Stanovisko UNHCR k žadatelům o azyl z Ruské federace v kontextu situace v Čečensku

Transkript

1 Stanovisko UNHCR k žadatelům o azyl z Ruské federace v kontextu situace v Čečensku Únor 2003 Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees CP 2500, CH-1211 Ženeva 2, Švýcarsko hqpr11@unhcr.ch Webová stránka:

2 Obsah Úvod...3 I. Obecná situace a poslední vývoj...3 II. III. IV. Problematika vnitřního přesídlení a federální politika týkající se vnitřně přesídlených osob (VPO)...9 a) Status nuceného migranta... 9 b) Kompenzace za ztracený majetek a další pomoc c) Svoboda pohybu a svoboda výběru místa pobytu d) Princip dobrovolného návratu do Čečenska e) Čečenské VPO v Ingušsku f) Čečenské VPO v ostatních oblastech severního Kavkazu g) Čečenské VPO v ostatních oblastech Ruské federace Situace etnických Čečenců pocházejících nebo trvale žijících v oblastech Ruské federace mimo Čečensko...25 Důležité cestovní doklady / doklady totožnosti...27 V. Situace neetnických Čečenců opouštějících Čečensko...29 VI. Stanovisko UNHCR k alternativě vnitřního útěku...30 VII. Shrnutí základních informací...31 VIII. Doporučení

3 Úvod 1. Tento dokument je aktualizací předchozího Stanoviska UNHCR k žadatelům o azyl z Čečenska z ledna Přestože obecné principy uvedené v předchozím stanovisku zůstávají i nadále v platnosti, vynořila se vzhledem k pokračujícímu konfliktu v Čečenské republice (Čečensku) 1 v posledních dvou letech a vzhledem k počtu osob hledajících mezinárodní ochranu kvůli současné situaci v Čečensku, potřeba připravit podrobnější dokument o 1) otázce vnitřního přesídlení a 2) identifikaci kategorií osob, které mohou potřebovat mezinárodní ochranu. I. Obecná situace a poslední vývoj 2. UNHCR nemá v Čečensku svou pobočku, získává však informace od různých organizací, které v Čečensku působí. Všechny tyto zdroje shodně přinášejí zprávy o rozsáhlém a závažném porušování lidských práv a humanitárních zákonů v Čečensku. 3. Abdul-Khakim Sultygov, zmocněnec prezidenta Putina pro lidská práva v Čečensku, potvrdil, že v období od ledna do srpna 2002 zmizelo v této konfliktem zmítané oblasti 284 osob. Uvedl také, že snahy o ukončení porušování práv čečenských civilistů ruskou armádou ztroskotaly a že se připravují nová nařízení Podle posudku expertů Rady Evropy z prosince 20002, se bezpečnostní situace od zajetí rukojmí v moskevském divadle v říjnu 2002 očividně zhoršila. Experti byli svědky pokračujících intenzivních vojenských operací v Čečenské republice. 3 Na počátku listopadu 2002 zahájily ruské ozbrojené síly intenzivní kampaň proti separatistům na celém území Čečenska. Ruský ministr obrany Sergej Ivanov oznámil pozastavení předchozích plánů na snížení vojenské přítomnosti v Čečensku 4. Zprávy 1 Článek 65 Ústavy Ruské federace uvádějící seznam osmdesáti devíti součástí Federace hovoří o Čečenské republice. V našem dokumentu jsou oba termíny, Čečenská republika i Čečensko, vzájemně zaměnitelné. 2 Zpravodajství BBC, Chechen Envoy Confirms Missing Toll, 5. srpna Rada Evropy, Twenty-fourth interim report by the Secretary General on the presence of the Council of Europe s experts in the Office of the Special Representative of the President of the Russian Federation for ensuring Freedoms in the Chechen Republic. Period from 10 November to 4 December 2002, SG/Inf(2002)51, 9. prosince 2002, Human Rights and Civil Rights and Freedoms in the Chechen Republic Period from 10 November to 4 December, 2002, Documents/Information%5Fdocuments/2002/SGInf(2002)51E.asp#TopOfPage. K dnešnímu dni tak Komise ministrů učinila pouze jednou na základě odstavce 1 Deklarace o dodržování závazků z roku 1994, a to generálním tajemníkem 26. června 2000 ve vztahu k situaci v Čečensku (viz Council of Europe Monitor/Inf(2003)1 ze dne 6. února Zpravodajství BBC, Russia pursues New Assault in Chechnya, 4. listopadu 2002, news.bbc.co.uk/1/hi/world/europe/ stm. 3

4 svědků a mezinárodních organizací z oblasti lidských práv přinášejí podrobný popis případů porušování lidských práv a mezinárodních humanitárních zákonů, včetně mučení, okamžitých poprav, svévolného zatýkání, zmizení, znásilňování, špatného zacházení, rozsáhlého ničení a loupení majetku Ze svých domovů bylo donuceno utéct více než osob většinou do Ingušska, ale i do jiných oblastí Ruské federace a v rámci Čečenska samotného. K 31. prosinci 2002 se v Ingušsku podle UNHCR nacházelo asi vnitřně přesídlených osob (VPO), VPO žilo v samotném Čečensku, v Dagestánu a v ostatních oblastech Ruské federace. 6 V dalších částech bývalého Sovětského svazu a ve střední a západní Evropě žije neznámý počet čečenských žadatelů o azyl a uprchlíků. 7 Více než Čečenců hledajících ochranu se nachází ve střední Asii; nejvíce jich je v Kazachstánu Přestože bezpečnostní situace v Čečensku se v letech 2001 a 2002 několikrát zhoršila, byl ve stejném období zaznamenán i pozitivní vývoj: a) Vleklé válečné operace na frontách se zastavily; b) V období od 1. ledna do 31. prosince 2002 se podle odhadů UNHCR do Čečenska vrátilo na osob. Sem patří asi osob, které se předtím pohybovaly mezi Čečenskem a Ingušskem a které jsou nyní v Čečensku lépe usazené, osob vrátivších se z Ingušska během návratu organizovaného čečenským Výborem pro nucenou migraci, asi spontánně se vrátivších osob z Ingušska a na navrátilců z Dagestánu; c) Vládní pomoc VPO, navrátilcům a sociálně zranitelným osobám v Čečensku se během posledních 12 měsíců zvýšila; byla obnovena výplata 5 Mezi tyto zprávy patří: zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (United Nations High Commissioner for Human Rights), Amnesty International, Russian Federation, Annual Report 2002, covering period from January to December 2001, 28. května web.amnesty.org, Open and Human Rights Watch, World Report 2003, Russian Federation, 14.ledna 2003, 6 Statistiky OSN o počtu VPO v Ingušsku vycházejí z databáze Dánské rady pro uprchlíky (Danish Refugee Council, DRC). Statistiky UNHCR o Čečensku vycházejí z údajů poskytnutých orgány Ruské federace. V obou těchto republikách je DRC realizačním partnerem UNHCR a WFP (a dalších jiných organizací). Údaje o Dagestánu a jiných republikách federace jsou založeny na odhadech UNHCR. Podrobnější informace naleznete v databázi Norské rady pro uprchlíky (Norwegian Refugee Council), Global IDP Database, Profile of Internal Displacement: Russian Federation, Compilation of the information available in the Global IDP Database of the Norwegian Refugee Council, 28. října 2002, deration%20-october% pdf?openelement. 7 Podle statistik UNHCR žádalo v letech v průmyslových zemích o azyl asi ruských občanů. Počet žadatelů o azyl čečenské národnosti není vyznačen. UNHCR, Asylum Applications Lodged in Industrialized Countries: Levels and Trends, , PGDS, Division of Operational Support, Ženeva, březen Kromě toho bylo asi čečenských uprchlíků zaregistrováno v Gruzii (a získalo zde ochranu) a v Ázerbájdžánu. Více než dvěma stům Čečenců bylo přiznáno postavení uprchlíka na Ukrajině. V Polsku čekalo v říjnu 2001 na vyřízení asi čečenských žadatelů o azyl. 4

