MF Press. č. 4 - letní speciál

Transkript

1 MF Press č. 4 - letní speciál

2 EDITORIAL Prázdninová nadílka 2 Ač by se mohlo zdát, že první prázdninový měsíc strávili všichni bez výjimky u vody nebo na dovolené, není tomu tak. Nyní už nám končí i druhý měsíc prázdnin, který nás lákal hněd několikrát do kina. Ze všech stran se na nás valí pirát s vtipnými hláškami a také drahý Superman (kdopak si ještě vzpomíná na kreslený seriál, který spojil postavu Supermana s nezapomenutelnou hláškou Hop hop, a letím! - která byla také asi jediné, co si z něj lidi pamatují :-) ). Do redakce nám ale také dorazily posily, a tak to jistě poznáte i v tomto čísle e-magazínu. Snad vás potěší, že v tomto prázdninovém speciálu jsou obsaženy také povídky z literární soutěže, konkrétně prvních pět povídek. Porušili jsme tak zažitých 80 stran. To ale snad nikomu vadit nebude. To, že je nyní stále o čem psát, je patrné i z toho, že jsme o číslo dopředu. Ano, další číslo už je také hotové a můžeme se dát směle do dalšího. Jinak by to totiž asi ani nešlo. I na webu MFantasy se toho hodně událo. Většina sekcí webu se dočkala aktualizace, fronta s vydáním článku je dosti zaplněná. Konečně se mi také podařilo dát do běhu měnič vzhledů webu, který ocení především ti, kterým se už nezamlouval současný, neutrální design. Krom těchto změn brzy dojde i k otevření nových rubrik. Na své si přijdou pravidelní návštěvníci českých hradů a zámků. Ti, kteří nemají ve zvyku navštěvovat tato místa, možná brzy změní názor. Jsem také rád, že vzrostl zájem o tzv. MF Ring, tedy další projekty MFantasy. Dnes bude o těch nových, ale také již starších, zmínka v rubrice MFantasy. Kromě vzrůstu MF Ring vzrostla i návštěvnost. S ní však ruku v ruce přišli na web také spammeři. Upřímně řečeno, snad už ty všechny úpravy na chvíli budou fungovat. To jsou ty stinné stránky internetu. Kdo pravidelně navštěvuje FantasyPlanet.cz, jistě také postřehl, že i oni s tímto bojovali a bohužel je na pár hodin někdo kompletně hackl. Těm, kterým chyběla na závěr rubrika Parodie budou mít jistě radost, že v dalším čísle se již opět objeví. Zařadili jsme ji pod rubriku Zaujalo nás. Jen už předem varuji, že příznivci Harryho by tuto část měli v příštím čísle raději přeskočit. Konec konců už jen neustále řešení, kdo v závěrečném dílu Harryho Pottera zemře, je víc jak unavující. Nezapomeňte přijít brzy na web MFantasy, objeví se tam to, co má dokázat schopnost kooperace celé redakce, totiž společná povídka. Přejí vám všem příjemně prožitý zbytek prázdnin, ať už ho strávíte u vody, na dovolené, s tužkou a papírem v ruce nebo jinak. A nezapomeňte, že léto je dobrý čas pro získání inspirace k psaní. Ave MF, Epic Arborius

3 OBSAH FILM 5 Piráti karibiku 6 Královstvý nebeské HUDBA 8 Dead Can Dance LITERATURA 12 Terry Goodking- Čarodejnický oheň 13 Orci- Válečníci bouře 14 Troy 15 Hadí věž 16 O psaní 17 Prokletí Salemu 18 Conan PC HRY 20 The Battle for Middle-Earth2 23 Dark Messiah of Might &Magic 24 Heroes og Might & Magic V 29 Online hry 30 Role Playing jak jej neznáte PUBLICISTIKA 34 Rozhovor s Epicem 36 FF(Treku) a hektolitr čaje 40 Dark Elf ( Rozhovor) 43 WebCon 3

4 OBSAH TVORBA POVÍDKY 46Mě zachránil elf 54 Inaris Noirana 62 Zkáza Morkenu 63 Stíny noci, stíny mysli 70 Přemožitl Tyrské nestvury 81 Dědictvý smrtonošu 85 Dědictvý smrtonošu II 92 Problematika kouření 99 Ruprecht a Elvíra 101 Uvedení legendy o Brancelotovi na pravou míru 105 Světlo na konci tunelu POEZIE 111 Z hlubín duše 112 Svědomí 113 Osud 114 Nad pivem 115 Bitva 116 Den 117 Duše démonu 118 Královská krev 119 Milenci 120 Kouzelník dnešní doby 129 Noc démonu MFANTASY 130 Aktuality 131 ZAUJALO NÁS 133 CREDITS 4

5 FILM Jak že se to vlastně jmenuje? Pirates of Caribbean: Dead Man s Chest Kdo v tom má prsty? Americký režisér s trochu zvláštním jménem, Gore Verbinski. Je mu 32 let a pochází opravdu z USA. Na filmu si dal hodně záležet. Dával pozor na každý detail. A že to byla fuška. Místo aby si pak vzal dovolenou a odletěl někam do Karibiku, natáčí rovnou 3. díl. ( Už se na něj těším ) Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže text: Hawk K příběhu: Will (Orlando Bloom) i Elizabeth (Keira Knightley) jsou zatčeni za pomoc KAPITÁNU Jacku Sparrowovi (kterého výtečně ztvárnil Johnny Depp). Dostali ale nabídku. Buď přinese Will slavný Jackův kompas, nebo se může se svou milovanou rozloučit. Vyvstává otázka: Proč potřebuje nový komodor kompas, který neukazuje sever? Proč si ho cení tak, že za něj nabídne amnestii? Odpověď zní: Truhla mrtvého muže. Je to taková malá bednička, ve které je zamčené ale ne, to Vám prozradit nemůžu. No prostě, Jack by taky potřeboval píchnout, protože se upsal Davymu Jonesovi. A já Vám řeknu za co, protože jsem na půlnoční premiéře nespal. Nedostal jsem šanci. Za to, že Jack je 13 let kapitánem Černé Perly, musí na věky sloužit v posádce Bludného Holanďana. A to není sranda. Na téhle kocábce nejsou všichni úplně lidé. a tahle loď je schopná z nějakého důvodu plavat i pod vodou. A ke všemu má ještě jeden trumf v rukávě. Krakena. Malá hodná chobotnička, která otřese celým příběhem. Na lodi je také Will Turner- otec Willa Turnera juniora. Tak to byl režisér, ale někdo to taky musel napsat, jestli se nemýlím. A to byli pánové Ted Elliot a Terry Rossio, kteří už spolu spáchali věci jako Legenda o Zorovi nebo Shrek. Nadaní chlapíci. Ve filmu se objevila spousta známých postav, ale je tu i několik nových tváří. Hlavní představitelé:johnny Depp, Orlando Bloom, Keira Knightley, Bill Nighy, Jack Davenport Poté, co uprchnou z ostrova kanibalů, Jack jaksi nechá právě Willa na palubě Bludného Holanďana. Tam se tahle dvojka Turnerů setká. Potom syn prchá s klíčem od truhly a slibuje otci, že ho vysvobodí. Zároveň uniká z vězení i Elizabeth aby se připojila k Jackovi. Truhlu ke stejné věci potřebuje i Jack a do děje se plete bývalý komodor Norrington- ten ji chce vyměnit za své ztracené postavení. 5 Johnny a Orlando Na konci dochází k soubojům o truhlu a je na co se dívat. Kdo však truhlu získá, a kdo je pohřben v hlubinách, neřeknu. Rozhodně se to nedá nazvat happy endem. Příběh má otevřený konec a láká diváky na třetí díl, kde se snad všechno vyřeší. Rozsudek: Musím říct, že se film nesmírně vydařil. Jackovy komediální kousky Vás budou provázet celým filmem. Herecký výkon hodný mistra. Je to vážně skvělá podívaná. Atmosféru dokresluje hudba s již klasickými pirátovskými motivy. Doufám, že jsem na něco nezapomněl. Je to prostě samý vtip, vtip a vtip. Druhý díl nezklamal.

