Metody oceňování aktiv dle české právní úpravy a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav účetnictví a daní Metody oceňování aktiv dle české právní úpravy a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Dr. Ing. Jana Gláserová Jméno autora: Bc. Petra Hubená Červen 2011

2 Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé práce paní Dr. Ing. Gláserové za její cenné rady, vstřícný přístup, trpělivost a pomoc při zpracování této práce. Dále bych ráda poděkovala panu Ing. Laudátovi, který mi poskytl potřebné informace k majetku podniku. Velké poděkování patří panu Ing. Stačkovi, projektantovi z firmy Rybníkářství a.s. a panu Vavrouškovi, realitnímu agentovi z K. N. AS s.r.o., Pohořelice. 2

3 Prohlašuji, že jsem práci na téma: Metody oceňování aktiv dle české právní úpravy a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v Seznamu použité literatury. V Brně dne Bc. Petra Hubená 3

4 Abstrakt Hubená, P., Metody oceňování aktiv dle české právní úpravy a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS. Diplomová práce. Brno, Tato diplomová práce je zaměřena na metody oceňování aktiv z pohledu české účetní legislativy a Mezinárodních standardů účetního výkaznictví. Cílem je vyhodnotit aplikaci metod oceňování aktiv dle ČÚL a mezinárodními účetními standardy IAS/IFRS. Dílčím cílem je posoudit rozdíly a zároveň výhody a nevýhody použití těchto metod pro uživatele účetních informací. V teoretické části jsou rozebírány používané metody oceňování v české účetní legislativě a mezinárodních standardech IAS/IFRS a rozdíly mezi nimi. V praktické části ukazuji na modelovém příkladu model přecenění na reálnou hodnotu, účetní operace při přecenění, dopady přecenění na bilanční sumu, výsledek hospodaření a ukazatele finanční analýzy. Klíčová slova: metody oceňování aktiv, historická cena, reálná hodnota, mezinárodní standardy účetního výkaznictví IAS/IFR Abstract Hubená, P., The methods of valuation off assets according to czech legislation and International Financial Reporting Standards IAS/IFRS. Diplomová práce. Brno, This thesis is focused on the valuation of assets from the perspektive of Czech accounting legislation and International Financial Reporting Standards. The aim is to evaluated the application of methods for valuing assets by ČÚL and international accounting standards IAS/IFRS. A partial aim is to assess the disparities and the advantages and disadvantages of using these methods for the users of accounting information. In the theoretical part are discussed the methods of valuation in the Czech legislation and international accounting standards IAS/IFRS and the differences between them. In the practical is demonstrated a model example of a model fair value, accounting transactions at revaluation, the impact of revaluation on the total assets, equity, net profit and indicators of financial analysis. Key words: methods for valuing assets, historical cost, fair value, the International Financial Reporting Standards IAS / IFRS 4

5 OBSAH: 1. ÚVOD CÍL METODIKA MEZINÁRODNÍ ÚČETNÍ STANDARDY AMERICKÉ GAAP IAS/IFRS SNAHY A VÝVOJ OCEŇOVÁNÍ AKTIV DLE ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY VYMEZENÍ A DEFINICE AKTIV PRÁVNÍ ÚPRAVA CEN A OCEŇOVÁNÍ ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ OKAMŽIKY OCENĚNÍ AKTIV Oceňování ke konci rozvahového dne Vymezení reálné hodnoty a zásady opatrnosti Vymezení reálné hodnoty u CP, derivátů a pohledávek OCEŇOVÁNÍ AKTIV PODLE IAS/IFRS VYMEZENÍ A DEFINICE AKTIV HISTORICKÁ VÝVOJ OCEŇOVÁNÍ AKTIV PODLE IAS/IFRS OCEŇOVACÍ BÁZE Model pořizovací ceny Model přecenění v IAS 16 a IAS Model reálné hodnoty (výsledkový) IAS 39, IAS 40, IAS Model reálné hodnoty (rozvahový) OCENĚNÍ AKTIV V RŮZNÝCH ČASOVÝCH MOMENTECH RYBNÍKÁŘSTVÍ POHOŘELICE A.S PŘEDSTAVENÍ FIRMY IAS 16- BUDOVY, POZEMKY A ZAŘÍZENÍ A ČÚS Pořízení majetku Přecenění majetku k rozvahovému dni Odpisy a opotřebení Vyřazení majetku MODELOVÝ PŘÍKLAD MAJETKU RYBNÍKÁŘSTVÍ A.S POZEMKY BUDOVY STAVBY

6 8.4 PŘECENĚNÍ NA REÁLNOU HODNOTU A VLIV NA BILANČNÍ SUMU PŘECENĚNÍ NA REÁLNOU HODNOTU A VLIV NA VÝSLEDEK HOSPODAŘENÍ PŘECENĚNÍ NA REÁLNOU HODNOTU A VLIV NA UKAZATELE FINANČNÍ ANALÝZY Ukazatelé rentability Ukazatelé aktivity Ukazatelé zadluženosti DISKUSE A VLASTNÍ VÝSLEDKY ZÁVĚR PŘEHLED LITERATURY PŘEHLED OBRÁZKŮ PŘEHLED TABULEK PŘEHLED GRAFŮ PŘÍLOHY

7 1. ÚVOD Pro současný vývoj světové ekonomiky je typická mezinárodní integrace, která nabývá globálních rozměrů. Snahou je odstranění národních hranic, díky kterému dochází ke zvýšení obchodního styku mezi státy a zakládání velkých nadnárodních společností se spoustou poboček v jiných státech. Na jedné straně znamená odstranění hranic pro podniky příliv zahraničního kapitálu, možnost připojení se k velkým světovým gigantům, využití nové možnosti investování kapitálu. Na druhé straně je na tyto podniky vyvíjen velký tlak ze strany konkurence na jejich přežití. Neustálé rozvíjení kapitálových trhů a nadnárodních společností, které se rozrůstají do obrovských nepřehledných komplexů a gigantů, klade na účetnictví nové požadavky. Problém vzniká ve chvíli, kdy chceme porovnat dosažené výsledky v různých státech. Uživatelé účetních výkazů požadují, aby informace byly hodnověrné, objektivní a srozumitelné. Předmět účetnictví je shodný na celém světě, bez ohledu na zemi, ve kterém podnik své účetnictví vede. Ovšem je zde spousta odlišností, např. při oceňování aktiv a závazků, při zobrazování nákladů vyvolaných provozním cyklem podniku, při sestavování účetních závěrek. Proto je nutné, aby se obecné účetní zásady a postupy používané v různých zemích přibližovaly. Proces harmonizace je velmi složitý, vyžaduje ochotu spolupracovat vlády a státních orgánů jednotlivých zemí. V současné době se musí podnik řídit jedním ze dvou světově uznávaných souborů standardů: podle mezinárodních standardů účetního výkaznictví IFRS 1 (dříve IAS 2 ) nebo podle amerických obecně znávaných účetních zásad (US GAAP 3 ). Ve své diplomové práci se budu věnovat metodami oceňování aktiv. Volba oceňovací základny může ovlivnit základní informace poskytované účetnictvím. Na tom, který ze způsobů ocenění aktiv a pasiv použijeme, závisí obsah a vypovídací schopnosti všech základních veličin zjišťovaných z účetnictví. Na zvoleném způsobu závisí peněžní vyjádření sumy aktiv a pasiv, 1 International Financial Reporting Standards 2 International Accounting Standards Mezinárodní účetní standardy. To je důvod, proč někteří autoři označují tento soubor jako IAS/IFRS. 3 Generally Accepted Accouting Principles 7

8 na to navazuje velikost vlastního kapitálu, vypovídací schopnost účetní závěrky. Z oceňování pak vyplývá i výše nákladů a v důsledku toho i výše hospodářského výsledku vykazovaného za dané období. Oceňování aktiv ve finančním účetnictví představuje nesmírně dynamický a základní problém vedení účetnictví. Na základě zjištěných veličin provádíme různé finanční analýzy, které představují jeden z primárních výstupů účetnictví pro uživatele. Je proto nutná regulace metod oceňování, abychom jsme z výsledků finanční analýzy mohli odvodit správné závěry o skutečné výkonnosti podniku.[1] V českém účetnictví je oceňování upraveno především zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který se této problematice věnuje ve své čtvrté části, konkrétně Podrobně jsou pravidla oceňování uvedena ve vyhlášce č. 500/2002 Sb., část čtvrtá Účetní metody, jmenovitě V neposlední řadě je proces oceňování specifikován i v Českých účetních standardech pro podnikatele. 8

9 2. CÍL V současné době je kladen velký důraz na harmonizaci účetnictví, tak aby byly odstraněny významné rozdíly mezi jednotlivými národními účetními systémy a zajistili tím srovnatelnost účetních výkazů. Důležitým rozdílem v národních systémech je použití různých oceňovacích metod. Na základě těchto účetních výkazů se provádí finanční analýzy, u kterých pak výsledky mohou vycházet odlišně. Ve své diplomové práci se budu zabývat metodami oceňování aktiv. Podnik Rybníkářství Pohořelice a.s. jsem navštěvovala v rámci své praxe. V současné době se podnik rozhoduje, zda koupit podnik, který se zabývá chovem ryb se sídlem na Slovensku. Pro podnik Rybníkářství a.s, by to znamenalo, že by musel přejít na účtování podle mezinárodních účetních standardů. Podnik má taktéž kvalitní aktiva jako jsou pozemky, budovy a stavby, proto mě zajímalo, jak by se změnil výsledek hospodaření, bilanční suma aktiv a vybrané ukazatele finanční analýzy, kdyby se tyto položky přecenily na reálnou hodnotu. Cílem práce je vyhodnotit aplikaci metod oceňování aktiv dle české právní úpravy a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS. Vzhledem k tomu, že dané téma je rozsáhlé, nejedná se o komplexní rozbor všech aktiv a všech metod oceňování. Dílčím cílem práce je posoudit rozdíly a zároveň výhody a nevýhody použití těchto metod pro uživatele účetních informací. Posoudit dopad na výsledek hospodaření, bilanční sumu aktiv a vybrané ukazatele finanční analýzy při změně použití metody oceňování aktiv. Diplomová práce může sloužit i jako příručka, protože zde popisuji základní metody oceňování aktiv a rozdíly v použití těchto metod v české účetní legislativě a mezinárodních účetních standardech IAS/IFRS. Na praktickém příkladu ukazuji, jakým způsobem se musí postupovat při přecenění na reálnou hodnotu. Diplomová práce bude přínosem pro uvedený podnik, který bude moci porovnat, zda přeceňování na reálnou hodnotu je pro ně vhodné či nikoliv. 9

