REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979"

Transkript

1 REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1996

2 Církevní schválení České biskupské konference č.j. 447/96 ze dne 8. července 1996 Po převodu do elektronické podoby neprošlo korekturou ani schválením. Připomínky a opravy zasílejte na Tento a další dokumenty naleznete na Internetu: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, spol. s r. o., Praha 1996 ISBN

3 CTIHODNÝM BRATŘÍM V BISKUPSKÉM ÚŘADU, KNĚŢÍM, ŘEHOLNÍM RODINÁM, SYNŦM A DCERÁM CÍRKVE A VŠEM LIDEM DOBRÉ VŦLE NA POČÁTKU SVÉHO VELEKNĚŢSKÉHO ÚŘADU Ctihodní bratři a milovaní synové, pozdrav a apoštolské požehnání!

4 I. KAPITOLA Dědictví Na konci druhého tisíciletí 1. VYKUPITEL ČLOVĚKA, Jeţíš Kristus, je středem vesmíru a dějin. K němu se obracejí mé myšlenky i moje srdce v této slavné chvíli, kterou právě proţívá církev a celá dnešní lidská rodina. Tato doba, v níţ mi Bŧh ve svém tajemném úradku svěřil po milovaném předchŧdci Janu Pavlu I. univerzální sluţbu svázanou se stolcem sv. Petra v Říme, se jiţ velmi blíţí k roku V tomto okamţiku je těţko říci, co ten rok zaznamená na číselníku lidských dějin a jaký bude pro jednotlivé národy, země a světadíly, třebaţe jiţ nyní se lidé pokoušejí předvídat určité události. Pro církev, pro Boţí lid, který se rozšířil i kdyţ nestejnou měrou aţ do nejzazších končin země, to bude rok Milostivého léta. Blíţíme se jiţ k tomuto letopočtu, jenţ s plným respektem ke všem opravám v zájmu chronologické přesnosti nám připomene a současně i zvláštním zpŧsobem v nás obnoví vědomí o základní pravdě víry, jak ji vyjádřil sv. Jan na začátku svého evangelia: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" 1, a na jiném místě: "Neboť tak Bŧh miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna, aby ţádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ţivot věčný." 2 I my určitým zpŧsobem ţijeme v údobí nového adventu, jenţ je dobou očekávání. "Mnohokrát a mnoha zpŧsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkŧm skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna..." 3, to znamená skrze Syna Slovo, jenţ se stal člověkem a narodil se z Marie Panny. Tímto výkupným činem dosáhly dějiny člověka v plánu Boţí lásky svého vrcholu. Bŧh vstoupil do lidských dějin a jako člověk se stal i jejich "subjektem". Byl jedním z miliard lidí a současně i Jediným! Jeho vtělením dal Bŧh lidskému ţivotu onen rozměr, který mu hodlal dát jiţ od samého počátku. Dal jej s konečnou platností zvláštním a charakteristickým zpŧsobem, v duchu své věčné lásky a milosrdenství a zcela podle své boţské svobodné vŧle a s takovou velkomyslností, ţe při pomyšlení na dědičný hřích, na celé dějiny pokleskŧ lidstva, jakoţ i na chyby, jichţ se dopustil lidský rozum, vŧle a srdce mŧţeme s úţasem opakovat slova posvátné liturgie: "Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!" 4 Prvá slova nového pontifikátu 2. Ke Kristu Vykupiteli jsem pozvedl své city a myšlenky loni 16. října, kdyţ po kanonické volbě mi byla poloţena otázka: "Přijímáš?" Tehdy jsem odpověděl: "Poslušen ve mře Krista, svého Pána, a s dŧvěrou v Matku Kristovu a Matku církve, přes všechny tak velké obtíţe, přijímám." Tuto odpověď chci dnes veřejně sdělit všem bez výjimky a dát tak najevo, ţe na jiţ zmíněnou první a základní pravdu vtělení navazuje i úřad, který se přijetím volby za římského biskupa a nástupce apoštola Petra, stal mou specifickou povinností na tomto stolci. 1 Jan 1,14. 2 Jan 3,16. 3 Ţid l,ln.

5 Zvolil jsem si stejná jména, jaká si vybral i mŧj vřele milovaný předchŧdce Jan Pavel I. Jiţ 26. srpna 1978, kdyţ prohlásil kardinálskému sboru, ţe se chce jmenovat Jan Pavel a takovéto spojení dvou jmen nemělo dosud v dějinách papeţství obdobu, viděl jsem v tom jasnou předzvěst, ţe na tomto novém pontifikátu spočine Boţí milost. Bohuţel, trval jen 33 dní, a nyní je tedy na mně, abych v něm nejen pokračoval, nýbrţ abych ho i jaksi převzal z téhoţ výchozího bodu. To potvrzuje zřetelně i moje volba těchto dvou jmen. Následoval jsem příklad svého ctihodného předchŧdce, abych tak, stejně jako on, vyjádřil svou lásku k jedinečnému dědictví, které zanechali církvi papeţové Jan XXIII. a Pavel VI. Zároveň tím chci projevit i svou osobní ochotu toto dědictví s Boţí pomocí dále rozvíjet. Těmito dvěma jmény a pontifikáty téţ navazuji na veškerou tradici tohoto Apoštolského stolce a na všechny své předchŧdce tohoto dvacátého i minulých staletí, a tím se spojuji postupně přes rŧzné věky aţ do nejdávnějších dob s onou linií poslání a sluţby, jeţ vyhrazuje Petrovu stolci zcela zvláštní místo v církvi. Jan XXIII. a Pavel VI. jsou v tomto ohledu úsekem, který bych rád povaţoval přímo za práh, z něhoţ chci určitým zpŧsobem spolu s Janem Pavlem I. nastoupit cestu do budoucnosti a nechat se přitom vést bezmeznou dŧvěrou a poslušností vŧči Duchu, jehoţ Kristus přislíbil a seslal své církvi. Řekl přece apoštolŧm v předvečer svého utrpení: "Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliţe totiţ neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám." 5 "Aţ přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protoţe jste se mnou od počátku." 6 "Ale aţ přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiţ nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít." 7 Důvěra v Ducha pravdy a lásky 3. Ujímám se tedy bohatého dědictví předešlých pontifikátŧ s plnou dŧvěrou v Ducha pravdy. Toto dědictví je hluboce zakořeněno ve vědomí církve, a to zcela novým, nikdy předtím nepoznaným zpŧsobem. Vděčíme za to 2. vatikánskému sněmu, který svolal a zahájil Jan XXIII., pak šťastně uzavřel a s vytrvalostí uskutečňoval Pavel VI., jehoţ činnost jsem mohl sám zblízka pozorovat. Vţdy mě udivovala jeho hluboká moudrost a odvaha, ale také jeho dŧslednost a trpělivost v nesnadném pokoncilním údobí jeho pontifikátu. Jako kormidelník loďky Petrovy, církve, dovedl zachovat prozřetelnou rozvahu a vyváţenost i v nejkritičtějších chvílích, kdy se zdálo, ţe se ta loď uvnitř silně otřásá, a vţdy si udrţel nezlomnou naději v její soudrţnost. Vţdyť to, co Duch řekl církvi ústy koncilu konaného v naší době, jakoţ i to, co v této církvi říká i všem ostatním 8, nemŧţe přes dočasnou vlnu neklidu slouţit k ničemu jinému, neţ k ještě vyzrálejší soudrţnosti všeho Boţího lidu, který si je vědom svého spásonosného poslání. Právě toto současné církevní uvědomění si Pavel VI. vybral jako první námět své základní encykliky, jeţ začíná slovy Ecclesiam suam. A na tuto encykliku mi dovolte, abych se především odvolal a navázal na ni i v tomto prvním, abych tak řekl zahajovacím dokumentu svého pontifikátu. 4 Z velikonočního chvalozpěvu Exsultet. 5 Jan 16,7. 6 Jan 15,26n. 7 Jan 16,3. 8 Srov. Zj 2,7.

6 Osvícená a posilovaná Duchem svatým, církev si stále hlouběji uvědomuje jak svou Boţí sluţbu, tak i své lidské poslání a konečně, i své vlastní lidské slabosti. Právě toto vědomí je a musí zŧstat prvním zdrojem lásky k této církvi, stejně jako zase láska přispívá k upevnění a prohloubení onoho vědomí. Pavel VI. nám pozŧstavil neobyčejně výmluvné svědectví takového církevního uvědomění. Mnoha rŧznými a často i protrpěnými sloţkami svého pontifikátu nás učil neochvějné lásce k církvi, která je jak prohlašuje koncil "svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva" 9. Odkaz na první encykliku Pavla VI. 4. Právě z toho dŧvodu má být církevní uvědomění spojeno s otevřeností vŧči celému světu, aby v ní všichni mohli odhalit "nevystiţitelné Kristovo bohatství" 10, o němţ mluví Apoštol národŧ. Taková otevřenost, organicky spojená s vědomím vlastní povahy a s jistotou vlastní pravdy, jak to prohlásil Kristus, kdyţ řekl: "A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal" 11, určuje i apoštolský čili misionářský dynamismus církve, která vyznává a v neztenčené míře hlásá veškerou od Krista přijatou pravdu. Současně však má téţ vést i onen dialog, který Pavel VI. ve své encyklice Ecclesiam suam nazval "dialogem spásy" a přesně rozlišil jednotlivé okruhy, v jejichţ rámci má být veden. 12 Kdyţ se dnes odvolávám na tento dokument, jenţ byl programem pontifikátu Pavla VI., neustále děkuji Bohu za to, ţe tento mŧj velký předchŧdce a přitom i opravdový otec, uměl přes rozličné vnitřní slabosti, jimiţ trpěla církev v pokoncilovém období ukázat "navenek" její pravou tvář. Tímto zpŧsobem si i velká část lidské rodiny, v rozmanitých prostředích své existence, lépe uvědomila podle mého názoru jak je pro ni skutečně nezbytná Kristova církev, její poslání a sluţba. Toto vědomí se někdy ukázalo silnější neţ rŧzná kritická stanoviska, jeţ "zevnitř" napadala církev, její instituce a struktury, jakoţ i její představitele a jejich činnost. Takový vzrŧst kritiky měl jistě rozličné příčiny, avšak na druhé straně jsme si téţ jisti, ţe ani v ní nechyběla skutečná láska k církvi. Nepochybně se tu mezi jiným projevila i snaha o překonání tzv. triumfalismu, o kterém se během koncilu často diskutovalo. Je-li však správné, aby církev, podle příkladu svého Učitele, jenţ byl "pokorný srdcem" 13, byla sama zaloţena na pokoře, aby byla kritická vŧči všemu, co tvoří její lidskou povahu a činnost, a aby byla vţdy velmi náročná vŧči sobě samé, musí mít zároveň i kritický duch své spravedlivé meze. V opačném případě totiţ přestává být konstruktivní a není projevem pravdy, lásky a vděčnosti za milost, na níţ se stáváme hlavně a plně účastnými právě v církvi a jejím prostřednictvím. Kromě toho taková kritika jiţ nevykazuje vŧli slouţit, nýbrţ spíše snahu řídit mínění druhých podle svých vlastních názorŧ, rozšiřovaných někdy aţ příliš neuváţeným zpŧsobem. Musíme být vděčni Pavlu VI. za to, ţe s přihlédnutím ke kaţdé částečce pravdy, obsaţené v rozličných lidských míněních, zachoval si zároveň i prozřetelnou vyváţenost kormidelníka loďky Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, 1: Dokumenty II. vatikánského koncilu (Praha, Zvon 1995), s Ef 3,8. 11 Jan 14, Srov. Pavel VI., encyklika Ecclesiam suam: AAS 56 (1964), s. 650nn. 13 Mt 11, Zde je třeba připomenout hlavní dokumenty pontifikátu Pavla VI. Některé uvedl on sám při promluvě během mše svaté o svátku sv. apoštolŧ Petra a Pavla v r. 1978: encyklika Ecclesiam suam: AAS 56 (1964), s ; apoštolský list Investigabiles divitias Christi: AAS 57 (1965), s ; encyklika Mysterium fidei: AAS 57 (1965), s ;

