1 / 44

Transkript

1 1 / 44

2 Výuka na kytaru / E-book 1 Úvod - jak používat e-book Děkuji, že jste si vybrali pro výuku na kytaru právě tento ucelený výukový program ve formě e- booku (elektronické knihy), fotografií a videa. V dnešní době je už možné získávat všechny potřebné informace právě na internetu a s rozšiřujícími se technickými možnosti je to snadné i ve výuce na kytaru, protože snadno můžete na vlastní oči vidět, jak se co dělá a potřebné materiály si kdykoliv stáhnout k sobě do počítače. Můžete být tak ve svém učení velice efektivní a brzy budete mít radost ze hry. A nejen to. Zakoupením tohoto internetového kurzu, který spojuje textové, audio a video prostředky, také podporujete vývoj webu kde v budoucnu najdete další rady, tipy a triky jak se zlepšit ve hře na kytaru a jak si to vše pořádně užít i s konkrétními písničkami. Tento e-book je pragmatickým návodem jak se naučit hrát na kytaru a to především pro začátečníky. Ale i pokročilejší si zde možná osvěží své znalosti a najdou něco, co si ještě neuvědomili. Snažil jsem se zde uvádět jen praktické rady a informace a neunavovat prostou teorií a být co nejvíce stručný, aby výuka nenudila. E-book by se dal pak dle toho nazvat na kytaru bez not, protože notový zápis tu opravdu nenajdete. V e-booku je obsažena jak teoretická - textová část, tak i praktické foto ukázky, obrázky a ikony na spuštění audio ukázek. Kromě toho na tento materiál navazuje obsah webu sekce VIP, kde naleznete video lekce a můžete tak vidět na vlastní oči, jak se co dělá. E-bookem nemusíte procházet postupně. Procházejte materiály tak, jak Vám to bude vyhovovat a ve vlastním tempu a dle svých znalostí. Pokud jsou někde uvedeny ceny k orientaci kolik asi potřeby na kytaru na trhu stojí, jde opravdu jen o ceny orientační! Vždy se musíte podívat na konkrétní obchod a ještě lépe dát na doporučení, někoho, komu věříte. Záleží na tom, co už o kytaře a hře na ní víte a od tohoto bodu se posuňte dále začněte. E-book je rozdělen přehledně do kapitol právě z toho důvodu, abyste si mohli nejen na začátku vybrat oblast, od které chcete začít nebo v které se chcete zlepšit, ale i z toho důvodu, abyste i posléze snadno našli tu část, kterou si potřebujete procvičit či se vrátit snadno tam, kde jste přestali. V případě čtení v počítači, poklepáním na nadpisy v obsahu pod touto kapitolou, vám obrazovka poskočí přesně na vybrané místo. Ušetříte tak čas listováním. Tam, kde je to vhodné, je přiložena fotografie. Pro snadnější pochopení a živou výuku jsou vytvořena videa. Po přihlášení na stránkách se dostanete do VIP členské sekce, kde si můžete výukové video v klidu přehrát kdykoliv budete mít potřebu a video si opakovaně zastavovat a pouštět v těch místech, které potřebujete více pochopit. Přeji Vám, ať máte brzy dobrý pocit z hrané písničky a ať Vám hra na kytaru obohatí Váš život. Užívejte si života s rytmem Vašeho srdce 2 / 44 Renda Holman autor webu s Rytmem.cz

3 OBSAH 1 ÚVOD - JAK POUŽÍVAT E-BOOK TEORETICKÁ ČÁST NEJEN PRO ZAČÁTEČNÍKY Proč hrát právě na kytaru Jak začít - Motivace Kytara a příslušenství Popis kytary Výběr kytary Typ Velikost Na co si dát pozor Příslušenství Struny Popruhy Pouzdra futrály Ladičky Trsátka Kapodastr PRAXE Ladění Akordy levá ruka Držení ruky Postavení prstů a poloha na hmatníku Základní akordy, akordové značky Tabulka základních akordů Držení akordů podrobně Chyby Cvičení Bolavé prsty Hra pravou rukou Hra všemi prsty Úhoz tlumený zápěstím Hra trsátkem Chyby vznikající při úhozech: Hra jednotlivými prsty - vybrnkávání Držení ruky Příklady vybrnkávání rolly Chyby při hraní prsty Transpozice / 44

4 3.5 Hra s kapodastrem (transpozice) Rychlá transpozice zvýšení tóniny Hra s více hráči obohacení hry Umím jen některé akordy Zpěv u kytary Rady jak uspět v kolektivu Závěr / 44

