LUCIE NEUREITEROVÁ 9. A

Transkript

1 STAROVĚKÝ EGYPT ŠKOLNÍ ROK LUCIE NEUREITEROVÁ 9. A

2 I OBSAH I ÚVOD II VLASTNÍ PRÁCE 1 Teoretická část 1.1 Řeka Nil 1.2 K čemu slouţili pyramidy a vše o nich Stavitelé pyramid Cheopsova pyramida 1.3 Záhady pyramid 1.4 Sfinga 1.5 Smrt, pohřeb, mumie 1.6 Cesta mrtvých + faraon Seti 1.7 Egypťané Egypťané a jejich údolí Egypťané a poušť Jak vypadali aneb móda Jejich města a vesnice Ţivot na venkově Egypťané a zvířata Egypťané a umělci Zemědělci Otroci a vězni Písmo Lékařství Egypťané a magie 1.8 Nejznámější panovníci Faraon Chufu Královna Hatšepsut Thutmose I. II. III Thutmose IV Královna Nefertiti 2

3 1.8.6 Amenthotep IV. (Achnaton) Tutanchamon Ramesse I Sethi I. 1.9 Nový a největší objevy Egypta hrobka faraona Setiho I ztracený chrám v Achmin chrám v Abu Simbel tajemství zmizelých mumií údolí zlatých mumií 1.10 Údolí králů Turismus 2 Praktická část 2.1 anketa III Závěr IV Seznam pouţité literatury 3

4 Svět se obává času a čas se obává jen pyramid. (Egyptské přísloví) I ÚVOD Jako úvodem bych asi začala několika slovy proč jsem si toto téma vybrala a čeho bych tím chtěla docílit. Uţ dlouho mě zajímá Egypt a záhady kolem něj. Četla jsem různé časopisy nebo i knihy, které se o to zajímaly. Hrobky, faraoni, královny, ale i pyramidy a prokletí. Také jsem koukala na nějaké filmy, jako třeba Mumie, která se natáčela v Káhiře nebo i dokumenty, kde se dozvíte mnoho zajímavých faktů. A čeho bych tím chtěla docílit? Chtěla bych se dozvědět další informace a mnoho dalšího, co k tomu patří. Dále bych se chtěla podělit o záhady nebo Vás seznámit alespoň s něčím novým, zajímavým. 4

5 II VLASTNÍ PRÁCE 1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1 ŘEKA NIL Kaţdý ví, ţe řeka Nil protéká Egyptem uţ po staletí, a ţe byla velkým přínosem pro obyvatele i v době záplav. Byla vyuţívána k zavlaţování, ke zvýšení úrodnosti, rybolovu, zásobování vodou a jako významná dopravní tepna. Nejrychlejší způsob jak se dostat z jednoho místa na druhé se pouţívala právě tato řeka. Je to tedy druhá nejdelší řeka na světě, která nemá přesné číslo, ale její délka se odhaduje na km. V jarních měsících se tu vyskytují písečné bouře a nechybějí tu ani sráţky. Co bychom měli vědět o Nilu? Na sever se dělí na jednotlivá ramena, která vytvářejí deltu. Velkou plochu zabírají hlavně baţiny Ţili tu také krokodýli, schovávající se do papyrusového houští, kde čekali na svou kořist. Buď na rybu nebo na neopatrného rybáře či plavce. Vyráběli si vlastní lodě a někdy muţi táhli loď za lana podél břehu. Na jejich práci dohlíţeli dozorci s bičem v ruce. Lodě vyráběli ze dřeva a plachet. Zdroj: 5

6 1.2 K ČEMU SLOUŽILI PYRAMIDY A VŠE O NICH Slovo Pyramida vzniklo z latinského slova pyramis. Je jehlanovitá stavba s čtvercovou základnou. Egyptské pyramidy jsou postaveny z velkých kamenných bloků, nebo z cihel. Stavba pyramid probíhala bez znalosti ţeleza a sloţitějších technologií. První pyramida pochází z období III. Dynastie. Slouţili jako hrobky pro faraony, kněţí, ale i jejich manţelky a zvířata. U kaţdé pyramidy můţeme najít tři orientační osy: 1. Vertikální pomyslně spojovala zemi s nebem, panovníka s jeho boţským otcem Reem. 2. Severojiţní osa, rovnoběţná s Nilem, který protéká od jihu k severu (z Horního do Dolního Egypta) byla symbolem sjednoceného Egypta. 3. Osa východozápadní znázorňovala cestu Slunce, jeho východ a západ a neustálou obnovu. MASTABY je nadzemní stavba z cihel, která byla pouţívána jako hrobka vládnoucích STAVITELÉ PYRAMID Pyramidy byly budovány ve Starověkém Egyptě s přestávkami od dob panovníka Dţosera do doby krále Ahmose I. Jedna z nejtěţších prací byla doprava těţkých kamenných kvádrů na určené místo. Nejprve zbudovali ze zeminy obrovské rampy a po nich pak táhli na lanech kameny vzhůru. Kaţdý kámen byl pečlivě změřen a opracován, aby zapadl na své místo. Nejprve pracovali pouze otroci, později uţ i vězni. Byla to velmi těţká práce, taková, jakou si my neumíme představit. Pracovali tisíce lidí, bez ohledu na to, jestli mají rodinu. Mnoho dělníků bylo na stavbě zraněno nebo zabito. Většinou byli rozdrceni těţkými kamennými kvádry. Dozorci, úředníci, pravděpodobně to byli kněţí řídili skupiny dělníků z vyvýšeného místa CHEOPSOVA PYRAMIDA Cheopsova pyramida stojí na konci pouště západně od Nilu a nechal ji postavit faraón Cheops. Dva králové z pozdější dynastie, Chefrén a Mykerinos, zřídili zcela blízko další pyramidy. Tyto tři pyramidy dohromady tvoří pravděpodobně jeden z nejznámějších 6

7 stavebních komplexů na světě, který po staletí fascinuje a je pozorován s posvátnou úctou. Cheopsova pyramida měří 138 metrů a byla postavena z více neţ dvou a půl miliónu vápencových kvádrů, které průměrně váţí dvě a půl tuny a pocházejí z nedalekého kamenolomu. Zdroj: ZÁHADY PYRAMID A) ZÁHADY OHLEDNĚ ROZMĚRŮ - původní výška Cheopsovy pyramidy (cca 147 m) odpovídá zhruba miliardtině vzdálenosti Země od Slunce (149 mil kilometrů) - základna pyramidy o šířce 230 m odpovídá zase cca miliardtině vzdálenosti Marsu od Slunce. (228 mil. kilometrů) - Současně odpovídá i 365,3 egyptským loktům, coţ je počet dní tropického slunečného roku - Obvod Cheopsovy pyramidy vydělený dvojnásobkem její výšky udává číslo pí. B) ZÁHADY OHLEDNĚ POLOHY - poledník, který prochází Gízou je poledníkem, který nejdéle vede po pevnině - poledník, který prochází pyramidami, také dělí moře a světadíly na dvě stejně velké 7

8 části - úhly pyramidy dělí nilskou deltu na dvě stejné poloviny - vzdálenost Cheopsovy pyramidy od středu Země je stejná, jako její vzdálenost od severního pólu. (nalézá se cca na 30 stupni severní šířky - Pyramida leţí v centru pevninské hmoty Země C) ZÁHADY OHLEDNĚ ROZMÍSTĚNÍ - pyramida je orientovaná podle světových stran - tři pyramidy v Gíze navzájem vytvářejí pythagorejský trojúhelník, jenţ je v poměru 3:4:5 - tři pyramidy v Gíze navzájem kopírují souhvězdí, v tomto případě tzv. Pás Orionu. Zajímavé je, ţe některé další obdobné lokality v okolí jako, Abú Rawáš, Závijet el- Arján, Dahšúr, Letopolis, a řeka Nil vytvoří dokonalý obraz hvězdné oblohy kolem souhvězdí Orionu a jím procházejícím pásem Mléčné dráhy. D) OSTATNÍ ZÁHADY A ZAJÍMAVOSTI - nedávno bylo objeveno, ţe pod Gízou se nalézají rozsáhlé podzemní prostory -V Cheopsově pyramidě se s největší pravděpodobností nacházejí i další místnosti a neobjevené prostory, i kdyţ se je zatím nepodařilo lokalizovat. 1.4 SFINGA Velká sfinga v Gíze je velká socha, která má tělo lva a hlavu faraona, nacházející se na Gízské plošině v Egyptě na západním pobřeţí Nilu. Udává se, ţe je vysoká 20m, 19m široká a 74m dlouhá. Také se říká, ţe byla zhotovena z jednoho bloku kamene. Je to opravdu neobyčejná stavba, která přeţila lovce pokladů (vykradačů), záliv písku i znetvoření, kdy poslouţila jako terč pro britské střelce. Říká se, ţe sfinga má za úkol chránit okolní pyramidy, protoţe všechny cesty vedli jen kolem ní. Dr. Vassil Dobrev se o sfingu zajímá uţ dlouho. Chtěl rozluštit všechny tajemství a tak se přestěhoval do Káhiry, kde začal s výzkumem. Ale, kdo takovou obrovskou sochu nechal postavit? Jakého faraona představuje? 8