7 V církvi, jeţ mi byla svěřena přes Jana Pavla I. téměř hned po něm, určitě nechybějí nesnáze a vnitřní rozpory. Současně je však tato církev i vnitrně odolnější proti výstřelkŧm sebekritizování; moţno říci, ţe je kritičtější vŧči rozličným neuváţeným kritikám, ţe dovede lépe čelit rŧzným "novotám", ţe má zralejší schopnost rozeznávat, ţe umí lépe vynášet ze svého věčného pokladu víry "věci nové i staré" 15, ţe se více soustředila na své vlastní tajemství a díky tomu všemu, ţe je téţ více připravena na své poslání vést všechny ke spáse: "Bŧh chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy." 16 Kolegialita a apoštolát 5. Proti veškerému zdání je dnešní církev jednotnější ve společenství sluţby a v apoštolském uvědomění. Tato jednota pramení z principu kolegiality, který připomenul 2. vatikánský koncil a který vštípil sám Kristus apoštolskému sboru dvanácti učedníkŧ v čele s Petrem. Obnovuje ho neustále i v kolegiu biskupŧ, jeţ nepřetrţitě roste na celém světě a přitom zŧstává spojeno s Petrovým nástupcem a pod jeho vedením. Koncil však tento princip biskupské kolegiality nejen připomněl, nýbrţ téţ vydatně podnítil jeho rozvoj, mezi jiným i tím, ţe navrhl zaloţení stálého orgánu, který pak ustavil Pavel VI. zřízením biskupského synodu. Činnost tohoto synodu nejenţe dodala nový rozměr jeho pontifikátu, ale projevovala se jasně jiţ od prvních dnŧ i v pontifikátě Jana Pavla I. a jeho nehodného nástupce. Zásada kolegiality se ukázala obzvláště aktuální v obtíţném pokoncilním období. Tehdy společný a jednomyslný postoj biskupského sboru jenţ projevil svou jednotu s Petrovým nástupcem zejména prostřednictvím synodu přispěl k rozptýlení pochybností a zároveň ukazoval správně cesty k obnově církve v jejím univerzálním rozměru. Vţdyť přece ze synodu vyšel mezi jiným základní podnět k hlásání evangelia, jehoţ výrazem se pak stala apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi 17, přijatá s takovou radostí jako program apoštolské a pastorační obrody. Stejnou linii sledoval biskupský synod i při svém posledním řádném zasedání, které se konalo asi rok před smrtí Pavla VI. a bylo jak je známo věnováno katechezi. Výsledky této práce je třeba ještě systematicky shrnout a Svatý stolec se k nim musí vyjádřit. V této souvislosti, kdyţ mluvíme o zřetelném rozvoji forem, jimiţ se projevuje biskupská kolegialita, je nutno alespoň připomenout, jak se stále více upevňují národní biskupské konference v celé církvi a spolu s nimi i jiné kolegiální orgány mezinárodního či kontinentálního rázu. S přihlédnutím ke staleté církevní tradici je téţ na místě zdŧraznit činnost rŧzných místních synod. Právě z koncilu totiţ vyšel podnět, který pak Pavel VI. dŧsledně uskutečňoval, aby totiţ tyto struktury, církví jiţ po staletí vyzkoušené, podobně jako jiné formy kolegiální biskupské spolupráce, např. metropolitní sídla i jednotlivé diecéze, plnily své úkoly s plným vědomím vlastní totoţnosti a vlastních pŧvodních znakŧ, přitom však i v univerzální církevní jednotě. Týţ duch spolupráce a spoluzodpovědnosti se nyní šíří i mezi kněţími, jak to potvrzují četné kněţské rady vzniklé po koncilu. Tento duch pronikl i mezi laiky a nejen upevnil dřívější organizace laického apoštolátu, nýbrţ vyencyklika Sacerdotalis caelibatus: AAS 59 (1967), s ; Vyznání víry Boţího lidu: AAS 60 (196, s ; encyklika Humanae vitae: AAS 60 (1968), s ; apoštolská exhortace Quinque iam anni: AAS 63 (1971), s ; apoštolská exhortace Evangelica testificatio: AAS 63 (1971), s ; apoštolská exhortace Paterna cum benevolentia: AAS 67 (1975), s. 5 23; apoštolská exhortace Gaudete in Domino: AAS 67 (1975), s ; apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi: AAS 68 (1976), s Mt 13, Tim 2,4. 17 Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi: l.c., s

8 tvořil i nové, často s odlišnými rysy a pracující s výjimečným nadšením. Kromě toho si laikové uvědomují svou zodpovědnost před církví a vyvíjejí činnost ve spolupráci s duchovními pastýři a s představiteli řeholních institutŧ, v rámci diecézních synod anebo pastoračních rad ve farnostech a v diecézích. Toto vše musím mít na paměti nyní, kdyţ začínám svŧj pontifikát, abych za to vše vzdal díky Bohu, abych účinně povzbudil všechny tyto bratry a sestry a s ţivou vděčností připomenul dílo 2. vatikánského sněmu a své velké předchŧdce, kteří dali podnět k této nové "vlně" církevního ţivota, mnohem silnější neţ ony náznaky pochybností, úpadku a krize. Cesta k jednotě křesťanů 6. Co mám říci o všech akcích, jeţ vyplynuly z nové ekumenické orientace? Nezapomenutelný papeţ Jan XXIII. vytýčil s evangelijní přímostí otázku sjednocení křesťanŧ jako logický dŧsledek vŧle našeho učitele Jeţíše Krista, jak ji on sám několikrát projevil, zvláště pak v modlitbě při poslední večeři, v předvečer své smrti: "Prosím tě... Otče, ať všichni jsou jedno." 18 Druhý vatikánský sněm odpověděl stručně na tento poţadavek dekretem o ekumenismu. Papeţ Pavel VI. prostřednictvím Sekretariátu pro sjednocení křesťanŧ podnikl prvé nesnadné kroky na cestě k dosaţení této jednoty. Ušli jsme jiţ velký kus této cesty? Není naším úmyslem dát vyčerpávající odpověď, ale mŧţeme říci, ţe jsme zaznamenali skutečný a důležitý pokrok. Jedna věc je jistá: pracovali jsme vytrvale a dŧsledně; společně s námi se o tentýţ cíl zasazovali i představitelé jiných křesťanských církví a vyznání a za to jsme jim upřímně zavázáni. Mimoto je téţ jisté, ţe za současného historického stavu křesťanství a světa se nenabízí ţádná jiná moţnost jak plnit univerzální poslání církve, pokud jde o ekumenické otázky, neţ vytrvale, upřímně, pokorně, přitom však i neohroţeně hledat cesty k sblíţení a sjednocení, podle osobního příkladu papeţe Pavla VI. Musíme proto usilovat o sjednocení a nesmíme se dát odradit obtíţemi, které se mohou na této cestě vyskytnout či nahromadit; jinak nebudeme věrni Kristovu slovu a neuskutečníme jeho odkaz. Bylo by oprávněné, vystavovat se takovému nebezpečí? Někteří lidé, kdyţ narazí na překáţky, anebo kdyţ se jim výsledky počáteční ekumenické práce zdají záporné, by se raději dali na ústup. Jiní se dokonce domnívají, ţe takové úsilí věci evangelia škodí, ţe povede k dalším roztrţkám v církvi, ţe vyvolá názorový zmatek v otázkách víry a morálky a ţe skončí v určitém druhu lhostejnosti. Je snad dobře, kdyţ hlasatelé takových názorŧ vyjádří své obavy; avšak i v tomto směru je třeba zachovávat správné meze. Je zřejmé, ţe tento nový úsek církevního ţivota od nás vyţaduje zvlášť uvědomělou, hlubokou víru se smyslem pro zodpovědnost. Opravdová ekumenická činnost znamená otevřenost, sblíţení, ochotu k dialogu a společné hledání pravdy s plným evangelijním a křesťanským cítěním. V ţádném případě ale neznamená a nemŧţe znamenat zřeknutí se nebo jakékoliv narušení pokladŧ Boţí pravdy, kterou církev stále dŧsledně vyznává a učí. Všem těm, kteří by z jakéhokoliv dŧvodu chtěli odrazovat církev od úsilí o všeobecnou jednotu křesťanŧ, je třeba ještě jednou opakovat: Je nám dovoleno, abychom tak nečinili? Je moţné, abychom přes veškerou lidskou slabost a přes všechny chyby, jeţ se nahromadily během minulých staletí neměli dŧvěru v milost našeho Pána, která se v poslední době projevila ve slovu Ducha svatého, jak jsme je slyšeli během koncilu? Kdybychom tak postupovali, zapřeli by- 18 Jan 17,21; srov. tamtéţ v n.; 10,16; Lk 9,49n.54.

9 chom pravdu, která se vztahuje na nás samé a kterou apoštol vyjádřil tímto neobyčejně výmluvným zpŧsobem: "Boţí milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezŧstala leţet ladem." 19 Totéţ, třebaţe jiným zpŧsobem a s patřičnými rozdíly, je nutno vztáhnout i na činnost zaměřenou na sblíţení s představiteli nekřesťanských náboţenství, která se projevuje dialogem, setkáními, společnými modlitbami a hledáním pokladŧ všelidské spirituality, které jak dobře víme nechybí ani mezi vyznavači jiných náboţenství. Nestává se snad, ţe právě pevná víra příslušníkŧ nekřesťanských náboţenství a ta je rovněţ plodem Ducha pravdy, pŧsobícího i mimo viditelné hranice mystického těla někdy téměř uvádí do rozpakŧ křesťany, často tak náchylné k pochybování o Bohem zjevených a církví hlásaných pravdách, tak přístupné pohodlnějším výkladŧm morálních zásad a tzv. etickému "permisivismu"? Je ušlechtilé snaţit se chápat kaţdého člověka, podrobit rozboru kaţdý systém a uznat to, co je správné; ale to absolutně neznamená ztrácet jistotu o vlastní víře 20 anebo podkopávat mravní zásady, jejichţ odstranění se brzy projeví v ţivotě celých společností a povede k zhoubným následkŧm Kor 15, Srov. 1. vatikánský koncil, dogmatická konstituce o katolické víře Dei Filius, cann. III De fide, 6: Conciliorum oecumenicorum decreta, ed. Istituto per le scienze religiose, Bologna 1973, s. 811.

