U s n e s e n í. t a k t o :

Transkript

1 - 74- U s n e s e n í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci navrhovatele : Pro Prahu, se sídlem Panská 891/5, Praha 1, Nové Město, zastoupen JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem se sídlem Zbraslavské náměstí 458, Praha 5 Zbraslav proti odpůrcům: 1. Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 2) ANO 2011 se sídlem Pyšelská 2361/4, Praha 4, 3) Česká pirátská strana se sídlem Řehořova 943/19, Praha 3, 4) Česká strana sociálně demokratická se sídlem Hybernská 1033/7, Praha 1, 5) Komunistická strana Čech a Moravy se sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, 6) Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová se sídlem Karlovo náměstí 317/5, Praha 2, 7) Občanská demokratická strana se sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, 8) Starostové a nezávislí se sídlem Suchá Loz 72, Suchá Loz, 9) Strana zelených se sídlem Senovážné náměstí 994/2, Praha 1, 10) TOP O9 se sídlem Újezd 450/40, Praha 1 v řízení o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy konaných ve dnech 10.října 2014 a 11.října 2014 t a k t o : I. Návrh na neplatnost voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných dne 10.října 2014 a dne 11.října 2014 se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se návrhem, podaným u Městského soudu v Praze, domáhal toho, aby soud rozhodl o tom, že volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, které se konaly ve dnech 10. a 11.října 2014, jsou neplatné. Navrhovatel uvedl, že je politickým hnutím a jako volební strana se názvem Pro Prahu podal kandidátní listinu pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, tato kandidátní listina byla Magistrátem hl.m.prahy zaregistrována, tato registrace byla následně potvrzena i rozhodnutím Městského soudu v Praze. Pro volby do Zastupitelstva hl.m.prahy podala kandidátní listinu též koalice politické strany Česká Suverenita a politického hnutí PRO, a to jako volební strana s názvem PRO PRAHU, tedy

2 pokračování 2 s názvem, který je v podstatě totožný s názvem navrhovatele. Kandidátní listina uvedené koalice byla rozhodnutím Magistrátu hl.m.prahy nejprve odmítnuta, nicméně na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze byla tato koalice následně registrována. Ve volbách do Zastupitelstva hl.m.prahy tak byly registrovány kandidátní listiny dvou volebních stran, jejichž jména jsou zcela totožné, resp. liší se toliko ve velikosti písma. Tato skutečnost nutně vedla k zaměnitelnosti obou volebních stran a tím i k zmatení voličů, a to zejména za situace, kdy na podporu koalice byly v samotném závěru volební kampaně používány letáky s vyobrazením loga navrhovatele, přitom došlo k neoprávněnému zásahu do názvu navrhovatele, který byl registrován již v březnu Navrhovatel dále namítal, že dne byla na programu ČT1 v rámci pořadu Reportéři ČT odvysílána reportáž nazvaná Střed zájmů Zbyňka Passera, která se týkala údajných pochybení Zbyňka Passera, politického představitele vedení městské části Praha Koloděje, kandidáta navrhovatele do Zastupitelstva hl.m.prahy a současně volebního lídra navrhovatele. Jednostranně koncipovanou reportáží došlo ke zjevnému porušení zákona o České televizi a vnitřních pravidel České televize, konkrétně článku III. odst. 4 písm. h) Pravidel předvolebního a volebního vysílání České televize. Předestřeným způsobem došlo k vážnému narušení pravidel poctivé volební kampaně a volebního procesu, a to natolik významným způsobem, že to ve svém důsledku ovlivnilo výsledky voleb do Zastupitelstva hl.m.prahy. Proto navrhl, aby soud rozhodl tak, že tyto volby jsou neplatné. Odpůrce Magistrát hlavního města Prahy ve vyjádření k podanému návrhu poukázal na to, že kandidátní listinu koalice PRO PRAHU zaregistroval poté, kdy k tomu byl zavázán usnesením Městského soudu v Praze ze dne čj: 3 A 110/ Odpůrce není schopen jednoznačně vyhodnotit, nakolik se mohla vzniklá situace odrazit ve volební kampani či hlasování voličů, s přihlédnutím k volebním výsledkům obou subjektů, kdy navrhovatel získal 2,4 % hlasů a koalice PRO PRAHU 0,35 % hlasů, lze učinit závěr, že na celkové výsledky voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy neměla výše zmíněná situace vliv. Vzhledem k marginálnímu volebnímu výsledku koalice PRO PRAHU nepovažuje za příliš pravděpodobné, že by voliči v masivním měřítku obě volební strany zaměňovali. Pokud jde o tvrzené nepoctivé vedení volební kampaně, odkázal odpůrce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn.: Vol 15/2013 a sp.zn.:vol 44/2013, ve kterých vyjádřil, že výklad pojmů čestně a poctivě nemůže vycházet z toho, jak jsou tyto pojmy chápány v běžném životě, musí být přihlíženo k charakteru volební kampaně s tím, že nedostatek etiky ve volební kampani ještě nemusí bez dalšího činit takové jednání protizákonným. Pokud jde o reportáž, která byla odvysílána ČT1, odpůrce uvedl, že zákon upravující volby do obecních zastupitelstev nepřiznává kandidujícím subjektům žádný podíl na vysílacím čase veřejnoprávních médií, média jsou sice postavena před obecný požadavek vyváženosti a objektivnosti poskytovaných informací, nicméně osoby veřejně činné musí být připraveny akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Dále odpůrce poukázal na to, že navrhovatel koncipoval svůj návrh ve velmi obecné rovině a neuvedl žádné konkrétní porušení zákona o volbách. Navrhl proto zamítnutí podaného návrhu. Postup soudu při projednávání návrhů na neplatnost voleb, neplatnost hlasování a neplatnost volby kandidátů je upraven zejména v ustanovení 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ). Podle 90 odst. 1 s.ř.s. se za podmínek stanovených zvláštními zákony může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení

3 pokračování 3 politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti kandidáta. Zvláštním zákonem je v této věci zákon č. 491/2001 Sb. o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o volbách, zákon o volbách do zastupitelstev obcí ). Podle 60 odst. 1 zákona o volbách se podáním návrhu na neplatnost hlasování, na neplatnost voleb nebo na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu každá osoba zapsaná do seznamu ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva obce volen, jakož i každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev obcí Státní volební komisí. Podle 67 odst. 3 zákona o volbách je lhůta, určená podle dnů, zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do hodin. Podle 90 odst. 2 s.ř.s. jsou v řízení o návrhu na neplatnost voleb účastníky vedle navrhovatele a volebního orgánu i politické strany, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý kandidát. V daném případě je navrhovatel volební stranou, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do Zastupitelstva hlavního města Prahy, navrhovatel je tedy aktivně legitimován k podání návrhu, návrh byl podán v zákonem stanovené lhůtě ( poslední den lhůty v hodin). S přihlédnutím k ustanovení 90 odst. 2 s.ř.s. soud považoval soud za účastníky řízení politické strany či politická hnutí, jejíž kandidáti byli zvoleni do Zastupitelstva hlavního města Prahy (odpůrci 2) až 10)). Z těchto účastníků řízení se k návrhu ke dni rozhodnutí soudem v této věci vyjádřila Komunistická strana Čech a Moravy, která uvedla, že jí nepřísluší hodnotit vzniklou situaci, nicméně s přihlédnutím k volebním výsledkům obou subjektů, kterých se návrh týká, má za to, že na celkové výsledky neměla tato situace podstatný vliv. Ztotožňuje se s vyjádřením Magistrátu hl.m. Prahy. Dále se vyjádřilo politické hnutí Starostové a nezávislí, kteří uvedli, že tvrzená nezákonnost registrace byla vyvrácena pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze č.j. 3 A 110/ Namítaná reportáž České televize nebyla jednostranná, pouze popisovala pravdu, skutečnosti o postupech rodiny Passerových v městské části v Kolodějích. Volby proběhly zákonným způsobem. Při posuzování důvodnosti podaného návrhu vycházel soud z již ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá určitá rezervovanost při posuzování důvodnosti návrhů ve věcech volebních. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne sp.zn. : Pl.ÚS 73/04 poukázal na to, že zdrojem veškeré moci ve státě je lid, v této roli se podílí na ustanovování státní moci cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Uvedenému názoru Ústavního soud zcela koresponduje právní názor, vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne sp.zn.: Vol 6/2004, ve kterém soud zdůraznil, že k tomu, aby bylo možno vyhovět návrhu na neplatnost voleb kandidáta, musí být zjištěna nejen nezákonnost, ale též vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož volení je napadeno, musí být zjištěna i zásadní intenzita této nezákonnosti, která musí být v konkrétním případě takového stupně, že je možnost se