9 Dlouho jsem hledala, ale nikde mi nedali jasnou odpověď, aţ Dr. Dobrev. Objevil teorii, která si myslím, ţe je správná. Podle něho ji nechal postavit syn Radţedef po Cheopsovi smrti. Syn tedy dokončil to, co jeho otec začal na důkaz toho, jak moc si ho váţil. Je také jedna z mála staveb starověkého Egypta, která na svém povrchu nemá ţádné nápisy. Co jste moţná nevěděli o Sfinze 1) Je orientována směrem na východ, tváří k vycházejícímu slunci, poblíţ 30.rovnoběţky 2) Ocas Sfingy je obtočený kolem její pravé zadní tlapy 3) Původně měla bradku (vous), několik kusů z něj je umístěno v Britském muzeu v Londýně a v Káhirském muzeu 4) Uvnitř a pod ní jsou tři chodby a jedna z nich Osiridova hrobka je jedním z nejúţasnějších objevů spojených se Sfingou. Nachází se 95 stop pod povrchem za zadní části Sfingy a je povaţována za místo posledního odpočinku egyptského boha Osirida. 5) Podle některých dokumentů se Thutmose IV. díky Sfinze měl stát faraonem, protoţe kdyţ se jako malý chlapec bavil lovením, usedl unaven a usnul. Ve snu se mu zjevil bůh, který mu pokynul, kdyţ postaví Sfingu stane se faraonem. Konal tak dlouho, aţ byla postavena a on se stal faraonem. Zdroj: SMRT, POHŘEB, MUMIE Egypťané povaţovali smrt za přechod k lepšímu ţivotu. Ale aby mohli správně fungovat, byli přesvědčeni, ţe tělo faraona musí být zachováno nedotčené. Vyzkoušeli mnoho způsobů, jak toho dosáhnout. V před-dynastickém Horním Egyptě byla těla pohřbívána do mělkých hrobů. V horkém písku se rychle vysušila, takţe byla do značné míry chráněná před rozkladem. Nejprve provedli tzv. MUMIFIKACI. Nejprve provedli krátký řez v levé dolní části 9

10 břicha a vybrali střeva, játra, plíce a ţaludek, které pak uloţili do speciálního sáčku KANOP. Dutiny naplnili vonnými bylinkami, plátnem nebo pilinami, jeţ měly tělo chránit před rozkládáním. Mozek vybrali přes proraţené nosní skořepy. Poté je pečlivě ovázali obinadly a mumii pokryli ochrannými amulety. Nakonec vloţili mumii do několika rakví a ty všechny do sarkofágu. Celý proces trval sedmdesát dní. A aby mohl mrtvý znovu oţít, musel kněz po obřadu očištění a obětování vykonat nad mumii rituál,,otvírání úst". Zdroj: CESTA MRTVÝCH Kaţdý faraon se chtěl dostat na onen svět, a aby se tak stalo pouţívali knihu mrtvých, kterou sluţebnictvo přidalo do sarkofágu spolu s tělem. Poté, co tělo zůstane samo v pohřební místnosti tak tzv. vstane z mrtvých a vydává se na svou cestu na onen svět. Pro nečistého faraona je tato cesta velmi náročná a většinou i smrtelná. Ale zpátky k cestě. Faraon nejprve načerpá sílu a kouzla z namalovaných a napsaných obrázků, jmen a nebo jak jsem se uţ zmiňovala tak i kouzla. Pokud si je nezapamatuje, jeho cesta bude neúspěšná. Pro všechny Egypťany byla cesta skutečná a kaţdý v ní věřil. Poté, co načerpá sílu a zná vše, co potřebuje 10

11 vyráţí po Nilu spolu s dvěma sluţebníky a jeho úkolem je proplout dvanácti branami, ale nebude to lehké. U první brány na něho čekají hadi. Spousta hadů. Jestli neřekne správné jméno, hadi ho nenechají proplout. Vezmeme v úvahu, ţe se faraon dobře připravil a hadi se stáhli zpátky a on v pořádku proplul. Čeká ho však další brána. Šťastně proplul i druhou a blíţí se k třetí, kde se musí vyrovnat s plameny zatracení. Je to test čistoty a říká se mu Ohnivé jezero. Zdolal, ale pomalu se přibliţuje hadí démon Apofis, který na nic nečeká a zaútočí. Faraon ho porazí a pluje dál. Je u čtvrté brány a takto postupuje aţ k poslední dvanácté. U poslední potká boha Osirise, který je hlavní bůh podsvětí. Tady ho čeká poslední zkouška čistoty. Osiris dá faraonovo srdce na váhu s pírkem. Pokud bude pírko výše neţ srdce, je nečisté a bůh podsvětí povolá netvora, aby podruhé zabil faraona. Tento přeţije a blíţí se ke konci své cesty. Bohuţel znovu zaútočí Apofis, ale věrní sluţebníci nenechají pána bez pomoci a vrhli se na hada. I kdyţ někteří zahynuli, faraon se dostal na konec své cesty. Lehl si do místnosti a jeho duše se vrátila. V této chvíli můţe panovník oplatit některé křivdy. Egypťané věřili, ţe pokud panovník dojde aţ na konec, ráno vyjde slunce a v noci bude bojovat s podzemí. Avšak kdyby neuspěl, slunce nevyjde, Nil by přestal téct a svět by zanikl. 1.6 EGYPŤANÉ EGYPŤANÉ A JEJICH ÚDOLÍ Egypťané milovali svou zemi a své údolí. Kdyţ voda opadla, rolníci pozorovali, jak se země pokrývá černou úrodnou půdou a hned, jak mohli se dali do práce. Okopávali pole, rozbíjeli velké hroudy hlíny, zaseli, kaţdý den pole zavlaţili, pak sklízeli, převáţeli úrodu a mlátili obilí. Pracovali bez přestání od východu slunce do západu. Ţivot rybářů byl stejně úmorný. Vyráţeli na křehkých loďkách vyrobených z papyru. Někdy do loďky strčil obrovský hroch, jindy se ozval krokodýl, zaskřehotali ptáci a odletěli pryč. Jen někteří šikovní rybáři proklouzli a chytili několik ryb nebo divoké kachny, které pak ve vesnici vyměnil za chléb či pivo. Ţivot v krásném údolí byl náročný, protoţe Egypťané museli těţce pracovat. Ale i přesto se rádi smáli. Často se bavili, zpívali, vyprávěli si různé historky a přitom popíjeli pivo a ve sváteční dny víno. Všechny problémy, těţká práce, horko, vysoké daně, nemoci nebo smrt blízkých ustoupili do pozadí, Egypťané si dělali legraci sami ze sebe, dokonce neváhali zesměšnit svého panovníka nebo bohy. 11

12 1.6.2 EGYPŤANÉ A POUŠŤ Všichni Egypťané se pouště velmi obávali. Uţ jen myšlenky, ţe se v jejich blízkosti objeví lev, hyena, gepard nebo dokonce velmi jedovatá zmije rohatá je drţela zpátky. Jenţe někteří bohuţel museli. V údolí na kaţdém volném místě něco pěstovali a tak pohřbívat mrtvé museli v poušti. Pár lidí bylo vysláno s tělem do pouště, kde měli vykopat hrob a vrátit se v pořádku zpátky do vesnice. Pokud měli štěstí, vrátili se všichni, ale někdy tyto cesty končili pro některé smrtelně. Ať uţ na hlad, nesnesitelnou ţízeň, vyčerpanost, horko nebo i na smrtelné potkání s divokým zvířetem. Egypťané také tvrdili a velmi tomu věřili, ţe v poušti na ně kouká bůh pouště a bouře, Sutech. A i jeho se obávali. Říkalo se, ţe ten, kdo vkročí na poušť se zlými úmysly, čeká ho bolestivá smrt JAK EGYPŤANÉ VYPADALI ANEB MÓDA Vzhledem k mírnému podnebí se Egypťané oblékali lehce. Muţi na venkově nosili jednoduchou lněnou suknici ke kolenům. Někdy chodili nazí. Suknice panovníků a bohatých Egypťanů se v různých dobách lišili. Zapínaly se po straně nebo vepředu cípem látky, někdy byly široké, nabrané nebo zřasené. Pro koho však móda nic neznamenala, byli vesničané. Ţeny nosili úzké šaty se širokými rameny Ţeny stále nosili úzké šaty. Naopak bohaté ţeny si je ještě dozdobili. Například dodávali průhledné závoje, síťky na vlasy s perlami nebo nosili krásné šperky. Zdroj: 1) MAKE-UP PRO ŽENY, MUŽE I DĚTI Ve starém Egyptě se líčily nejen ţeny, ale i muţi a děti. Make-up byl běţnou součástí kaţdodenního ţivota. Nejvýraznější na obličeji byly oči. Obvykle se zvýrazňovaly zelenou či černou barvou, kdy se zelená barva nanášela po celé ploše horního víčka, někdy aţ ke kořeni nosu. Černidlem se líčily silné oční linky, které rámovaly celé oko a od vnějšího koutku se protahovaly aţ na spánky. Stejnou barvou se zvýrazňovaly i řasy a obočí, které se stejně jako oční linky táhlo aţ na spánky. Líčení očí slouţilo zároveň jako ochrana před záněty a podráţděním. 12

