REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979

Save this PDF as:
 WORD  PNG  TXT  JPG

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979"

Transkript

1 REDEMPTOR HOMINIS Encyklika Jana Pavla II. VYKUPITEL SVĚTA z 4. března 1979 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1996

2 Církevní schválení České biskupské konference č.j. 447/96 ze dne 8. července 1996 Po převodu do elektronické podoby neprošlo korekturou ani schválením. Připomínky a opravy zasílejte na Tento a další dokumenty naleznete na Internetu: Zvon, české katolické nakladatelství a vydavatelství, spol. s r. o., Praha 1996 ISBN

3 CTIHODNÝM BRATŘÍM V BISKUPSKÉM ÚŘADU, KNĚŢÍM, ŘEHOLNÍM RODINÁM, SYNŦM A DCERÁM CÍRKVE A VŠEM LIDEM DOBRÉ VŦLE NA POČÁTKU SVÉHO VELEKNĚŢSKÉHO ÚŘADU Ctihodní bratři a milovaní synové, pozdrav a apoštolské požehnání!

4 I. KAPITOLA Dědictví Na konci druhého tisíciletí 1. VYKUPITEL ČLOVĚKA, Jeţíš Kristus, je středem vesmíru a dějin. K němu se obracejí mé myšlenky i moje srdce v této slavné chvíli, kterou právě proţívá církev a celá dnešní lidská rodina. Tato doba, v níţ mi Bŧh ve svém tajemném úradku svěřil po milovaném předchŧdci Janu Pavlu I. univerzální sluţbu svázanou se stolcem sv. Petra v Říme, se jiţ velmi blíţí k roku V tomto okamţiku je těţko říci, co ten rok zaznamená na číselníku lidských dějin a jaký bude pro jednotlivé národy, země a světadíly, třebaţe jiţ nyní se lidé pokoušejí předvídat určité události. Pro církev, pro Boţí lid, který se rozšířil i kdyţ nestejnou měrou aţ do nejzazších končin země, to bude rok Milostivého léta. Blíţíme se jiţ k tomuto letopočtu, jenţ s plným respektem ke všem opravám v zájmu chronologické přesnosti nám připomene a současně i zvláštním zpŧsobem v nás obnoví vědomí o základní pravdě víry, jak ji vyjádřil sv. Jan na začátku svého evangelia: "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" 1, a na jiném místě: "Neboť tak Bŧh miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna, aby ţádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl ţivot věčný." 2 I my určitým zpŧsobem ţijeme v údobí nového adventu, jenţ je dobou očekávání. "Mnohokrát a mnoha zpŧsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkŧm skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna..." 3, to znamená skrze Syna Slovo, jenţ se stal člověkem a narodil se z Marie Panny. Tímto výkupným činem dosáhly dějiny člověka v plánu Boţí lásky svého vrcholu. Bŧh vstoupil do lidských dějin a jako člověk se stal i jejich "subjektem". Byl jedním z miliard lidí a současně i Jediným! Jeho vtělením dal Bŧh lidskému ţivotu onen rozměr, který mu hodlal dát jiţ od samého počátku. Dal jej s konečnou platností zvláštním a charakteristickým zpŧsobem, v duchu své věčné lásky a milosrdenství a zcela podle své boţské svobodné vŧle a s takovou velkomyslností, ţe při pomyšlení na dědičný hřích, na celé dějiny pokleskŧ lidstva, jakoţ i na chyby, jichţ se dopustil lidský rozum, vŧle a srdce mŧţeme s úţasem opakovat slova posvátné liturgie: "Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!" 4 Prvá slova nového pontifikátu 2. Ke Kristu Vykupiteli jsem pozvedl své city a myšlenky loni 16. října, kdyţ po kanonické volbě mi byla poloţena otázka: "Přijímáš?" Tehdy jsem odpověděl: "Poslušen ve mře Krista, svého Pána, a s dŧvěrou v Matku Kristovu a Matku církve, přes všechny tak velké obtíţe, přijímám." Tuto odpověď chci dnes veřejně sdělit všem bez výjimky a dát tak najevo, ţe na jiţ zmíněnou první a základní pravdu vtělení navazuje i úřad, který se přijetím volby za římského biskupa a nástupce apoštola Petra, stal mou specifickou povinností na tomto stolci. 1 Jan 1,14. 2 Jan 3,16. 3 Ţid l,ln.

5 Zvolil jsem si stejná jména, jaká si vybral i mŧj vřele milovaný předchŧdce Jan Pavel I. Jiţ 26. srpna 1978, kdyţ prohlásil kardinálskému sboru, ţe se chce jmenovat Jan Pavel a takovéto spojení dvou jmen nemělo dosud v dějinách papeţství obdobu, viděl jsem v tom jasnou předzvěst, ţe na tomto novém pontifikátu spočine Boţí milost. Bohuţel, trval jen 33 dní, a nyní je tedy na mně, abych v něm nejen pokračoval, nýbrţ abych ho i jaksi převzal z téhoţ výchozího bodu. To potvrzuje zřetelně i moje volba těchto dvou jmen. Následoval jsem příklad svého ctihodného předchŧdce, abych tak, stejně jako on, vyjádřil svou lásku k jedinečnému dědictví, které zanechali církvi papeţové Jan XXIII. a Pavel VI. Zároveň tím chci projevit i svou osobní ochotu toto dědictví s Boţí pomocí dále rozvíjet. Těmito dvěma jmény a pontifikáty téţ navazuji na veškerou tradici tohoto Apoštolského stolce a na všechny své předchŧdce tohoto dvacátého i minulých staletí, a tím se spojuji postupně přes rŧzné věky aţ do nejdávnějších dob s onou linií poslání a sluţby, jeţ vyhrazuje Petrovu stolci zcela zvláštní místo v církvi. Jan XXIII. a Pavel VI. jsou v tomto ohledu úsekem, který bych rád povaţoval přímo za práh, z něhoţ chci určitým zpŧsobem spolu s Janem Pavlem I. nastoupit cestu do budoucnosti a nechat se přitom vést bezmeznou dŧvěrou a poslušností vŧči Duchu, jehoţ Kristus přislíbil a seslal své církvi. Řekl přece apoštolŧm v předvečer svého utrpení: "Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliţe totiţ neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám." 5 "Aţ přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protoţe jste se mnou od počátku." 6 "Ale aţ přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiţ nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít." 7 Důvěra v Ducha pravdy a lásky 3. Ujímám se tedy bohatého dědictví předešlých pontifikátŧ s plnou dŧvěrou v Ducha pravdy. Toto dědictví je hluboce zakořeněno ve vědomí církve, a to zcela novým, nikdy předtím nepoznaným zpŧsobem. Vděčíme za to 2. vatikánskému sněmu, který svolal a zahájil Jan XXIII., pak šťastně uzavřel a s vytrvalostí uskutečňoval Pavel VI., jehoţ činnost jsem mohl sám zblízka pozorovat. Vţdy mě udivovala jeho hluboká moudrost a odvaha, ale také jeho dŧslednost a trpělivost v nesnadném pokoncilním údobí jeho pontifikátu. Jako kormidelník loďky Petrovy, církve, dovedl zachovat prozřetelnou rozvahu a vyváţenost i v nejkritičtějších chvílích, kdy se zdálo, ţe se ta loď uvnitř silně otřásá, a vţdy si udrţel nezlomnou naději v její soudrţnost. Vţdyť to, co Duch řekl církvi ústy koncilu konaného v naší době, jakoţ i to, co v této církvi říká i všem ostatním 8, nemŧţe přes dočasnou vlnu neklidu slouţit k ničemu jinému, neţ k ještě vyzrálejší soudrţnosti všeho Boţího lidu, který si je vědom svého spásonosného poslání. Právě toto současné církevní uvědomění si Pavel VI. vybral jako první námět své základní encykliky, jeţ začíná slovy Ecclesiam suam. A na tuto encykliku mi dovolte, abych se především odvolal a navázal na ni i v tomto prvním, abych tak řekl zahajovacím dokumentu svého pontifikátu. 4 Z velikonočního chvalozpěvu Exsultet. 5 Jan 16,7. 6 Jan 15,26n. 7 Jan 16,3. 8 Srov. Zj 2,7.

6 Osvícená a posilovaná Duchem svatým, církev si stále hlouběji uvědomuje jak svou Boţí sluţbu, tak i své lidské poslání a konečně, i své vlastní lidské slabosti. Právě toto vědomí je a musí zŧstat prvním zdrojem lásky k této církvi, stejně jako zase láska přispívá k upevnění a prohloubení onoho vědomí. Pavel VI. nám pozŧstavil neobyčejně výmluvné svědectví takového církevního uvědomění. Mnoha rŧznými a často i protrpěnými sloţkami svého pontifikátu nás učil neochvějné lásce k církvi, která je jak prohlašuje koncil "svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva" 9. Odkaz na první encykliku Pavla VI. 4. Právě z toho dŧvodu má být církevní uvědomění spojeno s otevřeností vŧči celému světu, aby v ní všichni mohli odhalit "nevystiţitelné Kristovo bohatství" 10, o němţ mluví Apoštol národŧ. Taková otevřenost, organicky spojená s vědomím vlastní povahy a s jistotou vlastní pravdy, jak to prohlásil Kristus, kdyţ řekl: "A (přece) slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal" 11, určuje i apoštolský čili misionářský dynamismus církve, která vyznává a v neztenčené míře hlásá veškerou od Krista přijatou pravdu. Současně však má téţ vést i onen dialog, který Pavel VI. ve své encyklice Ecclesiam suam nazval "dialogem spásy" a přesně rozlišil jednotlivé okruhy, v jejichţ rámci má být veden. 12 Kdyţ se dnes odvolávám na tento dokument, jenţ byl programem pontifikátu Pavla VI., neustále děkuji Bohu za to, ţe tento mŧj velký předchŧdce a přitom i opravdový otec, uměl přes rozličné vnitřní slabosti, jimiţ trpěla církev v pokoncilovém období ukázat "navenek" její pravou tvář. Tímto zpŧsobem si i velká část lidské rodiny, v rozmanitých prostředích své existence, lépe uvědomila podle mého názoru jak je pro ni skutečně nezbytná Kristova církev, její poslání a sluţba. Toto vědomí se někdy ukázalo silnější neţ rŧzná kritická stanoviska, jeţ "zevnitř" napadala církev, její instituce a struktury, jakoţ i její představitele a jejich činnost. Takový vzrŧst kritiky měl jistě rozličné příčiny, avšak na druhé straně jsme si téţ jisti, ţe ani v ní nechyběla skutečná láska k církvi. Nepochybně se tu mezi jiným projevila i snaha o překonání tzv. triumfalismu, o kterém se během koncilu často diskutovalo. Je-li však správné, aby církev, podle příkladu svého Učitele, jenţ byl "pokorný srdcem" 13, byla sama zaloţena na pokoře, aby byla kritická vŧči všemu, co tvoří její lidskou povahu a činnost, a aby byla vţdy velmi náročná vŧči sobě samé, musí mít zároveň i kritický duch své spravedlivé meze. V opačném případě totiţ přestává být konstruktivní a není projevem pravdy, lásky a vděčnosti za milost, na níţ se stáváme hlavně a plně účastnými právě v církvi a jejím prostřednictvím. Kromě toho taková kritika jiţ nevykazuje vŧli slouţit, nýbrţ spíše snahu řídit mínění druhých podle svých vlastních názorŧ, rozšiřovaných někdy aţ příliš neuváţeným zpŧsobem. Musíme být vděčni Pavlu VI. za to, ţe s přihlédnutím ke kaţdé částečce pravdy, obsaţené v rozličných lidských míněních, zachoval si zároveň i prozřetelnou vyváţenost kormidelníka loďky Věroučná konstituce o církvi Lumen gentium, 1: Dokumenty II. vatikánského koncilu (Praha, Zvon 1995), s Ef 3,8. 11 Jan 14, Srov. Pavel VI., encyklika Ecclesiam suam: AAS 56 (1964), s. 650nn. 13 Mt 11, Zde je třeba připomenout hlavní dokumenty pontifikátu Pavla VI. Některé uvedl on sám při promluvě během mše svaté o svátku sv. apoštolŧ Petra a Pavla v r. 1978: encyklika Ecclesiam suam: AAS 56 (1964), s ; apoštolský list Investigabiles divitias Christi: AAS 57 (1965), s ; encyklika Mysterium fidei: AAS 57 (1965), s ;

