EDITORIAL Úvodní slovo nového předsedy sdružení

Transkript

1

2 1 EDITORIAL Úvodní slovo nového předsedy sdružení Vážení přátelé betlémů, dámy a pánové, je obecným zvykem a domnívám se i mou povinností, abych vám v krátkosti nastínil své představy o další činnosti Českého sdružení přátel betlémů. Předně jménem svým i ostatních členů předsednictva a výkonného výboru sdružení srdečně děkuji za důvěru, kterou jste nám projevili na osmé valné hromadě konané 21. dubna 2007 v Hradci Králové. Při své práci pro sdružení chci, aby výkonný výbor spolu s předsednictvem a celou členskou základnou navázal na počáteční nadšení z devadesátých let 20. století, které se projevovalo v obrovské aktivitě velké většiny členů sdružení a vyvrcholilo pořádáním XVII. kongresu UN FOE PRAE 2004 v Hradci Králové. Je na místě vzpomenout i oslavy 15. výročí v roce 2005, kterou jsme si připomenuli památný den 10. listopad 1990, den založení Československého sdružení přátel betlémů. V práci pro sdružení jde především o několik zásadních úkolů, které jsem již shrnul v závěrečném vystoupení na již zmíněné valné hromadě. První kroky byly již učiněny na schůzi předsednictva 19. května Ve stručnosti se jedná o stabilizaci členské základny, což se již projevilo provedením aktualizace členské základny sdružení. Byla založena redakční rada časopisu, v čele s předsedou redakční rady a druhým místopředsedou sdružení Ing. Ludvíkem Mátlem. V současné době je nezbytné doplnit redakční radu o redaktora za pana PhDr. V. Vaclíka, který tuto práci musel ze zdravotních důvodů ukončit. Děkuji panu doktorovi za jeho nezměrně obětavou práci, ať už při zakládání sdružení či ve funkci jeho předsedy a pak i prezidenta Světové federace betlemářů UN FOE PRAE ročník 17 č. 2/2007 Z obsahu Z redakční rady (3) Zamyšlení nad betlémy (4) Soutěž nejmladších betlemářů (6) Řezbář Ing. Jiří Oblůk 60 (8) Miniaturní betlém z Ústí nad Orlicí (10) Výstavy J. Votruby v Praze (12) Betlémy Orlických hor (14) Ak. malíř Jiří Škopek (16) Setkání řezbářů Hejův nožík (18) Připravované betlemářské akce (20) Informace z ČSPB (22) Vydavatel: České sdružení přátel betlémů Adresa redakce: P.O. BOX Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E Do tisku zadal 13. srpna 2007 Ing. Ludvík Mátl

3 2 v Římě, tak i za práci redaktora časopisu Betlémy a betlemáři. Zároveň se obracím na všechny členy sdružení s výzvou ke spolupráci s redakcí časopisu. Současně potřebujeme i schopného webmastera pro zajišťování internetových stránek sdružení. Děkuji touto cestou stávajícímu webmasterovi Kristianu Richterovi za práci, kterou na tomto úseku činnosti sdružení odvedl spolu se svým bratrem RNDr. Lukášem Richterou, Ph. D. Na zasedání předsednictva bylo rozhodnuto otevřít P.O. BOX schránku v Hradci Králové. Nyní dochází také ke změně podpisových vzorů v bance. S tím souvisí i vytištění nových poštovních poukázek typu A, protože i zde bude nutno změnit adresu majitele účtu. Tyto kroky je nutno učinit bez ohledu na to, kdo je nyní ve vedení sdružení, aby i v budoucnu platily stejné údaje a měnily se pouze podpisové vzory. Obracím se na všechny členy sdružení s prosbou, aby podali návrhy na úpravu, případně zaslali připomínky ke stávajícím stanovám sdružení a s tím souvisejícím organizačním řádem, na jejichž podkladě připraví výkonný výbor spolu s předsednictvem jejich aktualizaci, kterou předloží ke schválení na deváté valné hromadě. Domnívám se, že jsem pouze velmi stručně nastínil současné úkoly, které řeší předsednictvo a výkonný výbor sdružení. Mějte prosím na paměti, že vámi zvolení funkcionáři vykonávají svou činnost nejen bez nároku na odměnu, ale i bez nároku na poskytnutí cestovních úhrad v souladu se zněním stanov schválených na valné hromadě 21. dubna 2001 v Pardubicích. Sdružení není výdělečnou organizací a z členských příspěvků či sporadicky získaných grantů nelze tyto výdaje proplácet. Stávající členské příspěvky pokryjí pouze nezbytně nutné náklady spojené s tiskem a distribucí časopisu. Vize, kterou chci uplatňovat při své práci pro sdružení spočívá především ve vytváření optimálních podmínek ať již pro činnost badatelskou, sběratelskou či na poli tvůrčím, propagovat sdružení nejen prostřednictvím výstav betlémů, ale například aktivní účastí na setkáních řezbářů, na sympoziích souvisejících s betlemářskou tematikou, aktivně využívat všech možností publikační a zpravodajské činnosti v tisku, rozhlase a televizi. Vždyť zájem o betlémy lze rozvíjet po celý rok. Doufám, že snad pro někoho příliš pracovní oslovení vzkřísí doutnající jiskru v srdci betlemářů a za podpory široké betlémářské základny se nám všem podaří společně vytvořit přátelskou atmosféru mezi všemi betlemáři nejen v rámci naší krásné vlasti, ale i snad navázat na léta minulá a propojit naši činnost do Světové federace UN FOE PRAE. V úctě Ing. Radko Weigner Popisky k barevným obrázkům Titulní strana obálky: Darovníci z rybářského betléma (výška figur 18 cm). Autor: Jiří Knapovský (*1930), Ústí nad Orlicí. 2. strana obálky: Ústecký hromniční betlém (nahoře) a postní betlém (dole). Autor: Jarolím Štantejský ( ). Majetek Městského muzea v Ústí nad Orlicí (přetištěno z pohlednic vydaných tímto muzeem). 3. strana obálky: Poličský betlém z rákosu Aleny Sienské (nahoře) a Hradby v Poličce (dole). Pohlednice s kolorovanou kresbou ak. malíře Jiřího Škopka (*1933) vydané v r strana obálky: Miniaturní ústeckoorlický betlém. Autor: Prof. Alfred Piffl ( ). Poznámka: Zobrazeno v nestejném měřítku.

