I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ TEXTOVÁ ČÁST. II. plánovací období ( )

Transkript

1 I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ TEXTOVÁ ČÁST II. plánovací období ( )

2 Pořizovatel: Povodí Labe, státní podnik Víta Nejedlého 951, Hradec Králové ve spolupráci s Krajským úřadem Královéhradeckého kraje Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové Krajským úřadem Libereckého kraje U Jezu 642/2a, Liberec 2 Krajským úřadem Ústeckého kraje Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem a dotčenými ústředními správními úřady Ministerstvem zemědělství Ministerstvem životního prostředí Ministerstvem zdravotnictví Ministerstvem dopravy Ministerstvem obrany Ministerstvem pro místní rozvoj 2

3 Zpracovatelé podkladů: AGPOL s.r.o. Ing. Ondřej Vaculín, Ph.D. Ing. Radoslav Sáblík Ing. Jakub Feltl Ing. Jaroslav Hetmánek Mgr. Jan Zapletal KONEKO spol. s r.o. ENVICONS s.r.o. Ing. Oldřich Kazda Ing. Sergej Gorbunov Ing. Jan Šebrle Ing. Ladislav Plaček Ing. Lukáš Řádek RNDr. Lukáš Krejčí, Ph.D. 3

4 OBSAH ÚVOD... 5 I. Charakteristiky dílčího povodí... 6 I.1. Všeobecné charakteristiky... 6 I.1.1. Vymezení dílčího povodí... 6 I.1.2. Klimatické poměry... 7 I.1.3. Hydrologické poměry... 9 I.1.4. Geomorfologické poměry I.1.5. Geologické poměry I.1.6. Hydrogeologické poměry I.1.7. Pedologické poměry I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství I.1.9. Demografické a socioekonomické informace I Hospodářské poměry I Využití ploch v dílčím povodí I Chráněná území ochrany přírody a krajiny I.2. Vodohospodářské charakteristiky I.2.1. Povrchové vody I.2.2. Podzemní vody I.2.3. Chráněné oblasti vázané na vodní prostředí I.2.4. Vazby mezi vodními útvary a na vodní prostředí vázanými ekosystémy

5 ÚVOD Kapitola I plánu dílčího povodí se věnuje popisu řešeného území zejména s akcentem na vodohospodářské charakteristiky. Kapitola obsahuje popisné informace a slouží uživateli plánu k seznámení se s daným dílčím povodím. V některých ohledech kapitola plynule navazuje na kapitolu 0. První část dokumentu sestává z všeobecných charakteristik povodí. Popisována je víceméně celá krajinná sféra s důrazem na hydrosféru. Jsou charakterizovány podzemní i povrchové vody. Druhá část je úzce zaměřena na vodohospodářské charakteristiky. Kromě vlastního vymezení vodních útvarů, jakožto základních plánovacích jednotek, je řešena jejich typologie. Součástí je též vymezení silně ovlivněných vodních útvarů. Oproti I. plánovacímu období došlo ke změnám ve vymezení vodních útvarů. Tyto změny jsou v souladu se strukturou PDP řešeny v kapitole 0. Zvláštní pozornost je věnována místům odběrů surových vod, ochranným pásmům vodních zdrojů, chráněným oblastem přirozené akumulace vod apod. Komplexně jsou popsány taktéž chráněné oblasti přírody a krajiny. 5

6 I. CHARAKTERISTIKY DÍLČÍHO POVODÍ I.1. Všeobecné charakteristiky I.1.1. Vymezení dílčího povodí Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry tvoří jen nepatrný zlomek plochy Mezinárodní oblasti povodí Odry, která činí km 2 a zasahuje na území tří států - Polska, České republiky a Německa. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je druhé nejmenší z deseti dílčích povodí v České republice, vymezených pro plánování v oblasti vod v druhém plánovacím období. Plocha dílčího povodí činí km 2. Na ploše mezinárodní oblasti povodí Odry se podílí méně než 1 %. Z pohledu geografického vymezení leží dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry mezi a severní šířky a a východní délky. Nadmořské výšky se pohybují v rozmezí 217 m n. m. až m n. m. Obr. I Vymezení dílčích povodí v ČR Díky tomu, že hranice povodí nejsou ve většině případů totožné s hranicemi politickými, je dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry na území ČR rozděleno na čtyři menší povodí z jedné strany ohraničená hranicí České republiky z druhé potom rozvodnicí dílčího povodí Horního a středního Labe resp. Ohře a dolního Labe. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry zasahuje do 7 povodí III. řádu, což je patrné z tabulky I.1.1a. Tabulka I.1.1a - Struktura dílčího povodí (povodí 3. řádu podle čísla hydrologického pořadí) Plocha povodí Číslo hydrologického pořadí Subpovodí [km 2 ] Stěnava - část *) 538, Bobr po Kwisu 110, Kwisa 121, Lužická Nisa po Mandavu 377, Mandava - část*) 190,2 6

7 Číslo hydrologického pořadí Subpovodí Plocha povodí [km 2 ] Lužická Nisa od Mandavy po Smědou 111, Smědá a Lužická Nisa pod Smědou 324,3 *) U povodí přesahujících hranice ČR do sousedních států jsou uváděny celkové plochy. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry zasahuje svou rozlohou na území tří krajů a do deseti správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Tabulka I.1.1b - Vymezení dílčího povodí vůči krajům Kraj Plocha části dílčího povodí [km 2 ] Podíl plochy kraje v dílčím povodí [%] Podíl dílčího povodí v ploše kraje [%] Ústecký 108,3 10,6 2,0 Liberecký 705,7 69,4 22,3 Královéhradecký 203,3 20,0 4,3 Mapa I.1.1a - Povodí a dílčí povodí Mapa I.1.1b - Působnost kompetentních úřadů I.1.2. Klimatické poměry Klimatické podmínky zásadně utvářejí vodní režim v území. Odtokové poměry závisí na spadlých srážkách, především na jejich druhu, množství, časovém a plošném rozložení a dále pak na výparu, který je spojen zejména s klimatickými poměry a dalšími proměnnými krajinné sféry. Ačkoliv je dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry svou plochou druhé nejmenší v ČR, z hlediska klimatických poměrů je velmi různorodé. V tomto dílčím povodí se nachází všechny tři klimatické oblasti (dle Atlasu podnebí Česka [O42]) - chladné oblasti v pásmu Krkonoš a Jizerských hor, teplá oblast potom v okolí Višňové u hranic s Polskem. Průměrná roční teplota vzduchu v dílčím povodí je 6,8 C, nejchladnějším měsícem je leden, nejteplejším potom červenec. Rozložení průměrné roční teploty vzduchu je znázorněno na obr. I.1.2a. 7

