Charles Baudelaire : Květy zla. Mršina

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Charles Baudelaire : Květy zla. Mršina"

Roman Veselý
před 2 lety
Počet zobrazení:

1 Mršina Co jsme to viděli to letní jitra boží. vy moje Lásko jediná? V zatáčce pěšiny na kamenitém loži ležela bídná mršina, a nohu zvedajíc jak prostopášná žena a plna žáru potíc jed, strkala nestoudně, nedbale rozvalena, své pařící se břicho vpřed. S hůr slunce pražilo, tak jako by ji chtělo v tu chvíli celou upéc hned a vrátit Přírodě, co spojovala v tělo, ve stonásobném množství zpět. A nebe shlíželo k té pyšné kostře těla jak ke kvetoucí květině. Puch byl tak strašlivý, že jste div neomdlela na sporé trávě v pěšině. Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu, se táhly larvy v tisících, a oblévajíce ty živé cáry slizu, tekly jak hustý kal kol nich. To vše se zvedlo hned, hned kleslo jako vlna, či šumíc trysklo do výše, jako by mršina, divného dechu plna, tu žila dále množíc se. A tento svět pak zněl, pln hudby neurčité, jak šelest větrů nebo vod, či zrní rytmicky přehazované v sítě a natřásané o překot. Tvar mizel, spíše sen, nic nežli skica matná, dlouhými časy otřelá kterou teď umělec, jestli se chopí plátna, jen po paměti dodělá.

2 Za skálou čekala toulavá strašná fena, a vzteklým zrakem měříc nás, číhala na chvíli, kdy by se, nerušena, zas mohla pustit v hodokvas. - A přece budete jak to tak strašné hnití, sám mor té spouště zteřelé, vy hvězda očí mých, vy slunce mého bytí, má vášni, vy můj anděle! Ba, tak se budete, žel, jednou jevit světu i vy, má kněžno něžných vnad, až, s Bobem smířena, pod rovem tučných květů se budete v prach rozpadat. To, kráska, rcete však těm červům, kteří, hluší, vás budou líbat kusadly, že tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, i když se bědně rozpadly. Přeložil Svatopluk Kadlec Zdechlina Má duše, zdali vzpomínáš si, moje štěstí: Po ránu v sladkém podletí Zdechlinu strašnou spatřili jsme na rozcestí Uprostřed šutru ležeti. S nohama ve vzduchu tak jako vilná žena, Škvaříc a potíc samý jed, Smrdutým břichem beze studu rozevřena Se nabízela pro pohled.

3 Slunce pralo plnou silou do hniloby, Jak by v ní chtěla vznítit var A v zlomcích velké přírodě jak zkoušelo by Vrátit, co spjala v jeden tvar. Nebe se na tu pyšnou prašivinu smálo A rozvila se jako květ. Na trávu hnedle - tak to strašně zapáchalo - Mohla ses mi tam poroučet. Roj much, jenž bzučel v pupku této shnilotiny, A červi pruhy černými Když valili se z ní jak z husté tekutiny, Hýbali cáry živými. To všechno klesalo a stoupalo jak vlny Či vzpínalo se praskajíc, Tělo, jak vzdouval by je výdech tajuplný, Tím žilo stále víc a víc. Z tohoto světa zněla hudba prapodivná Jak vítr běžící, pláč vod, Anebo zrna žencovo, když ruku zdvihna Rešetem propouští svůj bod. Podoba mizela a byla už jen snění, Náčrtek tužkou teninkou Na plátně odloženém, kde už malíř není S to pracovat leč vzpomínkou. Tam za kamením lačná fena vyčkávala A vztekle měřila si nás, Ten kus, jejž hryzala a nyní zanechala, Líhajíc vyhlížela zas. - Vy též, ach, budete jak tohle rozkládání, Jak tento hnis zde vyvřelý, Hvězdo mých očí, slunce přírody mé, paní, Má vášni i můj anděli! Taková budete, ó kněžno půvabnosti, Až pomažou vás naposled, Až pod trávu a pod kořeny, mezi kosti Si odejdete práchnivět.

4 Ó kráso má, pak řekněte, až políbiti Hmyz žravý přijde tváří nach, Že já jsem uchoval i tvar i božské bytí Svých lásek rozložených v prach. Přeložil Ivan Slavík Zdechlina Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblásků, s nohama nahoru jak žena všeho znalá a potíc jedy zpod žáru, nedbale, nestoudně dokořán otvírala své břicho plné výparů. Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně, jak dopéci by chtělo tu a velké Přírodě zas vrátit stonásobně, co spojila kdys v jednotu; a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě jako květ rozvíjí se dál. Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě div neomdlela, na nás vál. A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob dralo se černo páchnoucích pluků larv, valících se jako černý sirob podél těch cárů živoucích. To všechno klesalo a stoupalo jak vlna, či perlilo se praskajíc; to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna, množí se, žije ještě víc.

5 Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce peřeje nebo vítr zní, či zrní, které se obrací na opálce za rytmického třesení. Tvary se stíraly a jenom snem už byly, na dávném plátně lehýnce hojeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli dokončí dík jen vzpomínce. Tam za skalisky nás pozorovala vztekle neklidná psice, číhajíc na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé mršiny, z níž teď nemá nic. - A přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné much, vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití, vy, vášeň má i strážný duch! Ano! jak tohleto, královno spanilosti, svátostmi zaopatřenou vás dají do země práchnivět mezi kosti, pod tučnou trávu zelenou. Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru polibky žrát vás budou dál, že božskou podstatu i tvar svých lásek věru, ač dávno tlí, jsem uchoval! Přeložil František Hrubín

Podobné dokumenty

Charles Baudelaire. Mgr. Eva Mužná. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám

Charles Baudelaire. Mgr. Eva Mužná. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Charles Baudelaire Mgr. Eva Mužná Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0229 Šablona: III/2 Č. materiálu: VY_32_INOVACE_142 Datum vytvoření: