KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ 1/

Transkript

1 2009 MGOH RYCHNOV N. KN., ISSN KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ 1/ Jana Oppeltová 1/ Věra Slavíková 2/ 1/ Katedry historie FF UP, Na Hradě 5, Olomouc, 2/ Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Zámek čp. 1, Roztoky u Prahy, vera_slavikova@centrum.cz Studenstvo chopilo se díla se vší usilovností, vždyť vidělo vzmáhající se potřebu potravy duševní v obyvatelstvu domácím, které dílem celý den v rozličných továrnách do úmoru pro sousto chleba pracovalo, dílem hospodářstvím pracně se zabývalo, vidělo, že obyvatelé veškeren čas o výživu těla svého toliko pečujíce duševně pozadu zůstati musí. Nikde nenacházely se spolky, besedy a tomu podobně, kde by se buď časopisy čítaly neb rozmluvy ušlechtilejší a hovory o věcech časových atd. děly, nikde na blízku knihovny, ze které by lid zábavu a poučení čerpaje dlouhé večery zimní ukracoval. 2/ Těmito slovy vylíčil situaci na sklonku sedmdesátých let 19. století ve Skuhrově nad Bělou a v jeho okolí Jaroslav Wildmann, student filozofie a jeden ze zakladatelů první zdejší knihovny. Život v této podhorské vsi tehdy výrazně ovlivňovala skupina středoškolských a vysokoškolských studentů, kteří si již roku 1875 pořídili na dluh divadelní vybavení a o prázdninách pořádali představení, byliť k tomu pobádáni jednak mnohými svými příznivci a obyvatelstvem, které dlouhý čas na zábavy studentské se těšilo. 3/ O tom, co pro společenský život obce znamenali studenti, vracející se na vakace k rodičům a jaký byl jejich vliv na osvětu, národní či politické vědomí konkrétní vesnické komunity, víme spíše z memoárů či beletrie. 4/ Soudobých pramenů, které by dokumentovaly podobu a přínos těchto studentských aktivit, se dochovalo velmi málo, mimo jiné také proto, že uvedené aktivity nebyly vždy zaštítěny konkrétním spolkem a měly příležitostný charakter. Nezřídka bylo studentské působení omezeno na jednu výraznou a početnější generaci, případně se soustředilo kolem jisté výrazné osobnosti a mohlo za pár let téměř vymizet. Nejinak tomu bylo i ve Skuhrově na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Naštěstí se část informací o první místní veřejné knihovně, která tehdy vznikla díky aktivitě zdejších studentů, zachovala ve fondu Farní úřad Skuhrov nad Bělou, deponovaném ve Státním okresním archivu Rychnov nad Kněžnou nepochybně proto, že knižní fond nakonec zůstal v péči zdejších římskokatolických duchovních správců. Díky tomu máme dochovány soudobé pamětní záznamy, katalogy, výpůjční řád i korespondenci. 109

2 1. STUDENTSKÁ AKTIVITA O prázdninách roku 1880 byla první divadelní zábava pořádána skuhrovskými studenty v neděli 8. srpna na oslavu padesátiletého zdárného působení řídícího učitele skuhrovského Josefa Holečka. Finanční úspěch akce umožnil po pěti letech splatit dluh za divadelní vybavení, a proto bylo rozhodnuto zisk z dalších akcí věnovat na zřízení české veřejné knihovny. Podle zápisu Jaroslava Wildmanna se však nejednalo o zcela nový úmysl: Tužba zaříditi knihovnu ve Skuhrově ozývala se v prsou studujících skuhrovských již roku 1875 a rozněcována byla stále nadšenými slovy horlivého vlastence p. Josefa Vycpálka, t. č. profesora českého jazyka na gymnasiu v Rychnově nad Kněžnou, než nemohla až do toho času pro poměry domácí býti vyplněna. 5/ Na radu nejlepšího svého příznivce a protektora, skuhrovského faráře P. Petra Henče, se zdejší studenti rozhodli nacvičit a sehrát Moliérova Lakomce, a to v neděli 29. srpna Před proslavenou veselohrou 6/ se odehrál sólový výstup sepsaný Janem Jiřím Stankovským a nazvaný V neděli před divadelní kasou 7/ a po divadle pak následovala taneční zábava, která pro nenucenosť a společnou rozjařenosť až do svítání trvala. 8/ Výnos z celé akce byl 13 zl. zejména díky tomu, že skuhrovská kapela řízená řídícím učitelem J. Holečkem hrála zadarmo. O týden později, 8. září 1880, se konal soukromý přátelský večer, ku kterému bylo pozváno asi 30 rodin. I zde přítomní vybídnuti byvše pány J. Porkertem, t. č. správcem hutí Růženiných, a Vil. Lerchem, továrníkem z Kvasin, učinili sbírku dobrovolných příspěvků na rozmnožení knihovny skuhrovské 9/ a vybrali mezi sebou 8 zl. Oba příspěvky a také aktiva ze studentského divadla z předchozích let daly dohromady celkem 22 zl. 55 kr., a proto po několik dní nato následovaly schůze studujících, ve kterých o jednotlivých otázkách zařízení knihovny se týkajících pilně bylo pojednáváno a hleděno především ku řádům jiných knihoven a pak k poměrům domácím. 10/ Nepřehlédnutelný byl zejména vlastenecký rozměr celé akce účelem knihovny bylo poskytovati obyvatelstvu ušlechťující zábavu, podporovati a rozšiřovati vzdělanost i mezi třídami nižšími, tříbiti vkus spisy vzornými a hájiti řeč českou proti nátlaku německé. 11/ Tato programová věta uvozuje text knihovního řádu, přijatého již 31. srpna / pouhé dva dny po pořádání prvního představení ve prospěch veřejné bibliotéky. Přijatý řád v osmi bodech formuloval nejen ideové důvody, ale také právní náležitosti i provoz zakládané instituce. Dokument podepsaný osmi studenty, 13/ představeným obce Hraštice Františkem Melicharem a skuhrovským farářem a knihovníkem P. Petrem Henčem, se odvolává na získané svolení Okresního hejtmanství v Rychnově nad Kněžnou. 14/ Podle dochovaného řádu mohl knihovnu, kterou tvořily zábavná a poučná díla česká, užívati každý občan obce skuhrovské i vůkolní. Zájemce byl 110