4 3 Z redakční rady časopisu Po jarní valné hromadě sdružení došlo i k avizovanému ukončení redaktorské práce PhDr. Vladimíra Vaclíka. Zaslouží si ještě jednou od nás všech poděkování a ocenění, protože po dobu více než 15 let byl jako výkonný redaktor nejen duší tohoto časopisu, ale navíc zajišťoval další náročné záležitosti týkající se výroby i distribuce. Přes výzvy se bohužel na tomto úseku dlouhodobí spolupracovníci nenašli. Toto vše zvládl za dlouholetého předsednictví sdružení i při další badatelské práci. Popřejme proto dr. Vaclíkovi hodně sil při překonávání současných zdravotních potíží. V uspořádaní, rozsahu a formě časopisu bychom chtěli navázat na styl posledních čísel. Chceme, aby časopis nadále plnil funkci úzce specializovaného etnografického časopisu a zároveň byl informačním listem pro naše členy. Vzhledem k výši poštovních poplatků jinou cestu nevidíme. Zorný úhel zaměření časopisu by měl být co největší, celostátní a komplexní a to mimo jiné i z toho důvodu, že naše sdružení jako jediné v republice je součástí Světové betlemářské federace UN-FOE-PRAE. I toto je důvodem, že jsme otevřeným spolkem jak pro jednotlivce, tak pro právní osoby včetně občanských sdružení. Rádi uvítáme nové členy. Důvodem zpoždění vydání tohoto čísla, za které se omlouváme, byla zejména absence příspěvků, protože vydáním č. 63 byly všechny vhodné příspěvky vyčerpány. K získání materiálů pro toto vydání bylo nutné vybrané členy oslovit. Skluz ve vydání bychom chtěli dohonit, proto Vás žádáme o urychlené zasílání příspěvků včetně fotodokumentace. Námětům, pokud jsou v souladu se širokým zaměřením činnosti našeho sdružení v duchu stanov nebo se týkají přímo spolkového života, se meze nekladou. Uvítáme zasílání příspěvků v digitální podobě, zatím předsedovi redakční rady na matl.ludvik@seznam.cz nebo předsedovi sdružení: radko.weigner@seznam.cz, ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na novou adresu: České sdružení přátel betlémů, P.O. BOX 66, Hradec Králové, PSČ Zejména nám co nejdříve zašlete termíny konání výstav betlémů, aby se stihly dostat do časopisu před vlastním konáním akce. Termíny jsou většinou, vzhledem k nutnosti zajištění výstavních prostor, známy v dostatečném předstihu. Přirozeně zveřejníme i termíny betlemářských i tzv. vánočních výstav, které nejsou přímo akcemi poboček nebo členů ČSPB. Po volbě novéh o předsednictva není ještě redakční rada zcela funkční. Co nás však nejvíce tíží - nemáme vhodného redaktora, který by se této práci mohl systematicky věnovat. Rádi uvítáme Váš zájem nebo návrhy. Uvítáme také pravidelné příspěvky dopisovatelů např. z regionálních poboček. Můžeme tisknout i seriál článků s určitým námětem (např. sběratelství, zahraniční betlemářství a jiné). Bez významu není ani dodání krátké zprávy nebo informace. Připomínáme, že za původnost, odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Příspěvky neprocházejí jazykovou úpravou redakce ani nakladatelství, redakce si však přirozeně vyhrazuje právo odstranit překlepy nebo zjevné chyby. Pokud bude příspěvek redakčně krácen nebo upraven, bude to vždy při zveřejnění uvedeno. V omezené míře budeme přetiskovat i zajímavé články se sborníků a bulletinů muzeí, případně z periodik našich poboček či jiných betlemářských organizaci. Rádi uvítáme i dobré překlady ze zahraničí. Jak je obvyklé, nevyžádané příspěvky se nevracejí. Těšíme se na spolupráci časopis je nás všech. Předseda redakční rady a místopředseda sdružení: Ing. Ludvík Mátl

5 4 Zamyšlení nad betlémy a nejen vánočními (psáno o velikonocích 2007) ING. RADKO WEIGNER Vážené dámy a pánové, přátelé betlemáři. Právě končí Boží hod velikonoční a začíná šestitýdenní údobí radosti z Ježíšova zmrtvýchvstání. Údobí, kterým se pro mne, betlemáře, uzavírá doba tzv. Christologického cyklu, jehož počátek vidím v seslání anděla Gabriela od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova, jméno té panny bylo Maria. Dovolil jsem si téměř doslova citovat začátek z evangelia podle Lukáše a sice Předpověď narození Ježíšova. Ano, zde podle mého soudu začíná cyklus života Ježíše Krista, jehož začátek je snad nejlépe chronologicky vyjádřen právě v evangeliu podle Lukáše. Následuje narození Ježíšovo, Simeon a Anna, Dvanáctiletý v chrámě, Jan Křtitel, Ježíšův Křest atd. Nelze však opomenout i zbylá tři evangelia, která teprve v celkovém součtu dotváří život a poselství Syna Božího. Domnívám se, že prvopočátky tvorby betlémů souvisí s potřebou zpřístupnit a názorně doložit život Ježíše Krista prostému lidu věřících (i nevěřících), kteří ve své většině byli negramotní. Myslím, a ze svých zkušeností vím, že pod pojmem betlém si mnoho lidí představuje pouze vánoční a tříkrálovou scénu. Jisté však je, že betlémy začínají tzv. adventní variantou, kdy Josef s Marií putují krajinou od Nazaretu do Betléma a hledají nocleh. Tato scéna je zpodobněna tak, že do krajiny s pasoucími se stády ovcí a krav, která hlídají pastýři, přichází Josef s Marií (zpravidla na oslu) a hledají nocleh. Každý den po dnu adventu se postavy Josefa a Marie přibližují ke stáji (zbořeništi nebo Davidovu hradu a pod.). Scéna a adventní betlém končí večer 24. prosince, kdy se dle tradice před Štědrovečerní večeří, nebo až před odchodem na Půlnoční mši svatou, vkládá do jeslí narozený Ježíšek a přichází adorující pastýři a ostatní lidé poklonit se Dítěti. Na tři krále dochází k obměně adorujících pastýřů za tři krále a jejich komonstvo. Tím pro většinu laiků asi končí sestava betlémů a i v některých kostelích již betlémy mizí. V převážné většině kostelů však můžeme betlémy spatřit až do 2. února, do Hromnic. Touto částí Christologického cyklu zpravidla končí obecné podvědomí lidí o betlémech a s tím i převážná většina betlémů. Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. Tato scéna se vyskytuje převážně v betlémech zahraničních (italských, bavorských, německých atd.). Jsou však i u nás oblasti (např. Ústí nad Orlicí), kde se staví a dodneška tvoří (např. Jiří Knapovský) betlémy hromniční, znázorňující Ježíše (kterého přinesli do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina) po uplynutí dnů jejich očišťování podle zákona Mojžíšova. Uprostřed betléma stojí Simeon mající v náručí Ježíška spolu s prorokyní Annou, dcerou Fanuelovou, z pokolení Ašerova. Po stranách pak Josef vedle Simeona drží dvě hrdličky (nebo holoubata), aby je obětovali podle ustanovení zákona. Na druhé straně pak vedle Anny stojí Panna Marie. Zadní část betléma tvoří interiér chrámu nebo siluety města. V přední části se prochází či postávají farizejové, zákoníci i obecný lid. Jsou však i betlémy, kde obřadu oběti jsou účastni příslušníci církevní hierarchie. Předvelikonoční období začíná Popeleční středou. Po ní následu-

