11. LITERÁRNÍ MODERNA. A)Moderní světová literatura

Transkript

1 11. LITERÁRNÍ MODERNA A)Moderní světová literatura

2 Události ve světě: konec 19.století zastihl Evropu ve znamení proměn zrychluje se tempo života v hospodářství se zostřuje konkurenční boj sílí dělnické hnutí dobu pozitivismu a racionalismu vystřídal anarchismus, pesimismus a katastrofické představy anarchismus=myšlenkový a politický směr vycházející z neomezené svobody jedince odmítá autoritu státu a společenské organizace

3 v oblasti umění už nechce umělec hrát roli služebníka společnosti touží ji znepokojovat, dráždit, cítí se nadřazen vede bohémský život, kterým protestuje proti měšťácké morálce bohém= bezstarostně a neuspořádaně žije z těchto postojů vyrůstají nové umělecké směry:

4 Impresionismus z lat. impressio=dojem snaha zachytit momentální náladu, okamžik, který se neopakuje radost, smutek, melancholie, nostalgie, stesk Václav Radimský: U řeky Joža Úprka: Pouť u sv. Antonínka Claude Monet: Východ slunce Gogh Vincent: Makové pole Claude Monet: Lekníny

5 Symbolismus vychází z užívání symbolů tj. konkrétní předmět slouží k označení jiného abstraktního pojmu Švabinský Max: Splynutí duší metafory, básnické obrazy pomáhají zachytit skutečnost Gustav Klimt: Polibek

6 Dekadence z fr. décadence=úpadek vychází z neutěšeného stavu společnosti v umění se projevovala motivy negativních společenských jevů: únavou ze života, útěkem do minulosti zalíbením v náladách smutku, nudou marností, opovržení životem únikem z reálného života do světa snů vírou v nadpřirozený svět, v Boha

7 A)Moderní světová literatura FRANCIE nejvýznamnějšími představiteli nových směrů v poezii jsou tzv. prokletí básníci ve své době byli nepochopeni svou tvorbou a životním postojem pobuřovali měšťáckou morálku, ale otevírali cestu nové poezii za jejich předchůdce byl považován: Prokletí básníci Paul Verlaine (první zleva) a Arthur Rimbaud (druhý zleva) znázornění v malbě Henriho Fantin Latoura z roku 1872

8 Charlez Baudelaire /šarl bodlér/ ( ) *Paříž 17 let překládal amerického básníka a prozaika E.A.Poea /poua/, který byl vzorem pro symbolisty Charlez Baudelaire roku 1857 vydal básnickou sbírku: Květy zla (přeložil J.Vrchlický) sbírka byla z mravních důvodů odsouzena k pokutě titul = spojení představy krásy a zla (oxymóron)

9 Zdechlina Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, jak stvořeného pro lásku, jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná na horkém loži z oblásků, Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce peřeje nebo vítr zní, či zrní, které se obrací na opálce za rytmického třesení. s nohama nahoru jak žena všeho znalá a potíc jedy zpod žáru, nedbale nestoudně dokořán otvírala své břicho plné výparů. Tvary se stíraly a jenom snem už byly, na dávném plátně lehýnce hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli dokončí dík jen vzpomínce. Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně, jak dopéci by chtělo tu a velké Přírodě zas vrátit stonásobně, co spojilo kdys v jednotu; Tam za skalisky nás pozorovala vztekle neklidná psice, číhajíc na chvilku, kdy se zas zakousne do rozteklé mršiny, z níž teď nemá nic. a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě jako květ rozvíjí se dál. Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě div neomdlela, na vás vál. - A přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné much, vy, hvězda očí mých, vy, slunce mého žití, vy, vášeň má i strážný duch! A mouchy bzučely nad břichem, z jehož hnilob dralo se černo páchnoucích pluků larv, valících se jako černý sirob podél těch cárů živoucích. To všecko klesalo a stoupalo jak vlna či perlilo se praskajíc; to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna, množí se, žije ještě víc. Ano! jak tohleto, královno spanilosti, svátostmi zaopatřenou vás dají do země práchnivět mezi kosti, pod tučnou trávu zelenou. Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru polibky žrát vás budou dál, že božskou podstatu i tvar svých lásek věru, ač dávno tlím jsem uchoval!

10 Paul Verlaine /pol verlen/ ( ) jeho život se střídavě odvíjel v bohémské rozmařilosti a tiché pokoře za postřelení J.A.Rimbauda /remba/ byl odsouzen k dvouletému vězení Paul Verlaine z jeho tvorby je nejznámější básnická sbírka: Písně beze slov Leonardo Di Caprio ve filmu Total Eclipse v roli Rimbauda.