6 FILM Každý snad někdy slyšel o posvátném městě Jeruzalém,o tom městě,kde se střetávají kultury a náboženství světa.o tomto městě a hlavně o lidech,kteří o něj a v něm bojovali je film Království nebeské.vše začíná s putujícími rytíři,kteří se vrací z válek.jednoho dne doputují do malé vesnice,kde má jeden z nich dluh ke splacení.chce najít svého syna,kterého nikdy neviděl a požádat ho odpuštění. Jeho syn Balian je místním kovářem,který nyní drží smutek.jeho žena neunesla ztrátu jejich dítěte a zabila se.jako sebevražedkyni jí před pohřbením na příkaz kněze usekli hlavu.godfrey,rytíř,jenž je Balianovým otcem,mu poví pravdu o jeho původu a nabídne mu cokoliv,co si jen bude přát.balian jej odbyde a rytíři odjíždí.ještě předtím však Godfrey popíše Balianovi cestu do Jeruzaléma.Toho večera se Balian dozví o tom,že jeho ženě usekli hlavu a zabije kněze který je za to odpovědný.jelikož už nemůže zůstat ve své vesnici,jede po stopách rytířů a dožene je.na cestě je však dostihnou biskupovi vyslanci a chtějí zadržet Baliana.Rytíři se však rozhodnou za něj bojovat.několik zemře,jiní jsou zraněni,stejně jako Godfrey.Na nosítkách ho dovezou do Messiny,přístavu,odkud vyplouvají lodě do Jeruzaléma.Godfrey umírá,ale ještě předtím stihne pasovat Baliana na rytíře. Godfrey:,,Synu,jsi to jediné,co po mně zůstane. Prosím,nezklam mne. Království nebeské text: Finvelia však chce koně zmocnit významný arab.balian ho v soubouji zabije a jeho sluhu ušetří.spolu se vydají do Jeruzaléma,kde Balian sluhovi koně věnuje a rozloučí se s ním. Sluha:,,Budu váš otrok,budete-li si to přát. Balian:,,Sám jsem byl něčím jako otrokem,žádného nechci a nedopustím,aby jím někdo byl. Sluha:,,Vaši nepřátelé budou vědět o vašich přednostech dřív než se s nimi setkáte,příteli. V Jeruzalémě si Balian stihne udělat velkou řadu přátel a taky nepřátel.jako zástupce těch kladných bych zmínila malomocného,ale velice čestného a inteligentního krále,který nosí nemocí zničený obličej stále pod maskou,jeho sestru Sibylu,která by ráda s Balianem očividně vedla jiný vztah,a řadu rytířů a váznamných představitelů Jeruzaléma.Jako největší nepřítel se ukáže manžel královy sestry Guy Lusignan,který bude mít po královo smrti nárok na trůn.a ta chvíle se blíží,protože malomocný král slábne každým dnem víc a víc.a náš drahý Guy spolu se svým rádcem ztřeštěným opilcem Reaynaldem dělá vše pro rozpoutání války s araby a jejich vůdcem Saladinem.Hrozí bitva mezi Saldinem a jeruzalémským vojskem.balian se potká se sluhou,kterého v poušti ušetřil a zjistí,že doopravdy není sluha,ale významný Saladinův rádce,jehož sluha byl muž kterého tehdy Balian zabil.jeruzalémský král se se Saladinem dohodne na příměří a krátce poté umírá.je zde scéna ne zrovna pro slabší povahy,kdy Sibyla odkryje bratrův mrtvý obličej a vidí,co mu způsobila jeho nemoc.králem se stane Guy a hned koná po čem tak dlouho toužil. 6 Balian se na lodi vypraví do jeruzaléma.loď ale ztroskotá a jediný kdo přežije je (pochopitelně) Balian a jeden kůň.na něm se vydá po poušti,kde se

7 FILM A pak přijde bitva.krvavá,nelítostná,plná bolesti,strachu a ohně.mezitím se Sibyla rozhodne vzdát se svého královského majestátu,ostříhá si vlasy a v prostém oděvu pomáhá ošetřovat rány.boj pokračuje a Saladin je upřímně řečeno mírně překvapen, oděvu pomáhá ošetřovat rány.boj pokračuje a Saladin je upřímně řečeno mírně překvapen,že město tak dlouho odolává.aby potupil Guye,svleče ho a pozadu na oslu vyžene před Guy:,,Reynalde,dejte mi válku! Reynald:,,To je to,co umím. Následný masakr postihne všechny araby včetně Saladinovy sestry. Reynald:,,Jsem jaký jsem.někdo takový být musí. Saldin vytáhne proti jeruzalému,guy shromáždí armádu a vydá se mu naproti.balian je upozorňuje,že prohrají pokud nezůstanou chráněni zdmi města.guy ho však neposlechne a zůstává v Jeruzalémě.Do bitvy vyjíždí i přitel Godfreye. Balian:,,Jedete na jistou smrt. Přítel:,,Každá smrt je jistá.povím vašemu otci,co jste dokázal. Bitva je prohraná,reynalda zabil sám Saladin,Guy je v zajetí a vojáci mrtví.balian se připravuje na obranu města.musíme si povzdychnout:,,ach,on je tak chytrý,skromný,čestný a dokonalý. to je snad jediná věc,která mi na tomto filmu vadila.protože dokonalý rytíř bez bázně a hany není zrovna to,co by se v jakékoliv době dalo očekávat.aby zvedl morálku svých mužů,pasuje je všechny hromadně na rytíře. své vojsko.jelikož to není zrovna oblíbená postava,zasmějeme se všichni.a jdeme dál.díky Balianově propracované taktice zničí Arabům katapulty a tak se boj dostane do města.za úsvitu se Balian vydá vyjednávat se Saladinem.Po menších dohadech se Balian vzdá města Saladin slíbí všem bezpečný odchod. Balian:,,Co pro vás vlastně Jeruzalém znamená? Saladin:,,Nic. (odchází a najednou se otočí s výrazem natěšeného dítěte:,,..a všechno! Křesťani se sbírají k odchodu a muslimové obnovují na místech kostelů staré mešity.balian se loučí se svým arabským přítelem,jemuž v poušti daroval život,ten mu vrátí koně.a tak si to Balian peláší podél dlouhé řady emigrujících křesťanů,až mezi nimi pozná Sibylu. Poté už zbývá jen krátký úsek filmu,kde se rozhodne,jak je to vlastně se vtahem Sibyly a Baliana. Ale to vám prozradit nemůžu!už tak jsem toho napsala víc než dost,alespoň vám zůstane nějaká ta záhada... 7 Kněz:,,Kdo si myslíte,že jste?chcete změnit svět?- Copak pasováním na rytíře učiníte z muže lepšího bojovníka? (dramatická odmlka) Balian:,,Ano.

