Obnova barokní křížové cesty ve Valči. Náměstí Valeč GSPublisherEngine

Transkript

1 Obnova barokní křížové cesty ve Valči

2 obsah ANALÝZA: obsah NÁVRH: Křížová cesta ve Valči Sousoší - Ukřižování Křížové cesty - rešerše Křížové cesty - rešerše Kalvárie - rešerše Kalvárie - rešerše Hoppova kaple Křížová cesta Ikonografie zastavení - I. Ikonografie zastavení - II. Ikonografie zastavení - III. Ikonografie zastavení - IV. Ikonografie zastavení - V. Ikonografie zastavení - VI. Ikonografie zastavení - VII. Ikonografie zastavení - VIII. Ikonografie zastavení - IX. Ikonografie zastavení - X. Ikonografie zastavení - XI. Ikonografie zastavení - XII. Ikonografie zastavení - XIII. Ikonografie zastavení - XIV. Širší vztahy Valeč Trasování Ortofoto Dotčené pozemky Lidar Historické mapování 1 Historické mapování 2 Ortofoto Soutisk mapových podkladů Historická fotografie Křížová cesta, Ruda Fotografie křížové cesty Zastavení Kotvení Hlavice zastavení Relikty Fotografie Hoppovy kaple Hoppova kaple stávající stav Hoppova kaple stávající stav Vyhodnocení poznatků Návrh zastavení Návrh zastavení Detail mříže Kaplička návrh Mříž kaplička Sousoší - Ukřižování Vypracoval kolektiv Barbora Cahová, Radek Csáno, Jana Hřebíčková, Tomáš Petr, Adéla Poubová Projektant Ing. arch. Adéla Poubová IČ: , Místo stavby Valeč v Čechách k.ú Stavebník Obec Valeč IČ: Náměstí 119, Datum 02/2016 Číslo zakázky 2415

3 Křížová cesta ve Valči V publikaci Denkmäler in Egerland, Kreis Luditz, Eine Topographie von Gertrud Träger, s je zmínka o křížové cestě, překlad: KŘÍŽOVÁ CESTA - ZASTAVENÍ, vycházela/začínala od zámeckého kostela na silnici ve směru na Karlovy Vary, ve stejných vzdálenostech stála tato kamenná zastavení křížové cesty. Jeden ze/od silnice v ostré zatáčce odbočující polní cesta vedoucí ke Kalvárii. Kameny nahrazující dřevěné kříže, byly 15. září 1741 vysvěceny, nadací hraběte Ferdinanda von Globen (ztracený sokl 8. zastavení obdržel nově vztyčený/postavený kříž (ze hřbitova v Nahořečicích) v Novém Světě); SKUPINA UKŘIŽOVÁNÍ na Kalvárii/vrchu Kalvarienberg, vysoký kříž uprostřed skupiny stromů s kamennými figurami scény ukřižování (Marie a Jan (bez hlavy) dnes před vstupními dveřmi do zámeckého kostela, pravděpodobně práce Antona Brauna); 1 Většina zastavení byla odstraněna ze svého původního umístění včetně sousoší Ukřižování. Žádné z kamenných zastavení se nezachovalo v celku, a proto vyvozujeme jejich podobu z dochovalých částí a také z kresebné rekonstrukce celého jednoho zastavení, kterou zhotovil v roce 1998 Alfred Zeischka. Obdélná horní část zastavení měla podobu kvádru se zaoblenými rohy, vpředu prohloubeného a nahoře zakončeného malým půlkruhovým štítovým nástavcem. Na něm byl osazen kovový křížek. V předním obdélném vpadlém poli byla umístěna barokní malba výjevu každého zastavení, provedená na kovovém podkladě. Malbu chránila kovová otevírací mříž s panty, opatřená pravděpodobně zámkem. Hlavice spočívala na hranolovém dříku stojícím na krychlovém soklu, s konkávně probranými rohy a stěnami orámovanými reliéfním prohloubením. V původní pozici v trase křížové cesty jsou v současnosti dochovány pouze tři podstavce zastavení křížové cesty. (III., VI. a VII.) Podstavec III. zastavení zůstal zachován na místě a zároveň byl na něj posazen další podstavec jiného zastavení. U VII. zastavení byl nalezen při opravě kamenné zdi dřík. VIII. podstavec byl druhotně použit jako podstavec nově vztyčeného pískovcového kříže (ze hřbitova v Nahořečicích) na kamenné zídce u cesty v části Valče zvané Nový Svět. 1 Další podstavec byl také přemístěn a využit jako sokl železného kříže, postaveného na místě strženého pomníku obětem první světové války, na náměstí u farního kostela Narození sv. Jana Křtitele. 2 Hlavice X. zastavení je uložena u správní budovy zámku ve Valči. Sochy ze sousoší Ukřižování - Panna Marie, torzo sv. Jana Evangelisty a Maří Magdaléna, jež jsou pravděpodobně z dílny prací Antonína Brauna, synovce Matyáše Bernarda Brauna. Bývaly umístěny před zámeckým kostelem Nejsvětější Trojice a nyní se nacházejí v jeho interiéru. Cesta postupně po roce 1945 zanikala, její přesnou podobu neznáme. Návrh obnovy této krajinářské struktury vychází z dochovaných reliktů, historických mapování, analogií a barokního krajinářského konceptu, který výrazně ovlivnil podobu Valče a jejího okolí. Pískovcový kříž s podstavcem ze zastavení křížové cesty na Novém Světě Železný kříž s podstavcem z křížové cesty na náměstí u farního kostela Narození sv. Jana Křtitele 1 TRÄGER 1993, s TRÄGER 1993, s. 392sq. Křížová cesta ve Valči A 1

4 Sousoší - Ukřižování V publikaci Denkmäler in Egerland, Kreis Luditz, Eine Topographie von Gertrud Träger, s je zmínka o křížové cestě, překlad: "Ukřižování na vrchu Kalvarienberg; uprostřed skupiny stromů stál vysoký kříž s kamennými figurami z výjevu Ukřižování (Maria a Jan (bez hlavy), dnes stojící před vstupem do zámeckého kostela, jsou snad dílem Antonína Brauna)". Zmínka o soše Maří Magdaléně chybí. Dnes jsou sochy - Jan, Marie a Magdaléna umístěny v interiéru kostela. Sousoší je na historickém mapování (stabilní katastr a indikační skica) zachyceno na XV. místě křížové cesty a je značeno křížem a dvěma symboly soch. Jako sousoší Ukřižování je uváděno v písemných pramenech, dochované relikty splňují zpodobnění tohoto tématu v klasické ikonografii. Terénní modelace a situování na nejexponovanějším místě odpovídá principům barokních křížových cest. Dle klasické ikonografie by mělo být téma Ukřižování na XII. místě křížové cesty, v našem případě vychází na XV. pozici v řadě křížové cesty. Situování ústředního motivu - Ukřižování, často ztvárněným figurálním sousoším, na vyvýšenině a Uložení do hrobu naopak v nižší partii je pro barokní křížové cesty typické. Obdobná kompozice se objevuje u barokních křížových cest např. v Rudě u Rýmařova, Mikulově, Jiřetíně pod Jedlovou. V případě Mikulova a Jiřetína je XIV. zastavení ztvárněno kaplí božího hrobu, jež je situována mezi stromy v nižší partii oproti Ukřižování. sv. Máří Magdaléna Panna Marie sv. Jan Evangelista Dochované sochy z křížové cesty nyní deponované v interiéru zámeckého kostela Sochy jsou odlišně provedeny, Maří Magdaléna má jemnější řemeslné provedení kolmým odsekáváním, Jan a Marie je hrubší řemeslná práce s šikmo odsekávaným kamenem. Tyto odlišné způsoby opracování kamene i detail provedení se shoduje i s dalšími sochami z Braunovy dílny v rámci areálu. Sousoší - Ukřižování A 2