7 V církvi, jeţ mi byla svěřena přes Jana Pavla I. téměř hned po něm, určitě nechybějí nesnáze a vnitřní rozpory. Současně je však tato církev i vnitrně odolnější proti výstřelkŧm sebekritizování; moţno říci, ţe je kritičtější vŧči rozličným neuváţeným kritikám, ţe dovede lépe čelit rŧzným "novotám", ţe má zralejší schopnost rozeznávat, ţe umí lépe vynášet ze svého věčného pokladu víry "věci nové i staré" 15, ţe se více soustředila na své vlastní tajemství a díky tomu všemu, ţe je téţ více připravena na své poslání vést všechny ke spáse: "Bŧh chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy." 16 Kolegialita a apoštolát 5. Proti veškerému zdání je dnešní církev jednotnější ve společenství sluţby a v apoštolském uvědomění. Tato jednota pramení z principu kolegiality, který připomenul 2. vatikánský koncil a který vštípil sám Kristus apoštolskému sboru dvanácti učedníkŧ v čele s Petrem. Obnovuje ho neustále i v kolegiu biskupŧ, jeţ nepřetrţitě roste na celém světě a přitom zŧstává spojeno s Petrovým nástupcem a pod jeho vedením. Koncil však tento princip biskupské kolegiality nejen připomněl, nýbrţ téţ vydatně podnítil jeho rozvoj, mezi jiným i tím, ţe navrhl zaloţení stálého orgánu, který pak ustavil Pavel VI. zřízením biskupského synodu. Činnost tohoto synodu nejenţe dodala nový rozměr jeho pontifikátu, ale projevovala se jasně jiţ od prvních dnŧ i v pontifikátě Jana Pavla I. a jeho nehodného nástupce. Zásada kolegiality se ukázala obzvláště aktuální v obtíţném pokoncilním období. Tehdy společný a jednomyslný postoj biskupského sboru jenţ projevil svou jednotu s Petrovým nástupcem zejména prostřednictvím synodu přispěl k rozptýlení pochybností a zároveň ukazoval správně cesty k obnově církve v jejím univerzálním rozměru. Vţdyť přece ze synodu vyšel mezi jiným základní podnět k hlásání evangelia, jehoţ výrazem se pak stala apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi 17, přijatá s takovou radostí jako program apoštolské a pastorační obrody. Stejnou linii sledoval biskupský synod i při svém posledním řádném zasedání, které se konalo asi rok před smrtí Pavla VI. a bylo jak je známo věnováno katechezi. Výsledky této práce je třeba ještě systematicky shrnout a Svatý stolec se k nim musí vyjádřit. V této souvislosti, kdyţ mluvíme o zřetelném rozvoji forem, jimiţ se projevuje biskupská kolegialita, je nutno alespoň připomenout, jak se stále více upevňují národní biskupské konference v celé církvi a spolu s nimi i jiné kolegiální orgány mezinárodního či kontinentálního rázu. S přihlédnutím ke staleté církevní tradici je téţ na místě zdŧraznit činnost rŧzných místních synod. Právě z koncilu totiţ vyšel podnět, který pak Pavel VI. dŧsledně uskutečňoval, aby totiţ tyto struktury, církví jiţ po staletí vyzkoušené, podobně jako jiné formy kolegiální biskupské spolupráce, např. metropolitní sídla i jednotlivé diecéze, plnily své úkoly s plným vědomím vlastní totoţnosti a vlastních pŧvodních znakŧ, přitom však i v univerzální církevní jednotě. Týţ duch spolupráce a spoluzodpovědnosti se nyní šíří i mezi kněţími, jak to potvrzují četné kněţské rady vzniklé po koncilu. Tento duch pronikl i mezi laiky a nejen upevnil dřívější organizace laického apoštolátu, nýbrţ vyencyklika Sacerdotalis caelibatus: AAS 59 (1967), s ; Vyznání víry Boţího lidu: AAS 60 (196, s ; encyklika Humanae vitae: AAS 60 (1968), s ; apoštolská exhortace Quinque iam anni: AAS 63 (1971), s ; apoštolská exhortace Evangelica testificatio: AAS 63 (1971), s ; apoštolská exhortace Paterna cum benevolentia: AAS 67 (1975), s. 5 23; apoštolská exhortace Gaudete in Domino: AAS 67 (1975), s ; apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi: AAS 68 (1976), s Mt 13, Tim 2,4. 17 Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi: l.c., s

8 tvořil i nové, často s odlišnými rysy a pracující s výjimečným nadšením. Kromě toho si laikové uvědomují svou zodpovědnost před církví a vyvíjejí činnost ve spolupráci s duchovními pastýři a s představiteli řeholních institutŧ, v rámci diecézních synod anebo pastoračních rad ve farnostech a v diecézích. Toto vše musím mít na paměti nyní, kdyţ začínám svŧj pontifikát, abych za to vše vzdal díky Bohu, abych účinně povzbudil všechny tyto bratry a sestry a s ţivou vděčností připomenul dílo 2. vatikánského sněmu a své velké předchŧdce, kteří dali podnět k této nové "vlně" církevního ţivota, mnohem silnější neţ ony náznaky pochybností, úpadku a krize. Cesta k jednotě křesťanů 6. Co mám říci o všech akcích, jeţ vyplynuly z nové ekumenické orientace? Nezapomenutelný papeţ Jan XXIII. vytýčil s evangelijní přímostí otázku sjednocení křesťanŧ jako logický dŧsledek vŧle našeho učitele Jeţíše Krista, jak ji on sám několikrát projevil, zvláště pak v modlitbě při poslední večeři, v předvečer své smrti: "Prosím tě... Otče, ať všichni jsou jedno." 18 Druhý vatikánský sněm odpověděl stručně na tento poţadavek dekretem o ekumenismu. Papeţ Pavel VI. prostřednictvím Sekretariátu pro sjednocení křesťanŧ podnikl prvé nesnadné kroky na cestě k dosaţení této jednoty. Ušli jsme jiţ velký kus této cesty? Není naším úmyslem dát vyčerpávající odpověď, ale mŧţeme říci, ţe jsme zaznamenali skutečný a důležitý pokrok. Jedna věc je jistá: pracovali jsme vytrvale a dŧsledně; společně s námi se o tentýţ cíl zasazovali i představitelé jiných křesťanských církví a vyznání a za to jsme jim upřímně zavázáni. Mimoto je téţ jisté, ţe za současného historického stavu křesťanství a světa se nenabízí ţádná jiná moţnost jak plnit univerzální poslání církve, pokud jde o ekumenické otázky, neţ vytrvale, upřímně, pokorně, přitom však i neohroţeně hledat cesty k sblíţení a sjednocení, podle osobního příkladu papeţe Pavla VI. Musíme proto usilovat o sjednocení a nesmíme se dát odradit obtíţemi, které se mohou na této cestě vyskytnout či nahromadit; jinak nebudeme věrni Kristovu slovu a neuskutečníme jeho odkaz. Bylo by oprávněné, vystavovat se takovému nebezpečí? Někteří lidé, kdyţ narazí na překáţky, anebo kdyţ se jim výsledky počáteční ekumenické práce zdají záporné, by se raději dali na ústup. Jiní se dokonce domnívají, ţe takové úsilí věci evangelia škodí, ţe povede k dalším roztrţkám v církvi, ţe vyvolá názorový zmatek v otázkách víry a morálky a ţe skončí v určitém druhu lhostejnosti. Je snad dobře, kdyţ hlasatelé takových názorŧ vyjádří své obavy; avšak i v tomto směru je třeba zachovávat správné meze. Je zřejmé, ţe tento nový úsek církevního ţivota od nás vyţaduje zvlášť uvědomělou, hlubokou víru se smyslem pro zodpovědnost. Opravdová ekumenická činnost znamená otevřenost, sblíţení, ochotu k dialogu a společné hledání pravdy s plným evangelijním a křesťanským cítěním. V ţádném případě ale neznamená a nemŧţe znamenat zřeknutí se nebo jakékoliv narušení pokladŧ Boţí pravdy, kterou církev stále dŧsledně vyznává a učí. Všem těm, kteří by z jakéhokoliv dŧvodu chtěli odrazovat církev od úsilí o všeobecnou jednotu křesťanŧ, je třeba ještě jednou opakovat: Je nám dovoleno, abychom tak nečinili? Je moţné, abychom přes veškerou lidskou slabost a přes všechny chyby, jeţ se nahromadily během minulých staletí neměli dŧvěru v milost našeho Pána, která se v poslední době projevila ve slovu Ducha svatého, jak jsme je slyšeli během koncilu? Kdybychom tak postupovali, zapřeli by- 18 Jan 17,21; srov. tamtéţ v n.; 10,16; Lk 9,49n.54.

9 chom pravdu, která se vztahuje na nás samé a kterou apoštol vyjádřil tímto neobyčejně výmluvným zpŧsobem: "Boţí milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezŧstala leţet ladem." 19 Totéţ, třebaţe jiným zpŧsobem a s patřičnými rozdíly, je nutno vztáhnout i na činnost zaměřenou na sblíţení s představiteli nekřesťanských náboţenství, která se projevuje dialogem, setkáními, společnými modlitbami a hledáním pokladŧ všelidské spirituality, které jak dobře víme nechybí ani mezi vyznavači jiných náboţenství. Nestává se snad, ţe právě pevná víra příslušníkŧ nekřesťanských náboţenství a ta je rovněţ plodem Ducha pravdy, pŧsobícího i mimo viditelné hranice mystického těla někdy téměř uvádí do rozpakŧ křesťany, často tak náchylné k pochybování o Bohem zjevených a církví hlásaných pravdách, tak přístupné pohodlnějším výkladŧm morálních zásad a tzv. etickému "permisivismu"? Je ušlechtilé snaţit se chápat kaţdého člověka, podrobit rozboru kaţdý systém a uznat to, co je správné; ale to absolutně neznamená ztrácet jistotu o vlastní víře 20 anebo podkopávat mravní zásady, jejichţ odstranění se brzy projeví v ţivotě celých společností a povede k zhoubným následkŧm Kor 15, Srov. 1. vatikánský koncil, dogmatická konstituce o katolické víře Dei Filius, cann. III De fide, 6: Conciliorum oecumenicorum decreta, ed. Istituto per le scienze religiose, Bologna 1973, s. 811.

10 II. KAPITOLA Tajemství vykoupení V tajemství Kristově 7. Jestliţe cesty, na které církev našeho století uvedl koncil a jeţ nám ukázal ve své první encyklice zesnulý Pavel VI., zŧstanou po dlouhou dobu těmi, po nichţ se my všichni musíme ubírat, pak se zároveň, v tomto novém údobí, mŧţeme oprávněně ptát: Jak, jakým zpŧsobem máme dále postupovat? Co je třeba dělat, aby tento nový advent církve, spojený i s blízkým koncem druhého tisíciletí, nás přiblíţil k tomu, jehoţ Písmo sv. nazývá "Otcem budoucího věku" 21? Taková je základní otázka, kterou si musí poloţit nový papeţ, kdyţ, v duchu poslušenství víře, přijímá své povolání podle přikázání, jeţ Kristus několikrát dal Petrovi: "Pas mé beránky" 22, coţ znamená: Staň se pastýřem v mém ovčinci, a pak také: "A ty potom, aţ se obráţíš, utvrzuj své bratry." 23 Milovaní bratři, synové a dcery, zde je základní a zásadní odpověď Je třeba, abychom zaměřili svého ducha, svŧj rozum, svou vŧli a své srdce na Krista, vykupitele člověka, na Krista, vykupitele světa. Na něho musíme upírat svŧj. zrak, poněvadţ jedině v něm, Boţím Synovi je spása. Opakujeme tedy znovu, co prohlásil Petr: "Pane, ke komu pŧjdeme? Ty máš slova věčného ţivota." 24 Pomocí církevního uvědomění, které koncil tak rozvinul, všemi stupni tohoto uvědomění a ve všech oblastech činnosti, kde se církev projevuje, nachází a utvrzuje, musíme stále směřovat k tomu, jenţ je "hlavou" 25, k tomu, "od něhoţ pochází všechno a pro něhoţ jsme tu i my" 26, k tomu, který je zároveň "cesta a pravda" 27, "vzkříšení a ţivot" 28, k tomu, kterého kdyţ vidíme, vidíme i Otce 29, k tomu, jenţ od nás musel odejít 30 rozumí se smrtí na kříţi a pak nanebevstoupením aby k nám mohl přijít Utěšitel a aby stále přicházel jako Duch pravdy. 31 V něm "jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání" 32 a církev je jeho tělo. 33 "Církev je totiţ v Kristu jakoby svátost neboli znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva" 34, a zdrojem toho je On. On sám, Vykupitel! Církev bez přestání naslouchá jeho slovŧm, znovu a znovu je předčítá a se svrchovanou úctou si obnovuje všechny podrobnosti jeho ţivota. Těmto slovŧm naslouchají i nekřesťané. Kristŧv ţivot současně mluví i k tolika lidem, kteří dosud nejsou schopni opakovat spolu s Petrem: "Ty jsi Mesi- 21 Iz 9,6. 22 Jan 21, Lk 22, Jan 6,68; Sk 4, Srov. Ef 1,10.22; 4,25; Kol 1, Kor 8,6; srov. Kol 1, Jan 14,6. 28 Jan 11, Srov. Jan 14,9. 30 Srov. Jan 16,7. 31 Srov. Jan 16, Kol 2,3. 33 Srov. Řím 12,5; 1 Kor 6,15; 10,17; 12,12.27; Ef 1,23; 2,16; 4,4; Kol 1,24; 3, vatikánský koncil, LG 1: Dokumenty II. vatikánského koncilu (Praha, Zvon 1995), s. 37.