8 HUDBA Dead Can Dance text: Filip Pivonka 8 První část portrétu unikátní hudební skupiny Zavřete oči. Uvolněte mysl. Hoďte za hlavu školní starosti, pracovní povinnosti, počítače, mobilní telefony, celý tenhle špinavý, upocený, uspěchaný svět a vstupte do světa tajemství, mystiky, vznešené krásy a temné, smutné romantiky, do světa dávných časů, exoticky vonících dálek i tajuplných cest a složitých křižovatek lidské duše. Nechte se uhranout magickou hudbou australsko-anglo- -irského dua Dead Can Dance. Hudbou, která vás přesvědčí, že mrtví umějí tančit Jedno z nejotřepanějších, nejzneužívanějších klišé v našich médiích je podle mého názoru výraz kultovní. Toto slovo, jež se původně vztahovalo na umělecké objekty, které se nedostaly na piedestal mediálně slavných a bohatých megastar, ale přesto si vybudovaly třeba malou, ale o to věrnější skupinu fanoušků (nebo spíše uctívačů), dnes slouží bohužel jako nálepka každému komerčnímu paskvilu, který vydělá pár miliónů dolarů. Stále však existují hudební skupiny (spisovatelé, literární a filmová díla apod)., které význam tohoto slova (s nímž se alespoň pro mě významově pojí také jistá nekonvenčnost a schopnost jít vlastní cestou, bez podléhání módním a komerčním vlivům) naplňují. Jednou z nich jsou určitě také Dead Can Dance, hudební seskupení, které již před dvě desetiletí těší srdce hloubavých a snivě, romanticky, duchovně, či jinak odlišně založených jedinců po celém světe. Tvorbu této zvláštní skupiny velmi dobře charakterizuje ještě jedno velmi nadužívané klišovité slovo, a to slovo alternativní. Tedy odlišný, nezařaditelný, něco, co se nevejde do škatulek. Hudba Dead Can Dance je opravdu nezařaditelná a popsat slovy jejich styl, jež se navíc v průběhu let neustále měnil a vyvíjel, je velmi obtížné, skoro nemožné. Hudební odborníci v ní nacházejí prvky hudby středověké, renesanční i barokní, vlivy Gregoriánského chorálu, ale i etnické a lidové hudby z Východní i Západní Evropy, Blízkého a Středního východu, Asie, Severní i černé Afriky. Snaha charakterizovat jejich hudbu obvykle vede k psaní velmi vágních a obecných věci, jako například, že je to hudba určená k soustředěnému poslechu a nikoliv k tanci, většinou spíše v pomalejších, nebo pomalých tempech, že využívá velkého množství hudebních nástrojů, od syntezátorů, jejichž plochy tvoří základ mnoha jejich skladeb, přes nejrůznější nástroje dechové, strunné i bicí, včetně nástrojů etnických (indické i africké bubny, irské flétny ) až po nástroje historické. Že hlavní silou celé skupiny jsou hlasy obou hlavních protagonistů, nádherný, mnohostranně využívaný hlas Lisy Gerrard a rozsahem i barvou menší, ale přesto podmanivý a působivý zpěv multiinstrumentalisty Brendana Perryho, svou barvou vzdáleně připomínající jiného slavného australského zpěváka, písničkáře Nicka Cavea. Kdybych měl najít hudební těleso, ke kterému bych DCD přirovnal, napadají mě projekty jako Enigma, nebo ERA, které jsou však mnohem popovější a méně hluboké a propracované. Ale víte co? Začtěte se do historie této výjimečné skupiny a zkuste ji pochopit ne jako chabý pokus jednoho pisálka popsat nepopsatelné, ale jako návod k sehnání si a poslechu některého z jejich alb, aby jste mohli sami poznat a pro sebe si pojmenovat onu nenapodobitelnou hudbu.skupina se dala dohromady v

9 HUDBA 9 v Melbourne v roce Tehdy se australská zpěvačka Lisa Gerrard setkala s Brendanem Perrym, v Londýně narozeným synem anglo-irských rodičů, přestěhovaných brzy po jeho narození na Nový Zéland. Ten v té době působyl v několika melbournských punkových skupinách. Oba hudebníci zjistili, že sdílejí zájem o starou hudbu a hudbu z exotických zemí a rozhodli se - ještě s několika podobně založenými hudebníky - založit skupinu, která by se těmto žánrům věnovala. Nová skupina se pojmenovala podle rituální masky z Nové Guineje, o které domorodí šamani tvrdili, že má moc oživovat mrtvé. Její název podle členů kapely nejlépe vystihoval ideu oživovat zapomenuté, zdánlivě mrtvé hudební styly a kultury a dokazovat, že i současným lidem mohou ještě něco říct, tedy, že umějí tančit.. DCD brzy však poznali, že australská hudební scéna je příliš malá pro kapelu tohoto ražení, a tak se ústřední duo velmi záhy přestěhovalo do Londýna, kde hledalo vydavatelskou společnost. Londýn sice alternativní hudbě přál mnohem víc, než Melbourne, ale přesto se úspěch dostavil až v roce 1983, kdy DCD podepsali smlouvu s mladou firmou 4AD, jež se specializovala na alternativní hudbu (ze známějších umělců později vydávala třeba Cocteau Twins). Perry s Gerrardovou se zavřeli do studia a následujícího roku vyšlo první album Dead Can Dance, s onou eponymní maskou na obale. Album ještě zdaleka nepřipomínalo onu snovou hudbu, kterou skupina produkovala později. Vyšlo v době velké obliby novoromantiků a syntezátorových kapel (jakou byly například ranní Depeche Mode) a právě je na syntezátorech založené album nejvíce připomíná. Avšak využití irské flétny a harfy a názvy písní jako Musica Eternal, East Of Eden, Fortuna, nebo A Passage In Time dávaly tušit, co přijde v budoucnu. Osobně toto album příliš rád nemám. Beru jej jako předkrm. Přípravu k lahodnému hlavnímu chodu. Kromě dlouhohrající desky vydala skupina téhož roku ještě EP s názvem Garden Of The Arcane Delight. Album nemělo takový ohlas, jak se čekalo a ani Perry s Gerradovou s ním nebyly spokojení. Syntezátorový poprock nebyl styl, ke kterému měla jejich hudba inklinovat. O to víc si dali záležet na zvuku a stylu jejich druhého alba. Jmenovalo se Spleen And Ideal, vyšlo v roce 1985 a pro anglickou alternativní scénu znamenalo šok. Syntezátory jsou zde odsunuty do pozadí, mnohem více prostoru dostávají trombón, různé druhy bicích, kytara, svým zvukem připomínající teskný zvuk violoncella. To vše kongeniálně doplňují hlasy hlavních protagonistů, přičemž zejména mnohostranně využívaný, procítěný zpěv Lissy Gerrard nahrazuje celou škálu hudebních nástroj: fléten, šalmajů, houslí Z alba jsou poprvé cítit silné vlivy středověké hudby a hudby Dálného východu, promísené s moderními popovými postupy tak brilantním způsobem, že fascinovaný posluchač vůbec nevidí švy, vlivy pouze intuitivně vytuší, než aby mohl konkrétně ukázat: ano tady začíná Dálný východ a tady odtud je to běžný syntpop. Spleen And Ideal, je první z jedinečných hudebních sloučenin na atomové bázy, kdy z několika zdánlivě neslučitelných látek vznikne látka zcela nová, nenapodobitelná a neopakovatelná, zato krásně barevná a voňavá. Tato vlastnost se i v budoucnu stala jedním z hlavních znaků skupiny. Poprvé se také objevilo pro DCD charakteristické textařské téma duchovního hledaní smyslu lidské existence. Album se vyhouplo na druhou příčku v britské nezávislé hitparádě a o skupině se začalo mluvit jako o velkém objevu nejen britské alternativní scény. DCD neusnuli na vavřínech. Pod dva roky intenzivně koncertovali po celém světě (hlavní duo na koncertech obvykle doprovázela skupina čtyř až sedmi hudebníků) a pečlivě připravovalo materiál pro další album. Třetí deska Within The Realm Of A Dying Sun tak vyšla až v roce1987.