3 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ povinen se obrátit na knihovníka nebo na jeho zástupce a podle katalogu knihovny zažádat o konkrétní titul, neboť 10 knihovního řádu jedno značně stanovil, že žádnému výpůjčujícímu dovoleno není, by knihu ze skříně samovolně vybíral. Čtenář si mohl na měsíc vypůjčit maximálně dva svazky (s výjimkou vícedílných titulů) a za každý měl zaplatit 1 kr. na účel knihovní. (Stejnou cenu platil při čtrnáctidenním prodloužení výpůjčky.) Uživatel se také musel zapsat do knihy evidující výpůjčky, 15/ přičemž vrácení poznamenával knihovník sám. V řádu bylo pamatováno jak na ty, kteří měli zájem o konkrétní titul (mohli si jej praenotovati), tak také na ty, kteří knihy vraceli pokálené či je nevraceli vůbec. Knihovník je upomínal 1. a 15. každého měsíce a nepůjčil jim žádnou další knihu, dokud mu ji nevrátili, případně je vyloučil z řad čtenářů vůbec. Knihovník inteligentní, vážnost a úctu vzbuzující muž měl být volen nadpoloviční většinou skuhrovských studentů jednou za rok. Kromě styku se čtenáři měl vést katalog, evidenci výpůjček a účetní knihu knihovny, přijímat poplatky, pečovat o knihovní fond a dle potřeby obyvatelstva a seznané zkušenosti navrhovati vhodné opravy. Každoročně na prázdninové schůzi měli skuhrovští studenti volit ze svého středu také tříčlennou stálou kontrolující komisi, která podepisovala a potvrzovala pravost výkazů v knihách, odstraňovala nedostatky a podávala pravidelnou zprávu ostatním. Kromě skuhrovských studentů, kteří byli skutečnými vlastními zakladateli, měl právo kontroly také skuhrovský obecní výbor, na nějž správa knihovny spadla v případě, že by časem ve Skuhrově neb i v obcích k Skuhrovu patřících studujících nebylo. Obecní výbor ovšem nesměl knihy prodati neb do jiné obce přeložiti a v případě, že by tamže opět studující se naskytli, mají tito právo na správu knihovny a mohou práva svého dobývati. 2. PRVNÍCH DESET LET KNIHOVNY Poslední ustanovení knihovního řádu jako by předznamenávalo další osudy této iniciativy, která po odjezdu studentů zpět do škol zůstala na zvoleném knihovníku a skuhrovském faráři P. Petru Henčovi. 16/ Ten patr ně s pomocí již zmíněného profesora Josefa Vycpálka, významného organizátora českého života v Rychnově a knihovníka tamní Měšťanské besedy 17/ získal již v říjnu roku 1880 celkem osmdesát titulů, z nichž některé byly již svázány. Většina těchto knih 52 titulů pocházela z edice Matice lidu, jejímž vydavatelem byl Spolek pro vydávání laciných knih českých. Celý soubor stál 5 zl. a zahrnoval literaturu naučnou i zábavnou, včetně těch autorů, kteří jsou dnes zařazováni mezi píšící pro děti a mládež jako Jules Verne (zakoupena byla díla: Cesta kolem měsíce, Cesta kolem světa, Pět neděl v baloně, Dobrodružství 3 Rusův, Země kožešin, Dvacet tisíc mil pod mořem). Mezi naučnými tituly najdeme oblíbené knihy historické a zeměpisné (V. Petrů: Výtečníci starého věku, 111

4 E. Tonner: Vypravování dějin domácích, týž: Bohuslava Balbína rozprava, F. Schulz: Josef Jungmann, týž: Čeští vystěhovalci, K. Adámek: Čechy a Itálie, Č. Hevera: Švýcarsko) i díla z přírodních věd a zdravovědy (E. Jonák: Základové hospodářství, P. Hobza: Malý výbor z užitečných a zajímavých rostlin, K. Starý: Život zvířat, A. Frič: O vrstvách kůry zemské, L. Kodym: Procházky z přírodních věd, týž: Úvod do zdravovědy). Nejpočetněji však byla mezi prvními přírůstky zastoupena krásná literatura, mezi jejímiž autory nalezneme Karla Jaromíra Erbena (Báje a pověsti národní), Karla Sabinu (Oživené hroby), Aloise Vojtěcha Šmilovského (Kmotr Rozumec) a Karolínu Světlou (Zvonečková královna, Kříž u potoka, Vesnický román). Z nečetných překladů překvapí román George Sandové (Nalezenec). Jen beletrii určenou ženám zahrnovala edice Libuše, z níž knihovník za 1 zl. 90 kr. pořídil deset svazků vydaných ve čtvrtém ročníku (Ž. Švarcová: Vdova a její děti, táž: Ten pravý, M. Cummings: Lampářova schovanka). Mezi nimi najdeme i dva romány švédské spisovatelky Emilie Flygare Carlén, která je se svými jedenácti díly (Poručník, Poustevník, Šťastný sňatek, Světničky arkýřové, Růže Tystelenská, Soukojenci, Rodina v údolí, Nevěsta z Omské hory, Obchodní dům, Svěřenský statek, Skjutský hoch) nejčastěji zastoupenou autorkou v této nejstarší vrstvě knihovny. Ještě zajímavější je skutečnost, že díla této autorky (až na poslední dvě jmenované) nakupoval knihovník samostatně a za podstatně vyšší ceny než díla pocházející z obou edičních řad. Tři díly románu Obchodní dům, zakoupené 20. října, stály celkem 1 zl. 20 kr. Popularity švédské spisovatelky nedosahuje ani Gustav Pfleger Moravský, jehož tři díla (Z malého světy, Ztracený život, Paní fabrikantová) dohromady přišly na 2 zl. 5 kr. a v knihovně obsadily pomyslnou druhou příčku mezi díly kupovanými samostatně. Pořadí doplňují klasické práce Boženy Něm cové Babička (za 90 kr.) a Jana Nerudy, jehož soubor fejetonů Obrazy z ciziny byl nejdražší knihou nově založené bibliotéky (stály 1 zl. 20 kr.). Podle záznamů v účetní knize 18/ se s půjčováním začalo 1. listopadu 1880 a do 10. srpna 1881 byly na poplatcích vybrány 3 zl. 6 kr. Zároveň byly nakupovány i další tituly od Sofie Podlipské (Příbuzní, Anežka Přemyslovna), Vítězslava Hálka (Jiné tři povídky) a Aloise Jiráska (Slavný den), přibyl i vyvázaný ročník časopisu Lumír z roku Zmínku si zaslouží i drobné dílko kněze a zakladatele ediční řady Dědictví maličkých Josefa Antonína Šrůtka nazvané Kdo s slzami rozsívá, s plesem pak zažívá, jímž se součástí fondu stala i náboženská, asketicky zaměřená literatura. Nákupem dalších 27 titulů se knihovní rozpočet dostal poprvé do deficitu, který jej v různé výši provázel téměř po celou dobu existence. Tentokrát se ještě podařilo nepříjemnou situaci zažehnat 11. září 1881 studenti uspořádali ve prospěch knihovny divadelní představení Zlatodvorský sedlák od Charlotty Birch Pfeifferové. Tento kus na poměry 112

5 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ divadla skuhrovského dosti obtížný společně s čipernou zábavou taneční 19/ vynesl 11 zl. 8 kr., které byly použity převážně na vazbu knih. Tu již vyjednával nový skuhrovský kaplan a knihovník P. František Jiří Košťál, 20/ který podle vlastních slov knihovnu se vším příslušenstvím převzal rád a ochotně, věda, že kniha dobrá mnoho dobra způsobiti umí. 21/ Nebyla to prázdná slova nový knihovník byl sám literárně činný a pod svým jménem i četnými pseudonymy 22/ pravidelně přispíval do četných periodik, 23/ psal povídky a črty s venkovskou tématikou (Cesty Boží, Pantáta Trousil, Z našich hor, Na zdar Matice, Páni a horníci, Z dějin rodného kraje, Z ovzduší doby, Z našich hor, Hluchoněmý, Za vpádu Bedřichovských). Podle záznamů v katalogu přejal novou funkci již 8. září 1881 a tamtéž jako heslo vepsal: Knihou k Bohu a lásce k vlasti. 24/ I když většina částky, získané z divadelního představení Zlatodvorský sedlák, byla určena na vazbu knih, o další přírůstek 7 titulů se postaral Jaroslav Wildmann, který je v Praze zakoupil za pouhý 1 zl. Byl to bohužel jeho poslední příspěvek za několik měsíců na jaře 1882 podlehl dlouhotrvající chorobě. Ztráta pro knihovnu i další studentské aktivity to byla o to větší, že druhý z organizátorů František Dohnálek nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. O prázdninách toho roku se tedy žádné divadelní představení nekonalo a finanční příjem knihovny zůstal omezen pouze na jednokrejcarové příspěvky čtenářů. 25/ Aby P. František Jiří Košťál vyhověl stále rostoucí potřebě knih, byl nucen ze svého půjčovati, aby poptávkám stačil tak, jakoby z knihovny pro lid půjčoval. 26/ Tato situace trvala i následující roky a knihovní fond rozmnožovaly spíše dary než cílevědomé nákupy. Roku 1883 věnoval některé knihy kovolitec Augustin Wildmann na paměť svého zemřelého bratra Jaroslava, jiné knihy daroval sám P. Košťál. Zprávy o postupném nárůstu knih nám přináší přírůstková čísla knih v katalogu. 27/ Na konci roku......bylo dosaženo p ír stkového ísla Zásluhou P. Františka Jiřího Košťála vznikla také druhá česká veřejná knihovna ve Skuhrově fond Čtenářské besedy, založené 19. dubna 1882, 28/ který byl zaměřen především na odebírání českých časopisů. Zdá se však, že poměr obou knihoven byl složitější, jak o tom svědčí nepřesná vzpomínka 113

