Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy.

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře Bc. Pavla Faltýsková Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy. Magisterská diplomová práce Vedoucí práce Ph.Dr. Aleš Filip, Ph.D. 2011

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Ústřední knihovně FF MU a pouţívána ke studijním účelům. V Brně dne Bc. Pavla Faltýsková

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu magisterské diplomové práce Ph.Dr. Aleši Filipovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, cenné rady, připomínky a konzultace.

4 OBSAH 1. ÚVOD 2. KLÁŠTERY Poslání kláštera Řehole muţské a ţenské Plán klášterního areálu Klášter a jeho části Kříţová chodba Klášter středisko vzdělanosti Kláštery a zakladatelské období Nejstarší zakládané kláštery v Brně a okolí Brna Druhá vlna zakládání klášterů v městské zástavbě MOCENSKÉ ZÁSAHY DO ŘEHOLNÍHO ŢIVOTA 3.1. Josefínské reformy Období komunistické totality VÝVOJ PO ROCE 1989, RESTITUCE VYUŢITÍ KLÁŠTERA V SOUČASNÉ DOBĚ- PŘÍKLADY NA NÉKOLIKA VYBRANÝCH KLÁŠTERECH Benediktinský klášter s kostelem sv. Petra a Pavla v Rajhradě Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Klášter řádu Milosrdných bratří s nemocnicí v Brně Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Klášter řádu sv. Alţběty v Brně Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Klášter (mateřinec) Milosrdných sester III. řádu svatého Františka pod ochranou Svaté rodiny v Brně Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce

5 5.6. Klášter (mateřinec) Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova s kostelem Boţského srdce Jeţíšova s konventní kaplí Neposkvrněného početí P. Marie v Rajhradě Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Konvent minoritů s kostelem sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty s loretánskou kaplí v Brně Historický vývoj do roku Činnost a stavení vývoj po roce Kapucínský konvent s kostelem Nalezení sv. Kříţe v Brně Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce Klášter řádu premonstrátů s kostelem sv. Petra a Pavla v Nové Říši Historický vývoj do roku Činnost a stavební vývoj po roce ZÁVĚR RESUMÉ SEZNAM LITERATURY, ZDROJE SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH

6 1. ÚVOD Míjíme-li klášter, či komplex klášterních budov, málokdy si uvědomujeme, jak cenná místa máme před sebou. A to cenná nejen z významu historického, ale i z pohledu kulturněspolečenského, uměleckého, výtvarného a architektonického. Historickým vývojem klášterů od jejich prvopočátků a jejich vyuţitím a významem v současnosti se bude zabývat tato magisterská diplomová práce Kláštery a jejich vyuţívání v současnosti. Vybrané příklady z jiţní Moravy. Magisterská diplomová práce bude rozdělena dvě hlavní části. Vzniku klášterů, jejich původnímu určení, významu a chronologickému zařazení se bude věnovat úvodní část práce. Bude se zabývat teoretickým vysvětlením pojmu kláštera a jeho dispozičním uspořádáním. Následuje část věnovaná zakladatelskému období klášterů. V té bude popsáno, kdo kláštery zakládal a jaké bylo jejich hlavní poslání a činnost. Bude uvedena historie klášterů od prvopočátků, kdy byly v našich zemích zakládány nejstarší klášterní domy. Ty se stávaly zázemím pro působení řeholních řádů a byly významnými z hlediska šíření víry. Postupně se stávaly také významnými středisky kultury a vzdělanosti. Z nejstaršího zakladatelského období bude připomenuto budování klášterů v oblasti nynějšího města Brna a jeho okolí. Bude uveden historický význam klášterů v období jejich prosperity, ale i v dobách, které byly pro jejich existenci nepříznivé a devastační. Pro první část práce jsem čerpala především z odborné literatury, ve které jsou uváděny historické a faktografické údaje k jednotlivým klášterům. Teoretické a historické údaje o působení a činnosti řeholních řádů jsem čerpala z literatury, publikací, odborných slovníků a zdrojů, které jsou v práci uváděny. Druhá část práce je zaměřena na několik vybraných klášterů. Ty budou přiblíţeny nejen z historického hlediska, ale především z hlediska jejich vyuţití v současnosti. Bude přiblíţen jejich konkrétní vývoj po roce 1989, především pak po navrácení majetku po roce 1990 v rámci uplatnění restitučních nároků. Po navrácení majetku v rámci restitučních nároků, 1 kdy byl řádům vracen majetek zdevastovaný a zničený, bylo nutné vloţit nemalé finanční prostředky do obnovy objektů. V obnovovaných klášterech začal nový ţivot a nové aktivity. 1 KALNÝ, M. Církevní majetek a restituce. Vydání neuvedeno. Praha: Občanský institut, 1995, s

7 Na konkrétních příkladech rekonstruovaných klášterů je ukázána současná činnost a prosperita. V mnoha případech se podařilo o smysluplné vyuţití klášterních budov činností samotného řádu nebo prostřednictvím organizací 2, občanských sdruţení 3 nebo nadací 4. S těmito právními subjekty mají představitelé řádu uzavřenou právně podloţenou smlouvu o vzájemné spolupráci, která je zaloţena na výhodném vyuţívání klášterních objektů, které je výhodné a vyhovující oběma zúčastněným stranám. Při zpracování podkladů pro druhou část mé diplomové práce jsem vycházela z historických materiálů, které se týkají událostí po druhé světové válce a období totality. Byly prostudovány materiály, které se týkaly navracení majetku církvím v rámci restitučních nároků. Jsou uvedeny odkazy na příslušné zákony, které byly v této souvislosti vydány. Navracení majetku řádům a kongregacím se uskutečnilo převáţně po roce Při vyhledávání příslušných ekonomických dat a ukazatelů jsem vycházela z dostupných materiálů, které zveřejňují o své činnosti neziskové organizace a občanská sdruţení formou Výročních zpráv. Dále jsem čerpala z materiálů, které se váţí k jednotlivým projektům, (např. údaje o financování při uskutečňování přestavby nemocničního sálu konventu Milosrdných bratří, materiály k rekonstrukci knihovny benediktinského opatství) a z interních materiálů organizací, které zpracovávají koncepci činnosti pro určité období 5. Uskutečnila jsem také osobní návštěvu několika klášterů a hovořila s přestavenými nebo členy uvedených klášterů. Zjištěná fakta o současné činnosti jednotlivých klášterů jsou popsány ve druhé části magisterské diplomové práce a zjištěná data a číselná vyjádření (v příslušných jednotkách nebo v procentech) jsou uvedena ve vypracovaných tabulkách. Je uvedeno i několik grafických znázornění, která se váţí k popisovaným skutečnostem. 2 Příspěvková organizace Muzeum Brněnska. 3 Občanské sdruţení Gabriela. 4 Nadace ora et labora. 5 Muzeum Brněnska. 7