5 Křížové cesty - rešerše Jiřetín pod Jedlovou O založení křížové cesty a výstavbu kaple se zasloužil zdejší farář Gottfried Liessner. Celý areál byl vysvěcen 17. září 1764 a obsahuje: Křížovou cestu tvoří 11 zděných kapliček s reliéfními výjevy, kaple Povýšení sv. Kříže (12. a 13. zastavení) a kaple božího hrobu (14. zastavení). e-cesty/strucna-hitorie.php XIV. XII. - XIII. I Křížové cesty - rešerše A 3

6 Křížové cesty - rešerše Telč Barokní sousoší Ukřižování, jež je součástí telčské křížové cesty sestává ze soch sv. Jana, sv. Máří Magdalény a Bolestné Panny Marie, které obklopují centrální výjev Ukřižování, pocházející až z roku Zastavení nejsou kompletní, na obr. jedno z dochovaných. matky- 50/sepulkralni_socharska_a_drobna_arc hitektura-8/?id=359 C3%AD%C5%BEov%C3%A1_cesta_ (Tel%C4%8D) Křížové cesty - rešerše A 4

7 Kalvárie - rešerše ztvárnění barokních kalvárií Kalvárie je počeštěný latinský název Golgoty, kopce, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Může označovat: - Ukřižování Ježíše Krista výtvarně (zejména sochařsky) zpracovaná scéna ukřižování Ježíše Krista - Křížový vrch vrch s křížovou cestou, jejíž obrazy scénou na Golgotě obrazně i v terénu vrcholí Barokní kalvárie ctí tradiční ikonografii Ukřižování. Centrálním motivem je kříž s ukřižovaným Kristem. U paty kříže klečí plačící Máří Magdaléna, po stranách soklu kříže truchlí sv. Jan Evangelista a Panna Marie. Postavy pod křížem orientují pohled diváka k centru celého výjevu, k umírajícímu Kristu. Sousoší je ztvárněno na jednotném podstavci pro celou scénu a nebo má každá ze soch podstavec vlastní. Kalvárie - Pod Milešovkou, rok Kalvárie - České Budějovice, rok 1741 Kalvárie - Svatá Hora, rok Kalvárie - rešerše A 5

8 Kalvárie - rešerše ztvárnění barokních kalvárií Sloup Barokní sousoší Kalvárie je z roku 1740 od Antonína Brauna, stojí na vysokém podstavci s reliéfem scény z utrpení Ježíše Krista. Sochařská dílna Antonína Brauna je pravděpodobně autorem i sousoší Ukřižování ve Valči, která byla vysvěcena o rok později - v roce Sloupovské sousoší můžeme považovat za analogickou inspiraci zpracování sousoší Ukřižování ve Valči. Kalvárie - rešerše A 6

9 Hoppova kaple V blízkosti sousoší se také nacházela kaplička nazývaná Hoppova kaple (či Hoppova Boží muka, něm. Hopp-Marterl), neboť byla udržována (a možná tedy i zřízena) rodinou Hoppových. Traduje se, že zde mladý muž jménem Jugl spáchal sebevraždu. 9 Kaple, v současnosti již velmi zchátralá a polozřícená, se nachází u starého rozložitého buku ve svahu zarostlém křovinami a je orientována průčelím směrem k Valči. Vznikla rozšířením původní pravděpodobně pozdně barokní kamenné výklenkové kapličky. K této starší stavbě byla v 19. století přistavěna mladší přední část z pálených cihel a celá kaple byla omítnuta. 10 Tato mladší část kaple je zaklenuta valenou klenbou a mívala sedlovou střechu, která je v současnosti dochována již jen torzálně. Pod střechou obíhala kolem celé kaple profilovaná korunní římsa. V průčelí kaple se nachází obdélný, segmentově zakončený vchod a nad ním trojúhelníkový štít s trojúhelníkovým otvorem. V interiéru byla na oltářním stole umístěna malá socha Panny Marie. Také se zde nacházel německý nápis: Bete und arbeite, damit du nicht in Versuchung kommest ( Modli se a pracuj, abys nepřišel v pokušení ). 11 Uvnitř kapličky se dochovaly pozůstatky původní výmalby provedené světle modrou (blankytnou) barvou. Hoppova kaple, ilustrace z knihy Denkmäler im Egerland, Kreis Luditz od Gertrud Träger 9 Eadem 1993, s. 392sq TRÄGER 1993, s. 392sq. 11 TRÄGER 1993, s. 393 Hoppova kaple A 7

