Tisková konference v divadle Reduta

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Tisková konference v divadle Reduta"

Radovan Ševčík
před 7 lety
Počet zobrazení:

2 Roland Schimmeplfennig Kdyby, tak, a co pak Čtyři barvité výklady temné díry ve zdi Režie: Překlad: Dramaturgie: Scéna: Kostýmy: Hudba: Thomas Zielinski Tomáš Kafka Martin Kubran Pavel Svoboda Jana Smetanová Ivan Acher Osoby a obsazení: Ricki Rudi Uli Marek Petr Bláha František Nedbal j.h. Jan Grundman j.h. Martin Siničák Roland Schimmelpfennig, v současné době nejuváděnější německý dramatik, napsal hru s tímto podivným názvem na zakázku divadla Schauspiel Frankfurt v roce Svým jedinečným způsobem si v ní pohrává s motivy řemeslnické scény ze Shakespearova Snu noci svatojánské. Premiéra v Reprízy: , , v 19: v 18: , v 19: v 18:00

3 Díra ve zdi, za kterou nic není - přesněji, za kterou je Nic! Parta stavebních dělníků opravuje rozlehlý zchátralý dům. Práce se vleče, projektové plány neodpovídají realitě, komunikace s majitelem se komplikuje a navíc je tady ta zeď, jež má být proražena, jenže nikdo neví, zda právě ona není zdí nosnou. Vrchol všech nedorozumění nastává v okamžiku, když se zčistajasna ztratí dělník Marek. Před chvílí byl ještě tady a najednou je fuč! To je už důvod na zastavení prací a vážné zamyšlení. U piva a cigarety se roztáčí dialog, který volně přechází ve vyprávění několika paralelních příběhů. Svou roli v nich má i nevěrná manželka majitele, jež má poměr s jedním z řemeslníků, dále špatné svědomí jednoho z parťáků, jenž možná zavinil tragédii téměř antickou, a taky čerstvě proražená díra ve zdi, za kterou nic není - přesněji, za kterou je Nic! Jak je u Schimmelpfennigových her zvykem, postavy se díky fatálním okolnostem a momentu čekání doberou až k apokalyptickým a utopistickým otázkám, které však zůstanou nezodpovězeny, poněvadž máme padla. Slovo režiséra Thomase Zielinského Ten název hry zní jako filozofická stať a tam má hra také vskutku namířeno. Sice si na sebe bere montérky, ale vše je po Schimmelpfennigovsku pěkně poeticky zamíchané. Je tam báječná kombinace profánnosti všedního dne a fantasmagorie, která otevírá paralelní světy, o kterých jsem vždy tušil, že existují, ale nemyslel jsem si, že jsou tak brutální a kruté. Schimmelpfennig je nejen nejhranější, ale především nejúspěšnější žijící německý dramatik. Kontroverzní a vždy radikální, což se mi líbí a myslím si, že první věta hry patří mezi nejkondenzovanější a nejosudovější začátky dramatického příběhu, které jsem kdy četl: "Nehodíme se k sobě." Roland Schimmelpfennig Narodil se v roce 1967 v německém Göttingenu. Po maturitě pracoval jako nezávislý žurnalista a spisovatel v německo-tureckém měsíčníku v Istambulu. Novinařina ho však rychle přestala bavit. V roce 1990 se vrátil do Německa a začal studovat činoherní režii na městské divadelní škole Otto Falkenberga v Mnichově.