8 Obr. I.1.2a - Průměrná roční teplota vzduchu Množství spadlých srážek je v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry významně ovlivněno orografickou situací. Díky tomu, že většina území leží na návětrné straně hor, dosahuje průměrný dlouhodobý úhrn srážek v tomto dílčím povodí hodnoty 890 mm, což je nadprůměrná hodnota vzhledem k území celé ČR. Průměrné roční úhrny srážek v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry jsou znázorněny na obr. I.1.2b. Obr. I.1.2b - Průměrný roční úhrn srážek 8

9 I.1.3. Hydrologické poměry Hydrologický režim ovlivňuje tvar a hustota říční sítě, délka toku, sklonitostní poměry, půdní a hydrogeologické poměry, vegetační pokryv, výskyt nádrží a úprav toků a mnoho dalších charakteristik. Dílčí povodí tvoří horní část povodí Lužické Nisy s horní částí povodí Mandavy na západě, východní část tohoto dílčího povodí potom tvoří přítoky Horní a střední Odry ležící v cípech severních a východních Čech. Co se týče říční sítě, nejvýznamnějším tokem je Lužická Nisa, další významný tok tvoří Smědá, která se do Lužické Nisy vlévá mimo hranice ČR. Společně se svými přítoky odvádí tyto dva toky vodu ze 784 km 2 území České republiky. Zbytek vod z plochy dílčího povodí je odváděn Stěnavou a méně významnými přítoky Odry, v rámci hranic ČR však netvoří žádnou ucelenou hydrologickou síť. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry tvoří sedm hydrologických povodí III. řádu. Všechna zasahují i na území sousedních států. Obr. I Hydrologické poměry Lužická Nisa je 252 km dlouhá řeka, která pramení na hranici katastrů obcí Smržovka a Nová Ves nad Nisou v jižní části Jizerských hor. Odtud odtéká severozápadním směrem a po 51 km opouští Českou republiku u města Hrádek nad Nisou. Na posledním 1,5 km na území ČR tvoří hranici s Německem. Zbývající délka, tedy 201 km, tvoří státní hranici mezi Polskem a Německem, za městem Gubin se potom vlévá jako levostranný přítok do řeky Odry. Pro severozápadní část dílčího povodí (Lužická Nisa a její přítoky) je typický letní režim povodní (následkem vydatných regionálních srážek s delší dobou trvání). V povodí Stěnavy pak převládá režim smíšený. Mezi významné vodní nádrže v povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry patří VD Mšeno a VD Bedřichov s akumulačním objemem nad 1 mil. m 3. Účelem vodního díla Mšeno je částečná ochrana území pod hrází, městské zástavby a sousedních povodí Lužické a Bílé Nisy před velkými vodami, zajištění minimálního průtoku pod hrází, nadlepšení průtoku při havarijním znečištění toku pod nádrží, akumulace vody pro průmyslové účely, energetické využití sanačního průtoku, rekreace, vodní sporty, sportovní rybaření. Celkový objem nádrže činí 1,897 mil. m 3, zatopená plocha je 0,39 km 2. 9

10 Vodní nádrž Bedřichov slouží k částečné ochraně území pod hrází před velkými vodami, k akumulaci vody pro energetické využití ve špičkové elektrárně v Rudolfově, k zajištění minimálního průtoku pod hrází a k nadlepšení průtoku při havarijním znečištění toku pod nádrží. Dále slouží k energetickému využití vody pro MVE na objektu, individuální rekreaci a sportovnímu rybaření. Celkový objem nádrže činí 1,709 mil. m 3, zatopená plocha je 0,41 km 2. Tabulka I.1.3a - Základní hydrologické údaje (tabulka v příloze) Tabulka I.1.3b - Základní parametry významných nádrží (tabulka v příloze) I.1.4. Geomorfologické poměry Morfologie území významně určuje velikost, tvar a charakter povodí, uspořádání a hustotu říční sítě a charakter koryt vodních toků. Spolu s dalšími faktory, např. se stavem a typem vegetačního pokryvu, ovlivňují geomorfologické poměry celkovou reakci povodí na příčinné srážky a rovněž náchylnost území k erozi. Z hlediska geomorfologického členění patří celé dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry do Hercynského systému a provincie Česká vysočina. Tvárnost jejího povrchu byla ovlivněna dlouhotrvajícím destrukčním vývojem a předtřetihorními tektonickými procesy, které se projevily na dnešním uspořádání terénu. Celé dílčí povodí spadá do Krkonošsko-jesenické subprovincie, která se dále dělí do 4 oblastí. Dvě z těchto oblastí tvoří průnik s dílčím povodím Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. Na severozápadě je to oblast Krkonošská, ve východní části potom oblast Orlická. Nejvýraznějším pohořím v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry jsou Jizerské hory s nejvyšším vrcholem Smrkem, ležícím v nadmořské výšce m n. m. Obr. I Geomorfologické poměry I.1.5. Geologické poměry Geologické podmínky jsou považovány za základní ukazatel popisující povodí, které přímo či nepřímo ovlivňují řadu charakteristik povodí. Mají vliv na intenzitu zvětrávání, ovlivňují tvar říční sítě, materiál dna či chemické složení vody. 10

11 Geologický podklad dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry tvoří Český masiv, který zformovalo hercynské vrásnění před miliony let. Vrásnění stmelilo šest horninových oblastí prekambrického a paleozoického stáří s rozdílným geologickým vývojem do jednoho stabilního pevninského bloku. Do dílčího povodí zasahuje lugikum, jedna z několika předvariských oblastí masivu. Lugikum tvoří různorodé metamorfované (přeměněné) horniny a vyvřelé horniny ve formě plutonů v Lužických horách. Hluboké mezihorské deprese vzniklé při variském vrásnění jsou vyplněny permokarbonskými sedimenty v mocnostech přesahujících mnoho set metrů. Deprese tvoří v dílčím povodí pánve vnitrosudetskou (Broumovský výběžek a okolí Žacléře) a Žitavskou. V karbonských sedimentech se nachází ložiska černého uhlí (Žacléř). Třetihorní horniny zasahují do dílčího povodí jen okrajově. Na severu to je Žitavská pánev, jejíž větší část je v Německu a Polsku. Těžba třetihorního uhlí v žitavské pánvi v Čechách (Hrádek nad Nisou) i Německu byla ukončena. Hluboký jámový důl Turow v Polsku negativně ovlivňuje široké okolí. Sedimenty nejmladšího období čtvrtohor odpovídají silně rozkolísanému klimatu. Střídání chladných dob ledových a teplejších dob meziledových vyvolalo střídání období říční eroze a období sedimentace říčních štěrků, vátých písků a spraší. Ve Frýdlantském výběžku dokládají zbytky ledovcovo-říčních sedimentů přítomnost kontinentálního ledovce. Ve čtvrtohorních sedimentech jsou těžena ložiska cihlářských surovin, stavebních hmot a hlavně štěrkopísků. Obr. I Geologické poměry I.1.6. Hydrogeologické poměry Druhy hornin, jejich propustnost nebo uspořádání jednotlivých vrstev ovlivňují výskyt, pohyb, chemické a fyzikální vlastnosti podzemní vody. Hydrogeologické poměry ovlivňují proces odtoku vody z povodí, údaje o horninových vrstvách a kolektorech se využívají např. k posouzení zdrojů vhodných pro odběry, k hodnocení zranitelnosti podzemních vod např. vnosem znečištění z území, z infiltrace srážek nebo jiných způsobů dotace podzemních vod. Základními jednotkami pro bilancování množství podzemních vod (v ČR využívanými již 35 let) jsou hydrogeologické rajony - HGR, podle kterých byly vymezovány útvary podzemních vod. Vzájemné překrývání rajonů vyvolalo nutnost jejich uspořádání do tří vrstev - hlavní, svrchní a bazální křídové. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nacházejí pouze vrstvy svrchní a základní. Z toho jsou tři HGR základní vrstvy (dvě krystalinika horských oblastí a východní část Dolnoslezské pánve). Svrchní vrstvy hydrologických rajonů potom tvoří kvartérní sedimenty. Rozmístění hydrogeologických rajonů je uvedeno na obrázku I

