevřeném světě, volnost byla značně omezena, takže vše ve výsledku nepůsobilo tak svobodně, jak by mělo. Ubisoft se s každým dílem snažil hráče zavést do nové doby, která obsahovala úplně nového zabijáka. Čtvrtý díl samozřejmě není výjimkou, jen by asi nikoho před pár lety ani ve snu nenapadlo, že se vše může odehrávat v Karibiku 18. století. Hlavním hrdinou je nyní Edward Kenway, který je dědečkem Connora ze třetího dílu. Na rozdíl od něj je daleko sympatičtější a charizmatičtější, takže je snadné se do jeho role vžít a prožívat jeho ne zrovna snadnou a vždy úplně radostnou cestu za slávou. Assassin s Creed 4: Black Flag je vynikající akční záležitost, která ti vydrží minimálně na třicet hodin, spíše v ní strávíš několik týdnů, protože než vše vysbíráš, bude to trvat opravdu dlouho. Za mě 8/10. Call Of Duty: Ghosts Za rodinu, za vlast a za psa. K singleplayeru Call of Duty neodmyslitelně patří příběh, válečný příběh. Zapomeňte však na 3. světovou z Modern Warfare, zapomeňte i na futuristickou bojovku z Black Ops 2. Ghosts se sice odehrává v budoucnosti, ale v poněkud bezútěšné. V budoucnosti, kdy nám známé USA de facto neexistuje, protože ho zlikvidovala jistá Federace zformovaná v Jižní Americe. Všemi milované Spojené státy jsou tedy v troskách. Ty jako hráč se přitom dostaneš do role muže jménem Logan Walker, který se stane členem elitní jednotky Ghosts, operující za nepřátelskými liniemi a snažící se zasadit Federaci smrtící úder. Osobně však za největší problém příběhu považuju postavy. Během tvé honby za Rorkeho skalpem nijak velký počet postav nepotkáš. Ačkoliv se občas dostaneš do role jiných vojáků, hra se maximálním způsobem drží Loganových zážitků, a tak se kolem tebe většinou pohybují jen ostatní členové Ghosts. Člověk by tak čekal, že když je postav málo, dají si snad na nich záležet. Ale nedali. Je to dobrá hra, ale vystačíš si i se staršími díly, protože je to pořád to samé. Za mě 6/