Kyberšikana z pohledu poradenských pracovníků školy

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra psychologie Kyberšikana z pohledu poradenských pracovníků školy Cyberbullying from the perspective of school counselors Bakalářská diplomová práce Autor: Vedoucí práce: Lucie Uchytilová PhDr. Jan Šmahaj, PhD. Olomouc 2016

2 Prohlášení Místopřísežně prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma: Kyberšikana z pohledu poradenských pracovníků školy vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny použité podklady a literaturu. V...dne... Podpis

3 Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu práce PhDr. Janu Šmahajovi, Ph.D. za jeho podnětné rady, vstřícnost a odborné vedení mé bakalářské diplomové práce. Dále všem respondentům za jejich čas a ochotu sdílet jejich zkušenosti. V neposlední řadě patří veliké díky mojí mamince za podporu a povzbudivá slova, jakožto i celé rodině a všem mým blízkým přátelům.

4 Obsah Úvod... 5 TEORETICKÁ ČÁST Základní pojmy spojené s tématem Rizikové chování Agrese Vymezení kyberšikany Tradiční šikana a kyberšikana Podoby kyberšikany Kanály šíření kyberšikany Způsoby šíření kyberšikany Aktéři kyberšikany Oběti kyberšikany Agresoři kyberšikany Přihlížející Prevence kyberšikany Primární prevence rizikového chování Oblast poradenství a role poradenských pracovníků Vybrané projekty a organizace poukazující na rizika spojená s využíváním internetu Dosavadní výzkumy EMPIRICKÁ ČÁST Oblast výzkumu a výzkumný problém Cíle výzkumu Výzkumné otázky Popis metodologického rámce a metod Metoda získávání dat... 35

5 7.2. Předvýzkum Metoda zpracování a analýzy dat Etické aspekty výzkumu Základní a výběrový soubor Výběr výzkumného souboru Deskripce výsledků Deskriptivní statistiky Kyberšikana očima poradenských pracovníků Vzdělávání v oblasti kyberšikany Vzdělávání poradenských pracovníků Vzdělávání žáků vybraných škol Vzdělávání dospělých Osobní zkušenosti s kyberšikanou Diskuze Závěr Souhrn Seznam použitých zdrojů a literatury Seznam uvedených grafů, tabulek a obrázků ABSTRAKT DIPLOMOVÉ PRÁCE Seznam příloh Příloha č. 1: Formulář zadání BcDP Příloha č. 2: Vymezení náplně práce poradenských pracovníků školy dle zákona (Příloha č. 3 k vyhlášce č. 72/2005 Sb.) Příloha č. 3: Otázky k rozhovoru Příloha č. 4: Úvodní dotazník vlastní konstrukce Příloha č. 5: Ukázka transkriptu rozhovoru

6 Úvod V dnešní době drtivá většina dětí a především potom dospívajících žije online. V mezinárodní studii počítačové gramotnosti International Computer and Literacy Study ICILS z roku 2013 se čeští žáci celkově umístili na předních příčkách a v samotném testu získali nejvíce bodů (Fraillon, Ainley, Schultz, Friedman & Gebhardt, 2014). Ve virtuální realitě komunikují s přáteli (písemně, verbálně nebo skrze fotografie či videa), sdílí své radosti a starosti a více či méně odhalují své soukromí v na první pohled anonymním prostředí internetu. Jak uvádí Kowalski et al. (2012) anonymita v kyberprostoru se ale bohužel nerovná bezpečnost. Rodiče nám od útlého věku vštěpují, abychom nikam nechodili s cizími lidmi, nebrali si od nich sladkosti, ani jim jinak nedůvěřovali. Od malička se učíme chování v kontaktu tváří v tvář nejen s cizími, ale i známými lidmi. Domníváme se ale, že vývoj technologií je mnohem rychlejší než reakce (nejen) dospělých na tento trend. To se poté projevuje především v ohledu vzdělávání dětí a dospívajících v chování na internetu, které nepokrývá všechna rizika a nástrahy velkého světa virtuální reality. Preventivní programy a výzkumy se snaží pružně reagovat na aktuální vývoj, avšak potýkat se s online prostředím dostupným dnes téměř 24 hodin denně 7 dní v týdnu je opravdu velký oříšek. V teoretické části nejprve popíšeme rizikové chování a agresi, jakožto pojmy související s kyberšikanou. Poté vymezíme samotnou kyberšikanu, popíšeme její podoby, kanály a způsoby šíření, stejně jako aktéry, kteří se na ni podílí. Budeme se také věnovat prevenci a roli poradenských pracovníků v této problematice a neopomeneme zmínit ani dosavadní výzkumy k tématu. V empirické části se snažíme přiblížit problematiku kyberšikany z pohledu poradenských pracovníků školy prostřednictvím poznatků získaných z rozhovorů s nimi. 5

7 TEORETICKÁ ČÁST 6

8 1. Základní pojmy spojené s tématem 1.1. Rizikové chování Kyberšikana je společně s dalšími jednou z forem rizikového chování. Považujeme tedy za důležité stručně vymezit tento pojem. Samotná definice není jednoduchá. Dolejš (2010, 9) jej popisuje jako chování jedince nebo skupiny, které zapříčiňuje prokazatelný nárůst sociálních, psychologických, zdravotních, vývojových, fyziologických a dalších rizik pro jedince, pro jeho okolí a/nebo společnost. Rizikové chování je pojem komplexní a je to takové chování, které přímo nebo nepřímo ústí v psychosociální nebo zdravotní poškození jedince, jiných osob, majetku nebo prostředí (Macek, 2003). Miovský (2012) k tomu, že se jedná o rozmanité formy chování s negativním dopadem na zdraví a fungování jedince ohrožující jeho okolí, ještě dodává, že zmíněné ohrožení může být reálné nebo předpokládané. Patří sem (Dolejš, 2010; Miovský, 2012; Sobotková a kol., 2014) záškoláctví lhaní agresivita, agresivní chování šikana, kyberšikana, násilné chování obecné kriminální jednání (především krádeže) vandalismus závislostní chování rizikové chování na internetu rizikové sexuální chování rizikové chování v dopravě extrémní rizikové sporty, hazardní aktivity (hazardní aktivity jsou na rozdíl od extrémních sportů s vědomím reálného rizika smrti) užívání anabolik a steroidů nezdravé stravovací návyky extremismus xenofobie, rasismus, intolerance, antisemitismus. 7

9 Vzhledem k tomu, že některé aktivity jsou na hraně vnímání, co už je rizikové a co je ještě bez rizika, stejně tak jako stále vznikající nové formy rizik (např. sportovní aktivity), nemůže být tento výčet nikdy konečný a uzavřený (Dolejš, 2014). Z hlediska rizikových osobnostních rysů, které se podílí na rizikovém chování adolescentů, se jedná o rizikové chování, které adolescent pozoruje u svých rodičů, vrstevníků a kamarádů dále příležitost k rizikovému chování a proměnné vycházející z osobnostního nastavení jedince (např. impulzivita, agresivita). Tyto proměnné zvyšují pravděpodobnost výskytu nějaké z forem rizikového chování adolescenta (Dolejš, 2010). Rizikové chování v kyberprostoru má svá specifika a souvisí s řadou dalších faktorů, které ovlivňují uživatele i v běžném životě. Tyto faktory jsou součástí socializace a podílejí se na vývoji rizikového chování jedince (Šmahaj, 2014). Nejčastějším rizikovým chováním na internetu je (Livingstone & Haddon, 2009): 1. uvádění osobních informací 2. setkání s online pornografií 3. vyhledávání násilných či nenávistných obsahů 4. kyberšikanování 5. přijímání nevyžádaných sexuálních komentářů 6. setkání se s někým z online prostředí naživo. Mezi dalšími rizikové faktory nesmíme opomenout zmínit ani snižující se věk uživatelů internetu a fakt, že děti mají často větší znalosti v oblasti užívání moderních technologií a pohybu na internetu než dospělí (Šmahaj, 2014) Agrese Šikana a z ní vycházející kyberšikana jsou zvláštní formou agrese. Z toho důvodu bychom chtěli velmi stručně vymezit i tento termín. Agrese se dá zjednodušené označit jako projev agresivity v chování jedince. Je to forma jednání s cílem ublížit jiné živé bytosti nebo jí poškodit (Baron & Richardson, 2004). Martínek (2015) uvádí, že v laickém i odborném jazyce ale často dochází k zaměňování pojmů agrese a agresivita. Agresivita je jistá dispozice k agresivnímu chování a agrese samotným projevem tohoto chování. V rámci rozdělení agrese podle chování se setkáváme s několika podtypy. Jedná se o agresi proaktivní, reaktivní, přímou a nepřímou. Dle Černé a kol. (2013) je reaktivní 8

10 agrese chápána jako obranná reakce vůči ohrožujícímu podnětu, která je prudká a okamžitá. Oproti tomu proaktivní agrese (označována také jako instrumentální) je záměrné a úmyslné chování k dosažení cíle, kdy agresor chce dosáhnout nějaké cíle či uspokojit svoje potřeby (Martínek, 2015). Agrese přímá se projevuje útočným chováním vůči druhým. Je typická pro šikanu a zahrnuje především fyzický útok, hrozbu fyzického ublížení, verbální hrozby, poškozování věcí oběti nebo zesměšňování. Nepřímá agrese, jak již vyplývá z označení, neobsahuje přímou konfrontaci mezi obětí a agresorem. Zaměřuje se spíše na vztahy a sociální vazby a zahrnuje vyloučení oběti z kolektivu, šíření pomluv, ignoraci či zesměšnění. V souvislosti s kyberšikanou je tento typ agresivního chování nejpodstatnější (Černá, 2013). 9

