Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Bibliografie ohrožených dřevin České republiky Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Petr Maděra Vypracoval: Kateřina Novotná Brno 2010

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Bibliografie ohrožených dřevin České republiky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis autora

3 PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych chtěla poděkovat doc. Dr. Ing. Petrovi Maděrovi a doc. Ing. Lubošovi Úradníčkovi, CSc. z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně za odborné rady a cenné připomínky. Dále bych chtěla vyjádřit své díky Ing. Miloňovi Dvořákovi, Ph.D. za poskytnutí své dizertační práce.

4 ABSTRAKT V České republice je přibližně 100 druhů do různé míry ohrožených druhů dřevin. Cílem práce je pro jednotlivé druhy ohrožených dřevin ČR shromáždit dostupnou literaturu v lokálních a regionálních zdrojích. Bibliografie ohrožených dřevin České republiky obsahuje popis, ekologii, rozšíření a nalezenou bibliografii vybraných 58 druhů ohrožených dřevin. Bibliografie ohrožených dřevin České republiky bude sloužit jako podklad pro vydání Červené knihy ohrožených dřevin ČR. Ve druhé části práce je pak zhodnocení vlivu grafiózy na dřeviny rodu Ulmus. Klíčová slova: dřeviny, ohrožené dřeviny, bibliografie, červený seznam, grafióza jilmů, Ulmus ABSTRACT In the Czech Republic there are about 100 timber species that are variously endangered. The purpose of this work is to collect available literature for endangered woody plant spesies of the Czech Republic in local and regional sources. Bibliography of endangered woody plant species of the Czech Republic includes a description of morphological characters, a description of ecology, spread of the species and founded bibliography of 58 selected endangered woody plant species. Bibliography of endangered woody plant species of the Czech Republic will serve as a basis for edition of Red Data Book of endangered woody plant species in the Czech Republic. In the second part of this work is assessment of influence Dutch elm disease on woody plant species of genera Ulmus. Keywords: woody plant species, endangered species, bibliography, Red Data List, Dutch elm disease, Ulmus

5 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Červené seznamy a červené knihy Druhová, územní a obecná ochrana dřevin MATERIÁL A METODIKA Přehled hodnocených ohrožených druhů dřevin včetně synonym Kriticky ohrožené druhy (C1) Silně ohrožené druhy (C2) Ohrožené druhy (C3) Zranitelné druhy (C4) Nedostatečné nebo pochybné údaje (C5) VÝSLEDKY PRÁCE - BIBLIOGRAFIE OHROŽENÝCH DRUHŮ DŘEVIN Kriticky ohrožené druhy Silně ohrožené druhy Ohrožené druhy Zranitelné druhy Nedostatečné nebo pochybné údaje Nedostatek taxonomických a fytogeografických údajů Vážné pochybnosti o původnosti květeně v ČR GRAFIÓZA JILMŮ Úvod Význam jilmů Průběh choroby a ekologie patogenu Možnosti ochrany Možnosti záměny ZÁVĚR LITERATURA Internetové zdroje

6 1. ÚVOD Dřeviny jsou víceleté rostliny, jejichž nadzemní části druhotně tloustnou a dřevnatějí, postupně vytvářejí kmeny a větve kryté kůrou (borkou), během životního cyklu obvykle vícekrát kvetoucí a plodící. V širším botanickém pojetí druhů je to ve světovém areálu asi 600 taxonů jehličnanů a druhů listnatých, v České republice je původních jen asi 200 druhů. Některé druhy dřevin patří k hojně rozšířeným, protože snášejí široké působení ekologických faktorů, naopak jiné jsou přirozeně vzácné, protože mají úzkou ekologickou amplitudu. Řada druhů je do různého stupně ohrožená z důvodu více či méně trvalého poklesu početnosti populací, většinou zapříčiněného rozmanitými antropickými vlivy (ničení biotopů, změna ekotopu, fragmentace krajiny, přímé poškozování, nevhodné hospodaření v krajině, poškozování zvěří, zavlečené choroby, jako např. grafióza jilmů). Sílící negativní vliv člověka na druhovou rozmanitost rostlin v posledních desetiletích vedl odborníky k vytváření tzv. červených seznamů, tj. seznamů ohrožených druhů organismů (Úradníček, et al., 2009). Pojem dřevina, na obecné úrovni, má v zákoně přesně vymezený význam (obecná ochrana přírody 114/1992Sb.). Dřevina rostoucí mimo les je strom či keř rostoucí jednotlivě i ve skupinách ve volné krajině i v sídelních útvarech na pozemcích mimo lesní půdní fond. Všechny dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování je povinností vlastníků. Pojem dřevina má v praxi celou řadu synonym, často se používá: rozptýlená dřevinná vegetace, zeleň (stromy, keře, nezřídka i travní porosty), remíz (často používaný v myslivecké terminologii), solitér (osamocený strom) apod. (Láznička, 2005). 6

7 2. CÍL PRÁCE Cílem této práce je přispět k vydání Červené knihy ohrožených druhů dřevin ČR zpracováním jejich bibliografie. Pro vybraných 58 druhů dřevin najít dosud publikované údaje, především z lokálních a regionálních zdrojů. Dále zhodnocení choroby grafiózy jilmů na rodu Ulmus. 7

8 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Červené seznamy a červené knihy Odborným podkladem pro druhovou ochranu jsou tzv. červené seznamy a červené knihy. Červené seznamy stanovují stupeň ohrožení jednotlivých druhů (rostlin i živočichů) na základě současných vědeckých poznatků. V našich zemích vyšel v roce 1921 oběžník Zemské správy politické v Praze o ochraně květeny, který byl prvním seznamem chráněných druhů rostlin pro Čechy. Pro Moravu a Slezsko podobné seznamy vznikly v roce Červené seznamy ohrožených druhů jsou stále zpřesňovány podle nových poznatků a změn probíhajících v krajině, protože s probíhajícími změnami v krajině se může měnit i ohrožení toho kterého druhu. Poslední verze pro Českou republiku vyšla v roce 2001, publikace je rozčleněna na tzv. černý seznam a červený seznam (Paukertová, 2007). Červené knihy obsahují základní informace o ohrožených taxonech organismů. Jsou vydávány na regionální úrovni (např. Evropa), národní (např. Česká republika) a úrovni místní (např. Svratecká hornatina). Např. u nás již pátý díl Červené knihy zahrnuje celkem 400 ohrožených taxonů vyšších rostlin Československa, nejčastěji na úrovni druhu, v několika případech subspecie. Popis každého druhu obsahuje mimo další: vědecké (latinské) jméno, příslušnost k čeledi, status (ohrožení v ČSSR, v Evropě, mezinárodně), rozšíření (stručně celkový areál rozšíření, detailně v ČSSR), ekologii a biologii (základní údaje), význam (vědecký, ekologický, případně i praktický), ohrožení (skutečné i potenciální), ochranu (existující druhovou, územní, mezinárodní, prováděnou a navrhovaná opatření a zlepšení), literaturu (Láznička, 2005). První verze seznamu vyhynulých a ohrožených druhů rostlin pro Českou republiku byla publikována J. Holubem již v roce 1979 (Holub et al. 1979). Poté následovaly další verze (Čeřovský et al. 1979, 1780, Procházka et al. 1983, Holub et al. 1995). Podrobný kontinuální floristický průzkum území ČR a práce na Květeně ČR (Hejný, Slavík 1988, 1990, 1992, Slavík 1995, 1997) přinesly nové znalosti a záznamy o současném rozšíření ohrožených druhů rostlin a vyústily ve vydání Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (Holub, Procházka 2000). Také Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR (Čeřovský et al. 1999) patří do kategorie dokumentů, jejichž bezprostředním cílem je odborně shrnout stupeň ohrožení druhové diverzity určitého území a předložit jej veřejnosti. 8