6 5 je šest postních nedělí končící nedělí květnou, kdy začíná tichý, pašijový týden. Přiznávám, že nevím, kdy se začíná se stavbou betlémů, znázorňujících velikonoční scény od Květné neděle po ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsem však přesvědčen o tom, že i když se pro tyto betlémy užívá více názvů, např.velikonoční, ale i postní či pašijové, vždy se jedná o znázornění posledních dnů Ježíše Krista. Posledních dnů, od vjezdu Ježíše na oslíku do Jeruzaléma na Květnou neděli, poslední večeři Páně, modlitbu v Getsemane na Olivové hoře (v getsemanské zahradě), zatčení, výslech Ježíše před radou, jeho odsouzení Pilátem, po ukřižování na místě zvaném Golgota, což v překladu znamená Lebka. Překrásně je celý cyklus znázorněn v postních jeslích z Götzenu od George Hallera ( ). Dějiny utrpení Krista namalované na kartonu se skládají ze 158 vyobrazení. Rolník Alois Knoll tyto jesle věnoval götzenské farnosti. Jesle jsou od roku 1912 každoročně v postní době vystavovány ve farním kostele v Götzenu. Sdružení betlemářů v Telfsu vydalo s laskavým svolením faráře Franze Schranze v roce 1995 tyto jesle na 4 arších jako vystřihovánku, pro které bylo vybráno 92 vyobrazení. Škoda, že součástí těchto archů jsou pouze osoby bez kulis tvořících pozadí scény. Dalším z papírových postních betlémů (Fastenkrippe aus Tirol) je např. betlém od Philippa Schuhmachera ( ), který vydalo Tyrolia Verlag, Innsbruck na dvou arších kolorovaných a dvou identických arších černobílých. V tomto případě jde o sedm samostatných scén. Kristus na hoře Olivetské, bičování, korunovace trnovou korunou, křížová cesta, ukřižování, hrob a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Z českých pašijových betlémů chci připomenout Ústecko-orlický betlém od Jiřího Knapovského, který však končí modlitbou na hoře Olivetské. Redakce zpravodaje SIARD (farnost u kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně) vydala v roce 1993 Utrpení a zmrtvýchvstání Páně, kde pod jednotlivými scénami z Bible jsou citace z Písma. Z výše uvedených příkladů je možné vytypovat pět typů betlémů a to: adventní, vánoční, tříkrálový, hromniční a pašijový. Na závěr si dovoluji ocitovat ještě odstavec z úvodu rukopisu třebíčského betlemáře Eduarda Charváta O třebíčských betlémech a betlemářích z roku 1970: K Uhlířům, kteří bydleli na Kanciborku, jsme jako kluci s bratrem Jarem velmi rádi chodili i po vánoční době, neboť jeho betlém stál v jeho světnici nejdéle ze všech betlémů, ale s tou obměnou, že po Hromnicích figurky narození Páně s pastýři, darovníky, ovcemi, jeskyní, městem a ostatními typickými betlémskými figurkami mimo keřů a lesních stromů uschoval do příštích vánoc a na místa darovníků zapichoval do mechu různé útvary vojska, kterak proti sobě válčí. Takové vojsko se prodávalo v arších a barevném tisku jako byly i tištěné nebo ražené archy betlémů a svou velikostí, myslím výškou vojáků, právě odpovídalo velikosti darovníků. Těch archů s vojáky byly spousty ke koupení v papírnických obchodech a to vojska všech národů. Pan Uhlíř měl pečlivě pročteny ty staré kalendáře o vedených válkách a dle toho sestavoval skupiny vojáků v terénu skalnatého betléma a velmi poutavě nám vykládal o válečných taženích a válečná postavení vojska měnil každým týdnem, na která nás zase zval, jakož i dosti dalších obdivovatelů. Literatura: O třebíčských betlémech a betlemářích, sestavil: Ed. Charvát, r. 1970, majitel Národní muzeum, národopisné oddělení (čís. př. A/69), Praha Sborník biblické kultury, nakladatelství EWA EDITION, překlad z francouzského originálu, Praha, 1992 Bible, Česká biblická společnost, 1998 Církevní rok a lidové obyčeje, nakladatelství Dona, České Budějovice, 2005

7 6 Výtvarná soutěž nejmladších betlemářů Letní přípravy vánoc JARMILA SÜSSEROVÁ I když je ještě léto, výrobci vánočního zboží a betlémáři už plánují konec roku. Je nejvyšší čas připravit nejen betlémářské výstavy, ale i soutěže podporující zájem potencionálních tvůrců, kteří by toto téma mohli aktivně zpracovávat v letech příštích tedy dětí. Jednou z takovýchto akcí bude letos již čtrnáctý ročník ústeckoorlické soutěž pro děti Vánoce a betlém, která se vypisuje vždy na přelomu září a října, uzavírá se v polovině prosince a vyhodnocuje se v polovině ledna. V roce 2007 bude vypsáno celkem 8 kategorií. V obou skupinách - jednotlivců i kolektivů - budou soutěžit děti A) do 6 let, B) v rozmezí 7-9 let, C) v rozmezí let a D) v rozmezí let. Zde byla rozdílně proti předchozím letům rozdělena kategorie C) kolektivů na 2 věkové skupiny tak, aby mohlo být vybíráno vždy z věkově srovnatelných prací. Podle charakteru složení dodaných prací je také možné, že odborná komise udělí i ceny výjimečné, jakou byla např. v roce 2005 cena Zdeňka Brožka ústeckoorlického grafika a betlémáře nebo jakými byla zvláštní ocenění za vyvážené kolekce kvalitních prací MŠ Dlouhá Třebová a ZŠ Vagonárska Poprad v roce V případě nedostatku dobrých prací v kategorii si odborná porota vymiňuje, že mohou být uděleny pouze 1 nebo 2 ceny. Nezáleží tedy na objemu dodaných prací, ale na jejich kvalitě. Vzhledem k záměru soutěže motivovat děti ke zpracování tohoto tématu v jejich případné budoucí vlastní betlémářské tvorbě, budou u dětí starších šesti let výše ohodnoceny právě náměty a motivy betléma. Cílem vystavovatelů je prezentovat veřejnosti v první fázi všechny dodané práce tak, aby Tvůrci zobrazených sv. Rodin byli i dvanáctiletý Peter Pavel Vavřík z Popradu (vlevo) a sedmiletý Martin Harazim z Bruntálu (nahoře)