6 Obr. 1. P. František Jiří Košťál. SOkA Rychnov n. Kn., FÚ Solnice, kart. 504, inv. č. 1968, sign. 46. pozdějšího skuhrovského faráře Josefa Pecháčka, který o svém předchůdci píše: Když pak roku 1881 P. František Jiří Košťál dostal se do Skuhrova za kooperátora, převzal tuto knihovnu studujícími založenou ve svou správu, ji náležitě prohlédl a přečetl a tu shledal, že všechny ony knihy pro lid se nehodí, neboť namnoze byly to knihy pro lid vzdělanější. I vybral tyto nehodící se knihy a jimi položil základ ku Knihovně besední ve Skuhrově, kteroužto knihovnu doplnil ještě svými knihami, takže čítala 120 svazků. Ostatní knihy z knihovny studujících, již převzal ve svou správu, umístil na faře a z nich lidu půjčoval. 29/ Jakkoli je jisté, že určitá specializace obou knihoven byla zamýšlena již od začátku, podle jednatelských zpráv se zdá, že zpočátku kromě souboru odebíraných i zapůjčovaných českých časopisů nevznikl žádný knižní fond. V létě roku dostala Čtenářská beseda asi 30 svazků, které jí daroval spisovatel Oldřich Seykora jako náhradu za neuskutečněný dar knih, o něž skuhrovská Čtenářská beseda žádala Literární odbor Umělecké besedy v Praze. Z těchto knih, an mnohé hodily se výborně pro knihovnu pro lid, vybral pro tuto knihovník nejvhodnější, ponechav ostatní až do příštího zařízení knihovny besední. 30/ Beseda dostávala různá díla darem i nadále, ale až v roce 1891 bylo přikročeno k vybudování její vlastní bibliotéky. Jednatelská zpráva Besedy z tohoto roku přináší nejen podrobnou zprávu o pořízení skříně a vyvázání svazků, ale zejména vzdává díky nově zvolenému předsedovi P. Františku Jiřímu Košťálovi, v té době již novému skuhrovskému faráři, který první velkou čásť knihovny ochotně daroval z četné knihovny svojí i z knihovny pro lid vybral mnohé, jež lépe budou moci působiti v knihovně naší (= tj. Čtenářské besedy) než v knihovně pro lid. 31/ Rozsah následující reorganizace je kvůli chybějícím pramenům obtížné posoudit, je však zřejmé, že souvisela i s dalšími změnami v práv ním postavení starší lidové bibliotéky. Vznik skuhrovské Čtenářské besedy však zasál do podoby knihovny i jiným způsobem. Kromě čtení časopisů a pořádání literárních zábav a přátelských večerů, divadelní odbor vzkřísil tradici představení, jejichž výtěžek byl určen na různé osvětové a charitativní účely. Kromě Matice školské a vánočních dárků pro chudé děti participovala na výnosech některých divadelních představení opět skuhrovská lidová knihovna. 32/ 114

7 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ V roce 1884 sehráli členové Besedy čtyři divadelní výstupy, které vynesly celkem 33 zl. Ty umožnily kromě dalších akvizic a převazeb starších knih také zakoupení nové skříně na knihy se záclonou v ceně 3 zl. a 50 kr. Pak již dobročinná představení spíše stagnovala, ale knihovní rozpočet pravidelně posilovaly dary (ministrantů, P. Košťála, paní Františky Porkertové a dalších), ale také například výnos z dražby hraček. 33/ Všechna tato aktiva byla investována do knih a jejich vazeb, přičemž P. Košťál kupoval zejména svazky se sníženou cenou přímo z tiskárny nebo u nakladatele. Mezi novými přírůstky nalezneme ediční řadu Dědictví maličkých vydávanou v Hradci Králové, díla z pražské Cyrilo metodějské knihtiskárny a také rajhradského nakladatelství tamního benediktinského kláštera. Kromě těchto výhodných hromadných akvizic se na stránkách účetní knihy setkáme s cíleným nákupem jednotlivých titulů. Například roku 1887 bylo za 34 kr. získáno dílo Jitka hraběnka Toggenburská Christopha von Schmidt, k němuž knihovník doplnil poznámku: Starší exemplář půjčováním již nepotřebný, knihu rádi čtou, proto zakoupena nově. 34/ V průběhu 80. let 19. století knihovnu rozšiřovaly i autorské výtisky, vedle P. Košťála věnoval své knihy i Oldřich S. Koste lecký (vl. jm. Oldřich V. Seykora, ). 3. FARNÍ KNIHOVNA PRO LID ZA P. FRANTIŠKA JIŘÍHO KOŠŤÁLA Patrně v návaznosti na vznik Besední knihovny a lepší rozdělení obou fondů roku 1891 došlo u lidové bibliotéky ke změně jejího vlastníka a zřizovatele. Zda tato situace byla jen tichým potvrzením dlouhotrvajícího stavu či podle původního knihovního řádu probíhala nějaká jednání se skuhrovskými studenty, není možné určit. Nejasnosti panují také ohledně roku, kdy k této změně došlo. Zatímco katalog knih vedený P. Košťálem zmiňuje rok 1894 (Rokem 1894 změněna knihovna pro lid ve Skuhrově ve Farní knihovnu pro lid ve Skuhrově 35/ ), pozdější záznamy P. Josefa Pecháčka datují tuto změnu už do roku 1892 (V úmyslu, aby tato knihovna správě jeho svěřená zachována byla Skuhrovu navždy, přičinil se P. František Jiří Košťál, aby měla ve faře stálé své opatrování. Roku 1892 proměnil ji ve knihovnu farní pro lid, zřídil pro ni potřebný inventář a umístil ji ve farní předsíni 36/ ). Rozpor nerozřeší ani údaje původního katalogu poslední akvizice svázaný časopis Anděl strážný z roku 1889 byla do katalogu zanesena následujícího roku a obdržela přírůstkové číslo 447. Nulový přírůstek, který kontrastoval s velkým nárůstem signatur v prvních letech existence nové bibliotéky, je zřetelným dokladem ztráty zájmu, který knihovnu postihl počátkem devadesátých let a který nejspíše otevřel cestu radikál nímu zásahu do fondu i k jeho převedení do správy pravděpodobně jediné osoby, jež se o knihovnu chtěla starat skuhrovského faráře P. Fran tiška Jiřího Košťála. 115