12 Čtvrtohorní rajony ledovcovo-říčních sedimentů v povodí Lužické Nisy mají průlinové kolektory podzemních vod často v hydraulické spojitosti s povrchovými toky. Vzhledem k výborné průtočnosti mají tyto kolektory značný význam pro vodárenské zásobování. Krystalinikum neobsahuje kolektory, jedinou propustnou vrstvou je přípovrchová zóna periglaciálního rozvolnění puklin spojená s pokryvnými útvary. Dosahuje hloubky až několika desítek metrů. Podzemní odtok v krystaliniku horských masivů s výškou nad 700 m n. m. je velmi vysoký (>10 l.s -1.km -2 ), díky vyšším srážkovým úhrnům. Oběh podzemní vody sleduje morfologii povrchu terénu, podzemní voda proudí shodně s povrchovým odtokem. Obr. I Hydrogeologické poměry I.1.7. Pedologické poměry Půdy plní řadu ekologických funkcí. Na hydrosféru působí jako filtrační a transformační systém v procesu obnovy podzemních vod, ovlivňují povrchový odtok při srážkách a růst vegetace. Půdní vlastnosti, svažitost terénu a zemědělství jsou zásadními faktory pro specifikaci plošného znečištění. Rozmanitost půd je dána povahou geologické stavby, reliéfem, klimatickými podmínkami, vegetací a činností člověka. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry zaujímají většinu území tři následující typy půd. Kambizemě (43,6 %), pseudogleje (17,8 %) a kryptopodzoly (17,1 %). Ve zbývajících 20 % území se dále vyskytují podzoly, fluvizemě, luvizemě a další. Přehled půdních poměrů (typů) v dílčím povodí LNO je patrný z obr. I.1.7. Kambizemě jsou hnědé lesní půdy, které zaujímají velkou část povodí Stěnavy a hojně jsou zastoupeny i v povodí Lužické Nisy. Z pohledu zrnitosti se nejčastěji jedná o hlinité, převážně středně hluboké půdy a v jejich vlastnostech se odráží vliv půdotvorného substrátu, nadmořské výšky a dřevinné vegetace. Velkou měrou jsou v dílčím povodí LNO zastoupeny také pseudogleje a kryptopodzoly. Pseudogleje se vyvinuly zejména na uloženinách s vyšším obsahem jílu a tvoří typ méně úrodných půd. Kryptopodzoly patří mezi hnědé podzolované půdy vyskytující se zejména v horských oblastech. 12

13 Obr. I Půdní poměry I.1.8. Lesní poměry a lesní hospodářství Vegetační kryt, především pak lesy, značně ovlivňuje hydrologické poměry území. Význam lesních porostů při jejich vhodné druhové skladbě a stavu spočívá v plnění hydrické a půdoochranné funkce. Důležité je zadržování vody v krajině a celkové vyrovnání odtoku během roku. To je potřebné zejména pro zachování alespoň minimálních průtoků v období nedostatku srážek. Listnaté lesy Jehličnaté lesy 28% 72% Graf I Výměra lesní půdy (dle CORINE 2006) [O70] V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je zalesněno přes 40,1 % plochy území, což je více než činí celostátní průměr (33,9 %) a patří k nejvyšším v ČR. Souvislé komplexy lesů jsou převážně v horských a podhorských polohách. Dle typologického systému Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů má v zájmovém území největší zastoupení pět lesních vegetačních stupňů od dubového až po smrkový, převažuje 5. LVS (jedlobukový) s 30,2 %, následuje 6. LVS (smrkobukový) s téměř 22 % a 3 LVS (dubobukový) s 21,4 %. Zastoupení jehličnatých porostů vůči listnatým 13

14 je v poměru 72 % ku 28 %. Převládá smrk s majoritním podílem nad 59 %, u listnáčů má největší zastoupení buk s 14,6 % a bříza s 4,4 %. V doporučené dřevinné skladbě by byl výskyt vyšší u buku o zhruba 15 %, u dubů o 10 % (v přirozené skladbě o 35 % resp. 20 %). Optimální, neboli doporučená skladba lesů je kompromisem mezi přirozenou skladbou a ekonomicky výhodnou skladbou v současnosti. Obr. I Lesní vegetační stupně (zdroj ÚHÚL) Značné rozdíly mezi přirozenou a současnou druhovou skladbou ohrožují plnění funkcí lesa. Vzhledem k nízkému stupni přirozenosti je 26 % plochy lesních porostů poškozeno zvěří (okus, ohryz a loupání), lesy jsou ohrožovány imisemi a klimatickými jevy. Na zájmovém území je dominantní kyselá ekologická řada s 50,2 %, následuje živná řada s necelými 26 %. Rozložení věkových stupňů (VS) je nevyrovnané v neprospěch 6. a 7. věkového stupně, které jsou pod normálním rozložením. Vysoké je zastoupení 2. a 3. věkového stupně. 82 % plochy lesů povodí je zařazeno do pásem ohrožení C, D, kam se řadí lesní pozemky s porosty s nižším a středním imisním zatížením. Téměř 15 % porostů je zařazeno do pásma ohrožení B s vyšší imisní zátěží a přes 3 % je v pásmu ohrožení A s nejvyšším imisním zatížením. I.1.9. Demografické a socioekonomické informace Sídelní struktura podává obecnou informaci o rozmístění a velikosti možných bodových zdrojů znečištění a problematice řešení jejich čištění, zejména z pohledu obtížněji řešitelné rozdrobené sídelní struktury s malými obcemi. Údaje o obcích a obyvatelstvu byly čerpány z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů 2011, které provedl Český statistický úřad Z těchto údajů vyplývá, že v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry žije celkem obyvatel, z toho více než 42 % ve statutárním městě Liberec. Dalších cca 29 % žije ve městech Jablonec ( obyv.), Rumburk ( obyv.) a Varnsdorf ( obyv.). Drtivá většina obyvatel v dílčím povodí LNO (téměř 89 %) žije v obcích, které mají více než obyvatel. To je důležité z hlediska čištění odpadních komunálních vod, neboť u obcí nad ekvivalentních obyvatel existuje povinnost tyto vody čistit. Znamená to, že v dílčím povodí LNO by mělo být komunální znečištění z velké části eliminováno. 14