11 2. Vymezení kyberšikany Samotná definice kyberšikany je velmi složitá, protože v dnešním světě existuje velké množství možností, jak ji realizovat. Rozdělíme-li si slovo kyberšikana na dvě a podíváme-li se na etiologii, bude nám zjednodušeně přiblíženo, co tento pojem znamená. Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, což znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování. (Říčan, 1995, 25). Slovo kyber se váže k moderním technologiím, které umožňují přenos informací různého druhu. Jak tedy vyplývá z označení, jedná se o formu obtěžování v kyberprostoru (v prostředí internetu) a svými projevy a rysy je spjata s tradiční šikanou. Jak podotýká Dědková a Šmahel (2013) kyberšikana má často kořeny v offline světě a s tradiční šikanou se překrývá. Jednu z možných definic, kterou jsme se rozhodli využít pro vymezení kyberšikany v této bakalářské práci, uvádí Price a Dalgeish (2010, 51) Kyberšikana je kolektivní označení forem šikany prostřednictvím elektronických médií, jako je internet a mobilní telefony, které slouží k agresivnímu a záměrnému poškození uživatele těchto médií. Stejně jako tradiční šikana zahrnuje i kyberšikana opakované chování a nepoměr sil mezi agresorem a obětí. Autoři Hinduja a Patchkin (2014) ve své definici také zdůrazňují, že se jedná o záměrné a opakované ubližování způsobené prostřednictvím mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení. Kowalski et al. (2012) dodávají, že se jedná o šikanu prostřednictvím u, webových stránek, chatovacích místností nebo mobilních telefonů (telefonáty, SMS, MMS). Na základě výše uvedených definic a dle Ševčíkové a kol. (2014) lze základní znaky kyberšikany shrnout následovně: 1. Prostřednictvím elektronických médií mezi nejrozšířenější dnes patří internet, v první řadě sociální sítě (v ČR především Facebook), stránky pro sdílení videí (YouTube) a fotografií (Instagram), a dále i mobilní telefony. 2. Opakovatelnost oproti tradiční šikaně nabývá trochu jiného významu, protože agresor sice může zaútočit pouze jednou (např. zveřejnit fotografii na sociální síti), ale každý komentář, označení To se mi líbí 1 nebo sdílení je potom jistou formou opakování. 1 Tlačítko, kterým na Facebooku uživatelé vyjadřují svůj souhlas nebo oblibu zveřejněnému příspěvku (sdělení, fotografie, video atd.) 10

12 3. Záměrnost agresivního obsahu útoky agresora jsou s vědomým úmyslem ublížit 4. Mocenská nerovnováha ve srovnání s tradiční šikanou, kdy se jedná spíše o fyzickou převahu agresora, má u kyberšikany trochu jinou podobu agresor má takřka neomezený přístup k oběti (dospívající jsou online téměř neustále) a i když napadený např. opustí nebo zablokuje napadenou stránku, agresor často najde jinou cestu. Mocenská nerovnováha je navíc umocněna anonymitou agresora. 5. Oběť vnímá toto jednání jako nepříjemné a zraňující Jak poukázal Kopecký (2015) kyberšikana je často zaměňována s tzv. online obtěžováním, což je způsobeno nejednotnými definicemi. Online obtěžováním jsou označeny jednorázové útoky, které u oběti nezanechávají téměř žádné negativní pocity (Černá et al. 2013). Toto doplňuje Wolak, Finkelhor a další (2008) podle kterých jsou tyto jednorázové útoky označovány také jako kyberútok či kyberobtěžování, jež jde zastavit (např. nahlásit nevhodný obsah) a síly agresora i oběti jsou vyrovnané. Všichni autoři se v tomto rozdělení, stejně jako v samotné definici neshodují, a např. Kowalski et al. (2012) používá tyto pojmy zaměnitelně. Pro účel této práce budeme s termíny kyberútok a kyberobtěžování pracovat jako s jedněmi z podob kyberšikany Tradiční šikana a kyberšikana Šikana je, dle výše uvedené etiologie, zlomyslné obtěžování, týrání a ubližování někomu, kdo se neumí nebo nemůže bránit. Označujeme tak jednání, které je realizováno úmyslně a opakovaně s cílem zranit a ponížit oběť. V závažných případech lze za šikanu označit i chování jednorázové s hrozbou opakování (Říčan & Janošová, 2010). Je třeba ale rozlišovat mezi agresí a šikanou. Olweus (1993) vnímá agresi jako jednorázovou záležitost, zatímco šikanu jako jev opakovaný, charakteristický právě nevyvážeností sil. Jak už bylo zmíněno, kyberšikana má s tradiční šikanou některé stejné charakteristiky záměrnost, děje se to opakovaně, zahrnuje psychické násilí (včetně symbolické agrese). Při psychické formě tradiční šikany ani při kyberšikaně nejsou na oběti viditelné známky fyzického násilí (šrámy, modřiny). Oběť však utrpí zranění psychického rázu, která se velmi obtížné odhalují i léčí (Kolář, 2010). V tomto ohledu, že kyberšikana neprobíhá tváří v tvář, má oproti klasické šikaně velkou řadu výhod. Internet poskytuje agresorovi prostor k pronásledování 24 hodin denně a tím, že nás komunikační technologie provází téměř na každém kroku, není před takovými útoky úniku. Napadení v kyberprostoru 11

13 poskytují možnost anonymity. Existence sociálních sítí, možnosti sdílení a opakovaného umístění útočného příspěvku/sdělení, zajišťují možnost velkého publika, což podporuje nejen samotný útok, ale i míru ponížení oběti (Langos, 2012; Rogers, 2011). Specifika šikany a kyberšikany pro uvědomění si rozdílů lze dle Šmahaje (2014) vymezit takto: ŠIKANA KYBERŠIKANA FORMA Fyzická a psychická forma Psychická forma + happy slapping PROSTŘEDEK Slovo, dotyk, ničení či odcizení majetku, zneužití či Text, foto, video, data, zneužití či šíření informace šíření informace SNADNOST ODHALENÍ Více odhalitelná (více pozorovatelů, modřiny) Vyšší forma anonymity Individuální, malé skupiny, velké Individuální, malé skupiny SPOLUÚČAST skupiny, masa jednotlivců RIZIKOVOST Určitá stádia a proces utváření Riziko více forem, umocňující efekt ŠÍŘENÍ Časový vývoj Okamžité, velmi rychlé, obsah je dostupný všem uživatelům ÚNIK Bezpečí domova Nikam, ICT mají děti a mládež neustále u sebe (např. smartphone) nebo dostupné OBĚŤ Kdokoliv, přesto je však role oběti u šikany lépe vymezena Kdokoliv ŘEŠENÍ Více reálné (nikoliv pro oběť) Beznaděj (pro oběť) NÁSTROJE Známé, jasné definice a ověřené postupy, prevence, Prevence, edukace, hledání a ověřování postupů edukace PROSTŘEDÍ Skutečný svět Virtuální svět Tab. 1.: Specifika šikany a kyberšikany (Šmahaj, 2014, 68) 2.2. Podoby kyberšikany Možností, jakými může útočník na internetu oběti ublížit, je nekonečně mnoho. S přibývajícími novými technologiemi se rozšiřují i možnosti, jak kyberútok provést. Nejen, 12

14 že stále přibývají virtuální prostředí, kde se jedinec může realizovat (sociální sítě, online hry, seznamky atd.) ale máme také stále větší rozmanitost, jak být online (mobilní internet, veřejné sítě Wi-Fi, ). Mezi nejčastější podoby patří rozesílání dehonestujících fotografií nebo videí oběti (výjimkou není ani pornografický obsah) a zasílání výhrůžných či útočných zpráv. Dále potom vytváření urážejících a ponižujících stránek, nahrávání klipů, kde je oběť zesměšňována či napadána, pořádání negativních internetových anket (kdo je nejhloupější, nejošklivější, ). Výjimkou není ani užívání jména oběti k rozesílání urážlivých zpráv či diskuzi na různých stránkách a zveřejňování nevhodných obsahů (např. na sociální síti) (Černá a kol., 2013; Kolář, 2010). Podoby kyberšikany vycházejí z projevů psychické šikany (např. provokování, pomlouvání, vyhrožování, vydírání, dehonestování atd.). Mezi ty základní patří (Kopecký, Szotowski & Krejčí, 2013; Kowalski et al., 2012; Willard, 2007): Publikování ponižujících záznamů nebo fotografií (např. v rámci webových stránek či MMS zpráv) Ponižování a pomlouvání (denigration) (sdělování nepravdivých informací o druhém za účelem sociálního poškození nebo vyloučení, a to v rámci sociálních sítí, jiných webových stránek nebo blogů) Krádež nebo napodobení identity (impersonation) ke kyberšikaně nebo dalšímu sociálně patologickému jednání (cílem je získat přístup k účtu a využít ho ke kyberšikaně majitele, jedná se např. o zveřejňování nepravdivých informací na profilu, mazání kontaktů a zpráv, rozesílání nevhodných zpráv jménem majitele účtu) Ztrapňování pomocí falešných profilů (vytvoření falešné osobní stránky nebo účtu obětí na sociální síti nebo jiné webové stránce, kde útočník zveřejňuje nepravdivé informace s cílem poškodit oběť) Provokování a napadání uživatelů v online komunikaci (flaming/bashing) (nepřátelská a urážející interakce mezi uživateli veřejných chatů a diskuzí za účelem naštvat nebo vyprovokovat ostatní uživatele 2 ) 2 Osoby, které tyto spory podněcují, se označují jako internetoví trollové / internet trolls (Kopecký et al., 2013). 13