8 7 i návštěvníci mohli hlasovat o svém favoritovi. Zkušenosti ukázaly, že je proto nutné korigovat velikosti dodávaných prací. Pro plošné kreslené, malované i vystřihované motivy je tedy v roce 2007 stanoveno zpracování maximálně o velikosti do A3, u trojrozměrných prací pak maximálně krychle o délce strany 40 cm. Každá práce musí být označena jménem autora, jeho věkem a přesnou adresou bydliště, případně školy nebo školky, vhodné je poznamenat i telefon. Práce je možné zaslat nebo osobně předat na adrese: Městské muzeum v Ústí nad Orlicí, ČSA 932, Ústí nad Orlicí, (tel nebo ; muzeum.uo@iol.cz, další informace budou zveřejněny na muzeum-uo.cz). Uzávěrka soutěže je stanovena na pátek do 12:00 hod. Práce budou vystaveny v termínu od do od do v Galerii pod radnicí v Ústí nad Orlicí, a to denně kromě pondělí a svátků a Slavnostní vyhodnocení proběhne tamtéž, a to 11. ledna 2008 od hod. Oceněné práce zůstávají v majetku Městského muzea v Ústí nad Orlicí a mohou být využity k propagaci soutěže a betlémářské tradice. V roce 2006 excelovali v kategorii jednotlivců svými pracemi žáci ZŠ v Popradě. První dvě práce získaly ceny jednotlivců, škola obdržela zvláštní ocenění obdobně jako mateřská škola v Dlouhé Třebové, která každoročně dodává vyváženě kvalitní práce. (autorka článku je ředitelka Městského muzea v Ústí nad Orlicí pozn. redakce) Dobrým nápadem se představil i kolektiv desetiletých ze ZŠ Bří Čapků v Ústí nad Orlicí Práce jedenáctileté Zity Zemanové zvítězila dynamikou a netradičním ztvárněním obrázku v celé sérii dětských prací zaslaných z Popradu v roce 2006

9 8 Blahopřejeme Řezbářova 60 JANA TOMÍČKOVÁ (ORLOVÁ LUTYNĚ) Šedesátka u řezbáře není žádné stáří. Neznamená odchod do důchodu ani pracovní odpočinek. Ba naopak. Je to období tvůrčích zkušeností a řemeslnického grifu, vyváženosti pohledu, společenského uznání a popularity. Ale také hluboké pokory a poznání, že řezbářství je nekonečný proces objevů a variability. Tedy pokud řezbář vyřezává od svých dvaceti let, tak jak tomu je u Jiřího Oblůka z Orlové, který zasvětil již čtyřicet let této bohulibé činnosti. O autorovi a jeho řezbářském vývoji bylo již psáno v jeho zpovědi, která vyšla v tomto časopise č. 61 v loňském roce, ale co nebylo ještě vůbec nikde uvedeno je fakt, že Ing. Jiří Oblůk, CSc. je rovněž dovedný malíř, který vytvořil několik portrétů, především členů své rodiny, že se věnuje drobné truhlařině, že se zabýval městskou heraldikou, uměleckou fotografií, sbíráním známek, pohledů, mincí, zavíracích nožů, sběrem zajímavých minerálů a vlastně téměř všechny tyto jeho záliby našly uplatnění v jeho největší lásce betlemařině. V Orlové žádná betlemářská tradice není a seznámení se s prvním vyřezávaným betlémem byla až v Semilech, v rodině své manželky, který byl hlavní inspirací pro jeho betlemářskou tvorbu. Betlémské figurky začal tvořit do stavěcích betlémů, ale postupem času začal některé uspořádávat do závěsných nebo stavěcích skříněk, které nazval jeden návštěvník panelákové betlémy, podle jejich úsporného nároku na velikost vystavované plochy. Svoji duši a um vtiskl do celé řady betlémů, které rozzářily oči mnoha návštěvníků mezinárodních výstav v rámci Českého sdružení přátel betlémů, samostatných výstav, ale i mnoha betlemářských nadšenců a rodinných přátel celoročních výstav betlémů u Oblůků doma. Všechny vytvořené betlémské soubory mají své opusové číslo, pod kterým jsou vedeny a vystavovány. Každý, kdo zapůjčuje betlémy na výstavu ví, že je to náročná práce, protože všechny betlémy se musí vyčistit od prachu, řádně zabalit proti poškození, zhotovit soupis a popis zapůjčených exponátů a mnohdy odvést i na místo určení. Jiří Oblůk se každoročně zúčastňuje třech i více výstav současně, takže mu s přípravou pomáhá celá rodina. Řezbář vysílá mezi nás ve svých výtvorech kladnou energii, kterou čerpá také ze dřeva, o kterém přesně ví, odkud pochází, jakou má vůni, strukturu a rovněž z hudby, kterou rád při práci poslouchá, hlavně Vivaldiho, Mozarta a o Vánocích klasické koledy, které také sám zpívá. Popřejeme proto Jiřímu Oblůkovi k jeho významnému životnímu jubileu, kterého se dožívá v září tohoto roku, aby měl stále pevnou ruku, tvůrčí invenci a hnací sílu stále přetvářet dřevo v umělecké výtvory a tak nás obohacovat.

10 9 Ukázky z tvorby jubilanta Ing. Jiřího Oblůka, CSc.