11 áš, Syn ţivého Boha." 35 Kristus, Syn ţivého Boha, mluví k lidem i jako člověk. Mluví sám jeho ţivot, jeho lidství, jeho věrnost pravdě a jeho láska, která zahrnuje všechny. Kromě toho mluví i jeho smrt na kříţi, ta nevyzpytatelná hloubka jeho utrpení a opuštěnosti. Církev nikdy nepřestane znovu proţívat jeho ukřiţování a zmrtvýchvstání, jeţ jsou zároveň i náplní jejího kaţdodenního ţivota. Vţdyť přece na příkaz samého Krista, svého učitele, církev slaví nepřetrţitě eucharistickou oběť a nalézá v ní "pramen ţivota a svatosti" 36, účinné znamení milosti a usmíření s Bohem, jakoţ i záruku věčného ţivota. Církev proţívá jeho tajemství, bez ustání z něho čerpá a ustavičně hledá cesty, jak přiblíţit toto tajemství svého Učitele a Pána lidskému pokolení, tj. kmenŧm a národŧm, jednotlivým generacím, jak po sobě následují, i kaţdému člověku zvlášť, jakoby stále opakovala podle příkladu Apoštola: "Rozhodl jsem se totiţ, ţe u vás nechci znát nic jiného neţ Jeţíše Krista, a to ukřiţovaného." 37 Církev zŧstává v okruhu tajemství vykoupení, které se právě proto stalo základním principem jejího ţivota a poslání. Vykoupení: obnovené stvoření 8. Vykupitel světa! V něm se zjevila novým a ještě obdivuhodnějším zpŧsobem základní pravda o stvoření, kterou dokazuje kniha Geneze, kdyţ několikrát opakuje: "A Bŧh viděl, ţe je to dobré." 38 Dobro má svŧj zdroj v moudrosti a lásce. Viditelný svět, který Bŧh stvořil pro člověka 39 onen svět, jenţ byl podroben nicotnosti 40, kdyţ do něho vstoupil hřích znovu získává v Jeţíši Kristu své pŧvodní spojení se samým Boţím zdrojem moudrosti a lásky. Vţdyť přece "Bŧh tak miloval svět, ţe dal svého jednorozeného Syna" 41. A jako v člověku Adamovi byl tento svazek přetrţen, tak v člověku Kristovi byl znovu navázán. 42 Coţ nás, lidi XX. století, snad nepřesvědčují slova Apoštola národŧ, pronesená s tak strhující výmluvností, ţe "celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí aţ doposud" 43 a ţe "nedočkavě čeká, aţ se Boţí synové zjeví ve slávě" 44? Tato slova se vztahují právě na tvorstvo, jeţ bylo podrobeno pomíjivosti. Coţpak i nesmírný, předtím neznámý pokrok, k němuţ došlo obzvláště v prŧběhu našeho století a jímţ člověk upevňuje svou vládu nad světem, coţpak i sám tento pokrok nezjevuje v snad nejvyšším dosud dosaţeném stupni, právě ono mnohostranné podrobení "pomíjivosti"? Postačí, kdyţ připomeneme jen některé jevy, např. hrozbu znečištění ţivotního prostředí na místech, kde se rychle rozvíjí prŧmysl, anebo ozbrojené sráţky, jeţ stále propukávají a znovu se opakují, či vyhlídky na sebezničení jadernými zbraněmi, vodíkovou, neutronovou a podobnými bombami nebo nedostatek úcty k ţivotu nenarozených. Není snad svět této nové epochy, svět letŧ do vesmíru, svět dříve nikdy nedosaţených vědeckých a technických vymo- 35 Mt 16, Srov. litanie k boţskému Srdci Páně Kor 2,2. 38 Srov. Gn 1 passim. 39 Srov. Gn 1, Řím 8,20; srov. tamtéţ 8,19 22; 2. vatikánský koncil, GS 2.13: ed. cit., s n. 41 Jan 3, Srov. Řím 5, Řím 8, Řím 8,19.

12 ţeností současně i světem, jenţ "sténá a spolu trpí" 45, jenţ "nedočkavě čeká, aţ se Boţí synové zjeví ve slávě" 46? Druhý vatikánský koncil ve svém pronikavém rozboru "současného světa" dospěl aţ k tomu nejdŧleţitějšímu bodu viditelného světa, k člověku. Sestoupil při tom podobně jako Kristus aţ do hloubi lidského svědomí a dotkl se i onoho niterného tajemství člověka, kterému se v biblickém (ale i nebiblickém) jazyku říká "srdce". Právě Kristus, Vykupitel světa, je ten, kdo pronikl jedinečným a neopakovatelným zpŧsobem do tajemství člověka a vstoupil do jeho "srdce". Proto tedy 2. vatikánský koncil správně učí: "Je skutečnost, ţe tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v tajemství vtěleného Slova. První člověk, Adam, byl předobrazem člověka budoucího (Řím 5,14), totiţ Krista Pána. Kristus, nový Adam, právě zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka jemu samému a dává mu poznat vznešenost jeho povolání." A dále: "On je 'obraz neviditelného Boha' (Kol 1,15); je dokonalý člověk, který Adamovým synŧm vrátil podobnost s Bohem, prvotním hříchem pokřivenou. Protoţe lidská přirozenost, kterou přijal, v něm nebyla zničena, byla tím i v nás pozdviţena k vznešené dŧstojnosti. Vţdyť svým vtělením se jistým zpŧsobem spojil s kaţdým člověkem on sám, Boţí Syn. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vŧlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás, ve všem nám podobný, kromě hříchu." 47 On, Vykupitel člověka! Božská složka v tajemství vykoupení 9. Přemýšlíme-li znovu o tomto nádherném textu koncilního učení, nezapomínáme ani na okamţik, ţe Jeţíš Kristus, Syn ţivého Boha, nás usmířil se svým Otcem. 48 Právě on a jen on, učinil zadost věčné lásce Boha Otce, jeho otcovské lásce, která se jiţ od počátku projevovala ve stvoření světa, v tom, ţe darovala člověku všechno stvořené bohatství, ţe ho učinila "jen o málo menším neţ andělé" 49, poněvadţ stvořila člověka "k Boţímu obrazu a podobě" 50 ; stejně tak usmířil i onen Boţí otcovský cit a lásku, jeţ člověk jaksi zavrhl tím, ţe porušil první smlouvu 51 a ty další, jeţ Bŧh "častokrát uzavřel s lidmi" 52. Vykoupení světa toto úchvatné tajemství lásky, v němţ se obnovuje stvoření 53 je ve své nejhlubší podstatě plností spravedlnosti v jednom lidském srdci: v srdci jednorozeného Syna, aby se tak mohla stát spravedlností v srdcích mnoha lidí, kteří právě v srdci jednorozeného Syna byli jiţ od věčnosti předurčeni k tomu, aby se stali Boţími dětmi 54 a byli povoláni k milosti a lásce. Kříţ na Kalvárii, na němţ Jeţíš Kristus člověk, syn Panny Marie a adoptovaný syn Josefa Nazaretského "opouští" tento svět, je současně i novým projevem věčného Boţího otcovství. Bŧh se v něm znovu přibliţuje k lidstvu, ke kaţdému člověku a dává mu třikrát svatého "Ducha pravdy" Řím 8, Řím 8, GS 22: ed. cit., s Srov. Řím 5,11; Kol 1, Ţ 8,6. 50 Srov. Gn 1, Srov. Gn 3, Srov. IV. eucharistická modlitba. 53 Srov. 2. vatikánský koncil, GS 37; LG 48: ed. cit., s n. 54 Srov. Řím 8,29n.; Ef 1,8. 55 Srov. Jan 16,13.

13 Tímto zjevením Boha Otce a vylitím Ducha sv., jeţ vtiskují tajemství vykoupení nesmazatelnou pečeť, se vysvětluje i smysl Kristova kříţe a smrti. Bŧh Stvořitel se zjevuje jako Bŧh Vykupitel, jako Bŧh "sám sobě věrný" 56 ; věrný své lásce k člověku a k světu, kterou projevil jiţ v den stvoření. Jeho láska necouvá před ničím, co v něm samém vyţaduje spravedlnost. Proto i s Boţím Synem, "s tím, který byl bez hříchu, jednal kvŧli nám jako s největším hříšníkem" 57. Jednal-li "jako s hříšníkem" s tím, jenţ neměl absolutně ţádný hřích, udělal to proto, aby zjevil svou lásku, která je vţdy větší neţ vše stvořené, lásku, kterou je on sám, poněvadţ "Bŧh je láska" 58. Láska je především větší neţ hřích, neţ slabost, neţ "nicotnost všeho stvořeného" 59, je dokonce silnější neţ smrt. Tato láska je vţdy ochotna znovu pozvednout a odpustit, je stále připravena vyjít vstříc marnotratnému synovi 60, vţdy hledá "Boţí syny" 61, kteří jsou povoláni k budoucí slávě 62. Těmto projevŧm Boţí lásky se také říká milosrdenství 63 a obojí má v lidských dějinách svou formu a jméno: nazývá se Jeţíš Kristus. Lidská složka vykoupení 10. Člověk nemŧţe ţít bez lásky. Je sám sobě nepochopitelnou bytostí a jeho ţivotu chybí smysl, nepozná-li lásku, nesetká-li se s ní, nezakusí-li ji, nepřivlastní-li si ji nějak a neprokazuje-li ji sám aktivně druhým. Proto právě Kristus Vykupitel jak jsme jiţ řekli zjevuje plně člověka člověku samému. A to je také mŧţeme-li se tak vyjádřit lidská sloţka v tajemství vykoupení. V ní člověk nalézá svou vlastní velikost, dŧstojnost a hodnotu svého lidství. V tajemství vykoupení člověk znovu dochází svého výrazu, určitým zpŧsobem je znovu stvořen. Ano, znovu stvořen! "Uţ není Ţid anebo Řek, uţ není otrok anebo člověk svobodný, uţ není muţ anebo ţena; všichni jste jeden v Jeţíši Kristu." 64 Člověk, který chce dŧkladně pochopit sám sebe a to nejen podle bezprostředních, částečných, často povrchních a dokonce jen zdánlivých měřítek vlastního bytí musí se přiblíţit ke Kristu i se svým neklidem a nejistotou, se svou slabostí a hříšností, se svým ţivotem a smrtí. Musí abychom tak řekli vstoupit, proniknout do Krista celou svou bytostí a vstřebat do sebe veškerou skutečnost jeho vtělení a vykoupení, aby tak znovu našel sám sebe. Uskuteční-li se v něm tento hluboký proces, pak člověk vydává plody nejen úcty a klanění Bohu, nýbrţ i hlubokého obdivu k sobě samému. Jak velikou cenu musí mít člověk v očích Stvořitele, kdyţ pro něho "přišel Vykupitel tak vznešený a veliký" 65, kdyţ "Bŧh dal svého Syna", "aby člověk nezahynul, ale měl věčný ţivot" 66. Tento mocný úţas nad cenou a dŧstojností člověka má ve skutečnosti i své jméno. Je to evangelium, čili radostná zvěst. A jmenuje se také křesťanství. Tento úţas opravňuje poslání církve ve světě, i a snad ještě více ve "světě současném". Tento úţas a zároveň přesvědčení a jistota, která 56 Srov. 1 Sol 5, Kor 5,21; srov. Gal 3, Jan 4, Srov. Řím 8, Srov. Lk 15, Řím 8, Srov. Řím 8, Srov. sv. Tomáš Akvinský, Summa theol. III, q. 46, a.1, ad Gal 3, Velikonoční chvalozpěv Exsultet. 66 Srov. Jan 3,16.