5 penzí a platů a v létě 2002 začala být čečenskými úřady poskytována pomoc na rekonstrukci omezeného počtu individuálních domů; d) Vzniklo asi 16 dočasných ubytovacích středisek (DUS) v Grozném (8), Argunu (3), Gudermesu (2), Sernovodsku (2) a v městě Assinovskaja (1), kde je ubytováno celkem osob / rodin (k lednu 2003); e) Počet soudů a jmenovaných soudců v roce 2002 stále rostl; 9 f) Čečenské úřady pro vnitřní záležitosti, které byly přímo podřízeny ruskému federálnímu ministerstvu vnitra, spadají nyní pod nedávno ustavené čečenské ministerstvo vnitra; g) Bylo dosaženo pokroku při navracení administrativních funkcí místním orgánům čečenského ministerstva vnitra. Vnitřně přesídleným osobám bez dokumentů, navrátilcům s dočasnými doklady totožnosti a místním obyvatelům Čečenska jsou vystavovány doklady totožnosti; h) 27. března 2002 vydal velitel spojených sil v oblasti severního Kavkazu příkaz č. 80, O opatřeních pro zvýšení úsilí místních orgánů, populace a ruských policejních orgánů v boji proti porušování zákonů a zvýšení zodpovědnosti pracovníků za porušování práva a pořádku během zvláštních operací a dalších opatření realizovaných na území Čečenské republiky, mající zabránit porušováním práv civilistů během čistících operací; 10 i) Úřadu zvláštního zmocněnce prezidenta Ruské federace pro zajišťování lidských práv a základních svobod v Čečensku se dařilo konsolidovat počet individuálních stížností týkajících se porušování lidských a postupovat je kompetentním soudním orgánům; 11 9 I přes tuto pozitivní tendenci uvedla Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva, že práce soudů není efektivní a že lidé žijící v určitých oblastech mají velké potíže při získávání přístupu k soudu musí překonávat velké vzdálenosti, pojíždět řadou kontrolních stanovišť známých svou praxí vymáhání úplatků. Obyvatelé Čečenska také uvádějí, že soudci nechtějí posuzovat žaloby proti příslušníkům vojenských sil. ; Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva (International Helsinki Federation for Human Rights), Adequate Security Conditions Do Not Exist in Chechnya to Allow the Return of Displaced Citizens A Pattern of Increasing Disappearances Bordering on Genocide, 23. července 2002, 10 Příkaz č. 80 stanovuje (kromě jiných opatření), že během čistících operací mají být přítomni vedoucí místní správy, zástupci církve a rady starších i vojenští prokurátoři; vojáci jsou povinni při domovních prohlídkách prokázat svou totožnost a neměli by používat masky není-li to nutné z operačních důvodů. Byla však hlášena řada případů, kdy příkaz č. 80 nebyl dodržen. Mezinárodní společnost Memorial a ruské nevládní organizace citovaly několik z mnoha incidentů z května 2002, kdy byl příkaz č. 80 velitele OGV úmyslně přezírán. Viz také odstavec 7b. 11 Podle informační zprávy Úřadu zvláštního zmocněnce z listopadu 2001 bylo vojenskými prokurátory v Čečensku k dnešnímu dni vyšetřováno celkem 106 trestných činů týkajících se zločinů spáchaných na civilistech armádními příslušníky. V 52 případech bylo vyšetřování ukončeno a 35 případů bylo následně postoupeno vojenskému soudu; 17 obvinění bylo zamítnuto. Z 35 případů postoupených vojenskému soudu se 10 týkalo vraždy, 1 znásilnění, 12 krádeže a 11 různých trestných činů. K dnešnímu dni vojenské soudy usvědčily 17 příslušníků armády z trestných činů proti čečenským civilistům. Podle tvrzení Memorialu chybějí další informace o trestech chybějí. Středisko pro lidská práva Memorial, dopis vedoucímu úřady zvláštního prezidentského zmocněnce pro ochranu lidských 5

6 j) V Čečensku fungují, i když v omezeném rozsahu, mechanismy právního poradenství prostřednictvím místních nevládních organizací a prostřednictvím Kolegia nezávislých advokátů; k) V Čečensku působí v prostorách Úřadu Zvláštního zmocněnce prezidenta Ruské federace pro zajišťování lidských a občanských práv a svobod v Čečensku pozorovatelé Rady Evropy (ve městě Znamenskoje). 7. Přes tento pozitivní vývoj v Čečensku stále existují některé závažné bezpečnostní problémy a v oblasti osobní bezpečnosti se objevila i nová rizika: a) Ruská federace neprodloužila mandát Pomocné skupiny OBSE, který vypršel 31. prosince OBSE odmítla omezení svého mandátu požadované ruskou federální vládou, podle kterého se OBSE měla soustředit pouze na humanitární pomoc. Původní mandát OBSE z roku 1995 stanovoval, že mise zároveň s poskytováním humanitární pomoci povede prostřednictvím kulatých stolů dialog a vyjednávání ve snaze nastolit ustavit příměří a eliminovat zdroje napětí. Zavírání mise OBSE bylo zahájeno v lednu 2003 a podle vydaného prohlášení má být dokončeno do 21. března 2003; 12 b) V oblastech oficiálně pod kontrolou ruských federálních sil zesílily partizánské aktivity. 27. prosince 2002 zničili sebevražední atentátníci ve vojenském vozidle ústředí čečenské administrativy v Grozném. Při tomto útoku zahynulo 72 osob. Vládní vojenské operace v civilních oblastech, kde se podle předpokladů měli ukrývat partyzáni, vedl k novým populačním přesunům jak v rámci Čečenska, tak směrem do Ingušska. Mezi tyto operace patří čištění vesnic ústící pravidelně v obvinění ze svévolného zadržování mužů vojenského věku a rabování domů. Vojenské aktivity v jižním Čečensku, v oblastech které nejsou pod kontrolou federálních sil, vedly k novým obětem a dalšímu přesídlování obyvatelstva. Organizace hájící lidská práva obviňují ruské jednotky z úmyslného ignorování příkazu č. 80 velitele OGV (viz odstavec 6h) během čistek prosince 2002 přijal Evropský soud pro lidská práva šest případů týkajících se údajných zločinů spáchaných federálními silami práv na území Čečenské republiky J. P.Puzanovu, , 12 Viz: OBSE, Chairman regrets end of OSCE mandate in Chechnya, tisková zpráva, 3. ledna 2003, 13 Středisko pro lidská práva Memorial popisuje čistící operaci v oblasti Grozného v květnu 2002: O vojenské operaci nebyla informována ani oblastní, ani vesnická správa. Vojáci vtrhli do domů, chovali se ohavně a bezdůvodně používali násilí proti mužům i ženám. Nikdo z vojáků neprokázal svou totožnost, ani nevysvětlil účel operace. Vesnická správa, oblastní velitelská správa ani oblastní veřejný prokurátor neobdrželi žádný seznam zadržených. Žádný z těchto úřadů nevěděl nic o zatýkání v Krasnostěpnovském. Obrněná vozidla zapojená do akce neměla žádnou poznávací značku. Středisko pro lidská práva Memorial, Several examples of the many occasions in May 2002 where order No. 80 of the OGV(s) Commander has been deliberately flouted, tamtéž, 6. června 2002, 6

