GENEZE I. PŮVOD SVĚTA A LIDSTVA 1. STVOŘENÍ A PÁD. oblohu nebe. Byl večer a bylo jitro: druhý den. 9 Bůh řekl: Ať se vody, jež jsou pod

Transkript

1 GENEZE I. PŮVOD SVĚTA A LIDSTVA 1. STVOŘENÍ A PÁD Job Žl 8;104 Př Jan Kol Žid Kor 4 6 Jan Př 8 28 První vyprávění o stvoření a. 1 1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi b. 2 Země byla pustá a prázdná c, tma halila propast, Boží vítr vířil d nad vodami. 3 Bůh řekl: Budiž světlo, a bylo světlo. 4 Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy e. 5 Bůh nazval světlo den a tmu noc. Byl večer a bylo jitro: první den. 6 Bůh řekl: Ať je obloha f uprostřed vod a odděluje jedny vody od druhých, a stalo se tak. 7 Bůh udělal g oblohu od- dělující vody, jež jsou pod oblohou, od vod, jež jsou nad oblohou, 8 a Bůh nazval oblohu nebe. Byl večer a bylo jitro: druhý den. 9 Bůh řekl: Ať se vody, jež jsou pod oblohou, slijí v jedinou spoustu h a ať se ukáže souš, a stalo se tak. 10 Bůh nazval souš zemí a onu spoustu vod mořem, a Bůh viděl, že je to dobré. 11 Bůh řekl: Ať se země zazelená zelení, bylinami nesoucími semena a ovocnými stromy dávajícími na zemi podle svých druhů plody se semeny, a stalo se tak. 12 Země vydala zeleň: byliny nesoucí semena podle svých druhů a stromy dávající podle svých druhů plody se sea) [1 1] Toto vyprávění, jež se připisuje kněžskému prameni, je abstraktnější a má v sobě větší dávku teologie než vyprávění následující, 2 4 b 25: snaží se podat logické a vyčerpávající roztřídění veškerého stvořeného jsoucna, a to v rámci jednoho týdne, jejž zakončuje sobotní odpočinek. Jsoucna nabývají existence na Boží zavolání podle své vzrůstající vznešenosti až k člověku, jenž je obrazem Božím a králem tvorstva. Text užívá vědění, které je dosud v plenkách. Usilovná snaha o nastolení shody mezi tímto obrazem a moderní vědou je zbytečná; pod formou, která nese znaky své doby, je tu však třeba vyčíst zjevené poučení, jež má trvalou hodnotu: poučení o jediném, transcendentním Bohu, jenž je dříve než svět, o Stvořiteli. b) [1 1] Překládá se také: Na počátku, když Bůh stvořil nebe a zemi, byla země... Obojí překlad je gramaticky přípustný; ten, jehož se držíme spolu se všemi starými verzemi, lépe respektuje soudržnost textu. Vyprávění začíná teprve veršem 2; v. 1 je nadpis, jehož protějškem je závěr v 2 4 a. Nebe a země jsou uspořádaný vesmír, výsledek stvoření. Stvoření je vyjádřeno slovesem bara, jež je vyhrazeno pro stvořitelskou činnost Boha, odlišnou od tvořivé činnosti člověka. Není na místě vnášet sem metafyzický pojem stvoření ex nihilo, ten bude formulován teprve v 2 Mak Text však vypovídá, že svět měl začátek: stvoření není bezčasový mýtus, je začleněno do dějin a je jejich absolutním počátkem. c) [1 2] V hebrejštině: tóhú a bóhú, poušť a prázdnota ; to jsou podobně jako tma nad propastí, vítr a vody obrazy, které svým negativním charakterem připravují pojem stvoření z ničeho. d) [1 2] Nejde zde o Božího Ducha a o jeho úlohu při stvoření. Stvoření bude dílem Božího slova (řekl), vv. 3n, nebo jeho konání (udělal), vv. 7, 16, 25, 26. Tento výklad a také obrat vítr vířil zařadili autoři do Jeruzalémské bible při její poslední revizi; ve starším vydání zněla pasáž: duch Boží se vznášel nad vodami a byla k ní připojena pozn.: jako pták, jenž létá nad hnízdem, v němž jsou jeho mláďata, Dt Kromě toho se v předchozí pozn. neuváděl mezi obrazy negativního charakteru vítr. e) [1 4] Světlo je Boží stvoření, tma nikoli: tma je negace. Stvoření světla se uvádí na prvním místě, protože střídání dní a nocí bude rámcem, v němž se bude odehrávat stvořitelské dílo. f) [1 6] Zdánlivá klenba nebe byla podle starých Semitů něco jako pevná kopule, která zadržovala horní vody: jejími otvory se budou řinout vody potopy, g) [1 7] Ke stvoření slovem, Bůh říká, se pojí stvoření úkonem, Bůh dělá oblohu, nebeská tělesa, v. 16, pozemské živočichy, v. 25, člověka, v. 26. Kněžský autor takto zapojuje do svého duchovnějšího pojetí stvoření starou tradici, paralelní s tradicí druhého vyprávění, 2 4 b 25, v němž Bůh dělá nebe a zemi, člověka i zvířata. h) [1 9] v jedinou spoustu řec.; na jediné místo hebr. 1

2 1 13 GENEZE Bar Jer Iz Sir 43 6, 7 Žl Job meny, a Bůh viděl, že je to dobré. 13 Byl večer a bylo jitro: třetí den. 14 Bůh řekl: Ať jsou svítilny na ne- beské obloze, aby oddělovaly den a noc: ať slouží jako znamení jak pro svátky, tak pro dny i roky; 15 ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, a stalo se tak. 16 Bůh udělal dvě hlavní svítilny i : velkou svítilnu jako vládkyni dne a malou svítilnu jako vládkyni noci a hvězdy. 17 Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby osvětlovaly zemi, 18 aby vládly dnu a noci, aby oddělovaly světlo a tmu, a Bůh viděl, že je to dobré. 19 Byl večer a bylo jitro: čtvrtý den. 20 Bůh řekl: Ať se vody zahemží hem- i) [1 16] Jejich názvy jsou úmyslně vynechány: Slunce a Měsíc zbožštěné všemi sousedními národy jsou zde prostými svítilnami, které osvěcují zemi a vymezují kalendář. j) [1 24] Dosl. co se plazí (nebo se hýbá, v. 21): hady, ještěrky, ale také hmyz a drobné zvířectvo. k) [1 26] Toto množné číslo může znamenat rokování Boha s jeho nebeským dvorem (s anděly, srv. 3 5, 22): takto chápal text řecký překlad Žl 8 6 (jejž následovala Vulg.) převzatý do Žid 2 7. Nebo toto množné číslo vyjadřuje velebnost a vnitřní bohatství Boha, jehož obecné jméno má v hebrejštině tvar plurálu, Elohim. Zde má původ výklad církevních Otců, kteří v tom viděli náznak tajemství Trojice. l) [1 26] Hromadné jméno, proto dále stojí plurál: oni ať vládnou. m) [1 26] Aby se podobal oslabuje, jak se zdá, význam obrazu tím, že vylučuje rovnost. žením živých tvorů a ať ptáci létají nad zemí blízko nebeské oblohy, a stalo se tak. 21 Bůh stvořil velké mořské hady a všechny živé tvory, kteří se hýbají a kteří se hemží ve vodách podle jejich druhu, a všechny opeřence podle jejich druhu, a Bůh viděl, že je to dobré. 22 Bůh jim požehnal a řekl: Buďte plodní, rozmnožujte se, zaplňte mořské vody a ptáci ať se rozmnožují na zemi. 23 Byl večer a bylo jitro: pátý den. 24 Bůh řekl: Ať země vydá živé tvory podle jejich druhu: dobytek, drobné živočichy j, divoká zvířata podle jejich druhu, a stalo se tak. 25 Bůh udělal divoká zvířata podle jejich druhu, dobytek podle jeho druhu i všechny drobné živočichy lezoucí po zemi podle jejich druhu, a Bůh viděl, že je to dobré. 