11 10 Nejmenší český betlém? Miniaturní ústeckoorlický malovaný betlém od Prof. Alfreda Piffla LUDVÍK MÁTL Na výstavách se objevují a betlemáři ve svých sbírkách opatrují řadu miniatur s výjevem Ježíšova narození, jde např. o umístění do skořápek oříšků, makovic, krabičky od zápalek, dále jde zejména o miniaturní odlitky z různých kovů nebo rytí či řezaní do ušlechtilých materiálů (slonovina, minerály). Podle ustálené betlemářské terminologie jde však téměř vždy o jesličky, nikoli o scenérie charakteru betléma. Miniaturní malovaný stavěcí betlém ústeckého typu ze soukromé sbírky byl poprvé zpřístupněn veřejnosti na letošní výstavě Alfred Piffl obrazy, kresby, grafika pořádané v Galerii pod radnicí Klubem přátel umění v Ústí nad Orlicí. Autor, nadaný výtvarník Prof. Dr. tech. Ing. arch. Alfred Piffl, CSc., se betlemářskou tvorbou v širším měřítku nezabýval, ale jako většina českých malířů a grafiků se i on nechal inspirovat tímto evangelijním poselstvím. Rodák z Ústí nad Orlicí využil za vzor tradiční ústeckou betlemářskou tvorbu, od které se ve své práci výrazně neodchýlil. Betlém má základnu 36 x 15 cm a výšku s dálinou i okolkem 25 cm. Samotná dálina s orientálním městem i vegetací (palmy) má rozměry 35 x 14,5 cm. Celý betlém má 1 součástí se dřívky na zapíchnutí a celek obsahuje všechny obvyklé náležitosti, to je chlívek se sv. Rodinou (1 kus) včetně samostatného volka a oslíka, gloria, darovníky ( české i orientální krojování), tříkrálový orientální průvod (koně, velbloudi, slon králové jsou pojati zřejmě jako součást průvodu nejsou tradičně zpodobněni s dary), stádečka ovcí (výška 8 10 mm), pastevecké výjevy, stromy listnaté i palmy (celkem 51 ks). V betlémku nechybí hudebníci, myslivci, komi- ník, matka s dítětem, darovník s trakařem, dále oslíci a kravka. Zvláštností je např. atypický dvoukolový vůz s velkými koly tažený oslem (pravděpodobně inspirace z Francie nebo Balkánu) nebo dvě řeholnice. Většina figur nebo skupin osob (38 ks, výška nepřesahuje 22 mm, nejmenší 15 mm) je zachycena dynamicky v pohybu a část postav má další doplňky. Betlému dominuje orientální město (28 kusů, výška 15 až 25 mm), u kterého je na první pohled znát, že jej maloval architekt. Největším objektem je mešita istanbulského typu s výškou včetně dvou minaretů 4,5 cm (jde o jedinou datovanou součást 1947). Ve městě jsou stavby pevnostního charakteru (brána s opevněním, věžovité stavby), orientální paláce, vítězný oblouk, gloriet a další městská zástavba. Na celém provedení betlému je vidět malířův smysl pro detail a lehkost i bravura s jakou pracoval - jakoby nešetřil časem. V tomto smyslu vynikají např. bohatě prořezávané listnáče. Ke vzniku betlému se nepodařilo získat pamětníky ani jiné záznamy, lze vyslovit domněnku, že některé detaily byly malovány s pomocí lupy. Pro úplnost dodejme, že některé kusy (palmy, ovce) mají rozdílné (dvojí) provedení, lze tedy předpokládat, že byly malovány v různém období,

12 11 příp. nelze vyloučit doplňovaní jiným malířem se snahou přizpůsobit se původním vzorům. Na výstavě byl mech, ve kterém figurky zanikaly, nahrazen tzv. modelářským trávníkem. Zajímavá je také náročnost stavění, protože miniaturní betlém je velmi citlivý na rozmístění jednotlivých součástí (i zde jde o mm). Je zatím otázkou, zda-li jde o nejmenší český betlém. Miniaturní malované betlémy, často zarámované k pověšení na zeď, mají i v Třebíči. V literatuře 1) je uváděn třebíčský malíř betlémů, vyučený hodinář, Jaroslav Charvát ml. ( ), který, snad díky své profesi, precizně Kdo je kdo? Prof. Alfred Piffl ( ) Prof. Dr. Ing. arch. Alfred Piffl, CSc. se narodil v Kerharticích, které jsou dnes součástí Ústí nad Orlicí. Byl absolventem reálného gymnázia (Pardubice, dokončil v České Třebové) a Fakulty architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze. Vojenskou službu vykonal v Košicích a Užhorodě. Krátce pracoval v reklamním oddělení firmy Baťa ve Zlíně. Od r byl pracovníkem Archeologického ústavu v Praze. Doktorát na ČVUT složil v r Před válkou a během války pracoval u různých zaměstnavatelů (lázně Bílina, Roudnice n. L.) a současně se věnoval historicko-architektonickým průzkumům a bádání. V roce 1939 se oženil a v průběhu manželství se mu narodili dva synové (Lukáš, Jan). V r se stal ředitelem muzea v Ústí nad Labem. Rozhodující změnou bylo přestěhování do Bratislavy, kde Alfred Piffl vyhrál konkurz na místo profesora dějin architektury na Slovenské vysoké škole technické. V letech byl prvním děkanem Fakulty maloval miniaturní figurky (výška jezdců na velbloudech 25 mm). Není rozhodující, který betlém bude nejmenší, navíc je obtížné stanovit objektivní kritéria. Zajímavější je seznámení s prostředky, technikou malby a formou, kterou jednotliví tvůrci při vytváření miniaturních stavěcích betlémů zvolili. Užitečná může být i diskuse na tuto problematiku, která může přinést nové poznatky dosud nepublikované. ad 1) dr. J. Hánová, Fr. Valena: Betlémy, vyd. LIKA KLUB Praha, 2002 (str.88) dějin architektury a pozemního stavitelství. Po dobu pobytu v Bratislavě se věnoval jako iniciátor záchraně a dobudování Bratislavského hradu, který byl ještě v meziválečném období nezastřešenou ruinou. Na základě zinscenovaného politického procesu byl v r odsouzen a dva roky vězněn (později plně rehabilitován). Již se nemohl vrátit k pedagogické práci, vykonával zaměstnání neodpovídající jeho kvalifikaci. Postupně však spolupracoval na archeologických výzkumech zejména v Bratislavě, římské stanici Gerulata v Rusovcích a hradě Děvíně. Jeho celoživotní odborná i výchovná práce byla velmi rozsáhlá. Prof. Piffl byl mimořádně nadaný kreslíř, malíř a grafik. Nejvíce vynikal v pohotové kresbě a akvarelové malbě. Obrazů, litografií a kreseb se zachovalo přes 1000 kusů a jako atypická památka miniaturní ústeckoorlický betlém. K jeho osobě se váže slogan: Kudy chodil, tudy kreslil. V letošním roce, u příležitosti 100. výročí narození, proběhlo několik vzpomínkových akcí. Na Slovenské technické univerzitě v Bratislavě proběhla mezinárodní konference a samostatná výstava věnovaná Alfredu Pifflovi, v Ústí nad Orlicí výstava jeho výtvarných prací. Další výstava je plánována v Bratislavě ještě v tomto roce. Ludvík Mátl Literatura: Alfred Piffl, Zápas o Bratislavský hrad (výběr z deníku ), vyd. Marenčin PT Bratislava, 2007