8 2. KLÁŠTERY 2.1 Poslání kláštera Dějiny Evropy jsou úzce spjaty s dějinami a vývojem křesťanství 6 a jeho šířením. V Evropě dalo křesťanství vzniknout společenství spojovanému kulturou, vírou a pojetím člověka 7. Pod hlavním posláním šíření víry byly budovány kláštery na území celé Evropy. Mezi prvními objekty byly v Evropě postaveny kláštery v Cluny, Clairvaux a další. Kláštery se stávaly středisky křesťanského ţivota. Byly místy sluţby Bohu, místy motliteb, rozjímání, odříkání, konání pokání, vykonávání dobrých skutků a pomoci. Jejich další úkoly pak nově spočívaly především v oblasti vzdělávání a studia a v péči o chudé a nemocné. Jejich činnost také zahrnovala kultivaci okolní přírody a efektivní hospodaření s půdním fondem, který byl dán klášteru k dispozici. Kláštery se postupně stávaly centry vzdělanosti nejen v samotném klášteře, ale i oblasti, kam byly vysílány misie. Do předem určených oblastí byly misie vysílány nejen za účelem šíření vzdělanosti a víry, ale i z důvodu šíření moci a politického vlivu panovníka na novém území. Další ojedinělá úloha klášterů pak spočívala v tom, ţe se během dalšího společenského vývoje stávaly významnými skriptorii, dílnami na výrobu knih. Čtení, psaní a opisování textů, kresby a malby a výzdoba knih, které byly dříve brány jako okrajové a doplňkové činnosti mnichů, se staly významnými dokumentačními metodami. Díky jim byl zachován odkaz vzdělanosti a vědění následujícím generacím. 6 Křesťanství. Všechna náboţenství zaloţená na osobě a učení Jeţíše Krista: Křesťanství zahrnuje všechny, kdo následující Krista a skrze Křest, jako znamení příslušností ke křesťanství, se stali dítětem Boţím Křesťanstvo: Všichni křesťané souhrnně a jako celek, křesťané všech národů a všech křesťanských vyznání. Ve středověku bývá v latinské (římské) oblasti souhrnným označením pro křesťanstvo Christianitas (psáno s velkým písmenem) míněn křesťanský Západ, země a národy pod vládou křesťanských panovníků a vyznávajících křesťanskou víru. LEMAITROVÁ, Nicole, QUINSONOVÁ Marie-Thérése, SOTOVÁ Véronique: Slovník křesťanské kultury. Z francouzského originálu Dictionnaire culturel du christianisme překlad do češtiny kol. autorů. 1. vydání. Praha: Garamond, 2002, s LEMAITROVÁ, Nicole, QUINSONOVÁ Marie-Thérése, SOTOVÁ Véronique: Slovník křesťanské kultury. Z francouzského originálu Dictionnaire culturel du christianisme překlad do češtiny kol. autorů. Tamtéţ. 8

9 Kromě vzdělávacího centra byl klášter téţ místem tezaurace majetku zakladatele a mnohdy i místem prezentace jeho ušlechtilých úmyslů. Byla prezentována jeho příslušnost k víře a pokání. Klášter byl také místem důstojné reprezentace zakladatele a jeho rodu. Kláštery zakládali nejen bohatí šlechticové, ale také biskupové, kteří byli odpovědní za péči o chudé ve své obci. Většinou se však šlechticové v dané oblasti dohodli s místním biskupem a společně zakládali kláštery se sociálním zázemím pro chudé a potřebné, kteří do dané oblasti přišli. Tak jako biskupové měli i králové zájem o kláštery slouţící jako vzdělávací instituce pro elitu, která rozhodně neměla být připravována pouze pro duchovní úkoly. Kromě toho podporovali, tak jako ostatní šlechtici, zakládáním klášterů na svých pozemcích lepší kultivaci těchto polností a pozemků klášterním obhospodařováním 8. V oblasti kolem kláštera byly následně vytvářeny nové podmínky pro zajištění klášterního provozu, včetně vytváření nezbytných nových dopravních cest. Naskytly se také příleţitostí pro uplatnění zemědělců, rolníku a řemeslníků, kteří v blízkosti kláštera hledali vhodné zaměstnání. Vznikala tak nová infrastruktura, která podporovala další příznivý rozvoj v dané oblasti. Kromě toho slouţilo zakládání klášterů v neposlední řadě i zajištění nadvlády královského nebo šlechtického zakladatele, jemuţ byl klášter zavázán 9. Svůj nový úkol v pojetí sluţby Bohu měli pro donátory zaloţeného kláštera vykonávat mniši. Mnich měl vykonávat přímluvy a modlitby k Bohu za zakladatele kláštera. Mnich tedy měl působit jako spojovací článek mezi donátorem kláštera a Bohem. Svého výjimečného poslání a nelehkého úkolu si na svých misijních cestách při šíření víry na cizí území uvědomovali misionáři, kteří měli zřizovat kláštery jako opěrné body pro zavádění víry na pohanském území. Kláštery působící jako centra propagandy, měly okolnímu obyvatelstvu poskytnout názorný příklad křesťanského ţivota a zároveň vytvářet zárodečné buňky církevní organizace v nově pokřesťanštěných oblastech. Misionářské aktivity byly většinou vyvíjeny v těsné dohodě s vládci, kteří prostřednictvím křesťanské věrouky zamýšleli upevnit svůj politický vliv nebo rozšířit dosavadní teritorium KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s.32. 9