9 Tyto odborné podklady jsou jedním z nejdůležitějších dokumentů pro licitaci seznamu legislativně zvláště chráněných druhů, který je však vždy politickým kompromisem. Mezinárodními právními dokumenty jsou v tomto směru široce uznávané zejména CITES (seznam Washingtonské úmluvy o obchodu s ohroženými druhy živočichů a rostlin), Bernská úmluva o ochraně volně žijících živočichů a planých rostlin a jejich stanovišť a direktiva Evropské unie o ochraně stanovišť. V rámci ČR je platná vyhláška č. 395/1992 Sb. a její novela č. 175/2006 Sb. k zákonu č. 114/1992 Sb., které obsahují jmenovitý seznam zákonem chráněných druhů v ČR se všemi detaily vyplývajícími ze jmenovaného zákona. Kromě toho jsou konkrétní populace ohrožených druhů v řadě případů chráněny i územně v různých kategoriích zvláště chráněných území (NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP, PřCHP) (Úradníček, et al., 2009). 3.2 Druhová, územní a obecná ochrana dřevin Druhová ochrana spočívá zejména v získávání informací o rozšíření a početnosti zvláště chráněných a ohrožených druhů, tzv. mapování druhů a dále spočívá ve sledování dlouhodobého vývoje společenstev a populací druhů na vybraných lokalitách, tzv. monitoring. Územní ochrana, resp. ochrana biotopů a krajiny ve značné míře souvisí s ochranou druhovou. (Láznička, 2005) V České republice se dělí na dvě úrovně zvláště chráněných území (ZCHÚ). Jedná se o velkoplošná zvláště chráněná území (VZCHÚ) a maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ). Do VZCHÚ spadají dvě kategorie: - Národní park (NP) - Chráněná krajinná oblast (CHKO) Do MZCHÚ spadají čtyři kategorie: - Národní přírodní rezervace (NPR) - Národní přírodní památka (NPP) - Přírodní rezervace (PR) - Přírodní památka (PP) 9

10 Obecná ochrana spočívá v ochraně před zničením, poškozováním nebo sběrem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Vedle obecné ochrany rostlin je v ČR legislativně zajištěna i tzv. ochrana zvláštní. Podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou zvláště chráněné druhy rostlin členěny podle stupně jejich ohrožení na: - Kriticky ohrožené - Silně ohrožené - Ohrožené Seznam a stupeň ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin je stanoven vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Kritériem pro vyhlášení určitého rostlinného taxonu za zvláště chráněný je jeho ohroženost nebo vzácnost, vědecký či kulturní význam. Mezinárodní kategorie pro vyjádření stupně ohrožení existence druhu a tím naléhavosti jeho ochrany jsou stanoveny IUCN (The World Conservation Union): - EX (Extinct) vyhynulý, vyhubený, vymizelý - EW (Extinct in the wild) vyhynulý ve volné přírodě - RE (Regionally extinct) (pro území ČR) vymizelý - CR (Critically endangered) kriticky ohrožený - EN (Endangered) ohrožený - VU (Vulnerable) zranitelný - NT (Nera threatened) téměř ohrožený - LC (Least concern) málo dotčený - NE (Not evaluated) nevyhodnocený (Láznička, 2005) Kategorie ohrožení dle Červeného seznamu ČR (Holub, Procházka, 2000): - A1 druhy vyhynulé - A2 druhy nezvěstné (pravděpodobně vyhynulé) - A3 nejasné případy vyhynulých a nezvěstných druhů - C1 druhy kriticky ohrožené - C2 druhy silně ohrožené - C3 druhy ohrožené - C4 vzácnější druhy nebo druhy vyžadující další pozornost 10

11 4. MATERIÁL A METODIKA Tato práce obsahuje jen polovinu ze seznamu ohrožených dřevin České republiky, druhou část zpracovala jako svou bakalářskou práci kolegyně Michaela Chytilková, jelikož zadané téma bakalářské práce bylo přiděleno dvěma řešitelů pro svou obsáhlost. Časopisy s přírodovědnou tématikou jsem sháněla zejména v Moravské zemské knihovně v Brně, dále pak v Ústřední knihovně MENDELU v Brně. Fyzicky jsem zkontrolovala desítky ročníků následujících časopisů: ACTA MUSEI BESKYDENSIS, ČASOPIS SLEZSKÉHO MUZEA V OPAVĚ, PRESLIA, ZPRÁVY ČESKÉ BOTANICKÉ SPOLEČNOSTI, ŽIVA. Hlavním zdrojem pro mou bakalářskou práci byla publikace Dřeviny České republiky (Úradníček, et al., 2009), z níž jsem v kapitole 5 použila údaje o popisu, ekologii a rozšíření druhu v České republice, pokud není uvedeno jinak. Názvy a synonyma vybraných dřevin jsou použita především z Klíče ke květeně ČR (Kubát, 2002), dále ze serverů a Vlastní bibliografie druhů dřevin je seřazena abecedně dle vědeckých názvů a dále podle stupně ohrožení. U každého druhu dřevin je popis morfologie, ekologie a rozšíření na území české republiky. Dále následuje u většiny druhů nalezená bibliografie z časopisů s biologickým zaměřením, z různých publikací či z internetových serverů. Kategorie ohrožení používaná v této bakalářské práci je souhrnem kategorií IUCN a kategorií Červeného seznamu ČR (Holub, Procházka, 2000), (Úradníček, et al., 2009): - C1 kriticky ohrožené - druhy velmi vzácné, s recentním výskytem pouze na několika málo lokalitách (max. 5), s nízkou početností v mikropopulacích, velmi silně ohrožené vyhynutím, většinou vázané na výrazně ohrožené biotopy. - C2 silně ohrožené - druhy vzácné, s recentním výskytem na málo lokalitách (max. 20), s nízkou početností v populacích, silně ohrožené vyhynutím, většinou vázané na ohrožené biotopy. - C3 ohrožené - zejména druhy s významným trendem poklesu početnosti v posledních 100 letech, na ohrožených biotopech, ale bez recentního nebezpečí vyhynutí, více než 20 recentních lokalit, se střední početností populací. - C4 zranitelné - druhy s výrazným trendem poklesu početnosti v posledních 100 letech, přesto dosud relativně hojné. Bude li však tento trend pokračovat, mohou se stát ohroženými. 11