10 3. METODIKA Metodou analýzy budou zjištěny základní vlastnosti metod oceňování aktiv dle českých účetních standardů a dle mezinárodních účetních standardů IAS/IFRS. tzn., budou identifikovány metody oceňování a vyhodnoceny jejich možnosti aplikace i v důsledku harmonizačních snah. Pomocí metody deskripce budou tyto vztahy popsány a utříděny. Komparační metoda umožní vyhodnotit rozdíly v jednotlivých metodách oceňování, z čehož pak bude možno pomocí metody dedukce vyvodit výhody a nevýhody použití těchto metod. Pro zvýšení vypovídající schopnosti dosažených výsledků budou využity grafické metody. Při zpracování diplomové práce budou čerpány teoretické znalosti zejména z dostupné literatury, internetových zdrojů a platné legislativy. Důležitým pramenem je Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., Vyhláška č. 500/2002 Sb., České účetní standardy pro podnikatele a literatura či internetové zdroje zabývající se Mezinárodními účetními standardy IAS/IFRS. Veškerou literaturu a internetové zdroje, které budou použity při zpracování diplomové práce, jsou uvedené v přehledu literatury na konci této práce. Práce bude rozdělena na dvě části, praktickou a teoretickou část. Každá z těchto částí je rozdělena do dalších kapitol a podkapitol. Do teoretické části bude patřit kapitola. Ve 4. kapitole budu popisovat, jaké existují mezinárodní účetní standardy a jejich vývoj. 5. kapitola bude věnována oceňování aktiv dle české právní úpravy a následující kapitola bude o oceňování aktiv podle mezinárodní účetních standardů IAS/IFRS. Další kapitola se bude zabývat dlouhodobým majetkem, jelikož problematika dlouhodobého majetku je rozsáhlá, budou vybrány položky aktiv - budovy, stavby a pozemky, které budou dále využity v praktické části. V 7. kapitole bude porovnán standard IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení a Český účetní standard 013. Zde budou popsány rozdíly při pořízení majetku, přecenění majetku k rozvahovému dni, odpisy a opotřebení a vyřazení majetku. V praktické části budu vycházet z informací, které mi poskytne pan Ing. Laudát, ekonomický náměstek podniku Rybníkářství Pohořelice a.s. Na základě konzultace s panem Laudátem sestavím modelový příklad, kde budou vybrány položky dlouhodobého majetku a to položky budovy, staveb (rybníků) a pozemků. Podnik používá metodu historických cen. 10

11 Následně přistoupím k modelu přecenění na reálnou hodnotu. Abych správně stanovila reálnou hodnotu, využiji možnosti konzultace pan Stačka a pana Vavrouška. Pan Staček pracuje ve firmě Rybníkářství Pohořelice a.s. jako projektant. Sestavuje projekty pro získání dotace z Evropské unie, to znamená, že pracuje s reálnými hodnotami. Pan Vavroušek, realitní agent ve společnosti K. N. AS s.r.o., v Pohořelicích, ví, v jakých cenových relacích se pohybují ceny nemovitostí v této lokalitě. Já budu zjišťovat na internetu, z časopisů a inzerátů ceny pozemků, budov a rybníků v regionu Pohořelice od dalších realitních kanceláří. Poté vybrané položky aktiv přeceněním na reálnou hodnotu. Přeceněním se změní bilanční suma aktiv. Dále vypočítám změny ve výši odpisů, zůstatkové ceny a nákladů. Následně se změní i výsledek hospodaření. Popíši účetní operace při přecenění na reálnou hodnotu. Všechny tyto změny v hodnotách využiji ve vybraných ukazatelích finanční analýzy. Bude se jednat o ukazatele rentability celkového kapitálu, vlastního kapitálu, tržeb a dlouhodobě investovaného kapitálu. Dále ukazatel obrat celkových a aktiv a ukazatelé celkové zadluženosti, míra zadluženosti, úrokové krytí a podkapitalizování. Tyto ukazatele se vztahují k dlouhodobému majetku a změny způsobené přeceněním se zde projeví. Nebude se jednat o posouzení finanční situace podniku, ale o změny v hodnotě ukazatele v daném roce. Na základě výsledků v závěru posoudím, zda je vhodné doporučit podniku přecenění na reálnou hodnotu či nikoliv. Všechny hodnoty budou zobrazeny v tabulkách či grafech, které zpracovává Microsoft Office Excel

12 4. MEZINÁRODNÍ ÚČETNÍ STANDARDY 4.1 Americké GAAP Nejpropracovanější a také nejstarší (avšak stále aktualizovaný) soubor požadavků týkajících se sestavování a zveřejňování účetních výkazů kapitálových společností, jejíž cenné papíry jsou obchodovány na burzách cenných papírů. US GAAP představují ucelený systém národní regulace účetnictví. Je velmi složitý. Je tvořen samotnými standardy finančního účetnictví a celou řadou dalších materiálů, které vydávají různé americké profesní instituce. Kvalita tohoto systému je natolik vysoká, že vyhovuje náročným požadavkům nejen newyorské burzy, ale světovému kapitálovému trhu vůbec. Tím se US GAAP prosadily jako nástroj světové harmonizace účetního výkaznictví a po celá desetiletí až do vzniku IAS/IFRS neměly v tomto směru konkurenta. Základní zásada, která se týká oceňování, se nazývá: historická cena. Tato zásada upřednostňuje oceňování na bázi historických (pořizovacích) cen. Ovšem zjistí-li se, že očekávatelná zpětně získatelná částka aktiv je nižší než historická cena, ocení se aktivum nižší částkou. Účetní ocenění aktiva se sníží rovněž tehdy, klesne-li trvale jeho hodnota. Naproti tomu zvýšení hodnoty aktiva v důsledku růstu tržních cen není důvodem pro jeho vyšší ocenění v účetnictví. US GAAP nedovolují přeceňovat v důsledku růstu běžných tržních cen ani dlouhodobý majetek. Inflace je v USA velmi nízká, takže náklady na přecenění by nebyly adekvátní užitku z takového přecenění. Upřednostňování této metody je založena na předpokladu stálé kupní síly peněžní jednotky. To nevylučuje oceňovat některá aktiva a závazky jinými oceňovacími bázemi. [1] 4.2 IAS/IFRS Od poloviny 60. let vykonává svoji činnost Výbor pro mezinárodní účetní standardy se sídlem v Londýně (IASC) 4. Původně byl soukromou institucí, ale koncem minulého století se přeměnil v nadaci se sídlem v USA a od té doby vystupuje pod označením IASCF 5. 4 IASC International Accounting Standards Commitee 5 IASCF International Accounting Standards Commitee Foundation 12

13 Za počátek procesu harmonizace finančního účetnictví a výkaznictví je považováno vydání první směrnice pro účetnictví. První směrnicí je Čtvrtá směrnice Rady č. 78/660/EEC ze dne o ročních účetních závěrkách velkých a středních kapitálových společností. [2] Cílem této direktivy bylo sblížit účetní systémy členských a přidružených zemí a zajistit tak srovnatelnost účetních výkazů finančního účetnictví. Obsahuje ustanovení týkající se zejména formy účetních výkazů, obsahu jejich položek, oceňovacích pravidel, obsahu přílohy a výroční zprávy a zveřejňování účetních výkazů. V této direktivě se střetávají dvě koncepce účetních systémů vyplývajících ze dvou odlišných evropských zón: anglosaská koncepce a koncepce kontinentální Evropy. [1] Další je Sedmá směrnice Rady č.83/349/eec z 13. července 1983, která se týká konsolidace. Vyžaduje, aby mateřská společnost sestavovala účetní výkazy za celou skupinu, tj. aby vyhotovovala konsolidované účetní výkazy a konsolidovanou výroční zprávu. [2] Osmá direktiva Rady č. 84/253/EEC z 10. dubna 1984, pojednává o různých aspektech kvalifikace, které musí profesionál dosáhnout k tomu, aby mohl být autorizován k legálnímu ověřování účetních výkazů k provádění auditu. [5] Evropská unie vydala v roce 2002 nejvyšší právní normu Nařízení o IAS, ukládalo povinnost firmám, které obchodují s cennými papíry na regulovaných trzích EU, sestavovat konsolidované účetní výkazy. [5] V roce 2003 došlo ke změně názvu standardů na Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (IFRS). Avšak jednotlivé stávající standardy (IAS 1 IAS 41) zůstávají v platnost a nesou nadále označení IAS až do doby jejich novelizace či zrušení. Nové i aktualizované standardy jsou vydávány pod označením IFRS. Dnes mámě IFRS 1- IFRS 8. Výbor pro interpretace SIC reaguje na sporné účetní postupy a tím přispívá ke srovnatelnosti účetního výkaznictví. Zabývá se skutečnostmi, které nejsou ve standardech řešeny. [5] Vývoj minulého desetiletí jednoznačně směřoval ke globalizaci účetního výkaznictví společností kótovaných na kapitálových trzích. Dnes se pozornost zaměřuje i na malé a střední podniky (MSP), které co do počtu vysoce převyšují velké podniky. Např. v Evropské unii se na celkovém počtu podniků podílejí 99 %.[7] 13