10 II. KAPITOLA Tajemství vykoupení V tajemství Kristově 7. Jestliţe cesty, na které církev našeho století uvedl koncil a jeţ nám ukázal ve své první encyklice zesnulý Pavel VI., zŧstanou po dlouhou dobu těmi, po nichţ se my všichni musíme ubírat, pak se zároveň, v tomto novém údobí, mŧţeme oprávněně ptát: Jak, jakým zpŧsobem máme dále postupovat? Co je třeba dělat, aby tento nový advent církve, spojený i s blízkým koncem druhého tisíciletí, nás přiblíţil k tomu, jehoţ Písmo sv. nazývá "Otcem budoucího věku" 21? Taková je základní otázka, kterou si musí poloţit nový papeţ, kdyţ, v duchu poslušenství víře, přijímá své povolání podle přikázání, jeţ Kristus několikrát dal Petrovi: "Pas mé beránky" 22, coţ znamená: Staň se pastýřem v mém ovčinci, a pak také: "A ty potom, aţ se obráţíš, utvrzuj své bratry." 23 Milovaní bratři, synové a dcery, zde je základní a zásadní odpověď Je třeba, abychom zaměřili svého ducha, svŧj rozum, svou vŧli a své srdce na Krista, vykupitele člověka, na Krista, vykupitele světa. Na něho musíme upírat svŧj. zrak, poněvadţ jedině v něm, Boţím Synovi je spása. Opakujeme tedy znovu, co prohlásil Petr: "Pane, ke komu pŧjdeme? Ty máš slova věčného ţivota." 24 Pomocí církevního uvědomění, které koncil tak rozvinul, všemi stupni tohoto uvědomění a ve všech oblastech činnosti, kde se církev projevuje, nachází a utvrzuje, musíme stále směřovat k tomu, jenţ je "hlavou" 25, k tomu, "od něhoţ pochází všechno a pro něhoţ jsme tu i my" 26, k tomu, který je zároveň "cesta a pravda" 27, "vzkříšení a ţivot" 28, k tomu, kterého kdyţ vidíme, vidíme i Otce 29, k tomu, jenţ od nás musel odejít 30 rozumí se smrtí na kříţi a pak nanebevstoupením aby k nám mohl přijít Utěšitel a aby stále přicházel jako Duch pravdy. 31 V něm "jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání" 32 a církev je jeho tělo. 33 "Církev je totiţ v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva" 34, a zdrojem toho je On. On sám, Vykupitel! Církev bez přestání naslouchá jeho slovŧm, znovu a znovu je předčítá a se svrchovanou úctou si obnovuje všechny podrobnosti jeho ţivota. Těmto slovŧm naslouchají i nekřesťané. Kristŧv ţivot současně mluví i k tolika lidem, kteří dosud nejsou schopni opakovat spolu s Petrem: "Ty jsi Mesi- 21 Iz 9,6. 22 Jan 21, Lk 22, Jan 6,68; Sk 4, Srov. Ef 1,10.22; 4,25; Kol 1, Kor 8,6; srov. Kol 1, Jan 14,6. 28 Jan 11, Srov. Jan 14,9. 30 Srov. Jan 16,7. 31 Srov. Jan 16, Kol 2,3. 33 Srov. Řím 12,5; 1 Kor 6,15; 10,17; 12,12.27; Ef 1,23; 2,16; 4,4; Kol 1,24; 3, vatikánský koncil, LG 1: Dokumenty II. vatikánského koncilu (Praha, Zvon 1995), s. 37.

11 áš, Syn ţivého Boha." 35 Kristus, Syn ţivého Boha, mluví k lidem i jako člověk. Mluví sám jeho ţivot, jeho lidství, jeho věrnost pravdě a jeho láska, která zahrnuje všechny. Kromě toho mluví i jeho smrt na kříţi, ta nevyzpytatelná hloubka jeho utrpení a opuštěnosti. Církev nikdy nepřestane znovu proţívat jeho ukřiţování a zmrtvýchvstání, jeţ jsou zároveň i náplní jejího kaţdodenního ţivota. Vţdyť přece na příkaz samého Krista, svého učitele, církev slaví nepřetrţitě eucharistickou oběť a nalézá v ní "pramen ţivota a svatosti" 36, účinné znamení milosti a usmíření s Bohem, jakoţ i záruku věčného ţivota. Církev proţívá jeho tajemství, bez ustání z něho čerpá a ustavičně hledá cesty, jak přiblíţit toto tajemství svého Učitele a Pána lidskému pokolení, tj. kmenŧm a národŧm, jednotlivým generacím, jak po sobě následují, i kaţdému člověku zvlášť, jakoby stále opakovala podle příkladu Apoštola: "Rozhodl jsem se totiţ, ţe u vás nechci znát nic jiného neţ Jeţíše Krista, a to ukřiţovaného." 37 Církev zŧstává v okruhu tajemství vykoupení, které se právě proto stalo základním principem jejího ţivota a poslání. Vykoupení: obnovené stvoření 8. Vykupitel světa! V něm se zjevila novým a ještě obdivuhodnějším zpŧsobem základní pravda o stvoření, kterou dokazuje kniha Geneze, kdyţ několikrát opakuje: "A Bŧh viděl, ţe je to dobré." 38 Dobro má svŧj zdroj v moudrosti a lásce. Viditelný svět, který Bŧh stvořil pro člověka 39 onen svět, jenţ byl podroben nicotnosti 40, kdyţ do něho vstoupil hřích znovu získává v Jeţíši Kristu své pŧvodní spojení se samým Boţím zdrojem moudrosti a lásky. Vţdyť přece "Bŧh tak miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna" 41. A jako v člověku Adamovi byl tento svazek přetrţen, tak v člověku Kristovi byl znovu navázán. 42 Coţ nás, lidi XX. století, snad nepřesvědčují slova Apoštola národŧ, pronesená s tak strhující výmluvností, ţe "celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí aţ doposud" 43 a ţe "nedočkavě čeká, aţ se Boţí synové zjeví ve slávě" 44? Tato slova se vztahují právě na tvorstvo, jeţ bylo podrobeno pomíjivosti. Coţpak i nesmírný, předtím neznámý pokrok, k němuţ došlo obzvláště v prŧběhu našeho století a jímţ člověk upevňuje svou vládu nad světem, coţpak i sám tento pokrok nezjevuje v snad nejvyšším dosud dosaţeném stupni, právě ono mnohostranné podrobení "pomíjivosti"? Postačí, kdyţ připomeneme jen některé jevy, např. hrozbu znečištění ţivotního prostředí na místech, kde se rychle rozvíjí prŧmysl, anebo ozbrojené sráţky, jeţ stále propukávají a znovu se opakují, či vyhlídky na sebezničení jadernými zbraněmi, vodíkovou, neutronovou a podobnými bombami nebo nedostatek úcty k ţivotu nenarozených. Není snad svět této nové epochy, svět letŧ do vesmíru, svět dříve nikdy nedosaţených vědeckých a technických vymo- 35 Mt 16, Srov. litanie k boţskému Srdci Páně Kor 2,2. 38 Srov. Gn 1 passim. 39 Srov. Gn 1, Řím 8,20; srov. tamtéţ 8,19 22; 2. vatikánský koncil, GS 2.13: ed. cit., s n. 41 Jan 3, Srov. Řím 5, Řím 8, Řím 8,19.

12 ţeností současně i světem, jenţ "sténá a spolu trpí" 45, jenţ "nedočkavě čeká, aţ se Boţí synové zjeví ve slávě" 46? Druhý vatikánský koncil ve svém pronikavém rozboru "současného světa" dospěl aţ k tomu nejdŧleţitějšímu bodu viditelného světa, k člověku. Sestoupil při tom podobně jako Kristus aţ do hloubi lidského svědomí a dotkl se i onoho niterného tajemství člověka, kterému se v biblickém (ale i nebiblickém) jazyku říká "srdce". Právě Kristus, Vykupitel světa, je ten, kdo pronikl jedinečným a neopakovatelným zpŧsobem do tajemství člověka a vstoupil do jeho "srdce". Proto tedy 2. vatikánský koncil správně učí: "Je skutečnost, ţe tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. První člověk, Adam, byl předobrazem člověka budoucího (Řím 5,14), totiţ Krista Pána. Kristus, nový Adam, právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání." A dále: "On je 'obraz neviditelného Boha' (Kol 1,15); je dokonalý člověk, který Adamovým synŧm vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem pokřivenou. Protoţe lidská přirozenost, kterou přijal, v něm nebyla zničena, byla tím i v nás pozdviţena k vznešené dŧstojnosti. Vţdyť svým vtělením se jistým zpŧsobem spojil s kaţdým člověkem on sám, Boţí Syn. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vŧlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás, ve všem nám podobný, kromě hříchu." 47 On, Vykupitel člověka! Božská složka v tajemství vykoupení 9. Přemýšlíme-li znovu o tomto nádherném textu koncilního učení, nezapomínáme ani na okamţik, ţe Jeţíš Kristus, Syn ţivého Boha, nás usmířil se svým Otcem. 48 Právě on a jen on, učinil zadost věčné lásce Boha Otce, jeho otcovské lásce, která se jiţ od počátku projevovala ve stvoření světa, v tom, ţe darovala člověku všechno stvořené bohatství, ţe ho učinila "jen o málo menším neţ andělé" 49, poněvadţ stvořila člověka "k Boţímu obrazu a podobě" 50 ; stejně tak usmířil i onen Boţí otcovský cit a lásku, jeţ člověk jaksi zavrhl tím, ţe porušil první smlouvu 51 a ty další, jeţ Bŧh "častokrát uzavřel s lidmi" 52. Vykoupení světa toto úchvatné tajemství lásky, v němţ se obnovuje stvoření 53 je ve své nejhlubší podstatě plností spravedlnosti v jednom lidském srdci: v srdci jednorozeného Syna, aby se tak mohla stát spravedlností v srdcích mnoha lidí, kteří právě v srdci jednorozeného Syna byli jiţ od věčnosti předurčeni k tomu, aby se stali Boţími dětmi 54 a byli povoláni k milosti a lásce. Kříţ na Kalvárii, na němţ Jeţíš Kristus člověk, syn Panny Marie a adoptovaný syn Josefa Nazaretského "opouští" tento svět, je současně i novým projevem věčného Boţího otcovství. Bŧh se v něm znovu přibliţuje k lidstvu, ke kaţdému člověku a dává mu třikrát svatého "Ducha pravdy" Řím 8, Řím 8, GS 22: ed. cit., s Srov. Řím 5,11; Kol 1, Ţ 8,6. 50 Srov. Gn 1, Srov. Gn 3, Srov. IV. eucharistická modlitba. 53 Srov. 2. vatikánský koncil, GS 37; LG 48: ed. cit., s n. 54 Srov. Řím 8,29n.; Ef 1,8. 55 Srov. Jan 16,13.