10 Křížová cesta (Via dolorosa, Via crucis) Historie křížových cest Ke vzniku křížových cest vedla snaha věřících co nejvíce se ztotožnit s utrpením Krista kráčejícího na Kalvárii a autenticky jej prožít. Křesťané podnikali již od nejstarších dob poutě do Jeruzaléma přímo na místa, jež byla s Kristovým utrpením spojena a zde s ním jeho cestu spoluprožívali. Myšlenka napodobení jednotlivých zastavení Kristovy jeruzalémské cesty vznikla pravděpodobně během křížových výprav v století na základě těchto poutí. Protože se tehdy nepodařilo trvale udržet Jeruzalém v rukou křesťanů a návštěva posvátných míst se stala pro poutníky nákladnou a nebezpečnou cestou, zrodila se snad právě proto tato idea vytvořit jakýsi nový Jeruzalém se zastaveními křížové cesty, kde by mohli věřící spoluprožívat Kristovo utrpení, v evropském prostředí. První zprávy o ztvárnění jednotlivých zastavení pocházejí z 15. století ze Španělska. Nejstarší zastavení byla velmi prostá a nejdříve spíše symbolická, označená sloupy. Velmi záhy se ovšem zejména v oblasti Francie objevují už i monumentální sousoší jednotlivých zastavení. Pojem zastavení (statio, station) použil poprvé W. Wey v roce 1472 ve svém kázání. O uspořádání a podobu jednotlivých zastavení, jak je známe dodnes, se nejvíce zasloužil Christian Cruys. Ve své knize Theatrum terrae sanctae z roku 1590 popsal dvanáct zastavení a poslední dvě zastavení k nim připojil v roce 1625 španělský františkán A. Daza. Tak vzniklo čtrnáct zastavení křížové cesty a tento počet se ustálil až dodnes. 12 Komplexy křížových cest se tedy staly jevištěm posvátného divadla, kde se věřící modlili a vžívali do Kristova utrpení, které jim představovala jednotlivá zastavení ztvárněná v podobě naturalistických sochařských kompozic či obrazů. 13 Ikonografie křížové cesty Zastavení křížové cesty představují místa na Kristově cestě jeruzalémskými ulicemi, kde se údajně zastavil při nesení kříže na Golgotu. Jedná se o řadu zastavení umístěných v chrámové lodi, venku u cesty nebo volně v přírodě a každé z nich představuje zpodobnění určité události původní Kristovy cesty. 14 Nejprve jich bylo sedm a následně jejich počet různě kolísal do dvaceti pěti zastavení, přičemž se postupně ještě zvyšoval. Nakonec v roce 1731 se dle františkánské tradice ustálil počet zastavení nařízením papeže Klimenta XII. na čtrnáct. 15 Ze čtrnácti zastavení jich vychází devět z kanonických evangelií Nového zákona (Matouš 27, 11-66; Marek 15; Lukáš 23; Jan 18, 28-42). Ostatními, které mají základ jinde v křesťanské tradici, jsou tři pády Krista pod křížem, setkání s Veronikou a setkání s Pannou Marií. Evangelia také přímo nepopisují ani svlékání Krista ze šatu a přibíjení Krista na kříž, avšak tyto scény z jejich vyprávění vycházejí. Nové ztvárnění křížových cest Umělci po staletí opakovali totožnou ikonografii ve ztvárnění jednotlivých výjevů křížových cest. Změna nastala až s reformami Druhého vatikánského koncilu, který přinesl určité uvolnění tradice a pomohl vstupu současného umění do sakrálního prostoru. V současnosti není liturgická podoba křížové cesty závazná a tak se její cyklus může odehrávat na úrovni duchovní či pouze filozofické. Umělci tak dostávají mnohem větší svobodu při ztvárnění konceptu celé křížové cesty i epizod jednotlivých zastavení. Počet zastavení také není závazně stanoven, ale zůstal ustálen na čtrnácti zastaveních. Kromě těchto čtrnácti základních zastavení se v moderně pojatých křížových cestách čím dál častěji objevují cesty odlišné buď obsahem jednotlivých zastavení, nebo jejich počtem. Přitom většinou umělci vycházejí z evangelií a přidávají epizody, které Ježíšově odsouzení předcházely. První zastavení tedy někdy znázorňuje Poslední večeři Páně nebo Modlitbu v Getsemanech. Někdy bývá do cyklu zahrnuto také Bičování nebo Korunování trním. Na konec křížové cesty bývá také připojováno Vzkříšení nebo také Oslavení, které je buď volně přiřazeno za celý cyklus, nebo představuje jeho součást. Tři pády Krista jsou potom většinou zahrnuty do jednoho zastavení, aby zůstal zachován počet čtrnáct. Pozitivní zakončení křížové cesty Vzkříšením, jako symbolem naděje, dává zároveň smysl celé Kristově oběti na kříži a předznamenává naději na spásu ROYT 2006, s. 223; KIRSCHBAUM 1970, col ROYT 2006, s HALL 1991, s HALL 1991, s. 497; POLÍVKOVÁ 2011, s POLÍVKOVÁ 2011, s. 35sq. Křížová cesta A 8

11 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení I. Odsouzení Krista Pilátem Do paláce římského prokurátora Piláta odvedli zrána spoutaného Krista vojáci a Židé. Protože v tento den měli jíst Židé velikonočního beránka, do paláce nevstoupili, aby se neposkvrnili. Pouze v Lukášově evangeliu je uvedeno, že se výslechu u Piláta účastnili velekněží a zástupy dalších osob. Dále nás také pouze Lukáš informuje, že Ježíš byl poté na příkaz Piláta odveden k Herodovi, neboť se domníval, že náležel pod jeho pravomoc. Ten ho s posměšnými narážkami, že je židovským králem, nechal obléct ve slavnostní šat a poslal zpět k Pilátovi. Pilát svolal velekněze, členy rady a lid a chtěl Ježíšovi uložit mírnější trest a propustit ho. Židé však volali, ať jej ukřižuje a raději propustí vraha Barabáše. Pilát se zbaběle zalekl politických problémů, propustil Barabáše a nechal Ježíše zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. 17 Podle Matoušova evangelia si předtím před očima zástupu obřadně umyl ruce na znamení nesouhlasu, přičemž pronesl: Já nejsem vinen krví tohoto člověka; je to vaše věc. 18 Scéna bývá zasazena do prostoru místodržitelského paláce nebo častěji na terasu paláce. Kristus je vždy zobrazován bosý a se zavázanýma rukama, často stojící sám před Pilátem. Pilát je zobrazován většinou sedící na trůně v rouchu, s korunou, turbanem nebo někdy dokonce s vavřínovým věncem. Někdy žádnou pokrývku hlavy nemá. Většinou si umývá ruce v umyvadle za asistence služebníků, někdy také v pozadí, zatímco spoutaný Ježíš je odváděn vojáky. Občas se objevuje také Pilátova žena, která podle Matoušova evangelia varovala svého muže: Nezačínej si nic s tím spravedlivým. 19 I. zastavení - Odsouzení Krista Pilátem, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku ROYT 2006, s. 131sq. 18 Matouš 27, POLÍVKOVÁ 2011, s. 28; ROYT 2006, s. 132 Ikonografie zastavení - I. A 9

12 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení II. Kristus na sebe bere kříž Scéna se většinou odehrává na dvoře paláce. Přítomni jsou vojáci i další lidé. Ježíš přijímá kříž, který mu kladou vojáci na ramena. V pozadí je někdy vyobrazen sloup, u kterého jej bičovali a kamenná brána. Někdy je vyobrazena scéna, jak průvod vychází na ulici. Kříž má i příčný trám a dolní konec táhnul odsouzený po zemi. 20 Před cestou na Kalvárii byl Kristovi vrácen jeho vlastní oděv, který měl před posmíváním, obvykle zobrazovaný jako červený spodní oděv a modrý plášť. Na hlavě měl trnovou korunu. Někdy ho táhl za provaz voják. V průvodu na cestě bývají přítomni vojáci, někdy nejvýznamnější Kristovi učedníci Petr, Jakub Větší a sv. Jan Evangelista, občas také dva zločinci (ti kříž nenesou) a rovněž někdy ženy, které jsou zmíněny v Lukášově evangeliu. Tyto ženy tradice ztotožnila s Pannou Marií a třemi Mariemi. 21 II. zastavení - Kristus na sebe bere kříž, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku POLÍVKOVÁ 2011, s. 28sq. 21 HALL 1991, s. 92. Ikonografie zastavení - II. A 10