13 2) BOTY A SANDÁLE Egypťané byli první, kdo začal běţně nosit obuv, zejména tedy sandály, které byly přizpůsobeny egyptskému horkému a suchému podnebí. Kůţe se vyčiňovala tukem máčela se v tříslivech (egyptském kamenci). Pak koţeluh z olejnaté tekutiny vyndal a nechal je vyschnout. Po usušení se museli pomalu vytahovat na všechny strany, aby byly pruţné a lehké. Bušilo se do nich paličkou, aby se olej do kůţí snadněji vsákl. Tím byly kůţe poddajné, nepropustné a hlavně nepodléhaly hnilobě. Na stojanu se pak podle kopyta vyřezávala kůţe. Pomocí razníku se prorazilo na sandálu očko, kterým se pak provlékl řemínek. Ten připevnil sandál k noze. Podráţky se šily pomocí hroší kosti, které se prošívaly nití namočenou v pryskyřici, tím také byla nit odolná proti vodě. První sandály byly z palmových listů, rafiového lýka, sítiny, papyru, rákosu nebo z kůţe. V období Staré říše nosili sandály zejména muţi, pak je následovaly bohatší vrstvy a pochopitelně faraoni. Zdroj: 3) ÚPRAVA VLASŮ Nejspíš jste si také všimli, ţe všichni nosili krátké vlasy a často měli paruky. Bylo to kvůli hmyzu, vším a blechám. Ţeny také nosili čelenky do nichţ upevňovali květiny. A děti většinou chodili s oholenou hlavou. Egypťané si svého těla, a zejména vlasů, velmi hleděly. Úprav vlasů byla pro starověké Egypťany nedílnou součástí toalety. Ţeny, které si nechávaly narůst dlouhé vlasy, si je splétaly do malých copánků. Muţi si nechávali růst jen na chvíli na znamení smutku po úmrtí v rodině. Kadeřníci měli výsadní postavení zajímavé je, ţe za svými zákazníky chodili domů a zákazníci během úpravy vlasů a brady klečeli. Kadeřník napřed zvlhčil vlasy a vous mastí a pak je oholili dobře nabroušenou břitvou s bronzovou čepelí. Pro zmírnění pálení po holení vtírali do pokoţky přípravek z oleje a hořkých mandlí. Důleţité postavení měli také vlásenkáři. Jenom oni totiţ znali poslední módní trendy a tím pádem věděli, jaké paruky se budou nosit. Paruky mohli vyrábět pouze nejzručnější 13

14 vlásenkáři. Paruky byly nejrůznějšího druhu chudí lidé si je vyráběli z vlny, nejčastěji se ale vyráběly z lidských vlasů EGYPSKÁ MĚSTA A VESNICE Egyptské obydlí bylo velmi skromné. Nejčastěji bylo stavěno z nevypálených cihel, hlíny, dřeva a palmového listí. Byli na vyvýšených místech, aby se při povodni nepoškodili. A jaký byl rozdíl mezi bohatými a chudými domy? Bohaté domy se snadno poznali. Mezi palmami a fíkovníky se rozprostírá veliký dům s přijímací místností, ale také mnoho pokojů i pro sluţebnictvo. Nesměla by tu chybět kuchyň ani stáje pro koně, které se nacházely v zahradě. Domy se rychle ničili. Hlína se loupala, cihly se drolily, palmové listí klouzalo. Zdi pukaly a sesouvaly se, ale Egypťané neotáleli a znovu je zbudovali na tomtéţ místě. Jak se dělaly cihly? Smícháním naplaveniny z Nilu s vodou a na jemno nasekanou slámou. Směs nalili do dřevěné formy, kde ji nechali několik hodin vyschnout na slunci. A cihla je na světě ŽIVOT NA VENKOVĚ Pojednává o ţivotě obyčejného dělníka. Kdyţ jednou v roce zaplavila řeka Nil pole, rolníci neodpočívali. Vyráběli a opravovali nástroje. Práce bylo stále dost a často byli najímáni na velké faraónovy stavby. Voda opadla a rolníci začali napravovat škody, které způsobily záplavy. Zpevnili říční břehy, opravili poškozené kanály. Slunce pálilo tak, ţe museli zavlaţovat pole kaţdý den. Mnoţství kanálků brázdilo zemi a rolník do nich neustále nosil vodu z Nilu. Unavený rolník večer kontroloval nástroje a u svého domu vyráběl nová lana. Z toho tedy vyplývá, ţe ţivot rolníka byl často velmi obtíţný. Ţivili se především chlebem. I na tu dobu existovalo mnoho druhů, ať uţ z ječmene, pšenice, medu, másla nebo mléka. Pekl se kulatý, oválný i kuţelovitý a připravoval se různými způsoby. Chudí lidé se museli spokojit s chlebem, pivem a zeleninou. Výjímečně si dopřáli rybu nebo ovoce. Obávali se také mnoho věcí. Jedna z nich je placení daní. Další silné nebo naopak slabé povodně, protoţe přinášeli hlad. Pokud byla velká krize, kaţdý obyvatel dostal trochu zrní. Obyvatelé z měst často snili o venkově. Představovali si zahradu upravovanou zahradníky, bazén s lekníny a lotosy, stromy, které umoţnili aspoň trochu stínu. 14

15 1.6.6 EGYPŤANÉ A ZVÍŘATA Rybář někdy chytil kachnu nebo husu a po upečení se dobře nasytil. Sluhové chytali kachny a také nastraţili sítě, kde uvěznili několik ptáků. Občas měli i odvahu vzít kopí a vrhnout se na hrocha nebo krokodýla. Chodili lovit i do pouště a to, ţe vyhloubili jámy a dobře je zamaskovali, ale lva nebo hyenu museli střelci přímo mířit, jinak by mohl být tento sport smrtelný. Zbraně byli jednoduché, ale velmi účinné díky schopnostem lovců. Zvíře skolil nejprve šípem, který ho zranil a poté k němu došel a dobil ho dýkou, klackem nebo kopím. Nejčastěji se vyráběli z provazu, dřeva, bronzu nebo z obyčejného kamene ŘEMESLNÍCI A UMĚLCI 1) HRNČÍŘI Hrnčíř od úsvitu vytvářel desítky váz. Celý od bláta hnětl hlínu a občas do ní nasekal trochu slámy. Nilské bahno bylo velmi vydatnou a velmi čistou hrnčířskou hlínou. Pro hrnčíře bylo toto bahno opravdu poţehnáním. V egyptském hrnčířském ateliéru se nacházeli jámy pro přípravu hlíny, prostor s vypalovacími pecemi a prostor pro sušení a konečnou úpravu předmětů. Hrnčíři nejprve hlínu nohama prohnětli a pak ji smísili se slámou, vodou a kravským lejnem. Vzniklou jednolitou hmotu opracovávali na hrnčířském kruhu, přičemţ si uvědomovali, ţe hrnčíř světa bůh Chrum právě tímto způsobem stvořil lidi. Hrnčířský kruh se prokazatelně začal pouţívat aţ na počátku 5.dynastie ( př. n. l.). Byl to jednoduchý dřevěný kotouč upevněný na otočném štěpu. Jednou rukou ho hrnčíř roztáčel, zatímco druhou rukou tvaroval příslušný předmět. Tato metoda se od dávných dob příliš nezměnila. Keramika se vkládala buď na pec, nebo dovnitř pece, protoţe vypalování se vţdy provádělo odspodu. Pece vypadaly jako kulaté komíny, přibliţně tři metry vysoké a metr široké. Po vypálení dokončoval práci za studena. Svůj výtvor potáhl tekutou vrstvou, která předmět obarvila a dala mu lesklý vzhled. Poté se pustil do výzdoby. Kaţdý hrnčíř měl svůj znak a i ten nesměl chybět na vytvořeném předmětu. Vyráběl toho opravdu hodně od misek aţ po nádobky na líčidla. Egypťané hliněné nádoby vyuţívali snad na všechno. Do nich dávali zrní, vodu, pivo, olej, ale i papyrus. Zdroj: 15