12 - C5 druhy patřící do jedné z výše uvedených kategorií ohrožení, u nichž však jsou nedostatečné nebo pochybné údaje. - C5a - nedostatek taxonomických a fytogeografických údajů. - C5b - vážné pochybnosti o původnosti v květeně ČR. 4.1 Přehled hodnocených ohrožených druhů dřevin včetně synonym Kriticky ohrožené druhy (C1) Ribes petraeum Wulfen, rybíz skalní Syn.: meruzalka skalní Salix appendiculata Vill., vrba velkolistá Syn.: Salix grandifolia Ser. Salix bicolor Willd., vrba dvoubarvá Syn.: Salix schraderiana Willd.; Salix weigeliana Willd.; Salix weigoliana Willd.; Salix rhaetica Anderss. Salix herbacea L., vrba bylinná Salix lapponum L., vrba laponská Syn.: Salix marrubifolia Tausch ex Andersson Salix myrsinifolia Salisb., vrba černající Syn.: Salix nigricans Sm. Salix myrtilloides L., vrba borůvkovitá Salix repens L., vrba plazivá Syn.: Salix repens subsp. repens Sorbus alnifrons Kovanda, jeřáb olšolistý Sorbus eximia Kovanda, jeřáb krasový Sorbus gemella Kovanda, jeřáb džbánský Sorbus graeca (Spach) Schauer, jeřáb řecký Sorbus hardeggensis Kovanda, jeřáb hardeggský Sorbus milensis M. Lepší, K. Boublík, P. Lepší et P. Vít, jeřáb milský Sorbus quernea Kovanda, jeřáb dubolistý Sorbus rhodanthera Kovanda, jeřáb manětínský Sorbus sudetica (Tausch) Bluff, Nees et Schauer, jeřáb sudetský 12

13 Syn.: jeřáb krkonošský Teucrium montanum L., ožanka horská Syn.: ožanka chlumní Thymus alpestris Kerner, mateřídouška alpinská Thymus pulegioides L. subsp. carniolicus (Borbás) P. Schmitd, mateřídouška vejčitá kraňská Syn.: Thymus froelichianus Opiz; Thymus carniolicus Borbás; Thymus froelichianus subsp. carniolicus (Borbás) Ronniger; Thymus serpyllum subsp. carniolicus (Borbás) Lyka; Thymus froelichianus var. carniolicus (Borbás) Ronniger; Thymus pulegioides var. vestitus (Lange) Jalas Thymus pulcherrimus Schur subsp. sudeticus (Lyka) P- Schmidt syn Thymus carpathicus Čelak., mateřídouška ozdobná sudestká Syn.: Thymus carpathicus Čelak Silně ohrožené druhy (C2) Rosa gallica L., růže galská Syn.: růže keltská Rosa majalis J. Herrmann, růže májová Rosa micrantha Sm., růže malokvětá Rosa spinosissima L., růže bedrníkolistá Syn.: růže nejtrnitější; růže hustoostná ; Rosa pimpinellifolia L.; Rosa myriacantha DC. ex Lam et DC; Rosa microcarpa Bess.; Rosa melanocarpa Link; Rosa ripartii Déséglise Salix elaeagnos Scop., vrba šedá Salix hastata L., vrba hrotolistá Syn.: vrba šípová Salix rosmarinifolia L., vrba rozmarýnolistá Syn.: Salix repens subsp. rosmarinifolia (L.) C. Hartman) Sorbus aria (L.) Crantz, jeřáb muk Sorbus austriaca (G. Beck) Hedl., jeřáb rakouský Sorbus bohemica Kovanda, jeřáb český Sorbus carpatica Borbás, jeřáb karpatský 13

14 Thymus glabrescens Willd., mateřídouška olysalá Syn.:Thymus loevyanus Opiz, Thymus austriacus (Ronn.) Ronn Ulmus minor Mill., jilm habrolistý Syn.: Ulmus carpinifolia Gled.; Ulmus carpinifolia Rupp. ex Suckow; Ulmus campestris L.; Ulmus suberosa Moench.; Ulmus corylifolia Host Ohrožené druhy (C3) Rosa sherardii Davies, růže Sherardova Salix daphnoides Vill., vrba lýkovcová Sorbus danubialis (Jávorka) Prodan, jeřáb dunajský Spiraea salicifolia L. tavolník vrbolistý Staphylea pinnata L., klokoč zpeřený Taxus baccata L., tis červený Syn.: Taxus baccata var. aurea Carriere; Taxus baccata var. fastigiata (Lindl.) Loudon; Taxus baccata var. fastigiata-aurea Seneclauze; Taxus baccata var. washingtonii (Richard Sm.) Beissn.; Taxus communis Senilis Thymus pannonicus All., mateřídouška panonská Syn.: Thymus kesteleckyanus Opiz; Thymus marschallianus auct. Thymus serpyllum L., mateřídouška úzkolistá Syn.: Thymus angustifolius Pers.; Thymus lanuginosus Mill.; Thymus apricus Opiz; Thymus serpyllum subsp. angustifolius (Pers.) Čelak.; Thymus angustifolius var. ericetorum Wimm. ex Formánek; Thymus glabrescens subsp. rigidus (W. et Gr.) Domin; Thymus glabrescens auct. p. p., non Wild. Viburnum lantana L., kalina tušalaj Syn.: tušalaj obecný; Viburnum tomentosum Lam.; Viburnum aragonensis Pau Zranitelné druhy (C4) Rosa agrestis Savi, růže polní Rosa elliptica Tausch, růže oválnolistá Syn.: Rosa inodora auct. Rosa jundzillii Besser, růže Jundzillova Rosa rubiginosa L., růže vinná 14

15 Syn.: Rosa eglanteria L. Rosa tomentosa Sm., růže plstnátá Salix pentandra L., vrba pětimužná Sorbus torminalis (L.) Crantz, jeřáb břek Ulmus glabra Huds., jilm horský Syn.: jilm drsný; Ulmus montana auct.; Ulmus scabra Mill. Ulmus laevis Pallas, jilm vaz Syn.: Ulmus effusa Willd. Viscum album L. subsp. abietis (Wiesb.) Abromeit, jmelí bílé jedlové Syn.: Viscum abietis (Wiesb.) Fritsch; Viscum laxum subsp. abietis (Wiesb.) O. Schwarz; Viscum laxum var. abietis Hayek) Viscum album L. subsp. austriacum (Wiesb.) Vollman, jmelí bílé borovicové Syn.: jmelí jehličnanové; Viscum laxum Boiss. et Reuter; Viscum laxum var. pini Hayek) Nedostatečné nebo pochybné údaje (C5) Nedostatek taxonomických a fytogeografických údajů (C5a) Sorbus x pinnatifida (Smith) Düll, jeřáb polozpeřený Vážné pochybnosti o původnosti květeně v ČR (C5b) Rosa villosa L., růže měkká Syn.: Rosa pomifera J. Herrmann Sorbus domestica L., jeřáb oskeruše Syn.:Pyrus sorbus Gaertn.; Pyrus domestica (L.) Sm.; Mespilus domestica (L.) All. Vitis vinifera subsp. sylvestris (C. C. Gmelin) Hegi, réva vinná lesní Syn.: Vitis sylvestris C. C. Gmelin 15