13 Tímto zjevením Boha Otce a vylitím Ducha sv., jeţ vtiskují tajemství vykoupení nesmazatelnou pečeť, se vysvětluje i smysl Kristova kříţe a smrti. Bŧh Stvořitel se zjevuje jako Bŧh Vykupitel, jako Bŧh "sám sobě věrný" 56 ; věrný své lásce k člověku a k světu, kterou projevil jiţ v den stvoření. Jeho láska necouvá před ničím, co v něm samém vyţaduje spravedlnost. Proto i s Boţím Synem, "s tím, který byl bez hříchu, jednal kvŧli nám jako s největším hříšníkem" 57. Jednal-li "jako s hříšníkem" s tím, jenţ neměl absolutně ţádný hřích, udělal to proto, aby zjevil svou lásku, která je vţdy větší neţ vše stvořené, lásku, kterou je on sám, poněvadţ "Bŧh je láska" 58. Láska je především větší neţ hřích, neţ slabost, neţ "nicotnost všeho stvořeného" 59, je dokonce silnější neţ smrt. Tato láska je vţdy ochotna znovu pozvednout a odpustit, je stále připravena vyjít vstříc marnotratnému synovi 60, vţdy hledá "Boţí syny" 61, kteří jsou povoláni k budoucí slávě 62. Těmto projevŧm Boţí lásky se také říká milosrdenství 63 a obojí má v lidských dějinách svou formu a jméno: nazývá se Jeţíš Kristus. Lidská složka vykoupení 10. Člověk nemŧţe ţít bez lásky. Je sám sobě nepochopitelnou bytostí a jeho ţivotu chybí smysl, nepozná-li lásku, nesetká-li se s ní, nezakusí-li ji, nepřivlastní-li si ji nějak a neprokazuje-li ji sám aktivně druhým. Proto právě Kristus Vykupitel jak jsme jiţ řekli zjevuje plně člověka člověku samému. A to je také mŧţeme-li se tak vyjádřit lidská sloţka v tajemství vykoupení. V ní člověk nalézá svou vlastní velikost, dŧstojnost a hodnotu svého lidství. V tajemství vykoupení člověk znovu dochází svého výrazu, určitým zpŧsobem je znovu stvořen. Ano, znovu stvořen! "Uţ není Ţid anebo Řek, uţ není otrok anebo člověk svobodný, uţ není muţ anebo ţena; všichni jste jeden v Jeţíši Kristu." 64 Člověk, který chce dŧkladně pochopit sám sebe a to nejen podle bezprostředních, částečných, často povrchních a dokonce jen zdánlivých měřítek vlastního bytí musí se přiblíţit ke Kristu i se svým neklidem a nejistotou, se svou slabostí a hříšností, se svým ţivotem a smrtí. Musí abychom tak řekli vstoupit, proniknout do Krista celou svou bytostí a vstřebat do sebe veškerou skutečnost jeho vtělení a vykoupení, aby tak znovu našel sám sebe. Uskuteční-li se v něm tento hluboký proces, pak člověk vydává plody nejen úcty a klanění Bohu, nýbrţ i hlubokého obdivu k sobě samému. Jak velikou cenu musí mít člověk v očích Stvořitele, kdyţ pro něho "přišel Vykupitel tak vznešený a veliký" 65, kdyţ "Bŧh dal svého Syna", "aby člověk nezahynul, ale měl věčný ţivot" 66. Tento mocný úţas nad cenou a dŧstojností člověka má ve skutečnosti i své jméno. Je to evangelium, čili radostná zvěst. A jmenuje se také křesťanství. Tento úţas opravňuje poslání církve ve světě, i a snad ještě více ve "světě současném". Tento úţas a zároveň přesvědčení a jistota, která 56 Srov. 1 Sol 5, Kor 5,21; srov. Gal 3, Jan 4, Srov. Řím 8, Srov. Lk 15, Řím 8, Srov. Řím 8, Srov. sv. Tomáš Akvinský, Summa theol. III, q. 46, a.1, ad Gal 3, Velikonoční chvalozpěv Exsultet. 66 Srov. Jan 3,16.

14 je ve svých nejhlubších kořenech jistotou víry, která však skrytým a tajemným zpŧsobem oţivuje všechny sloţky opravdového lidství, je také těsně svázán s Kristem. Stanoví téţ jeho místo mŧţeme-li to tak vyjádřit i jeho zvláštní občanské právo v dějinách člověka a lidstva. Církev, jeţ neustále rozjímá o Kristově tajemství v jeho celku, ví s plnou jistotou své víry, ţe vykoupení skrze kříţ dalo znovu a s konečnou platností člověku dŧstojnost a smysl jeho bytí na tomto světě, kterýţto smysl následkem hříchu ve značné míře ztratil. Vykoupení se dovršilo ve velikonočním tajemství, jeţ vede kříţem a smrtí ke zmrtvýchvstání. Ve všech dobách, a zvláště pak v současné době, je základním úkolem církve usměrňovat lidskou mysl, jakoţ i svědomí a zkušenost všeho lidstva ke Kristovu tajemství a pomáhat všem lidem, aby se dŧkladně seznámili s hloubkou vykoupení, k němuţ dochází v Jeţíši Kristu. Tím však zároveň vstupujeme do nejhlubší, nejniternější oblasti člověka, do lidských srdcí, svědomí a ţivotních dějŧ. Kristovo tajemství jako základ poslání církve a křesťanství 11. Druhý vatikánský koncil vynaloţil nesmírné úsilí, aby vytvořil ono plné a univerzální církevní uvědomění, o kterém psal papeţ Pavel VI. ve své první encyklice. Toto uvědomění anebo spíše sebevědomí se vytváří "v dialogu". Ten však, dříve neţ se z něho stane rozhovor, musí obrátit vlastní pozornost na druhého, tj. na toho, s nímţ chceme mluvit. Ekumenický koncil dal zásadní podnět k tomuto církevnímu sebevědomí tím, ţe nám vhodným a kompetentním zpŧsobem umoţnil hledět na celý svět jako na mapu rŧzných náboţenství. Kromě toho téţ ukázal, jak se na této mapě světových náboţenství ukládá jakoby ve vrstvách které jsme dříve neznali, avšak jsou pro naši dobu tak příznačné nový jev, totiţ ateismus ve svých rozličných formách, počínaje od ateismu programovaného, organizovaného a uspořádaného v politický systém. Co se týká náboţenství, koncil pojednává především o náboţenství jako univerzálním jevu, spojeném uţ od počátkŧ s dějinami lidstva; potom přechází k rŧzným nekřesťanským náboţenstvím a nakonec ke křesťanství. Koncilní dokument věnovaný nekřesťanským náboţenstvím téměř překypuje hlubokou úctou k velkým duchovním hodnotám, či dokonce k prvenství duchovna, jeţ nachází v lidském ţivotě svŧj výraz v náboţenství, v mravním ţivotě a odráţí se přímo i v celé kultuře. Církevní otcové správně viděli v rŧzných náboţenstvích jakoby odrazy jediné pravdy, jakási "semena Slova" 67, jeţ dokazují, ţe i kdyţ rŧznými cestami, které však přesto vedou jediným směrem, ta nejhlubší tuţba lidského ducha se projevuje hledáním Boha a zároveň, právě tímto tíhnutím k Bohu, i hledáním plného lidství, čili plného smyslu lidského ţivota. Koncil věnoval zvláštní pozornost ţidovskému náboţenství, připomněl velké duchovní bohatství, jeţ je společné jak křesťanŧm tak i Ţidŧm a vyjádřil rovněţ svŧj respekt vŧči vyznavačŧm islámu, jehoţ víra se odvolává i na Abraháma. 68 Tento nový směr, který začal razit koncil, umoţnil, aby si všichni křesťané plněji a dokonaleji uvědomili Kristovo "tajemství, které bylo skryté od věkŧ" 69 u Boha, aby bylo zjeveno v čase v člo- 67 Srov. sv. Justin, Apologia I, 46,1 4; Apologia II, 7(8),1 4; 10,1 3; 13,3 4: Florilegium patristicum II, Bonn 19112, s ; Klement Alexandrijský, Stromata I, 19,91,94: S.Ch. 30, s. 117n. 119n; 2. vatikánský koncil, AG I1; LG 17: ed. cit., s NAe 3 4: ed. cit., s. 467n. 69 Kol 1,26.

15 věku Jeţíši Kristu a pak aby bylo zjevováno v kaţdém čase. V Kristu a skrze Krista se Bŧh plně zjevil lidstvu a definitivně se k němu přiblíţil. Současně však téţ člověk v Kristu a skrze Krista nabyl plné vědomí své dŧstojnosti a svého povznesení, nadpřirozené hodnoty svého lidství, a smyslu vlastního bytí. Je tedy třeba, abychom my všichni, kteří následujeme Krista, se setkali a shromáţdili kolem něho. Toto spojení, k němuţ dochází v rŧzných oblastech ţivota, tradice, struktur a předpisŧ jednotlivých církví anebo církevních společenství, není dosaţitelné bez usilovné, práce, zaměřené ke vzájemnému poznání a k odstranění překáţek, které stojí v cestě dokonalé jednotě. Mŧţeme a musíme však jiţ od nynějška dosvědčovat a projevovat před světem naši jednotu, a to tím, ţe budeme hlásat Kristovo tajemství, boţskou a zároveň i lidskou sloţku vykoupení a ţe budeme s neúnavnou vytrvalostí usilovat o tu dŧstojnost, kterou člověk dosáhl a stále mŧţe dosáhnout v Kristu. Je to dŧstojnost milosti Boţího přijetí za děti a je to i dŧstojnost niterné pravdy lidského pokolení. Tato dŧstojnost i kdyţ v obecném vědomí současného světa jiţ nabyla tak zásadního významu projevuje se pro nás ještě výrazněji ve světle skutečnosti, kterou je právě on, Jeţíš Kristus. Jeţíš Kristus je trvalý princip a stálý střed poslání, které sám Bŧh svěřil člověku. Plnění tohoto poslání se musíme zúčastnit my všichni a musíme na ně soustředit veškeré své úsilí, protoţe je pro lidi dnešní doby potřebnější více neţ kdy jindy. A zdá-li se, ţe toto poslání naráţí v současném údobí na mnohem větší odpor neţ kdykoliv dříve, dokazuje to, ţe toto poslání je pro nynější dobu tím více potřebné a přes překáţky, jeţ se mu kladou do cesty ţe je lidé více očekávají neţ kdykoliv předtím. Zde se nepřímo dotýkáme tajemství Boţího plánu spásy, ve kterém byla spojena spása a milost s kříţem. Kristus přece neprohlásil nadarmo, ţe "nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují" 70 a dále, ţe "synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější neţ synové světla" 71. Rádi uznáváme tuto výtku. Pomŧţe nám, abychom i my byli jako oni "Boţí násilníci", s nimiţ jsme se jiţ tolikrát setkali v církevních dějinách a které mŧţeme pozorovat i v dnešní době; abychom se uvědoměle spojili k plnění onoho velkého poslání, kterým je zjevovat Krista světu, dopomáhat kaţdému člověku, aby v něm nalezl znovu i sám sebe, pomáhat současným generacím našich bratří a sester, národŧm, státŧm a celému lidstvu vŧbec, nevyvinutým i bohatým zemím, prostě pomáhat všem poznávat "nevystiţitelné Kristovo bohatství" 72, protoţe toto bohatství je určeno kaţdému člověku a je jeho dobrem. Poslání církve a svoboda člověka 12. Sjednoceni v tomto poslání, o němţ rozhoduje především sám Kristus, mají všichni křesťané hledat to, co uţ je spojuje, ještě dříve neţ se uskuteční jejich plné společenství. Tato jednota je apoštolská i misionářská, misionářská i apoštolská. Díky této jednotě se mŧţeme společně přiblíţit k velkolepému bohatství lidského ducha, jeţ se projevuje ve všech náboţenstvích, jak nás tomu učí prohlášení 2. vatikánského koncilu Nostra aetate 73. Tato jednota nám současně usnadní přístup ke všem kulturám a ideologickým směrŧm a sblíţí nás se všemi lidmi dobré vŧle: Přistupujeme k nim s onou úctou, respektem a šetrností, kterými se jiţ od apoštolských dob vyznačoval misijní duch a 70 Mt 11, Lk 16,8. 72 Ef 3,8. 73 Srov. NAe 1n.: ed. cit., s.465n.