10 2.2 Řehole muţské a ţenské Významnou součástí katolické církve jsou muţské a ţenské řehole. Mají výjimečné postavení a to jak ve vnitřní struktuře církve, tak v jejím vnějším působení. Muţské kláštery představovaly významný prvek v hospodářském ţivotě země, v ţivotě duchovním, kulturním a intelektuálním... Ţenské řehole byly významné jinak sestry působily v převáţné většině buď v nemocnicích a sociálních ústavech (dětské domovy a útulky, domovy pro přestárlé, nevyléčitelně nemocné, tělesně i mentálně postiţené), nebo ve školství, kde zřizovaly a vedly řadu škol všech typů a studentské internáty. Díky tomu a díky svému přístupu k práci nikoli jako k nucenému zlu, ale jako k poslání a sluţbě Kristu svých bliţních byly společností oceňovány a značně oblíbeny 11. Řeholní společenství a formy zasvěceného ţivota, řeholní řády a kongregace Řeholní společenství jsou praktikujícími nositeli zasvěceného ţivota, který doprovází křesťanství od jeho prvopočátků. Historie zasvěceného ţivota však nebyla ukončena i v současnosti 12. Řeholní společenství, jejichţ společným znakem je zachovávání evangelních rad, zásad čistoty, chudoby a poslušnosti a společně vedený řádový ţivot jsou pak rozdělena na řeholní řády 13 a na řeholní kongregace 14. Další odlišení podle muţských a ţenských institutů se dále člení na několik, postupně a s různým posláním vznikajících skupin. Dělení řádů podle autorů Encyklopedie českých klášterů je následující. I. Řády mnišské Řády mnišské navazují na působení na působení Otců pouště, představitelů mnišského ţivota v osamění tzv. anachoretského mnišství, jakým byl např. sv. Antoín Egyptský. Za zakladatele conobitského mnišství, společného ţivota mnichů, je povaţován sv. 11 BALÍK, S., HANUŠ, J. Katolická církev v Československu vyd. Brno: CDK, 2007, s Soudobý pohled katolické církve na zasvěcený ţivot a jeho poslání reprezentuje v poslední době Vita Consecrata papeţe Jana Pavla II. z In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd., Praha: Libri, s v nichţ jsou skládány slavné sliby In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, tamtéţ. 14 v nich jsou skládány pouze sliby jednoduché In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, tamtéţ. 10

11 Pachomius Starší. Jako základní kámen západokřesťanského mnišství se postupně prosadila řehole sepsaná sv. Benediktem z Nursie 15, tou se řídí řeholní ţivot a zásady velké části soudobých mnišských komunit. Vyskytují se ovšem mnišská společenství, která jsou zaloţena na jiných řeholích, např. na původní řeholi sv. Basilia a velmi uznávaná a praktikovaná je řehole sv. Augustina a další 16. Zaměření mnichů této řehole je výrazně kontemplativní a prosazuje přísný a odříkavý způsob ţivota. II. Řády řeholních kanovníků Řády řeholních kanovníků v rámci řeholního ţivota navazují na dlouhou tradici po regulování ţivota kněţí. Jejich duchovním otcem je sv. Augustin. Do řeholního ţivota jsou zaváděny od poloviny 11. století, kdy postupně vzniká řada samostatných klášterů, které jsou ve své době reformní alternativou kolegiátních a katedrálních kapitul. Ke kanovnickým řádům patří i řády kříţovnické a některé řády špitální. Ty tvoří přechodný článek k řádům rytířským. K řeholním kanovnickým řádům je v současnosti řazen i reformovaný řád německých rytířů, který má dnes povahu řádu kněţského 17. III. Řády rytířské Řády rytířské mají mnoho společných zásad s řády kříţovnickými a špitálními. Jejich činnost se zabývala téţ péči duchovní a péčí o chudé, nemocné a poutníky, charakteristickým rysem však byla vojenská sluţba. Tomu odpovídalo i rozčlenění na rytíře, řádové duchovní a laické bratry, vykonávající činnost ve špitálech nebo práce sluţebné. Jejich řádový ţivot vedle řehole sv. Augustina ovlivňovaly i zásady cisterciáků. Později byly činnosti rytířských řádů zaměřeny více na oblast duchovní péče a charitativní činnost. Jako mezinárodní charitativní společnost působí dodnes lazariáni. Maltézští rytíři, nejvýznamnější z rytířských řádů, mají dodnes mezi řeholními řády výsadní postavení. Je to řád s mezinárodně uznávanou autoritou. IV. Řády mendikantů Řády mendikantů, tedy řády ţebravé, vznikají od počátku 13. století 18. Jako první byli zaloţeni menší bratři (minorité) a bratři kazatelé (dominikáni). Jejich rychlé rozšíření do řady evropských zemí umoţnilo zakládání měst, kde se usadili ve zbudovaných řeholních domech. 15 In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vyd., Praha: Libri, s Tamtéţ. 17 In: VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vyd., Praha: Libri, s Tamtéţ. 11

12 Základním znakem mendikantů byla záměrná nemajetnost a snaha ţít jen z milodarů. Tím se odlišovaly od dřívějších řádů. Většina ţebravých řádů si zvolila řeholi sv. Augustina. Františkánská větev zahrnující vedle minoritů i františkány a kapucíny, má vlastní řeholi sv. Františka, karmelitánská řeholi sv. Alberta 19. K ţebravým řádům byli v 17. století přiřazeni např. trinitáři, jejichţ posláním bylo vykupovat zajatce. Dodnes působí a mezi nejuznávanější patří milosrdní bratři. V. Řády řeholních kleriků Řády řeholních kleriků vznikaly v 16. století v době šířící se reformace. Jejich posláním se stala především práce v duchovní správě, školství, ošetřování nemocných a misijní činnosti. Od řeholních kanovníků, k jejichţ poslání měli nejblíţe, se řeholní klerici lišili zejména omezením povinnosti společných modliteb ve prospěch praktické činnosti. Mezi nejvýznamnější z těchto řádů patří jezuité, kterým dal jejich zakladatel sv. Ignác z Loyoly vlastní řeholi, a také piaristé. VI. Kongregace řeholních kleriků Kongregace řeholních kleriků vznikají v krátkém odstupu po řádech řeholních kleriků a představují další přiblíţení k ţivotu světských kněţí. Jsou řízeny kleriky a jejich povaha je dána kněţskou sluţbou 20. Věnují se misijní činnosti ale také práci s mládeţí. Především v 19. století vznikla řada kongregací, společností a ústavů řeholních kleriků. Bliţší poslání těchto řádů je uvedeno v Encyklopedii řádů a kongregací v Českých zemích. VII. Kongregace řeholních laiků Kongregace řeholních laiků mají laický charakter a jejich poslání nezahrnuje kněţskou sluţbu. Velmi často je posláním těchto společností řeholních bratří katolická výchova a vzdělávání mládeţe. Touto činností se zabývají například školští bratři, malí bratři Jeţíšovi nebo různí milosrdní bratři, jak bývá označován i špitální řád, který je ovšem řazený k mendikantům VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání, Praha: Libri, s VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, s VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, s