14 je ve svých nejhlubších kořenech jistotou víry, která však skrytým a tajemným zpŧsobem oţivuje všechny sloţky opravdového lidství, je také těsně svázán s Kristem. Stanoví téţ jeho místo mŧţeme-li to tak vyjádřit i jeho zvláštní občanské právo v dějinách člověka a lidstva. Církev, jeţ neustále rozjímá o Kristově tajemství v jeho celku, ví s plnou jistotou své víry, ţe vykoupení skrze kříţ dalo znovu a s konečnou platností člověku dŧstojnost a smysl jeho bytí na tomto světě, kterýţto smysl následkem hříchu ve značné míře ztratil. Vykoupení se dovršilo ve velikonočním tajemství, jeţ vede kříţem a smrtí ke zmrtvýchvstání. Ve všech dobách, a zvláště pak v současné době, je základním úkolem církve usměrňovat lidskou mysl, jakoţ i svědomí a zkušenost všeho lidstva ke Kristovu tajemství a pomáhat všem lidem, aby se dŧkladně seznámili s hloubkou vykoupení, k němuţ dochází v Jeţíši Kristu. Tím však zároveň vstupujeme do nejhlubší, nejniternější oblasti člověka, do lidských srdcí, svědomí a ţivotních dějŧ. Kristovo tajemství jako základ poslání církve a křesťanství 11. Druhý vatikánský koncil vynaloţil nesmírné úsilí, aby vytvořil ono plné a univerzální církevní uvědomění, o kterém psal papeţ Pavel VI. ve své první encyklice. Toto uvědomění anebo spíše sebevědomí se vytváří "v dialogu". Ten však, dříve neţ se z něho stane rozhovor, musí obrátit vlastní pozornost na druhého, tj. na toho, s nímţ chceme mluvit. Ekumenický koncil dal zásadní podnět k tomuto církevnímu sebevědomí tím, ţe nám vhodným a kompetentním zpŧsobem umoţnil hledět na celý svět jako na mapu rŧzných náboţenství. Kromě toho téţ ukázal, jak se na této mapě světových náboţenství ukládá jakoby ve vrstvách které jsme dříve neznali, avšak jsou pro naši dobu tak příznačné nový jev, totiţ ateismus ve svých rozličných formách, počínaje od ateismu programovaného, organizovaného a uspořádaného v politický systém. Co se týká náboţenství, koncil pojednává především o náboţenství jako univerzálním jevu, spojeném uţ od počátkŧ s dějinami lidstva; potom přechází k rŧzným nekřesťanským náboţenstvím a nakonec ke křesťanství. Koncilní dokument věnovaný nekřesťanským náboţenstvím téměř překypuje hlubokou úctou k velkým duchovním hodnotám, či dokonce k prvenství duchovna, jeţ nachází v lidském ţivotě svŧj výraz v náboţenství, v mravním ţivotě a odráţí se přímo i v celé kultuře. Církevní otcové správně viděli v rŧzných náboţenstvích jakoby odrazy jediné pravdy, jakási "semena Slova" 67, jeţ dokazují, ţe i kdyţ rŧznými cestami, které však přesto vedou jediným směrem, ta nejhlubší tuţba lidského ducha se projevuje hledáním Boha a zároveň, právě tímto tíhnutím k Bohu, i hledáním plného lidství, čili plného smyslu lidského ţivota. Koncil věnoval zvláštní pozornost ţidovskému náboţenství, připomněl velké duchovní bohatství, jeţ je společné jak křesťanŧm tak i Ţidŧm a vyjádřil rovněţ svŧj respekt vŧči vyznavačŧm islámu, jehoţ víra se odvolává i na Abraháma. 68 Tento nový směr, který začal razit koncil, umoţnil, aby si všichni křesťané plněji a dokonaleji uvědomili Kristovo "tajemství, které bylo skryté od věkŧ" 69 u Boha, aby bylo zjeveno v čase v člo- 67 Srov. sv. Justin, Apologia I, 46,1 4; Apologia II, 7(8),1 4; 10,1 3; 13,3 4: Florilegium patristicum II, Bonn 19112, s ; Klement Alexandrijský, Stromata I, 19,91,94: S.Ch. 30, s. 117n. 119n; 2. vatikánský koncil, AG I1; LG 17: ed. cit., s NAe 3 4: ed. cit., s. 467n. 69 Kol 1,26.

15 věku Jeţíši Kristu a pak aby bylo zjevováno v kaţdém čase. V Kristu a skrze Krista se Bŧh plně zjevil lidstvu a definitivně se k němu přiblíţil. Současně však téţ člověk v Kristu a skrze Krista nabyl plné vědomí své dŧstojnosti a svého povznesení, nadpřirozené hodnoty svého lidství, a smyslu vlastního bytí. Je tedy třeba, abychom my všichni, kteří následujeme Krista, se setkali a shromáţdili kolem něho. Toto spojení, k němuţ dochází v rŧzných oblastech ţivota, tradice, struktur a předpisŧ jednotlivých církví anebo církevních společenství, není dosaţitelné bez usilovné, práce, zaměřené ke vzájemnému poznání a k odstranění překáţek, které stojí v cestě dokonalé jednotě. Mŧţeme a musíme však jiţ od nynějška dosvědčovat a projevovat před světem naši jednotu, a to tím, ţe budeme hlásat Kristovo tajemství, boţskou a zároveň i lidskou sloţku vykoupení a ţe budeme s neúnavnou vytrvalostí usilovat o tu dŧstojnost, kterou člověk dosáhl a stále mŧţe dosáhnout v Kristu. Je to dŧstojnost milosti Boţího přijetí za děti a je to i dŧstojnost niterné pravdy lidského pokolení. Tato dŧstojnost i kdyţ v obecném vědomí současného světa jiţ nabyla tak zásadního významu projevuje se pro nás ještě výrazněji ve světle skutečnosti, kterou je právě on, Jeţíš Kristus. Jeţíš Kristus je trvalý princip a stálý střed poslání, které sám Bŧh svěřil člověku. Plnění tohoto poslání se musíme zúčastnit my všichni a musíme na ně soustředit veškeré své úsilí, protoţe je pro lidi dnešní doby potřebnější více neţ kdy jindy. A zdá-li se, ţe toto poslání naráţí v současném údobí na mnohem větší odpor neţ kdykoliv dříve, dokazuje to, ţe toto poslání je pro nynější dobu tím více potřebné a přes překáţky, jeţ se mu kladou do cesty ţe je lidé více očekávají neţ kdykoliv předtím. Zde se nepřímo dotýkáme tajemství Boţího plánu spásy, ve kterém byla spojena spása a milost s kříţem. Kristus přece neprohlásil nadarmo, ţe "nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují" 70 a dále, ţe "synové tohoto světa jsou k sobě navzájem prozíravější neţ synové světla" 71. Rádi uznáváme tuto výtku. Pomŧţe nám, abychom i my byli jako oni "Boţí násilníci", s nimiţ jsme se jiţ tolikrát setkali v církevních dějinách a které mŧţeme pozorovat i v dnešní době; abychom se uvědoměle spojili k plnění onoho velkého poslání, kterým je zjevovat Krista světu, dopomáhat kaţdému člověku, aby v něm nalezl znovu i sám sebe, pomáhat současným generacím našich bratří a sester, národŧm, státŧm a celému lidstvu vŧbec, nevyvinutým i bohatým zemím, prostě pomáhat všem poznávat "nevystiţitelné Kristovo bohatství" 72, protoţe toto bohatství je určeno kaţdému člověku a je jeho dobrem. Poslání církve a svoboda člověka 12. Sjednoceni v tomto poslání, o němţ rozhoduje především sám Kristus, mají všichni křesťané hledat to, co uţ je spojuje, ještě dříve neţ se uskuteční jejich plné společenství. Tato jednota je apoštolská i misionářská, misionářská i apoštolská. Díky této jednotě se mŧţeme společně přiblíţit k velkolepému bohatství lidského ducha, jeţ se projevuje ve všech náboţenstvích, jak nás tomu učí prohlášení 2. vatikánského koncilu Nostra aetate 73. Tato jednota nám současně usnadní přístup ke všem kulturám a ideologickým směrŧm a sblíţí nás se všemi lidmi dobré vŧle: Přistupujeme k nim s onou úctou, respektem a šetrností, kterými se jiţ od apoštolských dob vyznačoval misijní duch a 70 Mt 11, Lk 16,8. 72 Ef 3,8. 73 Srov. NAe 1n.: ed. cit., s.465n.

16 postoj misionáře. Stačí, vzpomeneme-li na sv. Pavla a např. jeho řeč na Areopagu v Athénách. 74 Misionář jiţ na počátku svého poslání cítí hlubokou úctu ke všemu, "co je v člověku" 75, k postojŧm podobným těm, jaké uţ on sám v hloubi ducha zaujal vŧči nejzávaţnějším a nejdŧleţitějším otázkám; jde o ohleduplnost ke všemu tomu, co jiţ v něm samém vykonal Duch svatý, jenţ "vane, kam chce" 76. Misijní činnost neznamená ničit, nýbrţ přijímat hodnoty, které jiţ nalézáme, a vytvářet nové, třebaţe dosavadní práce nebyla vţdy v plné shodě s tak vznešeným ideálem. A víme dobře, ţe obrácení, které z ní má vzejít, je dílo Boţí milosti, ve kterém má člověk plně nalézt sám sebe. Z toho dŧvodu církev v současné době klade velký dŧraz na vše, co je obsaţeno v deklaraci 2. vatikánského koncilu o náboţenské svobodě Dignitatis humanae, a to jak v první, tak i v její druhé části. 77 Cítíme hluboce závaznost pravdy, kterou nám Bŧh zjevil. Uvědomujeme si zvláště, ţe tato pravda přináší s sebou i zodpovědnost. Z Kristova ustanovení je církev její stráţkyní a učitelkou. K tomu, aby ji mohla věrně střeţit a učit v naprosté neporušenosti, jí pomáhá zvláštním zpŧsobem Duch svatý. 78 Při plnění tohoto úkolu si bereme příklad přímo z Krista, který byl prvním hlasatelem evangelia 79, a z apoštolŧ, mučedníkŧ a vyznavačŧ. Deklarace o náboţenské svobodě nám přesvědčivě dokazuje, ţe Kristus, a po něm i apoštolové, při hlásání pravdy, jeţ nevychází z člověka, nýbrţ z Boha "Moje učení není moje, ale toho, který mě poslal" 80, tj. Otce vynakládali sice všechnu sílu svého ducha, ale přitom si uchovávali i hlubokou úctu k člověku, k jeho rozumu, vŧli, svědomí a svobodě. 81 Tímto zpŧsobem i sama dŧstojnost lidské osobnosti se stává obsahem takového hlásání. Nemusí se ani projevovat slovy, nýbrţ jednáním s lidmi. Zdá se, ţe takový postoj odpovídá i zvláštním poţadavkŧm naší doby. Jelikoţ ne ve všem, co rŧzné systémy i jednotliví lidé za svobodu vydávají a v čem ji vidí, je opravdová lidská svoboda, stává se církev v duchu svého boţského poslání stále více stráţkyní oné svobody, která je podmínkou a základem skutečné dŧstojnosti lidské osobnosti. Jeţíš Kristus vychází člověku vstříc v kaţdé době, i v dnešní, stejnými slovy: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." 82 V těchto slovech je skryt jeden základní poţadavek, zároveň však i výstraha. Poţadavkem je čestný poměr k pravdě jako podmínce opravdové svobody, kdeţto výstraha nás upozorňuje, abychom se vyvarovali kaţdé zdánlivé, povrchní a jednostranné svobody, takové, která neproniká celou pravdu o člověku a o světě.i dnes, po dvou tisících letech se nám Kristus jeví jako ten, kdo přináší člověku svobodu zaloţenou na pravdě, kdo osvobozuje člověka od toho, co ho omezuje, co ho pokřivuje, co tuto svobodu láme u samých kořenŧ, v jeho duši, srdci a vědomí. Jak nádherným zpŧsobem to dokázali a neustále dokazují ti, kteří díky Kristovi a v Kristu dosáhli skutečnou svobodu a dovedli ji dávat najevo i v podmínkách vnějšího útlaku! Sám Jeţíš Kristus, kdyţ byl jako vězeň předveden před Pilátŧv soud a kdyţ byl od něho vyslýchán o tom, z čeho ho obţalovali členové velerady, odpověděl přece: "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě." 83 Těmito slovy, pronesenými v rozhodují- 74 Srov. Sk 17, Jan 2, Jan 3,8. 77 Srov. DH 1 15: ed. cit., s Srov.Jan 14, Pavel VI., apoštolská exhortace Evangelii nuntiandi, 6: AAS 68 (1976), s Jan 7, Srov. DH 11n.: ed. cit., s.569n. 82 Jan 8, Jan 18,37.