10 HUDBA 10 Album pokračuje směrem, kterým vykročil Spleen And Ideal a nadále jej rozvíjí. Ona neuchopitelná látka je mnohem temnější, smutnější, mystičtější. Texty jsou monotematicky pojaté jako úvaha o smrti, která svým dotekem probouzí nový život, o věčném koloběhu těchto dvou protikladů. Zároveň na albu zesílily středověké vlivy, patrné zejména na jeho nejslavnější skladbě, hitu Cantara, kde klidné, na klávesy a kytaru hrané téma přejde v divoký středověký tanec se zpěvem Lisy Gerrard. Při této skladbě lze zavřít oči a vidět středověký hrad, nebo palác nějakého snového království a tanečnicí, křepčící u nohou svého pána Gotické prvky v hudbě DCD ještě zesílily o rok později na albu The Serpent s Egg. V té době byly DCD již světově známou kapelou, koncertující po klubech a divadlech celé západní Evropy, severní Ameriky a mnoha států Asie. Čtvrté album je méně temné než předchozí, mnohem klidnější a meditativnější, i když tajuplnou, mystickou atmosféru skladeb Echolalia a Ullyses nelze přeslechnout. Textařsky se téma posunulo k hledání upřímného přátelství, opravdové lidského vztahu a hledání smyslu života vůbec (první téma je nejlépe vyjádřené v meditativní, Perrym citlivě odzpívané baladě Severance, nebo podobně laděné písni The Writing On My Fathers Hand.) Album je také zajímavě rozděleno na dvě části, každá strana má svého hlavního zpěváka. Ve stejném roce bylo duo přizváno k práci na hudbě k filmu španělského režiséra Augustina Villarongase El Nino De La Luna. (Lisa Gerrard v něm také hraje, ale kariéra herečky se ji příliš nedařila). Bylo to první, ale zdaleka ne poslední setkání hudby Dead Can Dance s filmem. Cesta Dead Can Dance ke kořenům evropské hudby vyvrcholila v roce 1990 na pátém albu Aion.Deska, na jejímž obalu se vyjímá výřez z obrazu Hieronyma Bosche Zahrada rajskýchpotěšení, byla pro mnohé fanoušky velkým překvapením. Album otevírá The Arrival And The Reunion, silně goticky znějící sborová skladba, která je ještě aluzí na minulá alba, ale hned druhým trackem je Saltarelo, anonymní italská skladba ze 14. století, hraná na repliky dobových hudebních nástrojů. Zbytek alba se nese v podobném duchu. Místo vlastního nezařaditelného mystického stylu zde máme album snažící se o renovaci staré hudby v co nejpůvodnějším zvukem (podobně, o co se snaží současné kapely Krleš, nebo Gothard), jen občas mírně ozvláštněné závanem typicky DCD stylu předchozích alb. Syntezátory zde téměř nejsou slyšet, o to větší prostor mají housle, flétny, harfy a historické nástroje, kromě původních skladeb zde najdeme také hudbu ze 14 až 16 století. Spíše než pochmurná, mystická gotika z alba dýchá slunná renesance. Vydáním tohoto alba končí jedna etapa existence skupiny. Vztahy obou hlavních protagonistů, které v minulých letech dalece přesáhly profesionálně muzikantský, či přátelský rámec (pro méně

11 HUDBA chápavé: ano žili spolu jako životní partneři), se značně zkomplikovaly, což vyvrcholilo tím, že každý začal žít v jiné zemi: Brendan v Irsku a Lisa ve Španělsku. Vydavatelství 4AD využívá nejisté tvůrčí pauzy, během které se mluví i o rozchodu skupiny, k vydávání komerčně zaměřené kompilace typu the best of. (A Passage In Time, 1991), které obsahovalo osobně nejoblíbenější skladby obou protagonistů a dvě dosud nepublikované skladby, Bird a Spirit. Lissa a Brendan svou osobní krizi, naštěstí překonali a svým příznivcům připravili ještě dvě vynikající řadová alba, spoustu koncertů, jejich záznamů a kompilací. O nich, a o vedlejších projektech členů DCD bude pojednávat druhá část článku. 11