16 2) KOŠÍKÁŘI Košíkářství stejně jako hrnčířství bylo pro Egypťany kaţdodenní činností. Splétání rákosových stonků do tvaru košíků, košíčků, lůţek a mnoho dalších předmětů denní potřeby nebylo jednoduché a vyţadovalo určité schopnosti. Bylo také nedílnou součástí ţivota nadaných egyptských řemeslníků. Začátky košíkářství, staršího neţ hrnčířství, sahají daleko do historie. Výrobky byly nezbytné pro ţivot na venkově, ale i pro hospodaření domácností ve městech. Protoţe k výrobě postačil nůţ, jehla a obratné ruce, zhotovovali Egypťané různě velké předměty pro potřeby kaţdodenního ţivota. Dokonce byly nalezeny doklady o starobylosti košíkářství v Egyptě. Některá těla byla uloţena ve skrčené poloze do rozměrných pletených košů, které byly opatřeny i víkem. Kromě velkých košů byly v hrobkách nalezeny i drobnější pletené předměty jako lýkové sandále, malé košíčky s obětními dary fíků a datlí. Mezi nejčastějšími pouţívanými předměty byly právě malé nebo i velké koše. Pouţívali se k nejrůznějším účelům, vystavování výrobků na trhu, k odnášení sutě na stavbách, jako zavazadlo při cestách, k ukládání zrní na polích, v baţinách pro rybolov, na lodích ke skladování zboţí a v chrámech pro předkládání obětin. Košíky nebyly jen záleţitost chudých, byly všudypřítomné v kaţdodenním ţivotě všech Egypťanů. Také vyráběly rákosové nebo slaměné rohoţe, na které si lidé sedali, lehali a také se do nich zahalovala mrtvá těla těch nejchudších. Nesměli chybět ani košťata, košíky na nošení miminek nebo i výplety křesel a ţidlí. Košíkářství se běţně věnovaly ţeny. Často pracovali doma a vyráběly předměty, které buď pouţívali pro vlastní potřebu, nebo je směňovaly na trhu za jídlo či látky. Nejčastěji se vyráběly z palmových listů, z vysušených stébel nebo z rákosu z močálů. Nejprve bylo nutné zhotovit hrubou kostru z dostatečně silných kulatých rákosových stonků. Poté byla vypletena podélně rozříznutými stébly. Konce stébel se obtočily kolem silnějších stonků tvořících okraje. Z vláken Egypťanky vyráběly poddajnější tašky, které se v podstatě skládaly z několika svazků stonků svázaných k sobě. Košíkáři si obvykle vybírali stvoly, které byly téměř na konci růstu, odřízli z nich vršek a pak je rozdělili nejprve na dva a posléze na čtyři díly, které pomalu sušili rozloţené nebo zavěšené na slunci. 3) KAMENÍCI Kameny se na staveniště dostávaly jen hrubě opracované. Bylo tedy nutné řádně je otesat. Kameníci kameny nejprve opracovali do poţadovaných rozměrů pomocí palic a dlát a 16

17 pak je podle přesných značek umístili na pečlivě vyrovnanou plochu spodního kvádru. Umění a schopnosti těchto řemeslníků, kteří s primitivními nástroji zhotovovali mistrovské díla, v nás dodnes vyvolávají úţas. Pískovcové kvádry kameníci opracovávali pomocí kovových dlát a sekáčků, do nichţ bušili dřevěnými palicemi. Na povrchovou úpravu postačil ostrý nástroj, který zanechával pravidelné a rovnoběţné rýhy. Obvykle otesávali jen spodní část a hrany kvádru, zatímco horní část a boční stěny nechali v původním stavu a vrátili se k ním, aţ kdyţ byl kvádr umístěn ve stavbě. Řemeslníci otesání pravidelně kontrolovali, aby byla výsledná práce provedena dle všech pravidel. Pouţívali k tomu dvě malá dřevěná pravítka. Mezi pravítky, která drţeli v rukou, byl nataţen provázek. Na ploše kamene byl třetí malý kalibr. Mnoţství kamene, které bylo třeba odstranit, odpovídalo vzdálenosti mezi napjatým provázkem a vrcholkem tohoto kalibru. Díky tomuto jednoduchému systému dosahovali staří Egypťané vynikající přesnosti. Po spodní části se pustili do jeho hran. Byla to velmi obtíţná práce, na niţ se museli plně soustředit, neboť šikmo otesávané spáry ovlivňovaly kvalitu spojení kamenů. Aby kvádr na svém místě pevně drţel, tlačili jej řemeslníci po vrstvě vlhké sádry. Toto pojivo slouţící zároveň jako mazivo zaplnilo všechny drobné štěrbiny, takţe se později neobjevovaly pukliny. Po umístění kvádru kameníci nalili sádru do předem vytesaných spár, aby celek dobře drţel pohromadě. Jelikoţ pojivo bylo velmi řídké a mohlo dokonce způsobit nebezpečné sklouznutí kvádru, vyuţívali Egypťané při posunování kamene skoby ze sykomorového dřeva, které po obou stranách zasazovali do malých rozšiřujících se ţlábků vytesaných do opracované části kvádru. Kdyţ pak kámen po vlhké sádře pomalu doklouzal aţ k svému místu, kameníci rychle dřevěnou skobu zasadili do ţlábku v kameni. Jakmile byl kámen pevně na svém místě, skobu vytáhli a otvor zalili pojivem. Kameníci postupovali po malých plochách, aby mohli lépe sledovat umisťování kamenů a postup prací. Kdyţ se podařili umístit všechny kvádry, stala se jejich horní část, ponechána v hrubém stavu, novou horní loţnou plochou. 4) MALÍŘI Malířství se začalo rozšiřovat po celém Egyptě, protoţe malba byla levnější neţ tesání jemných reliéfů a sochařství. Práce malíře a kreslíře představovala v Egyptě základ kaţdého výtvarného zpodobnění, přesto však nelze tvrdit, ţe tito umělci uţ ovládali všechny prostředky svého umění, utvrdili se v něm postupem času. Tahem štětce dokázal umělec na počátku egyptských dějin zachytit v obrysech, odváţně přesných a přitom prostých, svět lidí, 17

18 zvířat i neţivých věcí. Malíř v hrobce rozpálí louče a lampy a ohmatá drsné a hrbolaté stěny, na které má malovat. Po prozkoumání pevnosti skály, do které byla komora vytesána, se vrátí do dílny a pustí se do práce. Prvním zásadním úkolem je příprava směsi, která bude slouţit jako podklad. Omítku, kterou dnešní Arabové nazývají muna, namíchal malíř z hlíny a nilského bahna. A aby muna byla ještě odolnější, přidá do ní nasekanou slámu. Připravenou směs nanese v čtyřcentimetrové vrstvě na zeď. Stěny musí být na dotek hladké, a proto ji musel malíř ještě pokrýt třícentimetrovou vrstvou sádry nebo štuku. Po uschnutí omítky, začíná práce. Štětce, které pochopitelně malíř potřebuje, jsou vyrobené z rákosových stonků. Jejich konce malíř pečlivě rozţvýká, aby je mohl rozdělit na jednotlivá vlákna. Těmito štětci načrtává linie a obrysy. Také pouţívá kartáče z palmových vláken (na kaţdou barvu jiný), kelímky na vodu a škeble, v nichţ míchá odstíny. Například bílá barva se připravovala z křídy a slouţila k zesvětlení nebo zmatnění barev. Modrá se připravovala z azuritu. Základem světlého okru, připomínajícího barvu ţenské pokoţky, byl krevel, základem tmavého okru pouţívaného pro muţské tělo byl limonit. Zelená, symbol mládí, se připravovala z malachitu. Černá barva byla výtaţkem z dřevěného uhlí a pouţívala se pro zachycení původních obyvatel Núbie. Po dokreslení všeho, co tam má být, začal oţivovat obrysy. Pomocí odstínů bílé naznačil průsvitnost šatů a suknic, kachní peří oţiví tahem zelenomodré barvy a obrysy lidských těl obtáhne tmavým okrem. Jeho dílo začíná dostávat definitivní podobu. Ţivot zemřelého se před očima diváků bude odvíjet v několika pásech jako komiks. Zdroj: 5) PEKAŘI Chléb a pivo tvořily základní sloţku egyptské stravy. Kaţdá rodina si většinou pekla vlastní chléb, takţe pekařství bylo vzácným povoláním. Zatímco se připravuje mouka (rozdrcené zrní), přináší pekařova ţena kuţelovité chlebové formy a rozkládá je do pecí. Kdyţ se jí zdá, ţe formy mají správnou teplotu, rychle je vloţí do otvorů speciální dřevěné desky. Do forem se vylije kvašené těsto, které 18