8 Jestliže rok 1890 je termínem, po němž k převodu došlo, opačný mezník tvoří generální vizitace roku 1894, při níž byl (opět podle záznamu v inventáři) vizitátorovi předložen úředně stvrzený seznam knih. Tento nový seznam postupem času změněný a doplněný byl k původnímu katalogu dopsán roku 1897 a tehdy čítal 128 katalogových čísel, 37/ která obsahovala již výhradně beletrii a jen několik osvětu šířících prací (Pryč s kořalkou) či náboženských a asketických (Život sv. Cyrila a Metoděje, Třtina ve větru, Přátelé světla). Zcela zmizely spisy poučné, které byly nejspíše zařazeny právě do Besední knihovny. Na konci roku......bylo dosaženo p ír stkového ísla P evzato ze starého souboru Pravděpodobně někdy do doby vyhotovení nového katalogu je možné datovat i vzrůst zájmu o knihovnu samu. Protože se z této doby nedo chovaly pamětní zápisy ani zprávy o výpůjčkách, jsme prakticky odkázáni pouze na údaje přírůstkových čísel v katalogu. 38/ Na rozdíl od staršího katalogu však uvedená čísla nejsou přesná z několika důvodů. I po roce 1897, kdy zmíněný soupis vznikl, se patrně knihovníkovi vracely některé knihy ze staré studenty, založené bibliotéky, které on (patrně z nedostatku dalších možností) zanesl mezi nové přírůstky (s poznámkou st. ) Přibližně od přírůstkového čísla 438 začínají být uváděny roky vydání spíše než datum akvizice. Jisté je, že katalog končí číslem 531 (nejmladší zde zastoupené datum je rok 1903). Pak ještě navazuje jeden soupis (začínající opět číslem 1) obsahující celkem 39 položek, převážně z roku Pravděpodobně v této době dochází k opětovné stagnaci zda se týkala jen činnosti katalogizátora, nebo i získávání nových přírůstků a vypůjčování čtenáři, nelze rozhodnout. Sám farář Košťál do pamětní knihy zanesl, že v letech realizoval výpůjček, které zahrnovaly celkem knih. 39/ Toto své úsilí vnímal farář Košťál jako nutnou osvětu a vlasteneckou službu. Už roku 1894 na adresu knihovny poznamenal: Co je potěšitelno ale zajisté nade vše to je, že zájem pro knihu dobrou v lidu ovšem vzrůstá, že z knihovny hojně se vypůjčuje. Tak od knihy dobré šíří se v bídných našich horách poučení a osvěžení. Nezanedbatelný pro něj však byl také rozměr pastorační, zvláště poté, co se přestal angažovat ve spolku dobrovolných hasičů, protože spolek ten připravil mu však též trpké chvíle, když v posledních 116

9 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ létech života jeho následkem proticírkevního ducha, jenž do spolku se vloudil, přestal se zúčastňovati církevních slavností. 40/ O tom, co znamenala knihovna pro P. Františka Jiřího Košťála a co znamenal on pro ni, přiléhavě a nikoliv bez emocí vylíčil jeho nástupce a pokračovatel P. Josef Pecháček: Farní knihovna za faráře Košťála byla tudíž ve svém rozkvětu a plně konala své poslání sloužíc ušlechtilé zábavě a poučení zdejší podhorského lidu i mládeže. Nejprve ze Skuhrova a celé farnosti, ale i z celého okolí, např. Hlinného, Osečnice aj., docházel lid na zdejší faru vypůjčiti si knihy. S potěšením napsal tehdy farář Košťál, že čtení dobrých knih ujalo se i mezi dělníky. Zásluhu o to měl ovšem on sám, neboť vedle duchovní správy a spisovatelství všemožně věnoval se vedení knihovny. Zvláště o nedělích a svátcích bývalo na faře rušno. Lid ubíraje se ze služeb Božích spěchal sem pro knihy, ve farské předsíni tísnila se hlava na hlavě. Farář Košťál, ač z kostela přicházel unaven, nedbal oddechu, občerstvení, jen aby čtenářům vyhověl a zájem o farní knihovnu udržel. 41/ 4. ÚPADEK FARNÍ KNIHOVNY Zatímco faráři P. Františku Jiřímu Košťálovi, zemřelému 18. května 1909, vydal P. Josef Pecháček lichotivé vysvědčení, ke svému bezprostřed nímu předchůdci P. Ludvíku Jelínkovi již tak vlídný nebyl: Nástupce (P. Košťála) farář Jelínek maje jiné zájmy, nevěnoval jí (knihovně) již tolik času a píle, takže počet čtenářů valně se ztenčil, knihovna zůstávala více méně nepovšimnuta. Přispěly k tomu ovšem také moderní duch času a pokrokové směry, jimž knihy sepsané na zásadách křesťanských se nezamlouvaly. Dlužno však podotknouti, že i farář Jelínek z knihovny půjčoval, ne však již v tom množství jako bylo za jeho předchůdce.... Z bývalé knihovny zřízené farářem Košťálem zůstaly pouze trosky. Z 527 knih očíslovaných ještě farářem Košťálem při nastoupení faráře Pecháčka nalezeno v knihovně pouze 145! Tudíž na 380 knih zůstalo neodvedeno, pro knihovnu ztraceno, škoda ta pro venkovskou knihovnu úžasná. Jak přesně k těmto rozsáhlým ztrátám došlo, není však zcela zřejmé. V navazujících větách P. Pecháček připouští, že odchodem neb úmrtím knihovníka mnoho knih zůstane mezi lidem, možno též, že i s pozůstalostí faráře Košťála některé knihy byly odvezeny o některých knihách z farního archivu jest to jisté, např. Ordinariátní list ročník , zápisky Františka Šefce z Debřec 42/ ale vidno z toho, jak potřebí jest vésti knihy v náležité evidenci. 43/ Je pravda, že farní knihovna ve Skuhrově nad Bělou nezískala v novém duchovním správci příliš pečlivého a náležitého správce. V dotazníku Zemské statistické kanceláře Království českého roku 1910 knihovník a farář P. Ludvík Jelínek 44/ přiznal existenci veřejné knihovny, ale jako datum jejího založení uvedl rok 1903 a prohlásil, že knihy se půjčují domů a zdarma. Roku 1910 mělo být realizováno 105 (v závorce ovšem 186) výpůjček 25 vypůjčovateli a fond se měl rozrůst o 4 díla v 5 svazcích. Podle jeho nepříliš věrohodně působících údajů fond obsahoval k 31. prosinci 280 děl ve 308 svazcích. 45/ 117

10 Přesto nakonec i farář P. Jelínek přispěl k vzkříšení farní bibliotéky a to závětí, jíž odkázal všechny své knihy skuhrovské faře. 5. OŽIVENÍ FARNÍ KNIHOVNY ZA P. JOSEFA PECHÁČKA Po smrti P. Ludvíka Jelínka 12. prosince 1915 byl následujícího roku novým duchovním správcem skuhrovské farnosti ustanoven P. Josef Pecháček. 46/ Již na svém předchozím působišti v Solnici jako kaplan z lásky ku knize s velkou pílí a značnými oběťmi... hojně lidem a mládeži půjčoval. 47/ O jeho zaujetí výmluvně svědčí obsáhlý dopis datovaný 7. března 1907, v němž neveklovský kaplan P. Eduard Hlaváček popisuje způsob, jakým založil místní farní knihovnu a jak pro ni získával knihy a čtenáře. 48/ Jedná se vlastně o odpověď na Pecháčkovy dotazy, v níž úspěšný budovatel a správce neveklovské farní bibliotéky poskytuje solnickému kaplanu celou řadu praktických rad jaké pořizovat tituly, jak žádat slevy u vydavatelů a knihkupců, jak vázat knihy a jaké vazby používat, jak vést evidenci čtenářů i knih. Zdá se, že si kaplan P. Josef Pecháček většinu rad vzal k srdci jim vedený seznam vypůjčených knih čítá v roce vypůjčených knih a 1411 čtenářů, z nichž 880 bylo ze Solnice, 485 z Kvasin, 44 z Litohradu, 1 Ješetic a 1 dokonce také ze Skuhrova. 49/ Je tedy pochopitelné, že i na svém novém působišti se zasadil o obnovu a velké rozmnožení farní bibliotéky, kterou s úctou ke svému předchůdci přejmenoval na Košťálovu farní knihovnu pro lid, a to i přesto, že z původ ního farářem Košťálem shromážděného fondu zbyla jen menší část. Rok 1917 jest rokem úplné reorganizace farní knihovny... Při prohlédnutí knihovny po nastoupení faráře Pecháčka bylo v téže nalezeno pouze 145 knih; následkem učiněné výzvy bylo pak během roku od vypůjčovatelů ještě vráceno 96 knih, takže z původní knihovny Košťálovy zbývalo celkem 202 ve 241 svazcích. Během roku 1917 zdejší knihovně přibylo od faráře Pecháčka darována byla zdejší farní knihovně celá je beletristická knihovna, jež obsahovala tehdy 166 děl ve 180 svazcích v ceně 800 K. Mimo to opatřil týž svým nákladem ještě jiné mnohé knihy např. z Dědictví Svatojánského v Praze, Dědictví Maličkých v Hradci Králové, z Ludmily, Zábav večerních, Zlaté lístky a Zlaté klasy aj., takže od faráře Pecháčka toho roku darováno bylo knihovně úhrnem 277 knih ve 304 svazcích. Z pozůstalosti faráře Jelínka byla vybráno, vazbou opatřeno a do knihovny vřaděno celkem 36 děl ve 40 svazcích. Dědictví Svatojánské věnovalo pak knihovně jako svému přistoupivšímu členu 26 knih. Koncem roku 1917 čítá tudíž knihovna celkem 530 děl ve 611 svazcích po většině dobrých, nezávadných knih zábavných a poučných. Tím počet knih v knihovně dostoupil opět té výše, jako bylo za jejího zakladatele, vlastně je již překročil. 50/ Obětavost, s níž přistoupil farář P. Josef Pecháček k obnově knihovny, vyplývá z výročních zpráv, které společně s katalogem pečlivě vedl až do roku Fond pozvolna a pečlivě narůstal každoročním odebíráním 118