13 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení III. První poklesnutí pod křížem O Kristových pádech se evangelia nezmiňují, nicméně k nim velmi pravděpodobně došlo. Ježíš je zobrazován jak klečí, nejčastěji se jednou rukou opírá o zem. Někdy mu vojáci pomáhají kříž zvednout a jindy mu vstávání naopak ztěžují. Tahají ho za plášť nebo na jeho plášti dokonce stojí. Kristus se pohledem obrací na Pannu Marii či Veroniku nebo jen vysíleně hledí do země. Při každém ze tří pádů zpravidla Kristus klesá níže a níže k zemi. 22 III. zastavení - První poklesnutí pod křížem, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku HALL 1991, s. 91; POLÍVKOVÁ 2011, s. 29 Ikonografie zastavení - III. A 11

14 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení IV. Setkání s Pannou Marií Setkání Krista s Pannou Marií vychází z Lukášova evangelia, kde se vypráví o ženách, které se nacházely v davu doprovázejícím Krista na Golgotu. Detailně je toto setkání popsáno v mystických spisech sv. Brigity Švédské a Ludolfa Saského. 23 Panna Marie bývá zobrazena, jak stojí nebo klečí poblíž Krista, někdy k němu také dramaticky vztahuje ruce. Její výraz ve tváři je při pohledu na Ježíše plný bolesti. Občas je také znázorněna, jak omdlévá nebo ji podpírá sv. Jan a Máří Magdaléna. V této scéně se poblíž Panny Marie nacházejí také další svaté ženy - Máří Magdaléna, Marie Kleofášova, Salome a navíc sv. Jan Evangelista. 24 IV. zastavení Setkání s Pannou Marií, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku ROYT 2006, s POLÍVKOVÁ 2011, s. 29 Ikonografie zastavení - IV. A 12

15 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení V. Šimon z Kyrény pomáhá Kristovi nést kříž Všichni evangelisté kromě Jana uvádějí, že vojáci, kteří šli s Kristem, potkali nebo přivolali muže jménem Šimon z Kyrény a přinutili ho, aby nesl Kristův kříž. 25 Na základě této zprávy východní církev zpravidla zobrazovala, že kříž nesl na Golgotu Šimon. Tato verze časem na Západě zcela vymizela a ustálil se ikonografický typ, kdy je Šimon zobrazován, jak pouze pomáhá Kristovi nést kříž. 26 V. zastavení Šimon z Kyrény pomáhá Kristovi nést kříž, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku Matouš 27, 32; Marek 15, 21; Lukáš 23, HALL 1991, s. 91 Ikonografie zastavení - V. A 13

16 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení VI. Veronika otírá šátkem Kristovu tvář Postava Veroniky je známa až od počátku 15. století a v evangeliích se neobjevuje. Podle legendického podání vyšla Veronika ze svého domu, když šel kolem Kristus nesoucí kříž a podala mu šátek, aby si jím setřel pot z tváře. On tak učinil a přitom se do něj zázračně obtiskla podoba jeho tváře. Veronika je zobrazována, jak klečí na okraji cesty a drží sudarium (potní šátek) nebo roušku, na níž jsou zřetelné rysy Kristovy tváře. Občas sama otírá jeho obličej. 27 VI. zastavení Veronika otírá šátkem Kristovu tvář, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku HALL 1991, s. 92 Ikonografie zastavení - VI. A 14

17 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení VII. Druhé poklesnutí Krista v Soudní Bráně Druhý pád je vyobrazen jako hlubší, než první. Obvykle se zde nachází i Šimon a vojáci, kteří Ježíši pomáhají vstát nebo do něj naopak strkají, píchají kopím či tahají za provaz. Občas mu dokonce stojí na zádech nebo ho tahají za vlasy. V této scéně bývá někdy zobrazena i Panna Marie, která omdlévá a zachycují ji svaté ženy či sv. Jan. 28 VII. zastavení - Druhé poklesnutí Krista v Soudní Bráně, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku POLÍVKOVÁ 2011, s. 30 Ikonografie zastavení - VII. A 15

18 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení VIII. Setkání Krista s plačícími ženami Tato epizoda vychází z Lukášova evangelia, kde se uvádí, že se Kristus setkal s plačícími ženami. 29 Tyto jeruzalémské ženy patřily k davu doprovázejícího Ježíše. Zobrazovány bývají jako součást davu nebo později jako samostatná skupina. Ženy stojí nebo klečí a vždy jsou zarmoucené či pláčí. Mívají u sebe jedno nebo více dětí, ke kterým Ježíš vztahuje ruku. 30 VIII. zastavení - Setkání Krista s plačícími ženami, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku Lukáš 23, POLÍVKOVÁ 2011, s. 31 Ikonografie zastavení - VIII. A 16

19 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení IX. Třetí poklesnutí Krista pod horou Kalvárií Poslední Ježíšův pád je zobrazován v těsné blízkosti Golgoty. Třetí pád je nejhlubší a nejtěžší. Kristus leží na zemi, někdy na něm leží kříž. Vojáci mu pomáhají vstát nebo mu opět naopak ještě jeho vstání ztěžují. Občas je přítomen Šimon, který přidržuje kříž. 31 IX. zastavení - Třetí poklesnutí Krista pod horou Kalvárií, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku POLÍVKOVÁ 2011, s. 31 Ikonografie zastavení - IX. A 17

20 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení X. Svléknutí Krista ze šatu O svlékání Krista ze šatu evangelisté výslovně nepíší, avšak vychází ze zmínky losování vojáků o Kristovy šaty, kterou nalezneme ve všech evangeliích. Tato scéna je jinak popsána v Nikodémově protoevangeliu, kde se uvádí, že Kristus byl po příchodu na Golgotu vysvlečen ze šatů a dali mu pouze bederní roušku. 32 Kristus bývá zobrazen na Golgotě a jeden či více popravčích nebo vojáků z něj šaty snímají, nebo častěji značně prudce strhávají. Vedle něj někdy leží kříž. Občas se ve výjevu objevuje Panna Marie, která Kristovi kolem beder uvazuje roušku. 33 X. zastavení - Svléknutí Krista ze šatu, ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku ROYT 2006, s. 297; HALL 1991, s HALL 1991 s. 233; POLÍVKOVÁ 2011, s. 31 Ikonografie zastavení - X. A 18

21 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení XI. Přibití Krista na kříž Námět přibíjení Krista na kříž není přímo popsán v evangeliích, ale vychází z mystické literatury 13. a 14. století, která popisuje tyto události podrobně, avšak ne vždy shodně. Přibíjení na kříž bývá zobrazováno dvěma způsoby; Ježíš je přibíjen na kříž buď na zemi nebo vystoupil na již vztyčený kříž a byl přibit. První způsob zobrazení je však mnohem obvyklejší. 34 Ježíš bývá zobrazen ležící na kříži položeném na zemi s rozepjatýma rukama v okamžiku, kdy mu kat přibíjí hřebem ruku (dlaň). Scéna se odehrává na skalnatém vrchu Golgoty, v pozadí se objevuje výhled na Jeruzalém. Přítomno bývá i několik skupin postav. Kromě zobrazení vojáků, která se podílejí na mučení, zde bývá vyobrazena Panna Marie se sv. Janem, a dále další ženy, Židé, Římani a přihlížející diváci. Mohou se zde také nacházet detailně vyobrazené nástroje spojené s ukřižováním (lana, klíny, kladiva, atd.). 35 Samotné vztyčení kříže s přibitým Kristovým tělem se zobrazovalo hlavně v 16. až 18. století. Tento námět nalezneme především v evropském severském malířství. 36 XI. zastavení - Přibití Krista na kříž ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku ROYT 2006, s. 296sq.; HALL 1991, s POLÍVKOVÁ 2011, 31sq. 36 HALL 1991, s. 496 Ikonografie zastavení - XI. A 19