15 Odhalování cizích tajemství a podvádění s cílem poškodit oběť (outing/trickery) (agresor má k dispozici intimní či ztrapňující materiály o oběti, které oběť útočníkovi sama poskytne nebo je útočník z oběti vyláká a ty potom agresor může zveřejnit prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu) Vyloučení z virtuální komunity (exclusion) (oběť je vyloučena z online skupiny, do které by měla či chtěla patřit, např. skupina přátel či spolužáků; zejména pro dospívající oběť je toto jednání frustrující, protože není naplněna její potřeba někam patřit) Obtěžování (harassment) (cílem útočníka je opakovaně vyvést oběť z rovnováhy a tím jí znepříjemňovat život, k čemuž využívá opakovaného volání, prozvánění nebo zasílání zpráv 3 ) Kyberšikana spojená s online hrami (např. krádeže virtuálních postav či předmětů s následným vyhrožováním, vydíráním) Fackování pro zábavu (happy slapping) (fyzický útok na náhodného nebo známého člověka, ze kterého je pořízen záznam a video se poté zveřejní na internetu, kde se dále sdílí; jedná se o formu kyberšikany, která má nejen psychický, ale i fyzický dopad) Kyberstalking (cyberstalking) (forma na pomezí stalkingu a kyberšikany, kdy dochází k dlouhodobému obtěžování oběti v kyberprostoru; agresor opakovaně zasílá zprávy s výhrůžným obsahem nebo útočným a zastrašujícím sdělením). Kyberšikana je pro svou pasivní agresivitu působící na psychiku oběti velmi nebezpečnou formou šikany. Psychické týrání je těžko odhalitelné především z důvodu absence fyzických ran, ale jeho důsledky mohou být mnohem tragičtější. K odhalení této formy násilí může dojít s velkým zpožděním a napáchaná škoda ve formě psychické újmy se velmi obtížně napravuje (Kowalski et al., 2012) Kanály šíření kyberšikany Pro vznik a šíření kyberšikany poskytuje dnešní digitální doba mnoho kanálů, kde mohou agresoři své oběti šikanovat. 3 Toto chování může přejít v nebezpečné pronásledování oběti stalking, který už je označen jako trestný čin. 14

16 Jedná se zejména o (Černá a kol., 2013; Eckertová & Dočekal, 2013; Kopecký et al., 2013): Sociální sítě Mobilní telefony Webové stránky Instant Messaging (IM) Webová služba, která uživateli umožňuje vytvoření vlastního profilu, který může následně upravovat, uzavírat přátelství s dalšími uživateli, sdílet fotky, videa i další materiály. Sociální sítě poskytují uživateli kontakt s ostatními i sledování aktivit druhých v reálném čase. Útoky na sociálních sítích mají často formu ubližujících komentářů, zveřejňování ponižujících fotek či videí nebo sdílení osobních údajů - tyto projevy šikany se poté prostřednictvím sociálních sítí velmi rychle šíří. Agresorem bývají často využívány k obtěžujícím, výhrůžným hovorům nebo k opakovanému prozvánění. Prostřednictvím telefonu mohou oběti přicházet také SMS s obtěžujícím obsahem nebo nevhodné obrázky či videa formou MMS. Snadná a levná dostupnost SIM karet, jejichž majitelé nejsou evidováni, nahrává agresorům. Může se jednat o webovou stránku, která je vytvořena přímo se záměrem poškodit oběť nebo o již existující stránku, která je agresorem v tomto smyslu využita. Příkladem takové webové stránky je např. YouTube, což je webový portál, kde videa lze nejen sledovat, ale i nahrávat a komentovat. Program pro zasílání zpráv v reálném čase. Oběť může prostřednictvím těchto zpráv obdržet výhrůžné či urážlivé vzkazy nebo může agresor po získání hesla vystupovat pod jménem oběti. Další podobné jsou např. Skype, ICQ, Facebook messenger, chat. Agresoři užívají prostoru v textových zprávách k zasílání ubližujících zpráv nebo k zahlcování oběti zprávami. Prostřednictvím těchto zpráv může agresor odesílat i nevhodné fotografie nebo obrázky. 15

17 Chatovací místnosti Internetové ankety Online hry Elektronická pošta poskytuje např. prostřednictvím falešného ového účtu anonymitu agresorovi. je využíván nejen k zasílání zraňujícího obsahu, ale ke zneužití může dojít i pokud se agresor prostřednictvím u oběti přihlásí na internetové domény s nevhodným obsahem či na obchodní stránky. Jedná se o místa, kde se sdružují uživatelé sdílející stejnou oblast zájmu, vyměňují si informace atd. V tomto prostředí často dochází k šikaně formou vyloučení a ostrakizace a výjimkou není ani flaming. Agresoři chatovacích místností využívají nejen k útokům na oběť, ale i např. k vyzvídání intimních informací (prostřednictvím jména přítele oběti), které by pak mohli později zneužít. Jsou vytvářeny uživateli na internetu. Často se jedná např. o hodnocení vzhledu se záměrně ubližujícími otázkami typu kdo má největší zadek ve třídě apod. Prostor pro šikanování poskytují především hry, kde spolu hráči mohou komunikovat prostřednictvím chatovacích místností (komunikace nemusí probíhat jen formou textových zpráv, ale i jako živý hovor případně s vizuálním doprovodem pomocí web kamery). Zde může docházet k obtěžování, napadání, vyhrožování nebo vulgárním výpadům. Samotnému boomu informačních a komunikačních technologií nelze přikládat vinu za šíření kyberšikany. Na šíření tohoto nebezpečného jednání se podílí řada aspektů (Kopecký & Szotowski, 2015): pro útočníka je útok snadný (virtuální prostředí poskytuje anonymitu, která v útočníkovi vzbuzuje dojem nepolapitelnosti a posiluje odvahu k útokům, agresor může velmi snadno vytvářet nové identity a uvádět o sobě falešné osobní údaje) chování lidí ve virtuálním prostředí (lidé se chovají riskantně, nedostatečným způsobem se chrání a zdánlivá anonymita prostředí svádí 16

18 k menší opatrnosti než v reálním světě; jsou otevřenější v komunikaci a bez zábran probírají citlivá témata 4 ) velké množství lidí ve virtuálním světě (dle průzkumu ČSÚ 5 z roku 2014 v České republice využívá internet 74,2% občanů starších 16 let) rychlý rozvoj technologií a nedostatečná prevence (samotný rozvoj technologií není špatný, pouze adaptace na ně je blíže dětem než dospělým, kteří mají o problematice fungování virtuálního světa méně informací, což jim pozici v oblasti prevence ztěžuje) posun hranic ve vzájemné interakci (média obecně ovlivňují chování lidí, otupují vůči násilí, otevírají sexualitu, narušují soukromí a často v rámci zvýšení sledovanosti nebo získání pozornosti útočí na lidskou důstojnost; pronásledování a propírání soukromých záležitostí slavných nebo agresivní slovní výpady politiků potom děti berou jako své vzory, které mají k dispozici a podle nich se chovají) Způsoby šíření kyberšikany V online prostředí lze vymezit dva typy útoků, jakými se kyberšikana prostřednictvím vybraných kanálů může šířit. Jedná se o přímé útoky (direct attacks) a kyberšikana v zastoupení (cyberbullying by proxy) (Černá a kol., 2013; Martínek, 2015): Přímé útoky Častější Útočí sám agresor Zasílání obtěžujících nebo výhrůžných SMS, fotek, videí, krádež hesla nebo identity oběti, umisťování zesměšňujících fotografií na internet atd. Útoky v zastoupení Méně časté K útoku agresor využije někoho jiného Agresor prostřednictvím tlačítka upozornit nebo nahlásit 6 nahlásí nevinnou oběť a administrátoři jí pak zablokují nebo zruší účet, čímž ji odstřihnou od online komunikace Tab. 2.: Typy útoků v rámci kyberšikany 4 Fenomén ztráty zábran v prostředí internetu disinhibiční efekt (Suler, 2004). 5 Český statistický úřad: Informační společnost v číslech 2014 (Český statistický úřad, 2015). 6 Upozornění na závadný obsah, zneužití účtu apod., na základě kterého mají administrátoři právo nahlášeného uživatele zablokovat nebo mu zrušit účet. 17