4 Po dvou letech ze školy odešel do divadla Münchner Kammerspiele k tehdejšímu intendantovi a režisérovi Dieteru Dornovi, u kterého pracoval jako asistent režie. Schimmelpfennig působil jako externí pedagog ve škole Otto Falkenberga, později se stal členem uměleckého vedení Münchner Kammerspiele, kde se věnoval režii a dramaturgii. V té době začal s psaním her. Dle jeho vlastních slov to byl prostředek k úniku z praktického divadelního provozu. Impuls ke psaní mu dala setkání s dramatiky při inscenování jejich her. Nejzásadněji na Schimmelpfenniga zapůsobil německý spisovatel, malíř a filmař Herbert Achternbusch, díky němu poprvé sám napsal v roce 1993 hru s názvem Ryba za rybu (Fisch um Fisch). Od roku 1996 je autorem na volné noze. V USA, kam odcestoval v roce 1998, se věnoval především překladatelské práci. Po návratu do Německa působil několik sezon jako dramaturg a člen nového vedení divadla Berliner Schaubühne (spolu s Thomasem Ostermeierem a Sashou Waltz). Později působil jako domácí autor v rezidenčním pobytu v německých a rakouských divadlech (m.j. Deutsches Schauspielhaus Hamburg, Burgtheater Wien). Od roku 2000 píše dramata na objednávku pro různá, nejen německojazyčná divadla (Deutsches Theater Berlin, Burgtheater Wien, Schauspielhaus Frankfurt, Bayerische Staatschauspiel, Vulcano Theater, Tokyo National Theate, a kodaňské Kongelige Theater). Roland Schimmelpfennig je mimo jiné držitelem prestižní Ceny Else-Laskerové- Schülerové 1997 za hru Fisch um Fisch, Nestroyovy ceny za nejlepší německou hru roku 2002 (Puh Up 1-3) a 2009 (Besuch bei dem Vater). Za text Für eine bessere Welt získal ocenění Rozhlasová hra roku Za inscenaci své hry Zlatý Drak (Goldene Drache) ve vídeňském Burgtheatru získal v roce 2010 hlavní cenu festivalu v Mülheimu (Mülheimer Theatertage NRW). Roland Schimmelpfennig má na svém kontě víc než 40 divadelních her, operních libret a rozhlasových her. Žije a pracuje v Berlíně a s partnerkou, herečkou a dramatičkou Justine del Corte, mají dceru Almu. Thomas Zielinski režie Česko-německý divadelní režisér se narodil v roce 1972 v Berouně. Dětství prožil v řeckých Athénách a v americkém Chicagu. Dospíval v německém Frankfurtu. Do rodné země se vrátil až jako student divadelní režie na pražské DAMU ( ).

5 V letech působil jako asistent režie v Kammerspiele v Mnichově, spolupracoval zde mj. s Lukem Percevalem, Karin Beier a Thirzou Bruncken. V letech byl uměleckým šéfem a režisérem divadla Rokoko v Praze. Od roku 2006 vyučuje režii na německé Akademii múzických umění v Ludwigsburgu, kde dosáhl docentury, režíruje v českých a německých divadlech. Výběr z režií: M. Ravenhill: Faust! Faust je mrtvý., Divadlo M.U.T., Praha, B. Srbljanovič: Rodinné příběhy, Divadlo DISK, Praha W. Schwab: Faust! Můj hrudník! Má přílba, Národní divadlo v Praze (2003) K.Wojtyla - Santo Subito 2, Münchner Kammerspiele (2004) R.W. Fassbinder: Tropfen auf heisse Steine, Het Toneelhuis, Antwerpen (2004) M. Crimp: Face to the wall, Divadlo Rokoko, Praha (2005) L. Noren: Okruh osob 3.1, Národní divadlo v Praze (2005) Aischylos: Orestea, Divadlo Rokoko, Praha ( ) M. Bambušek: Zóna, La fabrika-perzekuze.cz, Praha (2006) J. Rudiš: Strange Love, Činoherní studio Ústí nad Labem (2007) O. Bukowski: Hosté, Divadlo Komedie, Praha (2009) M.Viewegh: Růže pro Markétu, NdB - Divadlo Reduta (2009) K. Kraus: Poslední dnové lidstva, Divadlo Komedie Praha (2011) V. Páral, V. Musilová: Soukromá vichřice, Činoherní studio Ústí nad Labem (2014) F. Schiller: Loupežníci, NdB - divadlo Reduta (2014) Petr Kolečko: Poker Face, Jihočeské divadlo České Budejovice (2015)

6 Petr Bláha, František Nedbal j.h. Petr Bláha, Jan Grundman j.h., František Nedbal j.h. Jan Grundman j.h. Autor fotografií: Jakub Jíra Kontakt Vítězslav Charvát Eva Kašpárková Marketing a PR činohry Marketing a PR činohry divadlo Reduta Mahenovo divadlo charvat@ndbrno.cz kasparkova@ndbrno.cz

Podobné dokumenty

Tisková konference v divadle Reduta 29. 10. 2015

Tisková konference v divadle Reduta 29. 10. 2015 Ladislav Fuks (1923 1994), Viktorie Knotková (1986) Vévodkyně a kuchařka Zda vlastně i já nechci vzlétávat? Zda vlastně i já nežiji v kleci? Režie: Dramaturgie: Scéna: Kostýmy: Hudba: Odborná spolupráce: