Hlavní integrační seskupení v Africe

Transkript

1 Hlavní integrační seskupení v Africe Zpracoval: Jan Kochan Africká unie (African Union - AU) Arabská maghrebská unie (Arab Maghreb Union - AMU) Hospodářské a měnové střední Afriky (Communaute Poznámka nahrazuje Organizaci africké jednoty (OAJ) Vznik 8. července 2001 Cíl dosažení větší jednoty afrických zemí; obrana integrity a nezávislosti afrických zemí; urychlení politické, sociální a hospodářské integrace; podpora mezinárodní spolupráce; podpora demokratických principů a institucí Členové - (54) Alžírsko, Angola, Benin, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Čad, Cote d'ivoire, Demokratická republika Kongo, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Gabon, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Jižní Afrika, Jižní Súdán, Kamerun, Kapverdy, Keňa, Komory, Konžská republika, Lesotho, Libérie, Libye, Madagaskar, Malawi, Mali, Mauritanie, Mauricius, Mosambik, Namibie, Niger, Nigérie, Rovníková Guinea, Rwanda, Saharská arabská demokratická republika (Západní Sahara), Senegal, Seychely, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svazijsko, Tanzanie, Togo, Tunisko, Uganda, Zambie, Zimbabwe Historie 1963 založena OAJ, některé úspěchy: 1963 vytvořen Výbor afrického osvobození (African Liberation Committee) pro podporu národně osvobozeneckých hnutí, snaha o izolaci Jižní Afriky a odstranění apartheidu, mírové řešení některých konfliktů (např a 1965 mezi Alžírskem a Marokem); jinak ne příliš úspěšná: řada válek v Africe, v samotné OAJ zasedalo mnoho diktátorů (v polovině 70. let byl dokonce Generálním tajemníkem OAJ ugandský diktátor Idi Amin, OAJ přezdívaná také jako klub diktátorů ), členské státy rozděleny při řešení některých problémů (válka v Angole, konflikt mezi Ugandou a Tanzanií v letech , konžská krize, válka mezi Etiopií a Somálskem) na protest proti uznání a přijetí Západní Sahary do OAJ vystoupilo Maroko. Činnost opět posílena v 90. letech (tzv. africká renesance) (v platnost od roku 1994) začátek vytváření Afrického hospodářského (African Economic Community AEC), které by mělo znamenat vytvoření společného trhu; 1994 vstup Jižní Afriky; 1999 návrh libyjského vůdce Muammara Kaddáfího na vytvoření AU po vzoru EU; 2000 podepsán Zakládací akt AU; 2001 vznik AU (vstup Zakládacího aktu v platnost); 2002 zaniká OAJ; od té doby budování struktury AU Vznik února 1989 Cíl podpora spolupráce a integrace mezi arabskými státy v severní Africe; vytvoření Severoafrického společného trhu (tzv. Maghrebský ekonomický prostor); budování společné obrany a nezasahování do vnitřních záležitostí členských zemí Členové - (5) Alžírsko, Libye, Maroko, Mauritanie, Tunisko Historie 1964 první Konference ekonomických ministrů Maghrebu (Alžírsko, Libye, Maroko, Tunisko), ale plány nerealizovány; 1987 obnoveno mezi Alžírskem a Marokem; 1989 v marocké Marákeši podepsána zakládací smlouva; do roku zasedání hlav států, přijat program na vybudování celní unie do roku 1995 a společného trhu do roku 2000; od roku 1995 však aktivity kvůli neshodám mezi členskými státy (především otázka Západní Sahary) ustaly, přesto se objevují náznaky obnovení spolupráce (konference na nejvyšší úrovni, která se měla sejít v polovině roku 2005, se odmítlo účastnit Maroko pro údajnou alžírskou slovní podporu nezávislosti Západní Sahary) Poznámka - dříve Středoafrická celní a hospodářská unie (Union Douanière et Économique de l Afrique Centrale - UDEAC) Vznik - 8. prosince 1964; účinnost - 1. ledna 1966 (smlouva z Brazzaville) Cíl vytvoření Středoafrického společného trhu Členové - (6) Čad, Konžská republika, Gabon, Kamerun, Rovníková Guinea,