14 Dne publikovala IASB jediný standard pro malé a střední podniky. V originále se označuje jako IFRS for SMEs. Malým a středním podnikem je definován podnik, který nemá veřejnou odpovědnost (odpovědnost vůči široké veřejnosti za důsledky své činnosti) a zároveň zveřejňuje) účetní závěrku externím uživatelům (je prezentována navenek), přičemž tato závěrka je určena k všeobecnému účelu. [7] Tabulka č. 1: Původní a nové označení zkratek Význam Původně Nyní Výbor pro mezinárodní účetní standardy IASC IASCF Celý soubor standardů IAS IFRS Jednotlivé standardy IAS (1-41) IAS (platné staré) a IFRS (nová řada) Výbor pro interpretaci standardů SIC IFRIC Zdroj: Kovanicová Dana, Jak porozumět světovým, evropským, českým účetním výkazům Soubor Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) obsahuje (se skládá): 1. Úvod zde je definován účel IASB (Rada pro Mezinárodní účetní standardy), Rada a řídící orgány Rady, pracovní postupy IASB při tvorbě IFRS a stanovy nadace Rady pro IFRS. 2. Předmluva k výkladu standardů stanovení úkolů a pracovních postupů IASB. 3. Koncepční rámec pro přípravu a předkládání účetních výkazů nedefinuje konkrétní účetní postupy, ale představuje ucelený teoretický základ. Jsou v něm vymezeny základní předpoklady pro sestavování účetní závěrky: Akruální princip transakce a jiné události, které mají pro podnik peněžní důsledky, se v účetnictví uznávají v době, kdy se udály (obvykle k datu transakce s třetí osobou), nikoli až v době, kdy za ně je přijata nebo uhrazena ekvivalentní částka peněz, a jsou vykázány v období, ke kterým se vztahují. Předpoklad neomezeného trvání podniku finanční výkazy se připravují za předpokladu, že podnik nadále existuje a bude i v budoucnu pokračovat ve své činnosti. Předpokládáme, že podnik nemá záměr ani potřebu likvidovat nebo podstatně zúžit rozsah svých operací. Jestliže takový záměr existuje, musí být výkazy sestaveny na odlišné bázi, které musí být zveřejněny. [2] 14

15 Obrázek č. 1: Filosofický základ IFRS Zdroj: Ficbauer Jiří, Ficbauer David, Mezinárodní účetní a daňové standardy Dále jsou zde vymezeny vlastnosti účetních informací: srozumitelnost, relevance, významnost, spolehlivost, srovnatelnost, pravdivý a věrný obraz. Podnik se může odchýlit od IFRS pouze ve výjimečných případech, a to v případech, kdy by postup podle IFRS zkresloval věrný obraz účetnictví a byl v rozporu s Koncepčním rámcem. V takové situaci je nutné zveřejnit: že vedení podniku došlo k závěru, že účetní závěrka věrně zobrazuje finanční pozici, výkonnost a peněžní toky podniku, že bylo dosaženo shody s IFRS ve všech významných stránkách s výjimkou standardu, od kterého se podnik odchýlil s cílem věrného zobrazení, standard, který nebyl dodržen, podstatu odklonu včetně řešení, které požaduje standard, důvod odklonu a přijaté řešení, finanční dopad. [2] Koncepční rámec stanovuje základní prvky účetní závěrky. Základními prvky, které se přímo vztahují k vyjádření pozice v rozvaze, jsou aktiva, závazky, vlastní kapitál, náklady a výnosy. Položky musí splňovat definici základního prvku účetní závěrky: je pravděpodobné, že budoucí ekonomický prospěch, který je spojený s položkou poplyne do účetní jednotky nebo z ní odplyne, položku lze ocenit pořizovací cenou nebo hodnotou, kterou lze spolehlivě měřit. 15

16 V české právní úpravě účetnictví neexistují obecné požadavky na uznání položek v rámci účetní závěrky. [2] 4. Účetní standardy (IAS/IFRS) - popsány jednotlivé standardy. 5. Souhrnný výklad a interpretace standardů (SIC/IFRIC) - konečné interpretace, které vydal Výbor pro výklad IFRS jsou IFRIC 1- IFRIC 19. Konečné interpretace, které vydal Stálý interpretační výbor SIC 1 SIC 33. [12] Obrázek č. 2: Země, které používají IFRS, stav k roku 2009 Zdroj: Snahy a vývoj V členských zemích Evropské unie většina podniků účtuje a vykazuje podle účetního systému své země podle národních GAAP. Z tohoto systému jsou vyjmuty podniky podléhající Nařízení o IAS (společnosti kótované na evropských burzách jsou povinny vyhotovovat své konsolidované účetní závěrky) a také podniky, které sice nespadají pod toto Nařízení, ale kterým daná země uložila nebo umožnila vykazovat podle IAS. Národní účetní systém členských zemí musí být ve shodě se 4. a 7. směrnicí EU. Právo volby zakotvené ve 4. směrnici způsobují, že české účetnictví se odlišuje od účetních systémů používaných v jiných zemích. 16

17 Globalizace kapitálových trhů vytváří tlak na spolupráci Rady FASB (odpovědný za US GAAP) a Rady IASB (odpovědný za IFRS). Odstranění odlišností mezi US GAAP a IFRS umožní především investorům porovnávat jednotlivé příležitosti v nejrůznějších zemích světa a přijímat kvalifikovanější rozhodnutí. Současné projekty obou Rad nesměřují pouze k harmonizaci účetního výkaznictví, ale i ke konvergenci. Konečným cílem je dosažení toho, aby účetní závěrky vyhotovené podle US GAAP i podle úplné verze IASB předpokládaly shodně pojímaný věrný a poctivý obraz o finanční pozici a výkonnosti podniku. Rada IASB se snaží o to, aby podle plné verze IFRS vykazovaly v budoucnu nejen podniky kótované na burze, ale všechny podniky spadající do skupiny, která má odpovědnost vůči veřejnosti. [7] 17

18 5. OCEŇOVÁNÍ AKTIV DLE ČESKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY Cena je konkrétní vyjádření určité pevně dané částky, tedy je přesným číslem. Podle zákona č. 526/1990 Sb. O cenách, je cenou peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořená pro oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv k jiným účelům. Oceňování je proces určování ceny, jehož výsledkem je vlastní ocenění, tedy stanovení konkrétní ceny, případně jejího návrhu. Oceňování je velmi složitý a rozsáhlý obor. V platných předpisech se můžeme setkat se 70 různými druhy cen a v oblasti účetnictví a daní asi se 40 druhy cen. Pro některé druhy cen platí, že k jejich stanovení existuje několik různých oceňovacích postupů. [6] 5.1 Vymezení a definice aktiv Vymezíme pojem Aktiva v české úpravě, protože se liší od mezinárodní úpravy. Aktiva jsou vložené prostředky kontrolované (ovládané) podnikem, které jsou výsledkem minulých událostí a u nichž se očekává, že přinesou podniku budoucí ekonomický prospěch, budoucí užitek. [7] Tabulka č. 2: Dělení aktiv 1. Stálá aktiva - Dlouhodobý majetek Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný Stavby Samostatné movité věci a soubory movitých věcí (stroje, zařízení, dopravní prostředky, inventář) Pěstitelské celky trvalých porostů Základní stádo a tažná zvířata Drobný dlouhodobý hmotný majetek Ostatní dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný Pozemky Umělecká díla a sbírky Dlouhodobý nehmotný majetek Zřizovací výdaje Nehmotné výsledky výzkumu a vývoje Ocenitelná práva (patenty, licence) Software Goodwill Nedokončené investice nehmotné Dlouhodobý finanční majetek Cenné papíry a vklady Dlouhodobé pohledávky z půjček 2. Oběžná aktiva Zásoby Materiál Zásoby vlastní výroby (nedokončené výrobky, výrobky, zvířata) Zboží Peněžní prostředky Bankovní účty Peníze v pokladně Ceniny Krátkodobý finanční majetek Pohledávky Odběratelé Jiné pohledávky (vůči zaměstnancům, státu, ) 3. Ostatní aktiva Dohadné položky aktivní Náklady příštích období Zdroj: Kovanicová Dana, Abeceda účetních znalostí pro každého (upraveno autorem). 18

19 Základními předpisy zabývající se oceňováním aktiv v účetnictví v České republice: 1. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví ve znění pozdějších předpisů především část čtvrtá (způsoby oceňování), tedy ( Zákon ) 2. Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví. Zde se tomu věnuje část čtvrtá, tedy 47 61b. ( Vyhláška ) 3. České účetní standardy se zaměřením na podnikatele. (ČSÚ) ČSÚ č. 013 Dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek ČSÚ č. 014 Dlouhodobý finanční majetek ČSÚ č. 015 Zásoby ČSÚ č. 016 Krátkodobý finanční majetek a krátkodobé bankovní úvěry Obrázek č. 3: Legislativa ČR v oblasti účetnictví Zdroj: Právní úprava cen a oceňování Právní předpisy, které se týkají cen, a oceňování aktiv můžeme rozdělit do tří skupin: 1. Univerzální cenové a oceňovací předpisy jsou tvořeny zákonem o cenách a zákonem o oceňování majetku s prováděcími předpisy. Mají obecný charakter. 19

20 Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. Vymezuje, co je to cena sjednaná a cena zjištěná, upravuje sjednávání a regulaci cen a sankce za porušení cenových předpisů. Vyhláška č.580/1990 Sb., kterou se provádí zákon o cenách. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 279/1997 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. 2. Obecné předpisy Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pro jednotlivé smluvní typy vymezuje postavení, sjednávání a případně změnu sjednaných cen. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Upravuje účetnictví podnikatelů, oceňování majetku při vkladech do obchodních společností a družstev, jejich přeměnách. Obvykle používá tržní ocenění a cenu sjednanou. Zákon o ochraně hospodářské soutěže, zákon o konkurzu a vyrovnání, občanský soudní řád. 3. Účetní a daňové předpisy Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Významná novela č. 353/2001 Sb., která podstatně ovlivnila oceňování v účetnictví. S účinností od bylo do českého účetnictví zavedeno oceňování vybraných položek (zejména z řad kapitálového majetku) tzv. reálnou hodnotou. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon se vyznačuje těsnou vazbou na účetní předpisy. Pro účetní jednotky platí, že pro zjištění základu daně z příjmů vychází z účetní hodnoty majetku, tedy z hospodářského výsledku. Vytváří mnoho cenových kategorií, např. vstupní cena, nabývací cena podílu, pořizovací cena. 20