7 na čečenských civilistech v letech Soudu bylo podáno více než 120 podobných případů; 14 c) Na konci listopadu 2002 byla zavražděna Malika Umazheva, bývalá hlavní představitelka administrativy v Alkhan-Kala. Umazheva v minulosti tvrdě kritizovala porušování lidských práv ruskými vojsky v její vesnici a spolupracovala s obhájci lidských práv na dokumentaci těchto případů. Tyto aktivity vedly k jejímu odvolání z pozice v čečenské administrativě a získaly jí osobní zlobu vysoce postavených vojenských představitelů, včetně generála Anatolije Kvašina, velitele generálního štábu ruských ozbrojených sil. 15 Malika Umazheva byla zastřelena maskovanými vojáky; d) Na základě Akčního repatriačního plánu z května 2002 podepsaného ingušskými a čečenskými úřady (viz níže, odstavec 33) demontovaly čečenské úřady dva stanové tábory ve Znamenském (severní Čečensko), ve kterých bylo ubytováno na osob. Většina VPO byla přesídlena do DUS v Grozném, někteří našli ubytování u hostitelských rodin v okolí Znamenského či jinde; e) Situace v DUS zůstává nejistá; úroveň hygienických zařízení je nepřijatelná (latríny nacházející se mimo budovy), je jich málo a po zavírací hodině nejsou přístupné; asi 38% rodin VPO žijících v DUS žilo původně v budovách, které jsou nyní zničeny (není pravděpodobné, že by byly v dohledné době opraveny), ostatní čekají na stavební materiál na opravu svých domů; f) Po zajetí rukojmích v moskevském divadle v říjnu 2002 došlo k zintenzívnění vojenských aktivit a čistících operací v Čečensku, které vedly k novému přesídlení. Podle odhadů UNHCR bylo v období od 1. ledna do 30. listopadu 2002 z Čečenska do Ingušska nově vyhnáno asi osob. Po summitu EU-Rusko, konaném 11. listopadu 2002, přijal Evropský parlament rezoluci, ve které sice uznává právo státu chránit své obyvatelstvo proti terorismu, ale zároveň vyzývá Rusko, aby zajistilo adekvátnost protiteroristických opatření a jejich plný soulad s právním pořádkem, zejména ve vztahu k právům nevinných civilistů a aby realizovalo všechny vojenské operace v Čečensku ukázněně a zejména dodržovalo výnos č. 80 volající po plném respektování práv civilního obyvatelstva. 16 g) První vysoký ruský důstojník souzený za zločiny proti civilistům v Čečensku, plukovník Juruj Budanov, byl nedávno vojenským soudem 14 Rada Evropy, Addendum to the twenty-fifth Interim Report by the Secretary General on the presence of Council of Europe s Experts in the Office of the Special Representative of the President of the Russian Federation for ensuring Human Rights and Civil Rights and Freedoms in the Chechen Republic. Další informace generálního tajemníka viz SG/Inf(2003)2 Addendum, 24. ledna 2003, Information%5Fdocuments/2003/SGINF(2003)2AddE.asp#TopOfPage. 15 Tamtéž. 16 Evropský parlament, Resolution on the outcome of the EU-Russia summit of 11 November 2002, (2002)0563, Provisional Edition, Strasbourg, 21. listopadu

8 prohlášen za duševně chorého. Lékaři mu podle zpravodajství agentury Interfax citující soudní úředníky (Reuters, 16. prosince 2002) nařídili léčení. Během líčení plukovník Budanov přiznal, že při výslechu zavraždil 18-letou Khedu Kungalovou. Podle soudní zprávy byla dívka před svou smrtí znásilněna. Rozhodnutí soudu bylo ruskými aktivisty z oblasti lidských práv tvrdě kritizováno. Na základě pravděpodobně procedurálních pochybení nařídil Nejvyšší soud Ruské federace 28. února 2003 ve věci plukovníka Budanova nové líčení; h) Po návštěvě mise Parlamentního shromáždění Rady Evropy (Parliamentary Assembly of the Council of Europe, PACE) v Ingušsku a Čečensku upozornil zpravodaj lord Judd na tiskové konferenci v Moskvě (24. ledna 2003), že referendum o přijetí Ústavy Čečenskou republikou plánované na březen 2003 je časově nevhodné kvůli bezpečnostní situaci v republice i kvůli nedostatečnému politickému konsensu a úrovni informací o návrhu ústavy mezi Čečenci v Čečensku a Ingušsku. 17 Po své návštěvě v Čečensku 12. února 2003 pan Alavaro Gil-Robles, Komisař Rady Evropy pro lidská práva, uvedl, že konání referenda je začátkem. 18 Pan Alvaro Gil-Robles současně vyjádřil své přesvědčení, že porušování práv civilistů armádou nesmí zůstat nepotrestáno: Není možné bojovat proti zločinu kriminálními metodami. Není možné bojovat proti terorismu porušováním principů a právního pořádku. 19 i) Podle zpráv povstaleckých skupin vzrostl počet případů zavražděných čečenských civilních správců a úřady hlásily případy zabití ruských civilistů čečenskými bojovníky v Grozném. 20 Mnozí pozorovatelé mají pocit, že shromažďování informací o útocích je obtížné, neboť Čečenci nechtějí hovořit o porušování práv čečenskými bojovníky v obavě z odvety; j) Podle UNSECOORD pozastavilo ministerstvo civilní obrany a výjimečných situací své aktivity v oblasti odstraňování min kvůli bezpečnostním rizikům; počet hlášených minových výbuchů roste, zejména mezi navrátilci; k) Bezpečnostní incidenty v Ingušsku, Dagestánu, Severní Osetii-Alanii (Vladikavkaz) a Karačajevsku-Čerkésii vyvolaly obavy z rozšíření partyzánských aktivit i do sousedních republik; Federal News Service, tisková konference lorda Judda, vedoucího mise PACE v Čečensku, 24. ledna 2003, 18 St. Petersburg Times, 18. února AFP, 12. února Generální tajemník Rady Evropy, Nineteenth interim report by the Secretary General on the presence of the Council of Europe s experts in the Office of the Special Representative of the President of the Russian Federation for ensuring Human Rights and Civil Rights and Freedoms in the Chechen Republic. Period from 10 to 30 April, 2002SG/Inf(2002)23, 17. ledna 2002, odst. 10, Secretary%5Fgeneral/Documents/Information_documents/2002/SGInf(2002)23E.asp#TopOfPage. 21 Viz odstavce

9 l) Několik set čečenských navrátilců odešlo poté, co je bezpečnostní problémy, šikanování, ale i nedostatečná ubytovací kapacita a chybějící infrastruktura donutily znovu se vrátit do Ingušska; m) Jelikož soudci nečečenské národnosti Čečensko opustili, je počet soudních pracovníků v Čečensku příliš nízký na to, aby byla zajištěna efektivní realizace soudního řízení. Vyšetřování jednotlivých žalob maří také střety jurisdikcí úřadů civilních a vojenských prokurátorů; n) Přístupu ke službám humanitárních organizací i samotnému vstupu humanitárních organizací do Čečenska brání bezpečnostní problémy, restriktivní vydávání povolení pro výkon a monitoring humanitárních projektů nevládním organizacím, procedury na kontrolních stanovištích i nevydávání povolení pro užívání komunikačních radiových frekvencí; o) Bezpečnostní situace humanitárních pracovníků se zhoršila. V listopadu 2000 unsesly ozbrojené osoby nákladní vůz Mezinárodního červeného kříže. V lednu 2001 byl unesen ředitel holandského programu MSF (po téměř měsíc trvajícím zadržování byl nakonec propuštěn). 23. července 2002 byla unesena zástupkyně místní nevládní organizace Družba v Čečensku Nina Davidovič. 12. srpna 2002 byl v Dagestánu unesen Arjan Erkel, vedoucí mise švýcarského MSF v Ruské federaci. Paní Davidovič byla osvobozena 7. ledna 2003 během speciální bezpečnostní operace, ale je stále nezvěstná, 4. listopadu 2002 byli v Čečensku uneseni dva řidiči Mezinárodního červeného kříže; o tři dny později se bezpečnostním silám podařila oba řidiče osvobodit a únosci byli zadrženi. II. Problematika vnitřního přesídlení a federální politika týkající se vnitřně přesídlených osob (VPO) 8. Následující odstavce se podrobněji věnují situaci osob vyhnaných čečenským konfliktem do jiných oblastí Ruské federace, kterou je třeba zohlednit při posuzování alternativy vnitřního přesídlení. a) Status nuceného migranta 9. V ruské právní terminologii neexistuje termín vnitřně přesídlená osoba. Federální zákon O nucených migrantech z roku 1995 však stanoví podobný status pro násilně přesídlené osoby. Podle 1 tohoto zákona: je nuceným migrantem občan Ruské federace, který byl donucen opustit místo svého trvalého bydliště kvůli násilí páchanému na něm nebo na jeho rodinných příslušnících nebo kvůli jiným formám pronásledování či kvůli reálnému nebezpečí pronásledování z důvodu jeho rasy, národnosti, náboženství nebo příslušnosti k určité sociální skupině či 9