19 vypracoval spolu s několika pomocnicemi. Teď nezbývá neţ čekat, aţ se chleba upeče ZEMĚDĚLCI Po celá tisíciletí závisel osud Egypta na rozsahu nilských záplav, které byly oslavovány jako poţehnání shůry. Kaţdý rok v červnu začala hladina řeky Nil stoupat kaţdý den o čtyři aţ osm centimetrů. V červenci a v srpnu se řeka začala vylévat a v září záplavy kulminovaly. Nilské záplavy fascinovaly Řeky, protoţe Nil se na rozdíl od řek v Řecku rozvodňoval v létě. Kdyţ v listopadu klesla hladina Nilu do svého koryta, začala doba peret (doba rozpuku), coţ pro venkovany znamenalo pustit se rychle do práce. Museli vyuţít měkkou a snadno obdělávanou půdu po záplavách. Při jejím obdělávání pouţívali jednoduché, ale důmyslné nářadí. Prvním úkolem bylo kypření půdy. V těţké a rozmočené půdě se tvořily velké hroudy, které bylo potřeba rozkopat předtím, neţ na pole vyjedou pole a sečky. Někdy byla půda tak měkká, ţe se ani nemusela obracet a mohlo se rovnou zalévat. Na polích, která byla Nilem zalita jen málo, bylo nutno pouţití pluhu. K rozbití hrud pouţívali dva typy dřevěných motyček. První se skládala z jediného kusu dřeva ve tvaru obráceného písmene V. Část s čepelí byla silnější neţ část, která se brala do ruky. Čepel byla buď zašpičatělá, nebo ve tvaru širokého noţe. Druhá motyčka měla tvar velkého písmena A, dřevěná čepel byla zasazena do jakéhosi pouzdra. Uprostřed nástroje byl nataţen provaz. Po rozbití hrud se na pole vyjelo s pluhem, který od období Staré říše do období Nové říše prošel určitým vývojem. V nejdávnějších dobách šlo o rádlo se zašpičatělou dřevěnou čepelí, které se v hodní části větvilo do dvou krátkých násad. Ze zadní části vycházel oj a na jeho konci byla tyč, která se připevňovala k rohům volů. V období Nové říše se násady pluhu rozšířily a byly vybaveny i drţadly. Místo volů se začaly k orbě pouţívat muly. Kdyţ byla půda připravená k zasetí, přišel čas ţen a dětí. V sýpkách dostaly zrní, kterým naplnily vaky zhotovené z kůry papyrových vláken, kůţe nebo plátna a na poli ho rozhazovali na všechny strany. Potom byla na pole vypuštěna domácí zvířata, která zrní zadupala do země. Kdyţ obilí dozrálo, přišla doba ţní. K pokosení pouţívali Egypťané srp, který měl tvar obráceného V. Skládal se z jediného kusu dřeva s rukojetí a zakřivenou částí, do které byly zasazeny čepele z pazourku. U rukojeti byly čepele nejširší, postupně se zuţovaly a zašpičkovaly. Pazourek se ke zhotovení čepelí pouţíval poměrně dlouho, protoţe Egypťané 19

20 mu dávali přednost před mědí a ţelezem. Nebyl totiţ tak drahý a dal se snadněji vyměnit. 1) OBILNINY A LEN Obilniny a len byly hlavním egyptským přírodním bohatstvím. Pšenice a ječmen představovaly základní sloţku potravy starověkých Egypťanů, len byl zase surovinou pro prosperující řemeslné odvětví, jehoţ výrobky se vyváţely do celého starověkého světa. Tato základní suroviny měly klíčový význam pro egyptskou společnost, ekonomiku i politiku. Kaţdé políčko bylo poctivě obděláváno. Zelený pás v údolí Nilu byl jedním nekončícím polem a jeho úrodnost byla zdánlivě nevyčerpatelná. Na zemědělství záviselo přeţití celé země. Úředníci proto jeho chod pečlivě plánovali. Rolníci byli základním kolečkem soustrojí egyptského hospodářství, ale neměli z toho ţádný prospěch. Jejich postavení se podobalo nevolnictví a museli neustále čelit hluboké bídě. Obilniny se zpracovávaly na chléb, koláče a pivo. Byly tedy ţivotně důleţitou plodinou. Ve městech i venkově se běţně jako platidlo pouţíval chléb a dţbány piva. Pokud byly záplavy niţší třeba jen o pár centimetrů neţ obvykle, znamenalo to hrozbu pro úrodu. Jiţ od pradávných dob ţili Egypťané ve strachu z hladomoru. Špatná úroda se dotkla rolníků i faraona. Pro rolníky znamenala zoufalou snahu o přeţití v nedostatku, pro faraona nutnost zajistit spravedlivé rozdělení zásob, pokud se je ovšem podařilo v předcházejících letech vytvořit. Zároveň musel faraon omezit nebo zcela přerušit mezinárodní obchod s tímto artiklem. Len byl zvlášť ceněnou rostlinou, která se beze zbytku vyuţívala. Semena lnu slouţila k přípravě jídel a k výrobě oleje. Měla také mnoho léčivých účinků, takţe se přidávala do nejrůznějších léků. Zbytkové části se vyuţívaly na krmení dobytka a hnojení půdy. Nejcennější částí lnu je stonek, který se zpracovává na vlákno. V období Staré říše mělo pěstování, zpracování a předení lnu takovou důleţitost, ţe podléhalo přímo státnímu dozoru. Všechny látky bez výjimky, veškeré oděvy ţivých i mrtvých se vyráběly ze lněného plátna. Slouţil k výrobě hrubého reţného plátna i jemného batistu, ze kterého se šily šaty soch bohů a mumií. 2) JÍDELNÍČEK VESNIČANA Pro Egypťany byli základem jídelníčku chléb a pivo. Vesničané pracovali na královském panství a kaţdý den vstávali časně ráno. Jako příklad poslouţí příběh jistého vesničana Sennefera. Patřil mezi bohatší vesničany, protoţe vlastnil vola a osla. Kaţdá ráno chodil pracovat na královské panství. Manţelka mu připravila snídani na stole ovčí mléko, 20

21 cibule, doma pečený chléb, opékané oplatky, olej ze světlivce, datle a fíky. Je to jídlo prosté, ale bohaté na vitamíny. Protoţe čeká na Sennefera náročný den, připravila mu manţelka do košíku bochník chleba plněný boby, pivo, cibuli, sušené maso, sýr a fíky. Na poli ho čeká těţká práce a během dne se bude potřebovat dosyta najíst. Večer, aţ se vrátí domů, má slíbenou pečenou kachnu, kterou ulovil v nedalekých močálech soused, který přijde na večeři s celou rodinou. Vesničané se takto stravovali kaţdý den, občas si jídelníček obohatili o ryby, které jedly buď syrové nebo vysušené na slunci. Někdy je také Egypťané nasolovali, aby ryby déle vydrţeli. Jednou za čas si vesničané při slavnostních příleţitostech pochutnali na pečené huse, na cizrně, na palačinkách plněných cibulí a kaší z cizrny, nebo na koláčích. 3) HOSTINA U HODNOSTÁŘE Opět pouţiji příklad jistého hodnostáře Panefera, který ţil nedaleko Théb. Snídaně se skládá z mléka, datlí, plněných bochánků chleba, plátků masa a medových nebo kmínových koláčků. Oběd vypadá trochu jako piknik, kdy spolu s manţelkou a dětmi si pochutná na hlávkovém salátu, cizrnné kaši, kořeněném pšeničném chlebu, ovoci, medových koláčcích a pochopitelně nesmí chybět ani pivo. Na večeři si dopřejí husu či kachnu, ryby, křepelky, holoubata, někdy dokonce i býka, ze kterého se udělá svíčková. Hodnostáři také velmi rádi lovili, oblíbenou pochoutkou byly gazely, antilopy nebo zajíci. Vyrobit svitek papyru byla také jedna ze zdlouhavých pracích. Velký stvol papyru se nařezal na dlouhé asi 40cm, které se pak prořezali na jemné plátky. Rozklepaly se dřevěnou paličkou, pak výrobce rozloţil látku a pokládal na ni prouţky vedle sebe a následně kolmo další vrstvu. Celý plát se jemně navlhčil, pokryl další látkou, do níţ se dlouho tlouklo palicí. Šťáva rostliny působila jako lepidlo. Kdyţ směs zaschla, zůstal pevný a krásný list (papyrus). Truhláři vyráběli z libanonského cedru nebo černého afrického ebenu. Nejčastěji to byl nábytek, lodě, chrámové konstrukce, sochy nebo rakve. Umělci zastávali také nejdůleţitější práci. Získat kámen z chodeb ve skále nebo z lomu pod širým nebem byla velmi náročná práce. Kdyţ se správný kus vytěţil, sochaři se dali do práce. Tvrdým kamenem vytvářeli sochu. Samozřejmě k tomu bylo zapotřebí mnoho odvahy, svaly a také čas. Malíři oţivili reliéfy, sochy a zdi. Kaţdý námět se uchoval po staletí svou barvu. Lidé si později mysleli, ţe starověký Egypt byl procházka růţovou zahradou, protoţe malby zůstaly ţivé a svěţí, ale jejich myšlenky byly mylné. 21

22 1.6.9 OTROCI A SLUHOVÉ Mezi otroky a sluhy nebyl příliš velký rozdíl. Sluhové mohli samozřejmě ze sluţby u svého pána odejít, kteráţto svoboda otrokům dopřána nebyla. Nicméně se stávalo, ţe byli otroci propuštěni z otroctví a naopak svobodní sluhové museli sami sebe prodávat do otroctví, aby unikli ţivotu v bídě. Otrokům ani sluhům rozhodně nebylo co závidět. 1) OTROCI X SLUHOVÉ Sluhové měli přesně stanovené úkoly na bohatých panstvích vysokých úředníků, v chrámech i vilách nejzámoţnějších Egypťanů a za své sluţby pobírali odměnu. Mohli pracovat jako číšníci, kteří obsluhovali panstvo u stolu, naslouchači, kteří čekali na zavolání pána nebo ho doprovázeli venku. Sluhové u sebe neustále nosili košťátko, srolovaný koberec a dlouhou hůl. Kdyţ se jejich pán zastavil, rozbalili koberec a při kaţdé příleţitosti jej ometali. Jiný sluţebník nosil sandály, které nasazoval pánovi poté, co mu otřel nohy. Další sluţebnictvo pracovalo v kuchyních, zajišťovalo úklid a řádný chod domácnosti. Egyptské sluţebné sice nebyly svobodné ţeny, jejich postavení ale bylo nesrovnatelně lepší neţ postavení otroků ve starověkém Římě PÍSMO Egyptské písmo můţe mít vícero významů v závislosti na časový a kulturní kontext - EGYPTSKÉ HIEROGLYFY původní písmo - PŘEPIS EGYPTSKÝCH HIEROGLYFŮ pro potřeby egyptologie, jak zapsat hieroglyfický text za pomocí znaků současné abecedy - HIERATICKÉ PÍSMO kurzívní podoba hieroglyfů - DÉMOTICKÉ PÍSMO nejmladší a nejjednodušší odvozenina hieroglyfů nejrozšířenější písmo Avšak je tu ještě jedno písmo, které se objevilo aţ v moderním Egyptě a to sice arabské písmo, které je dnes hlavním a jediným úředním jazykem. 22