12 LITERATURA Terry Goodkind Čarodějnický oheň text: Váša Je deváté pokračování dobrodružství ze světa Meče pravdy. Poslední bitva se blíží a každý očekává, že Richard Rahl, vůdce D Hary, bude stát v čele svého vojska. Čaroděj a Hledač pravdy se však vrhá za prchavým výplodem ženy ze svých snů. Co ale jestli má pravdu, kterou nikdo jiný nevidí? Richard se pohybuje na hranici smrti a jen nešetrný zákrok ho vtrhnul zpátky do života. Když se probudí, v jeho světě chybí základní kámen - Kahlan, matka zpovědnice a jeho žena, není k nalezení nejen v jeho společnosti, ale ani v paměti žádného myslícího tvora. Richard vrhá veškeré své úsilí i soudnost do jejího nalezení, ale brzy ztratí pochopení i svých nejbližších, kteří ho chtějí vidět v čele D Harského vojska. Navíc ho pronásleduje nemilosrdné vraždící monstrum z podsvětí a nikdo už dávno neví, jak ho zastavit. Potom začne růst Hadí víno a Lord Rahl pozná, že Tři Schránky Ordenu jsou znovu ve hře. Knihy Meče Pravdy čtu pravidelně už od počátků. Devět u nás potažmo osmnáct dílů je ale příliš pro střízlivý příběh, který by vás nepustil, a tak jsem našel k Goodkindovu poslednímu kousku nemálo výtek. Richard je touhou najít Kahlan téměř posedlý, a třebaže se to několikrát snaží ospravedlnit důsledky, jaké by úspěch takového vymazávajícího kouzla měl na svět, a několikrát pochybuje o svém duševním zdraví, přijde mi, že je poháněn emocemi za hranicí běžnosti a tak trochu tím popírá racionální úsudek, který v knize taktéž prosazuje. Právě zmiňovaná racionalita a další filosofické postoje jako důležitost vlastní individuality a jednání, tak jak chci já a ne jak ode mě očekává okolí, jsou několikrát rozebírány v mnohostránkových diskuzích. S některými se můžu ztotožnit, ale způsob jakým svou podávány mě oslovit nemohl. Místo aby z děje přímo vyplynuly, přednášejí hrdinové své názory v již zmíněných dlouhých diskuzích a jen bezděčně odkazují na často vypjaté dějové zvraty. Místo aby z děje přímo vyplynuly, přednášejí hrdinové své názory v již zmíněných dlouhých diskuzích a jen bezděčně odkazují na často vypjaté dějové zvraty. Vypadá to, že mnohadílné série si opravdu nemohou zachovat napětí a radost ze čtení jako u svých prvních dílů, kdy jsme s zatajeným dechem poznávali své hrdiny a celý autorův svět. I když si Čarodějnický oheň zachovává dobrou kvalitu vyprávění, děj má spád i poučí, zůstane kniha jenom průměrnou fantasy. Nezbývá jen doufat, že poslední bitva, která je už na spadnutí kolo Meče pravdy ukončí a autor bude moci vrhnout svojí kreativitu novým směrem. Také překlad Čarodějnický oheň je trochu nevhodný. Stejným jménem bylo totiž dříve popisováno jiné kouzlo a ne Chainfire, jak stojí originální název a jak se nazývá zakletí mající na děj zásadní vliv. 12

13 LITERATURA Orci Válečníci Bouře text: Marcus Brilantný, šokujúci a maximálne napínavý. Asi takto si všetci predstavujeme koniec každého príbehu. No nie vždy je tomu tak. Bude koniec tejto trilógie práve taký, alebo zapadne medzi šedý priemer? Posledná časť trilógie Orci První krev sa vyvíja podľa očakávaní. Len málo kto by nepostrehol, že celá kniha smeruje k jasnému cieľu a to k záverečnej bitke, do ktorej sa okrem Orkov primiešajú aj mnohý ďalší. Stan Nicholls pokračuje v príjemnom ložiť šálku kávy a poriadne sa začítať. Maximálne nečakaný koniec, teda aspoň pre mňa, robí z tejto poslednej knihy ako aj z celej trilógie ORCI PRV- NÍ KREV príjemné čítanie, pri ktorom síce máte pocit, že je to celé šité príliš horúcou ihlou, no aj tak celú knihu dočítate. Jednou vetou, posledná časť ako aj celá trilógia vám spríjemní váš voľný čas. Pravdu povediac, niesom si celkom istý či po tejto trilógií ešte niekedy siahnem, no určite ju radím medzi lepšiu oddychovú literatúru na dlhé chvíle. tempe, no na mňa to občas bolo až príliš rozťahané a miestami skoro až nudné. Orkovia samozrejme nájdu všetky hviezdy a opäť úplnou náhodou zistia, že tie do seba zapadajú a tvoria akýsi mechanizmus. No napriek tomu sa ich nesnažia poskladať ihneď, ale odkladajú to na neskôr, čo je aj na Orkov dosť nelogické. Na druhej strane o čom by bolo tých 238 strán však? Súboje ostávajú asi tým najpríjemnejším z celej knihy. Pútavé opisy bojov sú vítaným spestrením hocikde a hocikedy. V poslednej časti spoznávame aj poslednú sestru Jennesti. Na veľké prekvapenie sa javí ako celkom mierumilovná osoba a spolu s jej otcom, ktorý sa objavil už v druhej knihe pomôžu Orkom vybojovať záverečnú bitku. A tu prichádza azda najväčšie prekvapenie celej knihy. Už ako som na začiatku spomínal, očakával som aj ja jasný zaver no Nicholls Stan ma veľmi prekvapil. Nečakaný zvrat v deji dodáva záveru tejto knihy tú pravú šťavu a konečne prinúti čitateľa od 13

14 LITERATURA TROY text: Váša Velké moře a státy a ostrůvky kolem jsou hřištěm olympských bohů, kde si každý musí tvrdě vydobýt své místo a často ho provází pláč. Sesazený král, hrdina i dívka zasvěcená naplňující službě bohyni se setkají v Tróji, ještě před časem, který oslovil Homéra k sepsání Ilias. za hlavu muže, který odmítl stát se králem. Helikoan je ale boháčem a mužem z krve hrdinů. Věštba však zaplní jeho kroky krví a jeho duši smutkem. Vydáme se s ním do Tróje, jejíž věže se blýskají zlatem a sláva rozkvétá jako nejkrásnější růže. Celý svět dychtí po jejím bohatství, ale Priam svírá otěže své vlády pevně a silněji i něž vnitřní rozpory a touha jeho synů po královském trůně. Blíží se ale večer, který dějiny nevzpomínají. Den kdy mocná Trója málem padla, kdy jen čest a láska stála proti zlým choutkám a zlovůli bohů. Gemmell se už podruhé vrhl pro inspiraci do časů ranné historie Evropy, aby nám představil hrdiny nedávného filmu i světoznámého eposu v novém světle. Potkáváme Odyssea, ošklivého krále Ithaky, kterému byla nadělena brilantní mysl. Priama, nelítostného vládce Tróji a jeho syna Hektora, generála chovajícímu nenávist k zabíjení. Touha mykénských po trojském písku i zvraty pro autora typické nám přednáší struhující příběh jednoduchým jazykem, jenž nám nedovolí přestat číst. Gemmell si navíc připravuje půdu i pro další díl Shield of Thunder a velkou Trojskou bitvu, která nás během jeho nejnovější trilogie zajisté čeká. Asi právem patří Gemmell mezi jednoho z nejrychleji překládaných autorů fantasy u nás, a tak doufám, že se již v následujícím roce dočkáme překladu jeho posledního díla. 14 Jednoho dne věštba přinese chmury mocnému králi, protože ho čeká zánik. Do celého světa kolem mocného moře se šíří zpráva o pohádkové odměně