26 Bůh řekl: Učiňme k člověka l ke své- 5 1, 3;9 6 mu obrazu, aby se nám podobal m, a oni ať vládnou mořským rybám, nebeským ptákům, dobytku, všem divokým zvířatům n a všem drobným živočichům, kteří se plazí po zemi. Žl Sir Mdr Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, 1Kor 11 7 k Božímu obrazu jej stvořil, Kol 3 10 stvořil jej jako muže a ženu. Ef 4 24 Mt 19 4p Žl Sir Mdr 9 2; 10 2 Jak Bůh jim požehnal a řekl jim: Buďte Gn 8 17; 9 1 plodní, rozmnožujte se, naplňte zemi a podrobte si ji; vládněte mořským rybám, nebeským ptákům a všem živým tvorům, kteří se pohybují po zemi. 29 Bůh řekl: Dávám vám všechny byliny nesoucí semena na veškerém povrchu země a všechny stromy, jež mají plody nesoucí semena; to bude vaše potrava. 30 Všem divokým zvířatům, všem Žl n nebeským ptákům, všemu, co se plazí po zemi a co má v sobě život, dávám za po- Žl Kaz 3 11;7 29 travu všechnu zeleň rostlin o, a stalo se Sir tak. 31 Bůh viděl vše, co učinil, a bylo to 1Tim 4 4 velmi dobré. Byl večer a bylo jitro: šestý den. 2 1 Tak byly dokončeny nebe i země se Ex všemi svými zástupy. 2 Sedmého dne Ex 20 11; skončil Bůh dílo, které učinil, a sedmého dne odpočinul po všem díle, které učinil. 3 Bůh požehnal sedmému dni a posvětil a Konkrétní výraz obraz v sobě zahrnuje fyzickou podobnost, jaká je mezi Adamem a jeho synem, 5 3. Tento vztah k Bohu odděluje člověka od zvířat. Navíc předpokládá všeobecnou podobnost přirozenosti, to je rozum, vůli, moc: člověk je osoba. Zmíněný vztah připravuje vyšší zjevení: účast na Boží přirozenosti prostřednictvím milosti. n) [1 26] všem divokým zvířatům syr.; celé zemi hebr. o) [1 30] Obraz zlatého věku, kdy lidé i zvířata žijí v míru a živí se rostlinami. 9 3 značí začátek nového věku. a) [2 3] Sobota (šabbat) je Božím ustanovením: sám Bůh toho dne odpočíval (šabat). Text zde nicméně výraz šabbat neuvádí, protože podle kněžského autora bude sobota uložena teprve na Sinaji, kde se stane znamením smlouvy, Ex Ale hned při stvoření dal Bůh pří n Žid 4 4 2

3 GENEZE 2 17 Jer 10 11n Kaz 3 20n; 12 7 Žl n Job 34 14n; Kor jej, neboť v něm odpočinul po veškerém díle stvoření. 4a Takové byly dějiny b nebe a země při stvoření. Zkouška svobody. Ráj c. 4b V době, kdy Bůh Jahve udělal zemi a nebe, 5 nebyl na zemi ještě žádný polní keř a žádná polní bylina dosud nevypučela, neboť Bůh Jahve nedal padat dešti na zemi a nebyl ještě člověk, jenž by obdělával půdu. 6 Nicméně ze země prýštil proud a zavlažoval celý povrch země. 7 Tu Bůh Jahve utvořil z hlíny země d člověka, vdechl do jeho nozder dech života a člověk se stal živou bytostí e. 8 Bůh Jahve vysadil zahradu na východě v Edenu f a postavil do ní člověka, kterého utvořil. 9 Bůh Jahve učinil, že ze země vyrostly všemožné druhy klad, jejž bude člověk muset napodobovat, Ex 20 11; b) [2 4a] V hebrejštině toledot, ve vlastním slova smyslu potomstvo, potom i dějiny praotce a jeho potomků, srv.6 9; 25 19; Tím, že se užívá tento výraz, je stvoření odmytizováno, je počátkem dějin, není již jako v Sumeru a v Egyptě sérií božských zplození. c) [2 4b] Úsek 2 4 b 3 24 náleží jahvistickému prameni. Není to, jak se často říká, druhé vyprávění o stvoření, po němž následuje vyprávění o pádu. Jsou to dvě kombinovaná vyprávění, která čerpají z různých tradic: z vyprávění o stvoření člověka, odlišného od stvoření světa, které je úplné teprve po stvoření ženy, když se objeví první lidská dvojice, 2 4 b 8, 18 24; a z vyprávění o ztraceném ráji, o pádu a trestu, které začíná v a pokračuje v d) [2 7] Člověk, adam, pochází od země (=hlína), adamah, srv Toto kolektivní jméno se stane vlastním jménem první lidské bytosti, Adama, srv. 4 25; 5 1, 3. e) [2 7] Je to slovo nefeš, jež označuje bytost oživovanou dechem života (který se projevuje také duchem, ruach, 6 17+; Iz 11 2+), srv. Žl f) [2 8] Zahrada se v řecké verzi a potom v celé další tradici překládá slovem ráj. Eden je zeměpisný název, jenž se vymyká jakékoli lokalizaci a mohl původně znamenat step. Ale Izraelité vykládali toto slovo podle hebrejštiny jako rozkoš, kořen dn. Rozlišení mezi Edenem a zahradou, vyjádřené zde a ve v. 10, je později setřeno: mluví se o zahradě Edenu, v. 15; 3 23, 24. V Ez a 31 9 je Eden zahrada Boží a v Iz 51 3 je Eden, Jahvova zahrada, protikladem pouště a stepi. stromů svůdných na pohled a dobrých na jídlo, pak strom života g uprostřed Př 3 18 zahrady a strom poznání dobra a zla. Zj 2 7; Z Edenu vytékala řeka, aby zavlažovala Ez 47 + zahradu, pak se dělila a tvořila čtyři ramena h : 11 První se nazývá Píšon: oblévá Zj Jan 4+ celou zemi Chavílu, kde je zlato; 12 zlato této země je čisté a nachází se tam i bdelium i a kámen karneol. 13 Druhá řeka se nazývá Gíchon; oblévá celou zemi Kúš. 14 Třetí řeka se nazývá Tigris; teče na východ od Aššúru. Čtvrtá řeka je Eufrat. 15 Bůh Jahve vzal člověka a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil. 16 A Bůh Jahve dal člověku tento příkaz: Smíš jíst ze všech stromů v zahradě. 17 Ale ze stromu poznání dobra a zla j nebudeš jíst, neboť v den, kdy z něho pojíš, Řím 6 23 propadneš smrti k. g) [2 9] Symbol nesmrtelnosti, srv O stromě poznání dobra a zla srv. v h) [2 10] Verše jsou vsuvka, ale do textu ji vložil pravděpodobně sám Jahvista, jenž užil starých pojmů o utváření země. Nemá v úmyslu lokalizovat zahradu Edenu, nýbrž ukázat, že velké řeky, jež jsou životními tepnami čtyř krajů světa, pramení v ráji. Není nic divného na tom, že tento geografický popis je neurčitý. Tigris a Eufrat jsou dobře známé a pramení v Arménských horách. Ale Píšon a Gíchon známé nejsou. Chavíla je podle Gn kraj v Arábii a Kúš jinde označuje Etiopii. Avšak není jisté, zda se zde tato jména mají brát ve svém obvyklém smyslu. i) [2 12] Vonná klovatina. j) [2 17] Toto poznání je výsada, kterou si vyhrazuje Bůh a které se člověk neoprávněně zmocní hříchem, 3 5, 22. Není to tedy vševědoucnost, tu padlý člověk nemá, ani mravní rozlišování, to měl už člověk nevinný a Bůh je svému rozumnému tvoru nemůže odpírat. Je to schopnost sám rozhodovat, co je dobré a co zlé, a jednat podle toho, znamená to, že se člověk domáhá mravní autonomie a tím popírá svůj stav tvora, Iz Prvotní hřích byl útok na Boží svrchovanost, proviněním tu byla pýcha. Konkrétně se tato vzpoura projevila přestoupením Božího příkazu a byla znázorněna obrazem zakázaného ovoce. k) [2 17] Téhož výrazu se užívá v zákonech a ortelech, které počítají s trestem smrti. Požití ovoce nemá přivodit smrt okamžitou: Adam a Eva je přežijí a odsouzení z mluví o smrti pouze jako o konci bědného života. Hřích, symbolizovaný snězením ovoce, zasluhuje smrt: více už text neříká, srv