15 V dílčím povodí se nachází celkem 55 obcí a měst. Ve 13 obcích a městech žije obyvatel, zbylý počet, tj žije ve 42 obcích, ve kterých je počet obyvatel nižší než Přehled osídlení je přehledně zpracován v tabulce I.1.9a. Tabulka I.1.9a - Přehled osídlení obcí Velikostní skupiny obcí < 500 obyvatel obyvatel 1-2 tis. obyvatel 2-5 tis. obyvatel 5-10 tis. obyvatel tis. obyvatel >50 tis. obyvatel Počet obcí celkem Počet obcí Počet obyvatel Počet obyvatel [%] 2,64 4,68 3,78 5,67 11,79 29,09 42,34 100,00 Průměrná hustota zalidnění v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry činí 238,9 obyvatel / km 2. Nejhustěji jsou osídleny oblasti na Liberecku a Jablonecku, naopak nejmenší hustota zalidnění je v příhraničních oblastech na Broumovsku, Frýdlantsku a Trutnovsku. Přehled hustoty zalidnění dle ORP je uveden v tabulce I.1.9b. Hodnoty jsou vztaženy pouze na ty části ORP, které spadají do dílčího povodí LNO. Obr. I Hustota zalidnění dle ORP ( ) 15

16 Tabulka I.1.9b - Hustota zalidnění podle ORP Název ORP Kraj < Počet obyvatel k tis. 2-5 tis tis tis. Plocha Hustota zalidnění >50 tis. [km 2 ] [ob. / km 2 ] Počet celkem v ORP [obyv.] Broumov KH ,84 76, Frýdlant LB ,85 71, Jablonec nad Nisou LB ,92 717, Liberec LB ,41 418, Náchod KH ,64 0,00 0 Nový Bor LB ,18 0,00 0 Rumburk US ,45 263, Tanvald LB ,32 0,00 0 Trutnov KH ,94 11, Varnsdorf US ,52 294, Železný Brod LB ,24 0,00 0 Celkem ,30 238, V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry vykazují všechny kraje migrační přírůstek. Záporné saldo vnitřní migrace obrací do kladných čísel saldo migrace zahraniční. Největší počet obyvatel směřuje z krajů dílčího povodí LNO do hlavního města Prahy. Přirozený přírůstek se od roku 2008 stále snižuje, v roce 2011 činil + 0,2 (tj. přírůstek 0,2 obyvatele na obyvatel). I Hospodářské poměry Údaje z hospodářských poměrů indikují možný vliv na kvalitu vod a na režim podzemních i povrchových vod, způsobený odběry a vypouštěním odpadních vod z průmyslu, těžbou, dopravní infrastrukturou apod. I Průmysl Průmyslová výroba je v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry soustředěna kolem větších měst jako je Liberec, Jablonec nad Nisou, Broumov, Varnsdorf a další. Jedná se zejména o průmysl sklářský a textilní, který však v posledních několika letech prošel výraznou proměnou. Dále je to průmysl strojírenský, těžební, chemický a potravinářský. Sklářský průmysl má v této oblasti dlouhou tradici. V roce 2008 prošel výraznou změnou, zkrachovala společnost Bohemia Crystalex Trading, a.s. v Liberci, která sdružovala nejvýznamnější české výrobce užitkového skla. V současné době vznikají nové firmy, navazující na tradici zaniklých podniků, jako jsou Crystalex CZ, s.r.o. (dříve Crystalex, a.s.), Crystal Bohemia, a.s. (dříve Sklárny Bohemia, a.s.) a další. Významným zaměstnavatelem v tomto oboru je také Preciosa, a.s. Mezi další významné podniky v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry můžeme zařadit Denso Manufacturing Czech s.r.o., který se specializuje na výrobu chladících jednotek a jejich součástí pro automobily, GPÚ, s.r.o., Chrastava zabývající se galvanickým zinkováním, HOBRA - Školník s.r.o. vyrábějící filtrační desky a izolační materiály nebo TOS VARNSDORF, a.s., výrobce obráběcích strojů. 16

17 I Zemědělství Zemědělská půda zaujímá v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry přibližně 48,3 % celkové plochy území, z čehož téměř polovinu tvoří trvalé travní porosty (louky a pastviny) a jen asi třetinu z této rozlohy tvoří orná půda. To je způsobeno zejména charakterem území, ve kterém převládají horské a podhorské oblasti. Živočišná výroba je zde proto poměrově více zastoupena než v jiných dílčích povodích ČR. Převažuje chov skotu, prasat, ovcí a drůbeže. Nejčastěji pěstované plodiny jsou obilniny (pšenice, ječmen), brambory, len a řepka olejná. - Orná půda - Louky - Komplexní systémy kultur a parcel - Převážně zemědělská území s příměsí přirozené vegetace 25% 30% 1% 44% Graf I Rozdělení zemědělských ploch v dílčím povodí (dle CORINE 2006) [O70] I Dopravní infrastruktura Celková délka silniční sítě v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je 640 km, z čehož 0,6 % tvoří rychlostní silnice R35, 17,5 % potom tvoří silnice I. třídy (111,8 km), 22,5 % silnice II. třídy. Zbytek, přibližně 60 %, tvoří silnice nižších tříd. Hustota silniční sítě je v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry 0,63 km/km 2. Největší hustota je potom v okolí velkých měst, jako jsou Liberec a Jablonec nad Nisou. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je celková délka železniční sítě 188 km. Nejvýznamnějším železničním uzlem je stanice v Liberci, která spojuje další významnější stanice v tomto dílčím povodí. V tomto dílčím povodí se nachází dvě letiště, a to v Liberci a Broumově. I Energetika V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nachází 2 solární elektrárny a 6 soustav větrných elektráren s instalovaným výkonem větším než 1 MW. Největším výkonem disponuje farma sedmi větrných elektráren v Andělce severně od Frýdlantu při hranicích s Polskem. 17

18 Tabulka I.1.10b - Přehled elektráren v dílčím povodí (s výkonem > 1 MW) Druh elektrárny Místo Výkon [MW] Větrná Andělka 12,3 soukromý Solární Varnsdorf 3,9 soukromý Větrná Lysý vrch u Albrechtic 3,1 soukromý Větrná Mníšek 2,0 soukromý Větrná Horní Řasnice 1,8 soukromý Solární Varnsdorf 1,5 soukromý Větrná Jindřichovice pod Smrkem 1,2 soukromý Provozovatel I Využití ploch v dílčím povodí Informace o využívání ploch v dílčím povodí vypovídají o změněném rázu krajiny způsobeném lidskou činnosti, což indikuje vliv na odtokové poměry i jakost vod (např. znečišťování povrchových vod z plošných zdrojů znečištění). Velká část dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nachází v horských a podhorských oblastech, čemuž také odpovídá využití území. Největší měrou jsou zde zastoupeny lesní a polopřírodní vegetace, pětinu území tvoří trvalé porosty a jen asi 14,3 % tvoří orná půda, což je výrazně pod celorepublikovým průměrem. Významnou část území, cca 9,3 %, zaujímají plochy uměle přetvořené lidskou činností. Přehled využití území v tomto dílčím povodí je zpracován v tabulce I Zdrojem dat byla databáze krajinného pokryvu Evropy CORINE Land Cover 2006 [O70]. Tabulka I Přehled využití území Třída dle makety Název Výměra [km 2 ] Výměra [%] 100 Uměle přetvořené povrchy (městská zástavba, průmyslové a obchodní zóny, doprava, městská zeleň a sportovní plochy) 94,78 9,3 130 Doly, skládky, staveniště 0,96 0,1 210 Orná půda 145,69 14,3 221 Vinice 0,04 0,0 222 Sady, chmelnice, zahradní plantáže 0,04 0,0 230 Travní porosty 218,17 21,5 240 Smíšené zemědělské oblasti 126,76 12,5 300 Lesy a polopřírodní vegetace 429,75 42,3 400 Humidní území 0,06 0,0 512 Vodní plochy 1,05 0,1 Celkem 1017,30 100,0 I Chráněná území ochrany přírody a krajiny Chráněná území jsou do této kapitoly zařazena ve vztahu k celému povodí a podávají komplexní představu o těchto oblastech v souvislosti s územím vymezeným dílčím povodím Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry. V kapitole I jsou pak zařazena ve formě registru území s jednoznačnou vazbou na vodní prostředí, vyžadující zvláštní ochranu povrchových nebo podzemních vod, přírodních stanovišť a volně žijících druhů závislých na vodě. Definice chráněných území ochrany přírody je zakotvena v české legislativě (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny [L17]). 18

19 I Natura 2000 Natura 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území. Ptačí oblasti Ptačí oblasti (SPA Special Protection Areas) jsou zřizovány pro druhy ptáků uvedené v příloze I evropské směrnice [E27] a stěhovavé druhy, které se pravidelně vyskytují na území členských států EU. Dle zákona [L17] se na ptačí oblasti vztahuje režim obecné ochrany, tzn. ptačí oblasti nejsou kategorií zvláště chráněného území, a nejsou pro ně v zákoně [L17] stanoveny žádné základní ochranné podmínky. Ptačí oblasti se zřizují nařízením vlády, přičemž v nařízení vlády je možno pro účely zajištění jejich ochrany (tj. udržení populací druhů, pro které je ptačí oblast zřízena, ve stavu příznivém z hlediska ochrany) stanovit činnosti vázané na souhlas orgánu ochrany přírody. Tyto činnosti umožňují orgánu ochrany přírody stanovit v rámci správního řízení upřesňující podmínky, které je nezbytné při výkonu těchto činností dodržet, aby nedošlo k negativnímu ovlivnění populací druhů, které jsou předmětem ochrany ptačích oblastí. Ochranné podmínky definované v tzv. souhrnech doporučených opatření mají přímou vazbu na zabezpečení ochrany biotopů významných pro druhy, které jsou předmětem ochrany ptačích oblastí, a dále na zajištění klidu jedinců dotčených druhů v průběhu hnízdního období (popřípadě v období letního a podzimního shromažďování či zimování). V oblasti dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nachází, nebo do něj částečně zasahují 4 ptačí oblasti, schválené nařízeními vlády dle zákona [L17]. Tabulka I.1.12a - Vyhlášené ptačí oblasti Kód Název Kraj Rozloha celková [ha] Rozloha v dílčím povodí [ha] Schváleno NV 2288 Jizerské hory Liberecký , ,87 683/ Broumovsko Královéhradecký 9 121, ,47 20/ Krkonoše Liberecký, Královéhradecký ,88 78,71 600/ Labské pískovce Ústecký , ,05 683/2004 Evropsky významné lokality Evropsky významné lokality jsou označované jako psci (potencial Sites of Conservation Interests). V rámci těchto lokalit jsou chráněny evropsky významná stanoviště a evropsky významné druhy, vyjmenované v přílohách evropské směrnice [E10] Evropsky významná lokalita je legislativně podložena v zákoně [L17], který implementuje evropskou směrnici [E10]. Evropsky významné lokality jsou zařazeny nařízením vlády o stanovení národního seznamu evropsky významných lokalit [L19] do národního seznamu, který nabývá účinnosti dne 29. října Jako evropsky významné lokality jsou do národního seznamu zařazeny ty lokality, které v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívají k udržení nebo obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jejich ochrany, nebo k udržení biologické rozmanitosti biogeografické oblasti. U druhů živočichů, kteří se vyskytují v rozsáhlých areálech, odpovídají evropsky významné lokality vybraným místům v přirozeném areálu rozšíření těchto druhů, jež se vyznačují fyzikálními a biologickými faktory nezbytnými pro jejich život a rozmnožování. Pro zpracování seznamu evropsky významných lokalit byly využity databáze AOPK ČR, ÚSOP a data poskytnuté jednotlivými krajskými úřady. Na základě analýzy byla provedena aktualizace jednotlivých lokalit na podkladu databáze AOPK ČR, která byla porovnávána s daty z krajských úřadů. Pokud byly nalezeny nesrovnalosti, došlo k jejich opravě. Údaje jsou platné k 30. listopadu