11 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ předplacených svazků i cílevědomým nákupem bestselerů tehdejší doby, ale i dary regionálních autorů (např. Jan Voborský, ). Roku 1925 se dozvídáme, že přítomně největší poptávka jest po Šupkových Lidových povídkách, pak i po spisech Baarových a Javořické. 51/ Následující rok knihovník s hrdostí oznamuje: Tohoto roku provedena byla částečná reorganizace knihovny. Poněvadž stávající knihy byly již čtenářstvem více méně přečteny, byly do knihovny zakoupeny a zařazeny nové cenné knihy a sice v novém vydání vycházející spisy Baarovy, některá díla Javořické a různé jiné knihy. Ježto pak již mnohé knihy dlouholetým upotřebením byly již rozedrány, opatřeny byly novou vazbou, při čemž však několik děl bylo z knihovny vyřazeno, ježto byly již tak roztrhány, že je knihař odepřel vázati. Nejvíce ovšem čteny byly spisy Baarovy a Javořické, zvláště nová její díla Mezihoří ve 4 dílech a Granáty ve 2 dílech šla z ruky do ruky. 52/ Farář P. Josef Pecháček si byl poptávky po moderní četbě vědom, a přestože se snažil svým čtenářům vyhovět, v prosinci roku 1928 si uvědomuje obtížnost svého úkolu: Toho roku zakoupeny byly pro knihovnu periodicky vycházející spisy Baarovy, Šupkovy lidové povídky a romány, Dědictví maličkých a sv. Jana, Ludmila aj. Mimoto z knihovny Emanuela Vacka, knihaře v Rychnově n K. zakoupeno bylo 190 svazků různých větších i menších knih různého obsahu a starého vydání. Bohužel seznalo se, že dnešní čtenářstvo nemá již zájem pro četbu starého vydání, proto knihy do knihovny dosud zařazeny nebyly. Viděti z toho, že čtenářů valem ubývá a s politováním dlužno konstatovati, že knihovna naše počíná živořiti. Ze řad školní mládeže jest čtenářstva počet již nepatrný, úbytek pak i ze řad dospělých vysvětluje se tím, že i pro čtenáře dosud věrné není v knihovně dostatek nových knih, které by odpovídaly jeho vkusu, mimoto ve farnosti (nejen ve Skuhrově n. B., avšak i v ostatních přifařených obcích) podle zákona zřízeny byly nově knihovny obecné, pak i knihovny hasičské, které jsouce podporovány z prostředků veřejných a podporou různých korporací (obec Skuhrov n. B. např. věnuje ročně na obecní knihovnu obnos 2000 Kč) mohou snáze podporovati, kdežto knihovnu naši vydržuje vlastně jen jednotlivec (duchovní správce). Nicméně i tu bude třeba podstoupiti na příště značných obětí, by se zájem o knihovnu udržel a mohla táž v záplavě těch různých knihoven úspěšně konkurovati. 53/ Slova o obětech, které je nutno přinést při vydržování knihovny, nebyla v žádném případě prázdná. Knihovna získávala peníze už jen z čtenářských poplatků, které z počátku činily 4 6 haléřů za knihu (roku 1917), ve třicátých letech (1933) pak 20 haléřů, děti školou povinné a někteří chudí si půjčovali zdarma. Bylo tedy téměř nevyhnutelné, aby každoroční vyúčtování příjmů a výdajů farní knihovny vykazovalo deficit, kterýžto schodek správce knihovny P. Josef Pecháček zapravil sám ze svých prostředků. (Mimoto týž veškeré práce manipulační spojené s vedením knihovny pokud se týče i členové jeho domácnosti obstarávali 119

12 z lásky ku věci úplně bezplatně.) 54/ Od roku 1917 do roku 1941 se pouze jednou pohybovalo knihovní účetnictví v pozitivních číslech, a to roku 1938, k čemuž farář Pecháček poznamenal: Srovnávaje příjem a vydání knihovny jeví se tohoto roku mimořádně přebytek per 35,10 K, který se připočte k dobru knihovny. To zde ještě nebylo. 55/ Růst knihovního fondu, počty čtenářů a výpůjček i výši deficitu je možné nalézt v pravidelných výročních zprávách: Poslední sloupec dokumentuje výši tzv. rezervního fondu kapitálu, který měl sloužit na krytí nejrůznějších potřeb bibliotéky, zejména na udržování knih v dobrém stavu. Založil jej na konci první světové války farář Pecháček veden jsa úmyslem, aby i v budoucnosti knihovna v dobrém stavu byla udržována, neboť i při nejlepší snaze během času mnohá kniha se ztratí, rozedrá neb poškodí zvláště mezi mládeží. Na účet vedený u Městské spořitelny v Rychnově nad Kněžnou uložil 200 K. O rok poději, jako při 120

13 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ pomínku desetiletého výročí úmrtí zakladatele knihovny P. Košťála zvýšil rezervní fond na 300 K. Roku 1922 sem uložil dalších 200 K, které farnost získala z daru papeže Benedikta XV. Nicméně peníze použil roku 1926 na pokrytí větších nákladů, vzniklých při rekonstrukci kni hovny a následující léta rezervní fond klesal a od roku 1933 byl udržován již jen na symbolické 1,25 K. Velmi zajímavá je také křivka dokumentující počet čtenářů a vypůjčených knih. Maxima dosáhla krátce po obnovení roku 1918 (1157 výpůjček a 2556 vypůjčených knih), aby tak s některými výkyvy během dvacátých let klesala na minimum dosažené v roce 1936 (124 výpůjček a 344 vypůjčených knih). Tento trend knihovník vysvětloval četnými důvody kromě nedostatku finančních prostředků to byly i další jasně pojmenovatelné příčiny, mj. i pokles čtenářů ze řad školní mládeže. Jest to následek nynější (rok 1927) vzdálenosti školy od kostela a fary, částečně též jeví se tu pokles zájmu pro dobrou četbu u dítek a nynější duch školy. Na váhu padá též nově založená dle zákona obecní knihovna ve Skuhrově nad Bělou ovšem v duchu pokrokovém. 65/ Knihovník se musel vyrovnávat i s nedisciplinovanými uživateli: Mnozí čtenáři vypůjčené knihy přes upomínání nevracejí, případně sami dále půjčují, resp. knihovně odcizují, takže tímto způsobem mnoho cenných knih knihovně se ztratilo. Vyskytly se i případy, že vypůjčené knihy z farní knihovny byly jiným lidem nabízeny ke koupi. Mimo to mnozí čtenáři za knihy neplatí, ač poplatek 20 h od jedné knihy na vazbu knih i při nynější hospodářské krizi jest nepatrný, takže příjem knihovny na její vydání dalece nestačí. 66/ Osobní zaujetí a přesvědčení P. Josefa Pecháčka bylo nejen zkoušeno nejrůznějšími obtížemi a stálým nedostatkem peněz, ale občas podpořeno i čtenářským zájmem a uznáním nadřízených. Ve výroční zprávě z roku 1918 se objevuje jinak ojedinělá zpráva o německých čtenářích, kteří žádali o půjčení německých knih, 67/ o tři roky později při generální vizitaci se přítomný nejdp. biskup Dr. Karel Kašpar přesvědčil o stavu naší knihovny a byl překvapen a potěšen velikým počtem čtenářů a knih a otcovsky povzbudil ku další činnosti v tomto ohledu. 68/ Upřímné vlastenectví a přesvědčení o pastoračním významu dobré četby spojovalo faráře P. Pecháčka s jeho předchůdcem. Na sklonku roku 1918 nově obnovené a velmi úspěšné knihovně určil následující program: Rok 1918 byl pro nás Čechy velepamátným, historickým, v němž jsouc po 300 létech domohli se opět své samostatnosti. Dejž Bůh, aby naše farní knihovna i nadále v československém státě byla jako pevnůstka, která by v té záplavě protináboženských knih a časopisů chránila křesťanskou vzdělanost a mravnost v našem okolí, udržovala styk lidu s duchovní správou a dobrou pověst zdejší farnosti! 121

