Konference. Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR května 2011

Transkript

1 Konference Kreativita a inovace ve městech a regionech ČR května 2011

2 Kreativní města (Creative Cities) jsou počinem organizace British Council, která v letech propojila účastníky z 15 evropských zemí včetně České republiky. Projekt dal vzniknout dynamické evropské síti a řadě malých projektů, které využily kreativitu ke zlepšení života lidí v místě jejich bydliště. Společně s našimi českými partnery jsme se snažili tyto myšlenky dále šířit a propagovat v České republice, a ovlivnit tak diskuzi o kulturní politice a investice do budování kreativní ekonomiky. Z této myšlenky se zrodil plán uspořádat konferenci na téma Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky. Jak se tato myšlenka dále rozvíjela, přidávali se k nám další partneři. Jsme rádi, že se nám podařilo získat podporu Ministerstva kultury ČR formou záštity a úvodního slova ministra Jiřího Bessera. Za všechny pořádající partnery bych proto rád panu ministrovi vyslovil slova poděkování a uznání. V posledních letech roste povědomí o kreativních a kulturních průmyslech a o jejich významném přínosu nejen k utváření kulturního prostředí města či regionu, ale také k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti. Nicméně je všeobecně známo, že možnosti, které se nabízejí ve spojení s růstem kulturních a kreativních odvětví, nebyly dosud zcela prozkoumány. Tento fakt dokládá i název Zelené knihy Evropské komise z roku 2010 Odkrývání potenciálu kulturních a kreativních průmyslů. Naším cílem při sestavování programu konference proto bylo sdílení nápadů a poskytnutí inspirace vedoucím pracovníkům z celé České republiky, aby i oni byli schopni lépe využívat potenciál kulturních a kreativních odvětví ve svých městech a regionech. Měli jsme pocit, že je důležité učit se ze zkušeností jiných zemí v Evropě, které v této oblasti již výrazně pokročily, a proto jsme vybrali řečníky z Velké Británie a Estonska. Také jsme chtěli ukázat, že rovněž v České republice již existuje řada osvědčených postupů, což demonstroval i počet a různorodost prezentací z českého prostředí. Všechny spolupořadatelské organizace doufají, že tento sborník bude cenným zdrojem informací nejen pro účastníky konference, ale i pro širší veřejnost. A co je nejdůležitější že bude průvodcem a inspirací k podpoře dalšího růstu kulturních a kreativních odvětví v České republice. Jsem mimořádně vděčný za podporu našich partnerských organizací Agora CE, Institut umění Divadelní ústav, Centrum pro komunitní práci, HUB Praha, Plzeň 2015, o. p. s., ProCulture, o. s., a Otevřená společnost, o. p. s. Rád bych také poděkoval všem řečníkům, bez nichž by konference neměla takový úspěch. Na závěr bych rád poděkoval i Národní technické knihovně za poskytnutí prostor a vynikajících služeb. Nigel Bellingham, ředitel British Council Česká republika Odkazy: 2

3 1. část Zahájení konference a inspirace ze zahraničí Jiří Besser, ministr kultury ČR Úvodní slovo: Význam kreativních a kulturních průmyslů...str. 5 Martin Smith (Ingenious Media, West Bridge Consulting, Velká Británie) Kulturní kapitál, investice a kreativní ekonomika: pohled ze soukromého sektoru...str. 12 Karel Barták (Vedoucí oddělení pro komunikaci, generální ředitel pro vzdělávání a kulturu Evropská komise)...str. 28 Ave Annisteová (Tartu Loomemajanduskeskus, Estonsko) Centrum kreativních odvětví v Tartu...str část Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky, panelová diskuse Martin Cikánek (Institut umění - Divadelní ústav) Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR...str. 34 Jitka Kloudová (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Paneurópská vysoká škola v Bratislavě) Přeshraniční klastrová iniciativa pro rozvoj kreativního průmyslu...str. 42 Tereza Chrástová (Kancelář strategie města Brna) Kreativní centrum Brno zkušenosti z přípravy projektu...str. 49 Tomáš Novotný (ROP Střední Čechy) Financování kreativních a inovativních projektů z ROP Střední Čechy...str část Podnikání v oblasti kreativních a kulturních průmyslů v České republice Petr Hájek (ředitel, The Chemistry Gallery)...str. 56 Matěj Chabera (produktový designer)...str. 60 Jiří Sulženko (KC Zahrada)...str. 64 Jindra Zemanová (MeetFactory mezinárodní centrum současného umění)...str. 67 3