21 Zákon o dani z přidané hodnoty, zákon o dani dědické, darovací, z převodu nemovitostí, zákon o dani z nemovitostí a zákon o dani silniční. Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Neupravuje ceny a oceňování, ale zabývá se např. dokazováním ve věcech cen a oceňování. [6] 5.3 Základní metody oceňování V 25 odst. 5 zákona o účetnictví jsou vymezené ceny: a) Pořizovací cena - je tvořena cenou majetku a ostatními náklady, které souvisí s pořízením majetku. Touto cenou se oceňují položky v 25 odst. 1 nakupovaný dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, nakupované zásoby, podíly, cenné papíry a deriváty, pohledávky při nabytí za úplatu nebo vkladem, které určila k obchodování, kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní hodnoty a církevní stavby. [8] Historická cena při nákupu se projevují ve formě skutečných pořizovacích cen, při pořízení vlastní činností jsou ve formě skutečných vlastních nákladů. Od počátku rozvoje účetnictví bylo zaměřeno na spolehlivé a věrohodné poskytování informací o finanční a majetkové situaci podniku. Splnění tohoto cíle tehdy (v dobách, kdy státy neměly problémy s inflací) nejlépe vyhovoval princip historické ceny, požadující oceňovat aktiva na bázi těch cen, které byly na jejich pořízení vynaloženy[7] b) Reprodukční pořizovací cenu cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. Je to částka, kterou by bylo nutno uhradit za určitý majetek, kdyby se tentýž (nebo obdobný) majetek pořizoval v současnosti. Může se jednat o cenu obnovy aktiva buď za naprosto shodné aktivum či za obdobné aktivum se stejnou produkční kapacitou. Do této ceny se promítá změna kupní síly měny i pohyb cen a vyjadřuje proto reálněji ocenění dříve pořízeného majetku než cena historická. Její význam roste zejména v podmínkách vysoké inflace. [7] 21

22 V účetnictví by bylo používání této ceny administrativně velmi náročné a pracné, protože by vyžadovalo majetek permanentně přeceňovat. Oceňování reprodukční cenou se provádí v souladu se zákonem č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku. Reprodukční pořizovací cena aktiva v případě jeho koupě na trhu se nazývá běžná cena. [7] Touto cenou se oceňují položky: majetek, který byl získán bezúplatně, majetek vyrobený vlastní činnosti, u kterého nelze zjistit výši vlastních nákladů. [8] c) Vlastní náklady patří sem přímé náklady, které byly vynaloženy na výrobu nebo jinou činnost a nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo jiné činnosti, vymezené v souladu s účetními metodami. Vlastními náklady oceňujeme: zásoby vytvořené vlastní činností, hmotný a nehmotný majetek vytvořený vlastní činností. [ÚZ] d) Jmenovitá (nominální) hodnota hodnota uvedená na cenných papírech, též jmenovitá hodnota. Je peněžní hodnota přiřazená určité složce majetku. [1] Oceňujeme položky: peněžní prostředky a ceniny, pohledávky při vzniku, závazky. [8] e) Čistá prodejní cena tato cena definovaná v 26 odst. 1 zákona o účetnictví. Je to prodejní cena v běžném podnikání snížená o náklady na dokončení a náklady nutné k uskutečnění prodeje. Jedná se tedy o čistou částku, kterou účetní jednotka získá z prodeje zásob. Všechny výše uvedené položky se oceňují k okamžiku uskutečnění účetního případu. 22

23 5.4 Okamžiky ocenění aktiv Účetní jednotky jsou povinny oceňovat majetek a závazky způsoby podle 24 zákona o účetnictví. Účetní jednotky oceňují majetek a závazky: 1. k okamžiku uskutečnění účet. případu - výše uvedené položky (viz. Kap. 5.3 a-e) 2. ke konci rozvahového dne Oceňování ke konci rozvahového dne V účetních výkazech převažuje ke konci rozvahového dne ocenění v historických nákladech. Z jednotlivých složek majetku a závazků se oceňují reálnou hodnotou níže uvedené položky. Oceňování reálnou hodnotou bylo uzákoněno v toce 2001 novelou zákona o účetnictví. Reálná hodnota je definovaná v 27 Zákona. Touto hodnotou se oceňují: a) cenné papíry, s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů pořízených v primárních emisích neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou, b) deriváty, c) finanční umístění, s výjimkou dluhopisů držených do splatnosti, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a jejichž hodnocení bylo alespoň dvěma mezinárodně uznávanými ratingovými agenturami stanoveno na úrovni České republiky nebo vyšší, nejedná-li se o finanční umístění vztahující se k závazkům ze životního pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník, a technické rezervy u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů, kromě veřejného zdravotního pojištění, d) majetek a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní právní předpis, e) část majetku a závazků zajištěná deriváty, f) pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obchodování, g) závazky vrátit cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je nezískala zpět, h) u vybraných účetních jednotek majetek určený k prodeji. 23

24 5.4.2 Vymezení reálné hodnoty a zásady opatrnosti Reálná hodnota: tržní hodnota nebo ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, ocenění stanovené dle zvláštních právních předpisů. [8] Není-li objektivně možné stanovit reálnou hodnotu, považuje se za tuto hodnotu ocenění způsoby podle 25 Zákona, teda pořizovací cenou, vlastními náklady nebo reprodukční pořizovací cenou. Postupy účtování pak konkretizují podmínky požití této techniky, např. pokud náklady na získání informace o reálném ocenění převýší přínosy plynoucí z této informace. Ke konci rozvahového dne můžeme uplatnit další specifická ocenění. [6] Tržní hodnotou rozumíme hodnotu, která je vyhlášena na tuzemské či zahraniční burze nebo na jiném regulovaném trhu. Účetní jednotka pro oceňování použije tržní hodnotu, která je vyhlášena v okamžiku ne pozdějším, než je okamžik ocenění a nejvíce se blížícímu okamžiku ocenění. [6] Východiskem pro ocenění majetku a závazků k tomuto okamžiku je zásada opatrnosti. Zákon o účetnictví zakotvuje do 25 odst. 3 zásadu opatrnosti a s ním souvisícího 26 odst. 3 zákona. Účetní jednotky při oceňování aktiv zahrnují jen zisky, které byly dosaženy. Berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření období zisk nebo ztráta. Tohoto požadavku je dosahováno pomocí tvorby rezerv, opravných položek a odpisováním majetku. [8] Aktiva a výnosy se nesmějí nadhodnocovat, pasiva a náklady podhodnocovat. Zde se jedná o odhady budoucího snížení ekonomického prospěchu. Tyto odhady by neměly být v rozporu se zásadou věrného a poctivého zobrazení. Tím, že by účetní jednotka vykázala vyšší očekávaná rizika a ztráty, tj. v konečném důsledku podhodnotila aktiva a nadhodnotila závazky a tím vytvářela tiché rezervy. Tiché rezervy nenalezneme v podobě samostatně vyčíslené položky, říkáme jim skryté, latentní rezervy. Opravnými položkami se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty majetku. Pominou-li důvody tohoto přechodného snížení hodnoty, rozpustí účetní jednotka opravnou položku ve prospěch příslušného nákladového účtu, maximálně do výše vytvořené opravné položky. Opravná položka nesmí mít aktivní zůstatek. Odpisy majetku vyjadřují trvalé snížení jeho hodnoty. [7] 24

25 5.4.3 Vymezení reálné hodnoty u CP, derivátů a pohledávek Reálná hodnota cenných papírů dle 27 odst. 5 zákona o účetnictví: Cenný papír je veden na tuzemské burze zavírací cena vyhlášená burzou v den, ke kterému se ocenění provádí. Cenný papír je veden na zahraniční burze nejvyšší cena ze zavíracích cen, které bylo dosaženo na schválených trzích zahraničních burz cenných papírů v den, ke kterému se ocenění provádí. Cenný papír je obchodován na jiném regulovaném trhu cena platná na tomto trhu v den, kdy se ocenění provádí Reálnou hodnotou se oceňují CP: Majetkové CP k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátk. horizontu. CP, které nejsou určené k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátk. horizontu. Dluhové CP k obchodování. Reálná hodnota derivátů: Derivát obchodovaný na veřejném trhu reálná hodnota je zveřejňována na webových stránkách, v ekonomickém tisku (Hospodářské noviny, Financial Times) nebo v servisu agentur Revers). Derivát neobchodovaný na veřejném trhu a zároveň je protistranou obchodu finanční instituce, která denně pracuje s oceňovacími modely požádat finanční instituci, zda by reálnou hodnotu sdělila. Derivát není obchodovaný na veřejném trhu a obchodním partnerem není finanční instituce potom je třeba zpravidla využít služeb osoby znalé, což může být příslušný expert, který je schopen posoudit výhodnost derivátového obchodu. [15] Reálná hodnota pohledávek: Reálnou hodnotu pohledávky lze vyčíslit jako rozdíl nominální hodnoty pohledávky vyjádřené v současné hodnotě a pravděpodobných nákladů na pohledávku (náklady na vymáhání, zajištění pohledávky). [14] 25