19 3. Aktéři kyberšikany Aktéry kyberšikany jsou nejen agresoři a oběti, ale i přihlížející. Na rozdíl od tradiční šikany pozice aktérů v sociální skupině neurčuje, zda v kyberprostoru budou obětí nebo agresorem. Oblíbená osoba se může stát terčem útoků, stejně tak jako agresorem může být i jedinec bez skupiny podporujících přihlížejících za zády. Díky možnostem, které virtuální realita nabízí, není výjimkou, když se role obětí a agresorů prolínají nebo mění (Rogers, 2011) Oběti kyberšikany Typologie obětí kyberšikany vychází z typologie tradiční šikany, kde se oběti dělí na pasivní oběti plaché, citlivé, nejisté, s nižším sebevědomím a horšími sociálními dovednostmi a oběti-provokatéři hyperaktivní, impulzivní, agresivní, nepřátelské, neoblíbené (Olweus, 1993; Kolář 2011). Uvážíme-li ještě specifika internetové komunikace, tak je třeba u kyberšikany doplnit k uvedeným typům ještě další dva. Jedná se o tzv. agresory, kteří se stávají oběťmi agresor se stane terčem pomsty původní oběti nebo dalších lidí, které pobouřilo jeho chování nebo o ty, kteří nevybočují, ale v online prostředí jsou zranitelní agresor k nim získá přístup např. prostřednictvím informací, které sami zveřejnili (Černá a kol, 2013; Ševčíková a kol, 2014). Posledním označením pro oběť kyberšikany je podle Campfieldové (2006) double whammy. Jedná se o oběť, která je zároveň šikanována i kyberšikanována. Tito jedinci mají dle její studie problémy v chování, nízké sebehodnocení, jsou osamělí a šikana i kyberšikana mají velký dopad na jejich psychiku (Campfield, 2006). Obětmi kyberšikany se s větší pravděpodobností stávají jedinci, kteří internet využívají častěji, po delší dobu, a to především ke komunikaci s ostatními. Více také navštěvují stránky na internetu s větším rizikem setkání se s budoucím agresorem (extremisticky zaměřené chatové skupiny, pornografické stránky apod.) (Eckertová & Dočekal, 2013). Oběti o sobě také v prostředí internetu ve větší míře sdílí osobní údaje a ve srovnání s ostatními uživateli o sobě sdělují více informací při komunikaci s dalšími lidmi. Kvůli tomu jsou více zranitelné, protože snadno může dojít ke zneužití těchto informací. Agresor tak nemusí z osobního kontaktu oběť moc znát, ale z prostředí internetu o ní ví její vlastní vinou mnohé (Lacherza & Conti, 2014; Kopecký et al., 2013). Oběť kyberšikany často byla nebo je i obětí tradiční šikany, ale role obětí a agresorů se ve virtuálním svět mohou překrývat a je zřejmé, že kyberprostor stírá fyzické, psychické a sociální rozdíly. Oběti kyberšikany se pak od obětí klasické šikany liší především zvýšenou 18

20 agresivitou, sklonem k porušování pravidel a celkově k problémovému chování. Tyto rysy často způsobí, že oběť v kyberprostoru získá odvahu agresorovi útok vrátit v rámci odplaty (Černá a kol., 2013). Potíž v odhalení kyberšikany je především v neochotě oběti svěřit se s problémem rodiči nebo jinému dospělému. Mezi nejčastěji uváděné důvody, proč se oběti rodiči nebo dospělému nesvěří, jsou: přesvědčení, že jim dospělí neporozumí, chtějí se se situací vypořádat samy, obávají se, že jim rodiče zakáží přístup na internet nebo se cítí bezmocné, protože jejich znalosti užívání internetu jsou mnohdy větší než dospělých (Šmahaj, 2014). Dle Kopeckého (2015) ale v praxi platí, že čím je projev kyberšikany nebezpečnější, tím častěji se dítě obrátí s prosbou o pomoc na dospělého. Mezi nejčastější projevy chování oběti dle Martínka (2015) patří: jedinec náhle přestane používat počítač nebo mobil dítě je neklidné a nervózní, když mu přijde SMS nebo má číst vyhýbá se rozhovorům o tom, co dělá na počítači vystupuje ustrašeně ve škole má tendenci vyhýbat se předmětu výpočetní technika špatně usíná a někdy se mohou objevovat noční děsy nebo noční pomočování. Z výzkumů Kopeckého a kol. (2015) i Toshacka a Comarové (2012) vyplynulo, že oběťmi kyberšikany jsou převážně dívky Agresoři kyberšikany Agresory kyberšikany jsou častěji jedinci s problémových chováním (špatné výsledky ve škole, vyšší míra delikvence, absence ve škole, agresivita vůči okolí). Není ale pravidlem, že by agresoři byli ve skupině sociálně znevýhodněni a chtěli si šikanováním vydobýt svou pozici ve skupině a převzít moc, jak to bývá u tradiční šikany. Mohou to být naopak v kolektivu velmi uznávaní jedinci s velkým okruhem přátel, což může vést k manipulaci ostatních a jejich využívání k asistenci v kyberútocích (Černá a kol., 2013) Stejně jako u obětí vycházíme ze základní typologie tradiční šikany, která agresory dělí na dvě skupiny. Agresoři, kteří mají nižší sebevědomí, snížené sociální dovednosti, trpí pocity nejistoty, nedostatečného uznání a osamělosti (v kolektivu neoblíbení, snaha kompenzovat vlastní nedostatky získaným pocitem moci) a druhou skupinou jsou ti, co jsou v kolektivu uznávaní, mají velký okruh přátel, vyšší sociální dovednosti i sebevědomí a využívají těchto vlastností k manipulování ostatních (Olweus, 1993; 19

21 Černá a kol., 2013). U agresorů kyberšikany se ještě objevuje specifický fenomén, kdy se oběti tradiční šikany stávají útočníky v kyberprostoru. Tito pachatelé jsou označování jako oběti/agresoři (bully-victim). Chtějí především oplatit agresorům, jejich chování a případně si zlepšit vlastní postavení ve skupině oslabením jiných vrstevníků (Chráska et al., 2012; Kopecký et al., 2013) Agresoři mají obecně často nedostatek empatie, neodkáží se vcítit do situace oběti, což je v prostředí internetu ještě více umocněno. Tito jedinci nevidí oběť tváří v tvář, tudíž ani nevidí, jaký dopad má jeho jednání. Spousta z nich si poté ani nemusí uvědomit, jakou újmu mohou jejich činy způsobit. Heirman a Walrave (2012) pojmenovávají tento aspekt kyberšikany jako kokpit efekt agresoři kyberšikany podobně jako letci, kteří shazují bomby na města pod sebou, nevidí reálný dopad svého jednání a utrpení, které způsobují. Nemají tedy výrazné pocity viny, které by jim jinak v takovém chování zabránily. Tento efekt je navíc podpořen pocitem anonymity, který obecně snižuje zábrany chování v prostředí internetu. Nejčastější projevy chování agresora dle Martínka (2015): rychle vypíná monitor nebo zavírá programy v počítači, když se blíží dospělá osoba tráví u počítače dlouhé hodiny do noci je značně rozčilený, když nemůže používat počítač přehnaně se u počítače směje vyhýbá se rozhovorům, co na počítači dělá používá velké množství online účtů nebo adres, které ani nejsou jeho. Agresory (pachateli) jsou dle výzkumu Kopeckého a kol. (2015) častěji chlapci než dívky, a to s výjimkou verbálních útoků, kde jsou častěji agresory dívky Přihlížející Role přihlížejících má v kyberšikaně velký význam, a to především proto, že reakce a chování přihlížejících může mít vliv na další vývoj útoků. Jedním z hlavních rozdílů mezi přihlížejícími tradiční šikaně a kyberšikaně je, že ve virtuálním světě mohou jedinci přihlížet, aniž by byli s obětí, agresorem nebo kýmkoli dalším fyzicky v kontaktu. Tyto osoby mohou kyberšikaně přihlížet, aniž by tušili, kdo je oběť nebo agresor (najdou např. cizí urážlivý blog nebo ponižující video). Svědci kyberútoků mohou mít často pochyby o tom, nakolik je situace závažná, aktuální a jestli náhodou již někdo jiný nezasáhl a oběti 20

22 nepomohl. Paradoxně se tak může objevit chování podobné efektu přihlížejícího 7, a to i v případě, že je svědek kyberšikany fyzicky o samotě. Také vědomí, že přítomnost přihlížejícího je v prostředí internetu anonymní, nevyvolává pocit zodpovědnosti za to, jak se zachová (Černá a kol., 2013). Jak bylo zmíněno na začátku podkapitoly, chování přihlížejících může ovlivnit další vývoj procesu kyberšikany. Samotná návštěva urážlivé stránky může na agresora působit podpůrně, když vidí narůstající počet ve statistice návštěvnosti webu. Může se také objevit skupina přihlížejících, která nějakým způsobem sympatizuje s jednáním agresora. Anonymní prostředí potom povzbudí tendenci k podpoře daného chování nebo i k pomoci šířit ho dál a spolupodílet se. Zmíněné sdílení, především na sociálních sítích, tak vede k velmi rychlému rozšíření útočného obsahu (poškozující článek, fotografie, video aj.) (Kowalski a kol., 2012). Přihlížející mají také velmi významnou roli, pokud proti kyberšikaně vystoupí, čímž mohou zabránit dalšímu šíření. Ve většině případů tomu tak ale bohužel není a svým mlčením dávají tichý souhlas tomu, co se děje (Li, 2007). Pocit rozptýlené zodpovědnosti, neuvědomování si závažnosti viděné události (mohou věřit, že jde o neškodný žert), absence fyzického kontaktu nejen s obětí (potlačení případného soucitu s obětí), ale i s agresorem (potlačení zodpovědnosti za vlastní jednání), vede často k tomu, že se přihlížející svou reakcí přidají na stranu agresora, aniž by skutečně dokázali odhadnout důsledky svého jednání (Černá a kol., 2013). 7 Psychologický efekt, který v roce 1968 popsali B. Latané a J. Darley. Jedná se o předpoklad, že situaci musí vidět i nespočet dalších lidí a někdo již mohl zasáhnout (Darley & Latané, 1968). 21