4 2 18 GENEZE Kaz Kor Tim 2 13 Mt 19 5p Ef Kor 6 16 Mdr 2 24 Jan Bůh Jahve řekl: Není dobré, aby byl člověk sám. Musím mu udělat pomocnici, která by se k němu hodila l. 19 Bůh Jahve utvořil ze země rovněž všechna divoká zvířata a všechny nebeské ptáky a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je pojmenuje: každý z nich měl nést jméno, jaké mu dá člověk. 20 Člověk dal jména veškerému dobytku, nebeským ptákům, všem divokým zvířatům, ale pomocnici pro člověka, jež by se k němu hodila, nenašel. 21 Tu Bůh Jahve seslal na člověka mrákotu a on usnul. Vzal jedno z jeho žeber a jeho místo vyplnil masem m. 22 Pak z žebra, jež vzal z člověka, vytvořil Bůh Jahve ženu n a přivedl ji člověku. 23 Tu člověk zvolal: Tentokrát je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat»žena«o, ona totiž byla vzata z muže! 24 Proto muž opouští svého otce a svou matku a přiklání se ke své ženě a stávají se jediným tělem. 25 A oba byli nazí, člověk i jeho žena, a jeden před druhým se nestyděli. Pád. 3 1 Had a byl nejlstivější ze všech polních živočichů, které udělal Bůh l) [2 18] Vyprávění o stvoření ženy, vv , pochází podle všeho ze samostatné tradice: ve v. 16 označuje výraz člověk muže i ženu, stejně jako v 3 24; a 3 1 3, jež jsou pokračováním 2 17, předpokládají, že byl příkaz dán muži i ženě. m) [2 21] Tělo (basar) je nejprveu zvířete nebo u člověka maso, svaly, ; Ex 4 7, Job 2 5. Je to také celé tělo, Nm 8 7; 1 Král 2 27; 2 Král 6 30, a tedy rodinné pouto, 2 23; 29 14; 37 27; ba dokonce lidstvo nebo soubor živých bytostí ( veškeré tělo, 6 17, 19; Žl ; Iz ). Duše, 2 7+; Žl 6 5+, nebo duch, 6 17, tělo oživují, aniž k němu něco přidávají, a tak působí, že žije. Často však výraz tělo podtrhuje to, co je v člověku křehké a pomíjivé, 6 3; Žl 56 5; Iz 40 6; Jer 17 5; a pozvolna se tak dospěje k postřehnutí určitého protikladu mezi oběma stránkami živého člověka, Žl 78 39; Kaz 12 7; Iz 31 3; srv. také Mdr 8 19; Hebrejština nemá výraz, jenž by vyjadřoval pojem těla v našem smyslu: NZ zaplní tuto mezeru Jahve. Řekl ženě: Tak tedy Bůh Zj 12 9; 20 2 Řím řekl:»nebudete jíst ze všech stromů v zahradě?«2 Žena hadovi odpověděla: Smíme jíst ovoce ze stromů v zahradě. 3 Ale o ovoci stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl:»nebudete z něho jíst, nedotknete se ho pod trestem smrti.«4 Had na to ženě odvětil: To vůbec ne! Nezemřete! 5 Ovšem Bůh ví, že v den, kdy z něho pojíte, se vám otevřou oči Iz ; 3 22 a budete jako bohové, kteří znají dobro a zlo. 6 Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu a lákavý na pohled a že ten strom je žádoucí k získání soudnosti. Vzala jeho ovoce a pojedla. Dala z něho i svému muži, jenž byl s ní, a on pojedl. 7 Tu se jim oběma otevřely oči a oni poznali, že jsou nazí b ; sešili fíkové listy a udělali si z nich suknice. 8 Uslyšeli krok Boha Jahva, jenž se pro- 1Král cházel v zahradě v denním vánku, a člověk i jeho žena se skryli před Bohem Jahvem mezi stromy zahrady. 9 Bůh Jahve zavolal na člověka a řekl: Kde jsi? 10 Slyšel jsem tvůj krok v zahradě, odpověděl člověk; bál jsem se, protože jsem nahý, a schoval jsem se. 11 A kdo ti pověděl, že jsi nahý? pokračoval. Ty jsi tedy jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst! 12 Člověk odpověděl: To žena, tím, že bude razit sóma vedle sarx, srv. Řím 7 5+; n) [2 22] Obrazné vyjádření vztahu, jenž pojí muže a ženu, v. 23, a jenž je spojuje v manželství, v. 24. o) [2 23] Hebrejština obsahuje slovní hříčku mezi výrazy išša, žena a iš, muž. Nepokoušíme se převést tuto slovní hříčku do češtiny v textu, ale poznamenáváme, že z hlediska významu výpovědi by šlo vhodně postavit jako protějšek výrazu člověk novotvar člověčice. Vystihovalo by to smysl výroku Písma: rozdíl mezi mužem a ženou je pouze v pohlaví, jinak jsou ve všem totožní a vzájemně si tedy rovní. a) [3 1] Had zde slouží jako maska pro bytost Bohu nepřátelskou a pro nepřítele člověka, kniha Moudrosti, potom NZ a celá křesťanská tradice v ní rozpoznávaly Protivníka, ďábla, srv. Job b) [3 7] Probuzení žádostivosti je prvním projevem nepořádku, jejž způsobil hřích v harmonii stvoření. 4

5 GENEZE Kor 11 3 Iz Zj Zj Řím 8 20 kterou jsi mi dal za družku, mi dala z toho stromu a já jsem jedl! 13 Bůh Jahve řekl ženě: Co jsi to udělala? a žena odpověděla: To had mě svedl a já jsem jedla. 14 Tu Bůh Jahve řekl hadovi: Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi vším dobytkem a všemi divokými zvířaty. Budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. 15 Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi tvé a její potomstvo. Ono ti rozdrtí hlavu a ty je zasáhneš do paty c. 16 Ženě řekl d : Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, v bolestech budeš rodit syny. Tvá žádostivost tě bude pudit k tvému muži a on bude nad tebou vládnout. 17 Muži řekl: Protože jsi poslechl hlasu své ženy a pojedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst, buď zlořečena kvůli tobě země! Oz 4 3+ Jen s námahou z ní budeš dobývat ob- Iz živu po všechny dny svého života. 18 Bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní trávu. 19 V potu tváře Job Žl 90 3; Kaz 3 20; 12 7 budeš jíst svůj chléb, 2 7 dokud se nenavrátíš do země, protože z ní jsi byl vzat. Neboť prach jsi a v prach se obrátíš *. 20 Člověk nazval svou ženu Eva, protože byla matkou všech živých e. 21 Bůh Řím 5 12 Jahve udělal člověkovi a jeho ženě kožené suknice a oblékl je do nich. 22 Pak řekl Bůh Jahve: Hle, člověk se teď stal jakoby jedním z nás, zná totiž dobro a zlo f. Jen aby nyní nevztáhl ruku a neutrhl též ovoce ze stromu života, nepojedl z něho, a tak nebyl živ navěky g! 23 A Bůh Jahve ho vyhnal ze zahrady Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. 