26 6. OCEŇOVÁNÍ AKTIV PODLE IAS/IFRS 6.1 Vymezení a definice aktiv Vymezení aktiv, které je uvedeno v Koncepčním rámci. Aktiva jsou vymezena jako ekonomický zdroj využívaný podnikem, jehož existence v podniku je výsledkem minulých skutečností, a od něhož se očekává, že přinese podniku budoucí ekonomický prospěch, který je spolehlivě měřitelný. Aktivum musí být spolehlivě ocenitelné náklady s pořízením lze spolehlivě měřit. Není li splněna podmínka měřitelnosti, nelze položku vykázat v účetní závěrce. Událost, prostřednictvím které má společnost právo na prospěch, již nastala. Budoucím prospěchem se zde rozumí potenciál aktiva přispět přímo nebo nepřímo k toku peněz a peněžních ekvivalentů do účetní jednotky. Budoucí prospěch musí být dostatečně jistý. Tento prospěch může plynout do účetní jednotky řadou způsobů: aktivum může být použito samostatně nebo v kombinaci s jinými aktivy při výrobě výrobků nebo poskytování služeb, které bude účetní jednotka prodávat, může být směněno za jiná aktiva, nebo použito k vypořádání závazku, nebo rozděleno mezi vlastníky účetní jednotky. [10] Aktiva mohou mít hmotnou formu (např. pozemky, budovy, zařízení a zásoby a jiná aktiva) nebo nehmotnou formu (např. patenty, licence, autorská práva, software). Očekává se, že z nich poplyne ekonomický prospěch účetní jednotce a účetní jednotka je kontroluje. Pro určení aktiva není podstatné vlastnické právo, např. u majetku pořízeného formou finančního leasingu získává nájemce ekonomický prospěch z užívání předmětu pronájmu, a tak se stává u nájemce položkou majetku, která splňuje definici aktiva. Aktivem podniku se tedy stává, v souladu s IFRS, i majetek podniku, který je pronajatý na finanční leasing. Z uvedené definice aktiva je zřejmé, že v České republice není důsledně uplatňována Aktivum je podle českých předpisů majetek podniku v právním slova smyslu a majetek pronajatý na finanční leasing tudíž nesmí být vykázán v rozvaze přes to, že podniku přinese prospěch. Zároveň je zřejmé, že tímto přístupem je narušena zásada přednosti obsahu nad formou 26

27 (která ale v Zákoně o účetnictví uvedena je). Právní forma, tedy vlastnictví, zastiňuje ekonomickou podstatu leasingu. [16] Aktivum nelze uznat a vykázat v rozvaze, pokud došlo k výdaji, u kterého není pravděpodobné, že přinese ekonomický prospěch účetní jednotce i po skončení běžného období (v takovém případě se jedná o náklad a je zachycen ve výsledovce). [2] Rozdíl mezi naší legislativou a IFRS je např. v položce zřizovací výdaje, protože od nich nelze očekávat budoucí ekonomický prospěch. Při převodu českého účetnictví na IFRS je třeba tuto položku zaúčtovat do nerozděleného zisku minulých let. Výdaje na výzkum a vývoj realizované ve vlastní režii se u nás aktivují. Podle IFRS je výzkum náklad a vývoj může být i aktivem při dodržení podmínek definovaných IAS V souladu s IAS/IFRS je nutné rozlišení v rozvaze na krátkodobé a dlouhodobé aktiva. Krátkodobá aktiva jsou aktiva, která splňují alespoň jedno z kritérií: předpokládá se, že bude realizováno nebo je určeno k prodeji nebo ke spotřebě během obvyklého provozního cyklu účetní jednotky, je drženo za účelem obchodování nebo pro krátkodobost a očekává se, že bude realizováno do 12 měsíců, peníze a jejich ekvivalenty, jejichž použití není omezeno Tabulka č. 3: Dělení aktiv ve Výkazu finančních aktiv (rozvaha) Krátkodobá aktiva Zásoby Obchodní pohledávky Deriváty Ostatní pohledávky Aktiva držená k prodeji Pohledávky ze splatné daně zásoby vlastní výroby, zásoby nakupované, IAS 2 Zásoby, IAS 11 Smlouva o zhotovení. pohledávky z obchodního styku, pohledávky za zaměstnanci, IAS 39 Finanční nástroje účtování a oceňování aktiva, která mají být vyřazena prodejem nebo jinak v jediné transakci, závazky, které se k těmto aktivům přímo vztahují a které budou součástí transakce, IFRS 5 Dlouhodobá aktiva držená k prodeji a ukončované činnosti. daňové pohledávky IAS 12 Daně ze zisku 27

28 Peníze a peněžní ekvivalenty Biologická aktiva Krátkodobé NPO peněžní hotovost, šeky, ceniny, směnky, krátk. fin. investice, u nichž je riziko změny hodnoty nevýznamné, IAS 7 Výkaz peněžních toků IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování. živé zvíře nebo rostlina, biologická aktiva, zemědělská produkce v okamžiku sklizně, státní dotace pokud souvisejí se zemědělskou činností, IAS 41 zemědělství. budou zaúčtovány do jednoho roku od data rozvahy, předplacené služby pojistné, předplatné, nájemné, daně. Dlouhodobá aktiva Nehmotná aktiva Pozemky, budovy, zařízení Investice do přidružených společností Investice do nemovitostí Dlouhodobé investice identifikovatelná nepeněžní aktiva, která nemají hmotnou podstatu patenty, licence, copyrights, software, franšízy, goodwill, IAS 38 Nehmotná aktiva. zahrnuje přírodní a nerostné zdroje a majetek pořízený v rámci finančního pronájmu, majetek je vykázán v částce netto, hodnoty netto a korekce se uvádějí v příloze, nebo brutto a korekce, IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení IAS 17 Leasingy IAS 28 Investice do přidružených podniků, IAS 31 Účasti ve společných podnicích pozemky a budovy pořízené za účelem dosažení příjmů z nájemného nebo z kapitálového zhodnocení, IAS 40 Investice do nemovitostí. investice do cenných papírů akcií, podílových listů, dlouhodobé pohledávky, investice do nemovitostí nevyužívaných pro podnikání, investice do specializovaných fondů penzijní fondy, investice do nekonsolidovaných dceřiných nebo přidružených podniků Dlouhodobé pohledávky odložená daňová pohledávka Peníze Biologická aktiva jejichž použití je omezeno na předem stanovený účel. IAS 41 Zemědělství vyplývají z minulých událostí, jejich existence bude potvrzena pouze tím, že dojde nebo nedojde k jedné nebo více nejistých budoucích Podmíněná aktiva událostí, které nejsou zcela pod kontrolou společnosti, nevykazují se v rozvaze, zveřejňují se pouze v příloze. IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky, podmíněná aktiva Zdroj: Bohušová Hana, Harmonizace účetnictví a aplikace IAS/IFRS: Vybrané IAS/IFRS v podmínkách českých podniků (upraveno autorem) 28

29 6.2 Historická vývoj oceňování aktiv podle IAS/IFRS Ve většině národních úprav i mezinárodně uznávaných účetních standardů převládá model oceňování v historických cenách. Tato metoda má své výhody, jako objektivnost, doložitelnost, ale má i své nevýhody. Model je postaven na zásadě stálé kupní síly peněžní jednotky a neodráží pohyb v cenách majetku trhu. To znamená, že uživatel účetních výkazů nedostává objektivní informaci pro rozhodování. Finanční výkazy mají omezenou vypovídací schopnost z těchto důvodů: rozvaha neodráží ekonomickou hodnotu společnosti, protože aktiva jsou většinou podhodnocena, model oceňování v historických cenách je příliš zaměřen na minulost, současné a budoucí podmínky bere v úvahu jen omezeně (v případě respektování principu LCM), tento systém může vést k nadměrné distribuci zisku vlastníků. V celé historii moderního účetnictví lze vidět snahy o odstranění nedostatků modelu oceňování v historických cenách. Velká vlna snah o změnu byla patrná například v 70. letech a počátkem 80. let minulého století, kdy probíhaly velké diskuze o modelech inflačního účetnictví. To jsou modely, které berou v úvahu změny ve všeobecné cenové hladině. Jako reakce na tyto diskuze byl v roce 1981 přijat IAS 15 Informace odrážející dopady měnících se cen a v roce 1989 IAS 29 Vykazování v hyperinflačních ekonomikách. Do konce roku 2004 byl IAS 15 jediným standardem, který nemusel být dodržen společnostmi, které vykazovaly podle IAS/IFRS. Od roku 2005 je IAS 15 zrušen. Principem modelu historických cen je, že účetní výkazy odrážejí ceny, které platily v době, kdy byl majetek pořízen. Dopady měnících se cen v tomto modelu nejsou brány v úvahu, s výjimkou akceptace zásady LCM (lower of cost or market nižší z historické a tržní ceny), které se prakticky projevuje účtováním ztrát (úbytků) ze snížení hodnoty aktiv. V české terminologii tzv. tvorbou opravných položek. Výjimkou z tohoto přístupu bylo po mnoho let pouze alternativní řešení IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení, později také IAS 38 Nehmotná aktiva. Další výjimkou z tohoto modelu je oceňování finančních nástrojů ve fair value. Další odklon od modelu historických cen bylo přijetí 29