23 4. Prevence kyberšikany K mnohým případům kyberšikany by nikdy nedošlo, kdyby oběti byly dobře seznámeny se zásadami bezpečného chování na internetu a dle těchto zásad se ve virtuálním prostředí chránily. Mnoho lidí v anonymním virtuálním světě získává falešný pocit důvěry a dochází tak ke komunikaci a sdílení takřka bez zábran. To poskytuje útočníkům velmi široké plénum možností, jak na oběť zaútočit (Kopecký a kol., 2013). V dnešní době je mobilní telefon přirozenou součástí našeho života. Dle průzkumu ČSÚ z roku 2014: Informační společnost v číslech používá mobilní telefon 99,3% mladých věku 16-24let. Ve stejné věkové kategorii užívá počítač 97,3%, a z toho 93% alespoň 1x týdně, 12,9% používá i tablet. Internet v mobilu ve věkové skupině 16-24let pak využívá 64,8%, což je oproti roku 2012 nárůst o 33,7% (Český statistický úřad, 2015). Mladí lidé jsou zkrátka online téměř neustále, a proto jsou často označování jako generace always on 8. Dalším úskalím, na které bychom chtěli poukázat je, že z výsledků mezinárodního projektu EU Kids Online II vyplynulo, že čeští rodiče mají menší povědomí o probíhající kyberšikaně, než je v Evropě průměrné. Méně kontrolují online aktivity svých dětí, méně se s nimi baví, co na internetu dělají a málo používají ochranné softwary pro zvýšení bezpečnosti dětí na internetu. České děti pak mají tendenci ignorovat rady rodičů ohledně používání internetu, protože si nejspíš uvědomují, že v požívání nových technologií a pohybu v online prostředí mají nad rodiči převahu (Livingstone a kol., 2011). Výzkum rizikového chování českých dětí v prostředí internetu z roku 2014 poukázal na to, že 50,9% dětí ve věku let 9 se setkalo s některým z projevů kyberšikany (verbální obtěžování, průnik na účet, obtěžování prozváněním, vyhrožování a zastrašování, krádež identity, vyhrožování nebo ztrapňování šířením fotografie, videa či audia) (Kopecký et al., 2015). Pro snížení výskytu rizikového chování na internetu doporučuje EU Kids Online věnovat pozornost (Livingstone & Haddon, 2009, 238): - malým dětem (poukázat na možná rizika) - dospívajícím (především jejich aktivitám online) - copingovým strategiím (které se pro zvládání rizik využívají) 8 Volně přeloženo jako stále připojeni. 9 N =

24 - online počítačovým hrám - novým rozvíjejícím se technologiím a službám využívajícím přístup přes mobilní zařízení Na základě výše uvedených výzkumů je patrné, že pohyb dětí a dospívajících na internetu je v dnešní době téměř přirozenou součástí jejich vývoje. Děti 21. století, označované také jako Generace Z 10, vnímají informační technologie jako běžnou součást svého života. Virtuální realita, která je pro ně téměř druhým domovem, ale skýtá i velká rizika a prevenci v oblasti kyberšikany považujeme za velmi důležitou Primární prevence rizikového chování Jak již bylo zmíněno na začátku práce, kyberšikana je jednou z forem rizikového chování, a s tím velmi úzce souvisí pojem primární prevence. Základem primární prevence rizikového chování u žáků je výchova k předcházení a minimalizaci rizikových projevů chování, ke zdravému životnímu stylu, k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti (Miovský, Skácelová, Zapletalová, & Novák, 2010; MŠMT, 2005). Základní charakteristikou efektivní primární prevence rizikového chování je dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi a mládeží, která je prováděna v menších skupinách a za aktivní účasti cílové skupiny (Ministerstvo školství, 2013, 9). Primární prevence se dělí na specifickou a nespecifickou. Specifická primární prevence se dále člení na všeobecnou, selektivní a indikovanou primární prevenci. Základní oblasti rizikového chování, na které je primární prevence zaměřena, jsme vydefinovali v kapitole 1.1. Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže popisuje tři úrovně specifické primární prevence takto (Ministerstvo školství, 2013): 1. Všeobecná primární prevence je zaměřena na běžnou populaci dětí a mládeže; jedná se o programy pro větší počet účastníků (obvykle třída, skupiny do 30 účastníků). 2. Selektivní primární prevence je zaměřena na skupiny osob, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory pro vznik a vývoj různých forem rizikového chování a jsou většinou více ohrožené než jiné skupiny populace; pracuje se s menšími skupinami, případně i s jednotlivci. 10 Bassiouni & Hackley,

25 3. Indikovaná primární prevence zaměřuje se na jedince, u kterých se již vyskytly projevy rizikového chování; jedná se o práci s populací s výrazně zvýšeným rizikem výskytu či počínajících projevů rizikového chování formou individuální práce s klientem. Aktivity, které nemají přímou souvislost s rizikovým chováním a které napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje rizikového chování prostřednictvím efektivního využívání volného času, se řadí do nespecifické primární prevence. Řadí se tam např. volnočasové, zájmové a sportovní aktivity i jiné programy vedoucí k odpovědnosti za sebe a své jednání a dodržování určitých společenských pravidel (Černý, 2010; MŠMT, 2005) Oblast poradenství a role poradenských pracovníků V České republice je poradenský systém ve školství založen na dvou pilířích, kterými jsou školní poradenská pracoviště a školská poradenská zařízení. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy je vymezuje následovně (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nedat.): Školní poradenská pracoviště jedná se o činnosti poradenských pracovníků školy, které v základní formě zajišťuje metodik prevence a výchovný poradce. Tyto dva pracovníky musí mít každá škola. Jejich činnost může doplňovat školní speciální pedagog nebo školní psycholog, které škola zaměstnává z vlastních zdrojů nebo z různých grantů a dotací EU. Školská poradenská zařízení jsou tvořena pedagogicko-psychologickými poradnami (PPP) a speciálně pedagogickými centry (SPC). Tato zařízení slouží pro děti, žáky, studenty a jejich zákonné zástupce i pro školy a školská zařízení a zajišťují jim činnosti a služby speciálně pedagogické, pedagogickopsychologické, preventivně-výchovné, informační, diagnostické, poradenské a metodické. Spolupracují s orgány sociálně právní ochrany, zdravotnickými zařízeními, soudy aj. Klíčovou roli v oblasti prevence rizikového chování ve školách má školní metodik prevence. Jak jsme uvedli výše, je to poradenský pracovník školy a náplní jeho práce je zejména (Ministerstvo školství, 2013; Miovský et al., 2010): Koordinace tvorby a kontroly realizace preventivního programu školy. 24

26 Koordinace a participace na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších forem rizikového chování. Metodické vedení pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence rizikového chování (vyhledávání problémových projevů chování, preventivní práce s třídními kolektivy apod.). Koordinace vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence rizikového chování. Koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku prevence rizikového chování. Kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participaci na intervenci a následné péči v případě akutního výskytu rizikového chování ve škole. Informační činnosti (zjišťování a předávání odborných informací o rizikovém chování, nabídkách programů a projektů, metodách a formách prevence, vedení databáze spolupracovníků školy apod.). Další činnosti (vedení dokumentace apod.). Výchovný poradce se věnuje především problematice kariérového poradenství a procesu integrace žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (včetně integrace žáků nadaných) na školách (MŠMT, nedat.). Školní psycholog či školní speciální pedagog vytváří systém včasné identifikace žáků s výukovými obtížemi a vytváří strategii používání ve školách pro prevenci výukových obtíží ve vztahu k reedukaci. Dále se věnuje metodické podpoře učitelů, zajišťuje krizovou intervenci (Braun, Marková & Nováčková, 2014; MŠMT, nedat.). Podrobné vymezení náplně práce poradenských pracovníků školy je uvedeno v příloze č Vybrané projekty a organizace poukazující na rizika spojená s využíváním internetu Se stále větším rozvojem internetu a jeho využíváním přibývají i projekty, které jsou orientované na rizika spojená s pohybem v kyberprostoru a prevenci rizikového chování v online prostředí. V této podkapitole popíšeme vybrané z nich. 25

27 Projekt E-Bezpečí ( 11 Jedná se o projekt, který byl zahájen v roce 2008 díky grantové podpoře Grantové agentury ČR. Ta trvala do roku 2009 a od té doby funguje samostatně pod záštitou Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (PRVoK). V současnosti se zaměřuje na pomoc dětem, dospělým i všem ostatním, kteří se dostali do obtížné situace související s online nebezpečím. Projekt E-Bezpečí se specializuje zejména na témata: 1. Kyberšikana a sexting (elektronická šikana; rozesílání erotických materiálů prostřednictvím zpráv). 2. Kybergrooming (komunikace s obětí za účelem domluvení osobního setkání). 3. Kyberstalking a stalking (nebezpečné pronásledování a nebezpečné vyhrožování v rámci virtuálního i reálného prostoru). 4. Spam a hoax (obtěžující, případně jinak poškozující nevyžádaná ová pošta). 5. Webcam trolling (zneužívání webkamer). 6. Potenciální rizika spojená s konkrétními virtuálními službami (sociální sítě Facebook, Ask. fm, Líbímseti.cz aj., datová úložiště, úložiště uživatelských fotografií, videí atd.). 7. Trestná činnost páchaná pomocí ICT. Primární cílovou skupinou jsou děti, které v prostředí internetu tráví hodně svého volného času, komunikují tam, navazují nové kontakty i zveřejňují informace o své osobě. Jsou tedy nejvíce ohroženy přímým vystavením těmto rizikovým jevům. Další jsou rodiče, pedagogové a jiné osoby pracující s dětmi. Jejich informovanost o problematice potenciálních rizik spojených s využíváním moderních technologií je totiž stále na nízké úrovni. Např. prevence na úrovni rodiny není téměř zastoupena, což může riziko ještě zvyšovat. Terénní práce (přednášky, vzdělávací akce), které jsou základním východiskem činnosti, jsou zaměřeny na různé cílové skupiny (žáci a studenti, učitelé, metodici prevence, policisté, vychovatelé i rodiče). K dalšímu preventivnímu působení projektu E-Bezpečí 11 E-Bezpečí (2008). 26