5 2 Teoretická část nejen pro začátečníky 2.1 Proč hrát právě na kytaru Kytara má obrovskou výhodu, že je nástrojem jak sólovým, tak i doprovodným. Právě možnost snadného a bohatého doprovodu písní dělá z kytary hudební fenomén. K doprovodu písně navíc nepotřebujete znát noty. Stačí naučené cviky a trochu smyslu pro rytmus - pro úhoz pravou rukou. Pomocí hudby a zpěvu vyjadřujeme své emoce a právě kytara nám dává tuto možnost za relativně malé peníze a s nezapomenutelným efektem. Vždyť si vezměte jen, když kytaru vidíte. Sice je to řemeslně zajímavé dílo, ale nic to většinou s lidmi nedělá, pokud nejsou vyloženě nadšenými muzikanty nebo prodejci. Ale v okamžiku, kdy někdo na kytaru zahraje, a to třeba jen pouze akord, upoutá pozornost i těch, kteří s hudbou moc společného nemají, nebo ani moc nechtějí. Jako každý hudební nástroj vyvolává emoce a to i nezkušeným hráčem. (Nemluvím o neposlouchatelném, rozladěném mlácení do kytary, i když tam hráč dostojí určité pozornosti také Kytara je zkrátka velmi dobrý přítel pro chvíle pohody, i nepohody, snadno dostupný, skladovatelný, nevyžadující znalost not a relativně lehce ovladatelný. K tomu poslednímu by měl posloužit právě tento dokument 2.2 Jak začít - Motivace Jak začít s hrou na kytaru? Možná ještě důležitější je, proč začít hrát na kytaru. Zřejmě to má většina lidí vyřešeno. Prostě je to láká a mají pocit, že by je to mohlo bavit. Nebuďte ale tak skromní. Co více byste si od toho přáli? Co Vás na hraní na kytaru trak přitahuje? Mnohdy je to potřeba vyjádření se. Mít možnost hudbou vyjádřit své pocity, které jsou obsaženy ve všech písních - skladbách. Je ale možné, že chcete hrát s přáteli, hrát svým malým dětem, nebo dokonce chcete hrát v kapele. Vše je možné. Jen se nebát pojmenovat svůj cíl. Pojmenování a uvědomění si proč vlastně dělám to, co dělám, zvyšuje motivaci dosáhnout toho, čeho chcete. Často se stává, že lidé vědí, že musí začít. Moc nezkoumají proč. Proto nejprve sní o začátku. Že opravdu už začnou. Když začnou, přijdou najednou jiné priority, povinnosti apod. a své už rozjeté začátky přeruší. A opět sní, kdy opět začnou, a že opravdu už jednou zase začnou. Toho, kdo už začal a má nějaké výsledky obdivují a trochu se i stydí, že oni ještě nic neumí, že selhali. Abyste vydrželi u učení se na kytaru (a i u jiných věcí), je dobré vědět, proč chcete umět na kytaru hrát a představit si, jak to vypadá, když už to umíte, když hrajete a slyšíte to. A to je ze všeho nejsilnější. Najděte si proto časový prostor, kdy budete sami. Třeba jen na procházce či večer před spaním. Představte si, že už umíte docela dobře na kytaru hrát a hrajete své oblíbené písně. Jak to vypadá? Kde jste? Hrajete třeba u ohně svou oblíbenou píseň? Je zároveň tato píseň oblíbená i u ostatních a oni si ji rádi zpívají s Vámi? Co se v tu chvíli s Vámi děje? Jaký máte pocit? Ostatní se na Vás usmívají a zpívají. Potom žadoní "zahraj to prosím ještě jednou" Zahraj tu a tuhle. A Vy hrajete, protože Vás to baví a baví to ostatní kolem Vás. Mají Vás rádi. Nebo jinak, tak jak Vy chcete, jak Vám to bude dělat dobře. 5 / 44

6 U mladších bývá třeba velice důležité, jak je bere okolí. Vy, komu je třeba 10, nebo 13. Představte si, jak to vypadá, když Vy umíte co ostatní jen obdivují. Kdy umíte zahrát nejnověší populární písničku, třeba velice jednoduchou Šrouby a matice, nebo od Michaela Teló, Ai se eu te pego - Delica - také velice jednoduchá na akordy. Jak pak vypadáte mezi svými kamarády a jak se cítíte? Já jsem třeba měl velmi silný pocit například na vojně, kdy jsme se svými "spolubojovníky" byli ve větší hospůdce. Nálada byla dobrá a spoustu lidí. Začal jsem hrát známé písně včetně písničky od Kabátů Starej bar a jiné. Za chvíli stálo půl hospody na nohou a zpívalo, možná až křičelo jaký to byl odvaz:-) Jeden voják dirigoval s půlitrem píva až polil sehnutého číšníka nad lístkem. Ale ani jemu to nevadilo, měl tržby, hospoda žila a bylo to fantastické. Když se podívám o něco dříve, byly to večery u klukovské boudy a táboráků. Tahal jsem kytaru kam se dalo a hrál u ohně Olympiky a další populární písně. Hned jsem byl platnějším členem party. A holky, no k těm bylo o něco blíže. I to bývá dost dobrý motiv pro mladé kluky, proč hrát na kytaru. U holek to tvoří další přátelství s ostatními kamarádkami, kdy si prozpěvují to, co mají rády. Nehledě k tomu, že i oni přitahují pozornost kluků. A dobrý pocit, že něco umím, mají nejenom ti mladší, ale i dospěláci. Jak tedy začít? Vysněte si ten čas, kdy už na kytaru hrát umíte. Jak to vypadá, co u toho cítíte, co je kolem a proč Vás to baví. Uvidíte, vždy když se Vám nebude do cvičení chtít, oživte tuto svoji představu a hned bude o několik důvodů více, proč se do toho s velkou chutí pustit a být úspěšný - umět hrát na kytaru. Druhá věc, bez které to určitě nepůjde, je začít a něco dělat. Naplánovat si čas na cvičení, třeba jen 10 minut denně a dodržet jej. Výsledky se brzy dostaví. Tak ať se daří a začněte:-). 2.3 Kytara a příslušenství Popis kytary Lépe než popisovat, je lepší znázornit: Obrázek 1 Popis kytary 6 / 44

7 Rezonanční deska ozvučnice nejdůležitější část. Má zásadní vliv na kvalitu zvuku. Měla by být vyrobena z kvalitního dřeva, hustého s rovnými léty. Nejčastěji se používá smrk, někdy cedr. Dražší nástroje mají desku z masivního výběrového smrku, lacinější nástroje ze smrkové překližky vydrží ale horší podmínky (teplo, vlhkost apod.) Spodní deska a luby bývá z palisandru, mahagonu nebo javoru Krk Hmatník Kobylka vyroben vždy z jednoho kusu tvrdého dřeva převážně z mahagonu vyroben také z jednoho kusu velmi tvrdého dřeva eben, nebo palisandr také velmi důležitá část kytary. Vyrobena z jednoho kusu dřeva eben, palisandr, případně mahagon Elektrofonická kytara I když se v tomto dokumetu elektrofonickou kytarou nebudu zabývat, přidám i její znázornění popisu pro představu rozdílu: Legenda: 1. Hlava: 1.1 ladící mechanika 1.2 kryt výstužné tyče 1.3 vedení strun 1.4 ořech 2. Krk: 2.1 hmatník 2.2 vykládání 2.3 pražce 2.4 spoj krku a těla 3. Tělo 3.1 "neck" ("krkový") snímač 3.2 "bridge" ("kobylkový") snímač 3.3 sedla 3.4 kobylka 3.5 fine tuners (jemné ladící šroubky) 3.6 vibrační páka 3.7 přepínač snímačů 3.8 hlasitost a tónová clona 3.9 výstupní zdířka 3.10 úchyty na popruh 4. Struny: 4.1 basové struny 4.2 výškové struny Výběr kytary Typ Obrázek 2 Elektrofonická kytara zdroj: Wikipedie Pokud chceme hrát klasickou hudbu, pak je vhodná klasická kytara tzv.španělka většinou s nylonovými strunami. Ovšem tato španělka není vhodná na folkovou, country, pop hudbu u 7 / 44

8 táboráku či v hospodě a s kovovými strunami! Není stavěná na přílišný tah kovových strun a časem se odlepuje kobylka, deformuje se rezonanční deska a krk. Španělku rozeznáte nejlépe podle širšího hmatníku oproti westernové kytaře viz.obrázek 3. Pro folk, country, pop je vhodný typ kytary western s tělem tzv. Dreadnought (čti drednouts ). Té se někdy chybně říká Jumbo (čti džambo ). Jumbo má klenutější tvar viz. Kytara vpravo na obr.2. Tip: Na akustické hraní doporučuji westernovou kytaru typu dreadnouth, protože má bohatý zvuk díky tělu, použití kovových strun a je odolnější. Dobré hodnocení má např. CORT AD 810 NS Široký hmatník pro klasickou hru Obrázek 3: Zleva: Klasická kytara španělka, westernová typ Dreadnouth a typ Jumbo A teď se budete moci trochu povytáhnout před kamarády, když na Vás vybalí, že mají doma kytaru Jumbo a vy uvidíte, že jde o westernovou kytaru. Pak klidně řekněte tak to se hochu mýlíš, jumbo má přeci jiný tvar, oblejší tělo Existují i jiné typy jako např. Gibson či elektrofonické, těmi se ale v tomto dokumentu nebudeme zabývat, stačí nám toto základní rozdělení. Velikost Existují: 1/2, 3/4, 7/8 a 4/4 = plná velikost. Menší než 4/4 vyrábí např. Fender, Cort nebo Ashton (kliknutím na výrobce je odkazováno na konkrétní levný typ, pokud je ještě v nabídce). Ty mají díky menšímu tělu plošší zvuk. Obecně jsou velikosti vhodné od věku: 1/2 = 6-8 let 3/4 = 8-10 let 7/8 = 10-12let 8 / 44

9 Tip: Mé doporučení je volit menší kytaru jen pro opravdu malé děti vzrůstem, odhaduji do 9ti let. Poté bych dal přednost kytaře plné 4/4. Nemusíte např. po roce kupovat další kytaru, ale především je důležitý úzký hmatník a dítě si už tvoří návyky na větší kytaru. Někdy se při větší kytaře zmiňuje možnost bolavých zad. To by ale dítě muselo cvičit každý den několik hodin a jak znám i svoje děti, tak horké to nebude Na co si dát pozor Pokud jste začátečníci, měli byste při výběru kytary požádat o pomoc někoho zkušenějšího. Na co stačíte sami, je zřejmě vzhled. Ostatní je o zkušenostech. Každý kus kytary je originál, takže naprosto stejná kytara od stejného výrobce může mít zásadně odlišný zvuk. Je to způsobeno kombinací kvality použitého materiálu, především dřeva použitého na tělo a to roste jak chce. Na co si dát pozor technicky: Prohnutí, deformace krku: krk kytary, neměl by být příliš prohnutý (určité mírné prohnutí do luku je správné, u typů kytar dreadtouch westernové lze doladit výztuhou v krku) a do vrtule, nebo jinak deformovaný, kytara pak neladí po celé délce krku. Vadu lze odstranit jen vysokými náklady. Příklad pohledu, krk je zde v pořádku, pražce by měly být rovnoběžné. Obrázek 4: Kontrola deformace krku Odlepené nebo spravované spojení krku a těla: Často a především při použití kovových strun na klasickou kytaru bývá odlepený krk ve spojení s tělem. Tato vada se objevuje i u ostatních kytar při hrubém používání. Na prvním obrázku označení vlevo je vidět oprava prasknutí. U označení níže na stejném obrázku se v těchto místech nejčastěji krk odlepuje. Na druhém obrázku je spojení krku s tělem zcela v pořádku: Obrázek 5: Závady spojení krku 9 / 44

10 Odlepená nebo příliš vydutá rezonanční deska: struny namáhají spojení rezonanční desky s luby. Ve spojení může docházet k odlepení. Napomůže tomu i odřený bok kytary. Rezonanční deska by také neměla být nápadně vydutá a jinak poškozená. Na obrázku je označeno místo možného odlepení rezonanční desky: Obrázek 6: Místo odlepení rezonanční desky Poškozená nebo opravovaná kobylka: na obrázku je kobylka přišroubovaná. Kobylka může být také mírně odlepená, je potřeba ji prohlédnout po celém spoji s deskou: Obrázek 7: Opravovaná kobylka Opotřebované pražce a hmatník: pražce bývají především vlivem zkorodovaných strun obroušené v místě dotyku struny s pražcem. Jednotlivé kovové pražce se sice dají vyměnit a seřídit, nicméně je to investice navíc. Pražce by měly být stejně vysoké. Hmatník by také neměl být příliš vymačkaný, oprava by byla už velice nákladná: Obrázek 8: Opotřebovaný hmatník a pražce Ostré, přesahující pražce: mírný přesah nezabroušeného hrotu lze většinou odstranit zapilováním, nicméně posunutý pražec je nutné už opravit a svědčí to o kvalitě výroby daného nástroje. Na obrázku je označeno místo, kde to kontrolovat: 10 / 44

11 Obrázek 9: Ostré pražce Ladění v oktávách: ladit by měla kytara po celé délce krku. Použijte ladičku a jděte - (myslím tím mačkejte jednotlivou strunu k pražci a hrajte) na jednotlivých strunách postupně výše a kontrolujte jejich ladění. Opravdu drobné odchylky nevadí. Hodnoty kolem čtvrt tónu už je problém. Volná nebo tuhá ladící mechanika: tuto záležitost není dobré podceňovat. I když se dá mechanika vyměnit, nekupujeme kytaru proto, abychom ji hned opravovali. Volná mechanika znesnadňuje ladění a ladění nedrží. Při otáčení musí být pohyb plynulý a bez vetšího odporu. Při otočení tam a zpět by neměla být znát téměř žádná vůle. 2.4 Příslušenství Struny Typ struny lze rozdělit na nylonové a kovové. Nylonové struny patří na klasickou kytaru a pro velmi malé děti. Kovové struny mají ostřejší, zvonivější zvuk a používají se na ostatních kytarách. Na koupené kytaře najdete většinou základní struny bronzové s nepříliš vysokou kvalitou. Lepší zvuk oproti bronzovým strunám mají fosfor-bronzové. Známí výrobci strun se většinou drží osvědčeného postupu výroby = určitá záruka kvality (např.d addario, Martiny ). Ty pak déle vydrží, drží naladění a mají hezčí zvuk. Tloušťku strun volíme podle stylu hry a řídíme se označením jejich tloušťky v sadě. Tvrdší, bývají lepší na razantnější hru a naopak. Každý hráč ale volí dle sebe. Označení tloušťky strun v sadě vychází z nejtenčí struny E1. Najdete tak struny od označení 0.10 = v hovoru desítky (označení v palcích) až po 0.13 třináctky. Struny bývají také označovány jako Light, Medium apod. Ceny za balení strun se pohybují od 100 do 180Kč. Balení strun pak vypadá např. takto (značení je zakroužkováno červeně): 11 / 44