14 6. EPILOG Farář P. Josef Pecháček zemřel roku 1945 a s ním ztratila svůj význam i jím hýčkaná knihovna. Obdobně jako po smrti P. Františka Jiřího Košťála došlo k rozptýlení budovaného fondu, který ostatně mohl jen obtížně překonat dobu budování socialistické společnosti, kdy na knihy i jejich čtenáře byly kladeny nároky zcela protikladné, než byly myšlenky, vyslovené roku 1918 P. Josefem Pecháčkem. Nové tisíciletí znamenalo administrativní zánik samostatné římskokatolické duchovní správy, sloučení s nedalekou solnickou farností a prodej farní budovy do soukromých rukou. Přesto ještě při naší poslední návštěvě v budově prodávané fary stála v předsíni mohutná skříň s policemi, na nichž zůstalo několik svazků posledních hmatatelných dokladů nezištné idey, s níž před 130 lety někdejší skuhrovští studenti zakládali první veřejnou knihovnu: Bude li knihovna zkvétati a účelu svého nemine, pobaví li a poučí li alespoň trochu horlivé čtenáře, přispěje li ku čistotě a obhájení naši řeči české, tím zajisté nejkrásněji budou odměněni její příznivci a zakladatelé. 69/ SUMMARY At the rise of parish library, built for czech inhabitants of Skuhrov upon Bělá, stood local students. In 1875 they ve bought on lease some theatrical equipment, and on holiday they begun organising amateur performance. On 29th August 1880 played students Molliére s play Harpagon, the gain of the performance (equally as gain of follow up dance evening) was designated for equipment of library in Skuhrov. Already two days later the library rules has been set, and the first librarian (local priest Petr Henč ( )) has been elected. Especialy it was his honour, that soon during October have been from first financial budget bought 80 books and that on 1st November the first public library in Skuhrov could be opened. By Autumn next year overtook the library new curate ( ), well known as a story writer. The book collection under his direction growed up quickly and so, in 1890 there was in common 448 titles largely fiction, partly also popular paperbacks about history, geography, hygienics and natural sciences. Educational books have been later transferred in library fund of, in 1882 grounded, Readers discussion Club library. Between overpassed thinner book collection (around 128 fictions) under the management of the roman catholic parish office in Skuhrov. The priest msg. František Jiří Košťál really care of increasing of the library fund (so in 1903 it contains 531 titles). Parish also encouriged readers in Skuhrov. He notes, that during years he have realized borrowings which contains books. 122

15 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ New parson, msg. Ludvík Jelínek ( ), who took his place after his ancestors msg. F. J. Košťál s death in 1909, wasn t so busy in library and the number of readers and also books started decreasing. During his vicariat have dissapeared 382 titles, that amount could not be restored by his legacy. The true successor of parson Košťál become right parson msg. Josef Pecháček ( ), who took care of deserted library in After two years reorganized Košťál s parish public library count 611 titles. During last war year 1918 readers borrowed 2556 books. Parson Pařízek made all librarian works by himself without payment, in many cases with his own money. In 1918 he started fundation reserve librarian fund. Pařízek took care after parish library till the broke of the 2.Wold war. Pursefully got desired authors (Vl. Javořická, or J. Š. Baar), subscribed many titles and bought books from inheritances (for example from Eman Vacek s, the bookmakers from Rychnov, legacy). So in 1941 the collection counts 1044 titles. Unfortunatelly from end of the Twentieths the parish library rather vegetated in the shade of new grounded municipal and Fireman Society public library. The number of readers and borrowings decreased, that in 1941 have been raelized only 146 borrowings (which make 485 borrowed books). Well known occassions of the second half of 20th century hadn t mercy for the parish library. On the beginning of the new Millenium they united Skuhrov and Solnice parish office and by this act there was abolished local divine administration in Skuhrov. In this context the former parish building was sold, and in the foreroom of the house was found big cabinet with some old books in it last remainings of the oldest public parish library. POZNÁMKY 1/ Článek vznikl jako součást projektu GA 404/08/0029 Intelektuální a lidová zbožnost v českých zemích v 19. století mezi nacionalismem a novou konfesionalizací, podpořeného Grantovou agenturou České republiky, jehož příjemcem byla Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze. 2/ Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou (dále jen SOkA Rychnov nad Kněžnou), fond Farní úřad Skuhrov nad Bělou (dále FÚ Skuhrov nad Bělou), kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102, Pamětní a účetní kniha farní knihovny, fol 2r. Autorem zde a v následujících poznámkách citovaného zápisu je zakladatel knihovny Jaroslav Wildmann, který jej zapsal po návratu z prázdnin v Praze a datoval jej 5. října / Tamtéž, fol. 1r 4/ Jinak zajímavé skriptum Lenderová Milena a kol.: Dějiny každodennosti dlouhého 19. století. II. díl Život všední i sváteční. Pardubice 2005, přístupné z 123