28 přispívá realizace výzkumných šetření a publikování nejen jejich výsledků, ale i dalších doporučení. Web Rangers ( 12 Web Rangers je mezinárodní projekt, který realizuje Google a původní nápad pochází z Izraele z roku V České republice funguje ve spolupráci s projektem E-Bezpečí a aktuálně i pod záštitou MŠMT. V rámci tohoto projektu žáci sdílí své znalosti o bezpečném používání internetu mezi sebou. Hlavní myšlenka projektu vychází z předpokladu, že děti budou informace dále efektivně šířit mezi své vrstevníky prostřednictvím kanálů, které sami nejvíce používají. V této formě je projekt obdobou tzv. peer programů 13. Celý vzdělávací program, který probíhá formou prezenčního výcviku je určen pro děti ve věku let a je zcela zdarma. Jeho cílem je preventivně působit v oblasti rizikového chování v prostředí internetu. V roce 2015 bylo proškoleno a v českých školách působí 240 certifikovaných Web Rangerů. Děti z celé ČR jsou vybírané organizačním týmem a zájem z jejich strany je opravdu velký. V loňském roce se přihlásilo 487 dětí a od prvního ročníku (2013) zájem stoupl téměř čtyřikrát. E-Synergie ( 14 E-Synergie vědeckovýzkumná síť pro rizika elektronické komunikace je projekt Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty v Olomouci. Zaměřuje se na boj proti kyberkriminalitě a rizikovému chování spojenému s virtuálním prostředím. Cílem projektu je vytvořit funkční vědeckovýzkumnou síť propojující vzdělávací, výzkumné a podnikatelské organizace zaměřující se na oblast rizikové virtuální komunikace v kyberprostoru a související kyberkriminalitu. Navazuje na edukační a výzkumný projekt E-Bezpečí, který je primárně zaměřen na vzdělávání žáků a učitelů. E-Synergie přidává novou cílovou skupinu, a to studenty učitelských (a dalších souvisejících) oborů Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Budoucí učitelé tak získají vzdělání v oblasti rizikové komunikace prostřednictvím moderních technologií. 12 WebRangers (nedat.) 13 Z anglického peer = vrstevník, vrstevnické programy, které často úspěšně využívají při prevenci i nápravě sociálně patologických i zdravotních problémů vlivu předem odborně informovaných vrstevníků (Slovník cizích slov, nedat.) 14 E-Synergie (2011) 27

29 Seznam se bezpečně! ( 15 Filmové zpracování bezpečného chování na internetu, o nástrahách a nebezpečích, která jsou skryta za různými identitami. V roce 2009 byl zveřejněn první díl, který poukazuje na rizika spojená s anonymním seznamováním. Pokračování formou druhého dílu bylo představeno v roce Zabývá se faktem, zda se nejčastější oběti (děti), nestaly částečně i pachateli a dotýká se i tématu kyberšikany. Filmy jsou určeny dětem ve věku let, jejich rodičům i pedagogům. Oba díly byly se záštitou MŠMT distribuovány do všech základních škol v ČR. Kromě videí, která jsou zdarma dostupná ke zhlédnutí nebo ke stažení 16, byly realizovány i dva výzkumy (rok 2013 a 2014) týkající se rizikového chování českých dětí v prostřednictví internetu, které mimo jiné také citujeme v této práci. Národní centrum bezpečnějšího internetu ( 17 Posláním neziskového nevládního sdružení založeného v roce 2007 je přispívat k zvýšení bezpečnosti užívání internetu a moderních technologií. S tím úzce souvisí napomáhání předcházení a snižování rizik souvisejících s jejich užíváním a zvyšování povědomí o kladech, záporech a možných nebezpečích. NCBI podporuje výzkum a studium problematiky bezpečnějšího internetu a vytváří knihovnu výukových a metodických dokumentů. Sdružení realizuje další projekty, z nichž mezi nejdůležitější patří Saferinternet.cz. Tento projekt je zaměřen na zvyšování povědomí o bezpečnějším užívání internetu i na vzdělávání, zejména dětí, které jsou nevhodným chováním na internetu ohroženy. Poskytuje také pomoc a působí proti šíření pedofilního a extremistického obsahu na internetu. NCBI kromě aktuálních informací z oblasti online technologií a jejich rizik přináší na svých stránkách i doporučení, jak se těmto rizikům vyhnout nebo minimalizovat jejich dopady. 15 Seznam se bezpečně! (nedat.) 16 Videa dostupná zde: 17 Národní centrum bezpečnějšího internetu (2012) 28

30 5. Dosavadní výzkumy Výsledky výzkumů se v oblasti výskytu kyberšikany často liší, což je dáno především různou definicí pojmu kyberšikana. Od samotné definice se totiž dále odvíjí volba otázek i popis situací, které už se za kyberšikanu považují (Ortega, Elipe, Mora-Merchán, Genta, Brighi,Guarini, Smith, Thompson, Tippett, 2012; Ševčíková a kol., 2014; Šmahaj, 2014). Výzkum EU Kids Online II, který jsme uvedli již v kapitole 4. o prevenci kyberšikany, řešil výše zmíněnou problematiku jednotnou definicí i populací. Respondenty bylo dětí ve věku 9-16 let z 25 Evropských zemí. Průměr výskytu kyberšikany v jednotlivých zemí byl 6% a zkušenosti s kyberšikanou uvedlo 8% českých dětí (Livingstone et al., 2011). V dalších Evropský zemích, kde kyberšikana byla součástí výzkumu závislostního chování adolescentů ve věku let (N=13 284), poukázalo na zkušenost s touto problematikou 21,9% dospívajících (Tsitsika, et al., 2014). Velkou studii mapující problematiku kyberšikany ve Velké Británii, USA a Austrálii provedla organizace Ditch The Label (2013) zaměřená šikanu. Respondenty bylo mladistvých ve věku let. Jejich výsledky poukázaly na fakt, že 7 z 10 respondentů kyberšikanu zažilo a 20% ji zažívá denně. Nejčastěji, v 54%, se s kyberšikanou setkali na Facebooku a obecně jsou sociální sítě nejčastěji využívanou platformou pro útoky (Ditch The Label, 2013). Druhou nejčastěji využívanou sociální sítí po Facebooku je Ask.fm 18 (Ditch The Label, 2013; Kopecký et al., 2015). Pro srovnání uvádíme i statistiku Ditch The Label, která shrnuje šikanu za rok 2015, kdy se s ní setkalo 50% respondentů ve věku let (N=3023). Z těchto 50% pak 6 z 10 uvádí, že se stali i obětí kyberšikany (Ditch The Label, 2015). Podobných výsledků jako ve výzkumu EU Kids Online II ve svém výzkumu dosáhly i Macháčková et al. (2012), které zkoumaly problematiku online obtěžování a kyberšikanu. Stanovily si kritéria, kdy za oběti kyberšikany byli označeni takoví žáci, kteří se zkušeností s online obtěžováním trápili po dobu několika týdnů. Jednalo se přibližně o 6% žáků ve věku let (N=2092) (Macháčková, Černá, Dědková, Ševčíková & Blažková, 2012). Šmahaj (2014) ve svém výzkumu došel k vyšším číslům, kdy vy výsledcích uvádí, že se s kyberšikanou setkalo 16,2% žáků základních škol ve věku let (N=605) a 16,2% žáků středních škol ve věku let (N=222). Z výzkumu na Slovensku, který provedla Hollá (2014) vyplynulo, že se s nějakou z forem kyberšikany setkalo již vyšší procento žáků 18 Sociální síť, kde uživatelé anonymně nebo po přihlášení píšou zaregistrovaným otázky na jejich zeď. Ti na ně mohou odpovídat nebo je smazat. 29

31 ve věku let (N=696), a to 31,8%. Ve srovnání s výsledky dalšího šetření, které mapovalo rizikové chování českých dětí v prostředí internetu, narazíme na úskalí zmíněné na začátku kapitoly. Kopecký et al. (2015), který výsledky prezentuje, dosáhl čísla 50,9%, jež značí počet případů, kdy se dětí ve věku let (N=28 231) staly obětí nějaké z forem kyberšikany. Povědomí a zkušenosti dětí a dospívajících s kyberšikanou jsou výzkumně podloženy poměrně pestře, ale mapování této problematiky z pohledu vyučujících nebo poradenských pracovníků zaostává. Vnímáním problematiky kyberšikany z pohledu učitelů se zabýval např. profesor Li (2008), který distribuoval své dotazníky mezi 154 učitelů v učitelské přípravě (pre-service teacher education) na Kanadské univerzitě. Pouhé 3,3% učitelů se cítilo být dostatečně vzdělaných v oblasti odhalení a zvládnutí dané problematiky a 44,4% uvedlo, že by byli rádi, když by se ve škole o kyberšikaně naučili více. I přesto, že většina dotazovaných uvedla, že zná konkrétní dopady kyberšikany na děti, nemyslí si, že by to byla záležitost jejich školy nebo, že by se ve školách obecně vyskytovala. To Li propojuje s jednou ze základních charakteristik kyberšikany, že je, na rozdíl od tradiční šikany, těžko odhalitelná, a to z důvodu absence známek fyzického násilí jako např. modřiny (Li, 2008). Pro replikaci studie profesora Li z roku 2008 se rozhodl Harun Yilmaz (2010). Jeho studie se účastnilo 163 učitelů v učitelské přípravě z univerzity v Turecku. Na řešení problematiky kyberšikany se cítilo být dostatečně vzdělaných 24,5% a 79,1% by bylo rádo, když by se ve škole naučili ještě více. Na rozdíl od předchozí studie Yilmaz (2010) ve výsledcích uvádí, že většina Tureckých učitelů v učitelské přípravě, na rozdíl od Kanadských, připouští kyberšikanu jako záležitost týkající se školy. Yilmaz (2010) ve svých výsledcích ale potvrzuje zjištění Li (2008), že většina těchto učitelů považuje za důležité, aby probíhalo školení učitelů o tomto fenoménu, aby se o této problematice mluvilo s rodiči, a aby byla problematice kyberšikany věnovaná pozornost ze stran vyšších institucí jako např. Ministerstva (Yilmaz, 2010). Dotazník profesora Li na vnímání kyberšikany použil pro svůj výzkum i Beringer (2011), který se ale zaměřil na učitele, kteří již učí na střední škole. Jeho výzkumný vzorek byl malý, pouhých 23 učitelů z jedné střední školy v New Yorku. Ve srovnání s původní studií (13,1%) se učitelé v New Yorku cítí více sebevědomí v oblasti odhalení kyberšikany (21,7%), ale už méně sebevědomí v oblasti jejího zvládnutí (4,3% oproti 11,1%). Respondenti Beringerovy studie (2011) se také shodují (95,7%), že poradenští pracovníci by 30

32 měli organizovat ve škole aktivity, které pomohou kyberšikanu odhalit a zvládnout (Beringer, 2011). Problematiku kyberšikany očima vychovatelů ve své bakalářské práci studovala Hostýnková (2013) a její výzkumný soubor (N=133) ze 69,9% tvořili učitelé, dále speciální pedagogové (11,3%), studenti pracující s dětmi (9,8%) a další osoby pracující s dětmi (asistent pedagoga, pedagog volného času, vychovatel). Více než jedna čtvrtina respondentů uvedla, že se v jejich zařízení/škole kyberšikana vyskytla. Z hlediska místa výskytu se jako nejrizikovější ukázalo gymnázium a 2. stupeň základní školy. Téměř polovina respondentů považuje kyberšikanu za téma, kterému by mělo být věnováno více pozornosti v praxi. Navzdory těmto faktům se v oblasti kyberšikana vzdělává pouze 29% vychovatelů (Hostýnková, 2013). V zahraničí v roce 2011 realizovala Robinsonová kvalitativní výzkum v rámci své dizertační práce na téma Vnímání kyberšikany školními poradenskými pracovníky (School Counselors Perceptions of Cyberbullying). Její výzkumný soubor tvořilo 32 poradenských pracovníků (school counselors). Více než polovina (n = 22) uvádí, že má zkušenost s řešením kyberšikany ze své praxe. Nejčastěji se jednalo o verbální obtěžování prostřednictvím internetu (nejčastěji sociálních sítí) nebo telefonu (pomluvy, sexting, zasílání fotografií, ). Respondenti tohoto výzkumu považují kyberšikanu jako oblast rizikového chování, která se týká školy a v této problematice by se, dle jejich výpovědí, měli vzdělávat nejen studenti, ale i rodiče a učitelé (Robinson, 2011). 31

33 EMPIRICKÁ ČÁST 32

34 6. Oblast výzkumu a výzkumný problém V návaznosti na teoretickou část a především na výzkumy zmíněné v předchozí kapitole, považujeme téma kyberšikany za stále velmi aktuální. Z různých pohledů je toto téma zkoumáno a stalo se námětem mnoha prací. Většina závěrečných prací i výzkumů studuje fenomén kyberšikany z pohledu samotných aktérů, tedy většinou dětí různých věkových kategorií. Mapovat informovanost a zkušenosti dětí s touto formou rizikového chování považujeme za důležité, ale nejsou jedinou skupinou osob, kterých se kyberšikana dotkne. Jsou to také rodiče, učitelé a další dospělí, kteří jsou s dětmi v kontaktu. Při tvorbě rámce výzkumného problému jsme zvažovali obohacení dané problematiky právě o pohled osob, které se setkávají s kyberšikanou druhotně. Tímto pojetím našeho záměru chceme nabídnout přínos dalších poznatků do zkoumané oblasti. V předkládané práci usilujeme o zmapování fenoménu kyberšikany očima dospělých, kteří by měli výchovně působit na děti ve školách Cíle výzkumu Hlavním cílem výzkumu vyplývajícím z výzkumného problému je zmapovat problematiku kyberšikany z pohledu poradenských pracovníků školy pracujících na gymnáziích. Klademe si za cíl zjistit, jestli poradenští pracovníci vědí, co kyberšikana je a jak se projevuje. Zda probíhají na gymnáziích pro tamní studenty preventivní programy, které by byly zaměřené na kyberšikanu nebo jiná rizika související s chováním na internetu. A v neposlední řadě je naším úmyslem zjistit, jestli a v jaké formě se s kyberšikanou poradenští pracovníci na gymnáziích setkali Výzkumné otázky V souladu s výše uvedeným cílem výzkumu a jeho zaměřením jsme výzkumné otázky formulovali následovně: 1. Jaká je subjektivní informovanost poradenských pracovníků o problematice kyberšikany? 2. Jak se poradenští pracovníci vzdělávají v oblasti kyberšikany a jak vzdělávají žáky zkoumaných škol, jaké mají preventivní programy? 3. Jaké mají poradenští pracovníci osobní zkušenosti s kyberšikanou? 33

35 Pojem poradenský pracovník jsme definovali v kapitole 4.2 o oblasti poradenství. Subjektivní informovaností myslíme vlastní definici pojmu kyberšikana, povědomí o tom, jak se projevuje a jak je možné ji odhalit. Osobní zkušenost, na kterou jsme se dotazovali, jsme si vymezili jako zkušenost s kyberšikanou vůči vlastní osobě nebo vůči někomu blízkému (rodina, přátelé). 34

36 7. Popis metodologického rámce a metod V této kapitole popíšeme zvolený metodologický rámec i samotné metody, které jsme se pro účel našeho výzkumu rozhodli použít. Dále představíme, jakým způsobem byla data získávána, dále zpracována a posléze analyzována. Na základě výzkumného cíle naší práce jsme zvolili užití kvalitativního přístupu. Výzkumnou technikou se stalo polostrukturované interview doplněné o krátký úvodní dotazník. Kvalitativní způsob získávání dat jsme zvolili především pro předpoklad, že se nám v rámci osobního kontaktu při polostrukturovaném rozhovoru podaří získat větší množství relevantních poznatků pro náš výzkum. Rozhovor poskytuje možnost přirozeného způsobu vyjádření a vzhledem k dotazování na osobní zkušenosti, které pro někoho mohou být náročným tématem, umožňuje i vybudování důvěrné atmosféry pro jejich sdílení Metoda získávání dat Hlavní metodou zvolenou pro získání dat bylo polostrukturované interview. Pro jednotlivé rozhovory jsme stanovili otázky s rozvíjejícími podotázkami, jejichž znění je k nahlédnutí v příloze č. 3. Otázky pro interview byly formulovány tak, aby poskytly odpovědi na hlavní výzkumné otázky. Zaměřovaly se nejprve na informovanost o tématu kyberšikany, dále na vzdělávání v oblasti prevence rizikových jevů a v závěru na konkrétní případy kyberšikany. Rozhovory byly realizovány především formou osobního setkání a v několika případech (6 respondentů) i s využitím rozhovoru prostřednictvím programu Skype. Rozhodli jsme se pro využití online komunikace zejména z praktických důvodů pro snazší nalezení vhodného času k získání dat. Odpovědi respondentů byly s jejich souhlasem zaznamenávány audio zařízením. Polostrukturované interview jsme jako hlavní výzkumnou metodu volili především proto, že poskytuje variabilitu pořadí, v jakém se jednotlivým otázkám věnujeme. Tím se výtěžnost interview maximalizuje (Miovský, 2006). Samotnému rozhovoru předcházel krátký úvodní dotazník vlastní konstrukce (viz příloha č. 4). Ten sloužil k zaznamenání údajů pro deskriptivní statistiky a obsahoval základní otázky vztahující se k tématu. Odpovědi v dotazníku byly poté rozvinuty otázkami interview. 35

37 7.2. Předvýzkum Předvýzkum byl realizován především pro ověření srozumitelnosti otázek pokládaných v dotazníku i při rozhovoru. Zvýšenou pozornost jsme věnovali zejména přiléhavosti kladených otázek ve vztahu k výzkumným otázkám, potažmo k výzkumnému cíli. Cílem předvýzkumu byl také výběr typu škol pro další spolupráci. Při stanovování výzkumného záměru jsme zamýšleli spolupráci s poradenskými pracovníky základních škol a gymnázií. Vzhledem k povaze a rozsahu předkládané práce jsme uvážili, že bude vhodnější jednotný soubor, tedy poradenští pracovníci jednoho typu školy. V rámci předvýzkumného šetření byly realizovány 4 rozhovory, z toho 2 s poradenskými pracovníky působícími na základní škole a 2 s poradenskými pracovníky působícími na gymnáziu. Na základě jednotlivých výpovědí jsme po konzultaci a v souladu s vlastním zájmem autorky textu zvolili k další spolupráci poradenské pracovníky působící na gymnáziích. Znění otázek v dotazníku i rozhovoru se převážně jevilo jako srozumitelné a na základě připomínek byly některé otázky upřesněny či doplněny Metoda zpracování a analýzy dat V průběhu získávání dat byly úvodní dotazníky párovány s audio nahrávkami pomocí číselného označení pro zajištění anonymity respondentů. Unikátní označení se skládalo ze zkratky pozice, ve které působí a z čísla pořadí respondenta (např. první respondent, který působil na pozici metodika prevence, měl kód MP1). Jednotlivé zvukové soubory jsme zpracovávali formou doslovné transkripce a poté je podrobili redukci prvního řádu. V dalších krocích jsme využili programu Atlas.ti verze Dle výzkumných otázek jsme rozdělili jednotlivé transkripty do tří okruhů, pro které jsme stanovili individuální skupiny (trsy). K těm jsme přiřazovali výpovědi respondentů. Pro větší přehlednost k následné interpretaci dat jsme sdružili výpovědi do nadřazených kategorií s využitím tabulek MS Office Excel Pro kvalitativní analýzu dat našeho výzkumu jsme se rozhodli využít metody vytváření trsů, kdy jsou jednotlivé kódy sdružovány v obecnější kategorie (Miovský, 2006). Příklad kompletního transkriptu je uveden v příloze č. 5. Údaje z dotazníků byly přepisovány do tabulek sešitu MS Office Excel Z údajů uvedených v dotaznících jsme deskriptivní statistiky shrnuli ve formě tabulek a grafů pro větší přehlednost. 36