12 Obrázek 10: Struny Ošetření strun z důvodu zamezení koroze vlivem potu a vlhkosti se provádí ochranným prostředkem, tzv.drekem. Ten se nanese na struny a rozetře hadříkem, nebo přímo ze zvlhčeného hadříku. Jeho cena je v rozmezí Kč. Příklady: Obrázek 11: Čističe strun Tip: Postup výměny struny a ošetření naleznete v praktické video ukázce na stránkách VIP sekce Tip: I když je pro kvalitu zvuku lepší měnit vždy všechny struny, mějte vždy v pouzdře na kytaru náhradní struny E1, H a G. Jsou nejslabší a nejnáchylnější k prasknutí. Jedná se o melodické struny. Je škoda ukončit hru na kytaru při rozjeté zábavě Popruhy Pokud chcete hrát ve stoje, pak je potřeba popruh na kytaru. Jedná se o řemen, který je uchycen na spodní straně lubu kytary a druhý konec buď na krku kytary, nebo na těle kytary u paty spojení krku a těla. Při výběru dejte pozor snad jen na to, aby přezka neobsahovala nechráněné kovové části. Při manipulaci s kytarou totiž tato kovová část na přezce naráží do kytary a ničí ji. Vhodnější a trvanlivější popruhy mají konce z kůže, neroztrhnou se tak snadno. Pokud ale hrajete ve stoje pouze občas, bohatě postačí popruhy s konci z umělé kůže nebo jiného např. textilního materiálu. Popruh by měl být také dostatečně široký, aby vás nedřel na ramenou. Na trhu jsou i popruhy, které šetří záda (vhodné pro těžší elektrofonické kytary). Popruh se rozdvojuje tak, abyste měli kytaru zavěšenou principem batohu. Ceny bývají obvykle od 50 Kč za neobyčejnější až 12 / 44

13 po několik set Kč za popruhy z velmi kvalitního materiálu a se zdobením. Existují také tzv. zámky, které uchycení popruhu zafixují tak, že se vám při manipulaci popruh nevyvlíkne a kytara nespadne. Příklady popruhů: Pouzdra futrály Obrázek 12: Popruhy Pouzdra slouží k ochraně kytary před odřením, teplotními vlivy a vlhkostí při jejím přenášení. Používají se měkká a tvrdá pouzdra. Pokud máte opravdu drahou kytaru, je lepší tvrdé pouzdro vyrobené obvykle z plastu, nebo lehkého hliníku, občas ze dřeva slabé překližky. Výhodou je velmi dobrá ochrana kytary proti poškrábáním a deformaci. Nevýhodou je větší váha než u pouzdra měkkého a jeho vyšší cena. Pokud ale s kytarou cestujete častěji například na výuku a nejde zrovna o nejdražší nástroj, vyplatí se koupit pouze lehké, měkké pouzdro. To je vyrobeno z umělé textilie obvykle vyplněné molitanem. Většinou bývají s popruhy, takže můžete kytaru snadno přenášet na zádech, máte volné ruce a neničíte si záda. U pouzder je také výhoda úložného prostoru pro zpěvníky, struny, nebo kapodastr a ladičku. Ceny se u měkkých pouzder pohybují od 450Kč, u tvrdých forem až po několik tisíc Kč. Příklady: Obrázek 13: Pouzdra Tip: Pokud vybíráte měkký povlak, vyberte si raději povlak s polstrováním, více chrání kytaru. Je také dobré u něj mít kapsu na zpěvník či ladičku, možná více kapes jak jednu. Pokud má povlak popruhy na záda, oceníte je při potřebě volných rukou. 13 / 44

14 2.4.4 Ladičky Jsou pryč doby, kdy byla ladička jen velkých rozměrů, dechová ladička, nebo dokonce jen v podobě ladící vidlice. Dnes pořídíte ladičku s rozměry do kapsy, nenáročnou spotřebou energie, vzhledným displejem a snadným použitím pomocí uchycení klipsnou na nástroj. Ladičky dnes už u některých výrobců bývají součástí kytary. Ladičku oceníte především v hlučném prostředí, kdy byste pomocí sluchu jen velmi těžko ladili. Protože v tomto e-booku jde o to, naučit se hrát snadno a rychle nebudu rozebírat jednotlivé typy ladiček, jen ukážu, jak taková ladička s klipsnou vypadá a na kolik peněz asi přijde. Bohatě totiž na akustické hraní postačí. Pro ladění akustické kytary doporučuji si pořídit chromatickou ladičku s klipsnou, podsvíceným displejem. Chromatická znamená, že umí ladit jednotlivé tóny v chromatické stupnici po půltónech. Ladičku si připnete na hlavu kytary, zapnete ladění buď pomocí vestavěného mikrofonu, nebo vibrací kytary a pak už jen sledujete displej a otáčejte ladící mechanikou příslušné struny tak, abyste dostali ručičku do požadovaného tónu dané struny. Na trhu seženete ladičky od 200 Kč výše. Příklady klipových ladiček v nejnižší cenové kategorii: Obrázek 14: Ladičky Tip: Nevybírejte si tu nejlacinější ladičku. Zpravidla bývá nespolehlivá, nebo vám nebude držet klipsna. Dejte třeba na zkušenosti někoho kdo jí už má. Určitě je ale zbytečné dávat za ladičku na běžné hraní více jak 400Kč Trsátka Na kytaru se hraje buď prsty a to jednotlivými, nebo všemi prsty stranou nehtů, anebo právě trsátkem. Hra trsátkem má podstatně bohatější a hlasitější zvuk a také zvuk ostřejší. To nemusí být vždy žádoucí. Uvádí se také, že hra trsátkem umožňuje snazší a především rychlejší sólovou hru. Určitě je ale hra při dostatečném cviku přesnější. Tvar: trsátka jsou buď s ostrým hrotem, nebo kulatější. Díky ostrému hrotu vyniká více tón. Kulatějším trsátkem hrají většinou už zkušenější hráči. Bývají i různě prohnutá pro snazší a jistější držení. Síla: trsátka jsou vyrobena z různých materiálů (pro běžnou hru není podstatné), který má částečný vliv na barvu zvuku a mají také různou tloušťku. Čím silnější trsátko, tím hlasitější a ostřejší zvuk a je potřeba méně dynamiky. Síla trsátka by se měla také vhodně volit k síle strun. Pokud máte silnější struny, můžete si dovolit silnější trsátko. Při slabších strunách by vám pak struny častěji praskaly. Uvádí se, že na tvrdých strunách se měkčím trsátkem struny tolik nerozezní. Osobně si myslím, že 14 / 44