4 pokračování 4 důvodně domnívat, že pokud by k takovému jednání nedošlo, nebyl by kandidát zřejmě vůbec zvolen. V rozhodnutí pod sp.zn. Vol 44/2013 Nejvyšší správní soud uvedl, že možnosti volebního soudu jsou poměrně limitované, neboť jeho pravomocí je rozhodnout o neplatnosti voleb, což je natolik závažný zásah do projevu vůle voličů, že lze k němu přistoupit pouze ve výjimečných případech. Ty by nastaly tehdy, pokud by vady volebního procesu způsobily nebo mohly způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Zdrženlivost při přezkoumávání výsledku voleb vyjádřil Nejvyšší správní soud i v nové judikatuře, když např. v usnesení ze dne čj: Vol 18/ konstatoval, že při přezkumu výsledku voleb vychází soud z presumpce správnosti závěru jednotlivých okrskových volebních komisí, nebyl-li v konkrétním případě prokázán opak (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na Navrhovatel v podaném návrhu poukazoval na skutečnost, že byla zaregistrována kandidátní listina koalice PRO PRAHU, což nutně vedlo k zaměnitelnosti obou volebních stran a ke zmatení voličů. Pokud jde o samotnou registraci kandidátní listiny koalice PRO PRAHU, je nutno konstatovat, že k registraci této kandidátní listiny došlo na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne čj: 3 A 110/ , ve kterém Městský soud v Praze konstatoval, že zaměnitelnost názvu volebních stran, které hodlají kandidovat ve volbách do zastupitelstva obcí, není důvodem pro zamítnutí této registrace. To ve svém důsledku znamená, že politický subjekt, který se hodlá zúčastnit voleb, musí dbát na to, aby se dostatečným způsobem vymezil vůči konkurujícímu subjektu svým specifickým programem a postavením takových kandidátů, kteří mají vlastnosti a schopnosti zaujmout volice svými jednoznačnými postoji natolik, že samotná skutečnost, že existuje volební strana s téměř shodným označením, v rozhodování voliče nesehraje významnou roli. Jak ostatně konstatoval Městský soud v Praze ve zmíněném usnesení, stávající volební systém pro volby do zastupitelstev klade na pozornost a soustředění voliče zvýšené nároky, neboť jde o komplikovaný systém, který umožňuje voliči označovat jednotlivé kandidáty napříč kandidátními listinami. To samozřejmě předpokládá, že volič vychází nejen z označení volební strany, ale současně rozpoznává a posuzuje jednotlivé kandidáty z různých volebních stran. Pokud jde o tvrzení navrhovatele, že koalice PRO PRAHU používala letáky s vyobrazením loga navrhovatele, je nutno konstatovat, že jde o tvrzení navrhovatele, které není žádným způsobem doloženo. Navíc otázka užívání loga z pohledu toho, zda se tak stalo oprávněně či nikoli, není předmětem řízení v této věci. Proto lze v obecné poloze odkázat na to, co bylo uvedeno výše, a to zejména ve vztahu ke stanovisku o tom, že volič ve volbách do zastupitelstva byl konfrontován nejen volebními stranami, ale také konkrétními fyzickými osobami, konkrétními kandidáty, mezi nimiž mohl volit. Případný nedostatek etiky ve volební kampani nemusí bez dalšího činit takové jednání protizákonným (viz usnesení Nejvyššího správního soudu pod sp.zn. Vol 45/2006). Postup při volební kampani je zákonem o volbách do zastupitelstev obcí upraven v ustanovení 30 tohoto zákona. Podle 30 odst. 1 pro volební kampaň může starosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to nejméně 10 dnů přede dnem voleb, možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidujících volebních stran. Podle 30 odst. 2 zákona o volbách nesmějí být v době počínající třetím dnem přede dnem voleb a končící ukončením hlasování žádným způsobem zveřejňovány výsledky předvolebních a volebních průzkumů. Podle 30 odst. 3 zákona o volbách je zakázána ve