22 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení XII. Ukřižování Námět ukřižování je jedním z nejzávažnějších a nejbohatěji rozvinutých témat křesťanské ikonografie. Tradičně představuje vrcholnou scénu celé křížové cesty. Vývoj zobrazení této scény procházel proměnami, neboť je svázán s proměnami duchovní literatury a teologie vůbec. Při zobrazení této scény umělci vycházeli jak z evangelií (Matouš 27, 33-56, Marek 15, 22-41, Lukáš 23, 33-49, Jan 19, 17-37), tak z řady dalších křesťanských textů, např. z mystické literatury, která popisuje Kristovo utrpení velmi drasticky. V evangeliích je uvedeno, že Ježíš nesl kříž na místo hebrejsky nazývané Golgota, což znamená Lebka. To je jeden z důvodů, proč bývá lebka vyobrazena u paty kříže. Podle evangelisty Jana dal Pilát na kříž připevnit tabulku s nápisem Ježíš Nazaretský, král židovský v hebrejském, latinském a řeckém jazyce (někdy jsou zobrazeny jen iniciály latinského nápisu INRI ). Kristovy ruce a nohy bývají přibyty buď třemi, nebo čtyřmi hřeby. Všechna čtyři evangelia uvádějí, že spolu s Kristem byli ukřižováni dva lotři. Pouze v Lukášově evangeliu se dozvídáme, že lotr po levici se rouhal a druhý, po pravici, ho okřikl a požádal Krista, aby na něj pamatoval, až přijde do ráje. Ježíš mu odvětil:...dnes se mnou budeš v ráji. Oba lotři nemívají ruce ke kříži přibité, ale pouze přivázané. Samotný Kristus může být vyobrazen dvěma způsoby. První podoba, vyskytující se často v umění východokřesťanské církve, představuje tzv. Krista Vítězného, triumfujícího nad smrtí. Ježíš je zobrazen vzpřímený, živý, s otevřenýma očima a oblečený nejdříve do dlouhé tuniky, později jen s bederní rouškou. Může mít i královskou korunu na hlavě. Druhý typ zobrazuje mrtvého (či umírajícího) Krista. Objevuje se především ve 12. století v prostředí západní církve. Kristus je zpodobněn, jak trpí, s hlavou pokleslou k rameni a tělem sinalým a plným ran, ze kterých se řine krev. Jeho oči jsou zavřené a na hlavě má trnovou korunu. Pod křížem bývají vyobrazeni svědci, kteří jsou uvedeni v evangeliích. Jsou to Kristovi kati a nepřátelé tedy vojáci, velekněží, zákoníci a další (mezi nimi je také Longinus a Stephanon, setník, kteří se nakonec obrátili k víře) a také Kristovi příznivci, tedy sv. Jan evangelista, Panna Marie, Máří Magdaléna, Marie (matka Jakuba Menšího a Josefa kterou Evangelista Jan nazývá ženou Kleofášovou) a Salome. Podle apokryfních textů byli přítomni také Nikodémus, Josef Arimatijský a Šimon z Kyrény. Obvykle je tedy kompozice taková, že po Kristově pravici je vyobrazena Panna Marie, kterou často podpírá skupina žen, neboť omdlévá, Longinus držící kopí a sv. Jan Evangelista. Ten se někdy může nacházet také po Ježíšově levici společně s vojáky, Josefem Arimatijským, Nikodémem a setníkem, který ukazuje na Krista a takto podle Lukášova evangelia (23, 47) svědčí: Tento člověk byl vskutku spravedlivý, popřípadě On byl opravdu Syn Boží, jak uvádí Markovo (15, 39) a Matoušovo evangelium (27, 54). U paty kříže je někdy vyobrazena Máří Magdaléna, která většinou líbá Kristovy zkrvavené nohy nebo je utírá rozpuštěnými vlasy. Jan Evangelista bývá vyobrazen jako mladík a někdy sám podpírá Pannu Marii. Josef Arimatijský bývá většinou znázorněn po Kristově levici, oděný do vznešeného oděvu. Někdy je zaměňován s Nikodémem a podle legendy o Svatém grálu zachytil do kalicha Kristovu krev. Výjev často doprovázejí andělé zachytávající do kalicha krev vytékající z Kristových ran nebo držící v rukou kadidelnice. 37 XII. zastavení - Ukřižování ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku ROYT 2006, s. 296sqq.; POLÍVKOVÁ 2011, 32sq. Ikonografie zastavení - XII. A 20

23 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení XIII. Snímání z kříže (spojené s Oplakáváním) Snímání z kříže je v evangeliích pouze zmíněno, ale není nijak více popsáno. 38 Ve výjevu tohoto zastavení je vyobrazeno Kristovo mrtvé tělo již položené na zemi nebo na kamenném kvádru, který připomíná oltář, a obklopené truchlícími postavami. Někdy je znázorněno samotné sundavání těla. Často však toto zastavení zobrazuje výjev Piety neboli Oplakávání, následující hned po sejmutí Kristova těla z kříže. 39 Evangelia se o této scéně nezmiňují, ale její popis nalezneme v mystické literatuře 13. a 14. století a v byzantské malířské příručce. Ve výjevu Snímání z kříže i ve výjevu Oplakávání jsou v podstatě vyobrazeny tytéž osoby, tedy především Panna Marie, sv. Jan Evangelista a Máří Magdaléna, která většinou objímá Spasitelovy nohy. Pod křížem většinou sedí Panna Marie a drží v klíně mrtvé tělo svého syna. V pozdější době je zobrazováno tělo ležící na zemi na rozprostřeném rubáši, přičemž v klíně Panny Marie spočívá pouze Kristova hlava. Někdy jsou zde přítomny také další osoby Josef z Arimatie, který obvykle drží lněné plátno, Nikodém s nádobou s vonnými látkami a také zbožné ženy. 40 XIII. zastavení - Snímání z kříže (spojené s Oplakáváním) ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku Lukáš 23, 50-54; Jan 19, HALL 1991, s. 355sq.; POLÍVKOVÁ 2011, s HALL 1991, s. 355sq. Ikonografie zastavení - XIII. A 21