13 12 O výstavách Historie výstavy betlémů Betlém klub v areálu kostela P. M. Sněžné v Praze JIŘÍ VOTRUBA Výstavy jsme začali pořádat v roce V tomto roce byla výstava instalována ještě v kapli J. Nepomuckého v areálu kostela P. M. Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze. V dalších letech jsme ji přemístili do ambitu kláštera již zmíněného kostela. Tento prostor jsou čtyři chodby, z nichž využíváme dvě. Postupem času jsme zdokonalili výstavní plochy stoly, různé police a zavěšení, hlavně s upravením k tomu, že toto zařízení včetně exponátů, osvětlení apod. musí být do místa výstavy dovezeno. První výstavy sestávaly hlavně z exponátů rodiny Votrubových a exponátů členů Betlém klubu. Postupně se díky výstavě nabízeli další vystavovatelé, kteří ochotně půjčovali své betlémy na výstavu, z řad návštěvníků, ale i členové jiných regionálních poboček. Díky dobrým vztahům s františkány, kteří ve funkčním klášteře žijí a tím s námi výstavu sdílejí, díky jejich vstřícnému přístupu k výstavě a ochotě se během výstavy uskrovnit a postoupit ambit výstavě, lze říci, že je výstava dílem všech. Od začátku jsme měli velmi zajímavé exponáty, které jsme neustále doplňovali, ať již vlastními pracemi členů Betlém klubu nebo betlémy rodiny Votrubových koupených na burzách nebo jimi vytvořených či zrestaurovaných. Vždy byly ale hlavními a nejpoutavějšími exponáty mechanický betlém Jiřího Votruby, který je v současné době již dlouhý 4,5 metru, a betlém postavený podle třešťských betlémů s Boudného figurkami, který se svým rozměrem 3 x 2,5 metru řadí k největším betlémům v Praze. Ostatní betlémy jsou z těch nejrůznějších materiálů dřevořezby, papírové betlémy, keramika, těsto, perník, sklo apod. a hlavně množství historických i současných betlémů ze sbírky rodiny Votrubových. Jeden z posledních přírůstků, které patří k těm zajímavým, jsou betlémy Vlastimila Pechara z kašírovaného papíru s figurami vysokými 60 cm nebo každoročně obměňovaný keramický betlém školy z Českého Brodu. Ak. malíř Jiří Škopek: Znojmo (2007)

14 13 K velmi zajímavému patří na výstavě ukázka různorodých ozdob tvořených hlavně Helenou Votrubovou a Helenou Votrubovou ml. To s velkým množstvím zeleně dodává expozici sváteční a profesionální atmosféru. Vše potom podtrhuje obchůdek umístěný na výstavě s různým zbožím pocházejícím hlavně z tvorby členů Betlém klubu, ale i mnoha jiných výtvarníků, se kterými jsme se seznámili během pořádání výstav. I tento obchod se pořádáním výstav postupně rozšiřuje a zvětšuje se sortiment zboží tím, jak přibývají výrobci a dodavatelé. Další zajímavostí je seznámení se na výstavě s vnučkou řezbáře Františka Boušky z Příbrami, kterého betlém shodou okolností zakoupil v roce 1940 zdejší kostel P. M. Sněžné a stále se zde na Vánoce vystavuje. Tento betlém stavíme každý rok Představujeme během výstavy v kapli kostela. Na výstavě ukazujeme originální artefakty od Františka Boušky, které jsme dostali darem od již zmíněné vnučky. Výstava je díky svému umístění v centru Prahy velmi navštěvovaná nejenom jednotlivými návštěvníky, ale i např. školami. Smutné je jen to, že školní mládež výstava příliš nezajímá. O to větší radost máme při návštěvě mateřských školek nebo malých dětí, kterým se vystavené exponáty velmi líbí. Výstava je také často využívána františkány, kteří při pronájmu jiných prostor na různé akce, na závěr využívají naší výstavu k prohlídce. Letos bude výstava jako každoročně přístupná od 1. prosince 2007 do 11. ledna I na tuto výstavu se nám podařilo soustředit velké množství nových a velmi zajímavých exponátů. Ing. Radko Weigner Na osmé valné hromadě Českého sdružení přátel betlémů 21. dubna 2007 byl zvolen předsedou sdružení. Narodil se 4. srpna 1943 v Brně. V roce 1965 ukončil studium na Vysokém učení technickém v Brně, obor pozemní stavby a konstrukce. Ve svém praktickém životě zastával funkci hl. stavbyvedoucího při realizaci mnoha staveb. Od roku 1992 do současné doby je projektantem (OSVČ). O betlémy se zajímá od začátku devadesátých let minulého století, ovšem trvalo určitou dobu, než zjistil, že existuje ČSPB. Členem sdružení je od roku 1995/1996. Zastává funkci předsedy regionální pobočky Betlemáři Jižní Moravy se sídlem v Brně, která se díky pochopení PhDr. Hany Dvořákové, vedoucí Etnografického ústavu v Brně, schází každý měsíc na svých schůzkách v prostorách ústavu. V roce 2004 byl z podnětu tehdejšího předsedy ČSPB pana PhDr. Vaclíka kooptován do výkonného výboru jako posila pro přípravu XVII. kongresu UN FOE PRAE 2004 v Hradci Králové. V období 2005/2007 zastával funkci tajemníka sdružení. Jak vyplývá ze stanov sdružení, koordinoval administrativně správní činnosti předsednictva a výkonného výboru včetně vedení příslušné dokumentace, zápisů z jednání. Zajímá se o všechny druhy betlémů a solitérů betlémských figur, jak je již uvedeno v publikaci Kdo je kdo mezi betlemáři na konci 20. století. Zájem o betlémy je u něj motivován především zájmem o výtvarné umění vůbec a obdivem k lidovému umění a tvorbě zejména. Autor karikatury: Lubomír Vaněk, Brno. (Redakce)

15 14 Naše recenze publikace BETLÉMY A BETLEMÁŘI ORLICKÝCH HOR Výstavy betlémů v Rychnově na Kněžnou Při příležitosti 10. jubilejní výstavy, pořádané o vánocích 2006 tradičně ve Velkém sále Společenského centra v Rychnově nad Kněžnou, byla vydána zajímavě a neobvykle uspořádaná brožovaná publikace s velkým množstvím výhradně barevných fotografií, u kterých k dobré čitelnosti výrazně přispívá použití kvalitního papíru. Na přední obálce je velký deskový betlém Jarmily Haldové, který tvořívá venkovní poutač výstavy. Autoři sborníku si pod vedením hlavního organizátora a duchovního otce uvedených výstav p. PhDr. Jana Tydlitáta dali dva základní úkoly. Prvním bylo zmapovat katalogovou formou desetiletí výstav, což se jim velmi dobře podařilo. V chronologickém pořádku jsou uvedeny jednotlivé výstavy vždy s přesným uvedením počtu vystavovaných exponátů i počtu návštěvníků. Dobrým nápadem je reprodukce vstupenek pro návštěvníky, které vytvářejí jednotnou, výtvarně vydařenou, řadu pohlednic s betlemářskými nebo rychnovskými motivy a řadou dalších vytištěných autentických dobových údajů. U každé výstavy je uveden výčet nejdůležitějších exponátů, řešení interiéru výstavní prostory, doprovodné akce, novinky a změny proti dřívějším výstavám i jiné zajímavosti. Ke stati každé výstavy je přičleněno několik fotografii betlémů či jesliček focených přímo na výstavě, takže v některých případech je dokumentována i nápaditá doplňující výzdoba. Druhou úlohou publikace, která se nenásilně prolíná celým obsahem, je zachycení lidové betlemářské tvorby v Orlických horách a jejich Titulní strana sborníku

