Reklamní PRODUKCE. časopis pro pracovníky reklamních agentur s hlavním zaměřením na tiskovou produkci. Vektorové podklady

Transkript

1 Reklamní PRODUKCE časopis pro pracovníky reklamních agentur s hlavním zaměřením na tiskovou produkci n Vektorové podklady n Problémové prvky v grafickém návrhu n Jak správně skenovat II n Archový ofsetový tisk n Nová podoba vazby šité drátem n Řezání archů n Kontrola kvality vazeb n Reklama ve vzduchu n Nový způsob povrchové úpravy tiskovin n Jednostranně průhledné fólie n Úvěr n Reklama a Polygraf n OBOROVÝ ADRESÁŘ čtvrtletník 1/2003 cena 35 Kč/45 Sk

2

3 RP 1/2003 Úvodník CtP? Zvláštní typ investice. Dobrý den, rád bych se zde vyjádřil jako zástupce ofsetové tiskárny na téma zavádění nových technologií do tiskařské praxe, zejména zařízení CtP (Computer to Plate). Jako každá věc má i tato dvě strany. První stránkou je oblast zjednodušení výrobního procesu, jeho zkvalitnění a nezbytná nutnost technického pokroku. Druhou stránkou je pak oblast návratnosti této nemalé investice a zamyšlení se nad jejím ekonomickým přínosem. A zde je bohužel evidentní nesoulad. Zatímco první stránka je nezpochybnitelně kladnou záležitostí, stránka druhá dává prostor pro vznik pochybností a mírných obav. Přesto jsme se rozhodli to zkusit. Ano, o nic jiného nejde, z tohoto pohledu je to pokus. Doposud jsou v naší tiskárně v provozu dvě klasické osvitové jednotky a práce s daty a s vyřazovacím softwarem je naším denním chlebem. Provozování CtP bez této průpravy si nedovedu představit!!! Ze strany zákazníků lze zaznamenat dvě různé reakce, přesně korespondující s podstatou jich samotných. Přímí zákazníci (vydavatelé, ostatní průmyslové podniky, reklamní grafici apod.) tuto skutečnost velmi přivítali, zatímco různí zprostředkovatelé, litografická studia a reklamní agentury, příliš nadšeni nejsou! Je z toho jasné, že i klasický osvit filmů je pro ně dobrým obchodním artiklem. Co se týká změn v kvalitě konečných tiskových podkladů, je výsledek přece jen trochu znát. V barevných reprodukcích obrázků a fotografií se toho příliš nepozná, ale v ostrosti tenkých linek, grafických detailů a podobných útvarů změnu k lepšímu vidíte. Výborné je citelné zdokonalení soutisku jednotlivých barev v tiskovém stroji. Skutečným problémem spojeným s nákupem CtP je tedy odhadnout jeho potřebu vzhledem ke struktuře a typu zakázek i zákazníků každé jednotlivé tiskárny. Jakub Plašil Tiskárna Decibel production, Kolín Vydavatelství Svět tisku, spol. s r. o. Společnost je zapsána u městského soudu Praha, oddíl C, vložka Tiskovina je registrována Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E Manažer projektu: Pavel Svítek; vedoucí vydání: Patrik Thoma; adresa: Hollarovo nám. 11, Praha 3; Tel.: , , Fax: ; inzerce@svettisku.cz, redakce@svettisku.cz, Sazba: Bohunka Třešňáková, tisk a knihařské zpracování: UV lak obálky: Unilak CZ s. r. o. 1

4 Podklady RP 1/2003 Vektorové podklady AL707 nový monitor firmy Acer Společnost Acer se kromě notebooků prezentuje také novými LCD monitory. Jednou z novinek je i 17-palcový TFT monitor AL707. Monitor disponuje velmi zajímavými parametry, z nichž bychom neměli zapomenout uvést například velmi krátkou odezvu 20 ms nebo hodnotu kontrastu 500 : 1 a světelnost 250 cd/m 2. Obraz monitoru je viditelný v úhlu 150 stupňů vodorovně a 125 stupňů svisle. Monitor AL707 je schopný vykreslovat obraz při maximálním rozlišení x obrazových bodů. Připojuje se k počítačům přes analogový 15-pinový D-Sub vstup. Digitální fotoaparát Lumix DMC-F1 Společnost Panasonic se stále častěji prosazuje na poli digitálních fotoaparátů. O tomto trendu svědčí i uvedení zcela nového modelu kompaktního digitálního fotoaparátu s označením Panasonic Lumix DMC-F1, který disponuje třímegapixelovým CCD snímačem. Celý plášť tohoto digitálního fotoaparátu je z hliníku, takže je přístroj nejenom odolný, ale také velmi lehký. Na zadní stěně je umístěn jasný jedenapůlpalcový LCD displej s rozlišením pixelů. Stejně jako předchozí přístroje, i tento je vybaven objektivem s trojnásobným zoomem od firmy Leica konkrétně objektivem Leica DC Vario-Elmarit o světelnosti F 2,8. Čočky jsou opatřeny speciální antireflexní povrchovou úpravou, jež má za úkol zvýšení kvality výsledného obrazu. Mezi uživatelsky příjemné novinky patří také zkrácená doba startu, kratší odezva mezi stiskem spouště a vlastní expozicí a také kratší interval mezi jednotlivými snímky. Nový je také mód Mega Burst Consecutive Shooting, umožňující pořizovat série snímků rychle za sebou. Olympus představil nové digitální fotoaparáty Oblast digitálních fotoaparátů nabízí stále nové produkty. Dokladem toho je i firma Olympus, která nedávno představila hned dva nové modely, označované Písma a loga dodejte v křivkách, tak obvykle zní jeden z nejčastějších požadavků pro přípravu korektních tiskových podkladů. Jeho splnění je podmíněno použitím vektorových souborů. V předtiskové přípravě představují rastrová a vektorová data dvě zcela základní varianty, jak uchovávat a sdílet grafické soubory. Hned v počátku je třeba poznamenat, že pojem vektorová data je v širším kontextu nepřesný a s pojetím vektorů, jak je známe například z fyziky, nemají takto uložená grafická data téměř nic společného. Jde ovšem o pojem, který se, zdaleka nejen v tuzemsku, v praxi dokonale vžil, a není pravděpodobné, že by se na způsobu jeho užití cokoliv změnilo. My jsme souborům ve vektorové podobě doposud v našem časopise věnovali méně místa, než jejich rastrovým protějškům. Ne snad proto, že by pozice vektorových souborů byla méně významná, vycházeli jsme spíše z hlediska srozumitelnosti výkladu (práce s rastrovými soubory bývá pro většinu uživatelů snazší, aplikace jsou dostupnější). Dnes tedy uděláme první krok k nápravě. Formát kontra obsah V obecném povědomí jsou s typem dat nerozlučně spjaty některé obrazové formáty. Typicky jsou například formáty JPEG a TIFF úzce spojeny s rastrovými obrázky, zatímco formát EPS je velmi často považován prakticky za synonymum vektorového typu obrázku. Je nutné si uvědomit, že principiálně jde o zásadní chybu, která může vyústit v nemalé zmatky (například potíže při otvírání souboru nevhodnou aplikací apod.). Zatímco JPEG formát skutečně obsahuje rastrový obrázek, v případě formátu TIFF již můžeme mluvit o jisté dávce nepřesnosti a v případě EPS formátu může jít o hrubou, nebezpečnou chybu. Nemáme zde prostor na podrobnější diskusi problému, jako minimum si alespoň uvedeme, že EPS soubory obsahují data v PostScriptu, a že tato data mohou být jak vektorová, tak i rastrová, často v jednom souboru oba typy současně. Co všechno přesně EPS soubor ukrývá však nelze v běžné praxi zjistit jinak, než jeho otevřením. Dále je dobré si uvědomit, že oba typy obrázků, vektorové a rastrové, mohou být ukládány do bezpočtu rozdílných formátů. Jakkoliv se pak mohou vlastnosti formátů navzájem lišit, na podstatu dat vliv nemají. Formát JPEG GIF TIFF EPS DCS Typ dat rastrová rastrová, animovaná sekvence rastrových políček rastrová, omezeně vektorové cesty rastrová i vektorová, texty ve fontech, vektorové cesty, speciální funkce pokročilá forma EPS souborů Vektorové podklady Je-li soubor připraven ve vektorové podobě, obsahuje matematické definice použitých grafických prvků. Příkladem může být kružnice, definovaná polohou středu, poloměrem a silou obvodové linky, nebo úsečka, daná polohou krajních bodů. Podle ustálených zvyklostí říkáme, že obraz je tvořen křivkami. Jde přitom o velmi obecný pojem, křivka v tomto smyslu zahrnuje jak oblouky, tak přímky, a případně i další složitější tvary. Moderní aplikace nabízejí pro vektorové kreslení nebývalé možnosti. Jen namátkou, lze pracovat s barevnými přechody, se stíny, nebo provádět složité deformace objektů; grafikům jsou k dispozici stovky filtrů, dříve dostupných jen v aplikacích pro práci s rastrovou grafikou. Další funkce a nástroje se dají získat prostřednictvím pluginů nezávislých firem. K dispozici jsou například nástroje pro přesné konstrukční kreslení, nástroje pro generování složitých opakujících se křivek a tak bychom mohli pokračovat. 2