24 Tradiční ikonografie jednotlivých zastavení XIV. Uložení do hrobu Kristův pohřeb a uložení jeho těla do hrobu popisují všichni evangelisté velmi podobně (Matouš 27, 57-61; Marek 15, 42-47; Lukáš 23, 50-55; Jan 19, 38-42). Podle Matoušova evangelia Josef z Arimatie tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu. 41 Evangelista Jan také uvádí, že Josefovi pomáhal Nikodém, který přinesl myrhu a aloe, a s touto vonnou směsí zabalili Ježíšovo tělo do lněných pláten. Dále uvádí, že hrob, do kterého ho položili, se nacházel v zahradě poblíž místa ukřižování. Tato scéna bývá zobrazována většinou podle popisu v evangeliích, i když její provedení se hodně různí. Postavy se nacházejí buď před vchodem do hrobu, nebo již uvnitř něj. Nikodém spolu s dalšími učedníky kladou Kristovo tělo do hrobu nebo do sarkofágu nebo jsou Nikodém a Josef z Arimatie zobrazeni, jak drží plátno. Tělo spočívá na bílém plátně, Panna Marie bývá vyobrazena, jak stojí vedle, někdy mírně podpírána sv. Janem. Někdy se předklání a líbá Krista na tvář. Také je přítomna Máří Magdaléna objímající Kristovy nohy nebo lomící rukama v žalu. Mohou zde být vyobrazeny ještě další ženy. Občas je některý z učedníků vyobrazen, jak drží pochodeň, která připomíná, že děj se odehrává večer. V pozadí bývá návrší Golgoty a tři prázdné kříže Matouš 27, HALL 1991, 358sq.; POLÍVKOVÁ 2011, s. 35 Seznam literatury a pramenů Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. s. l HALL, James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha 1991 KIRSCHBAUM, Engelbert (ed.): Lexikon der christlichen Ikonographie II. Freiburg im Breisgau 1970 POCHE, Emanuel (ed.): Umělecké památky Čech 4 (T-Ž). Praha 1982 POLÍVKOVÁ, Markéta: Křížové cesty v Čechách po roce 1945 (bakalářská práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze). Praha 2011 ROYT, Jan: Slovník biblické ikonografie. Praha 2006 ŘEHÁK, Karel Lev: Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák. Praha 1888 TRÄGER, Gertrud: Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz. Eichstätt 1993 Internetové zdroje vyhledáno vyhledáno vyhledáno vyhledáno vyhledáno XIV. zastavení - Uložení do hrobu ilustrace z knihy Křížová cesta: zevrubné poučení o ní dle pramenů církevně schválených sestavil, a všem milovníkům Božím vůbec, svým ale zbožným osadníkům zvláště věnuje Karel Lev Řehák z roku 1888 Ikonografie zastavení - XIV. A 22

25 VALEČ Řesené území křížové cesty Vrbička Jeřeň Vrbice Kostrčany Dolní Záhoří Nahořečice Horní Záhoří Křížová cesta vedla jihozápadně od zámeckého areálu podél stávající komunikace směrem do obce Vrbice. Na horizontu pokračovala po pravé straně polní cesty směrem na obec Jeřeň. Širší vztahy A 23

26 VALEČ Kostel, kaple Zřícenina Neuhaus Zámek Hlavní kompoziční osy Náměstí Křížová cesta Obec Valeč je součástí krajinné památkové zóny a je městskou památkovou zónou, především díky množství zachovalých barokních památek, urbanismu a rozsáhlé barokní komponované krajině. Valeč A 24

27 I IV II III VI V 540 VII VIII 530 IX X 550 XI XII XIII 560 Zastavení křížové cesty Torzo zastavení Sousoší XIV XV XII Číslo zastavení Cesta Polní cesta 580 XVI Hoppova kaple Určení původní polohy křížové cesty, jejích jednotlivých zastavení a Hoppovy kaple v terénu. Trasování A 25

28 I IV III II V VI VII VIII IX X XI XII XIII XIV XV XVI Určení původní polohy křížové cesty, jejích jednotlivých zastavení a Hoppovy kaple do současné ortofotomapy ukazuje návaznost na katastr a vegetaci. Ortofoto A 26

29 1358/1 I /2 237/ /1 12/2 12/ / /1 473/2 473/1 IV /1 III II 232/3 233/ /1 13 V 223/3 1346/1 237/1 227 VI 232/ / /2 474/1 IX 478 VIII VII 440/1 X 223/ / XI XII 1344 XIII XIV XV /1 k.ú. Valeč v Čechách k.ú. Jeřeň Číslo parcely Zastavení Druh pozemku Vlastnické právo Způsob ochrany nemovitos 2/11 I Zahrada Obec Valeč, Náměs 119, Valeč Zemědělský půdní fond 482/1 II, III Ovocný sad Dedecius Václav, č.p. 80, Valeč Zemědělský půdní fond 479 IV Ostatní plocha Dedecius Václav, č.p. 80, Valeč Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany 478 V, VI, VII, VIII, IX Ostatní plocha Petr Tomáš Ing., Náměs 33, Valeč, XVI Poubová Adéla Ing.arch., Domaslav 52, Lestkov Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany 440/1 X Ovocný sad Malý Václav Ing., Vlnitá 1643/12, Braník, Praha 4 Zemědělský půdní fond 439 XI Trvalý travní porost Malý Václav Ing., Vlnitá 1643/12, Braník, Praha 4 Zemědělský půdní fond 263 XII, XIII, XIV Orná půda Pěnkavová Eva Mgr., Lidická 1329, Ostrov Zemědělský půdní fond 223/1 XV, XVI Ovocný sad Sajfrid Pavel, č.p. 124, Blatno Zemědělský půdní fond 1344 Ostatní komunikace Státní pozemkový úřad, Husinecká 1024/11a Praha 3 Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany 1346/1 Ostatní plocha Karlovarský kraj, Závodní 353/88, Dvory, Karlovy Vary Nejsou evidovány žádné způsoby ochrany Dotčené pozemky A 27

30 I. XV XVI Na 3D laserovém skenu zemského povrchu je v XV. místě křížové cesty patrná antropogenní modelace terénu. Jedná se o místo, kde stávalo sousoší Ukřižování. XV XVI Nedaleko se na křížení zaniklých cest nachází Hoppova kaple. Lidar A 28

31 I Vyznačení křížové cesty na historickém mapování. Indikační skica zobrazuje XIV křížků - zastavení křížové cesty, dále sousoší s křížem a Hoppovu kapli. Ta je ve zde uvedených mapách vyznačena pouze zde. XV XVI indikační skica 1841 Národní archiv v Praze Zobrazení křížové cesty na vojenských mapováních je rozdílný. Předpokládáme pouze schématické zaznamenání trasy bez vlivu počtu zakreslených křížků na skutečný počet zastavení. I. vojenské mapování josefské a (rektifikace) III. vojenské mapování - Františko-josefské (Morava a Slezsko), (Čechy) 1 st (2 nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - Ministerstvo životního prostředí ČR - Historické mapování 1 A 29