16 15 podhůří. Obsahuje např. stručné, ale výstižné, statě o chrámových betlémech Orlických hor, betlémech na Kralicku a Ústeckoorlicku či o Liberském betlému. Zajímavých je celkem 25 abecedně uspořádaných medailónků výtvarníků-betlemářů působících v lokalitě Orlických hor, jen v několika případech jsou připomenuti ve vazbě na vystavované exponáty autoři ze širší oblasti východních Čech. Rozsah biografií, u kterých nikdy nechybí podobenka, je různý, od několika řádků až po stránková vyjádření v případech, kdy nám autoři sborníku chtějí sdělit něco objevného. S několika jmény jsem se setkal poprvé, proto uvádím jejich seznam: Adámek Jindřich ( ), Borůvka Vlastimil (*1951), Červený Jan (1933), Fetter Jaroslav ( ), Haldová Jarmila (*1951), Hánl Josef (*1955), Hejčl Augustin ( ), Ježek Jan (*1959), Korejz-Blatinský Josef ( ), Pišl Josef ( ) společně s dědem Františkem Pišlem ( ), Pryšinger Leoš (*1954), Rázková Helena (*1945), Rázek Jan (*1972), Rejman Jan (*1948), Rejmanová Jana (*1984), Roček Josef ( ), Selichar Jan Rudolf ( ), Schmoranz Vendelín ( ), Schwarzer Josef ( ), Šifalda Jaroslav ( ), Škodová Eva (*1980), Škopek Jiří (*1933), Šromová Anna (*1948), Štichauer Ladislav ( ) a Vyčichlová Jiřina (*1925). Pro názornost přetiskujeme v tomto čísle časopisu medailónek akademického malíře Jiřího Škopka. Celý sborník je sepsán s mimořádnou erudicí a entuziasmem, je pečlivě a přehledně uspořádán se smyslem pro detail. Obdobně se lze vyjádřit k bohaté fotodokumentaci. Nelze vyloučit, že někdo sborníku vytkne někdy až přílišnou stručnost k popisované konkrétní tématice, ale myslím, že se autorům podařilo zvolit vhodný rozsah s ohledem na obecný zájem publika, kterému je tato knížka určena. Jsem však s jistotou přesvědčen, že zaujme a informacemi obohatí Z vystřihovacího skládacího rychnovského soukenického betlému Jarmily Haldové, který vydal FK v Rychnově n. Kn. v roce 2004 i vážné zájemce a etnografy zabývající se lidovým betlemářstvím. Ludvík Mátl Tato recenze byla věnována sborníku, ale stejná slova uznání a obdivu by si samozřejmě zasloužil řetězec rychnovských výstav započatý v roce Hlavní organizátor p. dr. Jan Tydlitát nás již nyní zve prostřednictvím našeho časopisu na letošní 11. výstavu Betlémy z kraje Orlických hor, která se připravuje v Rychnově nad Kněžnou v termínu od 14. do Popřejme rychnovským, aby se jim plně vydařila i 2. desítka výstav. Plně si zaslouží naše ocenění i poděkování. (redakce) Publikace Betlémy a betlemáři Orlických hor má ležatý formát 21 x 15 cm, 80 stran. Náklad neuveden. Vydavatel: KULTURA Rychnov nad Kněžnou, s.r.o., vydáno Možnost objednání : Písemně: KULTURA Rychnov nad Kněžnou, s.r.o.; Panská 79, Rychnov nad Knežnou. em: divadlo@rychnov-city.cz (do záhlaví zprávy připsat Určeno pro dr. Jana Tydlitáta. ) Cena 70,- Kč + poštovné, bude rozesíláno do vyčerpání zásob s vloženou pošt. poukázkou k úhradě.

17 16 Galerie betlemářů Jiří Škopek (* ) Práce na betlémech je mu zdrojem radostné vnitřní pohody a naplňuje ho vždy novou životní energií. Tvůrčí vzory nemá. Z roku 1969 pochází jeho první práce Český betlém, papírový vystřihovací betlém s pozadím Nového Města nad Metují, vydaný Muzeem Boženy Němcové v České Skalici. Pravidelně se zúčastňuje výstav pořádaných Český sdružením přátel betlémů, ale i výstav regionálních. V Rychnově nad Kněžnou byla mu udělena pamětní betlemářská medaile. Tvůrčí počiny jaroměřského Jiřího Škopka jsou ve svém souhrnu více než úctyhodné: například čtyři papírové vystřihovací betlémy, pro Nové Město nad Metují vytvořil monumentální venkovní deskový betlém (50 figur v životní velikosti), dále 170 vydaných pohlednic s vánoční a betlémskou tematikou. Ve spolupráci s dcerou Markétou vytváří zcela unikátní tzv. betlémy v hrnečku, návrhy pamětních medailí a plakátů řady betlemářských výstav. Neméně úspěšně se věnuje i knižním ilustracím: Jan Řehounek: Lidové vánoce v Polabí (Nymburk 1999), Ludmila Sudýřová: České Vánoce (Helios 2005). (Mgr. Jiří Frýzek) Převzato ze sborníku Betlémy a betlemáři Orlických hor, vyd. KULTURA Rychnov n. Kněžnou, s.r.o. (2006) Akad. malíř Jiří Škopek Od jmenovaného výtvarníka, dlouholetého člena předsednictva ČSPB, bylo v minulých číslech našeho časopisu již reprodukováno mnoho vyobrazení a ilustrací. Značnému zájmu sběratelů se těší jeho poetické pohlednice s motivem jesliček, většinou zasazené do konkrétního zimního panoramatu historických souborů staveb převážně z východočeského regionu. Z rozhovoru s malířem uveřejněném v BaB č. 62 vyplývá, že pohlednic, včetně vánočních pojatých ve stejném osobitém duchu, již Jiří Škopek vytvořil k dnešnímu dni přes 200 kusů. V této tvorbě však pokračuje, letos se inspiroval Znojmem, klášterem Louka u Znojma a Poličkou pro umístění Božího narození. V zimní náladě dále namaloval sakrální architekturu v Chotěboři, Betlémy v hrnečku Rohenici a moderní kostelík ve Studnici u Hlinska. Pohlednice se dosti obtížně shánějí, nejlepší nabídka bude v doprovodném prodeji na letošní výstavě betlémů u P.M. Sněžné v Praze (org. Jiří Votruba). Ukázka tvorby s námětem Poličky je na zadní obalce. Přejeme Mistrovi pevné zdraví a těšíme se na další obrázky. (redakce)