13 VIII. Ţenské řády Ţenské řády jsou výrazně kontemplativně zaměřené. Charakteristické je pro ně dodrţování přísné klauzury. Mnoho ţenských řádů vzniklo jako II. řády doplňující společenstva mnichů (benediktinky, cisterciačky, kartuziánky, aj.), řeholních kanovníků, rytířů nebo mendikantů (např. dominikánky, klarisky, augustiniánky, karmelitky). Přechod k novodobým, více činně orientovaným kongregacím, představují některá společenství vznikající v 16. a 17. století, jako byly alţbětinky, voršilky a visiantky. IX. Ţenské kongregace Ţenské kongregace mají své počátky v době po Tridentském koncilu, kdy tlak na utuţení kázně řeholnic značně omezoval moţnosti činného působení členek řádů. K rychlému rozvoji ţenských kongregací, které se věnují především školství a zdravotnictví dochází od 19. století. Některé kongregace mají vazbu na muţská řeholní společenství. A tak vedle kontemplativně zaměřených řádů premonstrátek a dominikánek existují i jejich činně orientované kongregace. Kongregací, společenství a ústavů sester je u nás značné mnoţství. Například k roku 1995 zde působí: anglické panny, dcery Boţské lásky, salesiánky Dona Boska, školské sestry de Notre Dame, boromejky, školské sestry sv. Františka, těšitelky Boţského Srdce Jeţíšova a další 22. Jednotlivé řeholní řády a kongregace jsou charakterizovány také v knize Řeholní ţivot v českých zemích, kterou uspořádala Miriam Hrudníková, OP. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce Plán klášterního areálu Klášterní komplex a zařízení raně středověkého kláštera nám představuje několik autorů. Autoři Encyklopedie moravských a slezských klášterů uvádí, ţe nejstarší známý doklad o dokonalém klášteře, který umoţňuje mnišské komunitě ţít podle benediktinské řehole, byl vypracován pro opata kláštera ve švýcarském St. Gallen před rokem VLČEK, P.; SOMMER, P.; FOLTÝN, D. Encyklopedie českých klášterů, 1. vydání. Praha: Libri, s toto období se shoduje přibliţně s obdobím zakládání a vzniku prvních moravských kostelů a klášterů. 13

14 Plán kláštera St. Gallen představuje ideální klášterní areál a je velice podrobně a přesně znázorněn v knize Kristina Krüger Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury 24. Plán kláštera s půdorysem klášterního areálu St. Gallen je proveden na pergamenu a je uchováván v knihovně tohoto kláštera. Jak uvádí Encyklopedie moravských a slezských klášterů, z dochovaných klášterních kostelů v českých zemích se nejvíce ideálnímu sanktgallenskému plánu blíţí bazilika v Třebíči 25 s uvedeným nákresem kněţiště a spodním liturgickým prostorem. Obr. 1: Plán klášterního areálu 26 Jak je patrno ze znázornění, centrum klášterního areálu představuje kostel. Na jiţní stranu od kostela je situována hlavní oblast konventu s obytnými prostorami mnichů. Dvůr, na všech čtyřech stranách obklopený arkádami, je klasickou formou kříţové chodby. Východní strana kříţové chodby je dvoupodlaţní budova. 24 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s FOLTÝN, D., kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů. 1. vydání. Praha: Libri, 2005, s St. Gallen Klosterplan [online]. [cit ]. Dostupné z: < 14

15 Obr. 2: Model kláštera Klášter a jeho části Klášterní areál byl velmi důmyslně projektován tak, aby bylo zajištěno místo pro výkon duchovní činnosti a zároveň tak, aby bylo vytvořeno dostatečné provozní zázemí pro zabezpečení kaţdodenních ţivotních potřeb členů konventu. Klášterní komplex se skládal z několika patrových budov, které byly situovány na všechny světové strany podle svého účelu. Na celém jiţním křídle kříţové chodby se většinou nacházela jídelna mnichů (refektorium, refektář), nad kterou je šatna. V přízemí této budovy byla ohřívárna s vyhřívanou podlahou, která slouţila jako pracovna a obývací místnost mnichů. V jihozápadním rohu je situována klášterní kuchyně, přímo spojená s refektoriem; je zde také přístup do pekárny a klášterního pivovaru. Západní křídlo je utvořeno velkou budovou pro ukládání zásob potravin a suterén této budovy slouţí jako vinný a pivní sklep. Mezi tuto budovu a kostel je vsunut úzký prostor s postranními lavicemi, který představuje vstup do kříţové chodby. Tento prostor lze vyuţít také jako hovornu neboli 27 St. Gallen Klosterplan [online]. [cit ]. Dostupné z: < 15

16 parlatorium (locutorium) 28 budovy je umístěna loţnice (dormitorium, dormitář). pro návštěvníky, kteří přicházející zvenčí. V nadzemním podlaţí Významnou součást kláštera představuje klauzura, která zahrnuje obytnou část pro mnichy, prostory uspořádané kolem kříţové chodby, které jsou určeny pro potřebu běţného všedního ţivota: prostory pro spaní, obývací prostory a prostory pro stravování. Dále obsahuje dům pro novice a ošetřovnu (infirmarium). Ke klauzuře náleţí také ta část kostela, kde se mniši kaţdý den scházejí k modlitbě hodinek. Ta je vyhrazena pouze mnichům. Vstup do klauzury je umoţněn přes klášterní bránu, která se zpravidla nachází v západním křídle čtverce kříţové chodby. Zde vykonává sluţbu portarius, vrátný, starší a zkušený mnich. Přímo za branou se pro návštěvy nachází hovorna, místnost, kde smí být návštěvy přijímány. Kromě obytných a komunikačních prostor pro mnichy existuje v klášteře řada dalších zařízení. Mezi velmi reprezentativní patří knihovna a skriptorium, sakristie a armarium. 29 Důleţitou součástí klášterního areálu je noviciát, ten slouţí k ubytování a vzdělávání noviců a infirmarium 30, slouţící jako ošetřovna a pro péči o nemocné mnichy. Ubytování hostů patřilo téţ k činnostem kláštera. K tomuto účelu existovaly ve významných klášterech jednoduché domy pro hosty. Před klášterní branou se nacházel dům pro poutníky a pro chudé, neboť přijímání potřebných a jejich zaopatření patřilo k prvotnímu poslání klášterů od jejich prvopočátků. Pro potřebné, kteří přišli ţádat o almuţnu, byl k tomuto úkonu pověřen ustanovený mnich ellemosynar 31 (ellemosyna-almuţna). Další skupinou hostů byli významní návštěvníci kláštera. Bývali ubytováni v jiném domě, který je vyznačen na plánu kláštera St. Gallen. Vysoce postavení a vzácní hosté bývali přijati samotným opatem kláštera. Pro tuto příleţitost měl opat k dispozici reprezentativní dům, označovaný jako prelatura, na okraji klauzury nebo i mimo klauzuru. 28 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, Zde jsou uchovány liturgické knihy, nástroje, roucha a vzácné relikvie, které musejí být vţdy v bezprostřední blízkosti oltářního prostoru. KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s Tamtéţ. 16

17 2.5 Kříţová chodba Centrem klauzury je kříţová chodba. Kolem ní jsou soustředěny nejdůleţitější budovy konventu a touto chodbou jsou propojeny. Kříţová chodba vznikla zřejmě nezávisle na konkrétním architektonickém vzoru, a to z nutnosti stavebně propojit zastřešenými chodbami budovy, které navzájem funkčně souvisejí. Geneze kříţové chodby jistě souvisí se seskupováním klášterních budov kolem vnitřního nádvoří 32. Kříţová chodba plnila mnoho funkcí, přičemţ jednou z nejdůleţitějších bylo kaţdodenní shromáţdění mnichů nejprve v křídle u kostela a později v kapitulní síni. Arkády kapitulní síně bývaly otevřené do kříţové chodby a umoţňovaly tak poslech přednášeného mluveného slova modliteb (např. odpolední modlitby nona 33 ) nebo výkladu po čtení některého z řeholních pravidel (výklad kapitoly capitulum 34 ). Kříţová chodba byla téţ místem pro individuální četbu. Odehrávalo se zde i společné předčítání Písma (collatio). Kříţovou chodbu procházeli mniši v neděli a o svátcích ve slavnostním procesí za zboţného zpěvu při návratu z kostela. Kromě toho byla kříţová chodba posvátným místem klidu, kontemplace, uvolnění a tiché modlitby. Pravidelné prostorové uspořádání klášterního areálu vrcholného středověku velmi podrobně popisuje Kristina Krüger ve své knize Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury od strany 105 a vysvětluje, jak významné bylo pro kaţdodenní chod kláštera. Při vstupu do kláštera byl, kromě jiţ zmiňované vrátnice, také hospic, přijímající pocestné, poutníky a chudinu. K hospodářským budovám kláštera náleţely sýpky, mlýny, sklepy, konírny, chlévy, dílny, kůlny, stodoly. 2.6 Klášter středisko vzdělanosti Kaţdý klášter představoval ve své době významné středisko vzdělanosti. K areálu kláštera bývala škola, na které vyučovali k tomuto účelu klášterem určení ve svém oboru výuky erudovaní členové řádu. 32 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s Tamtéţ. 17

18 Skriptorium plnilo významnou úlohu v činnosti kláštera. Funkce skriptoria byla ojedinělá a zajišťovala produkci textů a knih, neboť psané texty se od raného středověku rozšiřovaly především pouze v klášterech. Tato činnost byla prestiţní záleţitostí celého mnišského kolektivu, který se pod střechou kláštera nacházel. A právě v tomto kolektivu se vytvářela ručně psaná díla, která v dnešní době představují artefakty nevyčíslitelné hodnoty. O psaní knih se zaslouţili mniši, kteří byli zvláště k tomuto poslání nadáni svým umem a svou zručností. Předpoklady pro malování ozdobných písmen či ilustrovaných stránek prokazovali další mniši. Nevýznamná byla následně také technická a řemeslná zručnost mnichů, kteří zvládali pracovní postupy při technickém dokončování knih. Vzniklá díla ve skriptoriích slouţila jako modlitební knihy pro potřeby řádových členů. Velká část knih pak byla shromaţďována v klášterních knihovnách. Největší část knih produkovaných v klášterech měla převáţně religiózní obsah 35. Mezi náboţenskými knihami měla zvláštní postavení bible, neboť z ní čerpala díla liturgická, tak i díla s odlišnou náboţenskou tématikou Kláštery a zakladatelské období V období 11. a 12. století dochází k velkému rozmachu řeholního ţivota. Řeholní domy, které byly zakládány, se stávaly jedním z důleţitých článků tehdejšího hospodářského systému. Jak uvádí ve své knize Kláštery, panovník a zakladatelé autor Tomáš Borovský, Řeholní domy byly se svým majetkem jedním z článků soudobého hospodářského systému, konventy kopírovaly a potvrzovaly sociální rozdělení společnosti, jejich členové nezřídka udrţovali navzdory klauzuře styky se svými příbuznými, opati významných klášterů se aktivně účastnili politických jednání Také v mnoha dalších oblastech se pak ţivot v klášteře prolínal se zcela běţným ţivotem okolního světa. Zakladatel ze svých finančních prostředků zajistil hmotné vybavení nového kláštera, také se postaral se o výstavbu klášterních budov i o hmotné zaopatření prvních řeholníků, a z těchto důvodů povaţoval klášterní komplex za specifickou součást svého majetku. Z hlediska projevu zboţnosti a vyznání víry zakladatele kláštera, představovalo zaloţení kláštera výrazný zakladatelův projev víry a oddanosti Bohu. 35 KRÜGER, K. Řády a kláštery: 2000 let křesťanského umění a kultury. 1. vydání. Praha: Slovart, 2008, s Tamtéţ. 37 BOROVSKÝ, T. Kláštery, panovník a zakladatelé na Moravě. 1. vydání. Brno: Matice moravská 2005, s

19 Klášter byl však pro fundátora nejen místem projevované zboţnosti, ale i místem jeho reprezentace. Dobře hmotně zajištěný klášter byl nejen znakem bohatství ale také moci a vlivu fundátora. Motlitbami řeholníků měly být vyváţeny i případné záporné skutky fundátora, kterých se někdy dopustil na lidech nebo na majetku např. při válečných taţeních (zabíjení, loupení, drancování na dobývaném území). Vztahy mezi fundátorem a řeholníky však přetrvávaly dále i po smrti zakladatelů. Památka na jejich osobnost a jejich zakladatelský čin měla být slavena např. při výročích jejich úmrtí. Velký význam byl kladen také na uloţení ostatků fundátora a příslušníků jeho rodu v klášterní hrobce. Velmi ceněno bylo také slouţení mší a obřadů během zakladatelova ţivota a pak i po jeho smrti. V první etapě zakladatelského období vznikly na Moravě tyto kláštery: T a b u l k a : Kláštery a zakladatelé Klášter Doba zaloţení Zakladatel Benediktini Rajhrad (probošství) 40. léta 11. století panovník Benediktini/premonstráti Hradiště / panovník Benediktini Třebíč 1101 panovník Premonstrátky Dolní Kounice 1183 Vilém z Pulína Premonstráti Louka 1190 panovník Cisterciáci Velehrad 1204 panovník Premonstráti Zábrdovice 1209 Lev z Klobouk Premonstrátky Nová Říše 1211? Markvart z Hrádku? Cisterciačky Oslavany 1225 Heilwida ze Znojma Cisterciačky Tišnov 1232 panovník Cisterciáci Ţďár nad Sázavou 1252 Boček z Perneggu Cisterciáci Vizovice 1261 Smil z Brumova Cisterciačky Staré Brno 1323 Eliška Rejčka a panovník Benediktinky Pustiměř 1340 olomoucký biskup Zdroj: Borovský Tomáš: Kláštery, panovník a zakladatelé na středověké Moravě. str

20 Z uvedené tabulky je patrné, ţe první klášterní domy byly na Moravě zakládány během časového úseku, který zahrnuje téměř tři století. Do tohoto období spadá zaloţení prvních klášterů v Rajhradě, Hradišti a Třebíči, které byly zaloţeny do konce 11. století a počátku 12. století. Během následujícího století pak byly zakládány kláštery v Dolních Kounicích, Louce; následuje zakládání klášterních domů na Velehradě, v Zábrdovicích, Nové Říši, Oslavanech, Tišnově, Ţďáru nad Sázavou, Vizovicích. Po roce 1300 byl pak zaloţen řeholní dům pro cisterciačky na Starém Brně a olomoucký biskup zaloţil roku 1340 klášter pro benediktinky v Pustiměři. 2.8 Nejstarší zakládané kláštery v Brně a okolí Brna Významným prvkem ve vývoji a formování Brna, které dostalo rozsáhlé městské privilegium Václava I. z ledna Vývoj města Brna v časovém úseku kolem třicátých let 13. století zahrnuje významnou předměstskou kupeckou osadu německých kolonistů soustředěnou do oblasti ulic Běhounské a České s centrem kolem kostela sv. Jakuba. Kostel byl zaloţen za markraběte Vladislava Jindřicha a olomouckého biskupa Roberta (tedy v letech 1201 aţ 1222) 39 pravděpodobně po vzniku trhové vsi, a byl stavební dominantou vzniklé vsi a střediskem církevní správy. V blízkosti této osady byli i osadníci románští a Valoni se střediskem u kostela sv. Mikuláše, který stával na území dnešního náměstí Svobody. Osady německo-románská, slovanská, ţidovská a území bývalého hradu údělných kníţat byly sloučeny v jeden celek a vývoj byl formálně ukončen vydáním většího a menšího privilegia krále Václava z ledna roku 1243, tak zvané zakládací listiny města Brna 40. Brzy po zaloţení města byla na kopci zvaném Špilberk vybudována nová pevnost jako důsledek zániku starého údělného hradu na Petrově. Město bylo obemknuto hradebními zdmi a vstup do města byl umoţněn přístupem přes pět hlavních městských bran 41. Výrazem městské svrchovanosti a samosprávy se stala radnice. V první etapě zakladatelského období dochází zakládání klášterů nejen v městě Brně, ale i v blízkosti Brna. V Zábrdovicích zaloţil Lev z Klobouk kolem roku 1200 premonstrátský klášter. Ještě před zaloţením byl zde provizorní šlechtický kostel sv. Kunhuty a teprve později 38 KUČA, K. Brno. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha: Baset, s SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s Brněnská, Veselá, Běhounská, Ţidovská, Měnínská-dochována po několika přestavbách dosud. SAMEK, B. Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s

21 v poslední čtvrtině 13. století byl vybudován nový klášterní chrám P. Marie. Vzhledem k tomu, ţe se klášter nacházel na nechráněném místě bez hradeb, byl často poškozován válečnými nájezdy. Byl pobořen husity a za třicetileté války byl poškozen poţárem. V roce 1661 se přistoupilo k opravám a v témţe roce byl poloţen základní kámen k dnešnímu kostelu P. Marie. Klášter byl zrušen josefínským ediktem, kostel byl uznán jako farní a budovy konventu připadly eráru, který zde zřídil vojenskou nemocnici. V Králově Poli byl roku 1375 zaloţen klášter kartuziánů, v období husitských a švédských válek rovněţ zpustošený. Po válkách opravený klášter byl ediktem Josefa II. zrušen, kostel určen za farní a klášterní budovy byly přeměněny v kasárna 42. V nově zaloţeném městě se začaly působit duchovní řády. Jejich poslání však nebylo změřeno na hospodářskou činnost, neobdělávali půdu jako benediktini, cisterciáci nebo premonstráti. Jejich působení bylo především výchovné a bylo uskutečňováno v zásadách šíření víry a prezentovala je především kazatelská činnost. V Brně se tomuto úkolu a poslání věnovali především dominikáni a minorité. Klášter dominikánů byl zaloţen mezi lety Klášter minoritů, zaloţen snad jiţ roku 1230 ve východní části města. Dominikáni zaloţili svůj klášter při kostele sv. Michala. Kostel sv. Michala věnoval markrabě Přemysl dominikánům, kteří při něm zaloţili svůj klášter. Dominikáni vybudovali na původním místě nový kostel, zasvěcený stejnému patronu sv. Michalovi. Druhým kazatelským řádem, který se v Brně kolem roku 1230 usadil, byli minorité. Po zaloţení kláštera započali s výstavbou kostela sv. Janů, který vysvětil olomoucký biskup Bruno. Mezi nejstarší kláštery v městě Brně zaloţené mimo střed města, patří klášter cisterciaček zaloţený na Starém Brně Eliškou Rejčkou, ke kterému se v následné historii váţe osud zaloţeného augustiniánského kláštera na opačné straně města. Historie kláštera ve svém dalším vývoji pak souvisí s řádem augustiniánů, který byl do tohoto objektu přemístěn na základě rozhodnutí Josefa II. Důleţitým mezníkem ve stavebním vývoji města Brna bylo obleţení města a boje se švédskými vojsky v letech 1643 aţ Mnoho významných budov uvnitř hradeb bylo poškozeno dělostřeleckou palbou, mnohé budovy zničil poţár a jiné, situované na předměstích, byly jako trosky srovnány se zemí. Tato situace postihla i některé řády, jejich 42 SAMEK, B.: Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. 1957, s

22 klášterní domy byly zničeny v důsledku válečných bojů o Brno. Tato ničení postihla i řád kapucínů, původně sídlící v klášteře u Měnínské brány. Ti si byli nuceni vybudovat nový klášterní dům na bývalém Uhelném trhu, dnes Kapucínském náměstí, kde vybudovali v letech 1648 aţ kostel a k němu přiléhající klášter. Budova kostela je příznačná pro řád kapucínů svojí neokázalostí a prostotou a její výstavba byla také omezena místem, které bylo pro výstavbu nového objektu k dispozici. V polovině 18. století vznikly na Starém Brně dva menší kláštery. Klášterní dům pro ţenský řeholní řád alţbětinek byl postaven v letech 1751 aţ 1754 podle skromného návrhu architekta Bartoloměje Zindtnera. Kostel a klášter milosrdných bratří byl vystavěn podle projektu uznávaného architekta Mořice Grimma. Klášter ţil z fundace svého zakladatele hraběte Leopolda Viléma Ditrichštejna. Klášter proslul především svojí péčí o nemocné v klášterním špitále. 2.9 Druhá vlna zakládání klášterů v městské zástavbě Kláštery nevznikaly jen v prvotním zakladatelském období, kdy vznikaly většinou u hradeb, za hradbami měst nebo na rozlehlých venkovských pozemcích. Další zakladatelská etapa byla příznačná tím, ţe kláštery byly zakládány v jiţ stávající městské zástavbě. Jsou to stavby nebo stavební komplexy, které vznikaly v moravské metropoli po ustavení Velkého Brna roku 1850, kdy v tzv. gründerském období, kdy byly kolem centra města budovány nové reprezentativní obytné čtvrti 44. V této nové zástavbě bylo následně vybudováno několik klášterů, které byly vesměs určené pro charitativní ţenské kongregace 45. V tomto období a v těchto lokalitách byl zaloţen například konvent řádu Milosrdných sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rodiny v Brně na Grohově ulici. V tomto období vznikl také mateřinec Kongregace sester Těšitelek Boţského Srdce Jeţíšova, který byl zaloţen na Šeříkové ulici v Brně. Pro nedostačující prostory pro svou narůstající činnost byl pak zaloţen mateřinec v Rajhradě u Brna, který byl obnoven po roce SAMEK, B.: Brněnské umělecké památky. vydání neuvedeno. Brno: 1957, s KUČA, K. Vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha-Brno. 2000, s FILIP, A. Kláštery v městské zástavbě. Příspěvek k historii brněnské architektury 2. poloviny 19. století. In: Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sv. 191, řada společenských věd č. 21. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s

23 3. MOCENSKÉ ZÁSAHY DO ŘEHOLNÍHO ŢIVOTA 3.1 Josefínské reformy Josef II. ( Vídeň Vídeň) nejstarší syn Františka I. Štěpána Lotrinského a Marie Terezie; císař Svaté říše římské, v letech 1780 aţ 1790 král český, uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský 46 byl jedním z nejdůleţitějších panovníků prosazujících pragmatické zásady evropského osvícenství. Za své samostatné vlády od roku 1780 pod vlivem osvícenství prosadil řadu svých reforem, které byly vedeny k efektivitě hospodářství a zkvalitnění činnosti státní správy 47. Jiţ dříve však docházelo různými nařízeními k omezování církevní moci. K výraznému omezování církve v majetkových záleţitostech docházelo od počátku 18. století. Bylo to v důsledku s opakujícími se krizemi státních financí, kdy jiţ císař Karel VI roku zakázal církevním institucím nabývat nové nemovitosti, tzv. amortizační zákony, které s určitými výjimkami platily aţ do roku Marie Terezie postavila nejdříve klášterní a potom i všechno ostatní církevní jmění pod dozor státní správy vydáním několika opatření a nařízení. Jedním z nich bylo za vlády Marie Terezie zřízení zvláštního církevního oddělení v rámci spojené česko-rakouské dvorské kanceláře, jeţ bylo předchůdcem dvorské duchovní komise 48. Za vlády Marie Terezie byla katolické církev v českých zemích také omezována ve svých vztazích k zahraničním institucím. To se týkalo především řádů, které měly kontakty 46 a dalších zemí, které patřily v té době do Rakousko-Uherské monarchie. Wikipedie Josef II. [online]. [cit ]. Dostupné z: < 47 Mezi nařízení Josefa II. patří především: první z jeho velkých patentů byl tzv Toleranční patent, vydán , který se dotýkal svobody vyznání; Patent o zrušení nevolnictví byl vydán , kdy nevolnictví bylo zrušeno a nahrazeno mírnějším poddanstvím, robota však byla zachována aţ do roku Další reformy se pak týkaly školství, církve a dalších oblastí. Další literatura zabývající se oblastí reforem Josefa II. např.: KUKLOVÁ, K.: Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. Ped. MU, Brno: s TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. Vyd. 1. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, Bělina P.: Teoretické kořeny a státní praxe osvícenského absolutismu v habsburské monarchii. Československý časopis historický 29, 1981, s CERMAN, I.: Josef II. In: RYANTOVÁ, M. VOREL, P.: Čeští králové. Praha; Litomyšl: Paseka, s ČORNEJOVÁ, I.; RAK, J.; VLNAS V.: Ve stínu tvých křídel. Habsburkové v českých dějinách. Praha: s TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s

24 za hranicemi monarchie, a bylo jim zakázáno vyváţet peněţní prostředky z území monarchie. Také písemný styk s římskou kurií podléhal státnímu dozoru prostřednictvím státní rady 49. Během své vlády v letech Josef II. ještě více zpřísnil státní dohled nad církví. Omezil počet svátků a i jinak zasahoval do liturgického kalendáře. Ve snaze reglementovat církevní ţivot do nejmenších detailů a podrobností, vydával nařízení, která se týkala i liturgických záleţitostí 50. Pro některá tato nařízení byl však velice kritizován a ještě za svého ţivota je odvolal 51. Dekretem Josefa II. z byla zrušena veškerá závislost domácích klášterů na klášterech a představených v zahraničí; stejně tak musely být přerušeny vzájemné styky. Císař Josef II. si v rámci svých reformních opatření předsevzal zrušit kláštery, které se zabývaly pouze kontemplativní činností a ţebravé řády, které byly podle názorů osvícenců neuţitečné. Zachovat chtěl pouze ty, které se věnují pastorační péči, školství, zdravotnictví a sociální péči. Nejprve vydal právní předpis, kterým by byl vytvořen právní rámec pro postup při rušení klášterů. Byl to patent ze dne Na jeho základě pak byly jednotlivé muţské a ţenské kláštery rušeny vydáváním individuálních právních aktů 52. Kaţdý klášter byl posuzován zvlášť, zda bude nebo nebude zachován. Klášterům stejných řádů byl obvykle stanoven numeru clausus, stanovený počet členů, takţe řeholníkům ze zrušených klášterů byl přechod do jiného nezrušeného kláštera znemoţněn (byl by nadpočet). Z nezrušených klášterů mínil císař Josef II. vybudovat střediska, která měla prospívat duchovní správě. Řeholní kněţí ze zrušených klášterů po roce 1781 měli moţnost uplatnit se v duchovní správě, někteří přijali místa farářů v diecézní duchovní správě, jiní hledali uplatnění jako vychovatelé, laičtí bratři nacházeli zaměstnání jako kostelníci. Příslušníci nezrušených tradičních řeholí (benediktini, cisterciáci, premonstráti) do duchovní správy jít museli. Sloţitější bylo další společenské uplatnění řeholnic TRETERA, R. J.: Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s např. kolik má být v kostele oltářů, jak má být kostel nasvícen a kolik svíček má být určitý den na oltáři rozsvíceno. Aby se ušetřilo dřevo a nebyly káceny stromy v lesích, vydal Josef II. nařízení o pohřbívání v pytlích. 51 TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. vydání l. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 24. Podrobněji v KUKLOVÁ, K.: Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. Ped.F. MU Brno