16 postoj misionáře. Stačí, vzpomeneme-li na sv. Pavla a např. jeho řeč na Areopagu v Athénách. 74 Misionář jiţ na počátku svého poslání cítí hlubokou úctu ke všemu, "co je v člověku" 75, k postojŧm podobným těm, jaké uţ on sám v hloubi ducha zaujal vŧči nejzávaţnějším a nejdŧleţitějším otázkám; jde o ohleduplnost ke všemu tomu, co jiţ v něm samém vykonal Duch svatý, jenţ "vane, kam chce" 76. Misijní činnost neznamená ničit, nýbrţ přijímat hodnoty, které jiţ nalézáme, a vytvářet nové, třebaţe dosavadní práce nebyla vţdy v plné shodě s tak vznešeným ideálem. A víme dobře, ţe obrácení, které z ní má vzejít, je dílo Boţí milosti, ve kterém má člověk plně nalézt sám sebe. Z toho dŧvodu církev v současné době klade velký dŧraz na vše, co je obsaţeno v deklaraci 2. vatikánského koncilu o náboţenské svobodě Dignitatis humanae, a to jak v první, tak i v její druhé části. 77 Cítíme hluboce závaznost pravdy, kterou nám Bŧh zjevil. Uvědomujeme si zvláště, ţe tato pravda přináší s sebou i zodpovědnost. Z Kristova ustanovení je církev její stráţkyní a učitelkou. K tomu, aby ji mohla věrně střeţit a učit v naprosté neporušenosti, jí pomáhá zvláštním zpŧsobem Duch svatý. 78 Při plnění tohoto úkolu si bereme příklad přímo z Krista, který byl prvním hlasatelem evangelia 79, a z apoštolŧ, mučedníkŧ a vyznavačŧ. Deklarace o náboţenské svobodě nám přesvědčivě dokazuje, ţe Kristus, a po něm i apoštolové, při hlásání pravdy, jeţ nevychází z člověka, nýbrţ z Boha "Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal" 80, tj. Otce vynakládali sice všechnu sílu svého ducha, ale přitom si uchovávali i hlubokou úctu k člověku, k jeho rozumu, vŧli, svědomí a svobodě. 81 Tímto zpŧsobem i sama dŧstojnost lidské osobnosti se stává obsahem takového hlásání. Nemusí se ani projevovat slovy, nýbrţ jednáním s lidmi. Zdá se, ţe takový postoj odpovídá i zvláštním poţadavkŧm naší doby. Jelikoţ ne ve všem, co rŧzné systémy i jednotliví lidé za svobodu vydávají a v čem ji vidí, je opravdová lidská svoboda, stává se církev v duchu svého boţského poslání stále více stráţkyní oné svobody, která je podmínkou a základem skutečné dŧstojnosti lidské osobnosti. Jeţíš Kristus vychází člověku vstříc v kaţdé době, i v dnešní, stejnými slovy: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." 82 V těchto slovech je skryt jeden základní poţadavek, zároveň však i výstraha. Poţadavkem je čestný poměr k pravdě jako podmínce opravdové svobody, kdeţto výstraha nás upozorňuje, abychom se vyvarovali kaţdé zdánlivé, povrchní a jednostranné svobody, takové, která neproniká celou pravdu o člověku a o světě.i dnes, po dvou tisících letech se nám Kristus jeví jako ten, kdo přináší člověku svobodu zaloţenou na pravdě, kdo osvobozuje člověka od toho, co ho omezuje, co ho pokřivuje, co tuto svobodu láme u samých kořenŧ, v jeho duši, srdci a vědomí. Jak nádherným zpŧsobem to dokázali a neustále dokazují ti, kteří díky Kristovi a v Kristu dosáhli skutečnou svobodu a dovedli ji dávat najevo i v podmínkách vnějšího útlaku! Sám Jeţíš Kristus, kdyţ byl jako vězeň předveden před Pilátŧv soud a kdyţ byl od něho vyslýchán o tom, z čeho ho obţalovali členové velerady, odpověděl přece: "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě." 83 Těmito slovy, pronesenými v rozhodují- 74 Srov. Sk 17, Jan 2, Jan 3,8. 77 Srov. DH 1 15: ed. cit., s Srov.Jan 14, Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi, 6: AAS 68 (1976), s Jan 7, Srov. DH 11n.: ed. cit., s.569n. 82 Jan 8, Jan 18,37.

17 cím okamţiku před soudcem, jakoby znovu potvrdil jiný výrok, pronesený jiţ dříve: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." Během tolika staletí a pokolení, počínaje jiţ od dob apoštolŧ, není to snad sám Jeţíš Kristus, který jiţ tolikrát stanul po boku lidí souzených pro pravdu a šel i na smrt s lidmi, které pro pravdu odsoudili? Coţ snad přestává být mluvčím a obhájcem lidí ţijících "v duchu a pravdě" 84? Stejně jako je mluvčím a obhájcem před svým Otcem, je jím i pokud jde o lidské dějiny. A církev ze své strany, přes veškeré slabosti, které tvoří součást jejích lidských dějin, nepřestává následovat toho, jenţ prohlásil: "Ale nastává hodina ano, uţ je tady kdy opravdoví (Boţí) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vţdyť Otec si vyţaduje takové své ctitele. Bŧh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." Srov. Jan 4, Jan 4,23n.

18 III. KAPITOLA Vykoupený člověk a jeho postavení v současném světě Kristus se spojil s každým člověkem 13. Pronikáme-li na základě zkušenosti stále rychleji rostoucí lidské rodiny do tajemství Jeţíše Krista, uvědomujeme si jasněji, ţe východiskem všech cest, jimiţ podle moudrého učení Pavla VI. 86 se má nynější církev ubírat, je vlastně jediná cesta: ta, jeţ se jiţ celá staletí osvědčuje jako spolehlivá a která je zároveň i cestou budoucnosti. Kristus Pán ji ukázal, zvláště kdyţ jak učí koncil "svým vtělením se jistým zpŧsobem spojil s kaţdým člověkem" 87. Církev proto vidí svŧj hlavní úkol ve snaze tuto jednotu, toto spojení neustále uskutečňovat a obnovovat. Církev si přeje slouţit jen tomuto jedinému: aby kaţdý člověk mohl znovu najít Krista a aby Kristus mohl s kaţdým kráčet jeho ţivotní cestou, v síle pravdy o člověku a o světě, jeţ je obsaţena v tajemství vtělení a vykoupení a vyzbrojen mocí oné lásky, jeţ odtud vyzařuje. Na pozadí stále vyhraněnějších historických procesŧ, kterým jak se zdá se v současné době obzvláště daří v prostředí rozličných systémŧ, ideologických soustav o světě a reţimŧ, Jeţíš Kristus jistým zpŧsobem znovu projevuje svou přítomnost, přesto, ţe se zdá, ţe je nepřítomen, a navzdory všem omezením, která se kladou církvi a činnosti jejích institucí. Jeţíš Kristus projevuje svou přítomnost mocí té pravdy a té lásky, které právě v něm dosáhly jedinečné a neopakovatelné plnosti, jakkoliv byl jeho pozemský ţivot krátký a jeho veřejná činnost ještě kratší. Jeţíš Kristus je základní cestou, po níţ jde církev. On sám je naší cestou "do Otcova domu" 88 a je také cestou pro kaţdého člověka. Na této cestě, která vede od Krista k člověku a na níţ se Kristus s každým člověkem spojuje, nikdo nemŧţe církev zastavit. Je to prostě cesta, kterou si vyţaduje pozemské i věčné blaho člověka. Kristus a ono tajemství, jeţ je jádrem ţivota samotné církve, jsou dŧvody, pro které církev nemŧţe zŧstat lhostejnou ke všemu, co přispívá k obecnému lidskému dobru, ale ani k tomu, co toto dobro ohroţuje. Druhý vatikánský koncil na mnoha místech ve svých dokumentech zdŧraznil tuto zásadní starostlivost církve, aby totiţ "svět" se "dokonaleji přizpŧsobil... vynikající dŧstojnosti člověka" 89, a to ve všech svých projevech, tak aby se "zlidštil" 90. Je to snaha samého Krista, dobrého Pastýře všech lidí. Ve jménu této starostlivé péče jak čteme v koncilní pastorační konstituci "církev, která se vzhledem k svému úkolu i kompetenci nemŧţe nijak zaměňovat se státem a neváţe se na ţádný politický systém, je zároveň znamením a záštitou transcendence lidské osoby" 91. Zde tedy jde o člověka v celé jeho pravdě a v jeho plném rozměru. Nejde o nějakého abstraktního člověka, nýbrţ o skutečného, tj. o "konkrétního", "historického" člověka. Jde o kaţdého člověka, poněvadţ kaţdý jednotlivec byl pojat do tajemství vykoupení a tímto tajemstvím se téţ Kris- 86 Srov. encyklika Ecclesiam suam: SSA 56 (1964), s GS 22: ed. cit., s Srov. Jan 14,1. 89 GS 91: ed. cit., s Tamtéţ, 38: ed. cit., s Tamtéţ, 76: ed. cit., s. 250.