4 1 Řečníci a Prezentace Zahájení konference a inspirace ze zahraničí»

5 Jiří Besser ministr kultury ČR Význam kreativních a kulturních průmyslů Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych úvodem poděkoval organizátorům této konference. V České republice se stále teprve seznamujeme s tím, co to jsou kreativní průmysly, kreativní města či kreativní ekonomika. Stejně tak se teprve seznamujeme s tím, jaký je jejich ekonomický význam jak na místní, tak na národní úrovni. Za této situace je každá akce tohoto druhu chvályhodná. Dvojnásob chvályhodná je pak v momentě, kdy se podaří sestavit natolik kvalitní program, jako se podařilo zde: program s účastí renomovaných zahraničních expertů i významných domácích osobností. Vřelé poděkování tedy patří British Councilu v Praze, Institutu umění Divadelnímu ústavu, pražskému HUB i všem dalším z více než půl tuctu organizací, které se na přípravě této konference podílely. Rád bych též poděkoval za pozvání a nabídku přednést zde úvodní řeč. Tato povinnost je pro mě o to milejší, že v publiku vidím spoustu svých bývalých kolegů z českých a moravských radnic a magistrátů. Téma konference Kreativita a inovace ve městech a regionech České republiky je mi navíc velmi blízké jako člověku, který se dlouhá léta pohyboval právě v komunální politice. Jako ministr kultury jsem zase potěšen, že debatou o kreativních průmyslech a kreativní ekonomice jasně demonstrujeme, že ministerstvo kultury není resortem zátěžovým. Naopak! Naše podpora kulturním institucím, kulturním akcím a aktivitám je investicí, která se vrátí ve formě nezanedbatelného procenta HDP či v množství pracovních 5

6 míst, jež kultura a kreativní průmysly v ČR vytvářejí. Průzkum, který byl u nás před několika lety proveden, jasně ukázal, že počet pracovních míst v sektoru kultura je plně srovnatelný s počtem pracovních míst v našem automobilovém průmyslu. Avšak! Mluvíme-li o ekonomických přínosech kultury, nesmíme v žádném případě zapomínat ani na její pozitivní sociální dopady napříč všemi vrstvami společnosti. A stejně tak musíme vědomě reflektovat fakt, že díky umění a kultuře a díky tomu, že se můžeme kreativně projevovat a realizovat, jsme lidštější a šťastnější. Ale to už jsou témata na jinou konferenci, respektive na několik dalších konferencí, neboť kultura je všeobjímající a velice komplexní fenomén. Vraťme se raději k našemu dnešnímu tématu. Proč jsou kreativní průmysly, kreativita či kreativní ekonomika tak důležité pro rozvoj měst a regionů? Jaké jsou jejich skutečné ekonomické dopady? Jsou opravdu silnými magnety, kterými města přitahují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, investory a cestovní ruch? V České republice zatím bohužel nemáme dostatek relevantních dat, abychom mohli takové otázky exaktně zodpovědět. Můžeme se však podívat do zahraničí, kde už jsou v kulturně- -politickém výzkumu či kulturní statistice na pokročilejší úrovni. V mnoha západoevropských státech jsou kreativní průmysly už dobře změřeny a detailně zmapovány. Výsledky jsou ohromující. Kreativní průmysly jsou v mnoha vyspělých ekonomikách nejdynamičtěji se rozvíjejícími odvětvími. Například ve Velké Británii rostly mezi léty v průměru o 4 % ročně, kdežto zbytek britské ekonomiky stěží dosáhl na tříprocentní růst. V roce 2008 zaměstnávaly kreativní průmysly ve Velké Británii víc než 1,1 milionu 6

7 lidí a jen export služeb poskytovaných britskými kreativními průmysly se ve stejném roce rovnal 16 miliardám liber. Abychom neuváděli pouze západoevropské příklady, podívejme se do některých nových členských zemí EU. V roce 2007 zaměstnávaly kreativní průmysly v Estonsku 4,3 % ze všech zaměstnaných osob a firmy z oblasti kreativních průmyslů představovaly 9,4 % ze všech estonských firem. Celkové příjmy kreativních průmyslů se v roce 2006 v Lotyšsku vyšplhaly přes miliardu eur. Ve stejný rok představovaly kreativní průmysly 5,2 % litevského HDP. A takový výčet by mohl být ještě hodně dlouhý. Potěšující je, že již brzy budeme podobnými čísly disponovat i v České republice. Zatím ještě nevíme, jestli budou tak sexy jako v jiných zemích. Vlastně ani s určitostí nevíme, která z jednotlivých odvětví kreativních průmyslů jsou u nás ta nejsilnější. Je to film, který už přinesl průkazná data o výhodnosti investičních pobídek pro zahraniční produkce? Jsou to naše historické památky, o kterých mluvíme jako o našem moři? Je to reklama? Hudba nebo videohry? A jsou vůbec kreativní průmysly v ČR tak silné jako jinde? Vždyť o Česku se čím dál tím častěji mluví jako o zemi montoven a překladišť. Zde se však musíme ptát, zda se jedná o tu správnou orientaci naší republiky. Nejvyšší přidanou hodnotu ve vyspělých ekonomikách vytváří kreativita, nikoliv montování dílů a součástek či jejich skladování nebo převážení. Nebylo by tedy daleko výhodnější se soustředit na rozvíjení kreativního potenciálu jak měst a regionů, tak i celého státu? Zatím se můžeme pouze dohadovat. A bez důkladného zmapovaní kreativních průmyslů se z oblasti dohadů ani nedostaneme. 7

8 S uspokojením však mohu konstatovat, že už od roku 2007 pracují Národní informační a poradenské středisko pro kulturu a Český statistický úřad na takzvaném satelitním účtu kultura. Ten má postihnout všechny finanční toky v daném sektoru. První výsledky budeme prezentovat už na konci tohoto měsíce. V březnu tohoto roku zahájil Institut umění Divadelní ústav výzkumný projekt s názvem Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR. Tento projekt se uskutečňuje díky podpoře ministerstva kultury z programu NAKI. Jak název napovídá, na jeho konci bude důkladné zmapování kreativních průmyslů u nás. Osobně doufám, že první relevantní výsledky tohoto projektu budou k dispozici do dvou let a že s nimi budeme moci pracovat už během příprav nových programů v rámci strukturálních fondů či nové kulturní politiky našeho státu. Nyní bych si dovolil uvést ještě jeden zahraniční příklad. Největším irským exportérem je rocková skupina U2. Za necelý rok, co jsem ve funkci ministra kultury, jsem byl mnohokrát peskován médii i kulturní veřejností za to, že jsem si dovolil přijít na tiskovou konferenci skupiny Kabát a říct, že si rád poslechnu jejich hudbu. Přitom Kabáti jsou velmi silným zástupcem českých kreativních průmyslů. Pravda, s exportními výkony a globálním významem U2 se poměřovat nemohou. Jejich úspěchy na domácí půdě: desetitisíce fanoušků na každém koncertě, milion prodaných nosičů a mnohé další však hovoří za vše. Při prosazování agendy kreativních průmyslů v České republice bude potřeba prolomit mentální bariéru. Staré adornovské dělení umění na vysoké a populární či nízké je už dávno překonané. V dnešní době mluvíme o kreativních ekologiích. O komplexních systémech, ve kterých má každý prvek 8

9 své místo. Už víme, že bez jednoho by dobře nefungovalo druhé a celý kreativní ekosystém by nebyl dlouhodobě udržitelný. Potřebujeme Kabáty i Českou filharmonii. Potřebujeme akademické malíře a stejně tak grafiky pracující v reklamních agenturách. Potřebujeme vysoce kreativní vývojáře videoher i primabaleríny v Národním divadle. Zapomenout nesmíme na módní návrháře, teoretiky umění, televizní režiséry, scénáristy, architekty, scénografy, fotografy, umělecké kováře a na desítky dalších kreativních profesí. Je třeba vytvářet podmínky pro úspěšný rozvoj všech. U mnoha může pomoci ministerstvo kultury svými dotačními a grantovými programy a potažmo krajské a městské kulturní odbory. Další profese ocení spíš vytvoření komfortnějších podmínek pro podnikání. Jiní zase přístup k investičnímu kapitálu či vytvoření tréninkových programů zaměřených na rozvoj potřebných talentů a dovedností. Všem dohromady pomůže, když se začnou vnímat jako jedna velká skupina příslušníků kreativních průmyslů majících společné zájmy. Pomůže, když bude zbořena ona mentální bariera. Elitářské přesvědčení, že vše, co je populární a vydělává peníze, je podezřelé nebo nekvalitní. To samozřejmě v žádném případě není pravda. Česká republika patří k zemím s vysoce demokratickým přístupem ke kultuře, umění a uměleckému vzdělávání. Žádné elitářství není tedy namístě! Kde jinde v Evropě je tak hustá síť operních divadel s tak nízkým vstupným? Kde jinde v Evropě může dítě v podstatě z kterékoliv rodiny navštěvovat základní uměleckou školu a učit se hrát na hudební nástroj, malovat či tancovat? Která jiná z nových členských zemí EU má tak velké množství digitalizovaných jednosálových kin, v drtivé většině dotovaných městy? Studují snad u nás na univerzitách dějiny umění pouze 9