23 1) EGYPTSKÉ HIEROGLYFY Toto písmo vzniklo někdy okolo roku 2900 př. n. l. při sloučení Horního a Dolního Egypta. Egypťané ji nazývají,,písmo bohů neboť věřili, ţe ho vynalezl a lidem ho předal. Při psaní nepouţívali samohlásky, i kdyţ v mluvené řeči se vyslovovaly. Zdroj: SYSTÉM PÍSMA Systém tohoto písma je velmi komplikovaný, protoţe se pouţívá přes více neţ 700 různých znaků. Psaly se zleva doprava, zprava doleva nebo shora dolů. Sloupce u takového textu se oddělovaly svislými čarami. V prvopočátcích byl kaţdý předmět reprezentován vlastním obrázkem, nazývaným PIKTOGRAM. Egyptské znaky se dají dále rozdělovat do tří skupin: 1) Ideogramy - jeden znak se rovná jednomu slovu 2) Fonogramy - představují buď hlásku či skupinu hlásek. 3) Determinativy ROZLUŠTĚNÍ HIEROGLYFŮ O rozluštění se pokoušelo po staletí mnoho učenců. Velmi dlouho totiţ panovalo přesvědčení, ţe jde o písmo idiomatické a všechny překlady se soustředily na výklad toho, co symboly zobrazují, coţ však zdaleka neodpovídá skutečnosti. Musím se ale zmínit o dvou muţích, který i přes to všechno pokračoval v rozluštění. Je to tedy Thomas Young a Jean-Francois Champollion ( ). V roce 1799 byl učiněn nález tzv. Rosettské desky s nápisem ve třech typech písma. Tato deska poskytla dostatečný kritický materiál, který Champollionovi umoţnil proniknout ve 20. letech 19. století do řeči hieroglyfů. Rozluštění tedy vyvrátilo všechny názory, ţe se nejedná o písmo idiomatické, neboli obrázkové. 23

24 2) HIERATICKÉ PÍSMO Je systém písma pouţívaný ve starověkém Egyptě k zápisu egyptštiny. Zjednodušení hieroglyfů vznikla jiţ v Archaické době. Je tedy stejně staré. Umoţňovalo snadný zápis textu na nejrůznější typy povrchů, jelikoţ byly rychlejší neţ hieroglyfy. Pouţívali ho především pro psaní obchodních a evidenčních zápisů, vyprávění a dokumentů. 3) DÉMOTICKÉ PÍSMO Označuje staroegyptské písmo, které se vyvinulo ze severní formy hieratického písma pouţívaného na území nilské delty. Tento termín poprvé pouţil řecký historik Héredotos. Démonické písmo je druhým písmem pouţitým na Rosettské desce. Bylo rozluštěno před hieroglyfy. Prvním, kdo se démonickým písmem zabýval, byl Silvestre de Sacy LÉKAŘSTVÍ 1) LÉKAŘSTVÍ STAROVĚKÉHO EGYPTA Řada nalezených lékařských papyrů dokazuje, ţe se Egypťané lékařství věnovali od pradávna. Šlo o vědu spíše empirickou, která ale měla své zvyklosti. Do tajů lékařství pronikli Egypťané zcela nepochopitelně ještě před nástupem prvních faraonů. Egypští lékaři měli vynikající pověst (jejich znalosti obdivovali také Řekové i Římané). Všichni Egypťané měli doma běţné léky pro kaţdodenní nehody jako byly popáleniny, kousnutí a bodnutí hmyzu nebo záněty způsobené zadřením třísky. Celá řada těchto prostředků a receptů je ještě dnes pouţívána na březích Nilu. Dříve měli lékaři velmi vysoké společenské postavení. Pomáhali jim ošetřovatelé nebo maséři. Uctívali boha moudrosti Thovta a byli členy kněţstva divoké bohyně Sachmety. Lékaři se učili jednak od svých zkušenějších kolegů, ale také v palácových domech. Také se věnovali očnímu lékařství, gastroenterologii nebo zubnímu lékařství. 2) OČNÍ LÉKAŘSTVÍ mnoho egyptských lékařů se specializovalo právě na oční lékařství, protoţe intenzivní sluneční svit a prach, který zvedal pouštní vítr vedly ke vzniku váţných očních zánětů. Lékařské školy neexistovaly a medicínské znalosti se dědily z otce na syna. Archeologové se o jejich znalostech dozvídají z několika zdrojů. Dochovaly se důleţité texty starověkých autorů, ale potřebné informace je moţné získat také z rytin a 24

25 reliéfů. Dalším zajímavým zdrojem je studium mumií a nádob na oční kapky. Ale hlavní zdroj představují lékařské papyry. V roce 1926 objevil německý egyptolog Hermann Junker v Gíze zádušní nápisy, které se zmiňují o očním lékařství. Mezi nejznámější lékařské papyry patří papyrus ze souborů tzv. Káhunských papyrů, které byly pravděpodobně sepsány za vlády 12. dynastie. Papyrus se zabývá očními potíţemi v souvislosti s gynekologickými onemocněními. Oční lékaři pravděpodobně netušili, jak vypadá vnitřní sloţení oka a oční potíţe posuzovali pouze na základě symptomů, nikoliv z fyziologického hlediska. Egyptský lékopis byl rozmanitý a přesný. Podařilo se objevit zbytky očních kapek ve flakonech. Při jejich výrobě se vyuţívalo mnoho nerostných zdrojů(oxid měďnatý, olovnaté soli, mořská sůl). Nejrozšířenějším očním neduhem byla pravděpodobně slepota označována termíny šaru nebo šepet. Rozdíl mezi nimi zatím není dostatečně objasněn. V Ebersově papyru se nachází recepty na léčení pomocí syrových, ale i tepelných upravených jater. 3) LÉKY NA VŠECHNY NEDUHY Lékaři dokázali vymyslet neuvěřitelné mnoţství léků. I kdyţ se to zdá neuvěřitelné, vzhledem k tomu, jak dokonale zvládli proces mumifikace, Egypťané nevěděli téměř nic o fungování lidského těla. Znali tekuté léky, pilulky, čípky, klystýry, oční kapky. Byli tedy schopni podat lék různým způsobem a dostat ho k nemocnému místu. Pilulky se tak pouţívaly při léčbě ţaludečních problémů, kapky zase pro léčku očí. Také dokázali vymyslet velice účinné léky. Například k léčbě potíţí se sítnicí způsobené nedostatkem vitamínu A podávali hovězí játra. Většina léků nabízela pouze malou šanci na vyléčení EGYPŤANÉ A MAGIE Magie vycházela z víry v tajemné síly, které člověk nemůţe ovlivnit. K magii se uchylovali jak kněţí, tak i běţní lidé. Egypťané věřili, ţe existence lidské bytosti je úzce spjatá s jejím jménem. Pokud přečetli jméno zesnulé osoby, došlo k jejímu vzkříšení. Lidé pak mohli tuto osobu ovlivňovat nebo se dovolávat její pomoci. Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo důleţité vloţit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškeré působení na vyobrazení dostalo aţ k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umoţňovala ho ovlivnit. 25

26 Při zobrazování lidí nebo předmětů bylo tedy důleţité vloţit do zobrazení část jejich osobnosti, aby se veškerá působení na vyobrazení dostalo aţ k samotnému předobrazu. Znalost jména nebo jmen určitého jedince umoţňovalo ho ovlivnit, ať pozitivním nebo negativním způsobem. Pouţívali především tzv. Sympatické léčení, neboli léčení zaloţené na magii pomocí magických formulí, rituálů a předmětů. Egypťané se na ně spoléhali zejména v boji s nevyléčitelnými a neznámými nemocemi a ve snaze nemoci k sobě vůbec nepustit. 1.8 NEJZNÁMĚJŠÍ PANOVNÍCI FARAON CHUFU Chufu je faraon, kterého byste moţná mohli znát podle jeho řeckého jména, Cheops. Myslím si, ţe kaţdý, kdo četl předchozí text si toto jméno spojí s pyramidou jehoţ název je Cheopsova pyramida. Vládl přibliţně v letech př.n.l. Údajně měl devět synů, prvním byl například Radţedef a druhým pak Rachef. Svou vládu začal tím, ţe nechal upravit celý severní výběţek gízské plošiny, kde později zahájil stavbu Velké pyramidy. Jako první nechal vystavět přehradu na břehu Nilu. I kdyţ nechal postavit Velkou pyramidu, která je jediným ze Sedmi divů světa, je o jeho vládě známo velmi málo. Zdroj: dere/chufu.htm Zdroj: VELKÁ PYRAMIDA A VÝZKUMY V NÍ Hlavní představitel je právě zmiňovaný Chufu, který ji postavil jen z jediného důvodu. A to, aby v ní byl později pohřben. I kdyţ se v pyramidě nikdy ţádná mumie nenašla. 26