5 RP 1/2003 Podklady Vektorové soubory ovšem nezřídka skrývají různé záludnosti. Všechny nejčastěji používané formáty jsou poměrně pružné, a mohou tak obsahovat například rastrové objekty (typicky vložené části fotografií), písma ve formě textu (při otevření se budou dožadovat původního fontu), nebo objekty v různých barevných modelech. Při práci s vektorovými formáty proto neškodí více opatrnosti, a je dobře být připraven na nestandardní chování a nečekané potíže. Pokud soubor obsahuje rastrové komponenty, je třeba zachovávat i pravidla pro práci s tímto druhem podkladů (dbát na rozlišení apod.). Jde-li o návrh loga, je vektorový formát prakticky povinností. Vektorové soubory lze získat dvěma základními způsoby. Často jsou vytvářeny (nakresleny) ve speciální aplikaci (nejrozšířenějšími jsou Adobe Illustrator nebo CorelDraw!), kromě toho je možné, prostřednictvím zvlášť k tomu určených aplikací či funkcí, převést do vektorové podoby i rastrové obrazy. Tomuto postupu říkáme vektorizace, méně často pak trasování. Program při vektorizaci vyhledává a linkou vyznačuje barevně souvislé oblasti. Tak je možné například vektorizovat logo z předem naskenované předlohy (pozor, v praxi je téměř vždy nutné takto získané křivky doupravit, ani sebelepší program nepracuje s ideální přesností). Výsledek vektorizace fotografie Soubory, definované v křivkách, mají oproti rastrovým souborům velkou výhodu zvláště ve své nezávislosti na velikosti zobrazení. Je prakticky lhostejné, zda se pokoušíme soubor vytisknout v několikanásobné velikosti, nebo naopak ve zlomku původního rozměru, vždy dostaneme hladké a ostré kontury, precizně vykreslené v rozlišení tiskového nebo osvitového zařízení. Poznamenejme, že v souvislosti se zvětšováním a zmenšováním obrazu je třeba kontrolovat sílu linek kresby. Grafické programy dávají obvykle na výběr, zda při změně velikosti kresby měnit proporčně i sílu linek (výsledkem je například rozměrově větší kresba, provedená i silnější linkou), nebo zda mají naopak sílu linky zachovat. Pozor na tento parametr ve chvíli, kdy kresbu při návrhu stránky zmenšujeme. Snadno se totiž může stát, že (pokud nezachováme konstantní sílu linek) linky budou po zmenšení tak tenké, že je tiskárna nedokáže vytisknout (v důsledku čehož například vymizí detaily loga atd.). Nezávislost na velikosti zobrazení je velkou výhodou vektorových souborů. Zvláštní pozor je třeba dát na situaci, kdy se uvnitř vektorových souborů vyskytují písma, definovaná nikoliv graficky, ale prostřednictvím textu a jména příslušného fontu. Při otvírání musí aplikace korektně vykreslit obraz vloženého textu, a k tomu potřebuje příslušný font. Pokud potřebný font nebude v okamžiku otevření k dispozici, soubor se buď vůbec neotevře, nebo aplikace chybějící fonty nahradí některým ze standardních písem (pak se ale změní vzhled dokumentu), případně sice soubor zobrazí, ale bez možnosti editace (přesné chování aplikací záleží na kombinaci řady faktorů). Nastavení parametrů pro vektorizaci rastrových obrázků (Adobe Streamline) Prakticky všechny hlavní vektorové aplikace naštěstí nabízejí poměrně jednoduchou možnost, jak se proti problémům s fonty, chybějícími v dokumentu, zabezpečit. Texty, přítomné v dokumentu, je možné před odesláním převést na křivky. Program zahodí informaci o konkrétním použitém fontu, znaky rozloží do 3

6 Podklady RP 1/2003 jako (mju:) 300, disponující rozlišením 3 mil. pixelů, a (mju:) 400, poskytující rozlišení 4 mil. pixelů. Oba modely jsou shodně vybaveny objektivem s trojnásobným zoomem (u 35 mm fotoaparátu tato hodnota odpovídá ohniskové vzdálenosti od 35 do 105 mm). Oba kompaktní fotoaparáty používají pro záznam snímků jako paměťové médium xd-picture karty, na jejichž vývoji se společnými silami podílely firmy Olympus a Fuji. K počítači se digitální (mju:) připojují přes USB rozhraní. V prodeji by se tyto přístroje měly objevit na konci jara Eclipse součástí gigantu Česká společnost Eclipse, pohybující se na poli reklamních tisků již řadu let, se stala součástí společnosti AEH Group, dříve Affiche Europeene and Hecht. Tato společnost v souvislosti se svou nejnovější akvizicí změnila název na Impression Group a s prodeji ve výši 115 miliónů euro se může pokládat za největší evropský podnik v oblasti velkoplošné tištěné reklamy všech formátů. Tiskárna Eclipse má výrobní závody se sítotiskovou a digitální technologií v kombinaci se širokou paletou dokončovacích strojů v České republice, Maďarsku a Polsku. Obchodní pobočky potom má ve třinácti městech střední a východní Evropy. Jejích 390 zaměstnanců zajišťuje obchod, výrobu a distribuci billboardů, abribusů, megaboardů, reklamních stojánků, samolepící grafiky a dalších produktů velkoplošné reklamy prakticky ve všech zemích regionu. Celkově má nyní společnost Impression Group 35 operačních míst ve dvaceti evropských zemích a může tedy nabízet z jednoho kontaktního místa reklamní kampaně v rámci internacionalizace evropského trhu. Adamovské strojírny mají další referenční tiskárnu Statut referenční tiskárny, označující, že tato tiskárna pracuje na technologii daného výrobce a že je jeho dobrým zákazníkem, je pro tiskárnu jakási pocta. Pro ni totiž z tohoto statutu mimo jiné pramení i možnost partnersky spolupracovat na nových projektech a účastnit se jejich testování. Nejnověj- Vektorizace kresby typu loga geometrických tvarů, a ty zakóduje stejným způsobem, jako všechny ostatní grafické prvky v dokumentu. Rastrování podkladů Již víme, že potištěná plocha je ve skutečnosti vytvářena z množství miniaturních tiskových bodů. Z toho plyne, že všechny tiskové podklady, bez ohledu na svoji podstatu, jsou ve finální fázi (osvit filmů, nebo přímo tiskových desek) zakresleny do jemné sítě bodů. Tato operace, které říkáme rastrování, probíhá obvykle v některém ze speciálních programů, obecně nazývaných RIPy. Důležité je, že při tomto finálním rastrování používáme velmi vysoké rozlišení. Jinak řečeno, síť, do níž obraz objektů zakreslujeme, je velmi jemná a hustá (v závislosti na konkrétní technologii). Rozklad obrazu do této sítě je jedním z okamžiků, kdy se rozdíly mezi rastrovými a vektorovými soubory projevují velmi výrazně. Když RIP rozkládá vektorový objekt (třeba výše uvedenou kružnici), má k dispozici matematickou definici, a vytvářený tvar může velmi přesně promítnout do jemné sítě tiskových bodů. Ještě přesněji Simulace rozdílu po zvětšení detailu vektorového a rastrového obrázku řečeno, RIP se při rozkladu vektorového objektu do tiskových bodů může operativně přizpůsobit prakticky jakémukoliv rozlišení, v němž obraz pro film či desku vytváří, a snadno tak dokáže obraz objektu pro dané rozlišení optimalizovat. Výsledek se obvykle projevuje ve viditelně, výrazně ostřejším vykreslení (a následně tisku) vektorových objektů. Pro úplnost dodejme, že do stejně jemné tiskové sítě jsou rozkládány i původem rastrové objekty. Rozdíl je ale právě v tom, že rastrové objekty již přicházejí předrozloženy do své vlastní sítě, a to sítě s násobně nižším rozlišením (až na extrémní výjimky). RIP v tomto případě vlastně nevykresluje co nejpřesněji zobrazený objekt (třeba naši přímku), ale jednotlivé body, z nichž je v originálním Vytištěné vektorové soubory se vyznačují ostrým tiskem. rastrovém obrázku složena. Obecně vzato proto RIP nemá možnost již dříve provedený rozklad objektu žádným způsobem optimalizovat, zejména nedokáže využít vysokého tiskového rozlišení ke zvýšení ostrosti tištěného obrazu zdrojového souboru. Nemá smysl přemýšlet, zda je lepší používat rastrové nebo vektorové soubory, pokud zároveň není řečeno, k jakému účelu bude soubor určen a jak bude zpracováván. Oby typy mají své velké výhody, jde jen o to, správně se rozhodnout. V každém případě bychom měli vektorové soubory použít vždy, když vytváříme grafické prvky typu loga, ikony, značky apod. Jedině tak vyrobíme univerzální soubor, nezávislý na velikosti vytištění, a dosáhneme čistých, ostrých linií. Kamil Třešňák 4

7 RP 1/2003 Pre-press Problémové prvky v grafickém návrhu Mnoha problémům, které jsou způsobeny méně přesným či kvalitním tiskem, je možné celkem snadno zabránit předem, v okamžiku, kdy to navíc nestojí ani korunu. Každá tisková technologie má svá silná a slabá místa. Převedeno do praktického života výtvarníka nebo pracovníka v marketingu to znamená zejména nutnost podřídit zvolené tiskové technice některé detaily grafických návrhů. V případě, že se grafický návrh má dočkat širšího využití, pak třeba i nutnost sáhnout po několika alternativních provedeních. My se dnes poprvé zaměříme na grafické prvky, přinášející problémy v případě použití nejrozšířenější tiskové technologie, klasického čtyřbarevného ofsetu. Negativní písmo Pod pojmem negativní písmo rozumíme texty, provedené světlým odstínem na výrazně tmavém pozadí. Speciálním případem je bílé písmo, zejména pokud je obklopeno pouze černou barvou. Základním problémem negativního písma je riziko špatného soutisku. Jak víme, klasický ofset vytváří obraz postupným soutiskem čtyř výtažkových barev. Je třeba si uvědomit, že jak text, tak pozadí jsou obvykle složeny z několika Čím menší je velikost písma, a nejen negativního, tím více potíží číhá při tisku výtažkových barev, nezřídka samozřejmě ze všech čtyř. Je jasné, že pokud dojde k chybnému soutisku (mluvíme rovněž o rozpasování, chybné registraci apod.), nebudou se barvy na okrajích jednotlivých písmen navzájem krýt a na výtisku se u písmen, zejména po vnitřní straně obrysu, objeví barevné okraje (pozor, neříkáme tím, že by se problémy soutisku týkaly jen tisku negativních písmen). Základní obranou proti těmto chybám je vysoká přesnost tisku. Ne vždy se ale na takovou přesnost lze bez výhrad spolehnout, a tak určitě není na závadu se proti chybám soutisku pojistit. Ve skutečnosti existuje v praxi celá kategorie nástrojů, jež se snaží problémy se soutiskem minimalizovat. Činí tak prostřednictvím trappingu, což je postup, kdy jsou obrysy jednotlivých objektů (znaků, linek, rámečků apod.) podle nepříliš jednoduchých pravidel nepatrně zvětšovány, případně zmenšovány. Tím mezi jednotlivými prvky na stránce vznikají malé přesahy, které pak slouží jako rezerva. Pokud nejsou jednotlivé barvy tištěny v přesné pozici, zmíněné přesahy jsou spočteny tak, aby chyby soutisku vizuálně zanikly, nebo byly alespoň velmi málo výrazné. Správné nastavení a provedení trappingu ovšem není pro uživatele bez větších zkušeností nijak lehkou úlohou. Základní automatickou podporu trappingu má vestavěnou aplikace pro tvorbu stránek QuarkXPress, v řadě případů ale její základní nastavení není zcela optimální, navíc se velmi často informace o trappingu ze souborů dalším zpracováním ztratí. Pokud jde o trapping, budeme si proto zatím pamatovat, že by jej správně měli provést pracovníci studia, kde jsou vytvářeny filmy (nebo tiskové desky), samozřejmě se znalostí konkrétního tiskového procesu, kterým bude tiskovina zhotovena.

8 Pre-press RP 1/2003 ším přírůstkem do rodiny referenčních tiskáren Adamovských strojíren se stala pražská společnost Sprint Servis. V této tiskárně nese značku Adastu všech pět archových ofsetových strojů, počínaje AD 745C AUT, přes AD 725 PCL, AR 314 a A 315, až po AD 725C AUT. Mezi nadstandardní výhody, které výrobce referenčním tiskárnám nabízí, patří například poskytování servisu za výhodných podmínek, preventivní prohlídky strojů, obchodní slevy, ale i podávání aktuálních technických informací o tiskových strojích a připravovaných technických změnách a úpravách. Zvýšení kapacity médií Compact Flash Snahou mnoha výrobců paměťových karet digitálních fotoaparátů je soustavné zvyšování jejich kapacity. Nejinak je tomu i u americké firmy Pretec Electronics, která kromě řady průmyslových produktů vyrábí také záznamová média. Ta v nedávné době uvedla nové karty Compact Flash disponující kapacitou 1,5, 2 a 3 GB dat, což je v současnosti nejvyšší dosažená kapacita u tohoto typu médií. Vzorky karet s kapacitou 1,5 GB dat jsou již k dispozici, druhé dva typy karet s kapacitami 2 a 3 GB dat budou předvedeny na letošním veletrhu Comdex a v omezeném množství by měly být dostupné před koncem roku. Termín, kdy začne sériová výroba a kdy budou CF karty uvedeny na trh, je zatím neznámý. Nová verze InDesignu Společnost Amos Software uveřejnila na svých stránkách setinkový update pro lokalizovanou verzi Adobe InDesignu 2.0.1, a to jak pro platformu Mac, tak i pro PC. Hlavním posláním updatů je především odstraňování chyb. Zde se autoři orientovali například na chyby v exportu do PDF, umisťování souborů v PDF, hypervazbách, rejstříku, v tiskovém výstupu, ukládání dokumentů, efektech transformace nebo třeba v oblasti práce s textem. Autoři nezapomněli ani na úpravu uživatelského rozhraní, kde ikony a posuvníky v paletě Stránky mizely po přesunutí palety, její minimalizaci či po novém spuštění InDesignu. V ob- Aniž bychom se ale zabývali trappingem, dokážeme se proti chybě soutisku negativního písma snadno pojistit sami, hned při návrhu designu stránky. Stačí si znovu uvědomit, že barvy, definované v dokumentu, budou při tisku složeny ze samostatných výtažkových barev. Problémům se soutiskem obecného negativního textu se proto můžeme snadno vyhnout tak, že barvu pozadí vytvoříme ze dvou výtažkových barev, a pro barvu textu následně použijeme jen jeden z těchto plátů. Pokud barva textu vznikne vynecháním jednoho z plátů, je riziko chyby soutisku zcela odstraněno, pokud odstín textu modifikujeme (zesvětlíme, ztmavíme), je alespoň výrazně minimalizováno. Poznamenejme, že podobně lze experimentovat i se soutiskem více výtažkových barev, popis těchto postupů ale přesahuje rámec článku. Při použití negativního písma bereme ohled na čtenáře a jeho zrakovou pohodu. Svůj díl pozornosti si zaslouží negativní písmo, obklopené černým podkladem. Nejjednodušší variantou je zde bílé písmo, které je při tisku vytvářeno jen vykrojením textu v černé (tj. v jednom plátu) zde problémy se soutiskem nehrozí. Často se ovšem setkáváme s postupem, kdy je černá barva, pro dosažení vyššího krytí, ve skutečnosti namíchána z více barev (kompozitní černá, rich black apod.). Nejčastěji jde o kombinace černá a purpurová (magenta), méně často je pak přidávána ještě azurová (cyan) barva. Poznamenejme, že kompozitní černá je užitečná v případě, že tiskneme na méně kvalitní papír, kde běžná černá působí spíše šedivým dojmem. Je jasné, že pokud v ploše, pokryté kompozitní černou, použijeme negativní písmo, mohou se při špatném soutisku podél obrysu písmen objevit barevné okraje (tvořené právě dodatečnými barvami). Pokud si nejsme jisti přesností tisku, a pokud navíc není možné použít výše uvedené speciální nástroje pro definice trappingu, raději kompozitní černou jako podklad pro negativní text nepoužijeme. V prvé řadě lze zvážit radikální změnu designu, například přesun textu, nebo záměnu černé za zcela jinou barvu. Druhou možností je záměna kompozitní černé za běžnou, jednobarevnou černou; Vhodnou volbou barev lze potížím předejít. Pozadí: M 63, Y 77, text Y 77 v řadě případů se bez použití kompozitní černé dobře obejdeme. Pokud ani jedna z uvedených možností nepřichází v úvahu, lze si vypomoci tak, že text umístíme do samostatného rámečku. Rámeček bude text těsně obklopovat a jeho pozadí bude tvořeno jednoduchou černou barvou. Zamezíme tak možným nepřesnostem tisku, přitom přechod mezi kompozitní černou barvou a jednoduchou černou uvnitř rámečku není obvykle příliš znatelný. Samostatnou kapitolou je malé negativní písmo. Kromě všech výše uvedených problémů se zde totiž nepříznivě projevuje i nebezpečí slévání znaků. Potíže hrozí i při tisku na kvalitní papíry, kde mohou chyby v soutisku silně omezovat čitelnost textu, ještě mnohem horší situace ale nastane při tisku na papíry střední a nižší kvality (ofsetový bezdřevý, novinový apod.), kde mohou barvy nevhodně navržený drobný text prakticky zcela zalít. Mluvíme-li o běžném ofsetovém tisku na křídu, lze za malé negativní písmo považovat velikosti menší než cca 6 bodů, v případě tisku na horší papíry mohou nastat potíže i s písmem o velikosti 8 bodů. Důležité je, že do úvahy musíme zahrnout i konkrétní použitý font, protože například drobné detaily zdobnějších fontů rychle zmizí i u písem větších velikostí. Proti těmto komplikacím existuje jediná obrana malé negativní písmo nepoužívat. Negativní písmo je velmi působivým prvkem. Přitahuje pozornost a oživí grafiku stránky. Stejně dobře ale dá vyniknout tiskovým chybám, proto jeho použití vždy dobře zvážíme. Kamil Třešňák 6

9 RP 1/2003 Pre-press Jak správně skenovat II Po vysvětlení základních pojmů se v této a dalších lekcích budeme postupně věnovat osvědčeným postupům, vedoucím k dobrým a výborným výsledkům. Náhled Asi i velmi málo zkušení uživatelé vědí, že vlastnímu ostrému skenu musí předcházet náhled. Jak vzápětí uvidíme, úlohou náhledu zdaleka není jen podat informaci o tvaru, počtu a poloze předloh, vložených do skeneru. Až na výjimky je náhled rovněž zdrojem důležitých informací o barevných a jasových vlastnostech předlohy. Poznamenejme, že některé skenovací aplikace provádějí ve skutečnosti dva druhy náhledů. Potom mívá jeden z náhledů opravdu za úkol jen prohlédnout plochu skeneru a umožnit uživateli vyznačení oblastí, které budou snímány. Teprve poté přijde podrobnější náhled, následován finálním skenem. Mnohem obvyklejší je ale opačný postup, kdy jsou všechny potřebné údaje nabírány v jednom průchodu. Jedním z prvních kroků po provedení náhledu je vymezení oblastí, jež budou snímány. Nejde přitom jen o geometrický úkon, vymezení je důležité i pro stanovení počátečních parametrů skenu. Pokud totiž nepoužijeme žádný z dále uvedených postupů, skener obvykle automaticky analyzuje náhled předlohy a provede prvotní (předběžné) nastavení parametrů. Není-li určena skenovaná oblast, skener může vzít v potaz celou naskenovanou plochu, to znamená včetně Jedna z variant zobrazení histogramu, zde odděleně v jednotlivých barvách oblastí, obklopujících skenovanou předlohu. Automatika skeneru pak vypočte nesmyslné expoziční hodnoty, což se může projevit příliš tmavým, světlým, případně i barevně posunutým náhledem. Snadno vyzkoušíme, že obraz náhledu bude mnohem přirozenější poté, co uvnitř předlohy vyznačíme snímanou oblast. Pro vykreslení skenovaných oblastí jsou k dispozici nástroje pro výběr (selekce), podobné, i když jednodušší, jaké používáme například v Photoshopu. Za téměř samozřejmost dnes považujeme možnost vyznačit v náhledu hned několik samostatných oblastí, které budou následně společně snímány při jednom průchodu skeneru, každá s vlastní sadou parametrů. Některé prameny doporučují zakrýt oblasti, jež nebudou skenovány, maskou. Lze říci, že moderní skenery by měly vystačit s výše popsaným softwarovým vymezením. Maskování, například matným černým papírem, by bylo v běžné praxi neúměrně pracné, a nelze očekávat, že by obecně přineslo zásadní skok v kvalitě výsledného skenu. Stanovení velikosti a rozlišení skenu Po vybrání skenované oblasti je nutné definovat požadované rozměry finálního obrázku a jeho rozlišení, a z toho plynoucí rozlišení, ve kterém musí být předloha snímána. Důležité je uvědomit si vztahy, jimiž jsou uvedené veličiny svázány. Byla-li například předloha rozměru 5 x 5 cm skenována při rozlišení 300 dpi, klesne při tisku v rozměru 10 x 10 cm její rozlišení na 150 dpi. Proto má-li být předloha o velikosti 5 x 5 cm po skenu tištěna standardním způsobem (300 dpi finální tisk) ve velikosti 30 x 30 cm, je třeba ji snímat při dpi. Jednotlivé skenovací aplikace se poměrně výrazně liší ve způsobu, jakým je možné rozměry a rozlišení skenu nastavit, navíc se bohužel až nečekaně často setkáváme s postupy, které jsou nepraktické,

10 Pre-press RP 1/2003 lasti exportu do PDF se například změnilo maximální rozlišení pro kompresi monochromatických bitmapových obrazů z dpi na dpi. U práce s textem pak byla například odstraněna chyba předčasného ukončení InDesignu při použití klávesové zkratky Shift + klepnutí myší pro automatické natékání importovaného textu nad netextovým rámečkem na vzorové stránce. Simulace vyrovnání obrázku prostřednictvím posunu středních tónů Další záznamová média Digitální fotografie je v posledních letech na výrazném vzestupu. Tomu odpovídá také vývoj nejenom samotných fotoaparátů, ale i záznamových médií. Právě jedno z nových médií se objevilo během mezinárodní výstavy CES (The International Consumer Electronics Show), která se konala v Las Vegas v polovině ledna. Zde představila společnost SanDisk zcela novou kartu s označením Memory-Stick Pro. Jak již samotný název napovídá, vychází tato nová karta z osvědčeného modelu MemoryStick. Nové paměťové karty vyvinuté firmami SanDisk a Sony se vyznačují velkou kapacitou, vysokou rychlostí přenosu dat, zvýšenou ochranou dat a možnou rozšiřitelností. Konstrukce těchto karet dovoluje podle výrobce do budoucna zvyšovat maximální kapacitu až na 32 GB dat. Formát nových karet bude vhodný k záznamu a přehrávání videa, k ukládání hudebních nahrávek a také digitálních fotografií ve vysokém rozlišení. Plán vyrábět a distribuovat karty Memory-Stick Pro má kromě firmy SanDisk také firma Lexar Media. Její karty Memory-Stick Pro se mají v prodeji objevit ve dvou následujících variantách: nejdříve se začnou prodávat dva typy karet s maximální kapacitou 256 a 512 MB dat. Média mají být uvedena do prodeje společně s některými fotoaparáty, schopnými tyto karty používat. Již dnes podporuje tyto karty řada různých zařízení, z fotoaparátů například přístroj Sony Cyber-shot DSC-F717. HP LaserJet 1005w Společnost Hewlett-Packard uvedla na český trh novou laserovou tiskárnu HP LaserJet 1005w pro černobílý tisk, která je svými parametry a výhodnou cenou překombinované, a v důsledku vedou uživatele k chybám. Pozor je třeba dát zejména na správné kombinace rozměrů obrázků a jim odpovídajícího rozlišení při skenování. Definice snímaného rozsahu Snímací prvky každého skeneru disponují jen omezeným rozsahem barev, které jsou schopny odlišit. S přihlédnutím ke kategorii skeneru se snímaný rozsah sice může významně lišit, vždy ale bude mít své limity. Proto je důležité vyhodnotit obrazové vlastnosti předlohy a výsledku přizpůsobit parametry snímání. Prvním, jednoduchým, ale zpravidla velmi účinným krokem je nalezení, případně definice (což není to samé, jak uvidíme) základních jasových charakteristik obrazu, to znamená stínů, světel a středních tónů (krajní polohy často nazýváme černý a bílý bod). Pro jejich určení je ve všech lepších skenovacích aplikacích k dispozici zvláštní nástroj, obvykle označený ikonami, známými jako kapátko. Občas se objevují pokusy nahradit kapátka třemi posuvníky, práce s nimi ale není profesionálnější, jen obvykle méně pohodlná. Další možností jsou úpravy obrázku prostřednictvím nástrojů Levels (úrovně), nebo Curves (křivky). Pro naše účely lze říci, že jde o nástroje, které mají prakticky stejný výsledek jako definice prostřednictvím kapátek. Postup sám neobsahuje žádná zvláštní úskalí. Každým z nástrojů postupně v obrázku vyznačíme následující tři místa: nejtmavší bod, nejsvětlejší bod a bod, který odpovídá středním tónům. Skener tyto hodnoty použije jako hranice, mezi nimž je třeba snímat. Určení obou krajních Některé funkce skenovacích aplikací mohou mít spíše marketingový než technický význam. bodů je obvykle jednoduché a většinou vystačíme s vizuálním vyhodnocením náhledu skenovaného obrázku. S polohou středních tónů to může být složitější, aplikace naštěstí zobrazují náhled, na němž lze pozorovat vliv nastavení parametrů na skenovaný obrázek. Správné nastavení středních tónů obrázek projasní a zachová přitom barevnost; naopak nepřiměřený zásah může vést i k podstatným změnám barevnosti. V řadě případů si nejsme jisti přesnou polohou některého z hledaných bodů (to znamená, klademe si otázku: které místo je skutečně nejtmavší?). Často se tak stane v okamžiku, kdy se v obrázku objevují rozsáhlejší souvislé tmavé (ale analogicky i velmi světlé) plochy, nebo když obrázek obsahuje větší množství od sebe navzájem jen velmi málo se lišících oblastí. V takovém případě se orientujeme podle číselných hodnot, jež aplikace zobrazuje v příslušném informačním okně (obvykle jako barevné hodnoty bodu, nad nímž se právě pohybuje kurzor či kapátko). Popsaný postup můžeme úspěšně využít i pro korekce skenů. Pak ale hraniční body v obrázku nehledáme, namísto toho je skeneru vnutíme. Jak víme z minulé lekce, definicí černého bodu přiřadíme plnou černou barvu nejen vybranému bodu, ale i všem odstínům, které jsou v originálním obrázku tmavší než vybraný bod (zcela analogicky to platí pro světlé odstíny). Vhodným výběrem 8

11 RP 1/2003 Pre-press hranic je tak možné eliminovat extrémy u velmi dynamických předloh, případně posunout rozsah skeneru do důležitých pasáží předlohy. Obdobně upravíme celkové podání obrázku prostřednictvím Skenování tištěných předloh přináší obvykle více starostí než užitku. definice středních tónů. Tento krok ale už není obvykle klíčový, protože pokud je obraz dobře naskenován, lze popsané úpravy úspěšně provést i v každém dobrém editačním programu (například Photoshopu). Interference a její odstranění Interferenční obrazce, často nazývané též moiré (vyslovujeme moaré), se v průběhu práce na tiskových zakázkách projevují na více místech, a skenování je jedním z nich. S interferencemi se tu setkáváme zejména při snímání již jednou tištěných předloh. Z hlediska mechanismu vzniku interferencí je důležité, že skener zde snímá strukturu relativně velkých (vzhledem například k zrnu fotografie) tiskových bodů, a co víc, jde o strukturu geometricky souměrnou, s pravidelně se opakujícími vzory. Při skenování se, zjednodušeně řečeno, mohou potkat obrazové body, v nichž skener snímá, s body, jež tvoří skenovaný obraz. Ve skenu se interference projevuje pravidelnými, opakujícími se obrazci (často šachovnice), které místně střídavě zesilují a zeslabují obraz. Moiré je velmi nepříjemný problém a není snadné se ho zbavit. Prakticky všechny skenovací aplikace nějakou funkci pro odstranění moiré nabízejí, nejčastěji ji hledejme pod názvem Descreening. Při své práci vycházejí funkce ze způsobu vzniku moiré, a proto se snaží vliv tiskového rastru předlohy zpětně eliminovat. K tomu potřebují znát podrobnosti o skenovaném rastru, což standardně znamená, že na vstupu funkce je číselná hodnota frekvence rastru (správně lineatury). Je jasné, že přesnou hodnotu rastru skenovaného obrázku známe jen ve výjimečných případech, většinou ji ale musíme odhadnout. Některé aplikace nabízejí možnost definovat rastr libovolně, Jeden ze způsobů definice rozměrů finálního obrázku a jeho rozlišení (Linoscan) jiné dají, s vědomím nutnosti určité nepřesnosti, k dispozici tři až čtyři srozumitelně pojmenované předvolby (například Katalog, Noviny apod.). Přestože v mnoha případech tyto funkce pracují dobře, nejsou samospasitelné. Pokud máme aplikaci, kde jsou implementovány méně výkonné funkce, bude lepší se po skenu obrátit na programy typu Photoshop, a tak moiré odstranit ručně. Podrobnému popisu se budeme věnovat v dalších pokračováních, dnes si alespoň řekněme, že v hrubých rysech spočívá základní postup v postupném rozostření a zpětném zostření obrázku (pomocí Gaussova rozostření a neostré masky). To je ale jen velmi obecný popis, v řadě případů je odstranění moiré velmi obtížnou úlohou. Několik základních pravidel máme za sebou, řada jich na vysvětlení ještě čeká. Ke skenování se opět vrátíme, pro vlastní pokusy si zatím budeme pamatovat, že se všemi nástroji a korekcemi, jež skenovací aplikace obsahují, je dobré zacházet opatrně a s citem. Prakticky všechny důležité zásahy je možné provést i dodatečně. Jedinou a hlavní podmínkou je tu sken v dostatečném rozlišení, v co nejvyšší barevné hloubce, dobře pokrývající rozsah snímku to znamená sken, který k dalšímu zpracování přenese co nejvíce informací z originálního obrázku. Nesrovnalosti typu barevného posunu jsou v této souvislosti spíše podružné a snadno napravitelné. Kamil Třešňák Print-On-Demand a personifikace dokumentû Produkãní laserová tiskárna rychlost tisku aï 92 stran za minutu nejniï í náklady na provoz ve své kategorii maximální formát tisku A3+ 5 vstupních podavaãû s celkovou kapacitou stran v stupní finisher se se íváním doporuãen v kon aï stran za mûsíc V hradní zastoupení: Tecoma, s.r.o., V chozí 6, Praha 4, tel.: , fax: novotny@tecoma.cz

12 Press RP 1/2003 určena především pro potřeby menších společností a lidí pracujících z domova. Tiskárna HP LaserJet 1005w tiskne v rozlišení 600 dpi a využívá technologii HP ImageREt, vylepšující výsledné optické rozlišení až na dpi. Tisk probíhá rychlostí až 14 stran za minutu, přičemž první stránku vytiskne díky technologii instant-on za 10 sekund. Tiskárnu lze připojit přes paralelní nebo USB port. HP LaserJet 1005w vyniká nízkými náklady na tisk; pracovní zatížení je optimalizováno na stran za měsíc. Tiskárna HP LaserJet 1005w je na českém trhu okamžitě dostupná za doporučenou koncovou cenu Kč včetně DPH. Adobe Photoshop Album Společnost Adobe zná asi každý, kdo se pohybuje na poli profesionálních grafických aplikací. Její Photoshop je dnes jakýmsi nepsaným králem mezi bitmapovými grafickými programy. Adobe se však nespecializuje pouze na profesionální aplikace, ale stále více se prosazuje i v oblasti aplikací pro širokou veřejnost. První z těchto programů byla aplikace Photoshop Elements, která je nyní dostupná ve verzi 2.0. Nyní se na trh dostává druhá z aplikací s názvem Adobe Photoshop Album. Jak již samotný název napovídá, jde o program sloužící k práci s obrazovými soubory. Hlavním úkolem nové aplikace, zasahující do oblasti, kde vládne ACDSee a kde se můžeme setkat i s českým programem Zoner Media Explorer, je setřídění, prohlížení a editace obrázků. K jednotlivým obrázkům jsou přiřazeny tagy, které usnadňují jejich třídění a hledání, a to i ve velkém množství obrázků. Photoshop Album obsahuje také nástroje pro úpravy, jež se ovládají myší a umožňují nápravu nejčastějších chyb, jako jsou červené oči, problémy s barvou, kontrastem nebo jasem. Při potřebě náročnějších úprav lze Photoshop Album propojit klepnutím myši s aplikací Adobe Photoshop Elements 2.0, což je software pro úpravy snímků, určený amatérským fotografům. Snad nejdůležitější funkcí programu je možnost zálohovat snímky na disk CD nebo DVD klepnutím myši. Uživatelé mají možnost z fotografií vytvářet také zajímavé prezentace. Ty mohou obsahovat titulky, videosekvence a lze je podbarvit hudbou. Prezen- Archový ofsetový tisk V minulém čísle reklamní produkce jsme si popsali základní dělení ofsetového tisku. Dnes se budeme věnovat jednomu z jeho segmentů, kterým je archový ofsetový tisk. Řekneme si, z čeho se tiskový stroj skládá a jaké jsou jeho přednosti a omezení. Základy archového tisku jsme se zabývali již minule. Jenom pro úplnost shrňme, že do archového tiskového stroje vstupují jednotlivé archy, které jsou jednostranně potištěny (za předpokladu, že tiskový stroj není vybaven obracecím zařízením viz dále). Tisk je nepřímý, což znamená, že obraz není z tiskové formy, někdy též nazývané desky nebo kovolistu, přenášen přímo na potiskovaný materiál. Nejprve je přenesen na válec s gumovým potahem a teprve poté na papír. Abychom mohli celou tiskovou technologii snáze pochopit, popíšeme si nyní jednotlivé základní součásti stroje a vysvětlíme si některé termíny, s nimiž se v tiskárně můžeme setkat. Každý tiskový stroj začíná nakladačem, tedy zařízením, dopravujícím jednotlivé archy papíru ze stohu do tiskového stroje. Samotné nakládání je zajištěno pomocí nakládací hlavy, která je ve většině případů vybavena sadou savek, jež pod tlakem přichytí vrchní arch ve stohu a posunou jej na nakládací stůl. Již zde je do jisté míry omezen rozsah vstupních materiálů, Detailní pohled na nakládací hlavu archového ofsetového stroje a to především co se týče jejich plošné hmotnosti. Papíry s nízkou plošnou hmotností totiž některé nakládací hlavy nedokáží jednotlivě naložit a dochází tak k nakládání více archů najednou. Stejně tak do archového tiskového stroje není možné naložit papír s vysokou plošnou hmotností. Rozsah zpracovávaných materiálů zajisté ochotně sdělí každá tiskárna v závislosti na instalovaných strojích, ale běžně se pohybuje od plošné hmotnosti 40 g/m 2 až po kartony s plošnou hmotností 350 g/m 2 a vyšší. Existují i stroje určené především pro obalový průmysl a zde je pak možné potisknout například i lepenky s tloušťkou přes 1 mm. Jednotlivé archy jsou v překrývající se šupině dopravovány pomocí podtlakových pásů přes nakládací stůl. Dalším důležitým prvkem tiskového stroje je předchytač, který uchopí první papír a vstřelí jej do tiskového stroje. Toto místo je velmi důležité, protože po nakládacím stole se archy pohybují podstatně pomaleji než v tiskovém stroji. Takto se arch dostává do první tiskové jednotky neboli 10

13 RP 1/2003 Press Barevnice tiskového stroje je rozdělena na jednotlivě ovládatelné zóny tiskového agregátu. Těch může být ve stroji prakticky libovolné množství, počínaje jedním a dvěma, přes nejčastější variantu čtyř nebo pěti tiskových jednotek. Stroj však může mít i podstatně vyšší počet agregátů, takže se můžeme v tiskárnách setkat s osmi, ale také třeba s dvanácti tiskovými jednotkami. V každé jednotce je na papír nebo jiný potiskovaný substrát přenesena jedna tisková barva. Ta je umístěna v barevnici, odkud je pomocí série gumových válců v barevníku přenesena na tiskovou formu. Válce v barevníku jsou velmi důležité k tomu, aby došlo k ideálnímu rozválení (rozetření) tiskové barvy. V opačném případě by pak na papíře vznikaly pruhy. Na to, aby mohla být barva přenesena na tiskovou desku, je zapotřebí ji nejprve navlhčit pomocí speciálního vlhčicího roztoku. Ten se uchytí na tiskové formě v místech, kde není obraz, a tato místa pak odpuzují tiskovou barvu. Tímto principem pracují prakticky všechny archové ofsetové tiskové stroje. Výjimkou jsou pouze stroje pracující bezvodým ofsetem, kde je odpuzování barvy netisknoucími místy zajištěno již přímo pomocí speciální tiskové desky. Na počátku tohoto povídání o tiskové jednotce jsme se zmínili o pojmu barevnice, tedy části stroje, odkud je odebírána tisková barva. Ta je u moderních ofsetových strojů rozdělena na jednotlivé zóny. Počet zón se pak liší nejenom podle formátu, ale také podle výrobce tiskového stroje. Jejich princip však zůstává stejný. Podle vybarvení archu lze totiž v každé zóně nastavit množství předávané barvy, a to v rozsahu % v krocích po jednom procentu. Když je například v ploše archu místo, kde není obsažená žlutá barva, je možné danou zónu tiskového agregátu se žlutou úplně zavřít, pokud je naopak v daném místě žlutá plocha, lze příslušnou zónu otevřít na maximum. Před započetím tisku se vytváří tzv. profil barvy pro každý tiskový agregát na základě toho, jak je barva na archu zastoupena. Tento postup lze automatizovat pomocí skeneru tiskových desek, který z připravené desky tento profil dokáže vypočítat, nebo přímo z pre-pressových dat. Na vybarvení zakázky (nastavování barevných profilů) také závisí množství makulatury papíru spotřebovaného před započetím tisku zakázky. Je pochopitelné, že u jednodušších zakázek bude množství makulatury malé, naopak u náročných barvotiskových zakázek se toto množství úměrně zvyšuje. Když se zabýváme tiskovou jednotkou, neměli bychom zapomenout na formový válec, tj. válec, na nějž je upínána tisková deska. Tu lze v závislosti na vybavení tiskového stroje upnout několika způsoby. Tím základním způsobem, využívaným především na starších strojích, je manuální upnutí. Modernější stroje mohou pak být vybaveny poloautomatickým nebo automatickým upínáním, kde tiskař pouze nasadí desku do zakládací lišty a ta se poté upne sama. U automatického systému je deska založena ze zásobníku bez zásahu lidské obsluhy. Nastavování registrů, někdy označované jako nastavování soutisku, je také termínem, s nímž se můžeme ve spojení s formovým válcem seznámit. Před započetím tisku je nutné provést nastavení soutisku jednotlivých tiskových forem. To probíhá podle tisku registračních značek na vytištěných arších. Ty musejí být vytištěny tak, aby se navzájem přesně překrývaly. Registry na jednotli- Naše nová adresa: Dělnická Praha 7 Naše stálá telefonní čísla: tel.: (+420) fax: (+420)

14 Press RP 1/2003 tace vycházejí ze šablon a jsou uloženy ve formátu Adobe PDF. Uživatelé programu Photoshop Album tak mohou své snímky zpřístupnit každému, kdo používá Adobe Acrobat Reader, který je k dispozici zdarma. Photoshop Album umožňuje také přímé propojení s poskytovateli služeb on-line. Tím je zajištěn tisk snímků i další profesionální služby fotografům. Snadno ovladatelní průvodci pomáhají s tvorbou pohlednic, kalendářů, alb, webových stránek s fotografiemi i 3D webových galerií, to vše pomocí několika klepnutí myší. Koncová cena tohoto produktu by měla být Kč. Dvacetipalcový monitor Eye-Q Q 50S-II Oblast velkých LCD displejů má nového konkurenta. Je jím nedávno uvedený dvacetipalcový monitor firmy Eye-Q. Monitor má označení Q 50S-II a jeho úhlopříčka je 20,1 palců, což představuje využitelnou vzdálenost 51 cm. S novým monitorem lze pracovat v maximálním rozlišení x1 200 pixelů. Zobrazovací frekvence monitoru jsou v rozsahu 30 až 92 khz (vodorovně) a 50 až 85 Hz (svisle). Eye-Q Q 50S-II je osazený panelem Fujitsu používajícím technologii MVA. Z dalších parametrů nového LCD displeje bychom neměli opomenout zorný úhel 170 jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru, krátkou dobou odezvy 25 ms a kontrastní poměr panelu 500 : 1. Tiskový stroj může být vybaven i lakovacími agregáty. Na obrázku je tiskový stroj vybavený lakovacím agregátem a výkonným mezisušením vých formových válcích lze nastavovat v axiálním, radiálním nebo diagonálním směru. Nastavení axiálních neboli také obvodových registrů probíhá tak, že na příslušné tiskové jednotce dojde k pootočení formového válce po jeho obvodu. Radiální nastavení soutisku pak znamená stranové posunutí tiskové de sky. Některé stroje jsou vybaveny i diagonálním nastavováním registrů zajišťujícím nastavení soutisku mezi jednotlivými registračními značkami. Dalším termínem, s nímž se můžeme v oblasti archových tiskových strojů setkat, je obracecí zařízení. Jak již samotný název napovídá, jde o zařízení sloužící k obrácení archu uprostřed tisku, což umožňuje oboustranný potisk v rámci jednoho průchodu archu tiskovým strojem. Obracecího zařízení lze pochopitelně využít pouze v případě, když je počet tiskových jednotek stejný jako barevnost tištěného archu nebo vyšší. Pro názornost si uveďme příklad: oboustranný potisk u archu plnobarevného katalogu můžeme využít pouze tehdy, máme-li osmi- a vícebarvový tiskový stroj. Daleko častěji se tohoto systému využívá u tisku jednobarevného (například knihy), kde je tisk prováděn na dvoubarvovém tiskovém stroji a za prvním agregátem je umístěno obracecí zařízení. Samotné obracení probíhá většinou tak, že arch, který je unášen pomocí chytačů celým strojem, je na bubnu obracecího zařízení zachycen dalšími chytači za zadní stranu a dále unášen v opačném směru. Výhodou strojů s obracecím zařízením je především vysoká produktivita. Zatímco u stroje bez tohoto zařízení je nutné daný arch potisknout dvakrát, zde stačí pouze jeden průchod tiskovým strojem. Na druhou stranu může působit problémy to, že při potisku druhé strany může dojít k otěru strany již potištěné, a to zvláště v případech, kdy byly na první straně tištěny plné plochy. Poslední standardní částí tiskového stroje je vykladač, tedy místo, kde jsou již potištěné archy zpět vykládány na vozík či paletu, odkud jsou transportovány k dalšímu zpracování. Vykladač má však i další důležité funkce. První z nich je zejména sušení. V první části vykladače totiž u tiskových strojů bývají umístěny výkonné sušáky, sloužící k rychlému zaschnutí tiskové barvy tak, aby při vykládání archů do vykladače nedošlo k obtahování (obtiskování) potištěné strany na spodní stranu následujícího archu. K vyloučení tohoto nežádoucího jevu slouží také další Nové barevné tiskárny Canon Společnost Canon v lednu tohoto roku uvedla další dvě nové barevné inkoustové tiskárny pracující v maximálním formátu A4, jež nesou označení Bubble Jet i850 a Bubble Jet i950. Tyto nové tiskárny využívají technologie Canon MicroFine Droplet Technology a umožňují dosahovat maximálního rozlišení tisku až x dpi. Základem této technologie jsou nové mikrotrysky, které mají v průměru 10 mikronů, což spolu s ejekčním systémem Canon umožňuje vytvářet kapičky inkoustu konzistentní velikosti 2 pikolitry a nanášet je na papír s velkou silou a přesností. Fotografii ve formátu 15 x 10 cm dokáží tyto tiskárny na Detailní pohled do vykladače tiskového stroje Adast Dominant 12

15 RP 1/2003 Press systém, s nímž se ve vykladači můžeme setkat. Jde o poprašování, kde je na potištěnou stranu archu nanášen speciální prášek, který brání přímému kontaktu potištěné strany se spodní stranou následujícího archu. Používání práškování však může mít vliv na následné zpracování. Zde máme na mysli použití lamina nebo UV laku, kde je nutné archy nejprve prášku zbavit a nebo aplikovat speciální prášky, určené k dalšímu použití těchto technologií. Tímto jsme vyčerpali výčet základních součástí tiskového stroje, ale můžeme se setkat i s dalšími prvky, jež nebývají součástí každého tiskového stroje, například lakovací agregáty. Kromě tiskových jednotek totiž může být tiskový stroj vybaven také speciálním agregátem určeným pro nanášení laku, a to ve většině případů tiskového nebo disperzního. Tento agregát je umístěn až za tiskovými jednotkami a má zcela odlišnou konstrukci. Tiskový stroj může být vybaven i dvěma lakovacími agregáty, mezi nimiž je umístěno výkonné mezisušení. Další výkonné sušení musí být umístěno mezi posledním lakovacím agregátem a vykladačem. V tomto případě lze nanášet na prvním agregátu disperzní lak sloužící jako primer (základní lak) a po jeho zasušení pak UV lak, který nabízí daleko lepší parametry lesklosti. S jedním lakovacím agregátem lze UV lak nanášet pouze v případě, kdy jsou použity speciální UV barvy a stroj je doplněn o mezisušení za každým tiskovým agregátem. V obou výše popsaných případech musí být před vykladačem umístěno UV sušení. Pomocí dvou lakovacích agregátů lze také nanášet například dva druhy disperzních laků, přičemž druhý lak je speciální (perleťový, parfémovaný apod.). Tyto speciální laky je však možné nanášet i pomocí jedné lakovací jednotky. Další specialitou, s níž se můžeme setkat na ofsetových tiskových strojích, jsou přídavná zařízení pro přítisk, perforaci, číslování apod. Nejčastěji se tato zařízení používají na maloformátových strojích, u strojů s velkým formátem se nevyskytují. Jejich výhodou je především možnost doplnění tisku bez nutnosti využívání dalších samostatných zařízení, což pochopitelně zvyšuje nejenom užitnost takovéhoto stroje, ale také celkovou produktivitu při zpracování zakázky. Perforaci, řezání či rylování je možné provádět jak v podélném, tak i v příčném směru, kde se k podélnému zpracování používá speciálních koleček, k příčnému se pak do speciálních držáků upínají perforovací či rylovací nože. Zajímavým přídavným zařízením je číslování na libovolné místo archu lze dotisknout čísla podle potřeby zákazníka a podle technických možností daného systému, což umožňuje částečnou personalizaci ofsetového tisku. Jde tak o jediný případ, jak personalizovat klasický ofsetový tisk. Plná personalizace je pak čistě doménou všech forem digitálního tisku. Nyní se ještě zaměřme na přednosti a omezení archového ofsetového tisku. Podobně jako u každé technologie, také u ofsetu se musíme vyvarovat některých věcí, jež působí problémy. Zde máme na mysli zejména jemná negativní písma. Pokud totiž použijeme drobné negativní písmo na soutiskové ploše, je velmi pravděpodobné, že výsledkem bude špatná čitelnost tohoto písma. To je dáno především jemnými odchylkami soutisku, které se v celku neprojeví, ale u těchto jemných písem dojde k prosvítání jednotlivých barev a tím i snížení čitelnosti. Druhým problémem, jehož bychom se měli již při samotném návrhu tiskoviny vyvarovat, je umisťování objektů s příliš se lišícím nánosem barvy velmi blízko za sebou ve směru tisku. V rámci jedné zóny není možné bezprostředně regulovat množství nanášené barvy, a tak by se mohlo stát, že se krytí jednotlivých objektů navzájem ovlivní. Variantou, jak tento problém vyřešit (kromě úprav již v návrhu), je i změna orientace tisku, aby objekty spadaly do jiných zón, kde je změna krytí již možná. Pokud si nejsme jisti orientací tiskoviny, je jistě na místě si sjednat konzultaci v tiskárně. Problémů, které mohou v rámci ofsetového tisku nastat, je pochopitelně daleko více, proto se k této problematice podrobněji vrátíme v některém z dalších čísel Reklamní produkce. Na závěr bychom měli uvést největší pozitiva této technologie. V současnosti totiž patří archový ofsetový tisk k bezesporu nejkvalitnějším tiskovým technikám umožňujícím potisknutí širokého spektra materiálů, počínaje papíry s nízkou plošnou hmotností, přes vysokohmotnostní kartony až po plasty, fólie a u specializovaných ofsetových strojů i plechy. Zkrátka, ofsetový tisk nejenom v České republice vládne tiskovým technikám. Patrik Thoma s námi se nespálíte Ne mnoho konkurentů je schopno s námi držet krok při obměně technologií a zařízení. U nás však máte jistotu, že Vaše zakázky budou zpracovány s maximální obezřetností a na zařízeních, která tvoří světovou špičku v polygrafickém průmyslu. S námi se nespálíte. H e i d e l b e r g P a r t n e r w w w. r e p r o p r i n t. c z

16 Post-press RP 1/2003 papír Canon Photo Paper Pro vytisknout za 32 sekund a plnou fotografii A4 pak přibližně za 100 sekund. V běžném provozu tisknou rychlostí 22 str./min v monochromatickém režimu a 14 str./min v režimu barevném. Tiskárna Bubble Jet i950 je vybavena na rozdíl od modelu i850 šestibarevným inkoustovým systémem, vytvářejícím extrémně širokou škálu odstínů a eliminujícím zrnění v plochách s odstíny střední úrovně. Pro další zlepšení kvality obrázků tištěných na tiskárnách Bubble Jet i850 a Bubble Jet i950 nabízí společnost Canon širokou škálu softwarových nástrojů integrovaných do ovladačů tiskáren. Ty mají za úkol například vyhledat a odstranit šumy vzniklé při fotografování s digitálními fotoaparáty o nízkém rozlišení v důsledku dlouhých expozičních časů nebo při nízkém osvětlení. Tiskárna Bubble Jet i850 je standardně vybavena paralelním i USB rozhraním (tiskárna i950 disponuje pouze USB rozhraním) a obě tiskárny jsou kompatibilní s operačními systémy Windows a Macintosh. Digital Cromalin b2 Od ledna roku 2003 uvedla společnost DuPont do prodeje nové a hlavně cenově mnohem dostupnější nátiskové zařízení s názvem Cromalin b2, spadající do kategorie zařízení určených pro digitální nátisk. Jak oznámil výrobce, cena tohoto modelu by neměla přesáhnout hranici liber, což by zvýšilo jeho konkurenceschopnost v této oblasti. Zařízení Cromalin b2 je založeno na piezoelektrické technologii drop-on-demand (DOD), svou konstrukcí vychází z velkoformátových ink-jetových digitálních tiskáren se systémem externího bubnu, který zaručuje přesné umístění tiskových kapiček. Pracuje s rozlišením 485 dpi a produkci vysoce kvalitních tisků s dobrým vybalancováním šedých odstínů zajišťuje používání sedmibarvového systému, v němž je základní CMYK set doplněn ještě o odstíny light cyan, light magenta a light black. Aficio CL5000 Firma Ricoh představila v nedávné době další ze série zařízení s označením Aficio. Tentokrát se jedná o model Nová podoba vazby šité drátem Měkká vazba V1 šitá drátem je při výrobě brožur s malým rozsahem tím nejobvyklejším typem dokončujícího knihařského zpracování tiskovin. Snadno se otevírá, dobře se v ní listuje, a je velice pevná. Ovšem tento druh vazby má i své určité nevýhody. Je-li na tisk textu použit papír s vyšší plošnou hmotností, má takto zhotovená brožura při větším rozsahu tendenci se otevírat a špatně se skládá do stohu. Hlavní nevýhodou této vazby je skutečnost, že není možné potiskovat její hřbet, protože je tvořen relativně ostrým lomem. Proto při vyhledávání určitého titulu na polici nebo v knihovně je nutné všechny takto zpracované brožury vyndat a požadovanou vyhledat podle titulu vytištěného na přední straně obálky. Koncem loňského roku se ale na trhu objevilo zařízení, které dokáže řadu uvedených nevýhod měkké vazby V1, zejména nemožnost potiskování hřbetu, eliminovat. Vyrábí je švédská společnost Plockmatic International AB pod názvem 104 SquareFold a jedná se o relativně malý stroj, který dokáže na hřbetě drátem ušité brožury vytvořit hranatý ohyb, což je doslovný překlad anglického termínu square fold. Takto upravený hřbet potom jednak umožňuje předchozí potištění a jednak dodává drátem šité brožuře vzhled lepené vazby V4. Zařízení Plockmatic 104 SquareFold bylo v loňském roce představeno veřejnosti nejprve na veletrzích Ipex a Graph Expo; na obou těchto akcích vzbudilo velkou a zaslouženou pozornost, protože se jedná o převratnou novinku v oblasti dokončujícího zpracování tiskovin. Mohou na něm být zpracovávány brožury V1 v rozsahu do 88 stran (při plošné hmotnosti použitého papíru 80 g/m 2 ) ve formátech A5 a A4. Plošná hmotnost papíru na jejich obálky se může pohybovat Srovnání klasické podoby drátem šitých brožur s vazbou V1 s brožurami s hranatým ohybem hřbetu od 70 do 250 g/m 2. Šířka formovaného hřbetu se nastavuje na kontrolním a ovládacím panelu zařízení. Pro snadnější přestavování při změnách formátů brožur je zařízení vybaveno samovystřeďovacím nakládáním. Provozní rychlost může dosahovat až kusů za hodinu, bez ohledu na velikost formátu brožury, a výsledkem operace je vazba šitá drátem, která má plochý hřbet, tedy stejný vzhled jako lepená vazba V4. Na rozdíl od výroby lepených vazeb ale při této úpravě odpadá zápach taveného lepidla i čas na zahřátí lepičky. Rychlost Plockmaticu je minimálně 10x vyšší než jakéhokoliv zařízení na kusovou výrobu lepených vazeb. Zařízení je dodáváno ve dvou verzích, buď jako off-line model s ručním nakládáním, nebo jako on-line model, který je možné jednoduchým způsobem připojit za šicí a ořezové moduly produkčních linek. Například společnost Xerox už předváděla přizpůsobenou verzi tohoto zařízení on-line připojeného na její produkční linky SBM II a DocuTech. Toto zařízení by mohlo najít uplatnění nejenom v rozmnožovnách a rychlotiskárnách, ale i v malých a středních komerčních tiskárnách a v provozech společností, produkujících větší množství tisků pro vnitřní potřebu, zkrátka všude tam, kde je kladen důraz na hezký vzhled a profesionálně vysokou užitnou hodnotu tiskové produkce. Ivan Doležal 14

17 RP 1/2003 Řezání archů Řezání je jednou z nejčastěji používaných úprav papíru v polygrafickém průmyslu. V následujícím článku si popíšeme jednotlivé způsoby této technologie a také některé chyby, které při řezání mohou vzniknout. vypadá tak, že ihned po řezu se sedlo automaticky posune do další pozice a řezačka vyzve obsluhu k posunutí a případnému otočení stohu. Trojřez Perfectomat Trimstar 110 Nejčastěji používaným zařízením sloužícím k řezání archů je jednonožová řezačka, kterou je vybavena snad každá tiskárna. Mnohdy mají tiskárny těchto zařízení i více. Základní princip práce s řezačkou je poměrně jednoduchý. Řez je prováděn na stohu papírů najednou, nikoliv po jednotlivých arších. Základem řezačky je pracovní stůl, jehož zadní strana je vybavena posuvným sedlem určujícím zadní doraz, o něž se stoh opírá. Samotný řez je totiž prováděn pouze ve vertikálním směru. Na místo řezu je proto nutné posouvat stoh papíru. Po posunutí stohu do předepsané pozice lze přikročit k samotnému řezání. Nejprve se spustí tzv. lisovadlo, pohybující se hned za vlastním nožem a zajišťující zpevnění a slisování papírů, aby při samotném řezu nedošlo k rozjetí stohu. Poté následuje řez ocelovým nebo tvrdokovovým nožem. Řezání na jednonožových řezačkách se používá buď před tiskem (pokud tiskárna nakoupí papír v jiném formátu, než je formát tiskového stroje), ale především po tisku. Zde se řez provádí nastavením na ořezové značky, nebo v mnoha případech podle programu. Moderní řezačky jsou totiž vybaveny řídícím systémem, který si pro jednotlivé zakázky dokáže zapamatovat posloupnost řezů. V praxi to Jednonožové řezačky však nejsou jediným zařízením sloužícím k řezání v polygrafickém průmyslu. Další princip, který si zde popíšeme, je zvláštní tím, že řez je prováděn po jednotlivých arších, a to přímo uvnitř tiskového stroje. Některé z tiskových strojů jsou totiž vybaveny těsně před vykladačem speciálním zařízením, na něž lze upínat tzv. řezací kolečka. Ta mají za úkol arch při průchodu podélně rozříznout. Výhodou tohoto systému je také to, že řezací kolečka lze zaměnit za kolečka perforovací nebo rylovací (do papíru je vytlačena drážka). Tento pracovní postup lze však aplikovat pouze na některých tiskových strojích, jež musejí být k tomuto účelu speciálně upraveny. Posledním systémem řezání, o němž se zde zmíníme, jsou tzv. trojřezy, využívané především v oblasti výroby publikací, časopisů, knih apod. Jak již samotný název napovídá, jde o zařízení, které provádí tři řezy. S trojřezy se pracuje výhradně při knihařském zpracování, když je již celý produkt hotov. Proto jsou také většinou umístěny na konci linky na zpracování některé z knižních vazeb, ale mohou pracovat i zcela samostatně. Protože výrobní linka zpracovává zakázku po jednotlivých kusech, stejným způsobem pracují také trojřezy. Základním úkolem trojřezu je ořezat knižní blok po třech stranách, tj. vyjma strany u hřbetu. Samotné řezání probíhá ve dvou krocích. Nejprve je blok oříznut v čele, tj. na straně protilehlé ke hřbetu, a posléze je oříznut v hlavě a patě (horní a spodní strana knižního bloku). Takto zpracovaný produkt je pak vykládán k dalšímu zpracování. Samozřejmě, že

18 Post-press RP 1/2003 Aficio CL5000 novou rychlou tiskárnu disponující veškerým příslušenstvím typickým pro větší tiskárny. Aficio CL5000 patří do nové řady barevných tiskáren, které jsou vhodné pro kancelářské použití v menších pracovních skupinách. Standardně je vybavena zásobníkem papíru na 250 listů a bočním zásobníkem na 100 listů papíru. Kapacita papíru může být rozšířena o dva zásobníky po 500 listech s formátem papíru od A6 až po A3. Rychlost při černobílém tisku je 36 stran za minutu a 10 stran za minutu při tisku barevném. Životnost toneru se zde pohybuje kolem stran pro černou náplň a stran pro náplně barevné. Tiskárnu je možné připojit do běžně používaných počítačových sítí a operačních systémů, jakými jsou Windows, Mac či Unix. Aficio CL5000 disponuje tiskovými jazyky PCL5c, Adobe PostScript 3 a RPCS. Po instalování čtyřpřihrádkového mailboxu může tiskárna pracovat s pěti výstupními zásobníky. K profesionálnímu dokončení výstupu papíru může být tiskárna Aficio CL5000 dovybavena finišerem na 500 listů. HP Officejet 5110 a 6110 nová multifunkční zařízení O tom, že Hewlett-Packard nabízí své produkty v mnoha oblastech, není nutné dlouho diskutovat. Jednou z těchto oblastí je i segment multifunkčních zařízení, kde společnost uvedla dva nové modely hned počátkem roku. První z nich, HP Officejet 5110, je zařízení spojující tiskárnu, fax, skener a kopírku v jednom, určené především pro oblast domácností a malých firem. Nabízí barevný tisk v optimalizovaném rozlišení až x dpi, přičemž rychlost tisku se pohybuje do 12 stran za minutu černobíle a 10 stran za minutu barevně. Kopírka pak umožňuje zpracovávat barevné kopie s rozlišením do x dpi s rozšířenými vlastnostmi pro text a grafiku. Také zde je rychlost při černobílé produkci 12 stran za minutu, u barevné produkce je rychlost snížena na 8 stran za minutu barevně. Skener umožňuje zpracovávat předlohy s optickým rozlišením až 600 x dpi (a díky softwarové podpoře až do rozlišení dpi). Zařízení HP Officejet 5110 je od ledna tohoto roku dostupné na českém trhu za Kč včetně DPH. Jednonožová řezačka Adast Maxima MS 62 PH podobného efektu jako pomocí trojřezu lze dosáhnout i na jednonožové řezačce, postup je však výrazně pomalejší, a může také dojít k tomu, že při špatném srovnání stohu nemusejí být rohy publikace pravoúhlé. Tím se také dostáváme k druhé části našeho článku, která se bude věnovat právě chybám vznikajícím při řezání. Když jsme zde zmínili nepravoúhlost řezu, nemůžeme opomenout ani nepřesný řez. Ten také bývá nejčastější chybou, s níž se můžeme setkat. Poznáme ji především podle toho, že někde u okraje papíru zůstane viditelný kus ořezové značky, nebo je naopak řez veden příliš blízko některému z objektů na ploše produktu. Někdy se také může stát, že na našem produktu mezi okrajem obrázku a okrajem strany zůstává tenký nepotištěný proužek. Ve všech případech jde o nepříjemnou chybu, která kazí výsledný dojem. U nepřesného řezu bývá chyba pochopitelně většinou na straně tiskárny. Musíme si ale uvědomit, že některé závady mohou vzniknout také v důsledku naší nekorektní přípravy podkladů máme na mysli především tisk obrázků do kraje strany. Zde je zapotřebí myslet na vytvoření tzv. spadu, to znamená přesahu obrázku až za ořezové značky. To nám zaručí, že nedojde k prosvítání nepotištěné plochy mezi obrázkem a okrajem strany. Další chybou, s níž se můžeme zejména u jemných papírů občas setkat, je otisk žebrování na svrchních oříznutých arších. To je způsobeno vysokým tlakem lisovadla na stoh papírů. Aby se těmto nežádoucím otlakům zabránilo, je nutné na lisovadlo nasadit speciální krycí plechy, které rozprostřou rovnoměrně sílu jeho přítlaku po celé ploše, takže nedojde k otlačení povrchu papíru. Také další problémy vznikající při řezání jsou zcela v kompetenci příslušné tiskárny. Často jsou způsobeny především chybami materiálu (zde máme na mysli řezací nože, jejich nabroušení, kvalitu, úhel břitu apod.) a v neposlední řadě rovněž nesprávně zvládnutým technologickým postupem. Řezání totiž ovlivňuje mnoho dalších faktorů, jako je síla přítlaku lisovadla v závislosti na řezaném materiálu atd. Obecně pro řezání platí, že pro tvrdé materiály je zapotřebí používat malých tlaků lisu, pro materiály měkké naopak musí být tlak lisu větší. V rámci technologického postupu u jednonožových řezaček závisí také na výšce zpracovávaného stohu. Čím větší je stoh materiálu, tím je také zapotřebí nastavit větší tlak lisovadla. Větší tlak by se měl nastavit i pro materiály s hladkým povrchem. Příliš malý tlak lisu vede k chybným řezům, při kterých dochází k posunutí stohu působením pohybu nože a k odchýlení nože od svislého směru. Příliš velký tlak lisu zase způsobuje odchýlení od směru břitu nože. Těchto problémů existuje celá řada a každý z nich se projevuje poněkud odlišně. Asi není nutné zde probírat jednotlivé chyby a vysvětlovat způsoby jejich odstranění. Důležité je, aby zákazník věděl, že správně provedený řez musí být rovný, plocha řezu má být hladká a celkově musejí řezy uzavírat pravé úhly. Patrik Thoma 16

19 RP 1/2003 Kontrola kvality vazeb Post-press Asi každému, kdo zadává tiskovou zakázku, záleží na jejím kvalitním provedení. Výrobní postup zakázky se skládá ze dvou základních technologických částí tisku a následného knihařského zpracování, které produktu dává výsledný vzhled. Ke vzniku chyby může dojít jak při samotném tisku, tak samozřejmě i při knihařském zpracování. Zde velmi často dochází k chybám při zpracování knižní vazby. Asi každý se již setkal s publikací či časopisem, z nichž se častějším otevíráním začaly uvolňovat jednotlivé listy. Nejpalčivější tento problém bývá především u lepených měkkých vazeb, ale s vypadáváním středových listů se jistě setkáme i u sešitové vazby V1, někdy i u tuhých knižních vazeb. Právě nedostatečná pevnost knižní vazby bývá velmi často předmětem sporů mezi zákazníkem a tiskárnou. Rozhodnout, na čí straně je chyba, zda na straně tiskárny či na straně zákazníka díky špatně provedenému návrhu publikace, však bývá poměrně obtížné a někdy až nemožné. Existuje sice jisté řešení, kterým je otestování zhotovení vazby na speciálním testovacím stroji, v současné době se ale v České republice nevyskytuje žádné ke komerčnímu využití vhodné zařízení. Do budoucna by se měla situace zlepšit, protože testovací laboratoř vznikne v dohledné době na akademické půdě Univerzity Pardubice. Vraťme se nyní ale k nejčastěji používaným druhům vazeb, na nichž si názorně demonstrujeme některé chyby, s nimiž se můžeme setkat. Jako první si představíme měkkou sešitovou vazbu V1, kde jsou jednotlivé složky vloženy do sebe a ve hřbetu sešité skobkami. Zde se s vypadáváním listů nesetkáváme příliš často, ovšem i u vazby V1 je to vážný problém. Na vypadávání listů má velký vliv nejenom druh použitých skobek (jejich délka), ale především druh použitého papíru. Je třeba totiž mít na paměti, že pokud blok bude mít více stran, měl by se použít papír o vyšší plošné hmotnosti. S daleko většími problémy se pak setkáváme u měkké lepené vazby V2. Na její kvalitě mají velký podíl také materiály především pak papír a použité lepidlo. Používané papíry mnohdy způsobují nadměrné vypadávání jednotlivých listů. Velké problémy vznikají zejména u natíraných papírů o vyšší plošné hmotnosti. Při specifikaci zakázky by se proto mělo hledět i na tento aspekt. Bohužel již při zadávání zakázky je v některých případech zřejmé, že výsledná lepená vazba nemůže ani při sebelépe zvládnutém technologickém postupu plnit stoprocentně svoji funkci. Jako příklad uveďme publikaci ve formátu A4, kdy hřbet bloku tvoří kratší strana a jako materiál je použit natíraný papír o vysoké plošné hmotnosti. V takovém případě jsou již při pouhém otevření publikace na vazbu vyvíjeny vysoké tlaky, způsobující vypadávání jednotlivých listů. Nezanedbatelný vliv na pevnost vazby má také samotný potisk. Ten by neměl být na spad až do vazby, ale mělo by zde být určité odsazení. Důvodem je, že potisknutá plocha archu nepřijímá lepidlo tak, jako je tomu u nepotištěného papíru. Neméně důležitým materiálem pro zpracování lepené vazby je pochopitelně použitý druh lepidla. Dnes se nejčastěji využívá tavných lepidel na bázi ethylenvinylacetátu a vodou ředitelných disperzí. Pro lepenou vazbu hladkých lesklých materiálů, do jejichž povrchů lepidlo jen obtížně proniká, se stále častěji využívá tavných lepidel na bázi reaktivních derivátů polyuretanu. Typ lepidla je pak vhodné vybírat podle dané zakázky. Jak vazby testovat? Jak jsme se již v úvodu zmínili, existuje způsob, jak pevnost vazby vyzkoušet. Jed- Vyobrazené produkty se mohou odli ovat od skuteãnosti. Omyl a zmûny vyhrazeny. FAIR AGENCY, spol. s r. o. *Doporuãená koncová cena bez DPH. coolblue 18,1" AS4612UT barevn TFT LCD max. rozli ení 1280 x 1024/75 Hz doba odezvy 30 ms, H: 160, V: 160 analogov a digitální vstup OSD, TCO 99 cena ,-* 19" AS4821DTBK barevn TFT LCD, otoãn max. rozli ení 1280 x 1024/75 Hz doba odezvy 25 ms, H: 170, V: 170 analogov a digitální vstup, 2 x 2 W OSD, TCO 95 cena ,-* 20,1" AU5131DT barevn TFT LCD, otoãn max. rozli ení 1600 x 1200 doba odezvy 25 ms, H: 170, V: 170 2xDVI-I, OSD, TCO 99 cena ,-* 22" HM204DT iiyama Vision Master Pro 514 obrazovka DIAMONDTRON U2 ãárková maska 0,24 mm khz, TCO 99 max. 250 cd/m 2 v OPQ módu cena ,-* 19" HM903DT iiyama Vision Master Pro 454 obrazovka DIAMONDTRON U2 ãárková maska 0,25 mm khz, TCO 99 max. 250 cd/m 2 v OPQ módu cena ,-* Modely /BK také v ãerné barvû Bezplatné telefonní číslo: (0800)

20 Post-press RP 1/2003 Také druhý model, HP Officejet 6110, je určen spíše pro menší kancelářské provozy. Obsahuje automatický podavač pro faxování a kopírování dokumentů o kapacitě až 35 listů a nabízí vysokou rychlost tisku až 19 stran za minutu černobíle a 15 stran za minutu v barvě. HP Officejet 6110 má jako volitelné zařízení duplexní jednotku pro oboustranný tisk. V ostatních parametrech je zařízení HP Officejet 6110 velmi podobné předcházejícímu modelu, což dokládá mimo jiné například maximální tiskové rozlišení x dpi. Multifunkční zařízení HP Officejet 6110 je na trhu dostupné od února 2003 v ceně Kč včetně DPH. Zařízení Martini tester slouží k testování měkkých vazeb Polygrafický slovník je na světě Většina specializovaných oborů, jako je například i polygrafie, jaksi postrádá odborné slovníky. Tady by se však měla situace v nejbližší době změnit. Dlouho očekávaný Anglicko-německo-český polygrafický slovník by totiž měl být k dostání již na přelomu března a dubna. Výsledek pečlivé práce prof. RNDr. Marie Kaplanové, CSc., ing. Markéty Držkové a kolektivu z Univerzity Pardubice zachytí ve 22 tisících heslech na šesti stech stranách formátu A5 všechny obory moderní polygrafie. Vydavatelem slovníku je Svaz polygrafických podnikatelů, první vydání vyjde v nákladu 150 ks. Slovník vytiskne technologií digitálního tisku Typos Plzeň, verzi na CD připraví Wincont Pardubice. Cena kompletu bude činit 250 Kč pro odborné školy, 700 Kč pro členy SPP a Kč pro ostatní zájemce. Anglicko-německo-český polygrafický slovník si lze objednat na svaz.pp@volny.cz nebo na EasySign 4.0 Holandská společnost Numerical Control Design (NCD) uvedla koncem minulého roku novou verzi signmakingového programu EasySign 4.0. Program je koncipován do čtyř nezávislých oblastí řezání, tisk, gravírování/modelování a import formátů Adobe PostScript. Hlavní část signmakingového programu sekce řezání je dále rozdělena do tří výkonnostních modulů (Starter, Professional a Master), kde základní modul nou z možností je subjektivní měření, při němž se testující pracovník snaží ručně vytrhnout listy otevřeného bloku. Pokus se provádí na třech místech u hlavy, ve středu a u paty knižního bloku. Při uvolnění listů je pak vazba označena za nekvalitní. Již na první pohled je patrné, že úspěšnost testu je přímo úměrná síle testujícího pracovníka. Další druhy subjektivní kontroly kvality lepené vazby si může vyzkoušet sám zákazník. Prvním kontrolním krokem by mělo být posouzení vzhledu vazby. Obálka produktu má lícovat s knižním blokem, přičemž okraje vazby by měly být čisté, tj. neměly by být od lepidla. Samotná publikace by pak měla být pravoúhle oříznuta a řez by měl být přesný a čistý. Pokud jsou hrany knižního bloku roztřepené, znamená to ve většině případů, že k řezu docházelo neostrým nástrojem. Zákazník si také může udělat subjektivní kontrolu pevnosti vazby a jejího otevírání. Tady se posuzuje, jak snadno lze knihu nebo publikaci otevřít a zda zůstane otevřená nebo se sama zavírá. Vazbu lze také testovat pomocí tzv. subway testu, kdy se brožura otevře o 180 tak, aby se přední a zadní strana obálky vzájemně dotýkaly. Při testu se kniha několikrát takto otevře nejprve v jedné třetině knižního bloku, dále v polovině a ve třech čtvrtinách. Pokud by došlo k uvolnění některého z listů, pak se jedná o nekvalitně zpracovanou vazbu. Kromě těchto subjektivních existuje také jedno sofistikované měření pomocí zařízení, namáhajícího testovanou brožuru v tahu a ohybu, které se nazývá Martini Tester. Při testování v tahu se zjišťuje, jakou sílu je zapotřebí vyvinout k vytržení jednoho listu nebo složky z lepeného knižního bloku. Pochopitelně, že pokus na jedné stránce z celé brožury by byl příliš zavádějící, a tak se test opakuje na jedné brožuře hned několikrát. Orientačně se uvádějí následující hodnoty: Méně než 0,36 kn/cm špatná kvalita 0,36 0,45 kn/cm dostačující kvalita 0,45 0,63 kn/cm dobrá kvalita 0,63 0,72 kn/cm velmi dobrá kvalita Více než 0,72 kn/cm vynikající kvalita Druhým velmi důležitým testem vypovídajícím o kvalitě vazby je její namáhání v ohybu. Zjednodušeně řečeno jde o test, který simuluje otevírání publikace. Po upnutí jednoho listu otevřené brožury se začne zařízení přetáčet v rozsahu 120, což simuluje otáčení stran. Testování je zakončeno ve chvíli, kdy se upnutá stránka uvolní ze hřbetu knižního bloku. Jako jeden cyklus se berou dvě obrácení strany. Jako obvyklé hodnoty pro časopisy se uvádí 100 až 150 dvojohybů, 250 pro učebnice a 500 až pro katalogy. Pro vazby s tavným lepidlem by mělo být dosaženo 400 až ohybů, u vazeb s disperzním lepidlem dokonce až ohybů. Na závěr je nutné připomenout také to, že testy není možné provádět ihned po zpracování vazby. Publikaci lze testovat nejdříve jednu hodinu po slepení, ideálních vlastností vazby se dosahuje až 24 hodin po slepení. U disperzních lepidel se tyto časy ještě prodlužují na 20, resp. 48 hodin. Patrik Thoma 18