24 Vyhostil člověka a postavil před zahradu Eden cherubíny h a plamen blýskavého meče, Zj 22 1n, 14 aby střežili cestu ke stromu života. c) [3 15] Hebrejský text ohlašující nepřátelství mezi pokolením hada a pokolením ženy klade tedy člověka do protikladu vůči ďáblovi a jeho čeládce a naznačuje konečné vítězství člověka: je to první zásvit spásy, protoevangelium. Řecký překlad tím, že začíná poslední větu mužským zájmenem, připisuje toto vítězství nikoli potomstvu ženy obecně, ale jednomu ze synů ženy; je to počátek mesiášského výkladu, jenž pak bude jasně formulován u řady Otců. Spolu s Mesiášem je zde zahrnuta i jeho Matka a mariologický výklad latinského překladu ipsa conteret (ona potře) se v církvi stal tradičním. d) [3 16] Odsouzení postihuje viníky v činnostech, jež pro ně jsou podstatné. Ženu jako matku a manželku, muže jako pracovníka. Text nemá znamenat, že bez hříchu by žena byla rodila bez bolesti a že muž by nebyl pracoval v potu tváře. To by se pak muselo z v. 14 vyvozovat, že hadi měli před hříchem tlapky. Hřích převrací Bohem předepsaný řád: místo aby byla rovnocennou družkou muže, , stane se žena jeho svůdkyní a muž si ji podmaní, aby s ní měl syny; místo aby byl Božím zahradníkem v Edenu, bude muž bojovat s půdou, jež se stala nepřátelskou. Ale velikým potrestáním bude ztráta důvěrnosti s Bohem, v. 23. Jsou to tresty dědičné. Aby se pak vyvodilo učení o dědičné vině, bude třeba počkat, až svatý Pavel vedle sebe postaví solidaritu všech v Kristu Spasiteli a solidaritu všech v Adamu hříšníkovi, Řím 5. *) [3 19] Poslední větu ponecháváme v tradičním, liturgií posvěceném znění. Dosl. překlad podle JB zní: Neboť jsi hlína a do hlíny se vrátíš. Jinak srv. 2 7 a pozn.; dodáváme, že český výraz země má týž původ a kořen jako hebr. adam. e) [3 20] Jméno Eva, Chavvah, se vysvětluje kořenem chajah, žít. f) [3 22] Hříšný člověk se povýšil na soudce dobra a zla, 2 17+, což je výsadou Boha. g) [3 22] Strom života pochází z tradice, jež je paralelní s tradicí o stromu poznání. Člověk je svou přirozeností smrtelný, srv. v. 19, ale touží po nesmrtelnosti, která mu nakonec bude dopřána. Ráj ztracený proviněním člověka je k obrazu ráje znovu nalezeného z Boží milosti. h) [3 24] Výpůjčka z inventáře babylonských obrazů, srv. Ex

6 4 1 GENEZE Ex Lv 3 16 Žid Mdr Jan 3 12 Kain a Abel a. 4 1 Člověk poznal Evu, svou ženu, ona počala a porodila Kaina a řekla: Z vůle Jahvovy b jsem získala muže. 2 Dala život též Kainovu bratru Abelovi. Abel se stal pastýřem bravu a Kain obdělával půdu. 3 Po jisté době se přihodilo, že Kain předložil plody země jako obětní dar Jahvovi 4 a že také Abel přinesl v oběť prvorozené ze svého stáda, ba i jejich tuk. Tu Jahve příznivě přijal Abela a jeho obětní dar. 5 Nepřijal však příznivě Kaina a jeho obětní dar c a Kaina to velice rozjitřilo a jeho tvář se zkormoutila. 6 Jahve řekl Kainovi: Proč jsi rozjitřený a proč se tvá tvář zkormoutila? 7 Jsi-li dobře naladěn, což nepozdvihneš hlavu? Nejsi-li však dobře naladěn, nestojí u tvých dveří hřích jako skrčené zvíře, které po tobě prahne; budeš je umět zkrotit d? 8 Kain přesto řekl svému bratru Abelovi: Vyjděme ven e, a tu když byli v širém poli, vrhl se Kain na svého bratra Abela a zabil ho. 9 Jahve řekl Kainovi: Kde je tvůj bratr Abel? On odpověděl: Nevím. Jsem snad strážcem svého bratra? 10 Jahve pokračoval: Co jsi to učinil? Slyš, jak a) [4 1] Toto vyprávění, jež předpokládá již vyvinutou civilizaci, bohoslužbu, jiné lidi, kteří by mohli Kaina zabít, celý klan, jenž ho bude chránit, se patrně původně nevztahovalo na děti prvního člověka, nýbrž na eponymního praotce Kenitů (Kainovců, srv. Nm ). Když je jahvistická tradice přenáší k počátkům lidstva, nabývá toto vyprávění obecného dosahu: po vzpouře člověka proti Bohu následuje boj člověka proti člověku; proti tomu se postaví dvojí přikázání shrnující Zákon, láska k Bohu a k bližnímu, Mt b) [4 1] Jásot první ženy, jež se ze služky manžela stává matkou muže. Slovní hříčka spojuje jméno Kain (Kajn) se slovesem kanah, získat. c) [4 5] Zde se poprvé vyskytuje námět mladšího syna, jemuž je dána přednost před starším, kde se projevuje Boží svobodná volba, jeho pohrdání pozemskou velikostí a jeho zvláštní láska k pokorným. Tento námět se často vrací v Genezi (Izákovi je dávána přednost před Izmaelem, 21; Jakubovi před Ezauem, 25 23, 27; Ráchel před Leou, ; stejně tak Rácheliným dětem...) i v celé Bibli, 1 Sam 16 12; 1 Král 2 15 atd. d) [4 7] Přibližný překlad porušeného textu. Dosl.: Cožpak, jednáš-li dobře, povýšení, krev tvého bratra ke mně křičí ze země! Mt Nyní buď proklet a vyhnán z úrodné Žid Job půdy, jež otevřela ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. 12 Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá úrodu a budeš tulákem po zemi, nebudeš mít stání. 13 Tu Kain řekl Jahvovi: Můj trest je nesnesitelně těžký. 14 Pohleď! Ty mě dnes vyháníš z úrodné půdy, budu se muset skrýt daleko od tvé tváře a budu tulák po zemi, nebudu mít stání. Ale první, kdo přijde, mě zabije! 15 Jahve mu odpověděl: Zabije-li někdo Kaina, stejně i jemu se dostane sedmeronásobné pomsty, a Jahve vtiskl Kainovi znamení f, aby ho první příchozí neubil. 16 Kain odešel Jahvovi z očí a usídlil se v zemi Nód g, na východ od Edenu. Kainovo potomstvo h. 17 Kain poznal svou ženu, jež počala a porodila Henocha. Vystavěl město a dal tomu městu jméno svého syna Henocha. 18 Henochovi se narodil Írad a Írad zplodil Mechújáela a Mechújáel zplodil Metúšáela a Metúšáel zplodil Lamecha. 19 Lamech si vzal dvě ženy, první se jmenovala Áda, druhá se jmenovala Silla. a nejednáš-li dobře, u tvých dveří ležící (muž. rod) hřích (žen. rod) a k tobě jeho (muž. rod) žádostivost a ty mu budeš vládnout. Zdá se, že text popisuje pokušení, jež hrozí duši nakloněné ke zlému. e) [4 8] Vyjděme ven verze; v hebr. vynecháno. f) [4 15] Kainovo znamení není potupné stigma, nýbrž označení, jež ho chrání jako člena klanu, ve kterém se tvrdě vykonává krevní msta. g) [4 16] Tato země není známa a její jméno připomíná přívlastek dávaný Kainovi, tulák nad, v zemi Nód. h) [4 17] Pozůstatek nějaké jahvistické genealogie. Táž jména se s obměnami objeví v kněžské Setově genealogii mezi Kénanem a Lamechem, Tento seznam je jenom uměle napojen na Adamova syna Kaina odsouzeného k potulnému životu; Kain je zde budovatelem prvního města, praotcem chovatelů dobytka, hudebníků, kovářů a snad i lehkých žen, srv. v. 22, které přispívají k pohodlí a k rozkoším městského života. Tyto pokroky přičítá jahvistický autor pokolení prokletého Kaina. Stejné odsouzení městského života nalezneme v jahvistickém vyprávění o babylonské věži,