15 v tom tak zásadní rozdíl není. Mám zkušenost, že když máte měkčí trsátko, můžete si dovolit živelnější hru a struny netrháte a při hře si užijete. Já tedy volím vždy měkčí trsátka, ale je to věc vkusu a stylu hry. Tvrdé trsátko je určitě vhodné na sólovou hru, kdy potřebujeme, aby trsátko před strunou neuhýbalo a hra byla rychlá a přesná. Síla trsátka je nejvýznamnějším parametrem, kterým byste se měli řídit. Samozřejmě si můžete vybrat z nesčetně barev, které jsou pro mnohé také důležité. Ceny se pohybují od 8Kč/ks výše. Zde uvádím pár příkladů také se zvýrazněním, kde bývá umístěno označení síly daného trsátka: Kapodastr Obrázek 15: Trsátka Výborná to pomůcka! Kapodastr slouží nejen ke snadné a rychlé transpozici tóniny pouhým připnutím kapodastru na příslušný pražec, ale obohacuje také hru, především s více hráči. Použití tedy: k rychlé a snadné transpozici po půltónech směrem výše bez nutnosti změny držení akordů při hře více nástrojů, hraje se s jinými akordy, ve vyšší poloze, ale ve stejné tónině = barvitější hra nebo pro transpozici směrem dolů. Kapodastr je upnut sice výše, ale pak se ještě transponují akordy, abychom dosáhli požadované tóniny. Smysl to má v případě, kdy neumíme ještě některé akordy. Kapodastry lze rozdělit na: Jednoramenné, obepnutí krku z jedné strany Dvouramenné, obepínají a přitlačují kapodastr ke krku z obou stran I když logicky je dvouramenný kapodastr lepší v rovnoměrnějším upnutí ke krku, dávám přednost jednoramennému a jsem naprosto spokojen s Jaklem - níže vpravo. Zdá se mi, že je jeho upnutí rychlejší a dá se upnout jen jednou rukou. Bude to nejspíš věc zvyku. Za kapodastr zaplatíte od 200Kč výše. 15 / 44

16 Příklady kapodastrů: Obrázek 16: Kapodastry Příklad upnutí: Obrázek 17: Upnutí kapodastru Tip: Kapodastr neupínejte na krk příliš silně, mění se pak ladění strun a struny se zbytečně namáhají. Je vhodné jej upínat těsně za kovový pražec, není pak nutná taková síla upnutí. 3 Praxe Tak a přes trochu teorie jsme se dostali k samotnému hraní, jak na to. V této části se setkáte s úplným začátkem hry na kytaru. Povíme si něco o ladění, držení jednotlivých akordů, způsoby úhozů, vybrnkávání, transpozice apod. Vše tak, abyste se dostali tou nejjednodušší cestou k zahrání svých oblíbených písniček a nemuseli studovat noty a dlouhé texty učebnic. Naleznete tu proto názorné fotografie s návazností na videolekce. Videa jsou umístěna v členské sekci a můžete si je moci přehrát kdykoli budete potřebovat. Tak přeji hezké učení se 3.1 Ladění Než začneme hrát, nebo jen cvičit akordy, vždy je nutné provést kontrolu ladění nástroje a jeho případné doladění. Pokud bychom neměli naladěno, akord by nezněl a těžko bychom se jej učili a zapamatovali si ho. Pokud pak hrajeme písničku na rozladěnou kytaru, nemáme z toho takové potěšení a nakonec nás to otráví a v horším případě si začínáme myslet, že to neumíme, hrajeme špatně a stojí to za starou bačkoru. Tak pojďme na to. 16 / 44

17 Existují dva způsoby: 1. Podle sluchu a. podle jiného nástroje (kytary, klavíru, harmoniky apod.) b. porovnáním sousedních strun. Ladíme jednotlivé struny dle jejich souznění s jejich sousední strunou 2. Podle ladičky. Jde o ladění jednotlivých strun kytary dle ukazatele na displeji ladičky Umět naladit nástroj patří k základním dovednostem hráče na kytaru. Hráč by měl umět naladit nástroj bez ladičky. Jsou totiž situace, kdy není po ruce ladička, v ladičce dojdou baterie, nebo jste prostě požádání, abyste zahráli na kytaru co je při ruce a ta je zpravidla rozladěná a bez ladičky. Abychom mohli začít ladit oběma způsoby, musíme nejprve znát názvy strun. Od nejtenčí: E1,H,G,D,A,E6 známá pomůcka, říkanka = Emil Hodil Granát Do Atomové Elektrárny Postup ladění dle souznění strun: 1. Naladíme první nejtenčí strunu E1. (buď podle jiného nástroje, ladičky, nebo musíme odhadnout) 2. Poté na pátém pražci zmáčkneme strunu H a porovnáme se strunou E1. Pokud neladí, doladíme příslušným kolíkem v ladící mechanice tak, aby ladila souzněla se strunou E1 3. Postupujeme dále, pozor jediná změna! Strunu G zmáčkneme nyní na čtvrtém pražci a porovnáme souznění s naladěnou sousední strunou H. Pokud neladí, opět strunu G dotáhneme nebo povolíme. 4. Nyní se vracíme na pátý pražec a zmáčkneme strunu D, porovnáme se spodní strunou G a doladíme 5. Zmáčkneme strunu A znovu na pátém pražci a doladíme dle naladěné struny D. 6. Doladíme strunu E6 na pátém pražci s naladěnou strunou A Protože se krk s napínáním všech strun trochu prohnul a struny laděné na počátku se tím povolily, postup ještě jednou nebo vícekrát opakujeme. Na konci ještě posoudíme, jak nám ladí, zní struny v náhodných akordech a případně doladíme. Ladit se dá i v obráceném pořadí kdy postupujeme od nejsilnější struny. Tu mačkáme na pátém pražci a ladíme strunu A pod ní a pokračujeme. Postup ladění najdete ve video ukázce. Nyní schéma postupu: Obrázek 18: Ladění Ladit se dá i pomocí tzv.flažoletů, ale to je už pro pokročilé hráče a zde to nebudu uvádět. 17 / 44

18 Tip: Po natažení nových strun je mírně rukou vytahujte a laďte několikrát za sebou. Při přechodu mezi různě teplými prostředími nechte kytaru chvíli odstát, než začnete ladit. Nenamotávejte celý zbytek struny na váleček mechaniky. Struna má pak tendenci se uvolňovat propadem přes namotanou vrstvu. Zbytek hodně přečnívající struny uštípněte. Pokud slabé struny při napínání prokluzují a nejdou správně napnout, udělejte na nich po provlíknutí válečkem uzlík. Preventivně raději předem. 3.2 Akordy levá ruka Aby se daly hrát doprovody k písním, musíme ovládat držení akordů. Akord je souznění tří a více tónů v určitém uspořádání. Akordy se u kytary značí počátečními velkými písmeny. To by mohlo stačit a nyní už k držení jednotlivých akordů Držení ruky Správné držení levé ruky je důležité proto, aby nám jednak akordy dobře zněly, ale také proto, abychom se vyhnuly zdravotním problémům. Při uchopení držíme krk kytary spíše volně, abychom mohli lehce pohybovat rukou při obtížnějším hmatu a třeba i zápěstí trochu podsunout při hraní rozložitějších akordů a akordu baré - později. Palec ruky opřeme o zadní část krku. Poloha palce by měla být přirozená. Palec však nesmí přesahovat přes okraj hmatníku tak, že tlumí struny a také takové držení vypadá nevzhledně. Navíc příliš předsunutý palec přes okraj hmatníku posouvá ostatní prsty níže pod hmatník a ty pak mohou struny tlumit, nebo se struny obtížně mačkají. Někteří učitelé udávají držení palce oproti ostatním prstům zhruba v polovině šíře krku. Toto vypadá sice velmi vkusně, nicméně palec je pak dříve unaven. Nebojte se proto opřít krk více do spodní části palce. Pokud později budete potřebovat více zapojit malíček, jednoduše s palcem sjedete níže, abyste mohli zápěstí podsunout a malíčkem se dostali dále. Každý akord potřebuje trochu jiné postavení palce tak, aby byl v opozici proti mačkajícím prstům. Takže si například všimněte rozdílu pozice palce při mačkání akordu Ddur a Fdur. U Fdur se palec postaví právě proti prstům mačkající struny (houslové držení) a jeho postavení je jiné než u Ddur. Jinak to ani není možné, nebo je to nepřirozené: 18 / 44

19 Obrázek 19: Rozdíl držení palec zleva Ddur, Fdur Postavení prstů a poloha na hmatníku Obrázek 20: Držení palec Ddur Prsty jsou téměř kolmo k hmatníku tak, aby nebránily ostatním strunám v chvění. Aby vám akord dobře zněl a vy nemuseli vydávat takovou sílu na mačkání strun, držte vždy jednotlivé prsty co nejblíže ke kovovému pražci. Nebudete tak muset vydávat tolik síly na zmáčknutí. Obrázek 21: Prsty co nejblíže u kovového pražce 19 / 44

20 3.2.3 Základní akordy, akordové značky Zde si uvedeme nejčastěji používané akordy. Akordů přirozeně existuje nepřeberné množství a variant, stačí ale znát jen ty základní a zahrajete vše. Zde si ukážeme: grafické znázornění na hmatníku, foto ukázku, audio ukázku jeho znění Nejprve si ukážeme, jak jsou číslovány prsty na ruce, abyste věděli, jak seřadit prsty dle grafického znázornění: Další značení v grafickém znázornění: Obrázek 22: Číslování prstů levé ruky O = označení struny bez mačkání, ale hrajeme přes ní X = označení kdy nemačkáme strunu a nehrajeme Tabulka základních akordů Obrázek 23: Základní akordy 20 / 44

21 Držení akordů podrobně Abychom mohli hrát přes všechny struny a akord byl tak bohatější a basovější, přidáme na struně E6 na třetím pražci tón G. Používám to velice často. Vypadá to takto: 21 / 44

22 22 / 44

23 23 / 44

24 24 / 44

25 A7, kde znějí stejné tóny, ale o něco chuději, je tvar níže (lepší bude si přehodit prst č.3 za prst č.2). Ten je vhodný pro začátečníky. Nicméně pokud máte dostatek trpělivosti, doporučuji se učit od začátku tvar výše. Zvyknete si a nebudete se muset přeučovat, když budete chtít bohatší zvuk: Chyby Při držení palec zasahuje do části hmatníku Při držení akordu se nám prsty prohýbají nebo brání ostatním strunám v chvění Jednotlivé prsty akordu držíme příliš daleko od kovového pražce. Struny pak drnčí nebo nezní vůbec a musíme vynakládat větší sílu na držení akordu Máme příliš dlouhé nehty a ty brání domáčknutí struny bříšky prstů Máme špinavé a zpocené ruce. Struny pak bez ošetření korodují a opotřebovávají kovové pražce a hmatník. Tip: Struny mačkejte co nejblíže ke kovovému pražci. Nebudete muset tak vydávat tolik síly na zmáčknutí a struna bude snáze znít a bez drnčení. Dejte ale pozor aby prst nemačkal strunu už na kovovém pražci, ta je pak tímto tlumena Cvičení Jako ostatní věci, které se chceme naučit, musíme akordy cvičit. Já jsem je cvičil pomocí písniček. Prostě jsem chtěl hrát známé písničky. I když struny vždy dobře nezněly, stále jsem hrál písničky 25 / 44