19 tus s kaţdým navţdy spojil. Kaţdý člověk přichází na světě počat v mateřském lŧně, rodí se z matčina těla a právě v dŧsledku tajemství vykoupení je svěřen starostlivé péči církve. Tato péče se vztahuje na celého člověka a soustřeďuje se na něho zcela zvláštním zpŧsobem. Předmětem této pečlivé starostlivosti je člověk ve své jedinečné a neopakovatelné lidské skutečnosti, v níţ zŧstávají nedotčeny Boţí obraz a podoba samého Boha. 92 Právě na to poukazuje koncil, kdyţ, ve spojitosti s touto podobou, připomíná, ţe "člověk je jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého" 93. Tedy člověk, jak si ho přál Bŧh, jak ho od věčnosti vyvolil, povolal a určil k milosti a ke slávě, to je "kaţdý" člověk, ten "nejkonkrétnější" a "nejskutečnější": člověk v celé plnosti tajemství, na němţ se podílí v Jeţíši Kristu, tajemství, na němţ získává účast kaţdý ze čtyř miliard lidí, kteří ţijí na naší planetě, a to jiţ od chvíle svého početí pod mateřským srdcem. Všechny cesty církve vedou k člověku 14. Církev nemŧţe opustit člověka, jehoţ "úděl", to znamená ţivotní volba, povolání, narození a smrt, spása či zatracení, jsou tak úzce a neoddělitelně spojeny s Kristem. To se vztahuje na kaţdého člověka ţijícího na této planetě na této zemi kterou Stvořitel dal prvnímu člověku, muţi a ţeně, kdyţ řekl: "Podrobte si ji a ovládněte." 94 Vztahuje se to na kaţdého člověka v celé jeho neopakovatelné skutečnosti bytí, jednání, rozumu, vŧle, svědomí a srdce. Člověk ve své jedinečné skutečnosti (protoţe je "osoba") má i své osobní dějiny a především dějiny vlastní duše. V souhlasu s vnitřní dispozicí svého ducha i s tolika rozličnými potřebami svého těla a svého pozemského bytí, člověk píše tyto své osobní dějiny prostřednictvím četných svazkŧ, vztahŧ, situací a sociálních struktur, jeţ ho spojují s ostatními lidmi a to jiţ od prvého okamţiku svého ţivota na této zemi, jiţ od chvíle svého početí a zrození. Cesta, kterou musí církev jít při plnění svého poslání, je člověk v plné pravdě své existence a svého osobního i společenského bytí; člověk v kruhu své rodiny, společnosti a jiných tak mnohostranných spojitostí, člověk v rámci svého národa (a moţná ještě jen kmene či klanu), prostě člověk v rámci všeho lidstva. Člověk je první a základní cestou církve, cestou, kterou stanovil sám Kristus a která bez jakékoliv jiné moţnosti vede skrze tajemství vykoupení a vtělení. Právě tohoto člověka v celé pravdě jeho ţivota, s jeho svědomím, trvalým sklonem ke hříchu a zároveň i s jeho neustálou tuţbou po pravdě, dobru a kráse, spravedlnosti a lásce, ano, právě takového člověka měl před očima 2. vatikánský koncil, kdyţ při líčení jeho situace v současném světě přecházel vţdy od vnějších sloţek této situace k pravdě, jeţ stále platí o celém lidstvu: "V člověku samém je mnoho činitelŧ, které se mezi sebou střetávají. Zatímco na jedné straně zjišťuje, ţe je mnohostranně omezen, neboť je bytost stvořená, cítí na druhé straně, ţe je ve svých touhách neomezený a povolaný k vyššímu ţivotu. Mezi mnoha věcmi, které ho lákají, je nucen neustále volit a některých se zříkat. Navíc je slabý a hříšný a často dělá, co nechce, a nedělá, co by dělat chtěl. Proto trpí vnitrní rozpolceností, ze které také vzniká tolik a tak váţných rozbrojŧ ve společnosti." 95 Tento člověk je cestou, kterou se ubírá církev a která je určitým zpŧsobem základem všech těch cest, jimiţ musí církev projít, protoţe člověk a to kaţdý, bez jakékoliv výjimky byl Kristem vykoupen, poněvadţ s člověkem a to opět s kaţdým člověkem bez výjimky je Kristus jistým 92 Srov. Gn 1, GS 24: ed. cit., s Gn 1, GS 10: ed. cit., s. 189.

20 zpŧsobem spojen, i kdyţ si to onen člověk neuvědomuje: "Kristus, jenţ pro všechny zemřel a vstal z mrtvých, dává člověku to znamená kaţdému člověku a všem lidem skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl odpovědět na své nejvyšší povolání." 96 Jelikoţ tento člověk je cestou církve, cestou jejího kaţdodenního ţivota a zkušeností, jejího poslání a namáhavého úsilí, musí církev v současné době stále nově brát v úvahu, jaká je jeho skutečná "situace". To znamená, ţe si musí být vědoma jeho moţností a schopností, jeţ se vţdy jinak zaměřují a podle toho i projevují. Současně si musí být církev vědoma i nebezpečí, jeţ člověku hrozí. Nesmí zanedbávat ani to, co, jak se zdá, brzdí snahy o "zlidštění ţivota" 97, aby vše to, co tento ţivot tvoří, odpovídalo opravdové dŧstojnosti člověka. Jedním slovem, musí brát na vědomí vše, co odporuje tomuto procesu. Z čeho má současný člověk strach 15. Majíce tedy v ţivé paměti obraz, který v tomto ohledu načrtl tak prozíravě a kompetentně 2. vatikánský koncil, pokusíme se ještě tento obraz přizpŧsobit "znamením doby" a poţadavkŧm situace, která se stále mění a vyvíjí určitými směry. Zdá se, ţe dnešního člověka stále více ohroţuje to, co sám vyrábí, totiţ výsledky práce jeho vlastních rukou, a ještě více činnost jeho rozumu a sklony jeho vŧle. Plody této mnohotvárné lidské činnosti se příliš rychle a často i nepředvídatelným zpŧsobem stávají nejen předmětem tzv. "odcizení" v tom smyslu, ţe jsou prostě odnímány těm, kteří je vyrobili, nýbrţ ţe, alespoň zčásti, v jakémsi nepřímém, ale zákonitém řetězu svých dŧsledkŧ, se tyto plody obracejí proti člověku samému. Jsou, anebo mohou tedy být zaměřeny proti němu. V tom, jak se zdá, spočívá hlavní příčina dramatu současného lidského ţivota v jeho nejširším a nejvšeobecnějším rozměru. Z toho dŧvodu člověk ţije stále víc ve strachu. Bojí se, ţe jeho výrobky přirozeně ţe ne všechny, ba ani ne většina z nich, nýbrţ jen některé a to právě ty, do kterých vloţil nejvíc svého nadání a činorodého úsilí se mohou obrátit přímo proti němu samému. Bojí se, ţe se z nich mohou stát prostředky a nástroje nepředstavitelného sebezničení, před nímţ blednou všechny pohromy a katastrofy, jak je známe z dějin. Vyvstává tedy nutně otázka: Proč tato moc a vláda, které byly člověku jiţ od začátku dány do rukou a jimiţ měl ovládat zemi 98, se obracejí proti němu samému a vyvolávají pochopitelný stav neklidu, vědomého či podvědomého strachu a pocitu ohroţení, jenţ se pak rŧznými zpŧsoby přenáší na celé současné lidstvo a projevuje se tolika zpŧsoby? Tento stav, v němţ se člověk cítí ohroţen tím, co sám vyrábí, se projevuje v rŧzných směrech a stupních. Jak se zdá, stále jasněji si uvědomujeme, ţe je třeba rozumného a čestného plánování k získávání bohatství naší země a planety. Přitom však pozorujeme, ţe uţívání tohoto bohatství nejen pro prŧmyslové, nýbrţ i pro vojenské účely, jakoţ i nekontrolovaný rozvoj techniky bez všeobecného a skutečně ve prospěch člověka zaměřeného plánu, často ohroţují přírodní ţivotní prostředí, přerušují přímý styk člověka s přírodou a odcizují ho od ní. Zdá se, jakoby člověk nevnímal ţádný jiný význam přírodního prostředí, kromě toho, který slouţí bezprostřednímu cíli vyuţití a spotřeby. A přece podle vŧle Stvořitele se má člověk stýkat s přírodou jako její rozumný a ušlechtilý "pán" a "ochránce" a ne jako "vykořisťovatel" a bezohledný "plenitel". 96 Tamtéţ, 10: ed. cit., s Srov. tamtéţ, 38: ed. cit., s. 211; Pavel VI., encyklika Populorum progressio, 21: AAS 59 (1967), s. 267n. 98 Srov. Gn 1,28.

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající.

BOŽÍ DAR Bůh je milující. Bůh je štědrý a dávající. BOŽÍ DAR Jaký je podle vás nejznámější verš z Bible? Většina lidí by jistě odpověděla, že jím je Jan 3:16 a skutečně je to tak! Tento verš by měli znát všichni křesťané. Nikdy se mi neomrzí, protože je

Více

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

ŘÍMSKOKATOLICKÉ NÁBOŽENSTVÍ

ŘÍMSKOKATOLICKÉ NÁBOŽENSTVÍ ŘÍMSKOKATOLICKÉ NÁBOŽENSTVÍ Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru (Vzdělávací obsah je koncipován jako východisko pro povinný předmět na církevních základních školách) Charakteristika: Obor Římskokatolické

Více

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ ADORACE MARIA, MATKA BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ Chválená a velebená budiž bez ustání 3x Též Neposkvrněné početí nejblahoslavenější Panny a Matky Boží Marie. Úvod Dn. 1746: Buď veleben, milosrdný Bože, Že ses

Více

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů.

O to jde v následujícím kněžském zrcadle. Vypátráme vlastní silné stránky a povzbudíme k tomu, abychom se učili u ostatních kněžských typů. Kněžské zrcadlo Naše moderní pedagogika je stále ještě specializována na zpracování slabin. Kdo je ve škole slabší v matematice, učí se ji tak dlouho, dokud není slabý i v jazycích. Chytřejší by - podle

Více

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA

CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Roční pastorační plán (říjen 2014 srpen 2015) CÍRKEV SPOLEČENSTVÍ SVOLÁVANÉ PÁNEM DŮM SLOVA Plakátek pastoračního roku PÍSMO Změňte smýšlení! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby

Více

PASTORAČNÍ VÝZVY PRO RODINU V KONTEXTU NOVÉ EVANGELIZACE

PASTORAČNÍ VÝZVY PRO RODINU V KONTEXTU NOVÉ EVANGELIZACE BISKUPSKÁ SYNODA III. MIMOŘÁDNÉ GENERÁLNÍ ZASEDÁNÍ PASTORAČNÍ VÝZVY PRO RODINU V KONTEXTU NOVÉ EVANGELIZACE Přípravný dokument Vatikán 2013 1 I. Synoda: rodina a evangelizace Poslání hlásat evangelium

Více

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení

Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Pořad ekumenické bohoslužby s připomínkou křtu A. Vysvětlení Bohoslužba se koná na podzim (4. neděle v září), z podnětu ERC. Předložený liturgický formulář je soustředěn k připomínce křtu podle liturgie,

Více

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Dokument Papežské rady pro laiky Marta Hošťálková, nemocniční kaplan ve FNOL Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě vznik v r. 1999:

Více

při Církvi bratrské Kladno

při Církvi bratrské Kladno při Církvi bratrské Kladno Rozšířit nabídku a dostupnost sociálně právních sluţeb pro sociálně znevýhodněné občany města Kladna a přilehlého okolí. Péče o celého člověka, o jeho duševní, duchovní a materiální

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11

Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008. Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Týden od 23. listopadu do 29. listopadu 2008 Biblické texty na tento týden: Ř 3,19 26; 2 K 5,18 21; 1 J 4,7 11 Základní verš Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní krví se stal smírnou obětí pro ty, kdo