16 uhv.upce.cz/upload/skriptum.pdf (ze dne 1. září 2010) v kapitole Od vakací k prázdninám (s ) problematiku nezohledňuje. 5/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102, Pamětní a účetní kniha farní knihovny, fol 1v. 6/ Jednalo se o blíže neznámý překlad či úpravu, jejíž autor byl označen iniciálami V. M. Titulní hrdina svobodný pán Nesyta z Nedánic byl hrán gymnazistou Františkem Dohnálkem, jeho synovce Jaroslava a neteř Julii představovali gymnazista Josef Krulich a Růžena Lerchová. Také jména ostatních osob prošla úpravou: správce se jmenoval Vladimír (představoval jej studující reálky Karel Esop), dále vystupovali sloužící Samoslav Příprava (posluchač filozofie Jaroslav Wildmann), Bodláček (gymnazista Eduard Porkert, který hrál také dohazovače Šalamounka), Kopa (gymnazista Josef Koláček, též ztvárnil služku Kordulu), kočí a kuchař Zápražka (student reálky Josef Porkert), komisař (student reálky Bedřich Porkert) a v ženských rolích Marie Záleská (Teresie Suchánková) a sou sedka paní Zvonečková (Marie Kornfeldová). Jejich kolegové jim adresovali následující hodnocení: Spoluúčinkovaly...s celou myslí, jaty vřelým zápalem pro věc ušlechtilou. Horlivost a snaha jejich byla vší slávy hodna a svědčila, že porozuměly úplně úkolu studujících a úkol ten že za svůj přijaly. Buďtež jim za to nejsrdečnější díky... Maskovati a líčiti uvolil se ochotně p. Fr. Červinka, t. č. učitel, režii vedl Jar. Wildmann a výběrčím laskavě byl ctihodný Pater pan J. Bartoš z Bizhrace (sic). Tamtéž, fol. 2v 3v. 7/ Vyskytla se však menší obtíž výstup byl svěřen nejprve Karlu Kornfeldovi, ale poté, co den před divadlem odejel, bylo toto úvodní číslo svěřeno představiteli titulní role následující hry, totiž gymnazistovi Františku Dohnálkovi. Tamtéž, fol. 2v. 8/ Tamtéž, fol. 3v. 9/ Tamtéž, fol. 4v 10/ Tamtéž, fol. 3v 4r 11/ Převzato z preambule knihovního řádu O účelu knihovny skuhrovské. Originál knihov ního řádu je vložen v již citované Pamětní a účetní knize farní knihovny (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102). 12/ Pamětní a účetní kniha (tamtéž, fol. 3v) zmiňuje datum přijetí knihovního řádu o den později, tj. 1. září Zde je však dána přednost datu, které nese přímo knihovní řád. Z něj také pochází všechny neoznačené citace v následujících odstavcích. 13/ Řád podepsali: Jaroslav Wildmann, t. č. filosof; Josef Fr. Porkert, abs. žák V. real. tř.; Fr. Krulich mp., abs. III.; E. Porkert, abs. žák. VI. gymn. tř.; K. Esop mp.; Frant. Dohnálek, abs. VII. g. t.; J. Koláček, VII. Tamtéž. 14/ Bylo uděleno pod č VII.b. Tamtéž. 15/ Tyto knihy se bohužel nezachovaly. 16/ P. Petr Henč se narodil v Rychnově nad Kněžnou, po gymnaziálních studiích vstoupil do piaristického řádu, kde získal filozofické vzdělání a později sám vyučoval. V roce 1849 odešel z řádu na bohoslovecká studia do Vídně a Prahy. Po vysvěcení roku 1855 se stal kaplanem v Solnici, v roce 1860 byl ustanoven farářem ve Skuhrově, kde působil až do roku 1888, kdy zemřel. Jeho nástupce jej charakterizoval slovy: Farář Petr Henč byl postava rázovitá, kněz neohrožený jak v duchovní správě, tak i v ohledu vlasteneckém! Měl pověst výborného kazatele a požíval důvěry ve farnosti, takže se stával volitelem do sněmu apod. Rovněž byl 124

17 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ známý svými znalostmi latiny a řečtiny, které využíval rád při výuce studentů, proto jej nazývali otcem studentů, o čemž svědčí i aktivita studentů. Více viz Depozitář Biskupství královéhradeckého, FÚ Skuhrov, Pamětní kniha, s / O činnosti Josefa Vycpálka, profesora na rychnovském gymnáziu v letech , podrobněji článek: Vaňorná Zdeňka: Josef Vycpálek. In: Orlické hory a Podorlicko 4, Rychnov nad Kněžnou 1971, s / Účetní kniha byla zakoupena společně s knihou pro katalog (za 52 kr.) 20. října 1880 a byla využita jako pokladní deník (v letech ), tak také jako pamětní kniha knihovny (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102) 19/ Tamtéž, fol. 5v 6r 20/ František Jiří Košťál se narodil 26. října 1857 v Solnici. Po studiu na rychnovském gymnáziu začal studovat na biskupském semináři v Litoměřicích, nakonec však přestoupil do Hradce Králové. Zde spoluzakládal a posléze předsedal Literární jednotě bohoslovců a sám také přispíval do Šumavana, Moravské Orlice a Českých novin. Roku 1881 byl vysvěcen na kněze a téhož roku nastoupil jako kaplan do Skuhrova. O sedm let později, po smrti faráře Petra Henče se stal jeho nástupcem. Kromě knihovny pomáhal většině českých spolků, byl předsedou Severočeské jednoty v Solnici a okolí, angažoval se v družstvu pro zřízení pamětní desky Matěje Silorada Patrčky v Solnici i jako delegát pro okresní národopisnou výstavu v Rychnově, byl jednatelem a poté i předsedou Čtenářské besedy ve Skuhrově a řídil její divadlo, nějaký čas zastával místo jednatele místního hasičského sboru. Zemřel ve Skuhrově 18. května Podrobněji viz Depozitář Biskupství královéhradeckého, FÚ Skuhrov, Pamětní kniha, s / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102, fol. 6r. 22/ Například Emil Horký, Jaromír Horský, Jiřík Hájecký, Jiřík Hajský, Bělenský Jiřík Řecký, Jiří z Podhoří, K. L. Solnický. Zevrubněji viz Depozitář Biskupství královéhradeckého, FÚ Skuhrov, Pamětní kniha, s / Jejich výčet podává sám Košťál opět na stánkách pamětní knihy (Tamtéž, s Čech, Pražský týdeník (Večerní noviny), Stráž na Východě, Perštýn, Pokrok, Hradecký Polaban, Slovan, Podhořan, Posel z Podhoří, Hlas národa, Zábavné listy, Paleček, Nový Paleček, Národní politika, Veselý čtenář, Vesna, Vlast, Obecní noviny, Besídka, Česká stráž, Ratibor, Veselé listy, kalendáře: Česká koruna, Národ ní politika, Ústřední matice školská, Vlastenecký poutník, Vlast, ale také časopisy homiletické např. Posvátná kazatelna, Pastýř duchovní, Rádce duchovní. 24/ Heslo je vepsáno na předním přídeští (datum přebrání funkce pak na rectu přední předsádky) katalogu uloženém v SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2516, sign Kromě uvedené sentence tam najdeme i další dva obšírnější Košťálovy citáty: Dobrá kniha je nejlepší společnicí člověka, mluvíc vždy rozumně a povznášejíc nás! Dobrá kniha lepší a lacinější jest všech spolků a společností, které nás o čas a peníze olupují. Šťastný člověk, jenž rád čte, který většinu svého prázdného času ve společnosti knih stráví... a dále Zlatá Herlošova (pravděpodobně Karl Herloßsohn, německý spisovatel a žurnalista) slova: Knihy bejvaly mi často náhradou za lidi ; co mi u těchto bylo hledati v jednotlivých rysech; nalezl 125