26 dokola, až jsem získal cvik. Takže jde o to hrát, hrát a hrát a nenechat se odradit prvními neúspěchy. Druhým způsobem je takové suché cvičení, kdy nehrajete a pouze měníte akordy stále dokola, každý den třeba 15 minut. Neustále střídáte akordy jedné tóniny (tónina = tóny, zvuky, akordy příslušící jedné konkrétní stupnici) Příklad: Tónina Cdur. Akordy: C,F,G a stále dokola C,F,G,F,G,C,F,G,F,C.. Nebo Gdur. Akordy: G,C,D a stále dokola G,C,D,C,G,C,D,C,G.. Jaké tóny patří do stupnice, abyste dokázali odvodit příslušné akordy, není nutné znát. Stačí si vzít sled akordů zamýšlené písničky a ty omílat stále dokola Bolavé prsty Když cvičíme, otlačují se nám vlivem mačkání strun k hmatníku konečky prstů bříška. Pro začátečníky začínají prsty nepříjemně bolet už po čtvrthodině. A pak druhý den, kdy jsou ještě citlivé, je to znát ještě více a do cvičení se nám nechce. Tuto počáteční fázi musíte překonat. Když vydržíte 14 dní, vytvoří se na prstech tvrdší vrstvička a ta umožní mačkat struny bez bolesti a navíc s větším efektem přimáčknutí struny - bříško se nebude pod strunou tolik propadat. Když jsem začínal, zkoušel jsem vymyslet, jak to obejít. Protože jsem si lepil modely z časopisu ABC lepidlem kanagom, věděl jsem, že při zaschnutí mám tvrdé prsty, vyzkoušel jsem to. První zmáčknutí bylo to, co jsem očekával. Prsty nebolely. Ovšem po pár dalších akordech se kanagom rozsypal a mohl jsem začít znovu Takže takto ne! Tip: ztvrdnutí bříšek není navždy. Pokud přestanete cvičit, bříška opět změknou a to už po dvou až třech týdnech. Doporučuji proto zahrát si písničku nebo dvě každý týden alespoň 2x. To v případech, kdy jsou třeba prázdniny, a do pravidelného cvičení se kvůli hezkému počasí nechce. Jinak je předpoklad, že Vás to baví a 2x týdně je minimum, které hravě zvládnete. 3.3 Hra pravou rukou Ač se to nezdá, hra pravou rukou může být pro některé daleko náročnější než hra levou rukou. Levou rukou totiž chytneme akord a držíme. Pak přichází už je cvik umět akordy rychle měnit (nemluvím nyní o sólové hře). Pravou rukou ale musíme pohybovat a to přesně tak, abychom hráli s citem na téměř všechny struny úhozem a v případě hraní jednotlivými prsty abychom se trefili na ty správné struny a ve správném pořadí. U hraní celou rukou (špetkou nebo trsátkem) ale i prsty musíme navíc umět hrát v určitém rytmu, tempu a způsobu úhozu. Nebojte, jen to jen a jen cvik 26 / 44

27 Tip: Cvičte od začátku raději pomalu a dbejte na stejné tempo, nezrychlujte, nezpomalujte. K udržení tempa a zvyk na určitý rytmus může posloužit metronom na stránkách s Rytmem. Tempo = je počet čtvrťových not za jednu minutu (BPM- beats per minute údery za minutu), tak fungují metronomy. Zvládat techniku mačkání akordů levou rukou je velmi důležitá a základní věc pro umění hry na kytaru. Ovšem způsob hraní pravou rukou je zásadní pro výraz hry! Určitě jste zažili, kdy stejnou písničku u ohně zahrál jeden kytarista tak nějak ospale a moc mechanicky a s jiným to byl zážitek, sranda, radost a chuť se přidat. A to dělá právě podání písně se správnou rytmikou pravé ruky. Ne náhodou jsem svůj web nazval s Rytmem. Rytmus naleznete všude, počínaje tlukotem našeho srdce a konče třeba zvukem motoru. V této části vysvětlím základy způsobů úhozů a stylů hraní pravou rukou. Ty najdete také ve video lekcích členské sekce VIP na webu Tak jdeme na to. Důležité pojmy na vysvětlenou a pochopení k následnému nácviku: Rytmus: je charakteristický sled pravidelně střídajících se tónů, zvuků. To pravidelně má klíčový význam, to je rytmus. Například tlukot srdce zní v určitém rytmu, každá píseň má charakteristický rytmus, tleskáme do rytmu tzn.stejně pravidelně jako v písničce, tancujeme v rytmu tzn.stejně pravidelně jako písnička. Každý rytmus je charakteristický, protože má různé rozložení pravidelných zvuků v určitém čase s přízvučnými dobami. Tempo: když už máme nějaký rytmus, záleží na tom, jakou rychlost rytmu slyšíme, v našem případě jak rychle je hraný. Zmiňoval jsem počet čtvrťových dob za jednu minutu, to měří metronomy. Takt a doby: takt je časový úsek, v němž je určitý počet stejně dlouhých dob. Nám bude nyní stačit znát takty: čtyřdobé většina skladeb, třídobé např.valčík dvoudobé např.polka, dechovky, pochoďáky. V některých zpěvnících se setkáte s tím, že počet dob a délka základní doby jsou vyznačeny na začátku notové osnovy jako tzv. předznamenání. Například třídobý takt ¾ (jinak také tříčtvrteční takt) má tři doby v délce jedné čtvrtiny noty. Pro je nás důležité toto probrat abychom věděli, kolik dob máme v každém taktu počítat - hrát. Zkráceně, rytmus je to co slyšíme, co s námi hýbe, co klape, co se opakuje. Takt je uvnitř rytmu a skládá se z dob a to vše je nějak rychlé = má určité tempo Pro obrazovou představu můžeme doby např. v čtyřdobém taktu znázornit barevně: 27 / 44