25 Majetek zrušených klášterů, patřící řádům řeholníků nebo řeholnic, panovník nepostátnil, ale vytvořil z něj od roku 1782 tzv. zemské náboţenské fondy (náboţenské matice). Tyto majetkové uskupení měly slouţit nadále výlučně potřebám téţe církve, k níţ zrušená řeholní společenství příslušela 54. Budovy klášterů a kostelů, které byly nejprve odsvěceny, byly dány k dispozici pro vyuţití pro světské účely. Byly přeměněny na úřady, kasárny, manufaktury, skladiště i činţovní domy 55. Počty zrušených klášterů ţenských a muţských řádů v Čechách a na Moravě, finanční vyjádření za získaný majetek a další podrobnosti k důsledkům josefínských reforem jsou podrobně uvedeny v diplomové práci Kateřiny Kuklové Rušení klášterů v Brně za Josefa II., ze které bylo pro tuto stať čerpáno. O důsledcích rušení klášterů, prospěchu či neprospěchu reforem Josefa II. polemizují mnozí historikové. Snahou Josefa II. bylo m.j. reorganizovat církevní seskupení ve fungující farní správu. Systém organizace farností přetrval bez velkých změn aţ do dnešních dnů Období komunistické totality Období druhé světové války bylo nepříznivé a zdrcující ve všech aspektech lidského bytí. Mnozí nevinní civilisté, stejně tak jako mnozí řeholníci, prošli nacistickými ţaláři. Mnoho z nich bylo vězněno v koncentračních táborech, kde na následky utrpení zemřelo. V důsledku potlačování protinacistického odboje byly některé řády nacisty zakázány 57. Druhá světová válka s mnoha útrapami byla po dlouhých šesti letech u konce. Konec druhé světové války a následný vývoj po roce 1945 byl v celé společnosti v očekávání návratu k demokratickým tradicím první republiky. Politická situace, která se začala v tomto období profilovat a následná praxe však ukázala zcela jiný vývoj. Pod vlivem válečných událostí a vlivem euforie z osvobození většiny území naší republiky sovětskou Rudou armádou, se společnost otevřela ideologii propagovanou osvoboditelem Sovětským svazem a přijímala myšlenky z východu propagované komunistickou stranou. 54 TRETERA, R. J. Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s KUKLOVÁ, K. Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. PedF. MU Brno. 2008, s KUKLOVÁ, K. Rušení klášterů v Brně za Josefa II. Diplomová práce. PedF. MU Brno. 2008, s Činnost československé provincie Řádu milosrdných bratří byla nacisty z důvodu podpory odbojového hnutí zcela zakázána a mnozí byli umučení v koncentračních táborech. VLČEK, V. Perzekuce muţských řádů a kongregací komunistickým reţimem vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2004, s

26 Komunistické ideje začaly určovat a propagovat své názory a ovlivňovat politické dění a ţivot společnosti v dosud relativně svobodné zemi, která se po konci druhé světové války věnovala do února 1948 relativně úspěšnému obnovování válkou poničené země a obnově zničeného hospodářství a infrastruktury. Pozdější politický vývoj po událostech v únoru 1948 nastolil vedení Komunistické strany do čela státu se všemi jejími pravomocemi, která začala ve svém vedoucím postavení prosazovat. Komunistická strana se první dva roky po únoru 1948 orientovala na nové vymezení vztahů s církvemi, zejména s nejpočetnější římskokatolickou církví. Obávala se totiţ pozic katolické církve mezi občany republiky, zvláště na Moravě a na Slovensku 58. Jiţ počátkem roku 1949 se do oblasti zájmu pozornosti komunistického vedení a Státní bezpečnosti dostaly řeholní řády a kongregace. Vedoucí funkcionáři komunistického vedení se totiţ obávali jejich organizovanosti a semknutosti uvnitř státu, kontaktů mezi řády v republice i v zahraničí, (především styky s Římem), a moţnosti jejich vlivu na kulturní a duchovní ţivot věřícího obyvatelstva republiky. Oblastí zájmu komunistického vedení byl také značný církevní majetek. Byly vydány církevní zákony č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní (SÚC) a zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví ze 14. října , které postihovaly negativním způsobem církev jako celek 60. Od roku 1950 jsou pak datovány vykonstruované soudní procesy s představiteli řádů. V první polovině roku 1950 uskutečnili představitelé státní moci dvě velké likvidační akce. Na noc z 13. na 14. dubna 1950 byla naplánována Akce K, kdy byly obsazeny bezpečnostními sloţkami státu, StB a milicemi všechny muţské kláštery a členové řádů z nich byly internování do předem určených sběrných táborů. Stejná situace se opakovala i 27. dubna téhoţ roku. Během těchto dvou akcí bylo deportováno řeholníků VLČEK, V. a kol. : Ţenské řehole za komunismu vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, s VLČEK, V. a kol. : Ţenské řehole za komunismu vydání. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2005, s Zákonem č. 217/1949 Sb. o zřízení Státního úřadu pro věci církevní a prováděcím předpisem, kterým bylo vládní nařízení č. 228/1949 Sb. o působnosti a organizaci Státního úřadu pro věci církevní, byl poloţen základ pro přísný státní dozor nad církvemi a náboţenskými společnostmi. Zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboţenských společností státem byl ve skutečnosti tvrdým zásahem proti církvím. K provedení uvedeného zákona byla vydána vládní nařízení /1949 Sb., týkající se jednotlivých církví či jejich skupin. Citováno z: TRETERA, J. R.: Stát a církve v české republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s TRETERA, J. R Stát a církve v České republice. 1. vydání. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s