11 Jean Artur Rimbaud /žan artur rembo/ ( ) božský rošťák (F.X.Šalda) jako malého ho považovali za geniální dítě, lehce se učil zároveň projevoval velkou svéhlavost několikrát utekl z domova v Paříži se seznámil s P.Verlainem s ním procestoval Francii a celou Evropu Vlevo Verlaine, uprostřed Rimbaud

12 většinu veršů napsal mezi rokem; jeho tvorba patří k nejpozoruhodnějšímu, co přineslo slovesné umění 2. poloviny 19. století je plná obraznosti, metafor, zvukomalby, barev a touhy po neobyčejných zážitcích jeho nejproslulejší básní je : Opilý koráb

13 Opilý koráb Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí, tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům: křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi a nahé přibili je k pestrým kolíkům. Pak nestaral jsem se už vůbec o posádku, jež vezla obilí, sklad bavlny a chmel. Když mužstvo skončilo svou pranici a hádku, tu řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěl. Přes mocné přílivy a mořské vlnobití jsem spěchal, zaslepen jak dítě v peřině, jak Poloostrovy, jež zběsile se řítí, když odpoutaly se a bloudí v bařině. Hrom s bleskem házely mně svoje smolné věnce. Pět nocí tančil jsem jak zátka na míse na slaných hladinách, jež vězní utopence, nedbaje majáků, jež hloupě šklebí se. Zelený příval vod, sladší nad hořké trnky, skrznaskrz prosákl můj pochroumaný vrak a rozbil kormidlo, a smýval ze mne skvrnky po mořské nemoci, jež zkalila mi zrak. A od té chvíle jsem se koupal v širém moři, jež bylo plné hvězd, a bez cíle jsem plul, hltaje blankyty, do nichž se občas noří zasněný umrlec, jenž právě utonul, potřísniv hanebně ty bledomodré víry a rytmus světelných a třpytících se krás, prudší než alkohol, širší než naše lýry vypučí milostný a hnisající kvas. Znám nebe, třpytící se pod průtrží mračen, znám kouzlo večerů a velkých povodní, znám jitra nadšená jak hejno vodních kačen a časem viděl jsem to,o čem lidé sní. Znám slunce, mystické jak rudá maska herce, když vrhá sraženou a fialovou zář na vlny valící se jako přes koberce, znám slunce, příšerné jak maskovaná tvář. Snil jsem o zelené a zasněžené noci, o žhavých polibcích, jež víří v prostoru, o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci, o modrém procitnutí zpěvných fosforů.

14 Po celé měsíce jsem slýchal vlnobití, jak kravín šílenství a epilepsie, aniž jsem pomyslil, chtěje jej utišiti, na hada, zkroceného patou Marie. A moře, mučedník zlých oblastí a pásem, mně někdy vrhalo v tvář květy vodních pěn a kolébalo mne svým vzlykajícím hlasem tak, že jsem poklekal s dojatým srdcem žen, Víte, že narazil jsem jednou na Floridy, kde květy mísí se s očima panterů, kde duha, napjatá pod horizontem z křídy, ukrývá stáda lvic před zraky škunerů. jsa poloostrovem, jenž houpá na svých březích trus ptáků, křičících, když mají v noci hlad, a utopenci, jež jsem vlekl na řetězích, sraženi vlnami ztráceli shnilý šat. Viděl jsem prohlubně a močály, jež kvasí, propast, kde v sítinách spí celý Leviatan, bezvětří s vichřicí a celé zeměpásy, svržené do jícnů jak do pekelných bran! Ledovce, perleť vln a hnědou barvu zemí, uvázlé koráby v hnijících zátokách, kde velcí hroznýši, sžíraní štěnicemi, padají ze stromů a šíří černý pach. A byl bych ukázal rád dětem v modrém proutí ty malé rybičky, ty zlaté kapříky. Korály žehnaly mé dlouhé bludné pouti a občas vanuly mně vlídné větříky. Mne, zabloudilou loď, vrženou za vichřice do vzduchu bez ptactva za gigantický plot, mne nezachrání už záchranná plachetnice, můj trup je opilý přívaly slaných vod, já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, kde roste převzácná pochoutka pro malíře sluneční lišejník, zašlý jak stará měď, já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, rejnoky, kostrami mořských koníků, já plul jsem za nocí v červenci při měsíci pod ultramarínem šílených lodníků,

15 já, prkno, poseté žhavými půlměsíci, jež rozléhaly se na sto mil do dálky, já náhle zatoužil jsem podívat se domů na starou Evropu a lesní rusalky. Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví s nebem, jež třpytí se jak velký paví chvost, zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy ohniví letouni, jimž patří budoucnost? Co jsem se naplakal za srdcervoucích jiter, nic neobešlo se teď pro mne bez hoře. Jsem láskou rozladěn jak struny starých citer. Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře! A toužím po stružce, kde za nizoučkým houštím se šťastně prohání pár dětských košilek, jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím lodičku z papíru, křehkou jak motýlek. A zalit tříští vln a jejich pyšných krajek už nechci závodit s kupčíky z Bostonu, už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek a plavat před strašným pohledem pontonů!

16 Použité zdroje

17 Použité zdroje

18 Použitá literatura Balajka Bohuš a kol.: Přehledné dějiny literatury II, 2.vydání, Praha: Fortuna,1995, Představitelé symbolismu, impresionismu a expresionismu, s.12-13, ISBN X Sochorová Marie: Literatura v kostce pro střední školy, 2.vydání Havlíčkův Brod: Fragment, 1996, Literární moderna, s.44-45, Moderní světová literatura, s.45-46, ISBN Soukal Josef: Literární výchova pro 2. stupeň základní školy, 1.vydání, Praha: SPN,1998, Literární moderna, s , ISBN