10 děti ze zámožných rodin, mající za své hoby péči o rodinné sbírky obrazů a soch, jak je tomu v anglosaském světě? Nikoliv! Proto tvrdím, že dělit umění na vysoké a nízké není v naší zemi namístě. Naopak! Toto dělení je třeba překonat. Je třeba se naučit v kreativních průmyslech i v umění více riskovat. Je třeba tvořit s vědomím, že jedno ovlivňuje druhé. Je třeba se zaměřit na výsostnou kvalitu tvořeného obsahu, na jeho aktuálnost, originalitu a také na kvalitní marketing. Musíme se snažit maximálně vytěžit kreativní potenciál, který v Česku díky těmto unikátním podmínkám spočívajícím v naprosté dostupnosti umění a kultury všem máme. Kabáti to nejspíš nebudou, ale třeba se v budoucnu i my dočkáme podobného kreativního exportéra, jakého má nyní Irsko. Na úplný závěr bych se rád ještě podělil o své zkušenosti z dlouholetého starostování Berounu. Jednadvacáté století je bezpochyby stoletím měst. Města dlouhodobě nabývají na významu. Bohatnou a stávají se silnými hráči regionálních a v některých případech i národních ekonomik. Budoucí prosperita však čeká jen ta města, která dokážou udržet své talenty a zároveň dokážou přitáhnout či lépe řečeno přetáhnout talenty odjinud. Města, která budou tolerantní, kulturně rozmanitá a budou svým charakterem výjimečná. Města, která talentům nabídnou nejen práci, ale i kvalitní prostředí pro život a dobré společenské vyžití. Města, která budou inspirovat a budou pozitivně stimulující. Kreativní průmysly mohou být řešením všech těchto výzev. Jenže kreativní průmysly potřebují pro svůj zdravý růst to správné podhoubí, to správné kulturní milieu. Potřebují ve své blízkosti divadla, koncertní síně, knihovny, galerie, cirkusáky, pouliční žongléry, pouliční karikaturisty, barové 10

11 muzikanty Potřebují okolo sebe kvalitní architekturu a prostředí, kde se citlivě a inteligentně urbanisticky plánuje. Pokud jako starosta slavíte takové úspěchy svého města na kulturním poli, prožíváte velkou euforii a zároveň cítíte nesmírnou hrdost. Intuitivně rovněž vnímáte, že stejnou hrdost cítí i vaši kolegové na radnici a především vaši spoluobčané. Najednou víte, že jsou obyvatelé ve vašem městě spokojeni. Že vědí, proč v něm žijí, a že se neodstěhují jinam. Stejně tak můžete doufat, že se mladé talenty po studiích vrátí zpět do rodného města a budou se podílet na jeho budoucím rozkvětu. Takové pocity jsou velmi naplňující. Přál bych si, abychom takových naplňujících pocitů zažívali všichni co nejvíce. MUDr. Jiří Besser promoval v roce 1981 na Fakultě všeobecného lékařství (dnes 1. Lékařská fakulta) Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 1991 pracoval jako závodní obvodní stomatolog v Berouně. V roce 1985 dokončil postgraduální studium v oboru stomatologie a v roce 1992 vybudoval soukromou stomatologickou praxi s laboratoří, stal se podnikatelem v různých oborech. V listopadu 1994 byl poprvé zvolen starostou Berouna. V této funkci působil čtyři volební období. Do zastupitelstva města vždy kandidoval jako nezávislý, na kandidátce Nezávislí Berouňáci ČSNS. Byl a je činný v různých sportovních sdruženích. Na jaře roku 2010 byl Jiří Besser na kandidátce TOP 09 s podporou hnutí Starostové a nezávislí zvolen poslancem Parlamentu ČR a v červenci téhož roku byl jmenován do funkce ministra kultury. Odkazy: Dámy a pánové, děkuji za pozornost. 11