18 jsem v oněch, spojeno ve velkém. U knih lze zapomenouti na živý, bouřící svět; jsouť ony samy životem uzavřeným, jsou přístavem poklidným člověku myslivému. 25/ Ty podle pamětní a účetní knihy (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102) činily od 7. září 1881 do 1. ledna zl. a 81 kr., od 1. ledna 1883 do 5. května téhož roku 1 zl. 74 kr., od 5. května 1883 do 17. září zl. 55 kr., od 17. září 1884 do 1. ledna zl. 12 kr., od 1. ledna do 10. dubna zl. 57 kr., od 10. dubna do 22. června zl. 12 kr., od 22. června do 8. listopadu 1885 jen 66 kr. (zde je možné předpokládat zejména vliv sezónních zemědělských prací, kdy na čtení nezbýval čas), od 8. listopadu do 31. prosince kr., od 31. prosince 1885 do 22. února zl. 57 kr., od 28. února do 30. května kr., od 31. května do 31. července kr., od 1. srpna do konce roku kr., od 31. prosince 1886 do 1. dubna zl. 57 kr., od 1. dubna 1887 do 31. ledna zl. 39 kr., od 31. ledna do 15. listopadu zl. 57 kr., od 15. listopadu 1888 do 17. července zl. 58kr. 26/ Tamtéž, fol. 7r. 27/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2516, sign Zatímco přírůstky z roku 1880 byl zapisovány do katalogu roky byly zapisovány najednou a na přeskáčku, nicméně v roce 1881 bylo získáno 30 knih, , , a , dohromady v tomto období / Stanovy spolku byly registrovány 11. května 1882 C. k. českým místodržitelstvím pod č. j Protože byl i tento spolek úzce personálně provázán s farou, není divu, že některé knihy a spisy týkající se tohoto spolku se zachovaly v SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2519, sign. 106 (Kniha zápisů ze schůzí , stanovy a další vložená korespondence), inv. č. 2520, sign. 107 (Kniha příspěvků členů, příjmů a vydání ), inv. č. 2521, sign.108 (Kniha příspěvků členů ). Čtenářská beseda ve Skuhrově zanikla krátce po smrti P. Košťála roku / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign. 104, Katalog a pamětní kniha farní knihovny ve Skuhrově, nefol. 30/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2519, sign. 106, Kniha jednatelských zpráv Čtenářské besedy ve Skuhrově, nestr., Zpráva z 22. června / Tamtéž, Kniha jednatelských zpráv Čtenářské besedy ve Skuhrově. nestr. Zpráva z 24. prosince / Jednalo se o představení Dědkův kalmuk (18. února 1884, jehož výnos byl 4 zl. 72 kr.), Chudý písničkář (18. května 1884, 15 zl. 57 kr.), Paličova dcera (24. srpna 1884, jen polovina výnosu, která činila 7 zl. 12 kr.), veselohra na námět Vražda na Uhelném trhu (18. září 1884, polovina zisku ve výši 5 zl. 59 kr.), Tvrdohlavá žena (30. srpna 1885, 15 zl. 68 kr.), Na zdar Matice (1887, 5 zl.), Vodní družstvo (1887, 5 zl.), viz SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign / Celkový příjem z plesu, konaného 10. ledna 1886, se sestával z daru skuhrovských mládenců a výnosu dražby hraček organizovaného vychovatelkou Helenou Fiedlerovou na plese, činil 7 zl. 31 kr. (tamtéž). 34/ Tamtéž, rok / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2516, sign / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign

19 OPPELTOVÁ J. & SLAVÍKOVÁ V.: KOŠŤÁLOVA FARNÍ KNIHOVNA PRO LID VE SKUHROVĚ 37/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2516, sign / Tamtéž. 39/ Více viz Depozitář Biskupství královéhradeckého, FÚ Skuhrov, Pamětní kniha, s. 33. Farář P. Josef Pecháček při líčení osudů knihovny (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign. 104) podává obdobné číslo: Jak sám napsal, za 24 léta v letech rozpůjčil vypůjčovatelům knih. 40/ Zevrubněji viz Depozitář Biskupství královéhradeckého, FÚ Skuhrov, Pamětní kniha, s / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign / Po zmíněné knize debřeckého zahradníka Františka Ševce ( ) P. Josef Pecháček intenzivně, leč neúspěšně pátral. Zachován je koncept jeho listu adresovaný 26. července 1918 správě františkánského kláštera v Zásmukách. Tehdejší kvardián P. Accursian Košťál, bratr P. Františka Jiřího Košťála, totiž odvezl zmíněné zápisky po smrti svého bratra (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 486, inv. č. 1887, sign. 52). V přehledu farního archivu (SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2523, sign. 110) později napsal: Tyto starožitnosti byly na žádost faráře Pecháčka dne vráceny od řádu františkánů v Praze 753 II z pozůstalosti po P. Accur siovi Košťálovi, bývalém kvardiánu v Zásmukách, kamž byly tímto po smrti faráře Košťála roku 1919 odvezeny. Chybí ještě Pamětní kniha Františka Šefce, rolníka v Debřecích č. 36 a zápisy Antonína Lukavského, učitele v Skuhrově. Tyto jsou v archivu Solnickém. Zápisky Františka Šefce byly nakonec nalezeny při pořádání spisového materiálu obecního úřadu ve Skuhrově a roku 1996 vydány Jaroslavem Peregrinem. Viz (ze dne 1. září 2010). 43/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign / P. Ludvík Jelínek se narodil v Nechanicích, vystudoval gymnázium a biskupský seminář v Hradci Králové, po kaplanování v Hněvkovicích se stal v roce 1891 kooperátorem ve Skuhrově. Po odchodu P. Košťála byl ustanoven v roce 1909 zdejším farářem a působil zde až do své smrti Byl známý svým kazatelstvím a výborným zpěvem. Ve Skuhrově se věnoval spolkovému životu, ovšem odešel do ústraní poté, co trval na výstavbě nové školy na místě staré, poblíž kostela, zatímco větší část obce upřednostňovala její umístění dole ve vsi. 45/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 486, inv. č. 1887, sign. 52. Je třeba říci, že vyplněný dotazník zůstal ve fondu farního úřadu. Pokud se nejedná o druhopis, je možné, že nebyl nikdy Zemské statistické kanceláři Království českého odeslán. 46/ P. Josef Pecháček se narodil v Lanšperku, vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě a kněžský seminář v Hradci Králové, po krátké výpomoci ve své domovské farnosti Dolní Dobrouč působil 9 let v Solnici jako kaplan, v roce 1914 byl ustanoven administrátorem ve Velkém Uhřínově, po smrti faráře Jelínka se stal administrátorem a od farářem ve Skuhrově a prožil ve zdejší farnosti období obou světových válek a první republiky, zemřel zde v roce / SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign

20 48/ Dopis je uložen v SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 486, inv. č. 1887, sign. 52 a doporučuje tituly, které pozdější skuhrovský farář P. Pecháček objednával také pro skuhrovskou knihovnu. 49/ Kniha vypůjčených knih, uložená v SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2518, sign. 105 dokumentuje Pecháčkovo knihovnické a osvětové působení v Solnici od 1. července 1906 do 4. března Ze souhrnných statistik vyplývá, že roku 1906 půjčil 408 knih (z toho 370 zábavných a 38 poučných) 329 čtenářům, roku knih 1411 čtenářům, roku knih 1766 čtenářům a v prvních dvou měsících roku 1909 půjčil 544 knih. 50/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign. 104, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Knihy darované Spolkem pro zakládaní katolických knihoven při družstvu Vlast v Praze, které nebyly zařazeny do knihovny, ale staly se součástí farního archivu. 57/ Zřízení rezervního fondu knihovny farářem Josefem Pecháčkem uložení 200 K na účet Městské spořitelny v Rychnově. 58/ U příležitosti 10. výročí úmrtí zakladatele knihovny faráře Františka J. Košťála ku jeho uctění věnoval správce knihovny farář Pecháček knihovně dar 100 K na reservní fond. 59/ Z daru Sv. Otce Benedikta XV. pro chudé ve zdejší farnosti bylo 200 Kč věnováno knihovně a vloženo na reservní fond (knihovny) na udržování dobrém stavu. 60/ Na úhradu schodku bylo použito 360 K z rezervního fondu. 61/ Na úhradu schodku bylo použito 50 K z rezervního fondu. 62/ Na úhradu schodku bylo použito 200 K z rezervního fondu. 63/ Na úhradu schodku bylo použito 37 K z rezervního fondu. 64/ Na úhradu schodku bylo použito 35,10 K z rezervního fondu. 65/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2517, sign. 104, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / I v tomto roce byla farní knihovna zdejší hojně od čtenářů vyhledávána a četlo se neúnavně zvláště zimních měsících, ač i v letních měsících zájem o knihovnu nikterak neustal. Čtenáři byli nejen z farnosti skuhrovské, ale i farností okolních, ano i čtenáři německými vyhledávána a žádáno jimi o půjčení knih německých, v čemž jim ovšem vyhověno. (Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok 1918). Jaké německé knihy jim P. Pecháček půjčil, jasné příliš není fond knihovny byl zcela český, a tak musel nejspíš sáhnout do osobní bibliotéky. 68/ Tamtéž, Zpráva o stavu a činnosti farní lidové knihovny ve Skuhrově za rok / Rychnov nad Kněžnou, FÚ Skuhrov nad Bělou, kart. 648, inv. č. 2515, sign. 102, fol. 5r. 128