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI

1. NEDĚLE PO SV. TROJICI 1. NEDĚLE PO SV. TROJICI formulář A1 (bohoslužby s večeří Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru

6. třída - Objevujeme křesťanskou víru 6. třída - Objevujeme křesťanskou víru Vazba učiva 6. třídy na klíčové kompetence: Kompetence k učení Žáci rozumějí evangelním zprávám jako výpovědím víry o setkání člověka a Boha. Žáci umějí rozpoznat

Více

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni

Slovo dětem: Ježíš na svatbě Píseň ze Svítá: S156 Svatba v Káni 1 Vršovice 1.5.2011 Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Více

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY

JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Postní doba cyklu A JEŽÍŠŮV KŘÍŽ VZÁCNÝ DAR BOŽÍ LÁSKY Zpracováno podle programu italské autorky Claudie Berton publikovaného na http://www.elledici.org/catechesi/strumenti/strumenti.php?id=32877. První

Více

PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY

PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY PRO PORADENSKOU PRAXI NENÍ NIC PRAKTIČTĚJŠÍHO NEŢ DOBRÁ TEORIE Proto odborná výuka poradců má obsahovat především teoretické principy, na jejichţ základě lze

Více

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO

HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO 10 HLAVNÍ ZADÁNÍ DUCHA SVATÉHO Činnost Ducha svatého je velmi bohatá a pestrá. Klademe si otázku: Existuje nějaká základní, ústřední činnost Ducha, k níž se všechno soustřeďuje? Můžeme najít podstatu,

Více

FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ. Zpravodaj. Svatý týden 02/2016. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b)

FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ. Zpravodaj. Svatý týden 02/2016. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b) FARNOST SV. MARKÉTY V BŘEVNOVĚ Zpravodaj Svatý týden 02/2016 Úvodní slovo Dobrovolný příspěvek na tisk 10Kč Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života (Jan 8, 12b) Milí farníci,

Více

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48)

Důstojnost práce je založena na lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. (Jít s Kristem, 48) 1. den Práce, cesta ke svatosti Přicházíme, abychom znovu upozornili na příklad Pána Ježíše, který po třicet let pracoval v Nazaretě jako řemeslník. V Ježíšových rukou se práce stejně je tomu s prací,

Více

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31.

JEŽÍŠOVA LASKAVOST. Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7. Základní verš. Týden od 25. do 31. Týden od 25. do 31. května 2008 Texty na tento týden: Mt 5,44 48; 19,13.14; 23,37; L 10,38 42; J 8,2 11; Sk 6,7 Základní verš Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým)

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ: 1. Pastorační rada (PR) je poradním a pracovním orgánem faráře, administrátora farnosti (kán.517 1 Kodexu

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

ZVĚSTOVÁNÍ Po dědičném hříchu byli lidé čím dál tím horší. Hřešili čím dál více, a tím se vzdalovali od Boha. Nenávist, války, otroctví a modloslužba se rozmohly po celém světě. Bůh však hned po pádu prvního

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme?

Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? Úvaha nad otázkou: Když uvažujeme o misiích, nezapomínáme, že každý z nás je povolán k misijnímu dílu, a že naším primárním misijním územím je místo, kde žijeme? předmět: Kultura a křesťanské misie v rozvojových

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

Katolictví x Židovství. Žák poznává, proč byla během staletí židovská víra potírána a jak se to odrazilo v období 20. století.

Katolictví x Židovství. Žák poznává, proč byla během staletí židovská víra potírána a jak se to odrazilo v období 20. století. Šablona č. VII, sada č. 3 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Dějepis Dějepis Dějiny 20. století Katolictví x Židovství Ročník 9. Anotace Materiál slouží pro pochopení rozdílnosti víry

Více

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA

6 Červen 1996 DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA 6 Červen 1996 RADA EVROPSKÝCH BISKUPSKÝCH KONFERENCÍ KONFERENCE EVROPSKÝCH CÍRKVÍ DRUHÉ EVROPSKÉ EKUMENICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ SMÍŘENÍ: DAR BOŽÍ A PRAMEN NOVÉHO ŽIVOTA VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE

Více

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist.

Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. 1 Benjamín (Gn 49,27) Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist. Benjamín je poslední, s nímž Jákob mluví o jeho životním poslání. Byl druhým synem milované Ráchel,

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce.

Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. Já budu jásotem oslavovat Hospodina Máme Bibli? To je úžasná kniha. Na úvod pár slov, jak je úžasná tato kniha. Co nám dává? Dává nám poznat obraz, jaký je Bůh, jaké je jeho srdce. A já bych hned na začátku

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve listopad 2012 6. ročník / 11. číslo Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas. (J 18,37b) Slovo úvodem Milé sestry, milí bratři, když jsem byl na gymnáziu,

Více

Staňme se architekty vlastního života i světa

Staňme se architekty vlastního života i světa Staňme se architekty vlastního života i světa Miluše Kubíčková Všichni lidé se rodíme do proměnlivého a velmi členitého světa, který je podivuhodně vnitřně spojitý a celistvý. V něm společně se vším stvořeným

Více

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry

Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katechetika I. Katecheze jako iniciace a výchova víry Katecheze jako iniciace a výchova víry Je možno vychovávat v oblasti víry? Výchova víry je termín nezvyklý. Víra je výsledkem setkání Boží milosti

Více

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther

Martin Luther. Martin Luther. Martin Luther Martin Luther Vize zachráněn pro Boží záměry Izajáš 43,1-4 Nyní chceme společně začít novou sérii témat: Hrdinové víry. Nikoho asi nepřekvapí, že první osoba, kterou chceme blíže prozkoumat je dr. Martin

Více

Díky tobě, ženo-nevěsto, která svůj osud neodvolatelně spojuješ s osudem muže ve vztahu vzájemné oddanosti a ve službě společnosti a životu.

Díky tobě, ženo-nevěsto, která svůj osud neodvolatelně spojuješ s osudem muže ve vztahu vzájemné oddanosti a ve službě společnosti a životu. 03.03.2009 Díky tobě, ženo! Jan Pavel II. Díky tobě, ženo, jen za to, že jsi žena! S vnímavostí, která je vlastní Tvé ženskosti, obohacuješ chápání světa a přispíváš k plné opravdovosti lidských vztahů.

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe

Pracovní list č. 1. Tipy do praxe Pracovní listy Pracovní list č. 1 Téma: Máme krásný úkol modlit se a milovat (sv. J.M. Vianney) V tichosti rozjímejte o jednotlivých částech modlitby Otče náš. Každý den projevte svou lásku k Bohu - modlitbou,

Více

Přijímat chudé znamená přijímat Ježíše

Přijímat chudé znamená přijímat Ježíše Přijímat chudé znamená přijímat Ježíše Jean Vanier Skandál mentálně postižené osoby a skandál evangelia Šestnáct let ţivota v Arše způsobilo, ţe jsem si stále více vědom skandálu, který vyvolává osoba

Více

Spouštěč od Boha JJK

Spouštěč od Boha JJK Spouštěč od Boha JJK Pátý atribut času: M í r Pro zakotvení nového atributu času je nezbytné přečíst tento Spouštěč od Boha vědomě a úplně. Tímto způsobem se dostaneš do souladu s energií ze zdroje existence

Více

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA Škola duchovního života Písmo svaté: Stále se radujte, bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh po Vás chce v Kristu Ježíši. (1Sol 5, 16-18)

Více

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B

25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B 25. prosince: Slavnost Naroz. Páně - v noci B VSTUPNÍ ANTIFONA Srov. Iz 40,5 Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil. Nebo: Radujte se všichni v Pánu, protože se nám narodil Spasitel. Dnes

Více

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha...

Růženec světla - Pán Ježíš řekl: Já jsem Světlo světa. - Věřím v Boha... Růženec světla - Pán Ježíš řekl: "Já jsem Světlo světa." - Věřím v Boha... Zdráva buď, nebes Královno, - Maria, přesvatá Panno. S andělem tebe zdravíme, - růžencem svatým slavíme. Ó, Matko Páně přemilá,

Více

Církev a internetové společenské sítě

Církev a internetové společenské sítě Církev a internetové společenské sítě Téměř před 20 lety jsem zahlédl reklamu na mobilní telefony s nápisem: Důležité jsou vztahy, vše ostatní je technika. Myslím, že by to mohla být vůdčí myšlenka vašeho

Více

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.

Pastoračník. Naděje neklame! Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI. Pastoračník Oblastní charity Jihlava číslo 1, únor 2012 Ke své životní cestě potřebujeme menší i větší naděje, které nás den co den udržují při životě. (Benedikt XVI.) Milí kolegové, první číslo v roce

Více

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní ÚVOD V lidském životě existují okamžiky kontemplace. Během nich zazáří něco, nač člověk vlastně celou dobu čekal. Dávají tušit, že život nám může nabídnout víc než to, co prožíváme v šedé každodennosti.

Více

Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2)

Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2) Bůh se s námi setkává v Kristu (katecheze č. 2) Sám Bůh posláním svého Syna utišil naši žízeň Anotace: 1. Vlastní jméno pro touhu či lidské hledání je naděje: Pokušení proti naději: domněnky a skepse.

Více

Šiřte poselství lásky

Šiřte poselství lásky Šiřte poselství lásky Promluva Satja Sáí Báby z 25. prosince 1994 Vesmír je ovládán Bohem, Bůh je veden pravdou, pravdě vládnou ušlechtilé bytosti, kdo je ušlechtilý, je Bůh sám. Vtělení božské lásky!

Více

Být svatý jako Bůh. Bohumil Špinar 13.11.2010

Být svatý jako Bůh. Bohumil Špinar 13.11.2010 Být svatý jako Bůh Bohumil Špinar 13.11.2010 Když tedy toto vše se rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! 2 Petr 3,11 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý

Více

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování

Uzdravení snu. 27. kapitola. I. Obraz ukřižování 27. kapitola Uzdravení snu I. Obraz ukřižování 1. Přání, aby s vámi bylo zacházeno nespravedlivě, představuje pokus učinit kompromis, který by spojil útok s nevinou. Kdo však dokáže spojit to, co je naprosto

Více

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s.

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i

Více

přijmi pečeť daru Ducha svatého.

přijmi pečeť daru Ducha svatého. Christel Holl Závěrečné setkání kandidátů k biřmování SLAVÍME SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ PRŮBĚH A VÝZNAM OBŘADU metodický postup přijmi pečeť daru Ducha svatého. z liturgie biřmování MYŠLENKY K TÉMATU Blíží se

Více

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ

MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ MOUDROST A BÁZEŇ BOŽÍ Přísloví 3, 1-10 Připravené kázání na první kapitoly Genesis stvoření (velmi zajímavé kázání, úplně jiný pohled na stvoření, atd.). Ale když před pár týdny kázal v našem sboru Pete

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Náboženství Ročník: Prima Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

Více

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2012 VYCHOVÁVAT MLÁDEŽ KE SPRAVEDLNOSTI A K MÍRU 1. Počátek nového roku, který je Božím darem lidstvu, se pro mne stává výzvou adresovat

Více

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu?

Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Jak mluvit s nejmenšími o Bohu? Rada č. 1 Pracujme především na sobě, dítě je spolehlivé zrcadlo. Víra dítěte roste jeho účastí na víře rodičů. Malé děti se učí jednoduchým napodobováním a dítě důvěřuje.