12 Martin Smith Ingenious Media, West Bridge Consulting, Velká Británie Kulturní kapitál, investice a kreativní ekonomika: pohled ze soukromého sektoru Těší mne, že jsem tu dnes s vámi, a jsem vděčný Britské radě za pozvání k účasti na dnešní důležité diskusi. Naše země pojí dlouholeté přátelství. Dne 13. listopadu 1940, v době těch dlouhých temných dnů, prezident Československa v exilu dr. Edvard Beneš přijel se šesti příbuznými a členy své kanceláře a se dvěma prezidentskými strážemi do domu zvaného The Abbey v malé buckinghamshirské vesnici Aston Abbotts. Zůstali tam až do návratu exilové české vlády do Prahy v květnu Jeden z mých bratrů bydlí se svojí rodinou v Aston Abbotts a starší vesničané dodnes mluví o svých českých přátelích. Ještě jedna osobní vzpomínka: když jsem poprvé přijel do Prahy, abych pracoval na krátké misi pro České dráhy a Odborové sdružení železničářů. Zdá se mi, že jsem vypil trochu příliš slivovice na konci závěrečné večeře! Od té doby jsem se vrátil do České republiky několikrát někdy pracovně, ale častěji jako turista zaměřený na poznávání kultury. Ve Vysoké jsem chodil po stopách Antonína Dvořáka, byl jsem v Karlových Varech, abych si užil lázní. Bohužel se mi ještě nepoštěstilo, abych se tam zúčastnil filmového festivalu, ale jednou se mi to povede. Stále si živě pamatuji, kdy jsem poprvé uslyšel úžasnou Janáčkovu Sinfoniettu v nahrávce ze 60. let od Supraphonu. V tu dobu jsem byl studentem v Cambridge. Tyto kulturní zážitky přetrvávají po celý život, a jsem proto dvojnásobně rád, že mám tuto možnost přispět do dnešní diskuse. 12

13 Budu mluvit o kreativním průmyslu a kreativní ekonomice. Tyto koncepty jsou komplexní a relativně nové. Je třeba přijmout mnohé vzájemně se překrývající úhly pohledu. Mohlo by proto být užitečné, kdybych předložil strukturu a směřování svých poznámek. Začnu krátkou analýzou kulturního kontextu a kontextu ekonomické politiky. Následně vysvětlím, proč si myslím, že existuje velká globální příležitost pro ty podnikatele a ty vlády, které mají společnou vizi a odhodlání se toho chopit. Poté vyjmenuji některé výzvy spojené s úspěšným investováním do kreativních statků, a to hlavně z hlediska soukromých investorů. Abychom se dostali od teorie k praxi, převyprávím vám několik málo úspěšných příkladů ze Spojeného království a připomenu jeden spektakulární nezdar. Následně nabídnu několik myšlenek týkajících se procesu, kterým musí političtí činitele projít při tvorbě úspěšné národní strategie, a podtrhnu některá rozhodnutí, jež je nutno učinit. Nakonec předložím několik praktických návrhů k zamýšlení zde v České republice. Pokusím se zvládnout vše do 30 minut, což bude samo o sobě výzvou. Co je kreativní ekonomika? Stručně řečeno (a nedávno to potvrdila rozsáhlá zpráva Organizace spojených národů o globální kreativní ekonomice) není žádná universální shoda na definicích na tom, kde by se přesně měly stanovit meze. Střetáváme se s několika opravdovými problémy při pokusu o zařazení a systematizaci určitých ekonomických kategorií, které byly tradičně brány jako oddělené a které musí zahrnout pojmy na první pohled tak protichůdné jako umění a obchod nebo kultura a průmysl. Tento problém není zcela nový. Podobné napětí a nejasnosti se bezpochyby 13

14 vyskytovaly, když velký mecenáš umění Rudolf II. panoval na Pražském hradě a Mozart připravoval premiéru Dona Giovanniho ve Stavovském divadle v roce Umění a penězům nebylo spolu v jedné posteli nikdy moc pohodlně bylo to jedno z vedlejších témat skvělého filmu Miloše Formana Amadeus, ale vždy spolu v té jedné posteli byly. V nedávné době se několik faktorů zkombinovalo, a tím se věci pro politické činitele zkomplikovaly. K nejdůležitějším z nich patří zvyšující se úroveň disponibilního příjmu, globalizace, deindustrializace, hromadná konzumace kultury a zábavy, změny v chování spotřebitelů vyvolávané technologiemi a rychle se měnícími obchodní modely v napjaté době, kterou Joseph Schumpeter, ekonom narozený na Moravě, v dřívějším kontextu popsal jako kreativní destrukci. Máme k dispozici několik konceptuálních modelů, které nám mohou pomoci pokusit se pochopit, co je vlastně kreativní ekonomika. Nejjednoduššímu se obvykle říká model DCMS klasifikace 13 podsektorů kreativního průmyslu použitá ke zmapování těch aktivit, které mají svůj původ v osobní tvořivosti, schopnosti a talentu a které mají potenciál tvořit bohatství a pracovní místa díky rozvoji a zužitkování duševního vlastnictví. Tato klasifikace, vytvořená v roce 1998 Ministerstvem pro média, kulturu a sport (Department for Media, Culture and Sport) ve Spojeném království, se hojně rozšířila po celém světě. Další běžně používaný, ale sofistikovanější analytický nástroj využívá představy systému paprskovitě se rozbíhajících soustředných kruhů. Uprostřed se nacházejí výtvarní a výkonní umělci a tvůrci spisovatelé, režiséři, skladatelé, tanečníci a další 14

15 umělci, kteří zabydlují tu část ekonomie, kterou nejvíce ztělesňuje kulturní hodnota ve vztahu k hodnotě obchodní. Dále od tohoto jádra nacházíme takzvaný kulturní průmysl vydavatele, divadla, muzea a galerie, televizní a rozhlasové společnosti, výrobce počítačových her a filmové produkce, kde se umění hlasitěji střetává s obchodem a vyjádřením obchodní hodnoty než uprostřed. Ve třetím, vnějším, kruhu nacházíme kreativní průmysly například architekturu, softwarové služby, design, reklamu a módu, u nichž kulturní obsah zůstává základním faktorem výroby, ale kulturní hodnota je všeobecně vnímaná jako druhořadá v porovnání s hodnotou obchodní. Tento model je poučný, ale rozhodně ne dokonalý. Například umělci, režiséři a technici v praxi mají tendenci se pohybovat napříč těmito mezemi imaginárních kruhů mezi dotovanými a nedotovanými aktivitami a mezi protínajícími se kreativními médii. Další, velmi odlišný model byl vyvinutý ve Spojeném království organizací nazvanou Technology Strategy Board a má ukázat, kde se nacházejí určité formy umění v kreativním procesu s ohledem na jejich vztah k technologickým inovacím. Ale opět má tento model k dokonalosti daleko: například muzea a galerie používají čím dál více digitální technologie, aby umožnily širší přístup ke svým kolekcím. Mezitím Organizace spojených národů (UNCTAD Konference OSN o obchodu a rozvoji) navrhla ještě další klasifikaci na základě čtyř širokých kategorií: dědictví (včetně archeologických nalezišť a řemesel), umění (včetně výtvarného umění a tvorby výkonných umělců), média (včetně vydavatelství, kinematografie a televize) a to, čemu 15

16 se říká funkční tvorba (včetně designu, nových médií a reklamy). Vlastně žádný z těchto modelů není zvláště užitečný z hlediska soukromých investorů, a to z důvodů, ke kterým se vrátím později, přestože všechny nabízejí prospěšné pohledy. Takže otočme list. Ale než to udělám, ještě rychle poznamenám pro ty z vás, které by lákalo zabývat se těmito koncepčními věcmi, že existuje vynikající krátký úvod do tohoto tématu od Johna Newbigina, vydaný loni Britskou radou. Globální kontext: výzva a příležitost Proč je vůbec něco z toho důležité? Odpověď: protože existuje rozvíjející se globální trh pro kulturní zboží a služby. Jednoduše řečeno, všechny země mají příležitost vzít si větší krajíc globálního koláče koláče, který roste, a to zdůrazňuji. Nejedná se o hru s nulovým součtem. Důkaz tohoto tvrzení se nachází v dokumentu nazvaném Zpráva o kreativní ekonomice 2010 (Creative Economy Report 2010) zveřejněném před několika měsíci organizací UNCTAD. Tato zpráva obsahuje pozoruhodný soubor statistik, který ukazuje, že v roce 2008, kdy byl zaznamenán propad mezinárodního obchodu cca o 12 % kvůli finanční krizi a opadávající globální poptávce, světový vývoz kreativního zboží a služeb nadále rostl. Toho roku celkový vývoz dosáhl 592 miliard dolarů více než dvojnásobné úrovně oproti roku 2002, což ukazuje na roční tempo růstu ne menší než 14 % po dobu šesti let. Je to ohromující číslo, ale jenom potvrzuje náznaky obsažené v předchozí zprávě organizace UNCTAD zveřejněné v roce Nemáme žádné statistiky za rok 2009, kdy hodně vyspělých ekonomik zůstalo v hlubokém šoku. Je také pravda, že velká část světového obchodu v tomto 16

17 sektoru je vysvětlena prudkým zvýšením obchodu mezi jižními rozvojovými zeměmi a dalšími jižními zeměmi takzvaného obchodu Jih-jih. Tam bylo tempo růstu 20 % za stejné období. Je nicméně jasné, že zde vidíme významný trend nabízející příležitosti všem, kteří se jich chopí. Vysvětluje to, proč země, jako jsou Čína, Singapur, Tchaj-wan a Malajsie, investují tak obrovské sumy, aby zvětšily své možnosti v kreativním podnikání. Spatřily v něm budoucnost. Přestože se nejprudší růst nachází na jihu, potenciál růstu je vidět na všech trzích, včetně těch evropských. Je to důvod, proč Ředitelství vzdělávání a kultury Evropské komise zveřejnilo loni svou Zelenou knihu o Kulturních a tvůrčích odvětvích ve snaze najít názory na to, jak nejlépe využít tento potenciál v rámci 27 členů Evropské unie. Pro účely dnešního setkání proto zkoušková otázka, jestli to tak mohu vyjádřit, zní: Jak zvětší Česká republika svůj podíl na globálním kreativním ekonomickém koláči? Nyní se tedy obrátím k některým tématům, které jsou relevantní k zodpovězení této otázky, počínaje investiční výzvou. Vyvíjení kreativních aktiv: investiční výzva Kulturní a kreativní aktiva se tvoří jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. Většině evropských zemí na rozdíl od Spojených států prospěla dlouholetá tradice štědrého státního financování umění a kultury včetně památek, kinematografie, televize a dokonce beletrie. Nicméně v důsledku finanční krize velká část tohoto financování byla omezena (vyjma Francie, kde vzrostla, což je zajímavé). Většina evropských zemí obecně nemá tradici v investování soukromého sektoru do kulturních statků v širším slova smyslu. Nenacházíte zde banky specializované na zábavu a kreativní 17

18 průmysl nebo specializované fondy rizikového kapitálu vybavené k tomu, aby investovaly do nových médií a kreativních podniků. Na mysl mi přicházejí jen dvě výjimky pro celou EU. Jak zkušení podnikatelé, tak rizikový kapitál jsou zpravidla v oblasti kreativního průmyslu nedostatkovým zbožím. Je to částečně dáno historií a vštěpenými kulturními postoji, ale existuje též objektivní problém pro investory. Nechme stranou kulturní nemovité statky, čímž myslím například muzea, divadla a knihovny, tedy aktiva, která jsou obvykle charakterizovaná ekonomy jako veřejný majetek a kde investice historicky pocházely buď od bohatých filantropů, nebo od daňového poplatníka. Většina kreativních statků je nehmotných (kniha, film, videohra, písnička) a nemůže být finančně ohodnocena dřív, než veřejnost svůj verdikt pronese. Toto riziko má tendenci odstrašovat většinu finančníků a účetních, kteří jsou zvyklí na hmotná aktiva. Oblast kultury a zábavy v nejširším komerčním smyslu je odvětvím hitů a propadáků odvětvím, ve kterém je více zásahů vedle než do černého. Kinematografie je toho nejextrémnějším příkladem: drtivá většina filmů je prodělečných, ale totéž je v hrubých rysech pravdou i v hudebním průmyslu, zejména v hudebním divadle. Ve zkratce je kreativní podnikání velmi rizikovou aktivitou z hlediska investora. Vysvětluje to, proč je tak málo specializovaného rizikového kapitálu na všech evropských trzích. Rovněž to napomáhá vysvětlení, proč je drtivá většina kreativních podniků tak malá a má nanejvýš dva nebo tři zaměstnance. Většinou dlouhodobě prosperují jen podniky, které jsou schopné vyvíjet ten druh udržitelnosti, jež přichází se škálou Vivendi ve Francii a Bertelsmann v Německu toho jsou nápadnými příklady. 18