30 IAS 40 Investice do nemovitostí a IAS 41 Zemědělství, kde se ve fair value oceňují i nefinanční aktiva. Problémem je, že v úvahu o vhodných oceňovacích modelech v účetnictví je nutné přihlížet k faktorům: změnám všeobecné cenové hladině i ke změnám v cenách jednotlivého individuálního majetku. Změny cen konkrétní rozvahové položky se mohou vyvíjet naprosto nezávisle na změnách ve všeobecné cenové hladině. V průběhu druhé poloviny minulého století se v účetní teorii objevovalo množství návrhů, které se týkaly buď inflačního účetnictví, nebo účetnictví založeného na různých modelech běžných cen nebo na kombinaci obou přístupů. Jedním z těchto modelů byl například model Konstantního dolaru neboli model Cenové úrovně. Jedná se o model, který v účetnictví vyjadřuje změny v cenové hladině podobně, jako se vyjadřují kursové přepočty účetních výkazů na jinou měnu. Tato metoda přepočítává všechny nepeněžní položky aktiv a vlastního kapitálu z historické na současnou cenovou úroveň indexem všeobecné kupní síly. Dalšími návrhy byly modely, které pracují s běžnými cenami aktiv k datu rozvahy. Tyto modely byly založeny na úvaze, že vhodnějším způsobem vyjádření změn v cenách majetku, než je indexace koeficienty inflace, jsou právě běžné ceny. Teoretických modelů založených na běžných cenách se vyvinulo několik a lišily se jednak v určení nejvhodnější základny (ceny) pro přepočet, jednak v zacházení s rozdílem, který z tohoto přepočtu plyne (výsledkově, rozvahově, kombinace obou). Za běžnou cenu se v těchto modelech považovala ekonomická hodnota (fair value), čistá současná hodnota, čistá realizační hodnota nebo reprodukční cena. Oceňování reálnou hodnotou není ve srovnání s jinými oceňovacími přístupy používáno dlouho. V roce 1995 byl schválen Radou Výboru pro mezinárodní účetní standardy (IASC) standard, který obsahoval oceňování reálnou hodnotou (standard IAS 32 Finanční nástroje: zveřejňování a prezentace). [28] Aplikace standardu obsahující ocenění reálnou hodnotou byla stanovena nejpozději k 1. lednu Evropské právo řídící účetnictví, zareagovalo na tuto významnou změnu v oceňování značně opožděně. Na základě stanoviska Hospodářského a sociální výboru k používání reálné hodnoty, zveřejněného v roce 2000, a na návrh Komise v témže roce, byla na podzim roku 2001 vydána směrnice, kterou se mění všechny dosud vydané směrnice ES pro účetnictví. Směrnice z roku 2001 zavádí do prostředí evropského práva nové oceňování tj. reálnou hodnotu. V dokumentu Komise 30

31 o Účetní harmonizaci nazvaného Nová strategie, bylo učiněno zásadní rozhodnutí. V oznámení byla obsažena výzva, aby Evropská unie dbala na zachování konzistence mezi účetními směrnicemi ES a vývojem obsaženým v mezinárodních účetních standardech, zejména v rámci Mezinárodního výboru pro účetní standardy (IASC). Oceňování reálnou hodnotou se setkalo se značným odporem především u malých a středních firem. Takové oceňování je komplikované a nese s sebou nemalé finanční náklady v situaci, kdy neexistuje ověřitelná tržní hodnota, tedy neexistuje aktivní trh. Pro účetní jednotky to znamenalo časovou náročnost při stanovení reálné hodnoty nebo velké náklady na expertního znalce pro určení reálné hodnoty. V současné době Koncepční rámec nepreferuje žádnou metodu, pouze říká, že model historických cen se používá nejčastěji. Historické ceny lze kombinovat s ostatními oceňovacími bázemi. V závěrečné části Koncepčního rámce věnované oceňování je tvrzení týkající se nedostatečné vypovídací schopnosti historických cen. Základní metody oceňování v účetním systému fungují vedle sebe podle předem určených pravidel. Každý účetní systém má vypracována poměrně striktní pravidla, určující, jaká oceňovací báze může být zvolena pro danou položku s ohledem na daný časový okamžik a s přihlédnutím k transakci, která se s ní provádí. [11] 6.3 Oceňovací báze Pro přijatý způsob oceňování je důležité, zda je splněn předpoklad trvání podniku v dohledné budoucnosti. Je-li známo, že podnik v budoucnu ukončí svoji činnost, přístup k oceňování bude jiný, než v případě, že podnik bude nadále fungovat. [10] V Koncepčním rámci jsou zakotveny 4 základní výchozí oceňovací báze pro sestavení účetní závěrky: [28] a) Historická cena (pořizovací cena) představují ocenění vycházející z původních nákladů vynaložených při pořízení aktiv nebo v případě bezúplatného pořízení aktiv z odhadnuté částky, kterou by bylo třeba vynaložit v době pořízení. V případě aktiv závisí historická cena na způsobu pořízení aktiv: 31

32 Pořizovací náklady tyto náklady představuje historická cena u nakupovaných aktiv. Je to výše peněžních prostředků nebo peněžních ekvivalentů potřebných k získání aktiva a uvedení na místo a do podmínek nezbytných k jejich užívání. Výrobní náklady tyto náklady představuje historická cena u aktiv vlastní výroby. Do těchto nákladů jsou zahrnovány náklady přímo přiřaditelné (přímý materiál, přímé mzdy) a výrobní režie. IAS/IFRS označují tyto náklady jako náklady na přeměnu. b) Reprodukční cena (běžná cena) cena, která musí být zaplacena, jestliže by se stejné nebo obdobné aktivum pořizovalo k datu ocenění (cena obnovy). Uvedené ocenění odráží odhadovanou cenu oceňovaného aktiva z pozice podniku kupce, který hodlá majetek obnovit, znovu pořídit. c) Realizovatelná (vypořádací) hodnota zakládá ocenění aktiv na úrovni peněžních prostředků, které by bylo možno získat prodejem aktiv při běžném způsobu jejich pozbytí (např. prodejem). Toto ocenění odráží odhadovanou cenu oceňovaného aktiva z pozice podniku, který hodlá majetek prodat. Po odečtení nákladů přímých nákladů prodeje lze získat čistou realizovatelnou hodnou. d) Současná hodnota aktiva jsou oceněna v současné diskontované hodnotě budoucích čistých přítoků peněz, které bude aktivum dle očekávání vytvářet v běžném podnikání. Současná hodnota umožňuje vnášet do ocenění užívaného pro nejrůznější účely faktor času. Její uvedení mezi oceňovacími bázemi v Koncepčním rámci není zcela systematické. SHCF současná hodnota cash flow v obdobích t CFt očekávaná hodnota cash flow v období t k sazba kapitálových nákladů na investici t období 1 až n (roky) Pro oceňování majetku v současné hodnotě lze použít jeden z metodických postupů pro rozvrhování úroků do jednotlivých účetních období: lineární metodu, metodu efektivní úrokové míry, která je IAS/IFRS preferovaná. Podle metody efektivní úrokové míry se celková částka alokuje v návaznosti na konstantní úrokovou míru a výši 32

33 částky pohledávky na počátku každého období. Metoda alokuje úrok v čase nerovnoměrně, a to v závislosti na výši nesplaceného zůstatku (tedy tak, aby odpovídal vždy příslušné úrokové míře). Oceňování na bázi čisté současné hodnoty je vhodné použít při oceňování dlouhodobých pohledávek, dlouhodobých závazků a dlouhodobých dlužných cenných papírů, protože v takových případech je vliv času na hodnotu peněžních prostředků podstatný. e) Reálná hodnota (fair value) koncepční rámec model fair value nezahrnuje. Absence definice fair value v Koncepčním rámci je zdůvodňována zastaralostí Koncepčního rámce. I když první definice fair value byla uvedena již v roce 1982 v tehdejší verzi IAS 20 Vykazování státních dotací a zveřejnění státní podpory a Koncepční rámec byl schválen až v roce Ocenění ve fair value je využíváno v řadě standardů. Fair value je částka, za kterou by bylo možné směnit aktivum nebo vyrovnat závazek mezi informovanými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek. Toto ocenění je založeno na ocenění aktiva na aktuální tržní bázi, nejedná se však o konkrétní tržní cenu. Fair value není cenou konkrétní uskutečněné transakce, jedná se o cenu, která by mohla být sjednána mezi svobodně, bez nátlaku se rozhodujícími subjekty na trhu, motivem směnné transakce je profit obou stran. Definice nespecifikuje, zda se jedná o realizovatelnou hodnotu či běžnou cenu. Neupřednostňuje, zda má být ocenění řešeno z pohledu kupce či prodávajícího, jednotlivé standardy pak mohou tento pohled specifikovat. Při zjištění fair value je vždy preferována cena aktivního trhu (pokud takový trh existuje). Není-li k dispozici tržní cena aktivního trhu, můžeme použít alternativu: [27] cena poslední transakce nedošlo-li ke změnám, cena obdobného aktiva se zohledněním rozdílů, současná hodnota budoucích peněžních toků. Aktivní trh splňuje: položky, se kterými se na trhu obchoduje, jsou homogenní (stejnorodé), obvykle je možné kdykoliv najít kupující a prodávající ochotné uskutečnit transakci, ceny jsou veřejně dostupné. [27] 33

34 Obrázek č. 4: Klasifikace oceňovacích veličin ve vztahu k času Zdroj: Kovanicová Dana, Jak porozumět světovým, evropským, českým účetním výkazům Do první skupiny patří historické náklady, běžná vstupní cena (reprodukční cena) a běžná výstupní cena (čistá realizovatelná hodnota) a v některých případech i reálná hodnota (pokud ji lze zjistit na trhu). Tato skupina vyjadřuje stav na trhu. Historické náklady odrážejí stav trhu v minulosti, druhé dvě (možná tři) veličiny odrážejí nynější stav trhu. Ten, kdo určuje výši ocenění, vychází u těchto dvou (až tří) veličin z běžných, zjistitelných podmínek. Druhá skupina, kam je zařazena současná hodnota (ale i reálná hodnota, pokud ji nelze zjistit z trhu a kdy musí být odhadnuta), je založena na odhadu budoucích částek a dnešní ocenění se opírá o odhad budoucích užitků nebo obětí. Zařadit reálnou hodnotu není jednoduché. Pokud se běžně obchoduje s položkou, které se má touto hodnotou ocenit, pak její reálnou hodnotou je běžná tržní cena. Pro neobchodovatelnou položku lze reálnou hodnotu stanovit odkazem na aktuální tržní hodnotu jiné, obdobné položky. Pokud ani to nelze, je potřeba použít odhadu užitků/obětí, kterou daná položka přinese. [5] Model pořizovací ceny Při použití tohoto modelu se vychází z historických cen a ze zásady opatrnosti. Při oceňování majetku na bázi historických cen jsou aktiva oceňovány na úrovni vynaložených peněz nebo peněžních ekvivalentů. Je tedy zakázáno přeceňovat majetek směrem nahoru. Lze uplatnit techniku LCM, kdy je majetek oceňován v hodnotě nižší z historické ceny a tržní ceny. V případě, že tržní cena než historická, je třeba snížit hodnotu takto oceňovaného majetku, a toto snížení 34