10 politickému názoru po nepřátelské kampani vedené proti jednotlivcům nebo skupinám osob či rozsáhlém porušování veřejného pořádku V důsledku čečenského konfliktu v letech byl status nuceného migranta přiznán asi vnitřně přesídlených osob (většinou ruského původu) v 79 administrativních částech Ruské federace. Status nuceného migranta má především usnadnit integraci přesídlených osob v jejich novém místě pobytu výplatou zvláštních podpor, poskytováním pomoci při hledání ubytování a zaměstnání, prostřednictvím půjček a dalších podpor Na počátku roku 2000 bylo z Čečenska vyhnáno na osob. Jen velmi málo osob přesídlených v rámci současného konfliktu však získalo status nuceného migranta. Přestože přesné informace nejsou k dispozici, vládní statistiky naznačují, že v období od 30. září do 31. prosince 2002 získalo status nuceného migranta osob. Kvůli dlouho trvajícím procedurám však toto číslo zahrnuje také osoby vnitřně přesídlené během konfliktu v letech , které získaly status nuceného migranta až relativně nedávno. 12. Podle informací, které má UNHCR k dispozici od místních nevládních organizací a svých realizačních partnerů, byla většina žádostí o přiznání statusu nuceného migranta založených na údajném špatném zacházení ze strany federálních sil, ztrátě majetku a/nebo rozsáhlém porušováním veřejného pořádku kompetentními migračními orgány zamítnuta s odůvodněním, že probíhající protiteroristická kampaň realizovaná ruskou vládou není z definice rozsáhlým porušováním veřejného pořádku a že ani federální síly provádějící takovou operaci nemohou být považovány za dopouštějící se porušování veřejného pořádku. Většina VPO, které získaly status nuceného migranta, uváděla obavu z pronásledování islámskými fundamentalisty a ne federálními silami. 13. Proceduru přiznání statusu nuceného migranta vykonávají teritoriální orgány Federální migrační služby 24 (FMS) spadající pod příslušné ministerstvo vnitra a oficiální politika v této oblasti na federální úrovni byla jasně deklarována. Organizace hájící lidská práva a místní nevládní organizace poukazují na rozdíl v zacházení s VPO z předchozího konfliktu (většinou ruské národnosti), jimž byl status nuceného migranta všeobecně přiznáván, a mezi VPO ze současného konfliktu (z nichž je 22 Podle bodu 2 tohoto paragrafu platí dále, že (...) jako nucený migrant bude uznán (...) občan Ruské federace, který byl donucen opustit místo svého trvalého pobytu v části Ruské federace a přesídil na území jiného subjektu federace. Z tohoto důvodu osoby přesídlené uvnitř Čečenska (asi ) nemohou podle současné legislativy získat status nuceného migranta. 23 Status nuceného migranta nevylučuje dobrovolný návrat do místa bývalého trvalého bydliště. Paragraf 7.2(5) zákona o nucených migrantech stanovuje pro místní výkonné orgány povinnost poskytnout nucenému migrantovi na jeho žádost pomoc při návratu do místa jeho bývalého pobytu. 24 Federální ministerstvo federálních záležitostí, národní a migrační politiky vzniklo na základě prezidentského dekretu č. 867 ze dne 17. května 2000 a mělo nahradit bývalou Federální migrační službu. Dalším ministerským dekretem z 16. října bylo toto ministerstvo zrušeno a jeho funkce v oblasti realizace federální migrační politiky byly převedeny na ministerstvo vnitra. 10

11 většina čečenské národnosti). Tito druzí neuspěli se svými žádostmi o status nuceného migranta poukazujícími na masivní destrukci civilní infrastruktury a soukromého majetku i na obecně panující nejistou bezpečnostní situaci VPO, které získaly status nuceného migranta v období od října 1999 do prosince 2002, získaly tento status v 79 oblastech Ruské federace. Přestože oficiální statistiky neobsahují rozdělení podle národnosti, většinu těchto osob tvoří (podle informací dostupných UNHCR) etničtí Rusové. Podle statistik Ministerstva federace, národní a migrační politiky Ruské federace získalo v období od 1. října 1999 do 31. prosince 2002 v Ingušsku status nuceného migranta jen 89 VPO. Většina ze osob z Čečenska, které získaly status nuceného migranta v období od října 1999 do prosince 2000, se usadila v oblastech, kde je jen málo VPO čečenské národnosti: osob ve Stavropolské oblasti, 689 v Tambovské oblasti, 635 v Saratovské oblasti a 995 v Krasnodarské oblasti. Skutečnost, že většina VPO, kterým se podařilo získat status nuceného migranta, není čečenské národnosti, byla uznána v dopise Ministerstva federace, národní a migrační politiky Ruské federace náměstkovi ruské dumy V. Igrunovi. 26 UNHCR však ví i o etnických Čečencích, kteří získali status nuceného migranta z výše uvedených důvodů (obava z pronásledování islámskými fundamentalisty nebo skupinami Wahabi ). b) Kompenzace za ztracený majetek a další pomoc 15. Ze statutu nuceného migranta vyplývá nárok na specifickou podporu a půjčku v oblasti integrace bez ohledu na stav majetku v místě původního bydliště. V souladu se zákonem o nucených migrantech z roku 1995 stanovuje rezoluce č. 845 vlády Ruské federace z 8. listopadu 2000 postup pro ubytovávání nucených migrantů. 11. října 2002 byl přijat dpolňující zákon, příkaz č. 971 ministerstva vnitra Ruské federace, stanovující dotace na stavbu a pořízení si obydlí nucenými migranty. Oba tyto zákony se týkají pouze osob se statutem nuceného migranta a nejsou tedy dostupné drtivé většině osob vyhnaných současným konfliktem. 16. V případě obětí konfliktu z let přijala vláda doplňující opatření pro kompenzaci za ztracený majetek. V rezoluci Ruské federace č. 510 z 30. dubna 1997 stanovila vláda proceduru kompenzace za ztracený majetek v případě osob, které Čečensko opustily v období od 12. prosince 1994 do 23. listopadu 1996 a které nemají v úmyslu se vrátit. Přístup ke kompenzacím podle této rezoluce je podmíněn objektivními skutečnostmi (doklad o zničeném majetku a doklad potvrzující pobyt v Čečensku) a nezávisí na přiznání statutu nuceného migranta O restriktivní praxi při udělování statusu nuceného migranta osobám vyhnaným současným čečenským konfliktem více v dokumentu Světlany Gannuškinové, Středisko pro lidská práva Memorial, The internally displaced persons from Chechnya in the Russian Federation, str , Moskva, 2002, 26 Tamtéž, str Více o restriktivní administrativní praxi při výplatě kompenzací za ztracený majetek vnitřně přesídleným osobám z konfliktu z roku a o souvisejícím rozhodnutí Nejvyššího soudu Ruské federace viz Olga Plikina, místní nevládní organizace Víra a naděje, Overview of the legal status of 11