20 V oblasti dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nachází, nebo do něho částečně zasahuje 12 evropsky významných lokalit. Informace o soustavě NATURA 2000 lze nalézt na adrese Podrobné informace o jednotlivých lokalitách jsou na adrese Dalším zdrojem informací jsou jednotlivé krajské úřady, provozující WMS služby nebo mají přímé odkazy do mapových prohlížečů a dokumentů. I Zvláště chráněná území V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry jsou vyhlášeny zvláště chráněné území ve smyslu zákona [L17]. Do kategorie zvláště chráněných území patří: národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP), přírodní památky (PP). Velkoplošná chráněná území Národní parky (NP): dle 15 odst. 1) zákona [L17] jsou NP definovány jako rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Kategorie NP představuje v českém právním řádu nejhodnotnější velkoplošné území. Ačkoliv zákon [L17] připouští též určité (byť omezené) hospodářské a jiné využití NP, jsou tyto možnosti značně limitovány a soustředěny zejména do souvisle zastavěných částí obcí na území NP. Toto využití je možné jen pokud nebrání zachování a zlepšení přírodních poměrů NP. Zachování NP je tak prioritou, která je nadřazena všem ostatním zájmům. Z důvodů potřeby odstupňovaného režimu a přísnosti ochrany částí velkoplošného území NP zavádí zákon [L17] jeho dělení do tzv. zón ochrany. V NP se zřizují zpravidla tři zóny diferencované ochrany, přičemž první (jádrová zóna) je vždy nejpřísněji chráněnou. Jednotlivé zóny na sebe navazují a vzájemně se doplňují. Zóna třetí či ochranné pásmo pak tvoří jakési nárazníkové pásmo NP a zmírňují tlak vnějšího zvláště nechráněného prostředí na NP. Vymezení a změny zón stanoví MŽP svojí vyhláškou po projednání s dotčenými obcemi. Činnost člověka v NP je dále regulována plánem péče o NP a návštěvním řádem NP. Návštěvní řády NP přijímají formou obecně závazného právního předpisu správy NP. Jejich smyslem je upravit a regulovat rekreační a turistickou aktivitu osob stejně jako pohyb osob a vozidel na území NP. Chráněné krajinné oblasti (CHKO): dle 25 odst. 1) zákona [L17] jsou CHKO definovány jako rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem s významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Ochrana těchto oblastí je odstupňována zpravidla do 4 zón, jimiž se určují limity hospodaření a jiného využívání přírodního potenciálu. V praxi jsou CHKO děleny vždy do čtyř zón diferencované ochrany, přičemž poslední čtvrtá zóna má povahu spíše jakési výplně spojující tři vymezené zóny funkčního celku velkoplošného zvláště chráněného území. Navíc čtvrtá zóna plní zčásti i funkci ochranného pásma, které se pro CHKO dosud nevyhlašuje. Plán péče o NP či CHKO navrhuje příslušná správa NP příp. CHKO a schvaluje ho MŽP, a to zpravidla na období 10 let. Plán péče má sloužit, vycházeje z provedené zonace, k diferencované a koncepční péči o jednotlivé části území, a to nejen z pohledu biologické ochrany a managementu, ale i dopravy, turistiky, osídlení atd. Schválený plán péče o NP je pak závazným a plán péče o CHKO výchozím podkladem pro územně plánovací dokumentaci a jiné druhy plánovací dokumentace. 20

21 Maloplošná chráněná území Národní přírodní rezervace (NPR): dle 28 odst. 1) zákona [L17] jsou NPR definovány jako menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v mezinárodním nebo národním měřítku. Cílem ochrany je uchování nebo zlepšení stavu těchto ekosystémů a dynamických procesů v nich probíhajících. Základní ochranné podmínky jsou stanoveny zákonem [L17] a zakazují všechny činnosti, které by mohly negativně ovlivnit přírodní vývoj. Hospodářské využívání je vyloučeno s výjimkou činností, kterými se udržuje nebo podporuje stabilita jednotlivých ekosystémů. Dále je v nich vyloučena těžba veškerých surovin, jakákoliv výstavba, chovy zvěře, pořádání hromadných sportovních či společenských akcí a všechny další aktivity a zásahy, mající za následek změnu dochovaných přírodních složek - vegetačního krytu, fauny, vodního režimu, půdy nebo jejího chemizmu. Vstup veřejnosti do těchto území je možný jen po vyznačených cestách a na vyhrazená místa. Národní přírodní rezervace zřizuje obecně závazným předpisem (vyhláškou) Ministerstvo životního prostředí. Národní přírodní památka (NPP): dle 35 odst. 1) zákona [L17] jsou NPP definovány jako přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Národní přírodní památky vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí obecně závazným předpisem (vyhláškou). Jejich ochrana spočívá v zákazu takových činností, které by předmětný objekt mohly poškodit nebo zničit. Přírodní rezervace (PR): dle 33 odst. 1) zákona [L17] jsou PR definovány jako menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. PR mají stanoveny obdobné základní ochranné podmínky jako NPR a vyhlašuje ji obecně závazným předpisem příslušný krajský úřad. Přírodní památka (PP): dle 36 odst. 1) zákona [L17] jsou PP definovány jako přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk. Podobně jako u přírodních rezervací zřizuje její ochranu příslušný krajský úřad. Pro zpracování seznamu ZCHÚ byly využity databáze AOPK ČR, ÚSOP a data poskytnuté jednotlivými krajskými úřady. Na základě analýzy byla provedena aktualizace jednotlivých lokalit, na podkladu databáze AOPK ČR, která byla porovnávána s daty z krajských úřadů. Pokud byly nalezeny nesrovnalosti, došlo k jejich opravě. Údaje jsou platné k 30. listopadu V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se nachází Krkonošský národní park. Dále zde leží nebo sem částečně zasahují čtyři chráněné krajinné oblastí (Broumovsko, Lužické hory, Jizerské hory a Labské pískovce) Počet zvláště chráněných území v jednotlivých kategoriích, jejich rozloha a podíl z celkové výměry těchto území v ČR jsou uvedeny v tabulce I.1.12c. Komplexní Informace o zvláště chráněných územích lze nalézt na adrese Dalším zdrojem informací jsou jednotlivé krajské úřady, provozující WMS služby nebo mají přímé odkazy do mapových prohlížečů a dokumentů. Tabulka I.1.12b - Velkoplošná chráněná území Název Kraj Rozloha v dílčím povodí [km 2 ] Plocha dílčího povodí [%] Broumovsko Královéhradecký 183,08 18,00 Jizerské hory Liberecký 202,97 19,96 Krkonoše Královéhradecký 0,73 0,07 Labské pískovce Ústecký, Liberecký 0,93 0,09 Lužické hory Ústecký 34,94 3,44 21

22 Tabulka I.1.12c - Počet a rozloha zvláště chráněných území Kategorie Značka Počet v dílčím povodí Celková rozloha [km 2 ] Plocha dílčího povodí [%] Národní parky NP 1 0,73 0,09 Chráněné krajinné oblasti CHKO 4 421,92 53,82 Národní přírodní rezervace NPR 1 4,63 0,59 Přírodní rezervace PR 13 3,96 0,51 Národní přírodní památky NPP Přírodní památky PP 5 0,11 0,01 22