38 7.4. Etické aspekty výzkumu V procesu získávání dat jsme kladli důraz především na zachování anonymity respondentů a na zásady práce s poskytnutými údaji. Audionahrávka byla po spárování s úvodním dotazníkem anonymizována prostřednictvím kódu, jak je uvedeno výše. Ochranu získaných dat jsme zajišťovali po celou dobu výzkumu. Získaná data byla uložena na uzamčeném externím úložišti, ke kterému měli přístup pouze autoři této práce. Data byla použita výhradně pro účely této bakalářské práce. Informace o anonymitě a dobrovolnosti byla účastníkům předkládána v instrukci obsažené na úvodní straně dotazníku a zdůrazněna i při seznámení respondenta s účelem jeho účasti ve výzkumu. Prostřednictvím těchto instrukcí byli respondenti dále poučeni o jejich účasti ve výzkumu, která byla zcela dobrovolná a mohli kdykoli odstoupit. Vyplněním dotazníku s uvedenými informacemi souhlasili. Vzhledem k povaze našeho výzkumného souboru, který byl tvořen dospělými osobami, nebylo třeba řešit závažnější etické otázky. 37

39 8. Základní a výběrový soubor Jak napovídá název práce, je tento výzkum zaměřen na poradenské pracovníky školy. Na základě vymezení, které jsme uvedli v teoretické části, jsou tito pracovníci dle MŠMT (nedat.) součástí Školního poradenského pracoviště. Ke spolupráci jsme zvolili navázání kontaktu s výchovnými poradci a metodiky prevence, které musí mít každá škola. Pro doplnění jejich pohledu na danou problematiku jsme došli k závěru, že bude vhodné kontaktovat i školní psychology, kteří jsou součástí Školního poradenského pracoviště na základě rozhodnutí ředitele školy. Po provedení předvýzkumu a v souladu se zvolenou metodologií i s rozsahem předkládané bakalářské práce, jsme se zaměřili pouze na poradenské pracovníky působících na gymnáziích. Zdůvodnění tohoto rozhodnutí uvádíme v kapitole o předvýzkumu. Našim základním souborem byli poradenští pracovníci gymnázií. Z důvodu dostupnosti jsme si pro náš výzkum ke spolupráci zvolili pracovníky z Královéhradeckého a Olomouckého kraje. Do výběrového souboru byli respondenti vybírání metodou prostého záměrného výběru a metodou sněhové koule. Výběrový soubor tvořilo 8 metodiků prevence, 7 výchovných poradců a 7 školních psychologů, tedy 22 poradenských pracovníků školy působících na gymnáziích v Královéhradeckém a Olomouckém kraji Výběr výzkumného souboru Oslovování pracovníků, jakožto potencionálních respondentů, probíhalo po konzultaci s vedoucím práce formou telefonického kontaktu pro zvýšení pravděpodobnosti získání respondenta. Kontakty na poradenské pracovníky autorka textu vyhledávala na webových stránkách gymnázií, které se nacházejí ve zvolených krajích. Po představení výzkumné práce a souhlasu daného pracovníka s účastí na výzkumu byla domluvena schůzka k uskutečnění rozhovoru. Metoda sněhové koule k výběru respondentů později vyplynula z procesu získávání dat, kdy nám při setkání byl předán kontakt na kolegu či domluvena osobní schůzka. 38

40 9. Deskripce výsledků V následující kapitole přinášíme pohled na výsledky získané analýzou dat. Jejich popis budeme strukturovat dle okruhů, které jsme si vymezili v procesu analýzy, a které odpovídají našim výzkumným otázkám. Jednotlivé okruhy analýzy jsou označeny tučným písmem jedná se současně i o názvy podkapitol (9.2., 9.3. a 9.4.), hlavní kategorie jsou zvýrazněny tučným podtrženým písmem, podkategorie tučnou kurzívou a doslovné výpovědi participantů kurzívou v uvozovkách. Vzhledem k přítomnosti obou pohlaví v našem výběrovém souboru se budeme pro jednotnost o všech participantech vyjadřovat v mužském rodě (metodik prevence, výchovný poradce, školní psycholog). Na začátek uvedeme základní údaje získané z dotazníků, které jsme vyhodnotili formou deskriptivní statistiky Deskriptivní statistiky V našem výzkumu jsme spolupracovali celkem s 22 poradenskými pracovníky z 13 gymnázií ve 2 krajích, a to v Olomouckém a Královéhradeckém (Graf 1). Počty žáků jednotlivých škol jsme sjednotili do tří kategorií. Nejvíce respondentů působilo na školách s žáky (Graf 2). Počet gymnázií Počet žáků ve škole Olomoucký kraj Královéhradecký kraj a více Graf 1.: Počet gymnázií Graf 2.: Počet žáků na gymnáziích Výběrový soubor tvořilo 8 metodiků prevence (MP), 7 výchovných poradců (VP) a 7 školních psychologů (ŠP) (Graf 3). Rozložení dle pohlaví reflektuje poměr v zastoupení mužů a žen v této profesi, kdy se jedná spíše o ženské pozice. Tento poznatek dokládá i statistika z českého školství (ČSÚ, 2015a). Náš výzkumný vzorek tvořilo 21 žen a 1 muž (Graf 4). 39

41 Pohlaví Pozice pracovníka žena muž MP VP ŠP Graf 3.:Pozice poradenského pracovníka Graf 4.:Pohlaví poradenských pracovníků Věk jednotlivých respondentů jsme sloučili do námi vytvořených kategorií reprezentujících věkové rozložení (Graf 5). Nejvíce zastoupenou věkovou kategorií bylo rozpětí let, kde věkový průměr odpovídal 36 letům. V druhé nejvíce zastoupené kategorii let byl věkový průměr 52 let. V další kategorii let se průměr nacházel ve 26 letech a v kategorii let to bylo 44 let. V poslední vytvořené věkové kategorii 60 a více let se nacházel jeden respondent ve věku 61 let Věk let let let let 60 a více let Graf 5.: Věkové rozložení respondentů Stejně jako pro věkové rozložení respondentů jsme si vytvořili kategorie i pro délku jejich praxe (Graf 6). Kategorií s největším zastoupením v oblasti praxe bylo rozpětí 0,5-5 let s průměrem 2,3 roku. V kategorii let byl průměr 11,2 let, při délce praxe 6-9 let se průměr nacházel v 8 letech a v poslední kategorii 15 a více let se jednalo o průměr 16,7 let. 40

42 10 9 Délka praxe ,5-5 let 6-9 let let 15 a více let Graf 6.: Délka praxe respondentů 9.2. Kyberšikana očima poradenských pracovníků Nyní již přejdeme k výsledkům analýzy dat. Naší první výzkumnou otázkou bylo: Jaká je subjektivní informovanost poradenských pracovníků o problematice kyberšikany?. V rámci analýzy jsme do tohoto okruhu zařadili výpovědi k prvním čtyřem otázkám rozhovoru a další relevantní informace z průběhu interview. V úvodu rozhovoru jsme se ptali, kdy a jakým způsobem se poradenští pracovníci s pojmem kyberšikana setkali. Všichni respondenti spojovali seznámení s kyberšikanou s nějakou událostí 8 respondentů absolvovalo školení, kde se téma kyberšikany objevilo, 7 z nich se s pojmem setkalo již při studiu na vysoké škole a u zbylých sedmi se jednalo o seznámení prostřednictvím filmu, informací na internetu, z osobní zkušenosti nebo z případu, který řešili ve škole. Většina odpovídajících (n = 17) zařadila setkání s pojmem i časově. Průměrně se jednalo o seznámení tímto fenoménem před 7 lety. Jediný rozdíl, který se v této kategorii jevil patrný mezi jednotlivými pracovníky, byl fakt, že 5 z 8 metodiků prevence absolvovalo školení pro metodiky prevence, které označili za moment, kdy se s kyberšikanou a dalšími projevy rizikového chování setkali. Ostatní školení, která respondenti zmiňovali, byla obecnější. Samotným školením a vzdělávání se budeme podrobněji věnovat v další podkapitole. Dále nás zajímalo, jak naši respondenti vnímají rozdíl mezi šikanou a kyberšikanou. V této otázce jsme kladli důraz na to, aby rozdíly popsali vlastními slovy, nikoli učebnicovými definicemi. Téměř všichni pracovníci (n = 20) začínali svou odpověď rozdělením, že šikana je viditelnější oproti kyberšikaně, která je více skrytá. 41