7 GENEZE 5 17 Mt 18 22p Ex Kron Áda porodila Jábala, jenž se stal praotcem těch, kdo žijí pod stany a mají stáda. 21 Jeho bratr se jmenoval Júbal: stal se praotcem všech, kdo hrají na lyru a šalmaj. 22 Silla zase porodila Túbal-Kaina, ten se stal praotcem všech kovářů, obrábějících měď a železo; Túbal-Kain měl sestru Naamu i. 23 Lamech řekl svým ženám: Ádo a Sillo, slyšte můj hlas; Lamechovy ženy, poslouchejte má slova: Zabil jsem muže za jediné zranění, dítě za jediné škrábnutí. 24 Kain je mstěn sedmkrát, ale Lamech sedmdesátkrát sedmkrát j. Set a jeho potomstvo k. 25 Adam poznal svou ženu, porodila syna a dala mu jméno Set, neboť, jak řekla, Bůh mi popřál dalšího l potomka namísto Abela, protože toho Kain zabil. 26 I Setovi se narodil syn a on mu dal jméno Enóš. Ten první vzýval Jahvovo m jméno. Patriarchové před potopou a. 5 1 Toto je soupis Adamova potomstva: V den, kdy Bůh stvořil Adama, učinil ho k Boží podobě. 2 Stvořil je jako muže a ženu, požehnal jim a dal jim v ten den, kdy byli stvořeni, jméno Člověk. 3 Když bylo Adamovi sto třicet let, zplodil jako k svému obrazu b sobě podobného syna a dal mu jméno Set. 4 Doba, po kterou Adam po Setově narození žil, trvala osm set let, a zplodil syny a dcery. 5 Celkem se Adam dožil devíti set třiceti let, potom zemřel. 6 Když bylo Setovi sto pět let, zplodil Enoše. 7 Po Enošově narození žil Set osm set sedm let a zplodil syny a dcery. 8 Celkem se Set dožil devíti set dvanácti let, potom zemřel. 9 Když bylo Enošovi devadesát let, zplodil Kénana. 10 Po Kénanově narození žil Enoš osm set patnáct let a zplodil syny a dcery. 11 Celkem se Enoš dožil devíti set pěti let, potom zemřel. 12 Když bylo Kénanovi sedmdesát let, zplodil Mahalalela. 13 Po Mahalalelově narození žil Kénan osm set čtyřicet let a zplodil syny a dcery. 14 Celkem se Kénan dožil devíti set deseti let, potom zemřel. 15 Když bylo Mahalalelovi šedesát pět let, zplodil Jereda. 16 Po Jeredově narození žil Mahalalel osm set třicet let a zplodil syny a dcery. 17 Celkem se Mahalalel dožil osmi set devadesáti pěti let, potom zemřel. i) [4 22] Praotcem všech kovářů Targ., srv. vv. 20 a 21; kovář všech dělníků hebr. Tyto tři kasty, chovatelé dobytka, hudebníci a potulní kováři, se odvozují od třech praotců, mezi jejichž jmény připomínajícími řemesla jejich potomků existuje asonance: Jábal (jbl vést ); Júbal (jobel trubka ); Túbal (jméno lidu na Severu, Gn 10 2, v zemi kovů); Kain znamená v jiných semitských jazycích kovář. Naama, hezká, milovaná, mohla být eponymní pramátí jiného zaměstnání, o kterém text mlčí. j) [4 24] Tento divoký zpěv složený k oslavě hrdiny pouště Lamecha je zde uveden jako svědectví rostoucího násilnictví Kainových potomků. k) [4 25] Zlomek jiné někdejší genealogie. l) [4 25] Jméno Set (hebr. Šet) se vykládá jako šat, udělil. m) [4 26] Ten první vzýval řec. a Vulg.; Tehdy se začalo vzývat hebr. Elohistická a kněžská tradice odkládají zjevení Božího jména až k Mojžíšovi, Ex 3 14 (srv. Ex 3 13+); 6 2n. a) [5 1] Tato genealogie náležící kněžské tradici navazuje na kap. 2 4 a. Má vyplnit mezeru mezi stvořením a potopou, jako Semova genealogie, , překlene dobu, jež dělí potopu a Abraháma. Nedá se zde hledat historie ani chronologie. Jména jsou ustrnulé zbytky starobylých tradic; mnohá z nich se vyskytují v jahvistickém seznamu Kainových potomků, 4 17n. V samaritánském Pentateuchu a v řecké verzi jsou uvedena dosti odlišná čísla. Mimořádně dlouhý věk se připisuje prvním patriarchům, neboť panoval názor, že se trvání lidského života zkracovalo podle velkých epoch světa. Mezi Noemem a Abrahámem bude lidský život trvat už jenom 200 až 600 let, u hebrejských patriarchů jen 100 až 200 let. Toto zkracování se uvádělo do vztahu s postupem zla (srv. 6 3 v jahvistické tradici), neboť dlouhý život je požehnáním od Boha, Př 1 27, a bude jednou z výsad mesiášské éry, Iz b) [5 3] podobnost s Bohem je tedy přirozená vlastnost, kterou první člověk předává svým potomkům. 7

8 5 18 GENEZE 18 Když bylo Jeredovi sto šedesát dvě léta, zplodil Henocha. 19 Po Henochově narození žil Jered osm set let a zplodil syny a dcery. 20 Celkem se Jered dožil devíti set šedesáti dvou let, potom zemřel. 21 Když bylo Henochovi šedesát pět let, zplodil Matuzalema. 22 Henoch chodil s Bohem. Po Matuzalemově narození žil Henoch c tři sta let a zplodil syny a dcery. 23 Celkem se Henoch dožil tří set Sir 44 16; 2Král 2 11 Žid 11 5 Mdr šedesáti pěti let. 24 Henoch chodil s Bohem, pak zmizel, protože Bůh ho vzal s sebou d. 25 Když bylo Matuzalemovi sto osmdesát sedm let, zplodil Lamecha. 26 Po Lamechově narození žil Matuzalem sedm set osmdesát dvě léta a zplodil syny a dcery. 27 Celkem se Matuzalem dožil devíti set šedesáti devíti let, potom zemřel. 28 Když byla Lamechovi sto osmdesát dvě léta, zplodil syna. 29 Dal mu jméno Noe, neboť, jak řekl: tento syn nám přinese v naší práci a dřině našich rukou útěchu dobytou z půdy, kterou Jahve proklel e. 30 Po Noemově narození žil Lamech pět set devadesát pět let a zplodil syny a dcery. 31 Celkem se Lamech dožil sedmi set sedmdesáti sedmi let, potom zemřel. 32 Když dosáhl Noe věku pěti set let, zplodil Sema, Chama a Jafeta. Synové Boží a dcery lidské a. 6 1 Když počal vzrůstat počet lidí na tváři země a rodily se jim četné dcery, 2 shledali synové Boží, že se jim lidské dcery líbí, a tak si brali za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. 3 Jahve řekl: Aby můj duch nebyl věčně odpovědný za člověka, jenž je přece tělo, 2 7 Jan ať jeho život napříště trvá pouze sto dvacet let b. 4 V těch dnech (a také později) Sir 16 7 povstalo na zemi pokolení Nefilim, to když se synové Boží spojovali s dcerami lidskými a ony jim rodily děti; to jsou ti hrdinové dávných dob, ti proslulí mu- Dt žové. c) [5 22] Henoch žil řec. luc., Vulg.; v hebr. vynecháno. d) [5 24] Henoch se mnoha rysy liší od ostatních patriarchů: jeho život je kratší, ale dosahuje dokonalého čísla, počtu dní slunečního roku; chodí s Bohem jako Noe, 6 9; tajemně mizí uchvácen Bohem jako Eliáš, 2 Král 2 11n. Stal se velkou postavou židovské tradice, jež dávala za příklad jeho zbožnost, Sir 44 16; 49 14, a připisovala mu různé apokryfní knihy (srv. Jud 14 15). e) [5 29] Tento verš je zlomek jahvistické tradice vložený sem, do kněžského kontextu. Jméno Noe, Noach, se nesprávně vykládá kořenem nhm utěšovat ; tato pasáž se snad původně týkala jiného jména, jako např. Menahem. a) [6 1] Obtížná epizoda (z jahvistické tradice). Svatopisec vychází z lidové legendy o obrech, v hebr. Nefilim, což zřejmě byli východní Titanové zrození ze spojení smrtelníků s nebeskými bytostmi. Nevyslovuje se o tom, jakou má víra v něco takového hodnotu, a zastírá mytologický aspekt věci, tuto vzpomínku na nadutou rasu nadlidí připomíná pouze jako příklad vzrůstající zvrácenosti, jež bude příčinou potopy. Pozdější židovstvo a skoro všichni první církevní spisovatelé viděli v těchto synech Božích provinilé anděly, ale počínajíc čtvrtým stoletím vykládali Otcové v souvislosti s duchovnějším chápáním andělů Boží syny obyčejně jako pokolení Setovo a lidské dcery jako potomstvo Kainovo. b) [6 3] Maximální trvání, na něž Bůh tehdy podle jahvistického pramene omezil lidský život; pokud jde o kněžskou tradici, viz pozn. k

9 GENEZE 6 19 Žl Sam 15 11, 35 Jer 18 10;26 3+ Žid Sir Zkaženost lidstva. 5 Jahve viděl, že zlovolnost člověka na zemi je veliká a že v jeho srdci se po celý den vytvářejí jen zlé záměry. 6 Jahvovi bylo líto, že udělal na zemi člověka, a rmoutil se ve svém srdci d. 7 A Jahve řekl: Vyhladím z tváře země lidi, které jsem stvořil, a s lidmi dobytek, drobné živočichy a nebeské ptáky, neboť je mi líto, že jsem je udělal. 8 Ale Noe nalezl v Jahvových očích milost. 9 Toto je Noemův příběh: Noe byl člověk spravedlivý, bezúhonný mezi svými současníky a chodil s Bohem. 10 Noe zplodil tři syny, Sema, Chama a Jafeta. 11 Země se vůči Bohu zkazila, naplnila se násilím. 12 Bůh viděl zemi: byla zcela zvrácená, neboť veškeré tělo si vedlo na zemi zvráceně. Přípravy na potopu. 13 Bůh řekl Noemovi: Nadešel konec 2. POTOPA c Sir 16+ Bar 3 26 Mdr Mt 24 37np 1Petr 3 20n veškerého těla, rozhodl jsem tak, neboť kvůli lidem je země plná samého násilí a já už je brzy ze země odstraním. 14 Udělej si archu e ze smolného dřeva, uděláš ji z rákosu a vymažeš zevnitř i zvenčí asfaltem. 15 A uděláš ji takto: tři sta loktů bude archa dlouhá, padesát loktů široká, třicet loktů vysoká. 16 Nahoře na arše uděláš střechu a dokončíš ji o loket výše f ; vchod do archy umístíš na bok a uděláš v arše první, druhé a třetí poschodí. 17 A já přivedu na zemi vody, potopu, 2Petr 2 5 abych pod nebem vyhladil veškeré tělo, jež má v sobě dech života g : vše, co je na zemi, má zahynout. 18 Ale s tebou sjednám svou smlouvu h, ty vejdeš do archy 9 9n a s tebou i tví synové, tvá žena a ženy tvých synů. 19 Ze všeho živého, z veškerého těla dáš do archy vejít po dvou z každého druhu, abys je spolu se sebou uchoval naživu; ať je to jeden samec a jedna c) [6 5] Tento úsek kombinuje dvojí paralelní vyprávění: jednak jahvistické, plné barvitosti a života, 6 5 8; 7 1 5, 7 10 (přepracováno), 12, 16 b, 17, 22 23; 8 2 b 3 a, 6 12, 13 b, 20 22; a dále kněžské, přesnější a promyšlenější, ale sušší, ; , a, 18 21, 24; a, 3 b 5, 13 a, 14 19; Redaktor konečného znění respektoval obě tato svědectví, jež přijal z tradice, a nesnažil se odstranit rozpory v detailech, jež v nich nalezl. Máme k dispozici řadu babylonských líčení potopy, jež vykazují pozoruhodné obdoby s biblickým vyprávěním, které na nich nezávisí, ale čerpá z téhož dědictví jako ony: ze vzpomínky na jednu nebo několik katastrofálních záplav v údolí Tigridu a Eufratu, které ústní podání zveličilo do rozměrů všeobecného kataklyzmatu. Jenomže, a to je podstatné, svatopisec do této vzpomínky vložil věčné poučení o Boží spravedlnosti a Božím milosrdenství, o zlovolnosti člověka a o spáse, jež je dopřána spravedlivému (srv. Žid 11 7). Je to soud Boží, jenž je předobrazem posledního soudu, Lk 17 26n; Mt 24 37n, tak jako záchrana, jež byla dopřána Noemovi, je obrazem spásy křestními vodami, 1 Petr d) [6 6] Vyjádřením, že Bohu je něčeho líto, se vyjadřuje lidským způsobem nárok jeho svatosti, která nemůže snést hřích. 1 Sam zamítne příliš doslovný výklad tohoto obratu. Mnohem častěji znamená výrok, že Bohu je něčeho líto, utišení jeho hněvu a odvolání jeho hrozby, viz Jer e) [6 14] Latinský překlad klade arca ( truhla ), odtud francouzské arche, české archa ; smolné dřevo = přibližný překlad; rákosí (jako loďka v Ex 2 3) konj.; hnízda (kajuty?) hebr. f) [6 16] Nejistý význam. Podle přijatého překladu (textus receptus) by střecha měla mít sklon jednoho lokte, aby po ní mohla voda z nebe stékat, g) [6 17] Výraz ruach označuje vzduch v pohybu, buď vanutí větru, Ex 10 13; Job 21 18; nebo dech, který vychází nozdrami, 7 15, 22 atd. Znamená tedy životní sílu a myšlenky, city nebo vášně, v nichž se tato síla projevuje, 41 8; 45 27; 1 Sam 1 15; 1 Král 21 5 atd. U člověka je to dar od Boha, 6 3; Nm 16 22; Job 27 3; Žl ; Kaz Je to rovněž síla, jejímž prostřednictvím Bůh jedná, jak při stvoření, 1 2; Job 33 4; Žl , tak v lidských dějinách, Ex 31 3, zejména pak v prorocích, Sd 3 10+; Ez , a v Mesiášovi, Iz Srv. Řím h) [6 18] Nikoli dvoustrannou úmluvu, nýbrž milostivý závazek, jejž na sebe bere Bůh vůči těm, které si oddělil. Po této smlouvě budou následovat další, s Abrahámem, Gn 15; 17, s veškerým lidem, Ex 19 1+; v očekávání nové smlouvy uzavřené při naplnění času, Mt ; Žid

10 6 20 GENEZE Mdr Petr 2 5 Lv 11+ Iz Žl Žl 104 Iz samice. 20 Z každého druhu ptáků, z každého druhu dobytka, z každého druhu pozemských drobných živočichů vejde s tebou jeden pár, abys je uchoval naživu i. 21 A ty se přitom opatři vším možným jídlem a udělej si z něho zásobu: bude to sloužit za potravu tobě i jim. 22 Noe tak učinil; udělal vše, co mu Bůh přikázal. 7 1 Jahve řekl Noemovi: Vejdi s celou svou rodinou do archy, neboť jsem shledal, že ty jsi v mých očích jediný spravedlivý v tomto pokolení. 2 Ze všech čistých živočichů vezmeš po sedmi pá- rech, samce se samicí; z živočichů nečistých vezmeš jeden pár, samce se samicí, 3 (a také z nebeských ptáků po sedmi párech, samce se samicí), aby se udrželo jejich pokolení na celé zemi. 4 Neboť již po sedmi dnech sešlu déšť na celou zemi, potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a vyhladím z tváře země všechny bytosti, které jsem udělal. 5 Noe vykonal vše, co mu Jahve přikázal. 6 Noemovi bylo šest set let, když na zemi přišly vody, potopa. 7 Noe se svými syny, svou ženou a ženami svých synů vešel do archy, aby unikl vodám potopy. 8 (Z čistých živočichů i nečistých živočichů, ptáků i všeho, co se plazí po zemi, 9 vešel do Noemovy archy vždy jeden pár, samec se samicí, jak to Bůh Noemovi nařídil a.) 10 Po sedmi dnech přišly na zemi vody potopy. 11 V šestistém roce Noemova života, v druhém měsíci, sedmnáctého dne toho měsíce, v onom dni vytryskly všechny prameny z velké propasti a otevřela se všechna stavidla v nebeské klenbě b. 12 Po čtyřicet dní a čtyřicet nocí padal na zemi déšť. 13 Ještě téhož dne vešli do archy Noe, jeho synové Sem, Cham a Jafet s Noemovou ženou a třemi ženami synů 14 a s nimi divoká zvířata všeho druhu, dobytek všeho druhu, všechny druhy drobných živočichů, kteří se plazí po zemi, všechno, co létá, všichni ptáci a vše, co má křídla. 15 Vedle Noema vešlo do archy po jednom páru veškerého těla, všeho, co má v sobě dech života, 16 a ti, kteří tam vešli, byli samec a samice od všeho, co je tělem, jak mu to Bůh přikázal. A Jahve zavřel za Noemem bránu. Záplava. 17 Po čtyřicet dní byla na zemi potopa; vod přibývalo a nadnesly archu, která tak byla vyzdvižena nad zemi. 18 Vody stoupaly a na zemi jich velice přibývalo a archa vyplula na hladinu vod. 19 Vody stoupaly na zemi stále víc a víc a zakryly i všechny vysoké hory pod celým nebem. 