35 zachytit výsledkově (ztráta ze snížení hodnoty) do období, ve kterém ke snížení došlo. V českém pojmosloví se v tomto případě tvoří opravné položky, avšak IAS/IFRS tyto pojmy nepoužívají. Případné zrušení tohoto snížení (dojde následně ke zvýšení tržní hodnoty) se účtuje také výsledkově, avšak pouze do výše pořizovací ceny aktiva, snížené o oprávky. [10][2] Snížení hodnoty majetku se podle IAS/IFRS (zabývá se tím IAS 36 snížení hodnoty aktiv) účtuje jako ztráta ze snížení hodnoty, zvrat této situace se účtuje jako zisk, s výjimkou zásob, kde se zachycuje jako kontra položka k dříve účtované ztrátě. V českém pojmosloví bychom řekli, že podle IAS/IFRS se tvorba opravné položky účtuje jako náklad a její zrušení jako výnos (nikoliv tedy jako snížení nákladů tak se účtuje pouze zrušení opravné položky k zásobám). [11] PC = pořizovací cena. Obrázek č. 5: Model pořizovací ceny Zdroj: Krupová Lenka, IFRS Mezinárodní standardy účetního výkaznictví Model přecenění v IAS 16 a IAS 38 Při použití modelu přecenění na reálnou hodnotu je po prvotním rozpoznání a účetním zachycení položky aktiv tato položka pravidelně přeceňována na aktuální reálnou hodnotu. Rozdíl, který vzniká při přecenění, je následně zachycen v návaznosti na postup upravený konkrétním standardem (ve většině případů kapitálově souvztažně s fondy přecenění). Model přecenění umožňuje přeceňování majetku (IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení a IAS 38 Nehmotná aktiva) směrem dolů i nahoru: zvýšení ceny majetku snížené o oprávky je při jeho přecenění zachycováno ve vlastním kapitálu rozvahově (do fondu přírůstku z přecenění), snížení ceny majetku je zachyceno výsledkově, tj. ovlivňuje výsledek hospodaření v období, ve kterém je přecenění provedeno. [11] 35

36 Obrázek č. 6: Model přecenění Zdroj: Krupová Lenka, IFRS Mezinárodní standardy účetního výkaznictví Za nehmotné aktivum považujeme identifikovatelné nepeněžní aktivum, které nemá hmotnou podstatu. Patří sem např. programy, patenty, autorská práva, filmy, seznamy zákazníků, koncese, obchodní značky apod. Mohou to být aktiva, která jsou obsažena na hmotném nosiči, pokud je nehmotná složka významnější (software pro vedení účetnictví). Významnou oblastí, kterou standard IAS 38 upravuje výdaje na reklamu, zaškolení a na výzkum a vývoj. K rozvahovému dni můžeme přecenit dle modelu historických cen nebo na reálnou hodnotu. [2] V IAS 16 jsou vymezeny jednotlivé třídy majetku: pozemky, budovy, stroje, lodě, letadla, motorové dopravní prostředky, nábytek a inventář, kancelářské zařízení. Opět můžeme přecenit na reálnou hodnotu. [2] Společnost může tento model přecenění použít pouze pro skupinu aktiv, která jsou předmětem IAS 16 nebo IAS 38. V praxi však pro oceňování pozemků, budov a zařízení jednoznačně převažuje model pořizovací ceny. Důvodem je, že v případě přecenění směrem nahoru se odpisy dlouhodobého majetku určují z přeceněné částky, tudíž společnost vykáže nižší zisk, než kdyby k přecenění nedošlo. IAS 38 navíc požaduje, aby fair value použitá pro přecenění byla zjištěna na aktivním trhu (který v případě nehmotných aktiv většinou neexistuje). Pokud se tedy v praxi společností vykazujících podle IAS/IFRS setkáváme se s tímto modelem, pak je používán opravdu zřídka a to pouze u pozemků, které se neodpisují. Frekvence přeceňování je závislá na vývoji tržních cen tak, aby se účetní ocenění významně nelišilo od aktuální výše reálné hodnoty, která odpovídá cenám na aktivním trhu. [11] 36

37 6.3.3 Model reálné hodnoty (výsledkový) IAS 39, IAS 40, IAS 41 Tento model je obsažen v IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování. Tímto modelem se oceňují tzv. finanční nástroje vykazované ve fair value a přeceňované výsledkově. Do finančních aktiv zařazujeme: Finanční aktiva přeceňována na fair value výsledkově ( FVPL) 6 : o o Finanční aktiva a deriváty určená k obchodování. Finanční aktiva a deriváty, pro které bylo účetní jednotkou využito právo přecenění na fair value při prvotním rozpoznání, tzv. fair value option. Poskytnuté úvěry a pohledávky (HTM) 7 pokud účetní jednotka předpokládá prodej těchto aktiv, je nutné je ocenit reálnou hodnotou. Investice držené do splatnosti (L&R) 8 pokud je účetní jednotka zařadí mezi finanční nástroje k obchodování, přeceníme na fair value výsledkově. Nepatří sem deriváty. Realizovatelná finanční aktiva (AFS) 9 nederivátová finanční aktiva, která jsou určen jako realizovatelná či nejsou zařazena v předchozích kapitolách. Oceňována ve fair value, přičemž dopad přecenění se projeví v rozvaze. [10] Finanční aktiva jsou při prvotním zachycení, oceněna ve fair value. V průběhu finančních nástrojů vyžadují IFRS uplatnění buď fair value nebo modelu oceňování v amortizovaných nákladech v závislosti na tom, do jakého portfolia je aktivum zařazeno. Reálnou hodnotou rozumíme kotovanou tržní hodnotu. Pokud není tato cena známa, může účetní jednotka přecenit aktivum v ceně modelového ocenění, které využívá tržní proměnné, nebo použít k ocenění existující současnou tržní transakci. Při odhadu fair value lze využít modely diskontovaných peněžních toků, opční modely, monte-carlo analýzu nebo analýzu citlivosti. [10] 6 FVPL Financial asset at fair value through profit or loss 7 HTM Held to- maturity investments 8 L&R Loans and receivables. 9 AFS Avaliable for- sale financial assets. 37

38 Standard IAS 40 Investice do nemovitostí se zabývá nemovitostmi, které jsou držené za účelem kapitálového zhodnocení nebo příjmu z nájemného. Společnost může zvolit buď tento model, nebo model pořizovací ceny. Fair value investice do nemovitostí musí vyjadřovat aktuální stav trhu k rozvahovému dni, nesmí odrážet budoucí očekávání, ani vycházet z tržních cen, které nejsou aktuální. Při stanovení fair value se vychází z cen na aktivním trhu s obdobnými nemovitostmi, ve stejné lokalitě a za stejných podmínek. Pokud neznáme ceny z aktivního trhu, můžeme využít běžných cen na aktivním trhu rozdílné povahy nebo současné hodnoty budoucích peněžních toků. [28] V rámci IAS 41 Zemědělství jsou tímto modelem oceňována tzv. biologická aktiva. Tento standard vyžaduje ocenění ve fair value již od okamžiku prvotního rozpoznání biologického aktiva. Pokud existuje aktivní trh, podnik využije tržně určené ceny nebo hodnoty. Pokud aktivní trh neexistuje, určíme fair value podle ceny transakce, která proběhla naposled, podle tržní ceny podobných aktiv s úpravou odrážející rozdíly nebo cena stanovená podle sektorových měřítek. Účetní jednotka může využít současnou hodnotu očekávaných budoucích čistých peněžních toků. Standard preferuje důsledné zachycování rozdílů z přecenění výsledkovým způsobem, tj. ovlivňuje VH v období, ve kterém je přecenění provedeno. [10][2] Obrázek č. 7: Model reálné hodnoty (výsledkový) Zdroj: Krupová Lenka, IFRS Mezinárodní standardy účetního výkaznictví 38

39 6.3.4 Model reálné hodnoty (rozvahový) Tento model se používá pro oceňování finančních aktiv vhodných k prodeji v rámci IAS 39 Finanční nástroje: účtování a oceňování. Změny ve fair value jak směrem nahoru, tak dolů, se účtují rozvahově do vlastního kapitálu. Mezi tyto finanční nástroje patří realizovatelná finanční aktiva AFS. Investice držené do splatnosti lze zařadit do portfolia ASF a pohledávky lze také přecenit na fair value rozvahově. [16] Obrázek č. 8: Model reálné hodnoty (rozvahový) Zdroj: Krupová Lenka, IFRS Mezinárodní standardy účetního výkaznictví 6.4 Ocenění aktiv v různých časových momentech Všechny modely ocenění rozlišují: Prvotní ocenění aktiv naprostá většina aktiv se při prvotním uznání oceňuje na bázi historických nákladů, tj. v případě aktiv ve výši pořizovacích (resp. výrobních) nákladů. Některé specifické transakce a události vyžadují opustit při prvotním uznání aktiva zásadu historických nákladů a zvolit ocenění některou z běžných hodnot (reálnou, popř. současnou hodnotou), odpovídající době vzniku aktiva. [5] 39