23 I.2. Vodohospodářské charakteristiky I.2.1. Povrchové vody Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu, zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých pomocí jezů, přehrad a vod v rybnících, vody odtékající po zemském povrchu vzniklé z dešťových srážek. Povrchovými vodami jsou i vody, které přechodně protékají zakrytými úseky, tunely nebo v nadzemních vedeních. K povrchovým vodám patří i vody vyskytující se v jezerech, tzv. nebeských rybnících resp. obecně v prohlubních na zemském povrchu bez odtoku vody a dále vody v odstavených ramenech vodních toků. I Vymezení útvarů povrchových vod Útvar povrchových vod je hydrologická jednotka vymezená za účelem vodohospodářského plánování. V pravém (užším) slova smyslu je vodní útvar vodní tok, úsek vodního toku nebo vodní nádrž. V širším slova smyslu je vodním útvarem subpovodí výše zmíněného vodního toku nebo nádrže. Vodní útvary byly vymezeny tak, aby bylo možno monitorovat a hodnotit jejich stav. Za tímto účelem existují reprezentativní profily, které leží většinou v uzávěrových profilech povodí vodních útvarů. Na úrovni vodních útvarů probíhá uskutečňování programů opatření podle 26 vodního zákona [L1]. Útvar povrchových vod může být kategorie řeka nebo kategorie jezero. Vyhláška č. 49/2011 Sb., o vymezení útvarů povrchových vod [L15] definuje kategorie vodních útvarů následovně: Řekou je útvar povrchové vody tekoucí v převážné části po zemském povrchu, který může téci v části toku pod povrchem. Může se jednat o přirozené nebo umělé (kanály, náhony) vodní toky. Jezerem je útvar stojaté povrchové vody, například přirozené jezero, vodní nádrž na toku, rybník a umělé jezero. Vzhledem k I. plánovacímu období došlo při novém vymezování dílčích povodí a vodních útvarů k výrazným změnám. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry nebylo v I. plánovacím období vymezeno. Současně vymezené dílčí povodí bylo součástí oblasti povodí Horního a středního Labe. Současné rozdělení vychází z místní příslušnosti k oblastem mezinárodních povodí Odry a Labe. V předchozím plánovacím období bylo v oblasti povodí Horního a středního Labe, o rozloze km 2 vymezeno 203 útvarů povrchových vod kategorie řeka a 11 útvarů povrchových vod kategorie jezero Pro aktuální II. plánovací bylo v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry vymezeno celkem 29 útvarů povrchových vod kategorie řeka. Útvary povrchových vod kategorie jezero se v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry nenachází. Celková rozloha nově vymezeného dílčího povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry je km 2. Na obrázku I.2.1 jsou znázorněny útvary povrchových vod a změny, ke kterým došlo v rámci převymezení vodních útvarů pro II. plánovací období. 23

24 Obr. I Vymezení útvarů povrchových vod Tabulka I.2.1a - Útvary povrchových vod Kategorie ÚPV Vymezení v roce 2008 Vymezení v roce 2011 Řeky 203* 29 Jezera 11* 0 Celkem: 214* 29 * počty VÚ z I. plánovacího období v oblasti povodí Horního a středního Labe Tabulka I.2.1a - Útvary povrchových vod kategorie řeka (tabulka v příloze) Tabulka I.2.1b - Útvary povrchových vod kategorie jezero (tabulka v příloze) - v dílčím povodí LNO nejsou vymezeny Mapa I.2.1a - Útvary povrchových vod - kategorie I Typologie útvarů povrchových vod v dílčím povodí Zařazení útvaru k určitému typu je důležitým podpůrným ukazatelem hodnocení ekologického stavu, neboť pro každý typ byly stanoveny referenční podmínky. Hodnocení stavu je založeno na stanovení odklonu od těchto referenčních (víceméně přirozených) podmínek. Členění typologie pro povrchové vody odpovídá tzv. systému A, definovanému Rámcovou směrnicí 2000/60/ES [E1]. Typologie vodních útvarů je dle přílohy č. 3, bodu 1 vyhlášky č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik [L2], součástí plánů dílčích povodí. Dle vyhlášky č. 49/2011Sb., o vymezení útvarů povrchových vod [L15] je každý vodní útvar přiřazen k definovanému typu. Typologie vodních útvarů kategorie řeka je založena na kombinaci čtyř parametrů a je vyjádřena čtyřmístným kódem (A-B-C-D). Vodní útvary kategorie jezero se v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry nenacházejí. Parametry typologie byly navrženy tak, aby dokázaly vyjádřit specifika variability přírodních poměrů prostředí ČR a byly vzájemně nezávislé. Přehled parametrů je uveden v tabulce I.2.1.2a. 24

25 Tabulka I.2.1.2a - Popisné charakteristiky typologie vodních útvarů kategorie řeka (tabulka nad rámec makety) Popisná charakteristika Pozice v čtyřmístném kódu* Počet kritérií popisné charakteristiky úmoří A 3 nadmořská výška v m n. m. (h) B 4 geologie C 2 řád toku ** D 3 velikost plochy povodí v km 2 (v) - 5 Kritérium Kód kritéria Severní moře 1 Baltské moře 2 Černé moře 3 h < h < h < h krystalinikum a vulkanity 1 pískovce, jílovce, kvartér 2 potoky (řád 1-3) 1 říčky (řád 4-6) 2 řeky (řád 7-9) 3 v 100 s 100 < v 500 M 500 < v 1000 L < v XL v > *typ útvarů povrchových vod kategorie řeka je určen čtyřmístným kódem v obecném formátu A-B-C-D **řád toku stanovený podle metody Strahlera XXL Tabulka I.2.1b - Přehled typů útvarů povrchových vod kategorie řeka Typ útvarů Úmoří Baltské moře Baltské moře Baltské moře Baltské moře Baltské moře Baltské moře Baltské moře Nadmořská výška - uzávěrový profil [m n. m.] Geologie Krystalinikum a vulkanity Krystalinikum a vulkanity Pískovce, jílovce, kvartér Pískovce, jílovce, kvartér Krystalinikum a vulkanity Krystalinikum a vulkanity Pískovce, jílovce, kvartér Řád toku - uzávěrový profil Počet ÚPV kategorie řeka potoky (řád 1-3) 4 říčky (řád 4-6) 10 potoky (řád 1-3) 1 říčky (řád 4-6) 8 potoky (řád 1-3) 2 říčky (řád 4-6) 2 potoky (řád 1-3) 2 V České republice lze celkem vymezit 47 typů vodních toků. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry se vyskytuje 7 typů vodních útvarů náležejících do úmoří Baltského moře. Třetina vodních útvarů dílčího povodí LNO spadá do typu Druhým nejčastěji se vyskytujícím typem vodních útvarů je typ Téměř u 80 % vodních útvarů se uzávěrový profil nachází v rozmezí nadmořských výšek 200 až 500 m, zbylé pak spadají do kategorie 500 až 800 m. Více než polovina vodních útvarů se vyskytuje na krystaliniku. V dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry lze páteřní vodní toky vodních útvarů převážně hodnotit jako horní toky s převažujícím 4. až 6. řádem v uzávěrovém profilu, tj. kategorie říčky. Žádný vodní útvar v tomto dílčím povodí nedosahuje vyššího řádu. Mapa I.2.1b - Útvary povrchových vod - typy 25