Více

Sebepoznání kde je zakopaný pes našeho úspěchu

Sebepoznání kde je zakopaný pes našeho úspěchu výborná práce obsahově i formálně. Hodnocení A+ Masarykova univerzita Právnická fakulta Katedra finančního práva a národního hospodářství Osobní management Sebepoznání kde je zakopaný pes našeho úspěchu

Více

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA

Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spirituální teologie PÍSMO JAKO SPIRITUALITA Spiritualita Spiritualita je docela módním pojmem. Různí lidé jí různé rozumějí a různě ji prezentují. Spiritualita už není spojována jen s religiozitou. Na

Více

Slovo dětem: Píseň ze Svítá:

Slovo dětem: Píseň ze Svítá: 1 Vršovice 5.12.2010 Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 2. neděli adventní, při kterých bude pokřtěna Viktorka Venclů a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost

Více

PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE. Mgr. Zuzana Kročáková

PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE. Mgr. Zuzana Kročáková PEDAGOGICKÁ PSYCHOLOGIE Mgr. Zuzana Kročáková TÉMATA SEMINÁŘŦ A. MOTIVACE ve škole a při výuce. ŠKOLNÍ ÚSPĚŠNOST a NEÚSPĚŠNOST. B. UČENÍ a PAMĚŤ. Jak to funguje? C. VÝCHOVA ve škole. Jak na NEKÁZEŇ? Co

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 30.9.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

SOUTĚŽNÍ ARCH 2. KOLA SOUTĚŽE STEZKA PÍSMÁKŮ 2011 Kategorie M = mladší od 10 do 12 let včetně, počet v týmu jsou 2 až 4 soutěžící

SOUTĚŽNÍ ARCH 2. KOLA SOUTĚŽE STEZKA PÍSMÁKŮ 2011 Kategorie M = mladší od 10 do 12 let včetně, počet v týmu jsou 2 až 4 soutěžící SOUTĚŽNÍ ARCH 2. KOLA SOUTĚŽE STEZKA PÍSÁKŮ 2011 Kategorie = mladší od 10 do 12 let včetně, počet v týmu jsou 2 až 4 soutěžící Soutěžní tým (z organizace, oddílu, příp. další informace) Jméno, příjmení

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ

DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ Týden od 11. ledna do 17. ledna 2009 DUCHOVNÍ DARY A PROROCTVÍ Biblické texty na tento týden: Sk 2,1 11; Ř 12,6 8; 1 K 1,6.7; 13,9; Ef 4,11; 2 Te 2,9.10 Základní verš Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž

Více

3 březen 2003. Muž spravedlivý

3 březen 2003. Muž spravedlivý 3 březen 2003 Muž spravedlivý J osef - muž Marie a před zákonem otec Ježíše Krista je v Písmu a liturgii spojován s příchodem Božího Syna na svět, tedy s událostmi kolem Kristova narození a dětství. Tam

Více

DESÁTKY- SOUČÁST ZÁKONA

DESÁTKY- SOUČÁST ZÁKONA P DESÁTKY- SOUČÁST ZÁKONA ři našem uvaţování nad Biblí jsme se přesvědčili, ţe v Novém zákoně neexistuje ţádný verš, který by doporučoval křesťanŧm dávat desátky. Také jsme nenalezli ţádnou zmínku o tom,

Více

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve

Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve Zpravodaj pražské farní obce starokatolické církve červen 2009 3. ročník/6. číslo Když kocour není doma... Slovo úvodem Když kocour není doma, myši mají pré.. Ježíš odešel. Oblak Otcovy slávy ho vzal našim

Více

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. 1. LEDNA 2006

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. 1. LEDNA 2006 POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2006 V pravdě je pokoj 1. S tradičním Poselstvím k Světovému dni míru na začátku nového roku bych chtěl všem mužům a ženám světa, obzvláště

Více

Zpráva o šetření. postupu České obchodní inspekce při poskytování informací o své činnosti a při zveřejňování výsledků kontrol. A.

Zpráva o šetření. postupu České obchodní inspekce při poskytování informací o své činnosti a při zveřejňování výsledků kontrol. A. V Brně dne 4.9.2008 Sp. zn.: 3186/2008/VOP/DS Zpráva o šetření postupu České obchodní inspekce při poskytování informací o své činnosti a při zveřejňování výsledků kontrol A. Důvody šetření Z tiskového

Více

Budeme se tedy zabývat tím, co vlastně pro nás křesťany smrt znamená, co asi bude po ní a jak to celé může formovat náš křesťanský život.

Budeme se tedy zabývat tím, co vlastně pro nás křesťany smrt znamená, co asi bude po ní a jak to celé může formovat náš křesťanský život. Život a smrt Přátelé, dnes nás čeká smrt. Tedy jako téma. Když jsem přemýšlel nad tím, jak pojmout téma život a smrt, napadali mě otázky po smyslu života a takový ten mainstream. Vlastně by stačilo říct

Více

DIVES IN MISERICORDIA

DIVES IN MISERICORDIA DIVES IN MISERICORDIA Encyklika Jana Pavla II. O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ z 30. listopadu 1980 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1996 Církevní schválení České biskupské konference č.j. 590/96 ze dne

Více

Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I

Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I POBO NOST I 277 Pobo nost v den památky V ech vìrných zemøelých I Od svící na oltáøi se rozsvítí velikonoèní svíce. Knìz mù e zùstat ve fialovém ornátì nebo obléci pluviál. Kde jsou k tomu vhodné podmínky,

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13 Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh nás miluje takové, jací jsme. Je mnoho projevů modliteb, podstatné je, aby byly v upřímnosti.

Více

Já se taky zpovídám!

Já se taky zpovídám! tonino Lasconi Já se taky zpovídám! Příprava na slavnost svátosti smíření Takže Odkud mám začít? Ilustrace GiUSY capizzi kluci a holky to je kniha pro vás! kniha Já se taky zpovídám! je tady pro vás, kdo

Více

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II. K XIII. SVĚTOVÉMU DNI NEMOCNÝCH 2005

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II. K XIII. SVĚTOVÉMU DNI NEMOCNÝCH 2005 97 8. září 2004 POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE JANA PAVLA II. K XIII. SVĚTOVÉMU DNI NEMOCNÝCH 2005 VYDALA ČESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE PRAHA 2005 (PRO VNITŘNÍ POTŘEBU) 1 Kristus, naděje pro Afriku 1. V roce 2005,

Více

Odpovědět na výzvy své doby

Odpovědět na výzvy své doby Odpovědět na výzvy své doby Scénář s podněty ke katechezi mladých a dospělých věřících Určení programu: Program je vhodný pro mladé a dospělé lidi. Lze ho zařadit jako tematický blok do programu systematické

Více

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu.

Nejlépe živá, je také možné pustit písničku z archivu Proglasu. Znělka Úvod (Pouští moderátor) Milí přátelé, dnes se s vámi bude modlit rodina X.Y., a to: Každý přítomný se představí (stačí křestní jméno). Začněme znamením kříže ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Více

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953)

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953) Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 Barth, Karl. Kirchliche Dogmatik IV/1-3, Zollikon-Zürich, 1953-1959. IV/1 (1953) 13. kapitola: předmět a problémy učení o smíření

Více

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13:

Ďábel a člověk Texty 1 Pt 5, 8 9: Mt 4, 1 11: 1 M 3, 1-13: Ďábel a člověk V našich shromážděních často hovoříme o Bohu, jeho díle v životě člověka, někdy trochu zapomínáme na to, že nežijeme v duchovně neutrálním prostředí, ve kterém nepracuje jenom Bůh, ale i

Více

Výstavba mluveného projevu

Výstavba mluveného projevu Výstavba mluveného projevu Typy projevů Pracovní projev představení své práce představení své organizace referát, přednáška úvod k tématu, workshopu, diskusi Společenský projev projev k jubileu konferování

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

2.12.2012 1. neděle adventní

2.12.2012 1. neděle adventní 2.12.2012 1. neděle adventní Milost vám a pokoj od toho, kterýž jest, kterýž byl a kterýž přijíti má. Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král,

Více

VELIKONOCE. Pán vstal z mrtvých, aleluja! DUBEN 2012. pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Mnichovo Hradiště, Mukařov a Všeň

VELIKONOCE. Pán vstal z mrtvých, aleluja! DUBEN 2012. pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Mnichovo Hradiště, Mukařov a Všeň f a r n í l i s t pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Mnichovo Hradiště, Mukařov a Všeň DUBEN 2012 Pán vstal z mrtvých, aleluja! Drazí přátelé, prožíváme závěr postní doby a připravujeme se

Více

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006

OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU. Text na tento týden: Oz 1 3. Základní verš. Hlavní myšlenka. Týden od 16. září do 22. září 2006 Týden od 16. září do 22. září 2006 OZEÁŠ A GOMERA ODPUSTIT NEVĚRNÉMU Text na tento týden: Oz 1 3 Základní verš Hospodin mi řekl: Jdi opět a miluj ženu, milenku jiného, cizoložnici. Právě tak miluje Hospodin

Více

435/2004 Sb. ZÁKON ze dne 13. května 2004

435/2004 Sb. ZÁKON ze dne 13. května 2004 435/2004 Sb. ZÁKON ze dne 13. května 2004 o zaměstnanosti Změna: 202/2005 Sb. Změna: 168/2005 Sb. Změna: 253/2005 Sb. Změna: 428/2005 Sb. Změna: 350/2005 Sb. Změna: 495/2005 Sb. Změna: 382/2005 Sb., 413/2005

Více

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A

O V O C E B O Ž Í H O D U C H A O V O C E B O Ž Í H O D U C H A VERŠE K NAUČENÍ: Galatským 5:22-23a Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. 1. Korintským 13:4

Více

Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008

Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok 2008 Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 200 Obsah A Obecná část 1. Sociální práce a teologie uvedení do problematiky 2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce mezioborové souvislosti 3.

Více

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku

VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku VÝCHOVNĚ PASTORAČ NÍ PROJEKT Domu Ignáce Stuchlého ve Fryštáku Mgr. Michael Martinek 1. CHARAKTERISTIKA Dům Ignáce Stuchlého (dále jen DIS) je pobytovým výchovně vzdělávacím zařízením pro mládež. Patří

Více

pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Loukovec, Mnichovo Hradiště, Mukařov, Přepeře a Všeň PROSINEC 2010

pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Loukovec, Mnichovo Hradiště, Mukařov, Přepeře a Všeň PROSINEC 2010 pro farnosti Březina, Boseň, Kněžmost, Loukov, Loukovec, Mnichovo Hradiště, Mukařov, Přepeře a Všeň Drazí přátelé, f a r n í l i s t PROSINEC 2010 Přijď, Pane Jeţíši, ty, kterého národy očekávají, a potěš

Více

Význam ochrany přírody

Význam ochrany přírody Význam ochrany přírody 1. Velký, protože příroda představuje podmínky pro náš život a představuje přirozenou krásu pro náš duševní život. 2. Na světě nejsme sami, žijí s námi i jiné živočišné a rostlinné

Více