2 Economique et Monetaire de l'afrique Centrale - CEMAC) Hospodářské západoafrických států (Economic Community of West African States ECOWAS, Communauté économique des États de l'afrique de l'ouest - CEDEAO) Středoafrická republika Historie 1966 brazzavillská smlouva vytvořila UDEAC, jakožto celní unii s volným trhem mezi členskými zeměmi a společným celním sazebníkem na dovozy ze třetích zemí; na základě smlouvy z roku 1994 byl UDEAC v červnu 1999 nahrazen organizací CEMAC, která má dále prohloubit regionální integraci vytvořením společné měnové unie (společnou měnou je středoafrický CFA frank). Cla mezi členskými zeměmi byla teoreticky odstraněna, nicméně v praxi byla plná implementace volného obchodu odložena. V členských zemích je obdobná finanční regulace a je zaveden společný celní sazebník na dovozy zboží ze třetích zemí. Pohyb kapitálu v rámci CEMAC probíhá volně Vznik května 1975 (smlouva z nigerijského Lagosu) Cíl podpořit regionální hospodářskou spolupráci; vytvoření Západoafrické hospodářské unie Členové - (15) Benin, Burkina Faso, Cote d'ivoire, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Kapverdy, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone, Togo Historie 1945 vytvořen Západoafrický CFA frank (v současnosti používaný 6 bývalými francouzskými koloniemi a Guineou-Bissau a spravovaný UEMOA); 1975 založení ECOWAS 15 zeměmi s cílem dosažení kolektivní soběstačnosti pomocí vytvoření hospodářské a měnové unie; 1977 přistoupily Kapverdy; pomalý proces integrace vedl k revizi zakládací smlouvy v roce 1993 v Cotonou; 1998 podepsán Protokol o vztazích mezi Africkým hospodářským m (AEC) a regionálními hospodářskými mi (RECs); 1999 na summitu ECOWASu členské země schválily Protokol o vytvoření mechanismu pro prevenci, zvládání a řešení konfliktů, mír a bezpečnost. Kvůli nesouhlasu s některými přijatými rozhodnutími oznámila Mauritánie svoje vystoupení z ECOWASu; 2000 ECOWAS podepsal dohodu z Cotonou mezi EU a zeměmi AKP; objevuje se návrh na vytvoření společné měny Eco v rámci tzv. Západoafrické měnové zóny (West African Monetary Zone WAMZ), která by měla být zavedena do roku WAMZ byla založena v roce 2000 anglofonními zeměmi Gambií, Ghanou, Nigérií a Sierra Leonou a frankofonní Guineou a v roce 2010 do ní přistoupila Libérie. Konečným cílem by mělo být sjednocení UEMOA a WAMZ do jedné měnové oblasti (ECOWAS), jejíž součástí by se po té staly i Kapverdy; 2001 Fond pro spolupráci, kompenzaci a rozvoj byl přeměněn na Banku ECOWAS pro investice a rozvoj a ECOWAS podepsal dohodu s Mezinárodním výborem Červeného kříže o rozvíjení spolupráce; 2002 vystoupila Mauritánie; 2004 podepsána dohoda s UEMOA o koordinaci a harmonizaci politik a přijímaných opatření; 2008 ECOWAS podepsal dohodu s Čínskou radou pro podporu mezinárodního obchodu (CCPIT), která by měla podpořit čínské investice soukromého kapitálu do strategických sektorů západoafrických ekonomik; 2012 ECOWAS a Čína podepsaly dohodu o spolupráci v oblasti rozvoje infrastruktury, obchodu a investic. V některých zemích ECOWAS byl zaveden jednotný cestovní doklad, v Beninu, Mali a Senegalu se vydává jednotný pas. V roce 1989 byl ve sierraleonském Freetownu podepsán Protokol o vzájemné obranné pomoci, na základě kterého měly být vytvořeny Spojené ozbrojené síly (AAFC). V roce 1990 podepsaly členské země ECOWAS protokol proti agresi (navazující na podobné dohody z let 1978 a 1981). V roce 1990 vytvořily anglofonní členové ECOWAS jednotky ECOWAS Monitoring Group (ECOMOG), které měly účinně zasáhnout do občanské války v Libérii (Západ

3 Hospodářské zemí velkých jezer (Communaute Economique des Pays des Grands Lacs - CEPGL) Jihoafrická celní unie (Southern African Customs Union - SACU) Jihoafrické rozvojové (Southern African Development Community - SADC) odmítl intervenovat a frankofonní země odmítly zapojit síly v rámci smlouvy o AAFC). ECOMOG není stálou armádou, jde spíše o mechanismus spolupráce jednotlivých armád podobný NATO. Základem ECOMOG jsou jednotky a finanční zdroje Nigérie, účastní se jich ale i Ghana, Guinea, Sierra Leone a Gambie. ECOMOG se zapojuje i do bojů (na rozdíl např. od mírových sil OSN). Jednotky ECOMOG byly vyslány kromě Libérie (1990) i do Sierry Leone (1997), Guineje- Bissau (1999), Sierry Leone (1999), na hranice mezi Libérií a Guineou (2001, kvůli bojům a nedostatku financí však jednotky nakonec vyslány nebyly) a znovu kvůli vytlačení povstalců z liberijského hlavního města Monrovie (2003). Vznik září 1976 (smlouva podepsána ve rwandské Gisenyi) Cíl podpora regionální hospodářské spolupráce a integrace Členové - (3) Burundi, Demokratická republika Kongo, Rwanda Poznámka organizace přestala fungovat během bojů v roce 1998, její činnost byla znovu obnovena v roce Kontroluje mimo jiné Rozvojovou banku států velkých jezer (BDEGL), Institut pro zemědělský výzkum a zootechniku (IRAZ), zvláštní Organizaci pro energetiku (EGL) a Výzkumné centrum pro rozvoj těžebních zdrojů ve střední Africe (CRDRMAC) Vznik prosince 1969 (v platnost 1. března 1970) Cíl podpora volného trhu a spolupráce v celní oblasti Členové - (5) Botswana, Jižní Afrika, Lesotho, Namibie, Svazijsko Historie navazuje na existenci Dohody o celní unii z roku Cla jsou vybírána do Jihoafrického národního fondu příjmů spolu vlastněného členskými zeměmi, který je spravován Jižní Afrikou a příjmy z něho jsou rozdělovány mezi členské státy podle mechanismu popsaného ve smlouvě. Po vytvoření vlády národní jednoty v Jižní Africe v roce 1994 se objevily návrhy ostatních členských zemí na znovu projednání smlouvy z roku Následná jednání byla základem institucionální reformy, jejíž zásady byly schváleny v roce V roce 2006 byla uzavřena dohoda o volném obchodu s Evropským sdružením volného obchodu (jehož členy jsou Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko), jednání o podobné dohodě s USA bylo zastaveno. Naopak dál probíhají tato jednání s EU. Poznámka vyvinulo se z Jihoafrické rozvojové koordinační konference (Southern African Development Coordination Conference - SADCC) Vznik srpna 1992 Cíl podpora regionálního hospodářského rozvoje a integrace, politická a bezpečnostní spolupráce Členové - (15) Angola, Botswana, Demokratická republika Kongo, Jižní Afrika, Lesotho, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Mosambik, Namibie, Seychely, Svazijsko, Tanzanie, Zambie, Zimbabwe Historie a aktivity 1980 založena SADCC jihoafrickými zeměmi mimo jiné s cílem snížit hospodářskou závislost států tzv. přední linie na ekonomice Jižní Afriky; 1992 založeno SADC, už ne pouhá koordinace projektů, ale i hospodářská integrace; základem činnosti je akční program rozvojových projektů (kolem 400) financovaných z různých zdrojů (asi 90 % financováno z vnějších zdrojů); 2000 přijat Protokol o obchodě, jehož cílem bylo vytvoření zóny volného obchodu do roku 2008, což se povedlo (členů je 12, tedy bez DRK, Angoly a Seychel) a navíc v roce 2008 došlo k vytvoření Africké zóny volného obchodu, která vedle zmíněných zemí SADC zahrnuje i země COMESA a EAC; 2001 pozměněna zakládací smlouva z roku 1992, institucionalizována politická a bezpečnostní spolupráce (v podobě Orgánu pro politiku, obranu a bezpečnost - OPDS). Vedle zakládací smlouvy jsou důležité další Protokoly (asi 27) z různých oblastí spolupráce boj proti korupci, obchodu s drogami a zbraněmi, vzdělávání energetika, finance aj. Obecně je však SADC spíše relativně slabá organizace

4 Komise Indického oceánu (Commission de l'océan Indien COI, Indian Ocean Commission InOC nebo IOC) Mezivládní úřad pro rozvoj (Inter- Governmental Authority on Development - IGAD) Rada pro dohodu (Conseil de l'entente CE) Vznik prosince 1982 (v platnost v lednu 1984) Cíl rozvíjení diplomatických a politických styků, organizace a podpora regionální spolupráce ve všech oblastech, zvláště v oblasti hospodářské; spolupráce v oblasti zemědělství, rybolovu a ochrany přírodních zdrojů a ekosystémů; spolupráce v oblasti kultury, vědy, techniky, vzdělání a práva Členové - (5) Francie (za Reunion), Komory, Madagaskar, Mauricius, Seychely Původně se organizace zaměřovala na rozvoj turismu, v posledních letech jsou projekty zaměřeny především na ochranu životního prostředí a na rybolov. Hlavním rozvojovým partnerem, který poskytuje zhruba 70 % prostředků na aktivity organizace, je EU. Poznámka dříve známé jako Mezivládní úřad pro sucha a rozvoj (Inter- Governmental Authority on Drought and Development - IGADD) Vznik ledna 1986 jako Mezivládní úřad pro sucha a rozvoj, činnost obnovena 21. března 1996 pod názvem Mezivládní úřad pro rozvoj Cíl zajištění potravinové bezpečnosti a ochrana životního prostředí, podpora a udržení míru a bezpečnosti, řešení humanitárních krizí, hospodářská spolupráce a integrace Členové - (8) Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Jižní Súdán, Keňa, Somálsko, Súdán, Uganda. Pozn.: Eritrea oznámila ukončení členství v roce 2007 Partneři (20) Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Nizozemsko, Norsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, USA, Velká Británie, Evropská komise, Mezinárodní organizace pro migraci, Rozvojový program OSN (UNDP), Světová banka Historie řada přírodních katastrof (sucha) přiměla státy afrického rohu uvažovat o regionální spolupráci; 1986 založen IGADD, přičemž jeho zaměření na humanitární otázky bylo záhy rozšířeno o bezpečnostní otázky a problémy politické spolupráce v regionu; problémy ve fungování organizace vedly v roce 1996 k přeměně na IGAD, který by měl znamenat podobnou integraci jako SADC nebo ECOWAS. V roce 2005 IGAD navrhl vyslání mírových jednotek do Somálska (IGASOM), v roce 2006 Rada míru a bezpečnosti AU tento návrh odsouhlasila a schválila vyslání vojáků, IGAD však žádné vojáky nevyslal. V roce 2007 pak Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci 1744, která poskytla mandát pro vyslání jednotek Mise AU v Somálsku (AMISOM) místo IGASOM. IGAD v současné době z různých důvodů příliš nepracuje (spory mezi Etiopií a Eritreou a dále mezi Etiopií a Súdánem a Somálskem o společné hranice, občanská válka v Súdánu a Somálsku, zaměření Keni a Ugandy na projekt Východoafrického aj.) Vznik 29. května 1959 Cíl podpora hospodářské, sociální a politické spolupráce Členové (5) Benin, Burkina Faso, Niger, Pobřeží slonoviny, Togo Rada vznikla jako nástupnická organizace po krátce existující Unii Sahelu a Beninu ( ), kterou založily Dahomey (Benin), Horní Volta (Burkina Faso), Niger a Pobřeží slonoviny. V roce 1966 se k Radě přidalo Togo. Rada koordinovala předpisy členských zemí v oblasti financí, spravedlnosti, zaměstnanosti, veřejných služeb, zdravotnictví a komunikací. Iniciovala kroky k vytvoření celní unie a integraci rozvojových programů. V roce 1966 vytvořila, Fond solidarity, který byl v roce 1973 nahrazen Fondem vzájemné pomoci a úvěrových záruk (Mutual Aid and Loan Guarantee Fund, Fonds d Entraide et de Garantie du Conseil de l Entente - FEGE), do kterého měla každá z členských zemích přispívat 10 % svých vládních příjmů a který je hlavním ekonomickým nástrojem této organizace. Nejbohatší země, Pobřeží slonoviny, měla získávat jen malou část z prostředků fondu. Rada měla být do určité míry nástrojem konzervativní zahraniční politiky Pobřeží slonoviny za Felixe Houphouët-Boignyho, který chtěl seskupit státy orientované na spolupráci s Francií a omezit vliv Senegalu, Ghany a dalších revolučně naladěných

5 Společný trh pro východní a jižní Afriku (Common Market for Eastern and Southern Africa - COMESA) Státy přední linie (Front Line States - FLS) Východoafrické (East African Community EAC) Západoafrická hospodářská a měnová unie (West African Economic and Monetary Union WAEMU; Union Economique et Monetaire Ouest Africaine - UEMOA) Zóna franku států. Poznámka dříve známé jako Preferenční obchodní oblast pro východní a jižní Afriku (Preferential Trade Area for Eastern and Southern Africa - PTA) Vznik - 5. listopadu 1993 Cíl uznání, podpora a ochrana základních lidských práv, zásad svobody a právního státu, udržování míru a stability prostřednictvím podpory a posilování dobrých sousedských vztahů, závazku mírového řešení sporů mezi členskými státy Členové - (19) Burundi, Komory, Demokratická