16 5. VÝSLEDKY PRÁCE - BIBLIOGRAFIE OHROŽENÝCH DRUHŮ DŘEVIN 5.1 Kriticky ohrožené druhy Ribes petraeum Wulfen, rybíz skalní (čeleď Grossulariaceae meruzalkovité) Menší až středně velký beztrnný keř vysoký až 2 m s přímými větvemi a lysými výhony. Listy jsou střídavé, velké i přes 10 cm, na bázi srdčité, po obvodu dvakrát ostře pilovité. Žilnatina je silně vyniklá, řídce chlupatá na rubu. Řapík délky čepele je roztroušeně pýřitý. Doba rozkvětu je v květnu až červnu. Květy jsou oboupohlavné, v hustých (až 30 ks), slabě převislých hroznech. Kališní cípy a listeny jsou brvité, korunní lístky zaokrouhlené, zdéli ½ načervenalých kališních cípů. Kulovité bobule, asi 7 mm velké, mají červenou barvu, jsou lysé a příjemně nakyslé. Tento druh snáší stín, drsné klima i krátkou vegetační dobu, ale je náročný na půdní a vzdušnou vlhkost. Zpravidla se vyskytuje na humózních, mělkých, velmi často skeletovitých půdách a na kyselých horninách. Roste na balvanitých a suťových svazích, na prameništích a kolem drobných vodních toků při horní hranici lesa a v pásmu kleče. Jen málokdy sestupuje do nižších, inverzních klimatických poloh. Vyskytuje se pořídku jen v Krkonoších, Jizerských horách, v Jeseníkách a Králickém Sněžníku. Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Králický Sněžník, s ISBN V PR Králický Sněžník se rybíz skalní vyskytuje v lavinové dráze na jižním svahu a na obvodu vrcholové části. KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny společenstev montánního, subalpinského a alpinského stupně ČR. Živa. 2000, XLVIII, 5, s ISSN

17 Na balvanité, suťové svahy, nejčastěji ve vyšších polohách karů a v údolích horských potoků Vysokých Sudet, je omezen výskyt meruzalky skalní se špinavě červenými, kyselými bobulemi. PROCHÁZKA, F. Synantropní flóra u hřebenových chat v pohořích východních Sudet. In Časopis Slezského muzea v Opavě. A: Vědy přírodní. Opava: Slezské muzeum, s ISSN Taxon Ribes petraeum byl zaznamenán července roku 1966 u chaty na Šeráku, cca 1300 m n. m. Salix appendiculata Vill., vrba velkolistá (čeleď Salicaceae vrbovité) Středně velký, krátce větvený keř vysoký 2 5 m. Kůru má šedohnědou, hladkou, na dřevě jsou slabě patrné lišty. Střídavé listy jsou obkopinaté až obvejčité, 5 8 cm dlouhé, na líci tmavozelené, na rubu šedozelené, hustě chlupaté, líc později olysává. Na rubu vyniká hustá síťnatá žilnatina s velkým počtem postranních žilek (až 14 párů). Vrba velkolistá je dvoudomá dřevina, rozkvétající krátce před rašením listů nebo současně s ním, v květnu a červnu. Vzpřímené jehnědy jsou asi 4 cm velké. Vyskytuje se podél menších vodních toků v pásmu horských lesů a vystupuje až k hranici lesa či mírně nad ni. Roste na různých geologických podkladech, především na vápencích, u nás na silikátových horninách. Mezi typická stanoviště patří strže a soutěsky horských bystřin, lavinové dráhy, hlinité sutě nebo droliny karových strží. Snáší slabší zastínění, avšak je náročná na půdní i vzdušnou vlhkost. Roste v malých areálech na Šumavě, na karových skalních stěnách nad Plešným, Černým a Prášilským jezerem a velmi vzácně v Novohradských horách. Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Černé a Čertovo jezero, s ISBN V NPR Černé a Čertovo jezero roste vrba velkolistá na stupňovitých skalních plochách, kde jsou vyvinuty porosty borovice kleče s ojediněle vtroušenými jedinci jeřábu ptačího, smrku a právě vrby velkolisté. Další zmínka o tomto druhu je z Plešného jezera, které je 17

18 součástí PP Trojmezná hora, 1. zóny NP Šumava a zároveň biosférické rezervace UNESCO. Zde nalezneme vrbu velkolistou ve společenstvu subalpínských vysokobylinných niv a subalpínských kapradinových niv. KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny společenstev montánního, subalpinského a alpinského stupně ČR. Živa. 2000, XLVIII, 5, s ISSN Řada druhů dřevin alpinského stupně obsazuje zvláštní stanoviště, často jsou to karové stěny obnažené ledovci, lavinové dráhy či výstupy hornin ve vrcholových partiích. Rostou mnohdy jenom na několika málo lokalitách, a patří proto většinou ke druhům zákonem chráněným. Pouze v karových stržích horských oblastí Šumavy, ojediněle i v Novohradských horách roste vzácně vrba velkolistá. Salix bicolor Willd., vrba dvoubarvá (čeleď Salicaceae vrbovité) Košatý, kulovitý keř dorůstající 1,5 m výšky a dožívající se let. Kmínky má do 5 cm v průměru, borka je hladká, šedohnědá až hnědozelená. Letorosty jsou silné, žlutohnědé, lysé, lesklé s téměř okrouhlými lenticelami. Listy eliptického tvaru jsou 3,5 5 cm dlouhé, na bázi klínovité, okraj čepele je téměř celokrajný nebo jen s oddálenými zuby. Listy jsou v dospělosti pevné, na líci tmavozelené, lysé, lesklé, na rubu sivozelené a na podzim žloutnou. Dvoudomý keř, který rozkvétá v červnu po vyrašení listů, má válcovité, vzpřímené a hustokvěté jehnědy. Vrba dvoubarvá roste v karových stržích a dolinách, v prameništích, křovinách kolem bystřin, v porostech kleče a nad její hranicí, především na kyselých půdních podkladech. Je to chladnomilný a světlomilný druh. U nás se vyskytuje pouze v jediné lokalitě, a to v Krkonoších pod Studniční horou v Obřím dolu Úpské jámě ( m. n. m.) Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J., et al. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů v ČR a SK. 5, Vyšší rostliny., 1. vydání, Bratislava: Přiroda, s., ISBN: Jediná lokalita vrby dvoubarvé v ČR se nachází v Krkonoších v Úpské jámě. V tomto ledovcovém karu ji objevil okolo r pastor J. A. Weigel a od té doby její výskyt nepřetržitě registrovali botanikové 19. i 20. století. Celý porost v Úpské jámě je složen 18