15 LITERATURA Hadí věž text: Marcus Hadia veža, je druhou knihou z plánovanej trilógie terrarskeho cyklu. Už ako prvá časť naznačila W.King vytvoril celkom nový, vlastný, svet so svojimi pravidlami a zákonmi. Začiatok tejto časti je prakticky priamym pokračovaním prvej knihy. Potom ako sa vojsku pod vedením Sardeca a jednej z Prvých podarilo poraziť potomkov temného boha Urana Ulthara vydala sa armáda do susednej ríše Kharadrey. No už po prekročení hranice zisťujú, že nie všetci údajní spojenci sú aj spojencami skutočnými. Naviac sa dozvedajú, že právoplatná kráľovná cisárovná je uväznená lordom Ilmarekom v nedobytnej a záhadnej Hadej veži, ktorá je pozostatkom Hadieho ľudu. Kto iný ako Miešanec, alebo ak chcete Rik, dostála úlohu aby sa pokúsil dostať do veže, zachrániť kráľovnú a keď mu ešte ostane čas tak aj zabiť mocného lorda Ilmareka. Dej celej knihy je viac ako pútavý. Miešanec sa dozvedá stále viac prekvapujúcich súvislostí zo svojej minulosti a zisťuje, že ak chce prežiť nemá veriť nikomu len sám sebe. Nenávisť k Sadrecovi sa čím ďalej viac prehlbuje. Na druhej strane práve Sadrec, ktorý s jednotkou prežil nie jedno nebezpečenstvo dokonca v boji prišiel o ruku, si uvedomuje, že pre svojich vojakov chce len to najlepšie vybavenie, za ktoré neváha platiť z vlastnej kapsy. V niektorých situáciách dokonca pohŕda Terrarchami, čo ho na jednej strane teší, no na druhej ho to šokuje. Majster bojových scén William King aj v tejto knihy preukázal, že boje nie sú všetko, aj keď práve pri jeho knihách je to viac ako prekvapujúce tvrdenie. Tak ako v prvej časti sa boje vyskytujú v tú pravú chvíľu. Musím však upozorniť tých, ktorí sú zvyknutí z predošlých Kingoviek na nespútanú akciu, že sa určite nudiť nebudú. Pravdu poviem, pri čítaní knihy som si ani neuvedomil, že sa v nej vyskytovali len dva či tri boje. Treba však povedať, že si W.King so sebou stále nosí frázy, ktoré má buď veľmi rád,alebo sa ich nevie zbaviť. Vety typu : keď to spozoroval, nedal to na sebe poznať., sa vyskytujú vo všetkých jeho knihách v hojnom počte, čo viacerým prekáža. Na záver len toľko, knihu Hadí Věž, vrelo odporúčam nie len všetkým priaznivcom W.Kinga, ale aj tým, ktorí majú radi temnejšiu fantasy. 15

16 LITERATURA O psani text:adnaf Ukázka: Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte. Pijte, co hrdlo ráčí. Stephen King Tím je vlastně řečeno vše. Výstižně a uhlazeně jsem touhle autorovou ukázkou nastavil laťku tak vysoko, že ji já sám nedokážu ani shodit, natož přeskočit. O psaní toho v poslední době bylo napsáno opravdu mnoho. Pan King je však podle mého názoru jedním z těch, kteří k tomuhle tématu jistě mají hodně co říci. Chcete-li psát a být v tom dobří, pak Vám Stephen King radí držet se standartu 2000 slov denně, 7 dní v týdnu, 52 týdnů v roce. Psaní je dřina, psaní je nádeničina na plný úvazek, které musíte věnovat veškerý svůj čas. Pak z Vás možná za pár let bude možná slušný spisovatel. Možná. Ale povězme si něco málo o knize. Její první část věnuje autor svým vzpomínkám na dětství. Tápe v nich a hledá v klikatých smyčkách osudu momenty smutné i veselé, které ho přivedly na cestu spisovatele. Dozvídáme se hodně o jeho osobním životě a rodině z doby, kdy jeho jméno nikdo neznal a spíše než uznávaným autorem byl sběratelem zamítavých dopisů rozličných nakladatelů. Další část knihy už míří ostře k jádru věci. King v ní odhaluje všechno, co je potřeba mít, když chcete psát. Spisovatelskou připravenost přirovnává King jednoduše ke skříňce s nářadím. Projde pečlivě všechny nástroje, bez kterých se psát prostě nedá a přihodí navrch několik tipů, jak se psát nejen dá, ale jak píše on sám, nebo jiní (nejenom jím) oblíbení autoři. Dozvíte se o důležitosti zavřených a otevřených dveří, psacích rituálech, múzách, korektorech a dalších důležitých věcech. Získáte jedinečnou příležitost nakouknout pod tajemnou pokličku do hrnce, ve kterém pan King sám uvařil takové věci jako Misery, It, Carrie, The Green Mile a mnohé, mnohé další. A že se v tomhle hrnci vaří zatraceně dobrá polívčička, o tom snad nemusím přesvědčovat nikoho, komu se do ruky dostala některá z jeho knih. Tuhle zajímavou knihu, knihu O Psaní, memoáry o řemesle bych doporučil nejen všem, kteří se snaží psát a tak nějak cítí, že to pořád není ono, ale i těm, kteří se třeba jen chtějí dozvědět něco víc o Stephenu Kingovi. Přestože je svým tématem velmi atypická, má jednu společnou věc se všemi ostatními čte se jedním dechem. V závěru bych ještě pochválil za nás všechny věčně mírně pokročilé angličtináře pana Davida Petrů. Díky Vám za vydařený překlad. Měl jsem tu možnost nahlédnout do Kingova originálu a rovněž do nepříliš povedeného překladu Ivy Pekárkové. Tento páně Petrův se mi velmi líbil, takže díky. O psaní, memoáry o řemesle (On Writing: A Memoir of the Craft) Stephen King (knihu přeložil David Petrů) 16