32 I I I. zastavení křížové cesty XV sousoší Ukřižování XV XVI XVI Hoppova kaple Indikační skica podrobně zachycuje průběh křížové cesty, polohy jednotlivých zastavení, sousoší Ukřižování a Hoppovy kaple. Zastavení ztvárněných křížem bylo XIV, na místě XV bylo sousoší Ukřižování. Z hlediska principů křížové cesty a klasické ikonografie by za zastavením Ukřižování měla následovat další dvě zastavení - Snímání z kříže a Ukládání do hrobu. Tato dvě témata mohla být symbolicky a kompozičně spojena s Hoppovou kaplí. Před sousoší Ukřižování by v tomto případě byla vložena dvě témata oproti klasické ikonografii. Historické mapování 2 A 30

33 XV Lokace XV. zastavení - sousoší Ukřižování a Hoppovy kaple na současné ortofoto mapě XV na leteckém snímkování z roku 1952 XVI Ortofoto A 31

34 Soutisk mapového podkladu současné ortofotomapy a stabilního katastru napomáhá určit přesnou lokaci sousoší Ukřižování a Hoppovy kaple. Křížová cesta vedla na horizontu po terénní hraně a bez současného porostu svahu pod terénní hranou byla viditelná z obce. Polohou křížů na horizontu byl umocněn její efekt, jak je pro baroko typické. Podobný příklad barokní křížové cesty je např. v Rudě na Bruntálsku (výkr. č. 14). Vygradováním pro baroko nejdůležitějšího tématu - Ukřižování, byla pro sousoší zvolena nejdominantnější poloha. Hoppova kaple je komponovaná kolmo na jižní průčelí barokního kostela Nejsvětější Trojice. Umístěna je v křížení zaniklých cest pod terénní hranou pod dnes již vzrostlým stromem. Oproti sousoší Ukřižování je v nižší poloze a ve větší vzdálenosti oproti pravidelnému rytmu rozestupů jednotlivých zastavení. XV XVI pohled od Hoppovy kaple na kostel Nejsvětější Trojice kompoziční vazba kapličky na kostel polní cesta vedoucí z obce ke kapli, napojující se na cestu, jež vedla při kalvárii na Jeřeň cesta na Jeřeň Soutisk mapových podkladů A 32

35 polní cesta vedoucí z obce ke kapli, napojující se na cestu, jež vedla při kalvárii na Jeřeň cesta na Jeřeň kaplička se vzrostlým stromem přibližné umístění sousoší Ukřižování historická fotografie, kde je zachycena Hoppova kaple Historická fotografie A 33

36 I. XII. XIV XII. XIV Barokní křížová cesta v Rudě u Rýmařova z roku 1760 Analogicky se jedná o obdobný příklad křížové cesty jako je zaniklá cesta ve Valči. Polní cestu po pravé straně lemují kamenná zastavení otočená kolmo k hraně cesty. Ta stoupá na Křížový vrch, na jehož hraně je nad svahem na nejexponovanějším místě XII. zastavení ztvárněné figurálním sousoším - Ukřižování. Dále níže pokračují XIII. a XIV. zastavení. Křížová cesta dodržuje klasickou ikonografii a počet zastavení. Křížová cesta, Ruda A 34

37 sokl VI. zastavení sokl III. a dalšího zastavení sokl VII. zastavení Fotografie křížové cesty A 35

38 A A A - A Zastavení křížové cesty je tvořeno třemi částmi - patkou, dříkem a hlavicí z červeného pískovce. Dřík byl do dlabu v patce osazen čepem. Stabilita byla zajišťována pomocí kovové kotvy kotvené do patky a začepované do rubové strany dříku. Hlavice na dřík byla osazena pomocí tyčoviny, jež byla vsazena do otvorů o kruhovém průřezu v dříku i hlavici. Hlavice má vpadlé pole, v němž byl vsazen plech s malbou. Chráněn byl mříží na dvojici vnějších závěsů. Mříž byla uzamykací na visací zámek přes petlici a oko. Na vrcholu hlavice byl osazen kovový kříž. 1:15 Zastavení A 36

39 B A A 40 B HORNÍ POHLED NA SOKL 250 DETAIL DŘÍKU ŘEZ HLAVICÍ Φ 45MM Φ 45MM - otvor ŘEZ A-A 250 Φ 35MM - Fe tyčovina DETAIL DŘÍKU POHLED NA ZASTAVENÍ POHLED B-B 1:15 Kotvení A 37

40 VÁPENNÝ NÁTĚR MODRÝ CEMENTOVÁ PLOMBA VNĚJŠÍ ZÁVĚS MŘÍŽE HLAVICE Z ČERVENÉHO PÍSKOVCE SE ZACHOVANÝMI RELIKTY KOVÁNÍ A PLECHOVÉ VÝPLNĚ VSAZENÉ VE VPADLÉM POLI, NA NÍŽ BYLA TÉMATICKÁ MALBA. VPADLÉ POLE BYLO NA LÍCI OPATŘENO MŘÍŽÍ OSAZENOU NA DVOJICI VNĚJŠÍCH ZÁVĚSŮ. MŘÍŽ BYLA PRAVDĚPODOBNĚ ZAMYKACÍ NA VISACÍ ZÁMEK PŘES PETLICI A PROTIKUS. V HORNÍ PARTII JE VE VYRYTÉ KRUŽNICI OZNAČENÍ ZASTAVENÍ ŘÍMSKOU ČÍSLICÍ (ZDE X). NA VRCHU HLAVICE JE VSAZEN KŘÍŽ. HLAVICE BYLA OPATŘENA VÁPENNÝM NÁTĚREM, PATRNÝ JE BÍLÝ A MODRÝ. CEMENTOVÝMI PLOMBAMI BYLY V MINULOSTI DOPLNĚNY CHYBĚJÍCÍ ČÁSTI. VE SPODNÍ ČÁSTI HLAVICE JE VÁLCOVÝ OTVOR, STEJNÝ JAKO V DŘÍKU. HLAVICE BYLA NA DŘÍKU OSAZENA POMOCÍ PÁSOVÉ OCELE. Hlavice zastavení A 38

41 Relikty A 39

42 Fotografie Hoppovy kaple A 40

43 A A 220 CHYBĚJÍCÍ KRYTINA A HŘEBENÁČ SPÁRA +2,270 +2,050 BAROKNÍ VÝKLENKOVÁ KAPLE PŘÍSTAVBA Z 19. STOL ±0, PŮDORYS ŘEZ A - A' ZDIVO SMÍŠENÉ - KÁMEN, CP ZDIVO Z CP 140x280x60 NA MALTU VÁPENNOCEMENTOVOU CHYBĚJÍCÍ ČÁSTI 1:30 Hoppova kaple stávající stav A 41

44 V/VPC OMÍTKA KRYTINA ±0,000 CHYBĚJÍCÍ ČÁSTI CHYBĚJÍCÍ HŘEBENÁČ CHYBĚJÍCÍ BOBROVKA +2,270 +2,050 KÁMEN + ZDIVO Z CP NA MV ±0,000 ZDIVO Z CP 140x280x60 NA MVC POHLEDY BAROKNÍ VÝKLENKOVÁ KAPLE PŘÍSTAVBA Z 19. STOL PŘÍSTAVBA Z 19. STOL BAROKNÍ VÝKLENKOVÁ KAPLE SPÁRA SPÁRA 1:40 Hoppova kaple stávající stav A 42