republika Kongo, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Keňa, Libye, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Rwanda, Seychely, Súdán, Svazijsko, Uganda, Zambie, Zimbabwe Historie 1981 podepsána PTA (1982 v platnost); 1993 podepsána dohoda o COMESA, 1994 prosinec vstup v platnost; 2000 devět členských zemí (Džibutsko, Keňa, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Súdán, Zambie, Zimbabwe) vytvořilo zónu volného obchodu vztahující se na zboží pocházející z členských zemí, do které v roce 2004 vstoupila Rwanda a Burundi, v roce 2006 Komory a Libye a v roce 2009 Seychely. V roce 2008 se COMESA dohodla na propojení zóny volného obchodu s Východoafrickým m (EAC) a Jihoafrickým rozvojovým m (SADC). V rámci COMESA se rovněž uvažuje o zavedení systému společných víz. Uskupení států, které vzniklo s cílem prosadit vládu černošské většiny v Jižní Africe a které již nefunguje (definitivní konec představovaly všerasové volby v JAR v roce 1994). Jeho členy byly Angola, Botswana, Lesotho, Mosambik, Namibie, Tanzanie, Zambie a Zimbabwe Vznik 30. listopadu 1999 (smlouva o znovu vytvoření EAC, v platnost 7. července 2000) Cíl vytvoření hospodářské a politické unie Členové (5) Burundi, Keňa, Rwanda, Tanzanie, Uganda. Pozn.: Burundi a Rwanda přistoupily v roce 2009 Historie EAC bylo založeno původně v roce 1967, nicméně v roce 1977 bylo rozpuštěno (rozpory mezi diktátorem Idi Aminem v Ugandě, tanzanským socialismem a keňským kapitalismem) podepsána smlouva o Východoafrické spolupráci a vytvořena tripartitní Komise pro spolupráci; 1999 v tanzanské Arushe podepsána smlouva o vytvoření zóny volného obchodu zemí EAC a znovuvytvoření EAC (v platnost v roce 2000). V lednu 2001 byla v Arushe slavnostně obnovena činnost EAC. V březnu 2004 podepsána dohoda o vytvoření celní unie, která vstoupila v platnost 1. ledna V roce 2008 bylo dohodnuto vytvoření zóny volného obchodu společně i na území COMESA a SADC. V roce 2010 byl vyhlášen společný trh zboží, pracovních sil a kapitálu a uvažuje se zavedení společné měny (East African shilling) do roku 2015 a i vytvoření společné federace. Podle protokolu podepsaného v roce 2013 by mělo dojít k vytvoření měnové unie do 10 let. Vznik - 1. srpna 1994 (dakarská smlouva) Cíl zvýšit konkurenceschopnost trhů členských zemí; vytvoření společného trhu a koordinace sektorálních a fiskálních politik Členové - (8) Benin, Burkina Faso, Guinea-Bissau, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Senegal, Togo Historie 1994 založeno v reakci na ekonomickou krizi, devalvaci společné měny CFA franku a neadekvátnost přijímaných řešení, které ukazovaly na neschopnost účinně řešit situaci v rámci ECOWAS. Založení spojeno s osobou guvernéra Centrální banky západoafrických států Charlese Konana Banny. UEMOA funguje jako celní unie se společným celním sazebníkem a společnou měnou (CFA frank). Poznámka známé také jako Konference ministrů financí zemí Zóny franku

6 (Zone franc) Vznik Cíl vytvořit měnovou unii mezi zeměmi, jejichž měna byla navázána na francouzský frank a nyní je navázána na euro. Členové - (16) Benin, Burkina Faso, Čad, Francie, Gabon, Guinea-Bissau, Kamerun, Komory, Konžská republika, Mali, Niger, Pobřeží slonoviny, Rovníková Guinea, Senegal, Středoafrická republika, Togo Historie v prosinci 1945 podepsala Francie Brettonwoodskou dohodu, která znamenala devalvaci francouzského franku s cílem navázat ho na USD. Pro africké francouzské kolonie byl proto vytvořen CFA frank, který měl tyto kolonie uchránit před devalvací (1 CFA = 1,7 FRF, od roku 1948 do roku CFA = 2 FRF). Od roku 1999 je CFA frank navázaný na EURO (1 EUR = 655,957 CFA). Rozlišuje se Západoafrický CFA frank (XOF) a Středoafrický frank (XAF), které mají stejnou hodnotu v EURECH, ale západoafrickým CFA frankem nelze platit ve střední Africe ani naopak středoafrickým CFA frankem v západní Africe. Zdroje: CIA. The World Factbook. URL: ( ) a internetové stránky jednotlivých organizací.