28 Druhy hraní pravou rukou se dají rozdělit: Obrázek 24: Doby v taktu Hra všemi prsty (nehty) tzv.špetkou Hra trsátkem Vybrnkávání jednotlivými prsty Hra všemi prsty Hraje se takzvanou špetkou. Prsty jsou u sebe, palec se jemně opírá o ukazováček, podobně jako při držení trsátka. Pohybem ruky přes struny směrem dolů hrajeme jemným úhozem stranou nehtů, ale ne všemi prsty vodorovně, nýbrž více svisle malíčkem dolů. Při vracení ruky zpět nahoru mírně předsuneme palec, ten se stále opírá o ukazováček a nehtem hrajeme na struny odspoda nahoru. Přitom maličko pootáčíme zápěstím tzn. když hrajeme dolů je dlaň velice mírně přitočená k nám, přes struny už hrajeme rukou v poloze dlaní ke kytaře, a když hrajeme palcem nahoru, natáčíme k sobě velice mírně hřbet ruky. Je to proto, abychom se do strun nebořili a nehty po strunách jen klouzaly. Palcem zpět ale nehrajeme vždy při každém úhozu, více v ukázkách variant úhozů. Obrázek 25: Špetka Obrázek 26: Předsunutý palec - špetkou nahoru Úhoz tlumený zápěstím Při tomto druhu úhozu směrem dolů hrajeme v podstatě na tlumené struny. Pohybem dolů přejedeme struny a ve stejný okamžik je utlumíme rychlým přiložením zápěstí a částí dlaně. Tento druh úhozu hrajeme většinou při rychlých písničkách. Graficky tento úhoz značíme podélně rozpůlenou šipkou s křížky. Je použit v čtyřdobém úhozu číslo 6 a třídobém číslo 4. Více si ukážeme ve video ukázce. Značení úhozů: Úhozy budeme značit šipkami nahoru a dolů. = úhoz dolů = úhoz palcem nahoru = úhoz tlumený zápěstím 28 / 44

29 Úhozy v čtyřdobém taktu (4/4) většina klasických písniček. Příklady stylů: Jak jsme si řekli, má čtyři doby: Tzn. že provedeme čtyři úhozy mávnutí rukou dolů a počítáme raz, dva,tři, čtyři. Při navracení ruky zpět nahoru můžeme hrát palcem. Pohyb ruky je tedy stále stejný raz, dva, tři, čtyři a volíme si jen, kdy hrajeme přes struny při pohybu dolů a kdy nahoru. 1. Obrázek 27: Styl úhozů 4/ Obrázek 28: Styl úhozů 4/ Obrázek 29: Styl úhozů 4/ Obrázek 30: Styl úhozů 4/ Obrázek 31: Styl úhozů 4/ Obrázek 32: Styl úhozů 4/ / 44

30 Úhozy v třídobém taktu (3/4) valčík a jiné třídobé. Příklady stylů: 1. Obrázek 33: Styl úhozů 3/ Obrázek 34: Styl úhozů 3/ Obrázek 35: Styl úhozů 3/ Obrázek 36: Styl úhozů 3/ Obrázek 37: Styl úhozů 3/ Obrázek 38: Styl úhozů 3/4 6 hra střídavě na basové a melodické struny Úhozy v dvoudobém taktu (2/4) dechovky, polka, pochoďáky. Příklady stylů: 1. Obrázek 39: Styl úhozů 2/ / 44

31 2. Obrázek 40: Styl úhozů 2/ Obrázek 41: Styl úhozů 2/ Obrázek 42: Styl úhozů 2/ Obrázek 43: Styl úhozů 2/4 5 hra střídavě na basy a melodické struny Hra trsátkem Hra trsátkem má své nesporné výhody. Můžeme hrát dynamicky, i když máme krátké nehty na pravé ruce. Hra je hlasitější, ostřejší, výraznější. Pomocí trsátka můžeme také hrát sóla na jednotlivé struny a to velice přesně. Jako jednu z nevýhod mohu zmínit, že stále někde trsátko zapomínám a mám jich tak stále nedostatek. Existují malé zásobníčky trsátek, co se nalepí na kytaru, které také vlastním. Ovšem to bych je tam musel vždy odložit. Nevýhodou také může být větší a razantnější tlak na struny a tím jejich rychlejší opotřebení. Dále, pokud hrajete se spoluhráčem, co nehraje s trsátkem, výrazně ho přezvučíte. Jeho kytara zaniká a celková hra není tak vyvážená. Přes to všechno mohu ale trsátko vřele doporučit. A jak se s ním hraje? Nejprve jeho držení. Trsátko držíme mezi ukazováčkem a palcem. Položte si trsátko na ukazováček a přes něj položte palec. Trsátko nedržte křečovitě ani příliš silně. Hra by pak byla výrazem moc drsná a ničili byste si struny. Poloha trsátka v držení je špičkou směrem ke strunám, tzn. že oblejší část směřuje do dlaně viz obrázek: 31 / 44

32 Obrázek 44: Držení trsátka 1 Obrázek 45: Držení trsátka 2 Zde zmůžete poslechnout rozdíl doprovodu prsty a trsátkem: Audio 1: Hra špetkou Audio 2: Hra s trsátkem Hru s trsátkem musíte zkoušet. Na poprvé Vám to moc nepůjde, bude vám to nejpíš připadat tak, že máte v ruce něco, co na kytaru nepatří a je příliš tvrdé. Postupem času ale budete držet trsátko s lehkostí a budete mu zřejmě dávat přednost. U začátečníků vřele doporučuji učit se hru pravou rukou nejprve pouze prsty špetkou. Je to dle mého základ. Pokud pak jste někde, kde vám dají kytaru do ruky a vy nemáte zrovna při sobě trsátko, musíte zvládat hru i bez trsátka. Nebo pokud stanujete v létě na dovolené v kempu a už je pokročilejší hodina, hodí se tišší hra a atd. Jaké trsátko lze pořídit jsem uváděl v kapitole o trsátkách viz.tento odkaz- Trsátka. Chyby vznikající při úhozech: škrtání prsty, nebo trsátkem o kytaru, příliš silný úhoz struny nezní harmonicky, spíše drnčí, slabý úhoz struny se správně nerozezní, některé zanikají, úhoz přes nesprávné struny. Pokud je v značení akordu křížek na některé struně a my přes ní úhozem stejně hrajeme (ten tón do harmonie nepatří), akord pak zní disonantně (nelibozvučně) je to trochu nepříjemný souzvuk Hra jednotlivými prsty - vybrnkávání Hra prsty má ve hře na kytaru své místo. Nejvíce je používána při hře na klasickou kytaru. U táborákového hraní ji ale také využijeme právě na pomalé i středně rychlé písničky. Koncertní hráči pečlivě pečují o své nehty, které mají oproti běžným zvykům dostatečně dlouhé. Existují také druhy trsátek přímo na jednotlivé prsty. My se ale budeme učit základ s holými prsty a bez potřeby delších nehtů. Hra má svá pravidla. U hry prsty se standardně nepoužívá malíček. Hrajeme tedy pouze ostatními prsty. Palec má úkol hrát na basové struny tj. E6, A, D, ostatní tři prsty hrají na melodické struny G,H a E1. 32 / 44