12 17. Federální vláda oznámila svůj úmysl vybudovat podobné mechanismy (finanční kompenzace) i pro oběti současného konfliktu, které Čečensko natrvalo opustily. Do dnešního dne však nebyl žádný takový kompenzační systém realizován. Ruské ministerstvo pro obnovu Čečenské republiky stanovilo mechanismus pro poskytování stavebního materiálu postiženým osobám uvnitř Čečenska. V roce 2002 získalo v rámci tohoto systému pomoc několik stovek rodin v Čečensku. Podle federálních orgánů je uvolňování prostředků z federálního rozpočtu pro tento program bržděno přísnými kontrolními procedurami pro převod prostředků a jejich výplatu přijímající republikou. V lednu 2002 vyjádřilo Parlamentární shromáždění Rady Evropy své znepokojení týkající se skutečnosti, že až 70% humanitární pomoci se nedostává k těm, kterým je adresována. 28 Ruská media přinášela také zprávy o odhalených případech zpronevěry: Internetové noviny strana.ru uvedly, že podle federálních policejních orgánů byly v roce 2001 zpronevěřeny prostředky určené na rekonstrukci Čečenska. Federální inspektoři dosud prokázali promarnění asi 91,3 miliónů rublů (3 milióny USD), často prostřednictvím výplat kompenzace zemřelým obyvatelům nebo mrtvým duším. I když federálním orgánům se někdy podaří dostat pachatele před soud, podle strana.ru se jim nedaří zabránit v pokračování této praxe neboť s pokračující válkou je v Čečensku stále dostatek mrtvých duší Výše zmiňované systémy ruské federální vlády spojují poskytnutí pomoci nebo výplatu kompenzace s objektivními kritérii (získání statutu nuceného migranta nebo doklad o zničeném majetku). Téměř žádné přesídlené osobě se nepodařilo úspěšně prokázat zodpovědnost státu podle ruského Federálního občanského zákoníku a získat u soudu plnou kompenzaci za zničený majetek nebo morální újmu V listopadu 2002 byla novelizována rezoluce ruské federální vlády č. 163 ze dne 3. března 2001 o poskytování vládní pomoci VPO v Čečensku a jiných oblastech.. 31 Rezoluce obsahuje rozpočtová opatření pro nákup a distribuci potravin a internally displaced persons in the northern Caucasus, Pjatigorsk, říjen 2001, a Světlana Gannuškina, Středisko pro lidská práva Memorial, The internally displaced persons from Chechnya in the Russian Federation, Moskva 2002, str , Moskva, Rada Evropy, Conflict in the Chechen Republic, Parlamentární shromáždění, Rezoluce 1270 (2002), 23. ledna 2002, 29 Norská rada pro uprchlíky, Reported diversion of aid, Globální databáze vnitřně přesídlených osob (Global IDP Database), Ruská federace ( ) 30 UNHCR ví jen o jediném kladně vyřízeném soudním případu (rozhodnutí Leninského krajského soudu Stavropolského kraje z 22. března 2001) v případě týkajícím se oběti čečenského konfliktu z let , kde bylo ruskému federálnímu ministerstvu obrany a ruskému federálnímu ministerstvu vnitra soudem nařízeno vyplatit žalobci kompenzaci za morální i za majetkovou újmu. 31 Rezoluce č. 163, O financování výdajů na podporu a potravinovou pomoc občanům, kteří dočasně opustili místo svého trvalého pobytu na území Čečenské republiky a kteří žijí v dočasném ubytovacích zařízeních na území Ruské federace, a také o pokrývání výdajů na přepravu občanů a jejich majetku do jejich místa pobytu na území Čečenské republiky v roce

13 chleba VPO, nájem a údržbu ubytování v DUS, přepravu VPO a jejich majetku zpět do Čečenska a hotovostní příspěvky (20 RUR na osobu denně) pro osoby vracející se do Čečenska po 1. listopadu 2002 a pronajímající si soukromé ubytování. Poslední ustanovení (hotovostní příspěvek) představuje výraznou pomoc při pronajímání soukromého ubytování a/nebo poskytování náhrady hostitelským rodinám. 32 Může však být vnímáno také jako navádění VPO k návratu do Čečenska, jelikož takovéto hotovostní příspěvky nejsou předpokládány pro VPO žijící u hostitelských rodin v Ingušsku (kde v takovém soukromém ubytování žije na VPO 33 ) a jiných místech. Pomoc poskytovaná v rámci rezoluce č. 163 je dostupná také jenom těm VPO, kteří jsou registrováni jak u místní migrační služby (formulář č. 7), tak u pasové a vízové služby (PVS) místních orgánů ministerstva vnitra (registrace pobytu). Podle odhadů UNHCR možná až VPO v Ingušsku nemá ani formulář č. 7, ani registraci pobytu u PVS. Dosud také není jasné, zda i v roce 2003 bude prozatímní rozpočet pokrývat náklady pokračujícího pronájmu DUS v Ingušsku. c) Svoboda pohybu a svoboda výběru místa pobytu 20. Ruská Ústava v článku 27 uvádí, že: (1) Každý, kdo legálně pobývá na území Ruské federace, má právo na svobodu pohybu a na výběr místa pobytu. (2) Každý má právo svobodně opustit hranice Ruské federace. Občané Ruské federace mají právo svobodně se do Ruské federace vrátit. 21. Ve světle carských restrikcí v oblasti pohybu osob v říši a propiskového režimu během sovětské éry považovala ruská vláda v roce 1993 za nutné vydat zákon o svobodě pohybu. 34 Základním konceptem tohoto federálního zákona je ustavit systém registrace v místě dočasného pobytu (tzv. dočasná registrace ) nebo v místě trvalého pobytu (tzv. trvalá registrace ), prostřednictvím kterého občané mísntím orgánům oznamují adresu svého dočasného/trvalého pobytu - oproti bývalému systému propisek, který umožňoval policejním orgánům schvalovat (nebo odmítat) občanům dočasný nebo trvalý pobyt v dané lokalitě. 22. Přestože federální legislativa oficiálně požadavky propiskového systému zrušila, mnohé místní orgány federace stále aplikují restriktivní místní nařízení nebo administrativní praxi. 35 V tomto kontextu částečně selhaly státní orgány zodpovědné 32 Je také hlavní novelou původní rezoluce z března K 15. únoru 2003, databáze Dánského výboru pro uprchlíky. 34 Viz federální zákon Ruské federace č. 5242/1, Zákon Ruské federace o svobodě pohybu, výběru místa dočasného a trvalého pobytu na území Ruské federace, 25. června Viz dokument UNHCR, Background Paper on Freedom of Movement and the Right to Choose Place of Residence in Russia: Rulings of the Constitutional Court, Legislation and Practice, Moskva, březen 2000; analýza režimu propisky ve světle mezinárodních závazků států viz Rada Evropy, Parlamentní shromáždění, The Propiska System Applied to Migrants, Asylum-seekers and Refugees in Council of Europe Member States: Effects and Remedies, 12. října 2001, WorkingDocs/doc01/EDOC9262.htm; zpráva o ilegálních a 13

14 za kontrolu legálnosti administrativních aktů (např.ústavní soud Ruské federace, Komisař Ruské federace pro lidská práva nebo Ombudsman) a efektivní korigování porušování federální legislativy v oblasti svobody pohybu, které se dopouštějí různé součásti federace. Ve své zvláštní zprávě z října 2000 O ústavním právu na svobodu pohybu a svobodu výběru místa dočasného/trvalého pobytu v Ruské federaci. Ombudsman Ruské federace lituje toho, že k porušování ústavního práva na svobodu pohybu a svobodu výběru místa dočasného/trvalého pobytu vládními orgány dochází nejen kvůli tomu, že nařízení částí Ruské federace jsou v rozporu s federální legislativou v této oblasti, ale také kvůli nezákonným postupům při implementaci zákonů; 36 což je, ze své podstaty, hůře zdokumentovatelné a tedy hůře soudně napadnutelné. 23. V důsledku tohoto nedokonalého přechodu od propiskového systému k systému registračnímu si místní úřady v Ruské federaci zachovaly možnost stanovovat metody realizace registračního systému, kterou aplikují někdy restriktivním způsobem. To je zejména případ oblastí snažících se chránit místní pracovní trh, kontrolovat vnitřní migrační pohyby nebo bránit usazování ekonomicky nebo politicky nežádoucích migrantů. To má dopad na čečenské VPO, jejichž možnosti legálně pobývat (tj. s potřebnou registrací pobytu) mimo území Čečenska a Ingušska jsou stále vážně omezovány. d) Princip dobrovolného návratu do Čečenska 24. UNHCR a další mezinárodní organizace zdůrazňují princip dobrovolného návratu do Čečenska. UNHCR obecně stanovuje principy dobrovolného návratu následujícím způsobem: kromě vyjádření souhlasu musí být VPO řádně informovány o podmínkách po návratu a musí jim být nabídnuta reálná alternativa návratu. Ruská federální vláda prohlásila, že respektuje potřebu zachovat dobrovolný charakter návratu VPO do Čečenska. Od událostí z konce roku 1999 a počátku roku 2000, kdy byly do Čečenska ve vlakových vagónech (v nichž žily) násilně vráceny stovky VPO žijících v Ingušsku, nedošlo k případům násilného navracení VPO do Čečenska. restriktivních místních nařízeních v Moskvě, Krasnodarsku, Volgogradu a Ingušsku, kontrola legálnosti (nebo nedostatečná kontrola) místními soudy a celková kontrola Nejvyšším soudem Ruské federace viz Jekatěrina Rudova, The Judicial Practice of the Supreme Court of the Russian Federation relating to the Protection of Citizens Right to Freedom of Movement, zpráva na setkání Expert Round-table on Freedom of Movement in the CIS,organizovaném společně UNHCR a Radou Evropy v Moskvě, říjen Ombudsman, Russian Federation On the Constitutional Right to Liberty of Movement and Freedom to Choose a Place of Sojourn and Residence in the Russian Federation, říjen

15 25. Ruská federální vláda současně stále trvá na svém oficiálním stanovisku, že VPO by se měly vrátit do Čečenska. Na podporu tohoto stanoviska ruská federální vláda uvádí, že federální síly kontrolují většinu čečenského území, že čečenské VPO by se měly zúčastnit rekonstrukce a správy republiky a že VPO jsou v hostitelských oblastech destabilizujícím faktorem. V případě VPO ubytovaných ve stanových táborech v Ingušsku začaly federální a místní orgány od roku 2002 vyjadřovat svou silnou obavu z možných zdravotních a požárních rizika. Z tohoto důvodu začaly úřady (přestože oficiálně zastávají podmínku dobrovolnosti návratu) realizovat aktivní politiku navádění VPO k návratu do Čečenska. Takovou politiku sleduje zejména Ingušská republika, kde se nachází většina VPO. 26. Nátlak činěný na VPO v Ingušsku a jinde podněcující tyto osoby k návratu do Čečenska výrazně vzrostl pro moskevském incidentu se zajetím rukojmích v říjnu Krize rukojmích byla pro úřady velmi trapná jelikož ukázala, že čečenští bojovníci se mohou v zemi volně pohybovat a že mohou v hlavním městě připravit a realizovat složitou teroristickou operaci. Úřady přijaly následně řadu opatření, včetně rozsáhlé prohlídky celé Moskvy při hledání možných spolupachatelů a zatýkání podezřelých, dočasného zastavení snižování počtu vojsk v Čečensku ministerstvem obrany a rozhodnutí uzavřít stanové tábory VPO v Ingušsku, které úřady podezřívaly z přechovávání některých militantů a z toho, že slouží jako náborová základna čečenských bojovníků. 27. Organizace Human Rights Watch tvrdí, že ruské úřady vykonávají na čečenské VPO v ingušských táborech nátlak, aby je donutily k odchodu: Každý den navštíví na třicet zástupců ústředí a Federální bezpečnostní služby (FBS) všechny velké stanové tábory v Ingušsku, obejdou je stan od stanu a vysvětlují jejich obyvatelům výhody přestěhování se do Čečenska a nevýhody dalšího pobytu v Ingušsku. Na rodiny je vykonáván stálý tlak, aby podepsaly formuláře dobrovolného návratu přinášené úředníky ústředí a těm, kteří podepíší, je slibována pětiměsíční humanitární pomoc V některých případech úředníci vyhrožovali osobám zdráhajícím se odejít zatčením na základě falešného obvinění z přechovávání drog nebo zbraní Na konci října vybudovaly ruské federální jednotky stálé základny u všech hlavních stanových táborů a vybavily je ozbrojenou posádkou s těžkými zbraněmi října 2002 zajalo asi 50 ozbrojených Čečenců vedených Movsarem Barajevem v moskevském divadle na 700 rukojmích. V noci ze 26. na 27. října zaútočily na divadlo elitní jednotky Federální bezpečnostní služby (FBS) Alfa a Vympel za použití omamného plynu. Během útoku zahynulo 41 teroristů včetně 19 žen. Podle úřadu moskevského prokurátora zahynulo 129 rukojmích, 118 z nich na otravu plynem. Čečenský vojenský velitel Šamil Basajev se otevřeně přihlásil k přípravě této operace. 38 Human Rights Watch, Into Harm s Way: Forced Return of Displaced People to Chechnya, Sv. 15, č. 1(D), Human Rights Watch Publications, Leden 2003, 15

16 e) Čečenské VPO v Ingušsku 28. Ingušsko a Čečensko spolu sousedí a Ingušská republika velkoryse hostí velké množství VPO. Po přílivu VPO v letech do oblasti s místní populací čítající osob však byla místní infrastruktura Ingušské republiky (jedné z nejchudších součástí Ruské federace) přetížena k prasknutí. K 31. prosinci 2002 žilo v Ingušsku na VPO. 39 Asi 55% těchto osob žije v hostitelských rodinách, 27% žije v dočasných osadách (bývalá zemědělská družstva, opuštěné továrny a jiná privatizovaná zařízení struktury sloužící jako ubytovny, kde ruská federální vláda hradí majitelům náklady na elektřinu a plyn) a 18% ve stanových táborech. Místní sociální infrastruktura je přílivem VPO přetížena a většina VPO má jen omezený přístup (pokud vůbec nějaký) ke zdravotnickým službám a do škol. V táborech a osadách je široce rozšířena tuberkulóza. 40 UNHCR společně s WHO zavedlo systém zdravotní péče pro zvláště zranitelné případy (např. oběti mučení); tyto případy jsou postupovány zdravotnickým zařízením mimo Ingušsko, kterému chybí v této oblasti dostatečná kapacita. Humanitární pomoc mezinárodních organizací bránící zhoršení základních životních podmínek pokračuje. 29. Vzhledem k přetíženosti Ingušska se Federální migrační služba (FMS) v roce 1999 a 2000 pokusila přesídlit některé VPO do jiných oblastí federace. Několik set rodin tedy bylo dobrovolně přemístěno do existujících středisek dočasného ubytování 41 v Tambovské a Saratovské oblasti, FMS platila náklady na přepravu (železniční jízdenky). Na konci listopadu 2002 žilo v různých střediscích dočasného ubytování Federální migrační služby ještě 573 osob (především v Tambovské, Saratovské a Moskevské oblasti). FMS měla původně v úmyslu přesídlit do středního Ruska více VPO, ale tento projekt nebyl tak úspěšný, jak federální orgány očekávaly. Za prvé, ve většině z dotyčných oblastí nežije žádná větší čečenská komunita a oblasti samotné nebyly nadšené z perspektivy poskytování ubytování Čečencům. Za druhé, Čečenci sami si přáli zůstat blíže svým domovům v Čečensku a zdráhali se cestovat dál než do Ingušska do oblastí, kde nejsou vítáni. 30. S postupem doby a s rostoucím napětím mezi místní populací a čečenskými VPO se počet spontánních návratů VPO zvýšil kvůli vyhošťování přesídlených osob hostitelskými rodinami, ke kterému často dochází poté, co rodiny přesídlených osob vyčerpají své finanční zdroje. UNHCR a nevládní organizace se s takovýmto vyhošťováním setkávají denně. UNHCR se snaží zajišťovat pro vystěhované rodiny v co nejvyšším rozsahu alternativní ubytování ve stanových táborech, které jsou z nedostatku jiných možností alternativou návratu do Čečenska. 39 Zdroj: databáze Dánské Rady pro uprchlíky. 40 Podle WHO bylo v říjnu 2001 mezi VPO v Ingušsku asi registrovaných případů tuberkulózy. 41 Tato dočasná ubytovací střediska byla původně vybudována na počátku a v polovině devadesátých let pro ubytování nucených migrantů (především ruské národnosti) přesídlených do Ruska z ostatních republik bývalého Sovětského svazu. 16

17 31. V roce 2000 vyjednalo UNHCR s federální vládou výstavbu dalších stanových táborů pro ubytování nově přicházejících VPO i VPO ubytovaných ve vzdálených, nebezpečných nebo nezdravých dočasných osadách. Federální vláda před svým souhlasem dlouho trvala na tom, že takové tábory by měly být vybudovány v Čečensku. Přestože UNHCR a nevládní organizace se snaží aktivně řešit problémy v oblasti ubytování a daří se jim nahrazovat poškozené stany, vláda se obecně zdráhá umožnit výstavbu další stanové kapacity v Ingušsku. UNHCR se obává, že v blízké budoucnosti nebudou mít VPO vystěhované z hostitelských rodin nebo ze spontánních osad jinou reálnou alternativu než návrat do Čečenska, nelegální pobyt (bez registrace) v jiné oblasti federace anebo podání žádosti o azyl jinde Federální úřady učinily různé pokusy podnítit návrat VPO z Ingušska do Čečenska. 17. prosince 1999, podle nařízení č. 110, dala Federální migrační služba dagestánské oblastní migrační službě ve Stavropolu, Ingušsku a Severní Osetii-Alanii pokyn ukončit registraci všech nově přícházejících VPO podle formuláře 43 č. 7 a začít podporovat jejich návrat do místa původu v Čečensku nebo, alternativně, do jiných bezpečných oblastí v Čečensku ledna 2000 vydalo ingušské ministerstvo civilní obrany a mimořádných situací instrukci, podle které má být vnitřně přesídleným osobám přicházejícím z oblastí pod kontrolou federálních úřadů odmítnuta veškerá podpora, na kterou měly nárok na území svého současného pobytu Zákaz registrace nových příchozích stanovený příkazem č. 110 byl v Ingušsku realizován s různou přísností, poté byl v praxi ignorován a nakonec byl znovu vyhlášen. Byla vydána série podobných federálních příkazů a nařízení, která byla v terénu okamžitě následována pověstmi a obavami VPO o možných následcích. 46 Tato nejistota je charakteristická pro federální politiku v oblasti registrace VPO a přispívá tak k obecné nejistotě situace těchto osob. V dubnu 2001 zastavil ingušský oblastní orgán ministerstva federálních věcí, národnostní a migrační politiky registraci (formulář č. 7) všech nově příchozích VPO. Bez registrace migračních úřadů nemají VPO přístup k vládní pomoci, včetně ubytování ve vládou spravovaných táborech a 42 K tomu se často přičleňuje ještě špatná finanční situace mnoha VPO, které vyčerpaly své úspory a nemohou se přestěhovat jinam či si hledat náhradní nájemní ubytování. 43 Formulář č. 7 je vydáván v souladu s instrukcí Federální migrační služby č. 19 ze dne 31. března 1997 (vnitřní instrukce). Je využíván migračními úřady majícími na starost ubytování a péči o VPO pro statistické účely a pro plánování a poskytování humanitární pomoci. Formulář č. 7 není dokladem totožnosti a nenahrazuje doklad totožnosti požadovaný pro účely registrace dočasného/trvalého pobytu místními orgány. 44 Bezpečné oblasti v Čečensku jsou v příkazu č. 110 vyjmenovány následovně: Šelikovský okres (všechna města a vesnice), Naurský okres (všechna města a vesnice), Nadterečnijský okres (všechna města a vesnice), okres Groznyj (Tolstoj-jurt, Vinogradnoje, Ksen-Jurt, Gorjači Istočnik), okres Gudermes (Gudermes, Engles-Jurt, Suvorov-Jurt), Šalinský okres (Argun, Šali), okres Achkoj-Martan (Achkoj Martan, Sernovodsk, Assinovskaja, Samaški, Katyr-Jurt, Valerik, Čelmuga). 45 Ministerský pokyn se výslovně zmiňuje o Naurském, Šelikovském a Nadterečnijském okrese i o Assinovskej a Sernovodsku, jelikož tam jsou pro VPO připravena ubytovací místa. 46 Viz např. příkaz Federální migrační služby č. 15 z 25. února 2000 adresovaný oblastním migračním službám oblastí hraničících s Čečenskem (Dagestán, Stavropol, Ingušsko a Severní Osetie-Alania) o pozastavení registrace VPO (formulář č. 7) k 1. březnu 2000 a o podpoře jejich návratu do Čečenska. 17

18 potravin. Podle odhadů UNHCR se v Ingušsku momentálně nachází na VPO, které nevlastní formulář č (Viz také odstavec 38 týkající se posledního vývoje ve vztahu k formuláři č. 7 a registraci dočasného pobytu v Ingušsku). 34. Mezi poslední události na severním Kavkaze patří rezignace ingušského prezidenta Auševa v prosinci 2001, zvolení prezidenta Zjazikova v dubnu 2002, podpis 15-bodového Akčního plánu návratu 48 v květnu 2002 stanovující návrat VPO z Ingušska do Čečenska, nové rozmístění federálních sil v Ingušsku a rostoucí kontrolu VPO federálními silami uvnitř Ingušska. To naznačuje určitý model jednání, podle kterého jsou federální a místní orgány rozhodnuty urychlit návrat VPO do Čečenska. Po krizi rukojmích v Moskvě v říjnu 2002 tlak na návrat těchto osob ještě vzrostl. 35. Většina ustanovení Akčního plánu návratu z května 2002 se týká budování další přijímací kapacity v dočasných ubytovacích střediscích v Čečensku a poskytování stavebního materiálu pro svépomocné opravy domů zajišťující hladký přesun z DUS do původních domovů. UNHCR uznává potřebu zajistit navrátilcům v Čečensku ubytování, ale obává se, že se tato přijímací střediska mohou pro VPO změnit v místo pobytu na dobu neurčitou. Vytváření bezpečných podmínek v Čečensku (svěřené Federální bezpečnostní službě, FBS) se předpokládá, ale není zatím realizováno. 36. UNHCR zaznamenalo, že pátý bod Akčního plánu stanovuje ukončení poskytování humanitární pomoci v Ingušsku těm VPO, které získávají státní příspěvky (tj. penzi nebo příspěvek na dítě) uvnitř Čečenska. To by se mohlo rovnat opatření omezujícímu svobodné rozhodování VPO o tom, zda setrvat v Ingušsku nebo zda se vrátit. Bod 14 předpokládá, že s postupujícím návratem VPO do Čečenska budou uzavírány dočasné ubytovací osady" v Ingušsku. 37. Po podpisu Akčního plánu zahájili zástupci čečenské administrativy, ingušské migrační služby a Federální migrační služby mezi VPO ve stanových táborech v Ingušsku intenzivní kampaň. K 31. prosinci 2002 se za asistence čečenské administrativy ze stanových táborů do Čečenska organizovaně vrátilo VPO. 38. Současně s realizací Akčního plánu návratu byla zintenzívněna kontrola legálnosti dočasného pobytu VPO místními ingušskými orgány. Vnitřně přesídleným osobám, které chtějí registrovat svůj dočasný pobyt u pasové a vízové služby (PVS) místních orgánů ministerstva vnitra, je standardně odmítána registrace pokud nevlastní formulář č. 7 vydaný místní migrační službou. Jelikož o formuláři č. 7 hovoří jen vnitřní instrukce Federální migrační služby z roku 1997 a nepatří normálně mezi dokumenty vyžadované jindy federální legislativou pro registraci 47 Podle databáze DRC se k 30. září 2002 v Ingušsku fyzicky nacházelo VPO; podle oficiálních vládních statistik v Ingušsku k 18. říjnu 2002 žilo asi VPO vlastnících formulář č Akční plán podepsaný 29. května 2002 ministrem Elaginem a prezidentským zplnomocněncem Kazantsevem a kontrasignovaný prezidentem Ingušské republiky Zjazikovem a vedoucím administrativy Čečenské republiky Kadyrovem. 18

19 dočasného pobytu, je možné tento požadavek zpochybnit. Místní nevládní organizace pokoušející se napadnout legálnost takovýchto požadavků však u soudů neuspěly. 49 Kromě jiných problémů nemohou VPO bez registrace dočasného pobytu v Ingušsku v současnosti oficiálně registrovat narození svých dětí v Ingušsku. Vnitřně přesídleným osobám nevlastnícím formulář č. 7 bylo nedávno soukromými vlastníky odmítnuto ubytování v dočasném středisku na základě tvrzení, že Federální migrační služba jim proplácí náklady na elektřinu a plyn pouze za VPO vlastnící formulář č V září 2002 došlo k prvnímu vážnému střetu federálních sil a čečenských bojovníků na ingušské půdě. Během povstaleckého útoku asi sto osmdesáti bojovníků z gruzínské Pankiské soutěsky do Ingušska 26. září 2002 byla poblíž vesnice Galaši v jižním Ingušsku sestřelena vojenská helikoptéra. Po tomto incidentu následovaly několikadenní boje v okolních horských lesích. Galaští vesničané i několik set čečenských VPO žijících v této oblasti bylo donuceno uprchnout do střední a severní části Ingušska. I když ruské úřady předpokládají, že čečenští bojovníci kteří přežili uprchli do Čečenska a do Pankiské soutěsky, o některých si tyto úřady myslí, že se jim podařilo nalézt útočiště v jiných částech Ingušska V důsledku moskevského teroristického útoku v říjnu 2002 federální orgány opět zdůraznily své odhodlání uzavřít všechny stanové tábory v Ingušsku. 51 Federální migrační služba požádala v listopadu 2002 mezinárodní a nevládní organizace (včetně UNHCR), aby zastavily opravy a nahrazování poškozených stanů. Od 30. listopadu do 2. prosince 2002 úřady zcela demontovaly stanový tábor Imam poblíž vesnice Aki- Jurt (malgobecký okres), ve kterém bylo ubytováno na VPO. Podle odhadů UNHCR se asi polovina z nich vrátila do Čečenska, kde našla ubytování u hostitelských rodin nebo ve střediscích dočasného ubytování. Zbytek zůstal v Ingušsku ve svépomocí postavených vepřovicových domech na místě bývalého tábora, v dočasných osadách nebo u hostitelských rodin v malgobeckém okrese či jinde v Ingušsku. Organizace spojených národů (prostřednictvím zmocněnce generálního tajemníka OSN pro humanitární záležitosti), UNHCR a Evropská unie vyjádřily své znepokojení a pochybnosti o dobrovolném charakteru návratů, jelikož stanový tábor Imam v Aki-Jurtu byl demontován bez toho, že by VPO bylo vládou nabídnuto alternativní ubytování v Ingušsku či jinde. 41. Nakonec, po organizovaném návratu některých vnitřně přesídlených osob úřady do Čečenska, vláda souhlasila s tím, že UNHCR postaví v Ingušsku stany pro ubytování některých bývalých obyvatel aki-jurtského tábora, kteří zůstali v Ingušsku. Při chystaném zavírání zbývajících stanových táborů po zimě 2002/2003 a 49 Podle zpráv místních nevládních organizací místní soudy (přetížené) tyto žaloby buď nevyřizují nebo je prostě odmítají registrovat. 50 Podrobnější informace viz: World Food Programme, Emergency Report no. 39, Russian Federation (Caucasus), 27. září 2002, a Washington Post, Russian Troops, Rebels Clash in Fierce Battle Near Chechnya, 27. září 2002, 51 Záběry národní televise ukazující rodiny vnitřně přesídlených osob v ingušských stanových táborech vyjadřující morální podporu osobám, které zajaly rukojmí, měly velmi negativní dopad na veřejné mínění. 19

20 plánovaném organizovaném návratu obyvatel tábora do Čečenska se UNHCR na konci prosince 2002 podařilo získat souhlas federálních i ingušských migračních služeb pro rozmístění dodatečných stanových jednotek v alternativních lokalitách vybraných ingušskými úřady. V únoru 2003 však ingušská vláda nařídila zastavení budování dočasných a/nebo mobilních ubytovacích jednotek (včetně stanů UNHCR) humanitárními agenturami do doby, než bude rozhodnuto, zda tyto ubytovací jednotky splňují technické požadavky místních stavebních předpisů. f) Čečenské VPO v ostatních oblastech severního Kavkazu 42. Pro účely posouzení alternativy vnitřního přesídlení do oblastí severního Kavkazu mimo Čečensko je třeba rozlišovat mezi oblastmi, kde je většina obyvatelstva neslovanského původu a muslimského vyznání (Dagestán, Kabardino- Balkárie a Karačajo-Čerkésie), a oblastmi, kde většinu obyvatelstva tvoří Slované a vyznavači křesťanské víry (Severní Osetie-Alanija, Stavropolský a Krasnodarský kraj). 43. Republika Dagestán, Kabardino-Balkárie a Karačajo-Čerkésie jsou multietnické republiky pravidelně zažívající napětí mezi různými etnickými komunitami. Současný čečenský konflikt se rozhořel po infiltraci čečenských povstaleckých skupin do Dagestánu následováné vojenskou konfrontací s dagestánskými silami a federálními vojsky. Dagestán v současnosti hostí asi VPO. Od počátku konfliktu využívali čečenští bojovníci hornaté oblasti Dagestánu (sousedícího s Čečenskem) jako svou základnu. Dagestán se zdráhá přijímat jakékoliv další VPO z Čečenska. 52 V květnu 2002 vybuchla při vojenské přehlídce ve městě Kaspijsk silná nálož, která zabila 45 osob. Úřady z tohoto útoku obvinily čečenského povstaleckého velitele Rappaniho Kalilova. 44. Situace v Kabardino-Balkarské a Karačajo-Čerkéské republice je charakterizována etnickým napětím a politickou rivalitou mezi dvěma hlavními národnostmi (Kabardinové versus Balkaři a Karačajové versus Čerkésové). Hlavním zájmem obou republik je udržet rovnováhu mezi jejich příslušnými součástmi. Tato rovnováha je zvláště křehká v Karačajo-Čerkésii, kde 24. března 2001 došlo ve vesnici Agidehabl k teroristickému útoku. Federální úřady z incidentu obvinily čečenské bojovníky. Kabardino-Balkárie je Ombudsmanem Ruské federace pravidelně uváděna jako místo, kde dochází k porušování Ústavy i federální legislativy v oblasti svobody pohybu a svobody výběru místa dočasného/trvalého 52 Další informace o nerespektování federální legislativy o nucených migrantech a svobodě pohybu v Dagestánu a dalších severokavkazských republikách viz V. Golovach, právní poradce, Appealing Against Actions of Officials on Criminal, Civil and Administrative Offences in Problems of Victims of Warfare in the Chechen Republic: Mechanism for the Execution of Court Judgements and Implementation of Prosecution Response Measures, Středisko pro lidská práva Memorial, Moskva, 2001, 20