19 výhradně ze samičích jedinců (pravděpodobně rozrostlý jediný exemplář). Ohrožení: Porost této vrby značně poškozuje jelení zvěř, která se koncentruje na nedalekém kališti v Krakonošově zahrádce. Ochrana: Zvláště chráněný kriticky ohrožený druh, lokalita leží v PP Prameny Úpy a není přístupná veřejnosti. KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny společenstev montánního, subalpinského a alpinského stupně ČR. Živa. 2000, XLVIII, 5, s ISSN Řada druhů dřevin alpinského stupně obsazuje zvláštní stanoviště, často jsou to karové stěny obnažené ledovci, lavinové dráhy či výstupy hornin ve vrcholových partiích. Rostou mnohdy jenom na několika málo lokalitách, a patří proto většinou ke druhům zákonem chráněným. Pouze v Krkonoších se vyskytuje vrba dvoubarvá. Salix herbacea L., vrba bylinná (čeleď Salicaceae vrbovité) Drobný dvoudomý poléhavý keřík s podzemními, plazivými, kořenujícími kmínky. Jen nejmladší olistěné větévky dosahují nad půdní povrch. Jsou vzpřímené, 2 10 cm vysoké, lysé a jen s několika listy. Tvoří pokryvné porosty. Listy jsou eliptické až okrouhlé, okraj čepele je vroubkovaně žláznatě pilovitý. Čepele listů jsou 1 2 cm dlouhé, oboustranně leskle zelené a lysé. Řapíky dosahují délky jen 1 3 mm a jsou většinou bez palistů nebo jsou zcela drobné. Jehnědy odděleného pohlaví jsou krátké, chudokvěté (5 6 květů) a vyrůstají na koncích olistěných letorostů zpola zakryté nejbližšími listy. Rozkvétají až po olistění v červnu a srpnu. Prašníkové květy mají dvě tyčinky s lysými nitkami, pestíkové květy jsou s krátce stopkatým, lysým, vřetenovitým semeníkem. Čnělky jsou krátké a mají blizny ven zakřivené. Květní listeny jsou někdy načervenalé. Plody jsou červenavé tobolky. Roste na vlhkých skalách, ve skalních štěrbinách, na sněžných políčkách, alpínských holích, většinou na silikátových horninách. V České republice se vyskytuje pouze v subalpínském stupni Krkonoš (Studniční stěna a Studniční hora) a Hrubého Jeseníku (Tabulové a Petrovy kameny a Velká kotlina). Rozsah výskytu se zmenšuje a v současnosti jsou na našich lokalitách převážně jen pestíkové rostliny. 19

20 Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praděd, s ISBN V botanicky významném území Praděd, které je součástí CHKO Jeseníky a zároveň NPR Praděd, lze vrbu bylinnou najít na Tabulových skalách. KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny společenstev montánního, subalpinského a alpinského stupně ČR. Živa. 2000, XLVIII, 5, s ISSN Řada druhů dřevin alpinského stupně obsazuje zvláštní stanoviště, často jsou to karové stěny obnažené ledovci, lavinové dráhy či výstupy hornin ve vrcholových partiích. Rostou mnohdy jenom na několika málo lokalitách, a patří proto většinou ke druhům zákonem chráněným. Reliktem alpinských holí Krkonoš a Hrubého Jeseníku je mimo jiné i vrba bylinná. Salix lapponum L, vrba laponská (čeleď Salicaceae vrbovité) Drobnější dvoudomý keř, cm vysoký, přímého vzrůstu, s krátkými hustě rozvětvenými větvemi, dožívající se až 30 let. Kmínky s průměrem do 3 cm jsou hrbolatě zakřivené, šedohnědé, téměř hladké. Jednoleté prýty zelenohnědé až olivově zelené barvy jsou chlupaté, později částečně olysávající se zřetelnými okrouhlými lenticelami. Květní pupeny nápadné svou velikostí bývají shluklé na konci větévek. Listy vrby laponské jsou řapíkaté, vejčitě kopinaté nebo podlouhle vejčité, 3 5 cm dlouhé, téměř celokrajné nebo jen u báze vlnitě zprohýbané. Čepele na líci kalně zelené, slabě lesklé, svraskalé, v mládí dlouze rovně chlupaté, záhy olysávající, na rubu šedozelené, hustě stříbrošedě chlupaté až plstnaté. Na rubu výrazně vystupuje střední žlutá žilka. Palisty málo vyvinuté, záhy opadavé. Kvete před nebo současně s rašením listů v květnu až červnu. Jehnědy jsou 2 4 cm dlouhé, válcovité a téměř přisedlé. Vrba laponská roste na vrchovištích, vlhkých loukách a prameništích bystřin v subalpínském pásmu. Preferuje silikátové podklady. V ČR je tento druh velmi vzácný, vyskytující se pouze v Krkonoších (Labský důl, Labská a Pančická louka, Úpská jáma) (a v Hrubém Jeseníku pod vrcholem Pradědu poblíž Tabulových skal.) 20

21 Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praděd, s ISBN V botanicky významném území Praděd, které je součástí CHKO Jeseníky a zároveň NPR Praděd, lze vrbu laponskou najít na Tabulových skalách. KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny společenstev montánního, subalpinského a alpinského stupně ČR. Živa. 2000, XLVIII, 5, s ISSN Řada druhů dřevin alpinského stupně obsazuje zvláštní stanoviště, často jsou to karové stěny obnažené ledovci, lavinové dráhy či výstupy hornin ve vrcholových partiích. Rostou mnohdy jenom na několika málo lokalitách, a patří proto většinou ke druhům zákonem chráněným. Reliktem alpinských holí Krkonoš a Hrubého Jeseníku je mimo jiné i vrba laponská. Salix myrsinifolia Salisb., vrba černající (čeleď Salicaceae vrbovité) Dvoudomý, středně velký až statný keř 2 6 m vysoký s hustě větvenou korunou. Borka je hladká, jen na patě silnějších kmínků podélně rozpraskaná, černošedá. Jednoleté prýty jsou tmavě červenohnědé nebo nazelenalé, hustě krátce chlupaté, později olysávající. Listy jsou okrouhle vejčité až podlouhle kopinaté. Běžnější jsou širokolisté formy, úzkolisté se u nás vyskytují jen omezeně (Knížecí pláně na Šumavě). Lícní strana listů je temně zelená, matně lesklá, chlupatá, později olysávající, rub listu šedozelený, ojíněný, chlupatý, olysávající, s vystouplou žilnatinou. Ojínění je na špici listu jakoby setřeno, což je dobrý poznávací znak. Palisty jsou vytrvávající, nepravidelně srdčité. Vrba černající rozkvétá v dubnu a počátkem května před nebo zároveň s rašením listů. Květy jsou shluklé v drobných jehnědách (2,5 cm). Roste při okrajích bažin a mokrých luk i na kyselých a zrašelinělých podkladech. Provází také vodní toky, kde se vyskytuje na mokřadech mimo bezprostřední čerstvé náplavy. Snese slabší zastínění. U nás existuje patrně jen několik původních lokalit na Šumavě, v Českém lese a v okolí Třeboně (rybník Svět). 21

22 Bibliografie KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny rašelinišť a reliktních borů ČR. Živa. 2001, XLIX, 2, s ISSN U nás se velmi vzácně vyskytuje vrba černající známá pouze z několika lokalit (např. Knížecí pláně na Šumavě). Patří k druhům zákonem chráněným, v sadovnictví se využívá její kultivar s okrouhlými listy (cv. Continifolia). Salix myrtilloides L., vrba borůvkovitá (čeleď Salicaceae vrbovité) Drobný, vzpřímený, bohatě větvený keř vysoký cm, který má k zemi přitisklé poléhavé větve snadno zakořeňující (na rozdíl od řízků). Letorosty i pupeny jsou lysé. Listy eliptického tvaru s čepelí dlouhou 1 3 cm jsou celokrajné, oboustranně lysé a připomínají vlochyni nebo borůvku. Řapík bývá bez palistů. Dvoudomé jehnědovité květenství kvete současně s rašením listů v květnu. Samčí květy mají 2 tyčinky s lysými nitkami, samičí květy dlouze stopkatý lysý semeník. Blizny jsou ven zakřivené, květní listeny malé, téměř lysé, úzce válcovitá nektariová žlázka je jen jedna. Válcovité samičí jehnědy mají květy volně uspořádané. Kvete v květnu. Plodem je tobolka, která je při dozrávání často tmavočervená. Vrbu borůvkovitou najdeme na rašeliništích, zejména na okrajích vrchovišť, a rašelinných loukách. Vyžaduje kyselé půdy a snáší stagnující vodu. Tento druh pochází ze severní a severovýchodní Evropy a severní Asie. V České republice jsou jen dvě lokality, kde se tato vrba nachází, a to u obce Prameny na upolínové louce ve Slavkovském lese a v Železných horách. Bibliografie KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny rašelinišť a reliktních borů ČR. Živa. 2001, XLIX, 2, s ISSN Pouze ze dvou lokalit z území ČR je dnes známa chráněná vrba borůvkovitá, drobný keř rašelinných luk a okrajů vrchovišť, poněkud podobný vlochyni. MADĚRA, P. Ojedinělá sbírka dřevin v ČR. Živa. 1998, XLVI, 3, s ISSN

23 V arboretu Křtiny ve spolupráci se Školním lesním podnikem Masarykův les Křtiny je unikátní naučná stezka nazvaná Domácí dřeviny, založená již v roce Na stezce mohou návštěvníci spatřit mimo jiné i vrbu borůvkovitou. ČEŘOVSKÝ, J., et al. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů v ČR a SK. 5, Vyšší rostliny., 1. vydání, Bratislava: Přiroda, s., ISBN: V r nalezl tuto drobnou vrbu J. Sofron v CHKO Slavkovský les poblíž osady Prameny, pak ji objevil v CHKO Železné hory r J. Jirásek u Trhové Kamenice. Ohrožení: Nejrizikovějším faktorem je, kromě malého rozsahu populací a celkové destrukce nalezišť, změna vodního režimu na lokalitách a snadné křížení s vrbou ušatou (Salix aurita), která v důsledku déle trvající introgresivní hybridizace zcela vrbu borůvkovitou pohltí. Salix repens L., vrba plazivá (čeleď Salicaceae vrbovité) Nízký keř ( cm) s krátkými, tenkými, lysými větvemi, který se dožívá až 30 let. Poléhavé části větví snadno kořenují. Kůra je hnědá a hladká. Jednoleté prýty jsou tenké, krátké, zelenohnědé, chlupaté, s patrnými lenticelami. Listy jsou krátce řapíkaté, tvarově značně proměnlivé, podlouhlé, eliptické až obvejčité, 1,5 2,5 cm dlouhé, celokrajné až oddáleně pilovité, s podvinutým okrajem. Čepel na líci je sytě zelená, šedě chlupatá, později olysávající, na rudu zelenošedá, hustě stříbrošedě chlupatá rovnoběžně se střední žilkou. Palisty vrby plazivé jsou dobře vyvinuté. Je to dvoudomý keř, kvetoucí před rašením listů nebo jeho počátkem v dubnu až květnu, v pozdním létě někdy ještě jednou. Jehnědy jsou malé, 1 2 cm dlouhé, hustě nahloučené na konci letorostů. Vrba plazivá je světlomilný keř rostoucí na extrémně kyselých vlhkých až zrašelinělých loukách, na slatinách, vlhkých vřesovištích a mokrých ostřicových loukách. Je velmi ekologicky přizpůsobivá, dokáže úspěšně růst na různých půdách s rozmanitou vlhkostí. U nás se vyskytuje zřídka až velmi vzácně v severních a západních Čechách, hojně jen v okolí Doks. Roste v pahorkatinách až v podhorských oblastech. S postupnou meliorací a kultivací luk se stává stále vzácnější. 23

24 Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Soos; Swamp, s ISBN Význačným biotopem Soosu jsou rašeliniště, která se nacházejí v různých sukcesních stadiích od živých přechodových rašelinišť s jezírky až po rašelinné lesy, nejčastěji blatkové, brusnicové a suchopýrové bory. DEYL, Č. Příspěvek ke květeně širšího okolí Olomouce. In Zprávy Československé botanické společnosti. Praha: Československá botanická společnost, s Hornomoravský úval: Komárov u Řídče, na slatinných loukách SV od obce Nízký Jeseník: Hlubočky 1,7 km západně od železniční stanice Hlubočky v lesní světlině na území zvané Vinohrádky; Dětřichov 1 km JV od obce na rašelinné louce; Nové Valteřice na vlhkých loukách u obce. DUDA, J., OPRAVIL, E., ŠULA, B. Chráněné a ohrožené druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území - 4. In Časopis Slezského muzea v Opavě. A: Vědy přírodní. Opava: Slezské muzeum, s ISSN Tato vrba roste v nížinách i podhorském pásmu v území Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů, a to na rašelinných loukách, slatinách, mokrých pastvinách i písčitých místech. HOUFEK, J. Krátká floristická sdělení a výsledky floristické akce v Čechách. In Zprávy Československé botanické společnosti. Praha: Československá botanická společnost, s Nové Strašecí - Třtice; Říčany mezi Mukařovem a Louňovicemi, hojně na bahnité louce nad rybníkem a na travnatém úhoru v Louňovicích; Jindřichův Hradec na několika místech na rašelině za rybníkem u železniční trati u Senotína a několik exemplářů na rašelinné louce mezi Horní Pěnou a myslivnou U Hejlíčka; Vyšší Brod u rybníka nedaleko dvora Kravín severovýchodně od města poblíž silnice do Rožmberka; Veselí nad Lužnicí u Horusického rybníka; Trhové Sviny bývalé panství Nové Hrady, rašelinné louky; Třeboň Chlum u Třeboně, rašelinná loučka blíže samoty U Hajnů; Mariánské Lázně Dolní Žandov, rašelinné louky nad obcí při silnici do Chebu. 24

25 KOLIBÁČOVÁ, S., MADĚRA, P., ÚRADNÍČEK, L. Dřeviny rašelinišť a reliktních borů ČR. Živa. 2001, XLIX, 2, s ISSN Vrba plazivá se vyskytuje v podhorském stupni v severních a západních Čechách. Je to nízký keř s úzce eliptickými až kopinatými listy. TUROŇOVÁ, D. Novozámecký rybník změny v rezervaci a její management. Živa. 1999, XLVII, 4, s ISSN Kriticky ohrožená vrba plazivá má na opuštěných lukách pravděpodobně nejčetnější výskyt v ČR. Sorbus alnifrons Kovanda, jeřáb olšolistý (hybridogenní druh kombinace Sorbus danubialis x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) Malý stromek dorůstající do výšky 8 m, kde větve nasedají na kmen v ostrém úhlu. Listová čepel je 8 9 cm dlouhá, široce eliptická, peřenolaločná, v horní části pak jen dvojitě pilovitá, na bázi výrazně klínovitá. Laloky listů jsou ostré, pilovité. Rub listu je šedozeleně plstnatý. Řapík 1,3 2,7 cm dlouhý. Semeník tohoto druhu je polospodní. Malvice jsou lysé, kulovité až široce elipsoidní, červenooranžové, s malými, nenápadnými, světle hnědými lenticelami. Roste na mělkých skeletnatých půdách kyselé matečné horniny (granulit) v prosvětlené bukové doubravě. Endemit jihozápadní Moravy vyskytující se na dvou přilehlých vrších blízko Ivančic, na severním a severozápadním svahu vrchu pod zříceninou hradu Templštýn a na blízkém Vrabčím vrchu (388 m), V ČR je známo okolo 45 jedinců tohoto druhu. Bibliografie VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Jediná známá populace se nachází na dvou mikrolokalitách v okolí zříceniny hradu Templštejn (součást přírodního parku Střední Pojihlaví) na jižních, kamenitých svazích přímo pod hradem a na blízkém Vrabčím vrchu. 25

26 Sorbus eximia Kovanda, jeřáb krasový (hybridogenní druh kombinace Sorbus aria x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) Keř až strom 3 10 m vysoký s pupeny vejcovitými, špičatými, olysávajícími. Listová čepel je 9,5 11,5 cm dlouhá, široce eliptická až vejčitá, peřenolaločnatá, pilovitá, k bázi klínovitá, v horní části je jen dvojitě pilovitá. Laloky jsou ostré, trojúhelníkové. Listy jsou na rubu plstnaté, jejich řapíky jsou 2,3 2,9 cm dlouhé. Kališní cípy za květu vodorovně odstávají a za plodu vytrvávají. Semeník je polospodní. Malvice jeřábu krasového jsou široce elipsoidní a kulovité, oranžové, lysé, s lenticelami. Roste v šipákových doubravách, skalnatých xerotermních svazích a zasahuje i do mezofilních bukových doubrav. Charakteristický výskyt je na vrcholech kopců. Geologické podloží je devonský vápenec. Roste jen v České republice, je endemitem Českého krasu. Populace druhu čítá okolo 150 jedinců. Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J., et al. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů v ČR a SK. 5, Vyšší rostliny., 1. vydání, Bratislava: Přiroda, s., ISBN: Tento druh nalezneme na několika stanovištích (Sv. Jan pod Skalou, Vysoká stráň, mezi Hostimí a Bubovicemi, Doutnáč, Paní hora, Kodské polesí, Ve skalách, Mramor i Liteně, Plešivec a Haknová). VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Endemit střední části Čech, kde roste na výslunných, druhově bohatých vápencových stráních Českého krasu. Celkově je znám ze 13 lokalit, přičemž počet všech jedinců se odhaduje asi na 150. Nejpočetnější populace se nachází v NPR Koda, kde vyhledává skalnaté výchozy tyčící se vysoko nad údolím. Sorbus gemella Kovanda, jeřáb džbánský (hybridogenní druh kombinace S. danubialis x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) 26

27 Strom do 15 m výšky. Listová čepel je 6 8 cm dlouhá, peřenolaločná, široce eliptická, k bázi široce klínovitá. Rub listu je šedě plstnatý, řapík je 1,3 2,1 cm dlouhý, kratší než u jeřábu manětínského. Kališní cípy jsou za květu vzpřímené, za plodu zaschlé, semeník je polospodní. Prašníky jsou bledožluté barvy. Čnělky jsou do ¼ - ½ srostlé. Malvice je široce elipsoidní až kulovitá, červenooranžová, lysá, hustě tečkovaná drobnými lenticelami. Vyskytuje se v ochuzených dubohabřinách. Preferuje výhřevné jižní a jihozápadní svahy. Geologickým podložím stanoviště je opuka. Snáší mírný zástin. Je endemitem přírodního parku Džbán, roste pouze na jediné lokalitě severně od obce Konětopy, v oblasti bývalého hradiště na vrchu Markvarec, v počtu asi 45 jedinců. Bibliografie JÍROVÁ, A., 2008: Sorbus milensis M. Lepší, K. Boublík, P. Lepší et P. Vít jeřáb milský / jarabina. [cit ]. Dostupné na: < V posledních letech byl objeven na dalších 8 lokalitách u vesnic Hřivice, Třeskonice, Hořany, Markvarec, Břínkov, Solopysky, Ročov a Dolní Ročov. Přežití druhu závisí především na lesnickém managementu druh vyžaduje světlé lesy a aktuální velkoplošné pěstování tzv. vysokého lesa může být pro dlouhodobou existenci druhu fatální. Bylo by vhodné na vybraných místech druh lesnickými zásahy podporovat (prosvětlování lesů) a vyloučit ho zcela z těžby. Dalším ohrožujícím faktorem je přemnožená zvěř. V případě, že nedojde k odrůstání semenáčků i po prosvětlení porostu, je nutné snížit stavy zvěře popř. oplotit okolí vybraných plodných jedinců LEPŠÍ, M., KAPLAN, Z., LEPŠÍ, P. Sorbus gemella Kovanda. In Severočeskou přírodou: sborník Severočeské pobočky Československé botanické společnosti. Chomutov, 2009, 40, s ISSN: Před začátkem floristického kurzu byl jeřáb džbánský známý pouze ze třech lokalit z bezejmenného vrchu východně od obce Konětopy (Kovanda 1996), dále pak z jihovýchodního svahu vrchu Okrouhlík u obce Hřivice a z území přírodní památky Kozinecká stráň u obce Třeskonice (Janda 2006). V průběhu floristického kurzu a jedné exkurze uspořádané na podzim roku 2007 M. Lepším, P. Lepším a V. Hansem bylo překvapivě objeveno 6 nových nalezišť (Hořany, Markvarec, Břínkov, Solopysky, Ročov, Dolní Ročov). Dále se všechny publikované lokality podařilo ověřit, popř. rozšířit znalosti o jejich rozsahu. 27

28 VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Tento druh je znám pouze z jedné lokality, která se nachází u obce Konětopy v severní části přírodního parku Džbán. Sorbus graeca (Spach) Schauer, jeřáb řecký (čeleď Rosaceae růžovité) Keř až malý strom do 5 m výšky. Pupeny jsou protáhle vejcovité, řídce plstnaté až olysalé. Listová čepel je menší než u muku, 5 8 cm dlouhá, široce obvejčitá až okrouhle vejčitá, v apikální části zpravidla zaokrouhlená, či tupě zašpičatělá, na bázi zaokrouhlená až tupě klínovitá, nad spodní třetinou je jednoduše až dvakrát hrubě pilovitá (zuby široce trojúhelníkovité), plochá. List je tuhý, kožovitý. Malvice jsou sytě červené, lesklé, s nespočetnými velkými, nápadnými, žlutými lenticelami. Kališní cípy jsou za plodu vytrvávající, vzpřímené, nedužnaté. Jeřáb řecký roste na mělkých, vysýchavých půdách jak bazických, tak i kyselých hornin, v lesostepních společenstvech a na skalních stepích. V ČR se vyskytuje ve střední části NP Podyjí a v Moravském krasu pouze v několika exemplářích. Sorbus hardeggensis Kovanda, jeřáb hardeggský (hybridogenní druh kombinace Sorbus aria x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) Strom dorůstající výšky až 18 m. Listová čepel je 8 10 cm dlouhá, široce vejčitá, peřenolaločnatá až peřenoklaná, v apikální části pak jen dvojitě pilovitá, na bázi široce klínovitá. Laloky ostře klínovité, pilovité. Líc listu je tmavozelený lesklý, rubová strana je šedozeleně plstnatá, k podzimu často olysávající. Řapík je 1,9 3,2 cm dlouhý. Na podzim se listy podobně jako u břeku zbarvují do červena. Semeník je spodní. Malvice jsou bronzově hnědé, široce elipsoidní, s drobnými žlutými lenticelami. Kališní cípy za plodu většinou opadávají. Roste v břekových doubravách a v prosvětlených bukových doubravách, na různém geologickém podloží, jak na vápenci, tak i na kyselých horninách. Snáší částečný zástin, spoluvytváří druhé patro v prosvětlených lesích. Je to endemický druh jihozápadní Moravy, 28