27 ROK 1837 OHROMUJÍCÍ NÁLEZ Jeden z nejznámějších badatelů je právě Howard Vyse, který se rozhodl přenocovat vevnitř pyramidy a najít něco neuvěřitelného. A opravdu. Přichází ráno a s ním i ohromující nález. V jedné z komor se nachází přes několik kamenných bloků nápis, kde se dělníci označují jako přátelé faraona. Mnoho egyptologů říkalo, ţe jde o podvod, avšak pak byl nápis postupně přijat jako důkaz. ROK 1872 KRÁLOVNINA POHŘEDNÍ KOMORA A DVĚ ZÁHADNÉ ŠACHTY Královnina komora leţí na svislé ose pyramidy. Nikdy se v ní však nenacházel sarkofág. Ve stěně je vyhloubený výklenek, který je podobný velké galerii (chodba směřující do královy komory). Celá komora je obloţena ţulovými deskami, kde v roce 1872 byly objeveny vchody do dvou tunelů. ROK 1993 RUDOLF GANTENBRINK A JEHO ROBOT Němec, Rudolf Gantenbrink, sestavil robota, kterého posílá na průzkum šachet. Šachty jsou pouze 20cm široké. Po 60metrech objevuje ulomený kus měděného předmětu. Po chvíli také zachycuje posuvná dvířka. Gantenbrin směřuje robota ke dveřím, míří na něj laserovým paprskem na spodní okraj dvířek a paprsek mizí. Gantenbrin si uvědomuje nečekanou událost. Dvířka nejsou připevněna k podlaze. Robot dál nemůţe, avšak právě tento objev popírá myšlenku, ţe šachty slouţili k větrání. DVÍŘKA VE VELKÉ PYRAMIDĚ CO JE ZA NIMI? Černý prášek poukazuje na přítomnost organického materiálu jako jsou kosti mrtvých. Gantenbrinkovi je sděleno, ţe ve výzkumu nesmí pokračovat! Někteří všechno brali jako smyšlenku, říkali, ţe je otvor moc malý na to, aby jím robot prošel. Proto byl povolán Zahi Hawass, který prohlašuje objev za velice důleţitý a spekuluje o významných artefaktech za nimi. ROK 1994 ZAHI HAWASS Dr. Hawass se vrací a Gantenbrink nebízí, ţe na vlastní náklady vyvine nové zařízení, který opět pustído uzavřeného prostoru nejprve nabídka přijata, avšak po měsíci odmítnuta. ROK 2002 ZAHI HAWASS + NOVÝ ROBOT 27

28 Výzkum po několika letech pokračuje. Robot má za úkol provrtat kus dveří a protáhnout kamerku. Svět se však dozvídá novou skutečnost, za záhadnými dvířky jsou další úplně stejné. CO SE SKRÝVÁ ZA DALŠÍMI DVÍŘKY? Dosud nikdo nic dalšího nezjistil. Je tato pyramida skutečně časovou schránkou zanechanou k otevření těm, kteří toho budou schopni? KRÁLOVNA HATŠEPSUT Hatšepsut byla královna 18. dynastie, která vládla v letech př.n.l. Vţdy vystupovala jako muţ, faraon. Byla dcerou Thutmose I. Ještě před Hatšepsut měl vládnout Thutmose III., ale byl ještě moc malý na to, aby mohl rozhodovat o celé zemi, a proto se toho ujala jeho nevlastní matka a teta Hatšepsut. Avšak později zloba Thutmose III. narůstala tak, ţe nechal zničit vše, co by mu jí jen připomínalo. A její jméno vymazal z královských listin a zohavil její sochy. HATŠEPSUT ŽENA ZPODOBŇUJÍCÍ SE JAKO FARAON O celou správu země se starala sama a vládla zhruba 22let. Podnítila rozkvět obchodu a věd. Mnohokrát organizovala výpravy do Afriky a na pobřeţí Rudého moře, odkud dováţeli kadidlo a parfémy, které pomáhali k uctívání bohů. CHRÁM HATŠEPSUT V DÉR EL-BAHRÍ Snaţila se navázat na tradici významnosti, tudíš nechala postavit dva ţulové obelisky, které svou výškou i vahou převyšovaly všechny ostatní. Její hlavní dílo byla vlastní svatyně a zádušní chrám v Dér el- Bahrí. HROBKA KV60 A PŘÍBĚH KRÁLOVNY HATŠEPSUT Tato hrobka byla objevena roku 1903, britským archeologem, Howardem Carterem. V pohřební komoře našel dvě mumie. Jak se domníval, první mumie patřila Hatšepsutině kojné Sitre-In. Avšak o druhé věděl pouze, ţe je z královské linie. Nyní přišli na řadu testy a studie mumie. 28

29 HLEDÁNÍ MUMIE KRÁLOVNY HATŠEPSUT O hrobce KV60 se začalo hovořit ve spojitosti s hledáním mumie Hatšepsut. Dr. Hawass prozkoumal čtyři dosud neurčené královské ţenské mumie Nové říše. Tři z nich byly uloţeny ve třetím patře Egyptského muzea v Káhiře a čtvrtá leţela v hrobce KV60 v Údolí králů. Po dlouhém bádání dospěli k závěru, ţe tělo obézní ţeny, která se našla vedle kojné, patří Hatšepsut. Konečně tedy můţeme říct, ţe královská mumie byla nalezena THUTMOSE III. Jak jsem se jiţ zmínila u královny Hatšepsut, tak měl ještě před ní vládnout Thutmose III. Po smrti jeho otce byl ještě moc malý, a proto se vlády ujala Hatšepsut. Byl na 22let odtaven, protoţe Hatšepsut to pojala ve skutečnou vládu. ROZMACH EGYPTA ZA VLÁDY THUTMOSE III. Je povaţován za jednoho z nejvýznačnějších faraonů. Za slávu vděčí pouze vojenským taţením. Dohromady za svou vládu absolvoval 17taţení. HROBKA FARAONA THUTMOSE III. KV34 Tato hrobka byla objevena v roce 1898, francouzským archeologem, Victorem Loretem. Byla také několikrát vykradena, všechny věci, co zloději neodnesli, rozbili nebo zničili. V roce 1978 byli tyto věci objeveny v hrobce KV4, kam je pravděpodobně odnesli a ukryli. Nyní je hrobka veřejně přístupná. Zdroj: UMÍSTĚNÍ HROBKY THUTMOSE III. KV34 Hrobka se nachází v proláklině ve skalních útesech, vysoko nad úrovní dna Údolí 29

30 králů. Také se k ní váţe taková zajímavost. Říká se, ţe v této hrobce se úplně poprvé objevili šachty a její prvky. POHŘEBNÍ KOMORA HROBKY THUTMOSE III. Je to rozlehlá místnost s oválným půdorysem. Kolem pohřební komory jsou i vedlejší místnosti, kde byla uloţena pohřební výbava. Zdroj: ACH-MENU, CHRÁM THUTMOSE III. V KARNAKU Je to nejpropracovanější velká a poměrně neobvyklá budova, která se nachází východně od nádvoří. Skutečný vstup byl na jihovýchodním rohu nádvoří za dvěma sloupy a dvojicí soch boha Usira. Sál slavností, kde se pořádali plesy pro královské rodiny, byl 44m široký a 16m dlouhý. V jihovýchodním rohu Sálu slavností byl objeven Karnacký seznam králů, který obsahuje 61 jmen faraonů a jsem toho názoru, ţe nebyli sepsány všechny jména, ale bylo jich mnohem více THUTMOSE IV. Thutmose IV. Byl egyptským faraonem 18. dynastie a vládl přibliţně v letech př. n.. l. K získání trůnu vyuţil pomoc boha. Kdyţ se jako malý chlapec bavil lovem poblíţ Gízy, vyčerpán usnul a ve snu se mu objevil bůh a promluvil na něj. Podle toho, co se mu zdálo, měl vykopat sfingu z písku. To také později udělal a tím měl zaručený nástup na trůn po otcově smrti. Zatímco Amenhotep II. neměl příliš potíţí s udrţením říše, Thutmose IV. měl co dělat, aby ji pohromadě udrţel. Sídlil ve Vasetu a pouţíval spíš obrannou politiku. Snaţil se uzavřít spojenectví s říší Mitanni (království v severní Mezopotámii). Velkým problémem říše bylo její velmi pestré etnické uspořádání, které se snaţil sjednotit v otázce náboţenství, to znamenalo, ţe zavede kult jednoho boha. Nakonec se tímto bohem stalo slunce. 30