40 Obrázek č. 9: Výchozí a následné ocenění Zdroj: Krištofík Peter, Šuranová Zuzana, Saunová Darina, Finančné účtovníctvo a riadenie s aplikáciou IAS/IFRS (upraveno autorem) Následné ocenění, které vyplývá z potřeby přiřadit vykazované položce takovou hodnotu, která by co nejlépe vyjádřila, jaký ekonomický prospěch lze z aktiva v minulosti nabytého získat v budoucnosti. V účetních výkazech stále ještě převažuje ocenění na bázi historických nákladů a to proto, že poskytují informace vyznačující se vysokým stupněm spolehlivosti a hodnověrnosti. Ovšem toto ocenění není vhodné např. pro obchodní pohledávky, dlužné směnky nebo závazky u titulu záruk. Při ocenění na bázi historických nákladů se transakce účtují a jejich souhrny vykazují v kupní síle příslušející době, kdy se transakce uskutečnily. Za předpokladu, že kupní síla peněz kolísá, jsou aktiva, závazky, vlastní kapitál i náklady a výnosy vykázány v různé kupní síle, a v současnosti nevypovídají věrohodně o budoucím ekonomickém prospěchu. Tyto prvky rozvahy a výsledovky jsou vnitřně nestejnorodé a z hlediska času věcně nesrovnatelné. [1] Model přecenění na reálnou hodnotu je definován ve standardu: IAS 2 Zásoby, IAS 18 Výnosy, IAS 16 Pozemky, budovy a zařízení, IAS 17 Leasingy, IAS 38 Nehmotná aktiva, IFRS 5 Dlouhodobá aktiva držená k prodeji a ukončované činnosti. Novelizované i nově vydávané účetní standardy stále častěji preferují ocenění reálnou hodnotou před historickými náklady, např. cenné papíry určené k obchodování na burze nebo k prodeji, deriváty. 40

41 Pokud standard požaduje použít pro ocenění určité položky jedinou, jím určenou oceňovací základnu, použije podnik tuto oceňovací základnu. V případě, kdy standard umožňuje volbu z více jím určených oceňovacích základen, vybere podnik tu nejvhodnější, a tu pak stále používá. Aby uživatel mohl správně rozpoznat, o čem určitá položka výkazu vypovídá, musí podnik zveřejnit, jakých oceňovacích základen použil pro ohodnocení vykázaných aktiv. [1] Obrázek č. 10: Následné ocenění majetku Zdroj: Krištofík Peter, Šuranová Zuzana, Saunová Darina, Finančné účtovníctvo a riadenie s aplikáciou IAS/IFRS (upraveno autorem) Přecenění dlouhodobých hmotných aktiv: některé položky pozemků, budov a zařízení procházejí významnými a nestálými změnami tržní hodnoty. To vede k tomu, že tato aktiva nejsou vykázána v ocenění odpovídajícím jejich očekávanému ekonomického prospěchu. Pokud budeme předpokládat růst tržní ceny, v tomto případě jsou zmíněné položky aktiv v rozvaze stále více podhodnoceny s přibývajícími roky od jejich pořízení. Budovy a zařízení jsou odpisovány ze základny, kterou jsou historické náklady, i když náklady na jejich obnovu v důsledku růstu cen jsou výrazně vyšší než náklady na jejich pořízení. Podnik neodepíše částku potřebnou na obnovu, ale pouze částku v minulosti vydanou na pořízení aktiva. IAS/IFRS připouštějí, aby se ocenění těchto aktiv zvýšilo, a to tak, aby se k rozvahovému dni významně nelišilo od reálné hodnoty určené k témuž datu. Četnost přecenění závisí na pohybech tržních cen. Přebytek z přecenění v důsledku růstu tržních cen je klasickým příkladem výnosu typu přínos (gain), který neprochází výsledovkou, ale ovlivňuje přímo vlastní kapitál, jímž je tento přebytek 41

42 zajištěn. Případné snížení hodnoty aktiva z titulu dalšího přecenění sníží ve vlastním kapitálu dříve vykázaný výnos. [1] Tabulka č. 4: Základní modely oceňování aktiv a závazků klasifikované z hlediska toku času Ocenění Prvotní (výchozí) ocenění Následné úpravy ocenění (opakovaně při ročním vykázání) U aktiv: každoroční test na případné snížení hodnoty Příklady ocenění (dle české legislativy) Model historických nákladů Historické náklady (a) snížení o kumulované oprávky (odpisovaný majetek) (b) snížení o kumulované OP (c) snížení na čistou realiz. hodnotu (u zásob) DHM a DNM, pohledávky, zásoby, aj. Model současné hodnoty (SH) Historické náklady přepočtené na SH Aktuální současná hodnota snížení o opravnou položku Neužívá se Model reálné hodnoty Historické náklady Aktuální reálná hodnota snížení o opravnou položku? (f) Cenné papíry určené k obchodování, deriváty, aj. Model ekvivalence Historické náklady Podíl na čistých aktivech jiného podniku snížení o opravnou položku Podíl s podstatným a rozhodujícím vlivem (d) Model umořované hodnoty Historické náklady (c) umořování podílu mezi PC a NH (+-) a snížení o případné splátky snížení o opravnou položku Některé typy dluhopisů držených do splatnosti Zdroj: Kovanicová Dana, Jak porozumět světovým, evropským, českým účetním výkazům Model historických nákladů: toto ocenění se snižuje jednak o trvalé snížení hodnoty (bod a) a jednak o přechodné snížení hodnoty (bod b). Zvláštní režim mají zásoby, kde se aplikuje ocenění na bázi čisté reálné hodnoty (bod c), je-li tato hodnota nižší než historické náklady. Model ocenění ekvivalencí čili protihodnotu: tento model ocenění prezentuje postup, při němž je investice původně zachycena v historických nákladech a poté každoročně upravována o následné změny investora podílu na čistých aktivech podniku, do něhož investoval. 42

43 Model umořované hodnoty je podle IAS/IFRS vhodný pro ocenění některých finančních aktiv a finančních závazků, např. dlouhodobých cenných papírů. Je zde následující postup: částka, kterou jsou finanční aktiva prvotně oceněny, se zvyšuje o umořování diskontu (je-li počáteční ocenění nižší než hodnota při splatnosti), nebo se snižuje o umořování prémie (je-li tomu naopak). Dále se výchozí ocenění snižuje jednak o splátky jistiny, jednak o částku, o kterou poklesne hodnota finančních aktiv (buď přímo nebo prostřednictvím opravných položek) kvůli snížení jejich hodnoty či kvůli jejich nedobytnosti. Model reálné hodnoty otazník u případného snížení tohoto ocenění prostřednictvím opravných položek (bod f) má naznačit, že tento problém není dosud uspokojivě teoreticky vyřešen. Na tom nic nemění skutečnost, že ani IAS/IFRS, ani české předpisy takový případ výslovně nevylučují. Pohledem na tuto tabulku by se mohlo zdát, že problém ocenění je vyřešen, že oceňovací pravidla jsou vždy stanovena a stačí se jimi jen řídit. Avšak není tomu tak. V oblasti oceňování zůstává řada nevyřešených otázek: [5] zda vést účetnictví i nadále podle principu oceňování v historických nákladech, včetně početných výjimek a modifikací, které se postupem času u jednotlivých položek aktiv uplatňují, v jakém rozsahu se lze od principu oceňování v historických nákladech odchýlit, zda a jakým způsobem brát v účetnictví v úvahu změny kupní síly peněz, zda a v jakém rozsahu (u kterých z položek aktiv) by bylo správnější uplatnit oceňování na bázi současné, odúročené hodnoty očekávaných peněžních toků, popř. na bázi fair value, zda by nebylo správnější princip oceňování na bázi historických nákladů opustit a účetní systémy a účetní výkazy založit na oceňování podle jiného principu, např. oceňovat aktiva nepeněžní povahy na bázi některých typů běžných hodnot (běžných reprodukčních cen, čistých realizovatelných hodnot apod.), jak uspořádat účetnictví, aby se v něm souběžně vyjádřil jak vliv změn cen u konkrétních položek aktiv podniku, tak i vliv změn v kupní síle používané peněžní jednotky. [1] 43

44 7. RYBNÍKÁŘSTVÍ POHOŘELICE a.s. 7.1 Představení firmy Rybníkářství Pohořelice a.s. hospodaří od na majetku získaném privatizací bývalého Státního rybářství Pohořelice s. p. Akciová společnost hospodaří na 1690 ha rybníků, z toho 1339 ha je vlastních a 351 ha pronajatých. Rybníky jsou v působnosti 11 pověřených obcí na Břeclavsku, Znojemsku, Vyškovsku, Brněnsku a Blanensku. Organizačně je společnost členěna na výrobní střediska Pohořelice Velký Dvůr, Hlohovec a Jaroslavicích. Dalším střediskem je zpracovna ryb na Mušově. Jako páté středisko je středisko správní v Pohořelicích. Rybníkářství a.s. jsou dodavateli jak obchodních sítí, tak i velkoodběratelů, kteří dále ryby distribuují. Zhruba 40 % produkce je exportováno do zahraničí. Největším odběratelem je Slovenská republika, dále Rakousko, Maďarsko, Itálie, Francie, Německo. Ryby jdou i do Belgie, Anglie a Polska aj. Rybníkářství Pohořelice a.s. kromě hlavní činnosti - chovu ryb zajišťuje celou řadu dalších činností, (přímo i nepřímo) souvisejících s rybářskou výrobou, rybářstvím a rybnikářstvím vůbec: rybářské práce a služby související s chovem ryb včetně zúrodňování rybničních ploch, zpracování návrhů zarybňovacích plánů a výpočet krmných dávek, odsávání bahnitých nánosů ze dna rybníků a toků plovoucím sacím bagrem, poradenská a konzultační činnost v rybářství, chovu ryb a ochraně vod, silniční nákladní doprava, účetní poradenství, zpracování ryb - rybí výrobky a produkty, exkurze na jarní a podzimní výlovy rybníků s odborným výkladem (možnost zajištění pohoštění i ubytování). Chráněné označení původu Pohořelický kapr bylo uděleno, kaprům produkovaným firmou Rybníkářství Pohořelice a.s., na základě rozhodnutí Evropské komise dne [21] 44