17 LITERATURA Prokletí Salemu text: Adnaf 17 Ukázka z knihy (str. 152): Ale žádných bitev nebylo. Byly jen šarvátky s neurčitým výsledkem. A ZLO nenosilo jednu tvář, ale mnohé, a všechny byly prázdné a velmi často s bradou potřísněnou slinami. Vlastně byl nucen dojít k závěru, že na světě není vůbec žádné ZLO, ale jenom zlo nebo snad (zlo). Ve chvílích, jako byla tahle, měl podezření, že Hitler nebyl nic než uštvaný byrokrat a Satan sám byl duševně defektní bytost s primitivním smyslem pro humor takovým, kterému připadá hrozně zábavné krmit racky výbušnými žabkami vmáčknutými do chleba... Stephen King Ani se mi nechce věřit, že tento příběh sepsal pan spisovatel King před více než třiceti lety. Je to mu již nějaký rok (tuším, že 12 let), kdy tahle Kingova druhotina poprvé vyšla i u nás. Tenkrát jsem byl ještě mladý nevinný chlapec, který se možná ještě bál medvěda pod postelí, ale knihy moc nečetl a v noci poklidně spal i bez rozsvíceného světla. Ale dnes? Dnes se nám tento titul objevuje na pultech po nějakém čase znovu a nevinně postává v řadě mezi ostatními tituly. Nemohu proto jinak a musím Vás varovat! Včera jsem tu knihu koupil a dnes jsem ji dočetl. Tahle jedna věta plně vystihuje podstatu mé (ne)recenze. Právě teď je krátce po půlnoci 21.června Vlahá letní noc, řekl by možná básník, avšak já cítím jen únavné dusno a pot, který mi stéká po tváři, připalované světlem noční lampičky. Ležím v posteli a nespím. Ležím v posteli a bojím se. Píši tyto řádky a nemohu se při tom zbavit neodbytného pocitu, že se každým okamžikem v okně mé ložnice objeví děsivá bledá tvář s propadlými očními důlky. Dlouho váhám a nakonec se odhodlám vstát, abych otevřel okno. Na poslední chvíli se neodvážím. Hledím na prázdnou ulici, do potemnělých oken ložnic svých sousedů. Jsou otevřená, pochopitelně v tom vedru. Jen blázen by si okno neotevřel. Jen blázen a nebo někdo, kdo četl Prokletí Salemu Život v malém městečku kdesi v Nové Anglii je dozajista stejný jako v každém jiném. Žijí tu lidé obyčejní, šťastlivci i ztroskotanci se svými každodenními problémy. Město má svého ducha, neměn ný řád, živé pověry a dlouhou historii. Moc by se nezměnilo ani ve chvíli, kdy se tu objeví spisovatel Ben Mears, přestože si hned nabalí nejhezčí kočku ve městě. Ve stejné době však přijíždí do Salem s Lotu i dvojice obchodníků se starožitnostmi. Až příliš čerstvého vzduchu pro naše malé městečko, pomyslel si v tu chvíli nejeden z místních. Když si navíc ti dva podivní byznysmeni charismatický pan Straker a jeho trochu postarší partner Barlow ve městě pronajmou dům s minulostí tak temnou, že každý rozumný člověk jedoucí kolem se mu vyhne obloukem a raději ještě přidá plyn, začnou se dít věci přinejmenším neobvyklé. Stephen King opět rozehrává napínavý příběh plný tajemství, která se bojíte odhalit, i když víte, že je zkrátka MUSÍTE znát. Jakmile začnete číst, už není úniku! Vývoj událostí ovládá Vaše představy přesně tak, jak je potřeba. Ani na vteřinu Vnás nenechá odpočinout, každé další odhalení s sebou přináší nové otázky. Postavy jsou ve svém jednání a myšlení opravdové, lidské a to je pro mě základ dobré knihy. Sdílím s nimi jejich radost, strach, prožívám s nimi život, umírám s nimi a opět ožívám. A to by stačilo. Musím zklamat každého, kdo doufal, že se dozví více o záplatce. Jakékoli další odhalení příběhu bych považoval za zločin proti autorovi a proto neprozradím víc, než to co jste si dosud mohli domyslet. Jen Vás ještě naposledy varuji! Dejte si pozor na Kingovo Prokletí Salemu. Budete se bát, to Vám povídám. Tenhle příběh totiž dokáže neuvěřitelným způsobem proměnit i typicky kýčovitou romantiku zapadajícího slunce v cosi neurčitě děsivého.

18 LITERATURA Conan - hrdina z Hyborie text: Martinus Sem přišel Conan, aby srazil zářící trůny pod podrážky svých zaprášených sandálů... Když se dneska řekne Conan, tak si většina z vás určitě vybaví filmy Barbar Conan a Ničitel Conan s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli, jen málo lidí asi ví, kdo to vůbec Conan je a kdo ho stvořil. Pokud to nevíte, nebo pokud jste to zapoměli, mám pro vás následující radu: čtěte dál můj článek o tomto skvělém a jedinečném hrdinovi, který nikdy nezemře. Hned na začátku si nemohu nedovolit nezačít od člověka, který nám vlastně Conana dal, o člověku který uznání dočkal teprve po své smrti. Tím člověkem byl Robert Ervin Howard, jeden ze zakladetelů žánru Sword and sorcery,(meč a magie) tím druhým byl Fritz Reuter Leiber, o kterém budu psát v některém dalším článku. Teď se ale vraťmě Robertu Howardovi. Narodil se ve městě Peaster v Texasu roku 1906, kde prožil skoro celý život, převážně ve městě Cross Plains. První povídka,kterou publikoval za honorář, se jmenovala Spear and Fang (Kopí a tesáky, 1925). Uveřejnil ji v časopise Weird Tales, ve kterém nejčastěji publikoval. REH byl plodný autor mnoha pokleslých beletristických žánrů. Jeho nejlepší povídky vykazují vytříbený smysl pro spád příběhu a jsou napsány přímočarým, nekomplikovaným stylem Vrcholným dílem R.E.H. se staly příběhy o nepřemožitelném barbaru Conanovi, který se stal hrdinou 21 povídek a jednoho románu s názvem,, Hodina draka Roku 1936 po smrti své matky, na kterou velmi citově vázán, si vlastní rukou vzal život. Byl psychicky nevyrovnanou osobností toužící po dobrodružství ve vzdálených světech a jiné době. Ano, Howard se možná narodil ve špatné době, jako autor se však zlatým písmem zapsal do historie dobrodružné literatury. Pocházel z rodu horalů, zvyklích zdolávat ty nejnepřístupnější skalní útesy, tvor výjimečné síly a hbitosti. Jeho jediným oděvem byly krátké spodky z rudého hedvábí. Na zádech, tak aby mu nepřekážel, měl pověšen pár sandálů, dýku a těžký meč. Muž měl obrovskou mohutnou postavu, a přece se 18 pohyboval s elegancí leoparda. Kůži měl do tmava osmahlou sluncem, hřívů černých vlasů, s rovnou ofinou nad čelem, mu přidržovala stříbrná páska. Jeho ocelové svaly, bystré oči a jisté nohy byly v těchto chvílích vystavěny zkoušce hodné muže jeho schopností. ( Conan - Rudé hřeby) Ano, takto vypadá Conan, hrdina který se narodil před lety v Cimmerii, jednom z království Hyborie, ustavené ještě v hlubší minulosti na ruinách říše zla Acheronu. V jeho žilách kolovala krev pradávných Atlanťanů, jejichž zemi pohltily oceány před osmi tisíci lety. Narodil se jako člen kmene, který žil v severozápadní části Cimmerie. Jeho děd byl příslušníkem jižní skupiny, ale propadl krevní mstě a aby zachránil rodinu, musel uprchnout. Po dlouhém bloudění našel nový domov na severu. Conan se narodil uprostřed bitevní vřavy ve chvíli, kdy jejich vesnici přepadli loupeživí Vaniřané a boj zuřil v úzkých uličkách. Jeden z prvních zvuků, které tedy novorozený Conan slyšel, bylo zvonění mečů a válečný křik. Není známo, kdy se Conan poprvé setkal s vyspělou civilizací Hybořanů, víme však, že sedával mezi bojovníky kolem poradního ohně již v době, kdy viděl teprve patnáct zim. V tom roce zanechali Cimmeřané kmenových půtek a spojili se, aby čelili útoku Gundermanům, kteří překročili hranice a postavili si na území Cimmerie předsunuté opevněné hradiště Venárium a začali kolonizovat jižní pohraničí. Conan byl jedním z vyjících, pachem krve napůl šílených divochů, kteří na Venárium zaútočili ze severních kopců. S mečem v jedné a s pochodní v druhé ruce dobyli a do základů vypálili hradiště, z jehož posádky se zachránilo jen několik vojáků, kteří byli na hlídkách na Aquilonské straně a ve chvíli útoku nestáli Cimmeřanům v cestě. Když pomáhal drancovat Venárium, bylo Conanovi pouhých šestnáct let. Fyzicky byl ještě ve vývoji, ale už měl vzrůst a váhu dospělého bojovníka. Byl ostražitý a opatrný jak jen může být ten, kdo se pohybuje stále v lesích, mezi nepřáteli a divokou zvěří. Měl vlčí vytrvalost a nezdolnost rozeného horala a nesmírnou sílu, kterou spolu s mohutnou postavou zdědil po svém otci kováři. Navíc se v častých bojích naučil výtečně zacházet s nožem, mečem i válečnou sekerou.