31 HROBKA FARAONA THUTMOSE IV. KV43 Hrobku si Thutmose IV. nechal postavit v Údolí králů. Nechal si ji vybudovat podobně jako jeho otec Amenthotep II. Nachází se v ní dohromady devět místností, stěny zdobí polychromovaný reliéfy. Na stěnách hlavní síně je vyobrazeno 700postav různých bohů. Byla objevena v roce 1903 archeologem Howardem Carterem. Ozdobena byla pouze komora se šachtou a místnost před pohřební komorou. Hrobku jiţ několikrát zcela vykradli, a proto byla přesunuta kněţími do hrobky jeho otce, kde ji v roce 1898 objevil francouzský egyptolog Victor Loret. Zdroj: a-faraona-thutmose4-kv-43.php NEFERTITI Královna Nefertiti byla manţelkou faraona Achnatona, s nímţ měla šest dcer. Nefertiti v ţilách nekolovala královská krev, ale i tak si ji Achnaton vzal. Její původ je nejasný. Také bylo zpochybňováno, zda vůbec pocházela z Egypta. Její jméno totiţ znamená,,kráska přišla a mohlo by naznačovat, ţe pocházela z severu Sýrie a Iráku. NEFERTITI JAKO KRÁLOVSKÁ MANŽELKA Na vládě Achnatona se podílela také, avšak jaký přesný podíl je velkou otázkou. V diplomatické korespondenci o ní nejsou jakékoli zmínky. Její moc pomalu upadala a proto se na reliéfech častěji objevovala její nejstarší dcera Maritaton. 31

32 BUSTA NEFERTITI Nefertiti je povaţována za nejkrásnější ţenu starověkého Egypta. Bustu královny zná dnes celý svět. Roku 1912 ji objevil německý egyptolog Ludwig Borchardt spolu se svým týmem. Vyobrazená je s vysokou modrou korunou. Dnes je 3400 let stará a můţeme jí vidět v berlínském Novém muzeu. HLEDÁNÍ PRAVDY O NEFERTITI Archeolog Zahi Hawass se pouští odhalit tajemství ohledně královny Nefertiti a faraona Achnatona. Podle některých skutečností, vládou této dvojice, se úplně změnila politika a věda, celé to trvalo dvě staletí. Také odebrali starým kněţím moc a zničili modly starých bohů. Vytvořili úplně novou víru, které se nikde jinde nevyskytovala, víra v jednoho boha, boha Slunce, Atona. Kvůli uctívání tohoto boha se královská rodina stěhuje ze svého rodiště Théb, do pouště v Amarně. Během několika let zahazují skoro všechny tradice Egypta. Ovšem sláva trvá jen chvíli a pak se hroutí. Nefertiti byla jednou z největších ikon na světě. Zrodila se v urozenosti, vyrůstala do krásy a nakonec byla vybrána, aby se stala ţenou faraona Achnatona. Jejich láska se stala legendou, která byla doslova vytesána do kamene. Nebyla pouze královnou nebo manţelkou stala se jeho skutečnou spolu-panovnicí. Potkal je stejný osud, oba zmizeli v poušti v Amarně ACHNATON (AMENTHOTEP IV) Achnaton se dostal na trůn ve svých 16 letech, coţ bylo kolem roku 1375 př. n. l. Jen proto, ţe jeho starší bratr zemřel. Ovšem nastoupil zrovna v nelehké situaci. Velkou hrozbou pro Egypt byli Chetité, kteří pocházeli z Anatólie (dnešní Turecko). Otec ho příliš nemiloval, tím víc si ho však oblíbila jeho matka Teje. Jeho velkou zálibou bylo pozorování oblohy. Dozvěděla jsem se, ţe jiţ od dětství trpěl epilepsií a tím více o něho matka pečovala a hýčkala. Měl několik bratrů, první následník trůnu předčasně zemřel, a proto se na trůn dostal Achnaton. Zdroj: Achnaton trpěl hormonální vadou, která způsobovala jeho duševní poruchy. Měl podlouhlý obličej, mohutné rty a hubené ruce. Jako jeden z mála panovníků se nechal 32

33 vyobrazovat tak, jak skutečně vypadal. Od malička trpěl záchvaty a vidinami a věřil, ţe to Aton přes něj promlouvá. Moţná proto se drţel spíše v ústraní a neukazoval se na veřejnosti. Avšak byl velmi vzdělaný a chytrý. NÁBOŽENSKÁ REFORMA ACHNATONA Jako první si vezmeme příčiny vzniku náboţenské reformy. První příčinou tedy můţe být vzájemná nevraţivost mezi králem a kněţstvem Amonova chrámu v Karnaku, které mladý panovník povaţoval za příliš sebejisté uskupení spiklenců. Předchůdci zahrnovali kněţstvo výsadami a bohatstvím. Jedním ze symbolů jejich bohatství je chrám v Karnaku. Kdyţ se Achnaton stal faraonem, rozhodl se s touto nadvládou skoncovat. Velký podíl na tom rozhodnutí měla i manţelka Nefertiti. Druhou příčinou můţe být bůh Aton. Tento sluneční bůh nez tváře byl vlastně sluneční verzí boha Amona a jeho spojení Amon-Rea. ACHETATON, NOVÉ HLAVNÍ MĚSTO Za své vlády nechal Achnaton vybudovat nové hlavní město, které bylo severovýchodně od Théb na místě dnes známé jako Tell el-amarna. Město nazval Achetaton a mělo pouze jepičí ţivot, ale i tak mu faraon věnoval zvláštní pozornost. ZROD A ZÁNIK ACHETATONU Achetaton nechali vybudovat na východním břehu Nilu v rozsáhlém přírodním amfiteátru. Území města nechal vymezit celkem čtrnácti hraničními stélami a na ně nechal vyrýt hlavní zásady nového kultu boha Atona. Na kaţdé stéle je něco napsaného. Na prvních třech se hovoří o zaloţení města. Je tam uvedeno i datum. Achnaton osobně navrhl půdorys města a určil, kde se bude nacházet jeho palác, jeho hrobka a hrob jeho úctyhodné královské manţelky Nefertiti a hrob jeho dcery Meritaton. Palác byl dlouhý 270metrů a vstupovalo se do něj přes nádvoří, jehoţ stěny měřily 170metrů a byly obklopeny sochami z křemene a ţuly. Sochy představovali faraona a manţelku Nefertiti. Soukromá rezistence Achnatona byla vystavěna podle vzoru amarnských hodnostářů. Z paláce vstupoval faraon se svou ţenou do své soukromé rezistence po mostě, který se klenul nad hlavní ulicí. Na konci mostu se dostali do rozsáhlé zahrady s mnoţstvím stromů, květin, jezírek a fontán. 33

34 1.8.7 TUTANCHAMON Tutanchamon vládl v letech př. n. l. V době velké slávy 18.dynastie. Poprvé se usadil na trůn ve svých devíti letech a vládl jen devět let. Tutanchamon vyrůstal na královském dvoře v Achetatonu. Egyptologové stále vedou spory, kdo vlastně Tutanchamon byl. Je docela moţné, ţe do královské rodiny vůbec nepatřil. Kdyţ Tutanchamon usedl na trůn, byl Egypt zmítán náboţenskou a politickou krizí. Také se usmířil s kněţstvem a vyhlásil návrat k původním bohům a zrušení svátků. Hlavním městem se opět staly Théby. Tutanchamon patří k nejproslulejším faraonům vůbec. Právě objev jeho hrobky, která se našla kompletní i s pohřební výbavou, se stala celosvětovou zmínkou. Tutanchamon opustil Atonovo učení a vrátil se zpět k tradičním bohům Egypta. Dal opravit všechny chrámy a ostatní památky, aby se do Egypta vrátilo boţstvo, které bylo vyhnáno Atonem. Zpodobňovat se nechal jak poráţí své nepřátelé, ale je to zvláštní, protoţe on ţádné taţení nikdy nepodnikl. Zdroj: SMRT TUTANCHAMONA Zdá se mi, ţe nikdo přesně neví kdy a jak zemřel, protoţe někde je napsáno ve svých 18-ti letech a někde 20-ti letech. Hovoří se také o královraţdě ze strany Haramheba, který usiloval nejen o dvojitou korunu, ale i o krásnou královnu Anchsenpaamon. Jeho hrobka ještě nebyla připravena a proto museli vybrat náhradní hrob. Dělníci měli přesně sedmdesát dní na to, aby hrobku dokončili a připravili. HROBKA FARAONA TUTANCHAMONA KV62 Tato hrobka je druhá nejmenší ze všech hrobek v Údolí králů, ale je zcela nepochybně nejslavnější. Je doslova nacpaná tisíci nádherných předmětů, přičemţ mnohé byly vyrobeny z masivního zlata. První místností v hrobce byla předsíň vedoucí do pohřební komory. Podle zvyku zde leţeli předměty ať uţ vozů, lehátek nebo sochami v ţivotní velikosti. Archeologové postupně všechny předměty vyndali a zdokumentovali. Práce pokračovali po několik měsíců a stále objevovali nové 34