19 Je jasné, že úspěšné kreativní ekonomiky budoucnosti budou potřebovat nové způsoby k zapojení veřejných a soukromých investic. Veřejný sektor zůstane nesmírně důležitý pro zajišťování určitých typů infrastruktury jak kulturních, tak ekonomických. Ale v rychle se měnící digitální a globálně soutěživé době velká část dynamiky sektoru bude muset přicházet od inovativních, podnikavě vedených podniků s kreativním obsahem a distribucí. Je též jasné, že mnohé z těchto podniků budou v podstatě mediální společnosti soutěžící na spotřebitelských trzích, úspěšné nebo propadající se především na základě jejich schopnosti vytvářet, kupovat a prodávat podmanivý obsah. Tato proměna se už dostává přes tradiční kulturní mezníky. Progresivní operní soubory jako Metropolitan v New Yorku a Royal Opera House v Londýně jsou již fakticky v mediálním podnikání, když zajišťují dálkové přenosy svých představení pro úzký okruh diváků, stejně jako rostoucí počet muzeí a galerií umění. Před třemi lety byla Dickovi Parsonsovi, v tu dobu ještě generálnímu řediteli Time Warner, jež je druhým největším zábavným koncernem na světě, položena otázka, co by se jeho společnosti líbilo v budoucnu. Odpověděl: Představte si tisíc kýblů na podlaze a každý z nich chytá kapičky příjmů. Tak bude vypadat Time Warner v budoucnu. To je hluboce důležitý poznatek. Představuje ohromné výzvy jak pro politické činitele, tak pro podnikatele. Ale než se pokusím o zmapování těchto výzev, myslel jsem si, že by mohlo být přínosné strávit pár minut vyprávěním o několika úspěšných příkladech ze Spojeného království příkladů jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru. 19

20 Čtyři úspěšné příklady ze Spojeného království a jedno velké fiasko! Londýnský festival designu Festivaly nejsou samozřejmě novinkou, obzvláště ve světě hudby myslím, že se nemýlím, když řeknu, že nádherný mezinárodní festival hudby Pražské jaro se zrodil roku Ale paleta, škála a kreativní ambice mezinárodních festivalů se radikálně změnily během posledních let stejně jako jejich dopad na další oblasti ekonomiky. Londýnský festival designu, jehož život začal teprve před osmi lety v roce 2003, je ohromným úspěchem. Už byl napodoben 70 dalšími městy po celém světě, včetně Pekingu, který bude pořádat svůj první festival designu letos. Loňský festival v Londýně navštívilo závratných lidí. Festival designu je zároveň kulturní a komerční událostí a má okolo 80 partnerských organizací po celém světě. Program má velký rozsah od předních mezinárodních výstav k debatám a seminářům, od uvedení výrobků na trh k recepcím, soukromým promítáním a prohlídkám výstav až k večírkům. Většina událostí je bezplatných. Festival je financován kombinací veřejných a soukromých zdrojů. Vědoma si jeho ekonomického významu, Londýnská agentura rozvoje (London Development Agency) financuje festival granty od jeho počátku, ale zhruba 60 % financí pochází ze soukromého sektoru formou sponzorování projektů festivalu, doprovázeného paletou festivalových výrobků a služeb, které jsou nabízeny po celý rok. Galerie Tate Modern Tate Modern je muzeum věnované mezinárodnímu modernímu (od roku 1900) a současnému umění. Dříve to bývala elektrárna Bankside poválečná průmyslová budova uzavřená v roce 1981 a pak prázdná po dobu 20 let. Byla přestavěna podle plánů nakreslených 20