26 Pro účely hodnocení ekologického stavu vod se pro každý typ útvaru povrchových vod stanovují typově specifické referenční podmínky, které specifikují velmi dobrý ekologický stav v souladu s přílohami č. 4, 5, 6 a 7 vyhlášky č. 98/2011 Sb., o způsobu hodnocení povrchových vod [L5]. Typově specifické referenční podmínky jsou stanoveny buď přímo v daném území či modelováním nebo odvozeny s použitím kombinace těchto metod. V případě, že nelze tyto metody použít, lze využít pro sestavení referenčních podmínek expertní posouzení. Pro územně určené typově specifické biologické referenční podmínky je provozována pro každý typ útvaru povrchových vod referenční síť. Ta obsahuje dostatečný počet míst s velmi dobrým stavem. Referenční podmínky pro ekologický a chemický stav vodních útvarů byly stanoveny pro II. plánovací období modelováním centrálně. Zahrnut byl i vliv přirozeného pozadí. Zvláštní vliv mají hydromorfologické podmínky. Ačkoliv je hydromorfologie pouze podpůrný ukazatel, existují přímé vazby na biologické i chemické ukazatele. Referenční stav vodního toku odpovídá přírodnímu nebo přírodě blízkému stavu, kdy se projevuje žádné či minimální antropogenní ovlivnění. Přírodní stav vodního toku může být narušen zejména antropogenní činností, zvláště přímými úpravami koryta, způsobem hospodaření v nivě i využitím celého povodí především ve vztahu k ovlivnění odtokových poměrů a splaveninového režimu. V současné době není v České republice proveden plošný monitoring hydromorfologie či ekohydromorfologie vodních toků a niv. I Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod Silně ovlivněný vodní útvar (HMWB) je útvar povrchové vody, který má v důsledku fyzických změn způsobených lidskou činností významně změněný charakter oproti přírodnímu útvaru. Rozsah morfologických změn je určován individuálně členským státem v souladu s ustanoveními přílohy II rámcové směrnice o vodách [E1]. Charakter vodního útvaru lze považovat za změněný, jestliže došlo k podstatným změnám hydromorfologie vodního útvaru, které jsou trvalé, nikoli vratné (přechodné nebo krátkodobé), a mění jak morfologické, tak hydrologické charakteristiky. Umělý vodní útvar (AWB) je útvar povrchové vody vytvořený lidskou činností, který byl vytvořen v místě, kde předtím žádný vodní útvar neexistoval, a který nebyl vytvořen přímou fyzickou změnou či posunem nebo novým vymezením stávajícího vodního útvaru. U silně ovlivněných a umělých vodních útvarů jsou hydromorfologické (případně hydrologické) změny natolik významné, že tyto vodní útvary nemohou dosáhnout dobrého ekologického stavu (GES). Pro silně ovlivněné a umělé vodní útvary je cílem ochrany vod dosažení tzv. dobrého ekologického potenciálu (GEP). Rámcová směrnice o vodách [E1] (článek 4, odstavec 3) poskytuje členským státům dobrovolnou možnost HMWB a AWB vyčlenit. Pokud tak učiněno není, je na vodní útvary pohlíženo jako přírodní, se závazkem dosažení GES. Určení vodního útvaru jako HMWB musí být řádně zdůvodněno, tj. musí být stanovena tzv. uznatelná užívání, kterými jsou pro ČR: - zásobování pitnou vodou - závlahy - výroba elektrické energie (v případě instalovaného výkonu nad 2 MW) - ochrana intravilánu před povodněmi (rámcová směrnice o vodách [E1] definuje tento okruh jako úpravu vodních poměrů včetně odvodnění pozemků) - odběry vod pro průmysl - plavba - širší okolí (ve zvláštních případech) K vymezení HMWB byla použita "Metodika určení silně ovlivněných vodních útvarů" (MŽP - OOV, 03/2013) [L10]. Detailní postup spolu s dalšími informacemi k HMWB a AWB jsou uvedeny v dokumentu Metodiky a postupy použité při zpracování PDP. Obecně se jedná o tyto kroky: Krok 1 - Prvotní rozdělení vodních útvarů podle míry hydromorfologického ovlivnění Krok 2 - Posouzení ekologického stavu pro biologické složky Hodnocení biologických složek ekologického stavu pro II. plánovací období proběhlo až po předběžném vymezení HMWB v rámci přípravných prací PDP v roce Nicméně třída ekologického stavu není ani 26

27 u jednoho HMWB vyhovující a biologické složky nemají na jejich vymezení vliv. Souhrn hodnocení biologických složek je uveden u přehledu HMWB níže. Krok 3 - Posouzení morfologického stavu Krok 4 - Specifikované způsoby užívání Krok 5 - Posouzení možnosti nápravy zjištěného stavu Krok 6 - Posouzení náhradních řešení Na základě vyhodnocení dle Metodiky [L10] byly z 29 vodních úvarů nacházejících se v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry 4 vymezeny jako silně ovlivněné. Výčet HMWB je uveden v tabulce I.2.1c v příloze. Graficky jsou výsledky znázorněny v mapové příloze I.2.1c. Přehled HMWB je uveden níže. Tabulka I.2.1c1 - Přehled umělých a silně ovlivněných útvarů povrchových vod (tabulka nad rámec makety) ID VÚ Název VÚ Počet hodnocených ukazatelů biologických složek Třída ekologického stavu LNO_0090 Harcovský potok od pramene po ústí do toku Lužická Nisa 0 3 LNO_0170 Mandava/Mandau od pramene po státní hranici 0 3 LNO_0180 Mandava/Mandau od státní hranice po státní hranici 1 3 LNO_0220 Smědá od toku Černý potok po Sloupský potok 2 3 Tabulka I.2.1d - Přehled umělých a silně ovlivněných útvarů povrchových vod Počet ÚPV celkem Z toho umělé ÚPV Z toho silně ovlivněné ÚPV Tabulka I.2.1c - Umělé a silně ovlivněné útvary povrchových vod (tabulka v příloze) Mapa I.2.1c - Silně ovlivněné útvary povrchových vod V rámci vymezení silně ovlivněných vodních útvarů v dílčím povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry bylo zjištěno, že 4 (tj. cca 14 %) vodní útvary jsou silně ovlivněné. Toto vymezení HMWB není příliš porovnatelné s prvním plánovacím cyklem, neboť metodika určení byla jiná. Nicméně v území odpovídajícím dílčímu povodí LNO byl identifikován vodní útvar Vernéřovický potok po soutok s tokem Stěnava jako silně ovlivněný. Tento vodní útvar se ale nově stal součástí vodního útvaru Stěnava od státní hranice po státní hranici (LNO_0010), proto jsou tyto výsledky neporovnatelné (vlastní Vernéřovický potok nyní ani hodnocen nebyl). Například v dílčím povodí Horní Odry bylo z celkem 102 VÚ vymezeno 7 silně ovlivněných vodních útvarů v kategorii jezero a 18 silně ovlivněných vodních útvarů v kategorii řeka, tj. celkem 25 %. Dílčí povodí Lužické Nisy a ostatních přítoků Odry tak proporcionálně nijak nevybočuje. I Mísící zóny Jako mísicí zóna může být vymezena část útvaru povrchových vod bezprostředně navazující na místo vypouštění odpadních vod, kde koncentrace prioritních látek a aldrinu, dieldrinu, endrinu, isodrinu, p'-ddt, DDT celkem, tetrachlorethylenu, trichlorethylenu mohou překračovat příslušné normy environmentální kvality (dle [L7]), pokud neovlivní dodržení těchto norem ve zbývající části daného útvaru povrchových vod. [L5] Rozsah mísicí zóny musí být: - omezen na okolí přilehlé k místu vypouštění, 27