29 vyskytuje se na malém území západní části NP Podyjí, mezi obcemi Vranov nad Dyjí a rakouským městečkem Hardegg. Dosud bylo zjištěno okolo 30 jedinců jeřábu hardeggského. Bibliografie VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Tento druh je bezpochyby naším nejvzácnějším subendemickým jeřábem. Vyskytuje se na třech lokalitách v průlomovém údolí řeky Dyje a jejích přítoků v NP Podyjí (v širším okolí Ledových slují, na Liščí skále a na Hardegských stráních) a na dvou lokalitách v NP Thayatal na druhém břehu řeky Dyje v Rakousku. Sorbus milensis M. Lepší, K. Boublík, P. Lepší et P. Vít, jeřáb milský (hybridogenní druh S. danubialis x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) Tento druh popsaný v roce 2008 je podobný jeřábu manětínskému, má také růžové prašníky. Liší se kosníkovitými méně laločnatými listy a drobnějšími plody. Vyskytuje se na vrchu Milá v Českém středohoří v počtu asi 60 jedinců. Bibliografie JÍROVÁ, A. Botany.cz [online] [cit ]. Sorbus milensis. Dostupné z WWW: < m vysoký opadavý strom nebo keř s vejčitou až široce vejčitou korunou. Listy mají mělce laločnatou, kosníkovitou až široce vejčitou na rubu žlutošedě plstnatou čepel. V květnu rozkvétá pětičetnými bělavými květy s nálevkovitou češulí, které jsou uspořádány do mnohokvětých chocholičnatých lat. Prašníky mají narůžovělou barvu, semeník je polospodní, čnělky jsou zčásti srostlé. Následně velmi často a hojně plodí. Zralé malvice jsou téměř kulovité, lesklé a pro tento druh typicky oranžově červené. Vyskytuje se hlavně na strmých, těžko přístupných čedičových skalách, v lesnatých roklích a sutích. Endemit ČR. Dosud je znám pouze z vrchu Milá v Českém středohoří, podle své první lokality byl pojmenován. Jeřáb milský je ohrožen hlavně vysokými stavy zvěře a šířením jasanu 29

30 LEPŠÍ, M., et al. Sorbus milensis, a new hybridogenous species from nerthwestern Bohemia. Preslia: Časopis české botanické společnosti (Journal of the Czech botanical society). 2008, 80, 2, s ISSN Sorbus quernea Kovanda, jeřáb dubolistý (hybridogenní druh kombinace S. aria x S. aucuparia) (čeleď Rosaceae růžovité) Malý stromek do 8 m. Listová čepel je 5 7 cm dlouhá, široce eliptická, peřenolaločná, od báze s výraznými laloky, na bázi obvykle zaoblená. Laloky listů jsou zaokrouhlené, ale velmi výrazné. Velmi podobné listy má jeřáb prostřední S. intermedia (Ehrh.) Pers., původní v jižní Skandinávii a v Pobaltí, u nás často pěstovaný jako dekorativní dřevina v městské zeleni. Rub listu je šedozeleně plstnatý. Řapík 1,3 1,8 cm dlouhý. Kališní lístky jsou 1,8 2,2 mm dlouhé, čnělky volné. Semeník je polospodní. Malvice jsou kulovité, červené, 8 11 mm v průměru. Roste na mělkých skeletnatých půdách v prosvětlené doubravě. Vyskytuje se na dvou lokalitách v Praze - na severozápadním svahu vrchu Jabloňka v počtu asi 60 exemplářů a na vrcholu Bílé skály, kde je kolem 20 zástupců druhu. Stenotopní endemit hlavního města ČR. Bibliografie KOVANDA, M. Jeřáby v Praze. Živa. 2000, XLVIII, 1, s ISSN Na Bílé skále bylo pozorováno asi 20 exemplářů jeřábu dubolistého různého stáří, na vrchu Jabloňka byl zaznamenán porost tohoto druhu jeřábu. VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Jeřáb dubolistý je jediným českým hybridogenním taxonem, na jehož vzniku se podílel jeřáb ptačí. Druh přežívá na dvou lokalitách přímo v hlavním městě Praha na severozápadním svahu vrchu Jabloňka a na Bílé skále (obě oblasti jsou chráněny jako přírodní památky). První populace čítá asi 60 jedinců, druhá zhruba 20 jedinců. Sorbus rhodanthera Kovanda, jeřáb manětínský (Hybridogenní druh kombinace S. danubialis x S. torminalis) (čeleď Rosaceae růžovité) 30

31 Keř až menší stromek do 12 m. Střídavě postavené listy mají listovou čepel 6 8 cm dlouhou, peřenolaločnou, na bázi výrazně klínovitou. Laloky listů jsou ostré, pilovité, podobné jeřábu olšolistému. Rub listu je šedozeleně plstnatý. Řapík listu je 1,8-2,9 cm dlouhý, delší než u jeřábu džbánského. Semeník je polospodní. Výrazným znakem jsou růžové prašníky. Čnělky do 1/5 2/5 délky srostlé. Malvice jsou lysé, kulovité, lesklé, červenooranžové, s malými, ale nápadnými světle hnědými lenticelami. Roste na mělkých skeletnatých půdách na čediči v prosvětlených dubohabřinách. Vytváří rozvolněný porost na výslunném, teplém svahu, na některých místech je dokonce dominantním druhem. Monotopní endemit západních Čech, vyskytuje se jen na jediné lokalitě na jihozápadních svazích a vrcholu Chlumské hory u Manětína. Bibliografie ČEŘOVSKÝ, J.; PODHAJSKÁ, Z.; TUROŇOVÁ, D. Botanicky významná území ČR. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Chlumská Hora, s ISBN Tento endemit roste v botanicky významném území Chlumská hora, jehož součástí je PR Chlum. Populace tohoto jeřábu, který má charakteristické růžové prašníky, je vitální a různověká. Celkem bylo zjištěno více než 400 jedinců. Provádí se zde výzkum zaměřený na sčítání populace jeřábu manětínského. VÍT, P.; SUDA, J. Endemické jeřáby - perly mezi českými dřevinami. Živa. 2006, LIV, 6, s ISSN Celkovým počtem jedinců se tento jeřáb blíží jeřábu krasovému, vyskytuje se však na jediné lokalitě, kterou jsou jihozápadní příkré svahy Chlumské hory u Manětína v západních Čechách (asi 30 km severně od Plzně). Sorbus sudetica (Tausch) Bluff, Nees et Schauer, jeřáb sudetský (hybridogenní druh kombinace Sorbus aria x S. chamaemespilus) (čeleď Rosaceae růžovité) Keř vysoký 0,5 2 m se střídavými listy. Pupeny jsou vejcovitě kuželovité, špičaté, olysalé. Listová čepel je obvejčitá až obvejčitě eliptická, 6 7 cm dlouhá, 3 4,5 cm široká, nepravidelně hrubě pilovitá, k bázi celokrajná. Rub listu je řídce šedě plstnatý. Řapík je 1,5 31