20 Vody vystoupily o patnáct loktů výš, úplně pokryly hory. 21 Tu zahynulo veškeré tělo, jež se pohybuje na zemi: ptáci, dobytek, divoká zvířata a všechno, co se hemží po zemi, a všichni lidé. 22 Všechno, co mělo dech života v nozdrách, to znamená vše, co bylo na pevné zemi, zemřelo. 23 Takto zmizely všechny bytosti, jež byly na povrchu země, od člověka po zvířata, drobné živočichy a nebeské ptáky: byly vyhlazeny ze země a zůstal jen Noe a to, co s ním bylo v arše. 24 Velká voda na zemi trvala sto padesát dní. Opadání vod. 8 1 Tu si Bůh vzpomněl na Noema a na všechna divoká zvířata a na všechen dobytek, který s ním byl v arše; Bůh seslal na zemi vítr a vody se zklidnily. 2 Prameny z propasti a nebeská stavidla byly uzavřeny déšť byl zadržen, aby už nepadal z nebe, 3 a vody pozvolna ustupovaly ze země po sto padesáti dnech vody poklesly 4 a sedmého měsíce, sedmnáctého dne toho měsíce, se archa zastai) [6 20] Nerozumné bytosti jsou při trestu a záchraně přidruženy k osudu člověka, jehož zlovolnost porušila celé stvoření, 6 13; jsme tu již blízko svatého Pavla, Řím a) [7 9] Dodatek, který kombinuje obojí vyprávění, s Jahvistou rozlišuje čistá a nečistá zvířata, s kněžským autorem počítá od každého jeden pár. b) [7 11] Spodní vody i horní vody prolamují hráze, které jim Bůh postavil, 1 7: je to návrat k chaosu. Podle jahvistického vyprávění je potopa způsobena přívalem deště, 7 4,

11 GENEZE 9 4 vila na pohoří Ararat. 5 Vody nadále opadávaly až do desátého měsíce a prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor. 6 Po čtyřiceti dnech otevřel Noe okno, které udělal v arše, 7 a vypustil havrana, jenž odlétal a přilétal nazpět až do doby, kdy vody na zemi byly vysušeny. 8 Tu Noe vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vod na povrchu země ubylo. 9 Holubice nenašla místo, kam by usedla, a vrátila se k němu do archy, neboť na celém povrchu země byla voda; natáhl ruku, uchopil ji a vzal nazpět k sobě do archy. 10 Čekal ještě sedm dalších dní a pak znovu vypustil holubici z archy. 11 Holubice se k němu navečer vrátila a hle, v zobáčku měla úplně čerstvou olivovou ratolest! Tak Noe poznal, že vod na povrchu země ubylo. 12 Počkal ještě sedm dalších dní a vypustil holubici a ta se k němu už nevrátila. 13 Tehdy, v šestistém prvém roce Noemova života a, v prvním měsíci, prvního dne toho měsíce, vyschly vody na zemi. Noe pozvedl střechu archy; podíval se a hle: povrch půdy byl suchý! 14 V druhém měsíci, dvacátého sedmého dne toho měsíce, byla země suchá. Výstup z archy. 15 Tu Bůh promluvil takto k Noemovi: 16 Vyjdi z archy a s tebou i tvá žena, tví synové a ženy tvých synů. 17 Všechny živočichy, kteří jsou s tebou, veškeré tělo, ptáky, dobytek a vše, co se plazí po zemi, vyveď s sebou: ať se na zemi rychle rozmohou, ať jsou plodní a rozmnoží se na 1 22 zemi. 18 Noe vyšel se svými syny, svou ženou a ženami svých synů; 19 a všechna divoká zvířata, všechen dobytek, všichni ptáci, všichni drobní živočichové, kteří se plazí po zemi, vyšli podle druhů jedni za druhými z archy. 20 Noe postavil Jahvovi oltář, vzal ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků a přinesl na oltáři v oběť celopaly. 21 Jahve vdechl příjemnou vůni b a pravil sám k sobě: Už nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože záměry lidského srdce jsou zlé už od dětství c, už nikdy neudeřím na vše živé, jako jsem to učinil. 22 Pokud země potrvá, setby ani žně, chladno ani horko, léto ani zima, den ani noc už neustanou d. Nový řád světa. 9 1 Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim: Buďte plodní, rozmnožujte se, naplňte zemi. 2 Ať z vás mají 1 28 strach a hrůzu všichni pozemští živočichové a všichni nebeští ptáci a stejně tak i všechno, co se hemží po zemi, i všechny mořské ryby: jsou vám vydáni do rukou a. 3 Všechno, co se pohybuje a má v sobě 1 29 život, vám bude sloužit za potravu, dávám vám to právě tak jako zeleň rostlin. 4 Jenomže nebudete spolu s masem jíst Dt 12 15n 1Tim 4 3 a) [8 13] Noemova života řec., srv. 7 11; v hebr. vynecháno. b) [8 21] Dosl. upokojující vůni. Tento antropomorfismus přejde do odborné mluvy rituálu, srv. Ex 29 18, 25; Lv 1 9, 13; Nm 28 1 atd. c) [8 21] Srdce je nitro člověka lišící se od toho, co je vidět, a především od těla, Je sídlem osobnosti, tkvějí v něm schopnosti, rodí se v něm myšlenky a city, slova, rozhodnutí, jednání. Bůh je zná až do dna, ať je vnější zdání jakékoliv, 1 Sam 16 7; Žl 17 3; 44 22; 20+. Srdce je středem náboženského vědomí a mravního života, Jer Žl 51 12, 19; Jer 4 4+; ; Ex Ve svém srdci hledá člověk Boha, Dt 4 29; Žl 105 3; 119 2, 10+; tam mu naslouchá, 1 Král 3 9; Sir 3 29; Oz 2 16, srv. Dt 30 14; tam mu slouží, 1 Sam 12 20, 24; chválí ho, Žl 111 1, miluje ho, Dt 6 5. Prosté, přímé, čisté srdce je takové srdce, jež nerozděluje žádná výhrada nebo postranní myšlenka, žádná přetvářka vůči Bohu nebo lidem. Srv. Ef d) [8 22] Zákony světa jsou navždy znovu stanoveny. Bůh ví, že srdce člověka zůstává zlé, ale zachraňuje své stvoření a navzdory člověku je dovede tam, kde je chce mít. a) [9 2] Člověk je znovu požehnaným a posvěceným králem tvorstva jako na počátku, ale už to není pokojné kralování. Nový věk bude svědkem zápasu zvířat s člověkem a lidí mezi sebou. Rajský pokoj znovu rozkvete až v posledních časech, Iz

12 9 5 GENEZE Lv 15+ Ex Sir Iz i jeho duši, totiž krev. 5 Ale budu od vás požadovat účty za krev každého z vás. Takový účet budu požadovat od všech živočichů i od člověka, od lidí navzájem pak budu požadovat účty za duši člověka. 6 Krev toho, kdo prolévá krev člověka, člověkem bude prolita. Neboť k obrazu Božímu byl člověk učiněn b. 7 A vy buďte plodní, rozmnožujte se, rozmáhejte se na zemi a ovládněte ji c. 8 Bůh promluvil k Noemovi a jeho synům takto: 9 Hle, sjednávám svou smlouvu d s vámi a s vašimi potomky po vás 10 a se všemi živými bytostmi, které jsou s vámi, s ptáky, dobytkem, všemi divokými zvířaty, jež jsou s vámi, zkrátka se vším, co vyšlo z archy, se všemi pozemskými živočichy. 11 Sjednávám s vámi svou smlouvu: žádné tělo nebude napříště zničeno vodami potopy, už nenastane potopa, jež by zpustošila zemi. 12 A Bůh řekl: Hle, znamení smlouvy, kterou stanovím mezi sebou a vámi i všemi živými bytostmi, které jsou s vámi, pro příští pokolení: 13 vkládám Ez 1 28 Zj 4 3 svůj luk * do mračen, ten se stane znamením smlouvy mezi mnou a zemí. 14 Když nakupím mračna nad zemí a v mračnech se ukáže duha, 15 rozpomenu se na smlouvu mezi sebou a vámi a všemi živými bytostmi, zkrátka veškerým tělem, a vody se už nikdy nepromění v potopu, jež by zničila veškeré tělo. 16 Když bude v mračnech duha, uvidím ji a rozpomenu se na věčnou smlouvu, jež je mezi Bohem a všemi živými bytostmi, zkrátka veškerým tělem, které je na zemi. 17 Bůh řekl Noemovi: Takové je znamení smlouvy, kterou sjednávám mezi sebou a veškerým tělem, které je na zemi. 3. OD POTOPY K ABRAHÁMOVI 10 6 Noe a jeho synové e. 18 Z archy vyšli Noemovi synové, byli to Sem, Cham a Jafet; Cham je otec Kanaánův. 