18 17 IN MEMORIAM Dovolujeme si oznámit, že 23. července 2007 zemřel po těžké nemoci ve věku 62 let pražský výtvarník, betlemář a loutkař FRANTIŠEK VALENA, který po mnoho let aktivně působil v předsednictvu našeho sdružení z titulu funkce předsedy regionální pobočky Spolek pražští betlemáři. V rámci činnosti tohoto spolku vydával časopis Betlém. Neúnavně organizoval úspěšné betlemářské výstavy a zároveň se jako tvůrce i sběratel mnoha výstav zúčastňoval. Připomeňme i reprezentativní knihu Betlémy vydanou v r. 2002, kterou sepsal a fotodokumentací doplnil společně s dr. Jiřinou Hánovou. Po založení samostatného pražského Spolku českých betlemářů v r byl zvolen předsedou tohoto spolku. Byl nadaným výtvarníkem s širokým tvůrčím rozmachem, působil zejména jako sochař, malíř, restaurátor, cizelér a šperkař. Svá díla vystavoval i v zahraničí. Jeho životním koníčkem vedle betlemářství bylo loutkařství, kde se uplatňoval nejen jako autor loutek a divadelních kulis, ale rád působil jako loutkoherec, režisér i autor her pro loutkové divadlo. Důstojné rozloučení se zemřelým ze strany rodiny, kolegů a přátel proběhlo ve vršovickém kostelíku sv. Mikuláše. Vzpomeňme s úctou na našeho betlemářského kolegu! Čest jeho památce! František Valena: Část orientálního tříkrálového průvodu, 1996, polychromované dřevo, výška 22 cm

19 18 Ze setkání řezbářů Hejův nožík 11. ročník mezinárodního tvůrčího setkání řezbářů, Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 7. červenec Jak vyplývá z řadové číslovky uvedené v podtitulu letáčku k letošnímu setkání řezbářů v rožnovském skanzenu vykročilo toto tradiční setkání do své druhé desítky. V záhlaví pak je krátká věta: Příběhy vyřezané do dřeva. O svůj příběh, spojený s letošní návštěvou (podotýkám, že jsem stálým účastníkem těchto setkání), se chci podělit se čtenáři časopisu. K vlastnímu konání byla letos vedena (jak se domnívám) malá propagace, protože v době, kdy jsem pátral po informacích o termínu konání letošního (jednodenního) setkání jsem na internetu nic nenašel. Až telefonický dotaz přímo do muzea mi potvrdil termín 7. červenec Jednalo se o sobotu a byl krásný, slunečný den, a tak se nedivím, že spousta milovníků lidové architektury zavítala do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Samozřejmě, že tento nápor se projevil už u pokladen, kde se tvořila velmi dlouhá a široká fronta na vstupenky. Na dotaz, zda mají ke vstupence letáček ke konání setkání Hejův nožík mi pokladní sdělila, že o ničem neví! Protože mám z předchozích ročníků tyto letáčky ve své sbírce, mne tato informace zamrzela, ale neztrácel jsem naději. Při vstupu do Dřevěného městečka jsem svůj dotaz opakoval a jak se ukázalo, zde přítomná paní, která trhala vstupenky mi sdělila, že ještě jeden, poslední leták má. Na dně papírového víka od krabice ležel ten poslední, pro mne však k nezaplacení, protože kromě komentáře k setkání je zde vždy uveden seznam přítomných řezbářů. Jako každým rokem se nacházely stoly před chalupami tvořícími ve skanzenu ono Dřevěné městečko. Nechybí zde fojtství, pošta, dvě hospody, hospodářská stavení, úly a ani kostel se hřbitovem. Vše s velmi vkusnými expozicemi uvnitř jednotlivých stavení lidové architektury Valašska. Tak jako každým rokem jsem očekával ukázky prací lidových řezbářů, především pak betlémů, které zde v minulých letech když ne převažovaly, tak určitě tvořily podstatnou část vystavovaných prací. Po této stránce jsem byl trpce zklamán většina děl byla na hony vzdálena betlemářství. Část řezbářů svou zručnost zaměřila na výrobů píšťalek, pan Milan Pařenica z Valašského Meziříčí překvapil svým polychromovaným dílem archa Noemova, paní Vráželová z Nového Hrozenkova nabízela své tradiční, milé, štípané holubičky. Někteří, jako např. Zdeněk Matyáš z Valašských Klobouk, již zřejmě nemají tvůrčí invenci, a tak stále dokola nabízejí to samé, v jeho případě prase, veverku a dva druhy ovcí. Pouze pan Klement Brokeš z Havířova překvapil miniaturizací betlémů, které v jeho podání působily milým dojmem. Pracovníci muzea předváděli tvorbu (repliku) prací řezbáře Josefa Heji, po němž je toto setkání pojmenováno. Velkým, a téměř jediným, tahákem letošního ročníku byla přítomnost polských řezbářů, z nichž pak především Czeslaw Olma z Bielsko-Bialej překvapil svými polychromovanými řezbami betlémů.

20 19 Pořadatelé však očekávali zřejmě větší zájem ze strany řezbářů, protože šest stolů zůstalo prázdných. Na stolech některých řezbářů bylo možno získat publikaci: Socha dříve a dnes v Beskydech a na Moravě (Bielsko-Biala, Němčice nad Hanou, únor-duben 2007). Jak vyplynulo z textu na zadní straně publikace, jednalo se o katalog k výstavě, která byla připravena Regionálním centrem kultury v Bielsku-Bialej v rámci projektu Beskydské trojmezí prostřednictvím kultury a tradice k turistice. Publikace obsahuje dvě statě: Poezie do dřeva zakletá tradice řezbářství na Valašsku (autor Daniel Drápala) a Socha v Beskydech (autor Zbigniew Micherdziňski) s přílohou pěti barevných reprodukcí formátu A5 dřevořezeb od polských a moravských řezbářů. Jako každoročně bylo možno zakoupit několik typů brousků na nože, minimálně ve třech stáncích pak řezbářská dláta, v dalších dřevěné soustružené misky, dřevěné naběračky a příbory a v několika dalších se prodávalo tradiční valašské pečivo frgále. V hospodě vedle pošty pak byla k dostání pravá, valašská kyselica, opravdu pouze obsahující kyselé zelí plující ve vodě s přílohou tvrdého, velmi tvrdého preclíku. Myslím, že každý, kdo si objednal, mohl poznat na vlastní oči, co to byla bída na Valašsku. Suma sumárum konstatuji, že letošní 11. ročník mezinárodního tvůrčího setkání řezbářů Hejův nožík mne, až na pár světlých výjimek z řad našich moravských řezbářů a polské účasti, velmi zklamal a myslím, že návštěvu dalšího 12. ročníku budu napříště velmi pečlivě zvažovat. Radko Weigner