5 pokračování 5 dnech voleb volební agitace a propagace pro volební strany i nezávislé kandidáty v objektu, v němž je umístěna volební místnost a v jeho bezprostředním okolí. Z uvedeného ustanovení je tedy zřejmé, že na rozdíl od zákona o volbách do Parlamentu České republiky, ve kterém je v ustanovení 16 upraven zákaz vedení nečestné a nepoctivé volební kampaně, zákon o volbách do zastupitelstev obcí takovéto ustanovení neobsahuje. Soud při posuzování důvodnosti návrhu na neplatnost voleb ve vztahu k námitkám, které se týkají způsobu vedení volební kampaně, musí vycházet pouze z ustanovení 30 zákona o volbách do zastupitelstev obcí, který reguluje volební kampaň v podstatě menší míře, než na parlamentní úrovni. Z uvedeného ustanovení 30 zákona o volbách do zastupitelstev obcí je zřejmé, že je upraveno oprávnění starosty vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, je stanoven zákaz zveřejňování výsledků předvolebních a volebních průzkumů v určitých dnech a je upraven zákaz volební agitace a propagace na stanovených místech. Zákon neupravuje žádná jiná kritéria, neobsahuje kritéria chování jednotlivých politických subjektů. Je tedy nutno vycházet z obecného požadavku slušného chování, které je však nutně ovlivněno tím, že se několik subjektů uchází o přízeň voličů (viz dále k nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 73/04). Navrhovatel dále namítal, že dne byla na programu ČT1 odvysílána reportáž, která se týkala údajných pochybení Zbyňka Passera, kandidáta navrhovatele do zastupitelstva hl.m.prahy a volebního lídra navrhovatele. Odvysíláním reportáže došlo ke zjevnému porušení zákona o České televizi a vnitřních pravidel České televize, konkrétně Pravidel předvolebního a volebního vysílání ČT. Došlo k závažnému poškození navrhovatele v předvolební kampani. K této námitce je nutno konstatovat, že předmětem řízení v této věci není otázka, zda Česká televize tím, že odvysílala v pořadu Reportéři ČT reportáž, která se vztahovala ke Zbyňku Passerovi, porušila zákon. K této námitce je nutno uvést, že soudu nepřísluší v této věci posuzovat, zda Česká televize porušila zákon nebo svá vnitřní pravidla či nikoliv. Žalobce ani žádné konkrétní skutečnosti, které by měly být považovány za jednostranné tvrzení, výslovně neuvádí. Lze v souladu se stanoviskem Magistrátu hl.m. Prahy poukázat na to, že osoby veřejně činné, tedy zejména politici, musí být připraveni akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (viz nález Ústavního soudu ze dne sp.zn. I.ÚS 367/03). Ústavní soud se k otázce průběhu volební kampaně vyjádřil rovněž v nálezu pod sp.zn.: Pl.ÚS 73/04, kde zdůraznil, že v průběhu volební kampaně jsou voličům často velmi emocionální a vyostřenou cestou předkládány argumenty, které mají ovlivnit jejich volební chování a rozhodnutí koho budou volit. Smyslem kampaně je, aby byly posouzeny i ty nejkontroverznější otázky programu a kandidátů politických stran obecně, tak i jejich osobních vlastností a způsobilosti zastávat veřejnou funkci. Jen v takovém případě se mohou budoucí voliči rozhodnout se znalostí věci. Požadavek čestného a poctivého vedení volební kampaně nelze vykládat z hlediska soukromého práva a morálky, neboť jde o jejich použití v podmínkách volební kampaně, která není ničím jiným, než bojem o hlasy voličů. Ústavní soud zaujal výše uvedený právní názor ve vztahu k zákonu o volbách do Parlamentu, který - na rozdíl od zákona o volbách do zastupitelstev obcí - úpravu čestnosti a poctivosti vedení volební kampaně upravuje. O to víc to musí platit ve vztahu k zákonu o volbách do zastupitelstev obcí, kde takováto právní úprava zcela absentuje. Přihlédneme-li k uvedenému nálezu Ústavního soudu, nelze dospět k závěru, že by odvysílání předmětné reportáže mělo samo o sobě vliv na výsledek voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy. Navrhovatel žádné konkrétní skutečnosti ani k této otázce neuvádí ani netvrdí.

6 pokračování 6 Z výše uvedených důvodů soud návrh navrhovatele zamítl. Jednání s ohledem na 90 odst. 3 s.ř.s. nebylo třeba nařizovat. O nákladech řízení rozhodl soud podle 93 odst. 4 s.ř.s., podle něhož ve věcech volebních žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná ( 104 odst. 1 s.ř.s.). V Praze dne 10.listopadu 2014 JUDr.Hana Veberová v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Kotlanová