17 cím okamţiku před soudcem, jakoby znovu potvrdil jiný výrok, pronesený jiţ dříve: "Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí." Během tolika staletí a pokolení, počínaje jiţ od dob apoštolŧ, není to snad sám Jeţíš Kristus, který jiţ tolikrát stanul po boku lidí souzených pro pravdu a šel i na smrt s lidmi, které pro pravdu odsoudili? Coţ snad přestává být mluvčím a obhájcem lidí ţijících "v duchu a pravdě" 84? Stejně jako je mluvčím a obhájcem před svým Otcem, je jím i pokud jde o lidské dějiny. A církev ze své strany, přes veškeré slabosti, které tvoří součást jejích lidských dějin, nepřestává následovat toho, jenţ prohlásil: "Ale nastává hodina ano, uţ je tady kdy opravdoví (Boţí) ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vţdyť Otec si vyţaduje takové své ctitele. Bŧh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě." Srov. Jan 4, Jan 4,23n.

18 III. KAPITOLA Vykoupený člověk a jeho postavení v současném světě Kristus se spojil s každým člověkem 13. Pronikáme-li na základě zkušenosti stále rychleji rostoucí lidské rodiny do tajemství Jeţíše Krista, uvědomujeme si jasněji, ţe východiskem všech cest, jimiţ podle moudrého učení Pavla VI. 86 se má nynější církev ubírat, je vlastně jediná cesta: ta, jeţ se jiţ celá staletí osvědčuje jako spolehlivá a která je zároveň i cestou budoucnosti. Kristus Pán ji ukázal, zvláště kdyţ jak učí koncil "svým vtělením se jistým zpŧsobem spojil s kaţdým člověkem" 87. Církev proto vidí svŧj hlavní úkol ve snaze tuto jednotu, toto spojení neustále uskutečňovat a obnovovat. Církev si přeje slouţit jen tomuto jedinému: aby kaţdý člověk mohl znovu najít Krista a aby Kristus mohl s kaţdým kráčet jeho ţivotní cestou, v síle pravdy o člověku a o světě, jeţ je obsaţena v tajemství vtělení a vykoupení a vyzbrojen mocí oné lásky, jeţ odtud vyzařuje. Na pozadí stále vyhraněnějších historických procesŧ, kterým jak se zdá se v současné době obzvláště daří v prostředí rozličných systémŧ, ideologických soustav o světě a reţimŧ, Jeţíš Kristus jistým zpŧsobem znovu projevuje svou přítomnost, přesto, ţe se zdá, ţe je nepřítomen, a navzdory všem omezením, která se kladou církvi a činnosti jejích institucí. Jeţíš Kristus projevuje svou přítomnost mocí té pravdy a té lásky, které právě v něm dosáhly jedinečné a neopakovatelné plnosti, jakkoliv byl jeho pozemský ţivot krátký a jeho veřejná činnost ještě kratší. Jeţíš Kristus je základní cestou, po níţ jde církev. On sám je naší cestou "do Otcova domu" 88 a je také cestou pro kaţdého člověka. Na této cestě, která vede od Krista k člověku a na níţ se Kristus s každým člověkem spojuje, nikdo nemŧţe církev zastavit. Je to prostě cesta, kterou si vyţaduje pozemské i věčné blaho člověka. Kristus a ono tajemství, jeţ je jádrem ţivota samotné církve, jsou dŧvody, pro které církev nemŧţe zŧstat lhostejnou ke všemu, co přispívá k obecnému lidskému dobru, ale ani k tomu, co toto dobro ohroţuje. Druhý vatikánský koncil na mnoha místech ve svých dokumentech zdŧraznil tuto zásadní starostlivost církve, aby totiţ "svět" se "dokonaleji přizpŧsobil... vynikající dŧstojnosti člověka" 89, a to ve všech svých projevech, tak aby se "zlidštil" 90. Je to snaha samého Krista, dobrého Pastýře všech lidí. Ve jménu této starostlivé péče jak čteme v koncilní pastorační konstituci "církev, která se vzhledem k svému úkolu i kompetenci nemŧţe nijak zaměňovat se státem a neváţe se na ţádný politický systém, je zároveň znamením a záštitou transcendence lidské osoby" 91. Zde tedy jde o člověka v celé jeho pravdě a v jeho plném rozměru. Nejde o nějakého abstraktního člověka, nýbrţ o skutečného, tj. o "konkrétního", "historického" člověka. Jde o kaţdého člověka, poněvadţ kaţdý jednotlivec byl pojat do tajemství vykoupení a tímto tajemstvím se téţ Kris- 86 Srov. encyklika Ecclesiam suam: SSA 56 (1964), s GS 22: ed. cit., s Srov. Jan 14,1. 89 GS 91: ed. cit., s Tamtéţ, 38: ed. cit., s Tamtéţ, 76: ed. cit., s. 250.

19 tus s kaţdým navţdy spojil. Kaţdý člověk přichází na světě počat v mateřském lŧně, rodí se z matčina těla a právě v dŧsledku tajemství vykoupení je svěřen starostlivé péči církve. Tato péče se vztahuje na celého člověka a soustřeďuje se na něho zcela zvláštním zpŧsobem. Předmětem této pečlivé starostlivosti je člověk ve své jedinečné a neopakovatelné lidské skutečnosti, v níţ zŧstávají nedotčeny Boţí obraz a podoba samého Boha. 92 Právě na to poukazuje koncil, kdyţ, ve spojitosti s touto podobou, připomíná, ţe "člověk je jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého" 93. Tedy člověk, jak si ho přál Bŧh, jak ho od věčnosti vyvolil, povolal a určil k milosti a ke slávě, to je "kaţdý" člověk, ten "nejkonkrétnější" a "nejskutečnější": člověk v celé plnosti tajemství, na němţ se podílí v Jeţíši Kristu, tajemství, na němţ získává účast kaţdý ze čtyř miliard lidí, kteří ţijí na naší planetě, a to jiţ od chvíle svého početí pod mateřským srdcem. Všechny cesty církve vedou k člověku 14. Církev nemŧţe opustit člověka, jehoţ "úděl", to znamená ţivotní volba, povolání, narození a smrt, spása či zatracení, jsou tak úzce a neoddělitelně spojeny s Kristem. To se vztahuje na kaţdého člověka ţijícího na této planetě na této zemi kterou Stvořitel dal prvnímu člověku, muţi a ţeně, kdyţ řekl: "Podrobte si ji a ovládněte." 94 Vztahuje se to na kaţdého člověka v celé jeho neopakovatelné skutečnosti bytí, jednání, rozumu, vŧle, svědomí a srdce. Člověk ve své jedinečné skutečnosti (protoţe je "osoba") má i své osobní dějiny a především dějiny vlastní duše. V souhlasu s vnitřní dispozicí svého ducha i s tolika rozličnými potřebami svého těla a svého pozemského bytí, člověk píše tyto své osobní dějiny prostřednictvím četných svazkŧ, vztahŧ, situací a sociálních struktur, jeţ ho spojují s ostatními lidmi a to jiţ od prvého okamţiku svého ţivota na této zemi, jiţ od chvíle svého početí a zrození. Cesta, kterou musí církev jít při plnění svého poslání, je člověk v plné pravdě své existence a svého osobního i společenského bytí; člověk v kruhu své rodiny, společnosti a jiných tak mnohostranných spojitostí, člověk v rámci svého národa (a moţná ještě jen kmene či klanu), prostě člověk v rámci všeho lidstva. Člověk je první a základní cestou církve, cestou, kterou stanovil sám Kristus a která bez jakékoliv jiné moţnosti vede skrze tajemství vykoupení a vtělení. Právě tohoto člověka v celé pravdě jeho ţivota, s jeho svědomím, trvalým sklonem ke hříchu a zároveň i s jeho neustálou tuţbou po pravdě, dobru a kráse, spravedlnosti a lásce, ano, právě takového člověka měl před očima 2. vatikánský koncil, kdyţ při líčení jeho situace v současném světě přecházel vţdy od vnějších sloţek této situace k pravdě, jeţ stále platí o celém lidstvu: "V člověku samém je mnoho činitelŧ, které se mezi sebou střetávají. Zatímco na jedné straně zjišťuje, ţe je mnohostranně omezen, neboť je bytost stvořená, cítí na druhé straně, ţe je ve svých touhách neomezený a povolaný k vyššímu ţivotu. Mezi mnoha věcmi, které ho lákají, je nucen neustále volit a některých se zříkat. Navíc je slabý a hříšný a často dělá, co nechce, a nedělá, co by dělat chtěl. Proto trpí vnitrní rozpolceností, ze které také vzniká tolik a tak váţných rozbrojŧ ve společnosti." 95 Tento člověk je cestou, kterou se ubírá církev a která je určitým zpŧsobem základem všech těch cest, jimiţ musí církev projít, protoţe člověk a to kaţdý, bez jakékoliv výjimky byl Kristem vykoupen, poněvadţ s člověkem a to opět s kaţdým člověkem bez výjimky je Kristus jistým 92 Srov. Gn 1, GS 24: ed. cit., s Gn 1, GS 10: ed. cit., s. 189.

20 zpŧsobem spojen, i kdyţ si to onen člověk neuvědomuje: "Kristus, jenţ pro všechny zemřel a vstal z mrtvých, dává člověku to znamená kaţdému člověku a všem lidem skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl odpovědět na své nejvyšší povolání." 96 Jelikoţ tento člověk je cestou církve, cestou jejího kaţdodenního ţivota a zkušeností, jejího poslání a namáhavého úsilí, musí církev v současné době stále nově brát v úvahu, jaká je jeho skutečná "situace". To znamená, ţe si musí být vědoma jeho moţností a schopností, jeţ se vţdy jinak zaměřují a podle toho i projevují. Současně si musí být církev vědoma i nebezpečí, jeţ člověku hrozí. Nesmí zanedbávat ani to, co, jak se zdá, brzdí snahy o "zlidštění ţivota" 97, aby vše to, co tento ţivot tvoří, odpovídalo opravdové dŧstojnosti člověka. Jedním slovem, musí brát na vědomí vše, co odporuje tomuto procesu. Z čeho má současný člověk strach 15. Majíce tedy v ţivé paměti obraz, který v tomto ohledu načrtl tak prozíravě a kompetentně 2. vatikánský koncil, pokusíme se ještě tento obraz přizpŧsobit "znamením doby" a poţadavkŧm situace, která se stále mění a vyvíjí určitými směry. Zdá se, ţe dnešního člověka stále více ohroţuje to, co sám vyrábí, totiţ výsledky práce jeho vlastních rukou, a ještě více činnost jeho rozumu a sklony jeho vŧle. Plody této mnohotvárné lidské činnosti se příliš rychle a často i nepředvídatelným zpŧsobem stávají nejen předmětem tzv. "odcizení" v tom smyslu, ţe jsou prostě odnímány těm, kteří je vyrobili, nýbrţ ţe, alespoň zčásti, v jakémsi nepřímém, ale zákonitém řetězu svých dŧsledkŧ, se tyto plody obracejí proti člověku samému. Jsou, anebo mohou tedy být zaměřeny proti němu. V tom, jak se zdá, spočívá hlavní příčina dramatu současného lidského ţivota v jeho nejširším a nejvšeobecnějším rozměru. Z toho dŧvodu člověk ţije stále víc ve strachu. Bojí se, ţe jeho výrobky přirozeně ţe ne všechny, ba ani ne většina z nich, nýbrţ jen některé a to právě ty, do kterých vloţil nejvíc svého nadání a činorodého úsilí se mohou obrátit přímo proti němu samému. Bojí se, ţe se z nich mohou stát prostředky a nástroje nepředstavitelného sebezničení, před nímţ blednou všechny pohromy a katastrofy, jak je známe z dějin. Vyvstává tedy nutně otázka: Proč tato moc a vláda, které byly člověku jiţ od začátku dány do rukou a jimiţ měl ovládat zemi 98, se obracejí proti němu samému a vyvolávají pochopitelný stav neklidu, vědomého či podvědomého strachu a pocitu ohroţení, jenţ se pak rŧznými zpŧsoby přenáší na celé současné lidstvo a projevuje se tolika zpŧsoby? Tento stav, v němţ se člověk cítí ohroţen tím, co sám vyrábí, se projevuje v rŧzných směrech a stupních. Jak se zdá, stále jasněji si uvědomujeme, ţe je třeba rozumného a čestného plánování k získávání bohatství naší země a planety. Přitom však pozorujeme, ţe uţívání tohoto bohatství nejen pro prŧmyslové, nýbrţ i pro vojenské účely, jakoţ i nekontrolovaný rozvoj techniky bez všeobecného a skutečně ve prospěch člověka zaměřeného plánu, často ohroţují přírodní ţivotní prostředí, přerušují přímý styk člověka s přírodou a odcizují ho od ní. Zdá se, jakoby člověk nevnímal ţádný jiný význam přírodního prostředí, kromě toho, který slouţí bezprostřednímu cíli vyuţití a spotřeby. A přece podle vŧle Stvořitele se má člověk stýkat s přírodou jako její rozumný a ušlechtilý "pán" a "ochránce" a ne jako "vykořisťovatel" a bezohledný "plenitel". 96 Tamtéţ, 10: ed. cit., s Srov. tamtéţ, 38: ed. cit., s. 211; Pavel VI., encyklika Populorum progressio, 21: AAS 59 (1967), s. 267n. 98 Srov. Gn 1,28.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen.