45 Křížová cesta - vyhodnocení poznatků pro návrh obnovy Křížová cesta začínala prvním kamenným zastavením v zatáčce při ohradní zdi zaniklé části zámeckého parku. Stoupala podél cesty na Bošov a dále pak po terénní hraně podél polní cesty na Jeřeň. Na nejvíce exponovaném místě (v řadě XV. zastavení cesty) bylo sousoší Ukřižování. Tomuto sousoší předcházelo XIV zastavení - pískovcových sloupů s patou a hlavicí, v níž byl za mříží na kovové destičce ztvárněn námět. Sousoší Ukřižování bylo tvořeno křížem, jehož podobu neznáme, a třemi sochami - Marií, Janem a Magdalénou. Dle vypracování byly sochy situovány vůči kříži v tradiční ikonografické poloze. Sousoší bylo umístěno na uměle vybudované ostrožně s opěrnou zídkou směrem k obci. V tomto místě byly nalezeny dva podstavce soch. Nedaleko od sousoší v nižší terénní partii, na křížení polních cest se nachází Hoppova kaple. Původně barokní výklenková kaple byla rozšířena v 19. století. Kaple je kompozičně navázána na průčelí kostela Nejsvětější Trojice a svým průčelím je situována směrem k obci. Existují zmínky, že kaple je starší než křížová cesta, tato informace ale nebyla podložena. Valečská křížová cesta není dle tradiční ikonografie typická a její úplně přesnou podobu nebylo možné zjistit. Ústředním motivem barokních křížových cest je scéna Ukřižování, která v místě XII. zastavení bývá často ztvárněna sousoším. Zde je sousoší Ukřižování na XV. místě cesty. Do průběhu křížové cesty před sousoší Ukřižování tedy byla vložena dvě témata navíc oproti ikonografii. Na Ukřižování z pohledu tradičního pojetí má navazovat zastavení Snímání z kříže a Ukládání do hrobu. Ukládání do hrobu bývá někdy zpodobněno kaplí, která je méně exponovaná, často i v ústraní. V případě valečské cesty mohla být navazující zastavení situována do (možná již stávající) Hoppovy kaple. Kaple - Uložení do hrobu je v nižší partii, v ústraní od ústředního motivu Ukřižování, zároveň je ale pohledově uplatněna z obce. Tématicky tak doplňuje křížovou cestu a opticky je uplatněna ve výrazně barokně komponované krajině valečska. Na základě dostupných informací je navržena obnova křížové cesty jako významné barokní krajinné struktury valečska. Návrh se zabývá obnovou jednotlivých zastavení, kaple a sousoší. Umělecké ztvárnění ikonografických obrazů do jednotlivých zastavení, včetně doplnění dvou chybějících témat bude předmětem uměleckého sympozia uspořádaném na zámku Valeč. Ztvárnění maleb zastavení bude předmětem vybraného uměleckého návrhu, jež bude před samotnou realizací podrobně rozpracován. Sousoší Ukřižování bude řešeno se zakomponováním kopií dochovaných původních soch s vhodným dopracováním jejich částí a doplněním chybějícího kříže. Preferován je přístup vhodné a citlivé kombinace současného pojetí v uměleckém ohledu u nově doplňovaných prvků, jejichž podobu neznáme. Vyhodnocení poznatků A 43

46 Nová zastavení jsou navržena z umělého kamene, probarveného ve hmotě červeně. Zastavení bude opatřeno bílým vápenným nátěrem. Uspořádání ze třech částí - hlavice, dřík, patka kotvené k sobě analogicky, jako zastavení původní. Hlava na dřík nasazena přes ocelovou pásovinu vloženou do otvoru ve středu prvků. Dřík zasazen do dlabu patky přes čep obdélného průřezu. Zajištění stability je řešeno pomocí ocelové pásoviny zadlábnuté z rubu dříku. V horní partii hlavice bude vyryt nápis dle dochované hlavice. Nad nápisem ve vyryté kružnici bude vyryto číslo zastavení. Vrchol bude osazen kovovým křížkem. Na vnější dvojici závěsů bude osazena mříž. Ve středu hlavice v levé části bude osazeno oko, mříž opatřena petlicí, uzavření visacím zámkem. Všechny kovářské části budou opatřeny nátěrem grafitovou barvou. Vpadlé pole hlavice je opatřeno plechem o tl. 2 mm s malbou dle tématiky daného zastavení. Umělecké ztvárnění ikonografických obrazů do jednotlivých zastavení, včetně doplnění dvou chybějících témat bude předmětem uměleckého sympozia uspořádaném na zámku Valeč. Ztvárnění maleb zastavení bude předmětem vybraného uměleckého návrhu, jež bude před samotnou realizací podrobně rozpracován. Pod každým zastavením bude vybetonován základ, prostý beton C25/30, XC2, XF1 o rozměrech 800x800x800mm, základová spára bude v nezámrzné hloubce Zachované relikty zastavení budou restaurovány a použity do daného zastavení jehož byly původně součástí, pokud se toto poodaří zjistit. A A A - A 560 I IV III II V VI VII VIII 530 IX X XI XII XIII XIV XV základ C25/30 800x800x800 základ C25/30 800x800x800 POHLEDY Osazení IV. - IX. zastavení v místě opravené zídky z kamene kladeného na sucho bude v nově vytvořených nikách. Původní pozice osazení zastavení v místě zídky je za jejím lícem a ve spodní úrovni. Zídka byla vybudována pravděpodobně v 19. století, stabilizuje splaveniny a spoluvytváří oproti barokní situaci nový terénní reliéf. 1:15 Návrh zastavení N 1

47 Zastavení IV. - IX. budou situována v nově vytvořených nikách v kamenné zídce z na sucho kladených kamenů. Zídka bude v místě zastavení rozebrána, pod zastavením bude vytvořen základ z prostého betonu o rozměrech 800x800x800, přes roxor bude kotven sokl zastavení. Nika bude vyzděna z kamenů kladených na sucho a bude provázána se stávající zdí. Provedení ve struktuře a materiálu navazující kamenné zdi. I 600 IV II III VI V 540 VII VIII 530 IX X XI XII XIII XIV XV ZASTAVENÍ PŮVODNÍ ZEMINA KAMENNÁ ZÍDKA Z KAMENE KLADENÉHO NA SUCHO ZÁKLAD - PROSTÝ BETON C5/30, XC2, XF1 1:15 Návrh zastavení N 2

48 B B C C 415 POHLED ŘEZ B - B varianta A ŘEZ B - B Na vnější dvojici závěsů bude osazena provlékaná mříž. Ve středu hlavice v levé části bude osazeno oko, mříž opatřena petlicí, uzavření visacím zámkem. Všechny kovářské části budou opatřeny nátěrem kovářskou černí. ŘEZ C - C varianta B 1:5 Detail mříže N 3