19 LITERATURA Snad každý, kdo četl alespoň jednu povídku o Conanovi, viděl před očima svět, který vymyslel Robert Howard a který Conan celý prošel křížem krážem. Všude kde Conan byl zanechal po sobě hromady mrtvých nepřátel, které ještě dnes ožírají supi a jiné potvory které se živí mršinami. Conan byl za svůj život prošel všemi možnými povoláními, zažil vzestup a pád, aby se na konec stal už pomalu jako starý muž králem Aquilonie, nejmocnějšího království Hyborie. Zde jsou všechny názvy všech kapitol Conanova života, které se nacházejí v Nemedijských kronikách: Věž slona Bůh v míse Darebáci v domě Dcera Pána mrazu Královna Černého pobřeží Černý kolos Stíny měsíční záře...a zrodí se čarodějka Zamboulské stíny Ďábel v železo vtělený Lidé Černého kruhu Plíživý stín Jezírko toho černého Rudé hřeby Gwahlurův poklad Za Černou řekou Meč s Fénixem Šarlatová citadela Hodina draka ps: příště budeme probírat ságu Černokněžník od Juraje Červenáka a možná, že přihodím i rozhovor s tímto autorem, pokud se mi poštestí a bude na mě mít chvíli čas 19

20 PC HRY The Battle for Middle-Earth 2 textwww.svetfantazie.mfantasy.cz 20 Middle-Earth 2? To jako vymyslí nějaký pokračování známého a ukončeného příběhu? Nebo snad jen vylepší grafiku, přidají pár map a jednotek, a nastaví dlaně lačným a rozhazovačným fanouškům Pána prstenů? Takové otázky si jistě leckdo kladl. Nutno uznat, že nejblíže k pravdě má ono druhé tvrzení... Leč rozhodně nejde o vyhozené peníze! Ano, EA Games nemohli nechat úspěch první Bitvy o Středozem bez povšimnutí. Bohužel již tenkrát byl jasný jejich záměr udělat hru co nejjednodušší, až primitivní, nezatěžovat moc nezkušené hráče, aby si hru koupilo co nejvíce i svátečních a malých pařánků. Přesto to byla dosud nejlepší hra s tématikou Pána Prstenů (skutečnost že takové vděčné téma přilákalo vždy tolik neschopných týmů, povětšinou jen s chutí po penězích, je až zarážející), a musí se uznat, že přišla i s některými zajímavými nápady a hlavně s úžasnou detailní grafikou. Její následovník The Battle for Middle-Earth 2 (BFME2), jde směle v šlépějích svého předchůdce, avšak tentokrát již byly vyslyšeny prosby a nadávky hráčů, na příliš primitivní (a zkrátka na strategii špatný) herní systém. Hned jako první zmíním velmi vítanou změnu. Již nejste omezeni oblíbenými stavebními pozicemi, nikdo vám neukazuje, kde jedině si můžete postavit farmu atd. Nyní již máte konečně volnost v rozšiřování svého hradu (či později klidně i města). Jste pouze omezeni radiusem kolem své hlavní pevnosti, ten je však dostatečně velký a dává vám spoustu prostoru na seberealizování navíc lze postavit pevnost další a rozšířit tak své území. U většiny strategií je již zvykem, že hl. budova má menší obrané prvky, nebo spíše je do ní možné schovat dělníky a vojáky na její obranu, když jde do tuhého. Zde je ovšem výborně řešená obranyschopnost vašeho hradu. Kolem něj máte totiž pár oněch stavěcích pozic (jediné místo kde je najdete), jejich počet se liší v závislosti na národu za který hrajete, Na nich si můžete zbudovat třeba katapult či věž u lidí, nebo Enta, jenž hází kameny (velmi dale ko!) u Elfů a podobně. Dále si také můžete vylepšit budovu například tak, že vám kuchtíci vaří na stře še olejovou lázeň pro nezvané hosty, či památnou povodeň, jež smetla Nazghúly na brodu přes řeku Bouřnou (ano, dočkáme se i koňských hlav jako ozdob:-) ), nebo rovněž jakási tlaková vlna na straně Mordoru a spoustu dalších... Díky těmto možnostem se z vašeho hradu stává ultimátní obraný prvek, který není lehké dobít. Hra vám nabídne možnost hrát celkem za 6 národů : Muži západu (Rohan+Gondor), Elfové, Trpaslíci, Goblini, Mordor a Ĺ elezný pas. Každý má trochu jiná kouzla a jiná vylepšení a výhody. Pravda je, že strany nejsou příliš dobře vybalancovány. Například lidé jsou zde poměrně slabí, na rozdíl od elfů, kteří mají téměř ultimátní postavení, jejich síla je opravdu veliká. Stejně tak trpaslíci, jejichž i nejslabší jednotky si poradí s mnohačetnou přesilou jednotek stejné úrovně u jiné strany. Goblini se mi zde líbí asi nejméně. Dle mého názoru jsou až příliš přeplácaní a přehnaní. Jejich ďábelsky rychlí pavouci a jezdci na pavoucích, draci, možnost vyvolat Hydru a podobnou potvoru, z jezera před branou Morie (dobře, to můžou i ostatní zlouni), zkrátka co jsou elfové (či trpaslíci) na straně dobra, jsou goblini na straně zla, ale možná v ještě větší míře. Jistě se zase bude vydávat spoustu patchů na rádoby vybalancování. Pravda je, že tato hra asi dost dobře vybalancovat nejde, ale je dobře, že můžeme editovat ini soubory, a přetvořit si hru k obrazu svému... Další věcí, které věnovali vývojáři nemalou pozornost, jsou kouzla. Opět síla Jednoho prstenu, nebo Večernice roste tím, jak zabíjíte nepřátele, načež můžete uzdravit jednotky či dokonce budovy, přivolat na pomoc hraničáře, rohirry, či nemrtvé, ale také poslat na nepřítele třeba zemětřesení, déšť kamenů (žádné oblázky, ale pořádné balvany), onu povodeň, ale ve větším...výčet by mohl pokračovat ještě dlouho... Našetříte-li si všechna tato kouzla, nemusíte již prakticky nic dělat, jednoduše kliknete kam to všechno chcete poslat, a poté se již jen kocháte...možná se to někomu líbí, možná je to na škodu, nikdo vám však nenakazuje, že to tak musíte dělat.