Dobrý Bože, ty nechceš, aby někdo z lidí navěky zahynul, s důvěrou svěřujeme do tvých rukou prosby za celý svět. Tobě buď chvála na věky věků. Amen. Slavnost Narození Páně 25. prosince (vigilie, v den slavnosti) V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. S touto vírou se modleme

Více

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě

Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě Dokument Papežské rady pro laiky Marta Hošťálková, nemocniční kaplan ve FNOL Důstojnost seniora a jeho poslání v církvi a ve světě vznik v r. 1999:

Více

při Církvi bratrské Kladno

při Církvi bratrské Kladno při Církvi bratrské Kladno Rozšířit nabídku a dostupnost sociálně právních sluţeb pro sociálně znevýhodněné občany města Kladna a přilehlého okolí. Péče o celého člověka, o jeho duševní, duchovní a materiální

Více

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ

NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ NOVÉNA K BOŽÍMU MILOSRDENSTVÍ (pro soukromou pobožnost) 1.den Modleme se za celé lidstvo Nejmilosrdnější Ježíši, jehož vlastností je slitování a odpuštění, nehleď na naše hříchy, ale na důvěru, kterou

Více

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA

POSTNÍ DOBA ČLOVĚK BYL STVOŘEN, ABY BYL PŘÍTELEM BOHA POSTNÍ DOBA Popeleční středa je výjimečný den. Den usebranosti a reflexe. Vydáváme se v něm totiž na cestu postní dobou, která se vyznačuje nasloucháním Božímu slovu, modlitbou a pokáním. ČLOVĚK BYL STVOŘEN,

Více

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká:

Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Primice P. Jakuba Vavrečky 12. července 2014 5 EUCHARISTICKÁ MODLITBA Hlavní celebrant s rozpjatýma rukama říká: Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti

Více

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI.

Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Bibliografie (výběr) Benedikta XVI. Apoštol Ježíše Krista: promluvy o svatém Pavlovi. V Kostelním Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 139 s. Jazyk originálu: Benedetto XVI, In cammino sotto la guida

Více

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE

UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE KRISTŮV RŮŽENEC 1 UVEDENÍ DO MODLITBY KRISTOVA RŮŽENCE Bůh každého z nás volá a vede. Každý na toto volání odpovídá podle rozhodnutí svého srdce v osobním projevu své modlitby. Křesťanství zná tři výrazové

Více

Tabulace učebního plánu

Tabulace učebního plánu Tabulace učebního plánu Vzdělávací obsah pro vyučovací předmět : Náboženství Ročník: Prima Očekávané školní výstupy (kompetence) Učivo (osnovy) Přesahy a vazby (mezipředmětové vztahy, průřezová témata)

Více

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI

PROČ A JAK SE MODLIT MÁME JISTOTU, KŘÍŽOVOU CESTU? ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI PROČ A JAK SE MODLIT KŘÍŽOVOU CESTU? (zpracováno podle Vojtěcha Kodeta) MÁME JISTOTU, ŽE NA ŽIVOT NEJSME SAMI Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem

Více

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní

rozplynul a radost rostla. Při uvádění do kontemplativní ÚVOD V lidském životě existují okamžiky kontemplace. Během nich zazáří něco, nač člověk vlastně celou dobu čekal. Dávají tušit, že život nám může nabídnout víc než to, co prožíváme v šedé každodennosti.

Více

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA

XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA XXX. NEÚNAVNÁ MODLITBA Škola duchovního života Písmo svaté: Stále se radujte, bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh po Vás chce v Kristu Ježíši. (1Sol 5, 16-18)

Více

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým)

PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) PASTORAČNÍ RADA FARNOSTI (podle stanov vydaných Biskupstvím královéhradeckým) ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ: 1. Pastorační rada (PR) je poradním a pracovním orgánem faráře, administrátora farnosti (kán.517 1 Kodexu

Více

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s.

Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými. ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Vedení pastoračního rozhovoru s nemocnými ThLic. Michal Umlauf CMTF UP Olomouc Maltézská pomoc, o. p. s. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i

Více

DIVES IN MISERICORDIA

DIVES IN MISERICORDIA DIVES IN MISERICORDIA Encyklika Jana Pavla II. O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ z 30. listopadu 1980 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1996 Církevní schválení České biskupské konference č.j. 590/96 ze dne

Více

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953)

Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 IV/1 (1953) Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů. 1 Barth, Karl. Kirchliche Dogmatik IV/1-3, Zollikon-Zürich, 1953-1959. IV/1 (1953) 13. kapitola: předmět a problémy učení o smíření

Více

Církev a internetové společenské sítě

Církev a internetové společenské sítě Církev a internetové společenské sítě Téměř před 20 lety jsem zahlédl reklamu na mobilní telefony s nápisem: Důležité jsou vztahy, vše ostatní je technika. Myslím, že by to mohla být vůdčí myšlenka vašeho

Více

JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY

JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY 1 JEŽÍŠ KRISTUS BYL POČAT Z DUCHA SVATÉHO A NARODIL SE Z MARIE PANNY Úvodem Jsem si vědom potíží při hledání odpovědi na pravdy naši víry Potíže, jaké pociťovali mnozí Ježíšovi současníci, zůstávají nadále

Více

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43

NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 LABEM BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ ÚSTÍ NAD NESNESITELNÁ RYCHLOST SPASENÍ - LK 23,32-43 Spasní na poslední chvíli 32 Spolu s ním byli vedeni na smrt ještě dva zločinci. 33 Když přišli na místo, které

Více

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny

Název: KŘESŤANSTVÍ. Autor: Horáková Ladislava. Předmět: Dějepis. Třída: 6.ročník. Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Název: KŘESŤANSTVÍ Autor: Horáková Ladislava Předmět: Dějepis Třída: 6.ročník Časová dotace:1 2 vyučovací hodiny Ověření: 10.5. a 16.5.2012 v 6.A a 6.B Metodické poznámky: prezentace je určena pro 6. ročník

Více

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících.

OBSAH MODLITEB. I. Krátké modlitby. 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. OBSAH MODLITEB I. Krátké modlitby 1. Modlitba o spásu. 2. Modlitba agnostiků a ateistů. 3. Modlitba za obrácení nevěřících. 4. Modlitba pro nevěřící při Varování I. 5. Modlitba pro nevěřící při Varování

Více

KONFERENCE Poznámky pro účastníky

KONFERENCE Poznámky pro účastníky PROZKOUMEJTE velké životní otázky KONFERENCE pro účastníky Brno, Česká republika 13. 14. ledna 2012 SETKÁNÍ 1 Vize pro službu mladým lidem SETKÁNÍ 2 Co je Alfa pro mládež? Kurz Alfa pro mládež představuje

Více

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16

Neděle 02.08.2015. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Neděle 02.08.2015 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti. Žd 4,16 Úvodní slovo Zjevení 7,9-17 Zj 7,9-10 Potom jsem uviděl, a hle, veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů,

Více

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha.

Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 1 KNÍŽKA MODLITEB Otče náš.. 3 Zdrávas Maria 3 Andělé Boží, strážce můj 4 Zdrávas Královno. 5 Pod ochranu tvou. 6 Svatý Michaeli archanděli.. 7 Věřím v jednoho Boha. 8 Srdce Ježíšovo a Mariino 9 Modlitba

Více

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh

Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13. Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh Modlitební řetěz 5. 4. 19. 4. 2009-04-13 Svědectví od Martina Gregora: Modleme se upřímě, bez povinnosti, Bůh nás miluje takové, jací jsme. Je mnoho projevů modliteb, podstatné je, aby byly v upřímnosti.

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky

VÝUKOVÝ MATERIÁL. Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632. 32 - Využití ICT při hodinách občanské nauky VÝUKOVÝ MATERIÁL Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632

Více

2. třída - Poznáváme Boží lásku

2. třída - Poznáváme Boží lásku 2. třída - Poznáváme Boží lásku Vazba učiva 2. ročníku na klíčové kompetence: Kompetence k učení V tematickém celku věnovaném stvoření a počátkům dějin spásy žáci získávají základy lidského a křesťanského

Více

Informace ke slavení

Informace ke slavení Informace ke slavení Čtyři oltáře jsou inspirovány čtyřmi oblastmi, o nichž se ve farnostech také konají katecheze. Podle místních podmínek je možné použít všechna čtyři zastavení, nebo z nich vybrat jen

Více

Souhrnný list: Být člověkem je skvělé

Souhrnný list: Být člověkem je skvělé Souhrnný list: Být člověkem je skvělé Sklání se lesní zátoka v rytmu horských potoků Pokud chceš nalézt pramen, musíš jít vzhůru, proti proudu. Prodírej se, hledej, nevzdávej se, víš, že někde tu být musí

Více

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ M. Alše Mirotice. 1., 2. i 3. období

UČEBNÍ OSNOVY ZŠ M. Alše Mirotice. 1., 2. i 3. období UČEBNÍ OSNOVY ZŠ M. Alše Mirotice Vzdělávací oblast: Vyučovací předmět: Období: Počet hodin ročník: 33 Učební texty: Náboženství 1., 2. i 3. období 1 1., 2. i 3. období A) Cíle a charakteristika náboženství

Více

přírodní (kmenové) náboženství šamana

přírodní (kmenové) náboženství šamana Světová náboženství Úvod již pravěcí lidé uctívali přírodní živly, zvířata i totemy jako božstva dodnes žijí ve světě kmeny, které vyznávají přírodní (kmenové) náboženství (důležitá postava šamana) náboženství

Více

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33

Křesťanství 2 VY_32_INOVACE_BEN33 Křesťanství 2 M g r. A L E N A B E N D O V Á, 2 0 1 2 Podoby náboženství 1. Katolicismus - nejrozšířenější skupinou v křesťanství. V nejširším smyslu slova sem patří všechny církve, které si nárokují všeobecnost,

Více

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi

DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi DUCHOVNÍ OCHRANA DĚTÍ Jan a Ráchel Bícovi Proč je vlastně důležité zabývat se tím, co naše děti čtou, na co se dívají v televizi, s jakými hračkami si hrají? Není lepší nechat je, aby se o těchto věcech

Více

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost

Uvědomění ve vztazích - Uvědomění v emocích - Uvědomění v mysli- Uvědomění v srdci - Uvědomění v přijetí, Soucit, Přítomnost Nacházíme se v nejcennější a nejkrásnější fázi našich životů. Velmi dlouhou dobu jsme se připravovali všemi našimi osudy na tento okamžik, pro který jsme nyní tady. Příležitost k duchovnímu osvobození

Více

Kompendium. katechismu katolické církve

Kompendium. katechismu katolické církve Kompendium katechismu katolické církve Italský originál: Catechismo della Chiesa Cattolica, Compendio Libreria Editrice Vaticana 2005 Překlad z italštiny: Josef Koláček Text neprošel jazykovou úpravou

Více

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU

GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU Autor: Mgr. Lukáš Boček Datum: 30.9.2012 Ročník: kvinta Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor: Český jazyk a literatura Tematický okruh: Literární komunikace

Více

REDEMPTORIS MISSIO. Encyklika Jana Pavla II. O STÁLÉ PLATNOSTI MISIJNÍHO POSLÁNÍ ze 7. prosince 1990 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1994

REDEMPTORIS MISSIO. Encyklika Jana Pavla II. O STÁLÉ PLATNOSTI MISIJNÍHO POSLÁNÍ ze 7. prosince 1990 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1994 REDEMPTORIS MISSIO Encyklika Jana Pavla II. O STÁLÉ PLATNOSTI MISIJNÍHO POSLÁNÍ ze 7. prosince 1990 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1994 Církevní schválení Arcibiskupství pražského č. j. 1803/94

Více

Křesťanství. Dan Hammer 397876

Křesťanství. Dan Hammer 397876 Křesťanství Dan Hammer 397876 Andrea Kristinová 397719 Martina Veselá 386134 Základní údaje křesťanství je nejrozšířenější náboženský směr, v současnosti 1 200 milionů vyznavačů slovo křesťanství pochází

Více

O ZÁKLADECH MORÁLNÍHO UČENÍ CÍRKVE

O ZÁKLADECH MORÁLNÍHO UČENÍ CÍRKVE VERITATIS SPLENDOR Encyklika Jana Pavla II. O ZÁKLADECH MORÁLNÍHO UČENÍ CÍRKVE z 6. srpna 1993 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1994 Církevní schválení Arcibiskupství praţského č. j. 2001/94 ze

Více

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3)

Epištola Židům. část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Epištola Židům část - 3. Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš (viz Žd 3,3) Podklady: Nedělní kázání: 19. 07. 2015 Téma: Ježíš je hoden větší slávy než Mojžíš. Použit: Český studijní překlad Bible Sloužil:

Více

Spasení jediné řešení

Spasení jediné řešení Týden od 21. do 27. října 4 Texty na tento týden: Ř 5,12; Ef 1,3 5; Ř 6,8; 5,8; Ef 2,8.9; 2K 5,17 Základní verš Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul,

Více

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU...

MODLI SE TO NEJTĚŽŠÍ JE ZA SVOU SMRT SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... MODLI SE ZA SVOU SMRT TO NEJTĚŽŠÍ JE SPRÁVNĚ ZEMŘÍT. JE TO ZKOUŠKA, JÍŽ NIKDO NEUNIKNE. MODLI SE O SÍLU PRO TUTO ZKOUŠKU... Dag Hammarskjöld (1905-1961) švédský spisovatel a diplomat, generální tajemník

Více

Ježíš Kristus. Ježíš Kristus uprostřed světa. Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu

Ježíš Kristus. Ježíš Kristus uprostřed světa. Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu Ježíš Kristus Téma: Cíl: Obsah: Časová dotace: Doporučený věk: Ježíš Kristus uprostřed světa Interiorizace základních postojů člověka k Ježíši Kristu Meditace a aktivity vedoucí k nalezení a pochopení

Více

Ženy v korintském sboru

Ženy v korintském sboru Ženy v korintském sboru 1. Ježíši krásný, panovníku jasný, Boží i lidský synu, tebe milovat a oslavovat žádám každou hodinu. 2. Krásné jsou kraje, pole, luhy, háje, zavítá-li jarní čas: nad vše vezdejší

Více

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch ---

MNOH HLASU JEDNA VI RA. Felix Porsch --- MNOH HLASU Felix Porsch JEDNA --- VI RA ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVí PRAHA 1993 OBSAH Předmluval5 POVELlKONOČNÍ NOVÝ ZAČÁTEK: PRVNÍ SVĚDECTVÍ VÍRY O KRISTU Místo vzniku novozákonních knih: křesťanské

Více

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013

ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE. Strašnice Středa 3.dubna 2013 ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A BIBLE Strašnice Středa 3.dubna 2013 Univerzální vlastnosti lidstva VE VŠECH KULTURÁCH V KAŽDÉM ČLOVĚKU Touha po životě Obava z budoucna Strach ze smrti Tajemno co je po smrti? Je nějaká

Více

Základní principy křesťanství

Základní principy křesťanství STUDIJNÍ PRACOVNÍ SEŠIT PRO UČITELE A STUDENTY Základní principy křesťanství ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY (I) autor ROBERT HARKRIDER MLUVÍ, KDE MLUVÍ BIBLE A MLČÍ, KDE MLČÍ BIBLE TÉMA BIBLE OBECNÉ INFORMACE

Více

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30.

10. Společné udílení svátosti nemocných Svátost nemocných se bude v naši farnosti udělovat v neděli 11. listopadu 2006 při mši svaté v 8:30. Markéta 8/2007 Občasník římskokatolické farnosti u kostela sv. Markéty ve Zhoři www.farnost-zhor.unas.cz mobil: 776 887 907 nebo 775 348 346 tel. (fara u sv. Jakuba v Jihlavě): 567 303 142 e-mail: mikulas.selvek@seznam.cz

Více

Obsah. Bez přestání se modlete 5

Obsah. Bez přestání se modlete 5 Obsah Bez přestání se modlete 5 MODLITBA ŽALMY 7 Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní 8 Vyslechni mě, když volám 9 Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám 10 Jen v Bohu odpočívá má duše 11 Bože,

Více

3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL

3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL 3. Boží přikázání: POMNI, ABYS DEN SVATEČNÍ SVĚTIL Ve třetím Božím přikázání nám Pán Bůh ukládá, abychom jeden den v týdnu zvláštním způsobem zasvětili jemu. Všichni lidé na světě za všech dob měli jeden

Více

LITURGIE BÍLÉ SOBOTY

LITURGIE BÍLÉ SOBOTY LITURGIE BÍLÉ SOBOTY LITURGIE BÍLÉ SOBOTY ÚVOD: Proto jsme přemýšleli, jak dětem a mládeži a možná i mnohým dospělým usnadnit pochopení liturgie Bílé soboty. Tak vznikla tato pomůcka, která se snaží komentáři

Více

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová

Filozofie křesťanského středověku. Dr. Hana Melounová Filozofie křesťanského středověku Dr. Hana Melounová Středověk / 5. 15. st. n. l. / Křesťanství se utvářelo pod vlivem zjednodušené antické filozofie a židovského mesionaismu. Základní myšlenky už konec

Více

Evangelium všem dětem ČR

Evangelium všem dětem ČR www.timdvadva.cz Naše děti tak rychle rostou... Co pro to udělat, aby se dostaly do nebe? Evangelium všem dětem ČR Kdyţ jsem před dvaceti lety zaslechla Boţí povolání do služby ke spolupráci na tom, aby

Více

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ

MONOTEISTICKÁ NÁBOŽENSTVÍ Základní škola, Šlapanice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Masarykovo nám. 1594/16, 664 51 Šlapanice www.zsslapanice.cz MODERNÍ A KONKURENCESCHOPNÁ ŠKOLA reg. č.: CZ.1.07/1.4.00/21.2389 MONOTEISTICKÁ

Více

Anděl Páně - Angelus Domini

Anděl Páně - Angelus Domini Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Pane, děkujeme ti za naše společenství, kde můžeme prožívat chvíle společně. Děkujeme ti, že jsme se mohli znovu sejít. Ať sestoupí Duch Svatý mezi nás a obklopuje

Více

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA

CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA úvodní stránka strana - 1 - CO O NĚM ŘÍKAJÍ ZE STARÉHO ZÁKONA NĚKTERÁ PROROCTVÍ A NĚKTERÉ OBRAZY se zdůrazněním toho: kým je co pro nás vykonal a co z toho pro nás vyplývá použit... ekumenický a kralický

Více

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ

RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ RENESANCE A OSVÍCENSTVÍ pracovní list Mgr. Michaela Holubová Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Michaela Holubová. RENESANCE A VĚK ROZUMU Renesance kulturní znovuzrození

Více

Bůh vzor skutečného otcovství

Bůh vzor skutečného otcovství 1 Bůh vzor skutečného otcovství Otče, tys poslal na svět svého jednorozeného Syna, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu. Ukaž svou otcovskou lásku také nám všem, kdo toužebně očekáváme tvou pomoc, a doveď

Více

Několik informací ke křtu dítěte

Několik informací ke křtu dítěte Několik informací ke křtu dítěte Církev dostala poslání hlásat evangelium a křtít. Proto již od počátku křtila nejen dospělé, nýbrž i děti. V pochopení slov Páně: Nenarodí-li se kdo znovu z vody a Ducha

Více

Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032)

Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032) Učení církve o očistci a odpustcích: Očistec (Katechismus katolické církve, dále zkratka: KKC, článek 1030-1032) Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si

Více

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE

PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Záchrana pro každého 3/2010 PRŮVODCE STUDIEM BIBLE Myslete na sbírku 13. soboty V tomto čtvrtletí jsou finanční dary 13. soboty určeny pro Transevropskou divizi (TED) se sídlem v Hertfordshire (Velká Británie).

Více

REDEMPTORIS MATER. Encyklika Jana Pavla II. O BLAHOSLAVENÉ PANNĚ MARII V ŽIVOTĚ PUTUJÍCÍ CÍRKVE z 25. března 1987

REDEMPTORIS MATER. Encyklika Jana Pavla II. O BLAHOSLAVENÉ PANNĚ MARII V ŽIVOTĚ PUTUJÍCÍ CÍRKVE z 25. března 1987 REDEMPTORIS MATER Encyklika Jana Pavla II. O BLAHOSLAVENÉ PANNĚ MARII V ŽIVOTĚ PUTUJÍCÍ CÍRKVE z 25. března 1987 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1995 Církevní schválení Arcibiskupství praţského

Více

ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE

ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE pro kněze Mariánského kněžského hnutí Panno Maria Fatimská, Matko milosrdenství, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků, my, kteří patříme k Mariánskému

Více

Novéna k Panně Marii Lurdské

Novéna k Panně Marii Lurdské Novéna k Panně Marii Lurdské Ať by byla naše situace mnohdy i beznadějná, touto novénou vždy získáme zvláštní milosti, které nám přinesou klid a posilu. Je však důležité, abychom si uvědomili, že její

Více

CHARTA POSLÁNÍ SALESIÁNSKÉ RODINY

CHARTA POSLÁNÍ SALESIÁNSKÉ RODINY CHARTA POSLÁNÍ SALESIÁNSKÉ RODINY SALESIÁNSKÁ RODINA DONA BOSKA CHARTA POSLÁNÍ SALESIÁNSKÉ RODINY 2 SALESIÁNSKÁ RODINA DONA BOSKA CHARTA POSLÁNÍ SALESIÁNSKÉ RODINY přeložil P. Josef Kopecký SDB 3 4 Hlavním

Více

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?)

Téma: NERVY V KÝBLU. Téma: JE TO NA TOBĚ (UMÍME SE ROZHODOVAT?) Téma: JE TŘEBA BÝT IN? (aneb CO SE SVÝM VZHLEDEM?) Téma: NERVY V KÝBLU úvaha na biblický text Filipským 4, 6-7 Jak mi Bůh dal sílu překonat těžkou situaci (strach)? Proč prožíváme strach (úzkost) a jak s tím bojovat? Izaiáš 43, 1-2 1) Strach a obavy jsou

Více

ŘÁD VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ V CÍRKVI

ŘÁD VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ V CÍRKVI ŘÁD VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ V CÍRKVI OBSAH: Preambule Oddíl A. Výchova a vzdělávání v církvi Čl. 1 Zásady a cíle výchovy a vzdělávání v církvi Čl. 2. Obsah výchovy a vzdělávání v církvi Čl. 3. Zaměření výchovy

Více

dat den hod úmysl mše svaté 8:30 Troubky 10:30 Bochoř 17:00 17:00 Bochoř 8:00 Troubky 14:00 Troubky 20:00-21:00 10:00 Troubky

dat den hod úmysl mše svaté 8:30 Troubky 10:30 Bochoř 17:00 17:00 Bochoř 8:00 Troubky 14:00 Troubky 20:00-21:00 10:00 Troubky , Dědina 113/41, PSČ. 751 02 / mobil. 731 402 070 5.10. 6.10. 7.10. 8.10. 9.10. 10.10. 11.10. 12.10. 27. NEDĚLE 27. týdne Památka sv. Panny Marie Růžencové 27. týdne 27. týdne 27. týdne Sobotní památka

Více

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se

Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se BIBLE Bible z řeckého výrazu /τὰ βιβλíα -ta biblia/ neboli knihy,svitky. Papýrusové svitky se vyráběly ve starověkém fénickém městě. zvaném Byblos,které se na tuto výrobu specializovalo. Další označení

Více

11 / 2013 ROČNIK XVII.