19 Tito tři byli Noemovými syny a od nich se zalidnila celá země. 20 Rolník Noe se dal do vysazování vinice. 21 Napil se vína a v opojení se uvnitř stanu obnažil. 22 Kanaánův f otec Cham b) [9 6] Bohu náleží veškerá krev, srv. Lv 1 5+, ale v nejvyšší míře krev člověka učiněného k jeho obrazu. Bůh ji bude mstít, viz už 4 10, a dává k tomu pověření člověku samému: odtud státní justice a také mstitelé krve, Nm c) [9 7] ovládněte redu konj.; srv. 1 28; množte se rebu hebr. d) [9 9] Noemovská smlouva, jejímž znamením je duha, se vztahuje na veškeré stvoření; smlouva s Abrahámem, jejímž znamením bude obřízka, se týká už jen patriarchových potomků, Gn 17; za Mojžíše se omezí pouze na Izraele a její kompenzací bude poslušnost vůči zákonu, Ex 19 5, , a zejména zachovávání soboty, Ex *) [9 13] Rozumí se duhu, srv. v. 14 a 16. e) [9 18] První dva verše jsou jahvistický úvod k seznamu národů v kap. 10 pocházejícímu z téhož pramene. Jména a pořadí Noemových spatřil otcovu nahotu a upozornil na to oba své bratry venku. 23 Ale Sem a Jafet vzali plášť, oba si jej dali na ramena, pozpátku vešli do stanu a přikryli otcovu nahotu; tváře měli odvrácené a otcovu nahotu nespatřili. 24 Když Noe procitl z opilosti, dozvěděl se, co udělal jeho nejmladší syn. 25 A řekl g : synů, Sem, Cham a Jafet, jsou zakotvena v tradici, srv. 5 32; 6 10; 7 13; Vsuvka Cham, otec Kanaánův ve verši 18 připravuje vyprávění veršů f) [9 22] Cham už nebude dále jmenován a předmětem zlořečení ve vv bude Kanaán; viníkem tedy musí být on. V původní zprávě, kterou přebral Jahvista, figurovalo pouze jeho jméno a on byl nejmladším ze tří Noemových synů, v. 24, jejichž pořadí tedy bylo podle této tradice takovéto: Sem, Jafet, Kanaán. g) [9 25] Požehnání a zlořečení patriarchů, srv. 27 a 49, jsou mocná slova, jež se vztahují na praotce rodu a uskutečňují se na jeho potomcích: Kanaánovo pokolení bude podrobeno Semovi, předkovi Abraháma a Izraelitů, kteří budou pod zvláštní Jahvovou ochranou, i Jafetovi, jehož potomci se rozmohou na úkor Sema. To přibližně odpovídá historické situaci za vlády Saulovy a na počátku vlády Davi- 12

13 GENEZE Kron Zlořečený buď Kanaán! Ať je pro své bratry nejposlednějším z otroků! 26 A rovněž řekl: Požehnaný buď Jahve, Semův Bůh, a ať Kanaán je Semovým otrokem! 27 Jafetovi ať dá Bůh dost místa h, ať bydlí v Semových stanech a Kanaán ať je jeho otrokem! 28 Po potopě i žil Noe ještě tři sta padesát let. 29 Celkem se Noe dožil devíti set padesáti let, potom zemřel. Zalidnění země a Toto je potomstvo synů Noemových, Sema, Chama a Jafeta, jimž se po potopě narodili synové: 2 Jafetovi synové: Gomer, Magog, Médové, Javan, Túbal, Mešek, Tiras. 3 Gomerovi synové: Aškenaz, Rifat, Togarma. 4 Javanovi synové: Elíša, Taršíš, Kitanci, Dódanci. 5 Od nich se započal rozchod po ostrovech národů b. To byli Jafetovi synové c podle svých zemí a každý podle svého jazyka, podle svých rodů a podle svých národů. 6 Chamovi synové: Kúš, Misrajim, Pút, dovy, kdy Izraelité a Filišťané vládli nad Kanaánem a kdy Filišťané zaplavili část izraelského území. Mnozí Otcové zde viděli předpověď vstupu pohanů (Jafet) do křesťanského společenství vzešlého z Hebrejů (Sem). h) [9 27] V hebrejštině je slovní hříčka s výrazy Jafet a jaft, ať dá dost místa. i) [9 28] Zde se přechází ke kněžskému prameni. a) [10 1] V podobě genealogického přehledu podává tato kapitola seznam národů seskupených ne tak podle své etnické příbuznosti jako spíš podle svých historických a geografických vztahů: Jafetovi synové osídlují Malou Asii a středomořské ostrovy; Chamovi synové jižní země: Egypt, Etiopii, Arábii, a Kanaán je k nim připojen ve vzpomínce na egyptskou nadvládu nad touto krajinou; mezi těmito dvěma seskupeními jsou Semovi synové: Elamité, Asyřané, Aramejci a předkové Hebrejů. Přehled je kněžský kromě určitých jahvistických prvků (vv. 8 19, 21, 24 30), jež do něho vnášejí některé úpravy. Shrnuje znalosti o obydleném světě, jaké mohl mít Izrael v 8. až 7. století před Kristem, stvrzuje jednotu lidského druhu rozděleného na seskupení vycházející z jediného společného kořene. Toto rozptýlení, 10 32, naplňuje, jak se zdá, požehnání z 9 1. Jahvistické vyprávění o babylonské Kanaán. 7 Kúšovi synové: Seba, Chavila, Sabta, Rama, Sabteka. Ramovi synové: Šeba, Dedán. 1Král Kúš zplodil Nimroda d, který byl prvním mocnářem na zemi. 9 Byl to udatný lovec před Jahvem, a proto se říká: Jako Nimrod, udatný lovec před Jahvem. 10 Oporami jeho říše byly Bábel, Erek a Akkad e, města, jež leží vesměs v zemi Šineár f. 11 Z této země vzešel Aššur a postavil Ninive, Rechobót-Ír, Kalach 12 a Resen mezi Ninive a Kalachem (je to velké město) g. 13 Misrajim zplodil muže z Lúdu, Anámu, Lehábu, Naftúchu, 14 Patrosu, Kašlúchu a Kaftóru, odkud vzešli Filišťané h. 15 Kanaán zplodil svého prvorozence Sidóna, pak Chéta 16 a Jebusana, Amoritu, Girgašitu, 17 Chivitu, Arkitu, Sínitu, 18 Arváditu, Šemáritu, Chamátitu; pak se kanaánské rody rozptýlily. 19 Hranice Kanaánců šla od Sidónu směrem ke Geraru a ke Gáze, pak směrem k Sodomě, Gomoře, Admě a Sebojim a až k Leše. 20 To byli Chamovi synové podle svých věži, , vyznívá méně příznivě. Ale to jsou vzájemně se doplňující aspekty světových dějin, v nichž se střetává Boží moc a zloba lidí. b) [10 4] Ostrovy a pobřeží Středozemního moře. c) [10 4] Tato slova, vynechaná v hebr., jsou restituována podle vv. 20 a 31. d) [10 8] Lidová postava (verš 9 k ní uvádí přísloví), pod níž se tají nějaký mezopotamský hrdina, jehož identifikace je nejistá. e) [10 10] Akkad, město ležící v okolí Babylonu. Jeho jméno označuje severní část dolní Mezopotámie v protikladu k zemi Sumer, která je více na jihu, a všeobecněji stále v protikladu k Sumerům semitský jazyk a semitské národy této oblasti. f) [10 10] města, jež leží vesměs wekullanah konj.; a Kalneh hebr., neznámé město. g) [10 12] Vztahuje-li se tato glosa ke Kalachu, dá se datovat 9. stoletím před Kristem, kdy se Kalach, nynější Nimrud, stal hlavním městem Asýrie. Vztahuje-li se k Ninive, pochází z doby po vláďě Sennacheriba, jenž z tohoto místa udělal hlavní město své říše. h) [10 14] Text přesouvá slova a z Kaftoru za výraz Filišťané, ale Filišťané pocházeli právě z Kaftoru, srv. Joz