11 / 2013 ROČNIK XVII. MARTiNOViNy 11 / 2013 ROČNIK XVII. FARNOST SV. MARTINA PRAHA - ŘEPY...učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Mt 11,29 KŘÍŽ STROM ŽIVOTA Listopad je měsíc, který začínáme slavením všech svatých

Více

NESMRTELNOST V KRISTU

NESMRTELNOST V KRISTU NESMRTELNOST V KRISTU I. Náčrt Krátká osnova: 1. Podstata člověka (Gn 2,7; Ez 18,4) 2. Podstata smrti (Ž 146,4; Kaz 9,5; 12,7; J 11,11; 1 Tm 6,16) 3. Kdy člověk dostane nesmrtelnost? (J 5,28.29; 1 Te 4,16.17;

Více

ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD

ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD Ročník: vyšší stupeň osmiletého studijního cyklu Gymnázium Globe, s.r.o. CZ.1.07/1.1.00/14.0143 ETIKA Ethos = z řeckého zvyk, obyčej, charakter Mos = z latinského morálka Etika

Více

k a p i t O l a 1 Záhada existence

k a p i t O l a 1 Záhada existence Kapitola 1 Záhada existence Všichni existujeme jen krátkou chvíli a během ní prozkoumáme jen malou část celého vesmíru. Ale lidé jsou zvídavý druh. Žasneme a hledáme odpovědi. Žijíce v tomto obrovském

Více

Davidova (Betlémská) hvězda

Davidova (Betlémská) hvězda Davidova (Betlémská) hvězda P.A.Semi, 2014-02-12 Seskupení planet do Davidovy hvězdy se čas od času stává... Uvádíme zde nejvýraznější výskyty v antickém období, s centrem na Zemi nebo na Slunci, řazené

Více

Symbol Učení ducha: Člověk. Člověk a lidství

Symbol Učení ducha: Člověk. Člověk a lidství Symbol Učení ducha: Člověk Člověk a lidství FIGU 1998 německy, 2011 česky Některá práva vyhrazena. Pokud není uvedeno jinak, je toto dílo licencováno dle: www.figu.org/licenses/by-nc-nd/2.5/ch/ Nekomerční

Více

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14)

neposlušnost porušenost Smrt (Satan) vládne od Adama i nad těmi, kdo hřeší jiným způsobem než Adam. (Řím. 5,14) 3 PLÁN ZÁCHRANY 1 EVANGELIUM V předcházejícím oddíle jsem se pokusil vysvětlit dvojí povahu hříchu, neposlušnost a porušenost. Vysvětlil jsem, že Bůh stvořil člověka obdařeného svobodnou vůlí, která umožnila

Více

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49

Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Střední průmyslová škola strojnická Olomouc, tř.17. listopadu 49 Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu Výuka moderně Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0205 Šablona: III/2 Dějepis Sada:

Více

NEDĚLE TROJIČNÍ. formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně)

NEDĚLE TROJIČNÍ. formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně) NEDĚLE TROJIČNÍ formulář A2 (bohoslužby bez večeře Páně) ÚVODNÍ ČÁST VSTUPNÍ HUDBA OTEVŘENÍ K: Ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého. S: Amen. POZDRAV K: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána

Více

Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi. Ježíš Kristus je Bůh

Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi. Ježíš Kristus je Bůh Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi Ježíš Kristus je Bůh Slovo Boží přišlo k prorokovi Williamu Marrionu Branhamovi Ježíš Kristus je Bůh No, a to je to zjevení Ježíš Kristus je Bůh.

Více

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost

Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín. Vzdělávací oblast: Člověk a společnost Základní škola T. G. Masaryka, Studénka, ul. 2. května 500, okres Nový Jičín Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.1489 Autor: Milan Stiller Označení vzdělávacího materiálu: VY_32_INOVACE_CASPO.9.12 Vzdělávací

Více

FIDES ET RATIO Encyklika Jana Pavla II. adresovaná biskupům katolické církve

FIDES ET RATIO Encyklika Jana Pavla II. adresovaná biskupům katolické církve FIDES ET RATIO Encyklika Jana Pavla II. adresovaná biskupům katolické církve O VZTAZÍCH MEZI VÍROU A ROZUMEM z 14. září 1998 ZVON ČESKÉ KATOLICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 1999 Církevní schválení České biskupské

Více

Dotazník pro české starokatolíky

Dotazník pro české starokatolíky Milé sestry, milí bratři, Dotazník pro české starokatolíky tento dotazník slouží ke zmapování potřeb a přání českých starokatolíků a dále ke zjištění nedostatků a problémů, které věřící ve své církvi pociťují.

Více

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633. Název práce: Historický román. Jméno: Jana Opatrná. Třída: 9.

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633. Název práce: Historický román. Jméno: Jana Opatrná. Třída: 9. Základní škola a Mateřská škola Kladno, Norská 2633 ABSOLVENTSKÁ PRÁCE Název práce: Historický román Jméno: Jana Opatrná Třída: 9. C Datum odevzdání: (Vyplníte po dokončení práce, termín odevzdání je do

Více

02/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8

02/2014. Slovo víry. A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 02/2014 Slovo víry A toť jest to slovo víry, kteréž kážeme. Římanům 10:8 Právě máte v rukou další číslo netradičního, slovem, duchem a mocí nabitého, internetového časopisu, na jehož tvorbě se můžete podílet

Více

5. Ned le postní, tematická homilie

5. Ned le postní, tematická homilie 5. Ned le postní, tematická homilie P t hlavních ástí eucharistické modlitby: 1. Preface - úvod 2. Epikleze vzývání Ducha svatého nad p inesenými dary 3. Slova ustanovení Toto je moje t lo, toto je má

Více

Bůh je pro nás tajemstvím.

Bůh je pro nás tajemstvím. Vážení a milí poutníci, poutní místo Křemešník patří už dlouhá staletí mezi vyhledávaná poutní místa naší vlasti. Stejně jako v minulosti tak i dnes zde lidé nacházejí ten zvláštní pocit něčeho tajemného,

Více

přijmi pečeť daru Ducha svatého.

přijmi pečeť daru Ducha svatého. Christel Holl Úvodní setkání kandidátů k biřmování metodický postup přijmi pečeť daru Ducha svatého. z liturgie biřmování MYŠLENKY K TÉMATU Návrh úvodního setkání chce pomoci v situaci, kdy se k biřmování

Více

Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí stále více a více, dokud nebude pevně založen den

Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí stále více a více, dokud nebude pevně založen den O světle a pravdě a kontextu Probuď se spáči a vstaň z mrtvých a zazáří na tebe Kristus. Efezanům 5:14 1: Rozbor Přísloví 4:18 Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí stále více a více,

Více

п ϵтϵoүɴ мⲁⲁϫϵ ммoϥ ϵcⲱтм мⲁⲣϵϥ cⲱтм

п ϵтϵoүɴ мⲁⲁϫϵ ммoϥ ϵcⲱтм мⲁⲣϵϥ cⲱтм ϵтϵoү ⲁⲁϫϵ oϥ ϵcⲱт ⲁⲣϵϥ cⲱт ϥcϩoүoⲣт ϭɪ oүo ɪ ϵтⲁϯ ⲁɪ ϩⲁ oүⲇⲱⲣo ʜ ϵтʙϵ oүϩϵoүⲱ ʜ ϵтʙϵ oүcⲱ ʜ ϵтʙϵ oүϣтʜ ʜ ϵтʙϵ ⲕϵ ϩⲱʙ тϵɪϵɪϵ Nag Hammadi Library Modlitba apoštola Pavla (codex 1 text 1) přeložil Vagrant

Více

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí.

Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. Svým rozumem člověk poznává hlas Boha, který ho stále volá, aby miloval a konal dobro a vyhýbal se zlu. Tento zákon se ozývá v jeho svědomí. 2. vatikánský koncil, Gaudium et spes 22 Základní pravdy víry

Více

DEKLARACE DOMINUS IESUS O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve

DEKLARACE DOMINUS IESUS O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve 1 / 12 6. srpna 2000 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY DEKLARACE DOMINUS IESUS O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE, PRAHA 2000 (PRO VNITŘNÍ

Více

KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY DEKLARACE. O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve

KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY DEKLARACE. O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve 12 6. srpna 2000 KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY DEKLARACE DOMINUS IESUS O jedinečnosti a spásonosné univerzalitě Ježíše Krista a církve VYDAL SEKRETARIÁT ČESKÉ BISKUPSKÉ KONFERENCE PRAHA 2000 (PRO VNITŘNÍ POTŘEBU)

Více

Jak se modlit za nevěřícího manžela

Jak se modlit za nevěřícího manžela Jak se modlit za nevěřícího manžela Mo Tizzardová Poděkování Z celého srdce děkuji Jan Hodgeové, která se stala mou přítelkyní, pomohla mi uvědomit si, jak moc mě Bůh miluje, a stála při mně a modlila

Více

sv. Jan Pavel II.: TEOLOGIE TĚLA, část 9, Dal jim zákon života jako jejich dědictví

sv. Jan Pavel II.: TEOLOGIE TĚLA, část 9, Dal jim zákon života jako jejich dědictví PŘEDSEDNICTVO MEZINÁRODNÍ RADY SFŘ POKRAČOVÁNÍ FORMAČNÍHO PROJEKTU MATERIÁL NA MĚSÍC KVĚTEN 2014 č.45 sv. Jan Pavel II.: TEOLOGIE TĚLA, část 9, Dal jim zákon života jako jejich dědictví Materiál připravili

Více

Přehled základních právních forem podnikání podává tato grafika: Právní formy podnikání. k.s. s.r.o. a.s.

Přehled základních právních forem podnikání podává tato grafika: Právní formy podnikání. k.s. s.r.o. a.s. PRÁVNÍ FORMY PODNIKÁNÍ Právní formy podnikání - přehled Podrobné cíle učení: Umět vysvětlit, proč existují různé právní formy podnikání. Podnikání se vţdy uskutečňuje v určité právní formě. Chce-li někdo

Více

Věroučná konstituce o Božím zjevení. Dei verbum BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍK SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH, SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU NA TRVALOU PAMÁTKU PŘEDMLUVA

Věroučná konstituce o Božím zjevení. Dei verbum BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍK SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH, SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU NA TRVALOU PAMÁTKU PŘEDMLUVA Věroučná konstituce o Božím zjevení Dei verbum BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍK SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH, SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU NA TRVALOU PAMÁTKU PŘEDMLUVA 1 Posvátný sněm naslouchá Božímu slovu se zbožnou úctou

Více

PŘÍLOHY. Příloha 1 - Ţádost o povolení průzkumného šetření na Střední zdravotnické škole Prostějov

PŘÍLOHY. Příloha 1 - Ţádost o povolení průzkumného šetření na Střední zdravotnické škole Prostějov PŘÍLOHY Příloha 1 - Ţádost o povolení průzkumného šetření na Střední zdravotnické škole Prostějov Příloha 2 - Ţádost o povolení průzkumného šetření na Gymnáziu Kojetín Příloha 3 Dotazník Dobrý den, jmenuji

Více

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé!

ITALSKÉ DOLOMITY. pastorační dům Velehrad. 13. 20. června 2015. Milí přátelé! Motto: Když hory vyprávějí, moudrý člověk mlčí ITALSKÉ DOLOMITY pastorační dům Velehrad 13. 20. června 2015 Nechat vyslovit své srdce, které se nezáludně k citům přizná, poodhaluje tajemství vzniku vděčnosti,

Více

DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM

DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM DVĚ BIBLICKÉ LEKCE O DUCHU SVATÉM Radka Josková 1. LEKCE JAN 7,38 CÍL: vzbudit žížeň po Duchu svatém, touhu, otevřít srdce TÉMA: voda v přírodě a jak je to bez ní, voda v Bibli, Boží zaslíbení VĚK: předškolní

Více

Klasické náměty ve výtvarném umění

Klasické náměty ve výtvarném umění Narození Ježíše Krista VV-1 Náměty DUM č. 3 tercie osmiletého studia Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Gymnázium Sušice - Brána vzdělávání II Mgr. B. Skrbková Gymnázium Sušice Narození Ježíše

Více