Z Velké síně se ozýval takový hluk, jako by byla plná k prasknutí. Byl slyšet obvyklý dětský smích a výkřiky, neutuchající hlahol tuctů tlumených

Transkript

1 Příběh je pokračováním povídky Tiry Nog Prasklinka v čase. Harry Potter a Severus Snape se pokoušejí vyrovnat se změnami ve svých životech a najít způsob, jak zachránit přátelství, které se mezi nimi vytvořilo, když byli ještě dětmi. Originální název: Growing Pains Autorka: Tira Nog Překlad: Casiopea Betareading: POPO Pár: Severus Snape/Harry Potter Žánr: Drama, romance Počet kapitol: 12 Varování: slash, detailní popisy milování Omezení: +18 Link: 1

2 1 Z Velké síně se ozýval takový hluk, jako by byla plná k prasknutí. Byl slyšet obvyklý dětský smích a výkřiky, neutuchající hlahol tuctů tlumených rozhovorů a v pozadí řinčely příbory a cinkaly přesouvané talíře. To všechno dohromady proměnilo síň v jednu obrovskou rezonující kamennou krabici. Poněkud hlučný způsob zahájení nového dne, obzvlášť pro někoho, kdo se pokoušel vyrovnat s faktem, že je pondělí. Severus Snape se zastavil přede dveřmi, připravený prchnout. Dva dny prostě nebyly dostatečně dlouhá doba na to, aby si jeden mohl dát život do pořádku, natož aby našel vnitřní rovnováhu. V pátek touto dobou byl ještě dítětem. Při hře na babu pronásledoval svého spolubydlícího kolem ložnice, místo aby se oblékal do školy. Ale teď Teď se všechno vrátilo k obvyklým pořádkům: žádná hra na babu, žádný famfrpál, dokonce ani řachavý Petr. Dnes se nechystal jít na vyučování, aby studoval; on bude učit druhé. Ba co víc, měl čtyřměsíční skluz, který bude muset dohnat. Netroufal si ani pomyslet, v jakém stavu se asi nacházejí učební osnovy. Neexistoval způsob, jak by mohl čtyři proflákané měsíce nacpat do tří, které zbývaly. Severus, dosud prodlévající před mohutným vstupem do síně, si pomyslel, že by ho to skutečně mělo trápit. Zameškaná práce, studenti nedostatečně připravení ke zkouškám toto byly naléhavé věci. A ne jeho emocionální problémy. Ale jak tam tak stál, zcela strnulý a ztuhlý, jeho pocity byly jedinou věcí, která mu připadala skutečná. Jakmile otevře ty dveře, bude muset čelit škole plné lidí, kteří ho vídali coby sedmiletého chlapce. Ta představa ho z nějakého důvodu děsila a zahanbovala zároveň. Nedávalo to žádný smysl. Celá léta v roli špióna čelil Voldemortovi a nikdy se takto nechvěl. Ale představa, že bude procházet síní a cítit, jak se na něj upírají všechny ty zvědavé pohledy, mu brala sílu. A on netušil proč. Neudělal přece nic špatného, nic čím by se ztrapnil. Hermiona a Ron celý čas dohlíželi na to, aby se oblékal i choval, jak se patří. Na tom všem nebylo nic, co by ho mělo zahanbovat. Tak proč z toho dělal takovou vědu? Proč mu připadalo, jako by všechna jeho nejhlubší tajemství byla vystavena všem na odiv? A byla to právě myšlenka na Hermionu a Rona, která ho přivedla k pochopení toho, co mu dělalo takové starosti. Celá škola se stala svědkem jeho bezmoci. Byl zranitelný a bezradný a všichni to věděli. Viděli také, že se ho Weasleyovi ujali a dali mu domov. Domov, který už nebyl jeho. A v tom byl zakopaný pes. Během uplynulých měsíců byl po příchodu do Velké síně ráno co ráno usazován k učitelskému stolu mezi Rona a Hermionu. A teď, když svůj život získal zpátky, získal s ním zároveň i své někdejší osamocené místo na konci stolu. Kdyby se dnes posadil jinam, odhalil by přede všemi svou slabost, svou potřebu, a Severus byl pevně rozhodnutý uhájit si svou důstojnost za každou cenu. Už ztratil příliš mnoho, než aby byl ochoten ztratit ještě tohle. Ale Severus se zhluboka nadechl a pokusil se uvolnit. Dokáže to. Vydržel Cruciatus, přežije i tohle. 2

3 Sebral odvahu, otevřel dveře a vešel do síně. Veškerý ruch v místnosti jeho příchodem ustal něčeho takového si sotva mohl nevšimnout. Když kráčel napříč místností k učitelskému stolu, cítil na sobě tucty upřených pohledů. Přál si, aby se mohl schovat za závojem svých vlasů. Měl je ale sčesané dozadu a sepnuté sponou, kterou mu dala Hermiona. Když si uvědomil, že jeho nový účes by sám o sobě jako důvod k okukování stačil, zděsil se. Jeho dřívější sestřih byl starší, než někteří jeho kolegové. Předpokládal, že změna jeho vzhledu způsobí mnoha lidem šok. To nepokryté zírání mu každopádně pěkně cuchalo nervy. Dobré ráno, Severusi, pozdravila ho ředitelka McGonagallová a vřele se na něj usmála. Ještě jednou vás vítám zpět. Přišla se na něj podívat už včera. Kromě Harryho byla jediná, kdo ho navštívil. Minervo, přikývl ve snaze být zdvořilý. Všichni ostatní už zaznamenali jeho návrat. Když vykročil k nejzazšímu konci dlouhého stolu, aby zaujal své někdejší místo v ústraní, uvědomil si, že kolem něj zavládlo absolutní ticho. Všichni, kteří to ráno seděli ve Velké síní, kolektivně zadrželi dech. Každý profesor i každý student v úzkosti vyčkával, jak zareaguje. Dle napětí, které v místnosti zavládlo, se dalo soudit, že nepředpokládají nic menšího než sopečný výbuch. Severus byl totálně vynervovaný a cítil, jak mu v předtuše nějakého nastraženého žertíku ztuhly svaly. Proklatě! Copak mu ti kreténi nemohli dopřát jedno jediné ráno, aby si mohl dát život do pořádku, než se z něj nějakým stupidním vtípkem opět pokusí udělat idiota?! Rozhodnutý vypořádat se s jakoukoli potupou, která ho čekala, si slíbil, že ať už je za to zodpovědný kdokoli, on mu udělá ze života peklo. Když konečně pochopil příčinu všeobecného napětí, jeho krok zakolísal. Jeho obvyklé místo, židle nacházející se téměř na konci stolu, byla prázdná jako vždy, ale už nestála osamoceně. Ronald Weasley se posadil na poslední židli hned vedle Severusova prázdného místa. Z druhé strany seděl Harry Potter s Hermionou po boku. Zkrátka obvyklé rozmístění, kterému uvykli v posledních čtyřech měsících. A aby těch šokujících zjištění nebylo málo, vedle Hermiony na samém krajíčku své židle seděl zděšený Neville Longbottom a o židli dál Blaise Zabini. Jen Merlin ví, jak k tomu Longbottoma přiměli. Ten muž vypadal, jako by byl na pokraji kolapsu. Žádné další volné místo, které by Severusovi umožnilo sedět odděleně, mu nenechali. Jeho rodina se rozsadila tak, že neměl jinou možnost, než jíst s nimi. Leda by se otočil a přešel na opačnou stranu dlouhého učitelského stolu. A tam by musel sedět vedle toho nesnesitelně arogantního Millera. To by raději stoloval s Hagridovými třaskavými skvorejši. Stál tam ztuhlý šokem a rozvažoval, jak by měl reagovat. Absolutní ticho, které kolem něj vládlo, mu napovědělo, že celá škola očekává zábavný výstup. Zadíval se do tváří lidí, kteří k němu byli tak laskaví. Hermionina vyjadřovala stejnou měrou obavy i odhodlání. Severusovi bylo jasné, že to byla ona, kdo vmanipuloval Longbottoma do něčeho, co bylo tak zásadně proti jeho přirozenosti. Potter vypadal nervózně, jako by se bál, že by jediným pohybem mohl zničit křehké přátelství, které mezi nimi vzniklo. Zabini se choval jako typický Zmijozel vysoký brunet se celou věcí očividně bavil. 3

4 Jedinou osobou, která se chovala takřka normálně, byl Ron. Hltal obrovskou hromadu ovesné kaše a své misce při tom věnoval plnou pozornost. Teprve až když se na něj Severus zahleděl, Ron si jeho upřený pohled uvědomil. Ticho kolem nich ještě zmohutnělo. Ron vzhlédl. Přejel očima řadu učitelů, kteří vypadali jako oběti znehybňovací kletby, a pak se zadíval k nebelvírskému stolu. Tamní stolovníci se zdáli celou scénou rovněž intenzivně pohlceni. Nakonec se vrátil k Severusovi. Protočil oči a pohlédl na své kolegy. Tak už dost! Děláte, jako by si žádný z učitelů nikdy předtím nepřesedl. Severusi, sedni si, než ti to jídlo vychladne. A pokračoval ve své snídani. Hermiona vypadala, že Rona zavraždí. Harry se zřejmě zatím nerozhodl, jestli jí v tom má pomoct nebo ne. Longbottom se pokoušel vsáknout do dřevěného obložení. Všichni ostatní čekali na výstup snapeovských rozměrů. Severus se posadil. Když zaujímal místo mezi Harrym a Ronem, utrousil jen: Dobré ráno. K jeho obrovské úlevě se ve Velké síni okamžitě rozběhl běžný ruch, jako by někdo stiskl spínač. Dobré ráno, Severusi, odpověděla rozzářená Hermiona. I ona vypadala, že se samou úlevou skácí pod stůl. Ron uprostřed přežvykování dalšího sousta zamumlal: Ránko. Harryho tiché: Ahoj, Severuse nečekaně rozechvělo. Původně nepředpokládal, že by se dnes ráno musel vypořádávat zrovna s tímhle. Ahoj, odpověděl. Když se jejich pohledy setkaly, začal se modlit, aby nezčervenal. Dost na tom, že ze sebe udělal pitomce už svým příchodem. Jak se ti dnes daří, Severusi? zeptala se Hermiona. Byl si naprosto vědom všech upřených pohledů, které se na něj upíraly. Pokrčil rameny a vyhýbavě odvětil: Jsem tady. A vzápětí se proklel za ten starostlivý pohled, který se jí okamžitě objevil v očích. Roztřesenou rukou se natáhl po konvici s čajem, ale jiná, delší, tu jeho předběhla. Ron znovu prokázal, že si svého okolí všímá víc, než dává najevo. Nalil mu čaj do šálku a Severuse tak zachránil před nevyhnutelnou potupou; on by ten čaj totiž rozlil po celém stole. Harry, co myslíš, jak si Sinistrová s Dřevohradbovou vedly při vyučování tvých tříd? zeptal se Zabini zpoza Nevilla Longbottoma. Říkaly mi, že se za tebou zastaví, abyste společně prošli učební osnovy, které suplovaly. Severus cítil, jak se od něj Harryho upřený pohled odvrací. Jako by ho opouštělo horko letního slunce a on se místo toho ocitl ve stínu. Byl zvyklý držet své emoce pod kontrolou. V sobotu v noci sám sebe arogantně přesvědčil, že celé to divadelní představení o platonickém přátelství s Harrym bez potíží zvládne. Předpokládal, že city, které choval k Harrymu, dokáže ignorovat stejně snadno jako všechny ostatní. Zcela zřejmě neměl dosud příležitost si svou sebekontrolu otestovat. Zatímco Harry Zabinimu odpovídal, Severus se zhluboka nadechl. Jeho končetiny byly náhle jako gumové. Připomínal teď někoho, kdo svádí boj na život a na smrt, a ne muže, který prostě sedí za stolem a chystá se snídat. Kdy se z něj stal tak nemožný blázen, že při 4

5 příchodu do Velké síně předvedl takové melodrama?! A všichni ostatní očividně očekávali, že vybuchne. Byl prostě Velká hřejivá ruka, která právě dosedla na jeho záda, přerušila proud jeho myšlenek. Ronova uklidňujícího gesta si nikdo jiný nevšiml. Severus po něm střelil pohledem. Weasley si stále ládoval do úst ovesnou kaši tak rychle, jak dokázal, zatímco jeho druhá ruka pokračovala v nenápadném utěšování. Když se střetl se Severusovým pohledem, mrkl na něj. Pak se zakřenil a ruku odtáhl. První kroky jsou vždycky nejtěžší. Příště to bude lepší, zašeptal, když spolkl to, co měl v ústech. To byl vážně tak průhledný? Byla každá jeho myšlenka a obava tak zřejmá? Pohlédl na Rona a netušil, jak se s tím má vyrovnat. Jeho hrdost ho nabádala, aby Weasleymu kvůli jeho domněnkám odsekl. Jenže ten muž ho v době, kdy byl naprosto bezmocný, chránil tak, jak to ještě nikdy nikdo neudělal. Takže místo vrčení se pochybovačně zeptal: Vážně? Pevně v to doufám. Dneska to bylo peklo, povzdechl si Ron a v jeho jindy přívětivých rysech se usadila netypická sklíčenost. Severus tázavě zvedl obočí. Ron se krátce zahleděl na svou ženu, zjevně ponořenou do hovoru se Zabinim a Harrym, a vysvětloval: Víš, Hermy je teď v první řadě zmatená. Dnes ráno vás chtěla jít budit do školy. Teprve až Ach, přikývl Severus. Začínal si uvědomovat, že není jediný, pro koho je nastalá situace obtížná. Tito lidé byli ochotní změnit od základů svůj život, jen aby se přizpůsobili Harryho a jeho potřebám. Nedokázal si představit, čím Ron a Hermiona museli projít. Do svého domova ale i do srdce přijali děti, které pak přes noc prostě zmizely. Děti, které se už nikdy nevrátí. Ron se k němu naklonil a ztišil hlas. Díky, že jsi nešel Prostě díky. Myslím, že by ji zabilo, kdyby ses posadil vedle Millera. Ron mu děkuje?! Hej. Harryho ruka přistála na Severusově levém rameni a přerušila jejich rozhovor. Během snídaně jsou tajemství přísně zakázána. Už ses ho zeptal? Harry se k Ronovi natáhl přes Severuse. Na co se měl zeptat? otázal se stísněně a opřel se do své židle, aby Ronovi a Harrymu nepřekážel ve výhledu. Což bylo poněkud těžké, vhledem k tomu, že seděl mezi nimi. No, abychom při pondělku sami sebe ochránili před použitím nějaké Neodpustitelné proti těm malým monstrům, obvykle se večer sejdeme a společně opravujeme domácí úkoly, řekl Harry. Od prosince jsme to neudělali, protože všichni měli příliš mnoho práce, aby dokázali pokrýt všechny vyučovací hodiny, vysvětloval Ron. Ale vzhledem k tomu, že se všechno vrátilo k normálu, mysleli jsme, že s tím dnes večer zase začneme. Byli bychom rádi, kdyby ses k nám připojil, ozvala se Hermiona, která seděla na druhé straně vedle Harryho. To je všechno. Tedy pokud nemáš v plánu něco jiného. 5

6 Doufal jsem, že by se nám mohlo podařit zvládnout i partii šachů, dodal z druhé strany Ron. Nemusíš se rozhodnout hned teď, prohodil rychle Harry. Jasně, dej si na čas a přemýšlej o tom, radil mu Ron. Všichni tři se očividně připravovali na jeho reakci. Z jejich výrazů bylo zřejmé, že je pro ně jeho souhlas velmi důležitý. Severus věděl, že to není dobrý nápad. Měl by se od nich snažit odpoutat a ne jejich vzájemné vztahy upevňovat. Jeho rozhodnutí dovolit někomu, aby se k němu přiblížil, bylo velice těžké dodržet, ale vytrvalé odmítání těch tří a jejich přání se zdálo ještě těžší. Každému z nich byl tolik zavázán, že nebude nikdy schopen jim to splatit. Pokud si chtějí nechat zkazit večer, on nemá žádné právo jim v tom bránit. Neblábol, vynadal sám sobě. Žádné právo jim v tom bránit? On jim v tom přece nechce bránit. On je potřebuje. A to ho děsilo. Severus nějakou dobu bojoval se strachem a potom tiše odvětil: Nepotřebuji si to rozmýšlet. Přijdu, bude to pro mne čest. Formálnost jeho projevu se jich nijak nedotkla. Pokud se tedy dalo usuzovat podle těch širokých úsměvů. Perfektní! rozzářila se Hermiona. Její oči v tu chvíli jiskřily jako ty Albusovy. Pojďte, bando, zvolal Neville, který seděl vedle Hermiony. Nebo přijdeme pozdě! Cože? Harry, Ron a Hermiona se s výrazem typické opožděné reakce rozhlédli po zcela vyprázdněné Velké síni. Severus ještě nedojedl snídani, protestovala Hermiona, když se všichni začali zvedat a horečnatě sbírat své osobní věci a knihy. Už mu není sedm, Hermy. Ví, kdy se má najíst, odfrkl si Ron, nicméně cestou ke dveřím podal Severusovi do ubrousku zabalený koláč. S kvapným: Uvidíme se! Weasleyovi vyrazili a zanechali za sebou Severuse s omráčeným výrazem ve tváři a s moučníkem v ruce. Je to trochu drtivý, že jo? Myslím tím, být zase dospělí, ozval se vedle něj důvěrně známý sytý tenor. Vylekaný Severus se obrátil. Uviděl, že Harryho Potter, dosud zůstal na místě. Zelený hábit, který si dnes oblékl, dokonale ladil s barvou jeho očí. S přetrvávajícím pocitem zneklidnění, který v něm pohled na dospělou verzi chlapce, jenž se s ním přátelil, vyvolával, Severus váhavě přikývl. Musel jsem sebrat veškerou odvahu, abych sem dnes ráno dokázal jít, pokračoval Potter a sebekriticky se usmál. Hermiona mě musela držet za ruku. Severus si pomyslel, jak zvláštní je slyšet Pottera, jak se v jeho přítomnosti přiznává k nějaké slabosti. Přesně jak říkáš Drtivé, řekl pomalu. První hodinu máš volnou? zeptal se Potter. 6

7 Ano. V pondělí začínám učit až od druhé hodiny a končím devátou. Dnes mě čekají dvě dvouhodinovky lektvarů, odpověděl. Naprosto šokovaně si uvědomil, že on a Potter právě přátelsky konverzují. Já začínám až třetí hodinou. Projdeš se se mnou? zeptal se Harry a gestem ruky ukázal vlevo k francouzskému oknu, které vedlo k zahradám. Severus věděl, že by nebylo moudré zůstávat s Potterem sám. Nedokázal pochopit, jak náklonnost, kterou jeho mladší já chovalo k Harrymu, mohla přerůst v tuto naprosto nevhodnou touhu. Jediné co věděl, bylo, že když s Potterem je, tak to bolí. Jenže když s ním není, bolí to mnohem víc. Neexistovala ovšem žádná relevantní výmluva, které by mohl použít, aby jeho nabídku odmítl. Kdyby tak učinil, mohlo by to nechtěně přitáhnout pozornost k důvodům, proč se Harrymu vyhýbá. Kromě toho, dal mu přece slovo, že se bude snažit jejich přátelství zachovat. Takže přikývl a následoval Pottera ke dveřím. Počasí se k procházení příliš nehodilo. Nebe nad hlavou bylo temné a zatažené, z šedých mraků mrholilo. Byla zima a lezavo. Ačkoli půda rozmrzla, tráva ještě nezačala rašit. Hlína pod jejich nohama byla rozbahněná a nepříjemně čvachtala. Na tom chladném povětří však bylo cosi osvěžujícího. Severus došel k závěru, že se dobře hodilo k jeho rozpoložení. A bylo fascinující sledovat, jak se Harryho kůže zbarvila do růžova, když mu ledový deštík zmáčel vlasy a tváře. Dnes odpoledne by měl proběhnout famfrpálový zápas, řekl Harry a zahleděl se přes holé stromy potemnělé padajícím mrholením. Ještě stále bylo tak chladno, že jeho slova doprovázely obláčky páry. Pokud nebude zrušen, konstatoval Severus. Uvažoval, kdy se mu konečně přestanou svírat útroby při každé myšlence na to, co by v daný moment dělali, kdyby se z nich znovu nestali dospělí. Jo, to je pravda. Schází mi Adam, přiznal náhle Harry při vzpomínce na rusovlasého chlapce, který s nimi kamarádil. Mně chybíš ty, pomyslel si Severus, ale nahlas to nevyslovil. Není to zvláštní? zeptal se Harry. Zvláštní bylo jedině to, že mu Harry stále ještě věřil natolik, aby s ním sdílel důvěrné myšlenky. Severus na sobě cítil ty utrápené oči a tak sklopil pohled k promáčené zemi. Nevím, odpověděl nakonec. Byl to přítel. Ano, to byl. Přemýšlel jsem, že bych se na něj šel podívat, řekl Harry, když míjeli zazimované růžové keře lemující úzkou pěšinu. V tomto ročním období na nich nebylo nic než trny, které Severusovi jakýmsi podivným způsobem připadaly velice příhodné. I jeho život se často podobal úzké cestě vedoucí mezi ostny, nebe nikde v dohledu. Byl tolik pohlcený pohledem na výrazy, které se střídaly v té známé, teď však tolik přitažlivé tváři, že Harryho dokázal poslouchat jen napůl. Ale říkal jsem si, že by ho to jen zmátlo. Třeba by to bylo moudré, řekl Severus. 7

8 Třeba? Myslíš, že bych za ním měl zajít? Harry po tom nápadu přímo skočil. Na to ti nedokážu odpovědět, Harry. Jestli si vzpomínáš, já chtěl zůstat dítětem, připomněl popuzeně Severus. Tohle mu vážně nešlo. Potter by měl přece vědět nejlíp, že na něj nemá tlačit. Takže podle tebe za to můžu já? zeptal se Harry. Ta slova byla míněna jako obvinění, ale zněla spíš zkroušeně. Před šesti měsíci by Severus řekl: Ano, za všechno můžeš ty! a se zvráceným potěšením by veškerou zodpovědnost hodil na Pottera. Nyní se mu ta představa zdála malicherná a nesmyslná. Zhluboka se nadechl vzduchu nasáklého zemitou vůní a tiše odpověděl: Ne. Jsem přesvědčený, že jsme neměli na vybranou. Potter mlčel. Dlouhou dobu se neozývalo nic, než mlaskavé zvuky jejich kroků a kapek padajících z holých stromků kolem nich. Jak to zvládáš? zeptal se o něco později Harry laskavým tónem. Řekněme, že nejsi jediný, kdo přemýšlí o promeškaných famfrpálových zápasech, prohlásil nakonec Severus, a uvažoval, jestli s upřímností nezašel příliš daleko. Ale tento Harry se od toho chlapce, kterého znával, zase tak moc nelišil. Potter neměl potřebu využít slabostí druhých jen proto, že o nich věděl. Přál bych si začal Harry, ale nedopověděl to. Ano? Přál bych si to udělat nějak lepší. Pro nás pro oba, řekl Harry. Stále zůstával velkým optimistou, který chce změnit svět k lepšímu. Žádné zlepšení neočekávám. Musíme to prostě nějak přežít, odvětil Severus a byl o tom přesvědčený z hloubi duše. Tomu nevěřím, odporoval okamžitě Harry. To je tvá volba. Nicméně, taková je má dosavadní zkušenost, prohlásil Severus. Nechtěl se s Potterem hádat, ale nechtěl mu ani lhát. Pokud je to pravda, jaký by mělo smysl dál žít? namítl Potter, zjevně pobouřený pouhou myšlenkou na něco takového. Severus pokrčil rameny. Ať se propadnu, jestli to vím. Severusi! Co? zeptal se. Jeho hlas zněl tak tiše, jako ten Harryho rozčileně. To není legrace! Co chceš, abych ti řekl? zeptal se, teď už u konce s trpělivostí. A to ještě nemusel čelit první vyučovací hodině a třídě plné dutých hlav. Chceš po mně, abych ti lhal? Harryho pohled pronikl přímo skrze zdi, které si kolem sebe vystavěl. Severus se přinutil jej vydržet. Opravdu to tak cítíš? zeptal se nakonec Harry. Vždy jsem to tak cítil. S výjimkou posledních čtyř měsíců, přiznal Severus a přitom uvažoval, jestli by jeho přílišná upřímnost nemohla Pottera odehnat. 8

9 Jenže jeho přímočarost nedokázala vyděsit ani chlapce, natož pak muže, kterým se Harry stal. Byl stále o hlavu menší než Severus, ale když položil ruku na jeho levé rameno a pevně ho stiskl, jeho postava jako by měla náhle nadživotní velikost. Ještě jsme neztratili úplně všechno, řekl naléhavě. Neztratili? O tomhle už mluvili v sobotu v noci. Severus uvažoval, kolikrát si to budou muset zopakovat, než to Harry pochopí. Než mu dojde, že už nemůže být tou stejnou osobou, jako když mu bylo sedm. Ne, neztratili. Vím, že už nejsme děti. Ale věci už nejsou takové, jaké bývaly před pěti měsíci. Změnily se k lepšímu. Dnes ráno u snídaně to bylo jiné, nebo ne? zeptal se. Severus myslel na hřejivý a povzbudivý dotek ruky, která se dnes ráno ocitla na jeho zádech, a váhavě přikývl. Vím, že je to teď strašně těžký. Ale usnadním nám to, slibuju. Slibuju. Jako by mu Potter mohl osobně zaručit růžovou budoucnost. Kolikrát vyslovil stejnou přísahu, když mu bylo sedm? A pokaždé, když mu Severus naslouchal, se věci opravdu daly do pořádku. Harry ho ani jednou neoklamal. Jenže když jim bylo sedm, měl Severus víc odvahy, než na kolik se zmohlo jeho dospělé já. Brzy mi začne vyučování. Musím se vrátit. Severus uhnul pohledem, ale stačil se ještě všimnout zklamání, které se objevilo v Harryho obličeji. Reagoval skleslým: Jasně, a zamířil zpět ke škole. Bok po boku kráčeli mlhavým dubnovým ránem. Jsme skrz naskrz mokrý, řekl Harry, když se zastavili na dlažbě před francouzským oknem, které vedlo do Velké síně. Severusovi se ten chmurný pohled, který uviděl v Harryho očích, nelíbil. A tím méně vědomí, že ho zapříčinil. Zadíval se na něj a bezbarvým tónem nabídl: Naštěstí znám jedno parádní sušící kouzlo. Zatajil dech. Humor nepatřil k jeho silným stránkám a Harryho tvář na okamžik vypadala stejně prázdně jako kdysi Goylova. Ale pak mu ta narážka došla. Severus přesně rozpoznal okamžik, kdy si Harry vzpomněl. Byla to stejná slova, která řekl Minervě ten den, kdy postavili svou blátivou pevnost na famfrpálovém hřišti. A pak se konečně rozezněl smích. Harry vybuchl a ten zvuk rozehříval srdce. Jeho ruka dosedla na záda vyššího muže a směrovala ho do Velké síně. Harry se zazubil a zopakoval: Parádní! Ne, nic se tím nezměnilo, ale díky úsměvu na Harryho tváři se všechno zdálo o trochu snesitelnější. Přestože ruka, která dosud spočívala na Severusových zádech, mu znemožňovala myslet. Uvidíme se? ujišťoval se Harry poté, co na ně na oba Severus seslal ono parádní sušící kouzlo. Zadíval se do Harryho chladem zčervenalé tváře. Ten muž měl neobyčejné rysy. Jeho velké zelené oči za kulatými brýlemi a trochu zvednutý krátký nos mu dodávaly vzezření zranitelného malého kluka. Jeho vysoké lícní kosti a výrazná brada s důlkem ten dojem ale naprosto vyvracely. 9

10 Na Harryho rtech se lákavě leskla smyslná vlhkost. Ten pohled způsobil, že se v Severusovi všechno sevřelo. Když si uvědomil, že nepokrytě zírá, odvrátil oči a pokusil se dostat dech zpátky pod kontrolu. Ano, věci se skutečně změnily. Později, souhlasil. Další široký úsměv a další dětinsky procítěné: Hustý! Harry vypadal stejně šťastně, jako by mu bylo zase sedm. Uvidíme se u oběda. Pokus se ovládnut a nesesílej na ty příšery Petrificus. K vlastnímu překvapení Severus přistihl sám sebe, jak plný divoké drzosti odpovídá: Nebelvír sem, Nebelvír tam, kdo by si s jejich ztrátou lámal hlavu? Hermiona a Ron. Až je budou během oběda počítat. Jestli jim chceš vysvětlovat, že jsi snížením počtu Nebelvírů prokázal lidstvu službu, tak si posluž. A oni obviní Zmijozely z násilnických sklonů, stěžoval si Severus. Ještě když opouštěl velkou síň, slyšel za sebou Harryho burácivý smích. WWWWWWW 2 Den rychle uplynul. Severus dnes odučil jen dvě dvojité lekce lektvarů s prvními a druhými ročníky. Studenti k jeho úžasu prokázali pozoruhodnou schopnost udržet krok. Nedosahovali sice takových výsledků, kterých by mohli docílit, pokud by se učili od Mistra lektvarů, byli však adekvátně zběhlí v základech. Ohromující na tom bylo, že tím, kdo se dobrovolně ujal Snapeových prváků a druháků, nebyl nikdo jiný než Neville Longbottom. Minerva pokryla vyučování třetích až pátých ročníků a Hermiona se postarala o šesté a sedmé. Severus nechápal, jak dokázala učit dva nejnáročnější ročníky, navíc dvěma bezkonkurenčně nejobtížnějším předmětům, které na škole byly a sice Věštění z čísel a Lektvarům. Byl natolik zaneprázdněn snahou rozluštit svitky popsané kočičím škrabopisem, které mu zanechali zastupující učitelé, že zmeškal oběd. Kdyby Hermiona nepřišla a neodvedla ho, býval by přišel i o večeři. Nyní, hodinu po té, co se Velká síň vyprázdnila a studenti se vrátili do svých společenských místností, byl Severus na cestě do Nebelvírské věže. Nesl si plnou náruč domácích úkolů k opravení a stále si nebyl jistý, jestli nedělá chybu. Dveře mu už po prvním zaklepání otevřela Hermiona. Byla oblečená v šedém hábitu a široce se na něj usmívala. Severusi! Vítej! Na jeden příšerný okamžik si myslel, že ho hodlá obejmout, ona ho však pouze vzala za paži a vedla do obývacího pokoje. Teď už jsme tu všichni, oznámila všem přítomným. 10

11 Ukázalo se, že všichni znamená víc než jen Weasleyovy, Pottera a jeho. Severus na místě zmrzl. Na konci pohovky seděl do bleděmodrého hábitu oděný Neville Longbottom a v rukou třímal štos papírů. Tvářil se, jako by očekával, že ho odvedou do Azkabanu. Jeho přítomnost však nebyla nijak šokující, ten kluk se na Slavnou trojku lepil už od jejich příjezdu do Bradavic. Co ale Severuse překvapilo, byl další Zmijozel. Blaise Zabini se povaloval na opačné straně pohovky, chodidla měl zvednutá a podepřená polštářem. Téměř se dotýkal Longbottomovy levé nohy. Papíry s testy držel v ruce, pohár červeného vína měl nadosah. Právě jeho natažené nohy byly jasným důkazem, jak pohodlně se u Weasleyových cítil. Zabiniho temně rudý hábit ostře kontrastoval s Longbottomovým světle modrým. Ron seděl za stolem, u kterého se jindy hrávaly šachy, a spravoval koště. Měl na sobě jako obvykle svůj hnědý domácí oděv. Harry oblečený do stejného vyzývavě zeleného hábitu jako dnes ráno seděl na protější straně stolu, a i on měl v rukou koště. Na vrcholku zcela opomíjených pergamenů, které se podezřele podobaly těm, které Severusovi zanechali učitelé, kteří za něj zaskakovali, ležela sada na opravu košťat. Severus si od všech vyslechl několik variací na Ahoj a Hermiona ho pak odvedla k jednomu z křesel. Stálo čelem do místnosti, obrácené více k pohovce než ke krbu. Obklopený bývalými studenty a s intenzivním pocitem, že sem vůbec nezapadá, zaujal své místo. Opravdu sem nepatřil. Už ne. Tak jak to dneska šlo? zeptala se Hermiona, když se posadila do vedlejšího křesla. Harry o tom, co dnes prožil, vůbec nechce mluvit. Ron od svého koštěte vzhlédl, aby po Hermioně střelil pohledem, který mohl být něčím jako varováním. Potom se vrátil k leštění koštěte. Severus letmo pohlédl na Pottera, který právě pečlivě přistřihoval nepatřičně dlouhé proutky. Harryho výraz byl poměrně napjatý. Teď už Severus nebyl tak zahlcený vlastními pocity nepohodlí, a tak si uvědomil, jaká v místnosti panuje nálada. Podobná zavládla dnes ráno ve Velké síni, když všichni čekali, že kvůli změněnému zasedacímu pořádku vybuchne. K jeho překvapení byl však nyní zdrojem onoho napětí Harry. Ach? reagoval Severus. Něco v jeho tónu muselo Pottera pobídnout, protože jeho zelené oči zaletěly jeho směrem. Harry následně shrnul svůj den do čtyř agresivně vyřčených slov, která by kterémukoli učiteli dokázala zmrazit krev v žilách. Moje třeťáky učila Trelawneyová. Víc toho neřekne, vtipkoval Zabini. Je snad třeba něco dodávat? odvětil Severus a zachytil při tom Harryho vděčný pohled. Že Miller učil jeho sedmáky? dodal Zabini podezřele sladce. Severus se při představě, v jakém stavu by Potterovy poslední ročníky mohly být, zachvěl. Vedle Millera by Zlatoslav Lockhart vypadal jako zářný příklad vysokoškolského inteligenta. Má upřímná soustrast, kondoloval mu Severus a pokýval hlavou. Nepotřebuju, abys mi projevoval soustrast, řekl Harry. Potřebuju tvou pomoc. 11

12 Všechny čtyři přítomné osoby se Potterovými slovy zdály dokonce šokovanější než Severus. Nejdříve nevěděl, jak odpovědět, ale po vteřině přemýšlení se zeptal: Víš jistě, že chceš takovou věc probírat před očima čtyř svědků? Cože? Harry zamrkal, ale nakonec vypadal spíš zmateně než naštvaně. Pokud budou Trelawneyová a Miller objeveni s podřezanými hrdly, stanou se z nás hlavní podezřelí, informoval ho Severus. Byl překvapen, jakou reakci jeho komentář vyvolal. Chechtal se dokonce i Longbottom a Harry konečně přestal vypadat, jako by se mu hroutil svět. Nechci je zavraždit, ty idiote, zasmál se Harry. Ne? To je škoda. Co bys tedy chtěl? Když jsem v prosinci studenty opustil, byli ve slušné formě. Ale teď Můžu ti ukázat, s čím se musím vypořádat? zeptal se Harry. Když Severus přikývl, Harry odložil koště a vstal. Jestli to dokážeš, představ si třídu plnou sedmnáctiletých studentů, z nichž většina má divoce chundelaté lokny jako Miller. Harry po sobě přejel hůlkou a rázem se mu na záda kaskádovitě spustil vodopád dlouhých do prstýnků stočených černých vlasů. Severus byl tím pohledem tak konsternovaný, že se sotva dokázal soustředit na Harryho následující slova. Jsem jedním z mnoha. Můj učitel Obrany, který se právě vrátil, mě požádal, abych mu předvedl umění obrany, jemuž jsem se během jeho nepřítomnosti naučil. Rone, nevadilo by ti zahrát si mě? Ron vzhlédl od svého koštěte. Ale jenom kvůli té ukázce. Jsem všema deseti pro podříznutí Millerova krku. A postavil se. Hermiono, mohla by ten souboj soudcovat? požádal ji Harry. Jedině v případě, že nebudu muset vstávat a pokud slíbíš, že nerozbiješ či jinak nezničíš cokoli v tomto pokoji, odpověděla Hermiona. Její křeslo byla tak zavalené pergameny, že by snaha uklidit jich dostatečné množství, aby se vůbec odkryly její nohy, zabrala nejmíň hodinu. Dohodnuto, řekl Harry. Tak jo, souhlasila Hermiona. Pak tedy, hůlky tasit na tři. Raz. Dva. Tři! Ronovi skočila hůlka do ruky tak rychle, že Severus sotva zachytil nějaký pohyb. Věděl, že Potter je nejméně o polovinu rychlejší, ale Harry započal vytahovat hůlku z kapsy širokým obloukem a to gesto navíc doprovodil řadou kudrlinek. Zabralo mu to tolik času, že by ho jeho protivník stihl nejen proklít, ale také odklidit jeho tělo. Mezitím odhodil hřívu svých divokých vlasů dozadu a zaujal dramatickou pózu. Dřív než Potter vůbec stihl namířit svou hůlku správným směrem, Ron už vyslovil poslední hlásku slova Expelliarmus. Harryho hůlka přelétla místnost a přistála u Longbottomových nohou. S tímhle se musím vypořádat, oznámil Harry. Všichni se znovu rozesmáli. Harry předváděl tak truchlivý výraz, že i sám Severus nad sebou sotva udržel kontrolu. Jistě nemohou být všichni tak strašně příšerní, řekl nakonec. 12

13 Tedy, mám tam jednoho nebo dva Zmijozely, kteří využívají stupidity svých spolužáků a ty blázny prostě odstřelují. Obrazně. Téměř vždy. Bohužel. Ale většina je ve skutečnosti ještě horší, řekl Potter a ztěžka klesl zpátky do židle. Potom dodal tiché: Accio hůlka A polovina z nich nedokáže udělat ani obstojné přivolávací kouzlo. Harry potom malátně mávl hůlkou, aby svým vlasům vrátil původní podobu. Jeho kučery zmizely. Severus na něj upřeně hleděl a došel k závěru, že dává přednost Potterovu normálnímu účesu. Neposlušné vlasy v délce těsně pod uši se k Harryho protáhlému mužnému obličeji hodily lépe. Pak si tedy přeješ, abych zavraždil tvé studenty? otázal se Severus. Stále si nebyl jistý, co po něm Potter vlastně chce. Ne, ačkoli to zní proklatě lákavě. Doufal jsem, že bys mohl přijít a předvést názornou ukázku. Říkal jsem si, že bych v duelu s tebou napodobil jejich styl. Viděli by, jak mě odhodíš přes celou místnost, dřív než vůbec dostanu hůlku z kapsy. Ach tak. Takže si přeješ, abych zavraždil tebe, řekl Severus s upřímným uspokojením. Jeho neklid se proti jeho vůli vytrácel. Na tento pokoj i na jemné škádlení Harryho Byl totiž tak zvyklý, že mu dnešní návštěva začínala připadat jako jedna z mnoha nocí, které v tomto bytě strávil. Nemohl si pomoci, ale povšiml si, že Longbottom a Zabini hravou výměnu mezi ním a Potterem sledují prakticky s ústy dokořán. Hermiona a Ron se zubili, ale nezdáli se překvapení. Po čtyřech měsících, které strávili v jedné domácnosti, byli Weasleyovi na způsob, kterým si jeden druhého dobírali, zvyklí, ačkoli obvykle probíhal na mnohem dětinštější rovině než dnes v noci. No, když zkrátíš mé utrpení, nebudu si muset dělat starosti s vymýšlením způsobu, jak vyvést z omylu své třeťáky. Jsou totiž přesvědčeni, že jediné, co potřebují na ochranu proti nebezpečným temným stvořením, je používat své vnitřní oko. Prý jim to pomůže navázat s ďasovci a jim podobnými mentální přátelství, odpověděl Harry. Co?! Ten absurdní výrok způsobil, že Severus nedokázal zcela zakrýt šok. Vzpomeň si, začal Harry a ostatní čtyři se jako v řecké komedii připojili coby žabí sbor. Moje třeťáky měla na starosti Trelawneyová. Ostatní vybuchli v salvě nezadržitelného smíchu a Severus cítil, jak se mu koutky úst zdvihají vzhůru. Takže to uděláš? ptal se Harry se skutečnou obavou v hlase, zatímco se ostatní stále pokoušeli chytit dech. Zabít tě? Ne. Mohl bych skončit jako učitel Obrany proti černé magii, a z nějakého důvodu mé nadšení pro tento předmět letos poněkud ochablo. Severusi! protestoval Harry. Copak? zeptal se a velmi si to užíval. Uděláš to? Proč bych měl? otázal se. Byl rozhodnutý Harrymu vyhovět, ale nejdříve ho chtěl přimět k dohodě. Protože mi to dlužíš, zatraceně! reagoval podrážděně Harry. 13

14 To byla pravda. Skutečně Potterovi dlužil. Nicméně, Harrymu se nepodobalo, aby někomu kvůli závazku, jako byl tento, zlomil nos. Severus náhle zpozorněl. Přemýšlel, jestli to všechno špatně neodhadl a neudělal ze sebe blázna. Za co ti dlužím? zeptal se napjatě. V Harryho očích se při pohledu na něj zableskl zelený oheň. Za to, že jsem ti pomohl s tvým experimentem, když jsi mě o to požádal. Hermiona a Ron zavyli smíchy, ale Longbottom a Zabini na ně jen zmateně zírali. Zabini nakonec řekl: Neville a já jsme se trochu ztratili. S jakým experimentem? Minulý týden jsem Severusovi pomáhal s jedním lektvarem začal Harry. Minulý týden? přerušil ho Zabini. Minulý týden jste byli děti. Harry přikývl. Ano, ale pracovali jsme na několika lektvaristických experimentech, a Severus, chci říct, my Nebelvír až do morku kostí. Zdálo se, že Potterův často nepochopitelný smysl pro čest mu nedovoloval odhalit žádné další podrobnosti, které by očernily jeho společníka. Severus si povzdechl a vyprávění dokončil. Spletl jsem si Truskavec s Třaskavcem. Důsledky byly nanejvýš nešťastné. Celý byt celé hodiny smrděl jako rozkládající se mrtvola, postěžoval si Ron. A my si mohli udělat hodinovou přestávku, dodal Harry. Takže mi dlužíš. Severus si na to vzpomínal. Když se jeho omyl stal zjevným protože Weasleyovic pokoje naplnil pronikavý zápach, který nedokázal odstranit Severuse ochromila hrůza z důsledků. Byl si jistý, že Ron nebo Hermiona by ho za trest měli minimálně zbít. Ukradl totiž ingredience ze zabezpečené skříňky v jeho někdejší laboratoři. Ale oni jim jen řekli, aby se posadili do křesel na druhé straně bytu, zatímco se sami pokoušeli vypořádat s tím odporným smradem. Toho večera mu dokonce ani neodmítli dát večeři. Severus jejich tolerantnost stále nedokázal pochopit. Potterův dětinský tón všechny znovu rozesmál. Připouštím, že máš pravdu, řekl Severus a přinutil svou mysl k návratu do přítomnosti. S tou názornou ukázkou ti pomohu. Vážně? Potter zněl šokovaně. Jak bych vůbec mohl odolat příležitosti házet tebou všude kolem, navíc v místnosti plné lidí, a nebýt přitom vystaven riziku odplaty? reagoval Severus. Kdo říkal, že nebude následovat odplata? přijal výzvu Harry. Tato věc bude samozřejmě jedním z bodů naší smlouvy, řekl Severus vychutnávaje si jejich vzájemnou souhru. Smlouvy? Harryho hlas zněl, jako by mu bylo zase sedm. Severus věděl, že by měl bleskově jednat a svůj nehorázný požadavek potvrdit, ale Potterův zranitelný tón ho naprosto odzbrojil. Albus Brumbál byl dosud pravděpodobně jediným člověkem, na kterého by okamžitě po odhalení jeho slabin nedokázal zaútočit. Kdyby chtěl najít lepší definici, mohl by říci, že zlomyslnost byla jeho součástí stejně neodmyslitelně, jako tmavé vlasy. Jenže když se teď díval na Harryho, jediné co chtěl udělat, bylo natáhnout se ke svému jindy tak optimistickému společníkovi, a ujistit ho, že všechno 14

15 dobře dopadne. A to bylo tak výrazně proti jeho přirozenosti, že ho to úplně vyřadilo z provozu. Protože na sobě cítil všechny ty rozesmáté pohledy a věděl, že své pocity musí okamžitě zakrýt, přinutil se ke klidu. Obávám se, že ano, zavtipkoval. A tvé další podmínky? zeptal se Harry, který vypadal roztomile nervózně. Budou prodiskutovány později, rozhodl Severus. Z toho už se nevyvlíkneš, Harry, zasmál se Ron, znovu se posadil a zvedl koště, které opravoval. No jasně, souhlasil Harry, ale nezdálo se, že by ho ta myšlenka nějak znepokojovala. Dokonce vypadal spokojeně. Severus si nevzpomínal, že by si někdy společnosti svých kolegů užíval tak jako dnes v noci. Obával se, že jeho přítomnost bude bránit hladkému průběhu večera. A že se znovu vrátí ke způsobům, které ho až do prosince od ostatních izolovaly. K jeho naprostému úžasu se to nestalo. Nikdo ho nenutil, aby se zapojil, ani se ho coby očividného outsidera nepokoušeli začlenit mezi sebe. Přesto se nějak stalo, že byl jedním z nich. Když se pak konverzace stočila k jiným tématům, nezdálo se, že by jim vadilo, že svou pozornost obrátil zpět k domácím úkolům, které si s sebou přinesl. Jeden po druhém se ponořili každý do své práce a v celé místnosti zanedlouho vládlo takové ticho, jako během závěrečných zkoušek na konci školního roku. Jak se jmenuje ta rostlina na uklidnění nervů. Kerblík? zeptal se do ticha Zabini. Kozlík, odpověděl Severus unisono s Hermionou a Longbottomem a pak se vrátili ke své práci. Asi o hodinu později Hermiona prohlásila: Bolí mě hlava. A mám hlad. Dáte si někdo čaj? Vyhrabala se z obrovské hromady pergamenů, kterými byla zasypaná a vstala, ale polovina jejích svitků se přitom rozkutálela po koberci. Když si narovnala svůj šedý hábit a klekla si, aby ten nepořádek uklidila, Ron jí rychle přispěchal na pomoc. Kdykoli se v uplynulých dvou měsících Ron ocitl na zemi, bylo to považováno za otevřenou pobídku k útoku. Severus si šokovaně uvědomil téměř neodolatelné pokušení vrhnout se na něj a povalit ho na koberec. Zcela omráčený se rychle odvrátil a uviděl zelené oči, které Rona pozorovaly s úplně stejnou soustředěností. Harry si zřejmě uvědomil, že je sledován a jejich pohledy se setkaly. Severus nevěděl, jak k tomu došel, ale byl si téměř jistý, že Harry právě odolává stejnému nepatřičnému nutkání jako on sám. Když uviděl Harryho zhrozený výraz, měl co dělat, aby nevybuchl v záchvatu smíchu. Ve chvíli, kdy byly Hermioniny pergameny uklizeny, se už oba dokázali ovládat. Vyměnili si poslední posmutnělý pohled a svou pozornost obrátili zpět k dění v pokoji. Potom co Ron Hermioně pomohl, odešla k příborníku a on se vrátil ke stolu. S Harrym pak odklidili svá košťata, aby uvolnili místo pro podnos, který přinesla. 15

16 Severus viděl, že jsou ostatní zaneprázdnění, a tak odložil svou práci na kraj stolu a přešel místnost k druhému příborníku, kde měli Weasleyovi uložené konvice a hrnky. Jednal zcela automaticky. Byla to činnost, kterou během společných večerů v tomto pokoji, dělal už mnohokrát. Když se otočil a uviděl vedle sebe Hermionu, cítil se trochu rozpačitě. Očividně přišla, aby konvici odnesla sama. Na okamžik měl pocit, jako by se dopustil něčeho nevhodného. Konec konců, on už tu přece nebydlel. Nebyl to jeho byt, aby mohl otevírat zásuvky. Úsměv, který mu věnovala, však okamžitě zahnal jeho obavy. Děkuji ti, Severusi, řekla, lehce se dotkla jeho paže a přešla k truhlici, do které se ukládaly talíře. Domácí skřítkové při servírování svačiny překonali sami sebe, pomyslel si Snape, když prozkoumal připravené pokrmy. Byly tam vaječné dortíky, což ocenili především Ron a Longbottom, malý čokoládový koláč, na který momentálně velmi hladově zíral Harry, skořicově-hrozinkové rolky Hermioniny oblíbené, rozmanité druhy sušenek a ořechový chlebíček, jež nebyl určený nikomu jinému, než očividně zaujatému Severusovi. Hermiona pokaždé zajistila, aby v jejich poúkolové svačince nechyběl Severusův ořechový chlebíček nebo citronový koláč. Fakt, že si ani dnes v noci vzpomněla a zařadila ho do menu, se ho hluboce dotkl. Zatímco se i ostatní obsloužili sladkostmi a čajem, ukrojil si krajíc ořechového chlebíčku a hojně ho namazal máslem. Doufala jsem, že ho máš pořád rád, ozvala se vedle něj Hermiona. Právě mu připravovala čaj, jak ho měl jako dospělý rád více mléka než čaje a neslazený. Když byl malý, dával si ho s mlékem i cukrem. Děkuji, že sis vzpomněla, zašeptal Severus, který se v přítomnosti Rona a Hermiony stále ještě necítil zcela pohodlně. Oběma jim tolik dlužil, ale oni vypadali, že od něj nic nechtějí. Nic, kromě jeho společnosti. Dokonce i Albus míval k přátelství s ním postranní motivy. Severus nevěděl, jak vycházet s lidmi, kteří od něj nic nechtějí. To absolutně přesahovalo jeho dosavadní zkušenosti. Jak bych mohla zapomenout? A velmi rádo se stalo, ujistila ho jedním ze svých oslepujících úsměvů, který si pamatoval z uplynulých čtyř měsíců. Dala mu jeho obvyklý hrnek čaje a pak se otočila, aby nalila Zabinimu. Ke stolu na místo hned vedle něj přistoupil velmi nervózní Neville Longbottom. Severus se na učitele bylinkářství podíval a nemohl si nevšimnout, jak málo se od doby, kdy byl tím chlapcem, kterého znal, změnil. Jeho oči byly stále tak hluboce modré, že se zdály téměř fialové, a vlasy měl vpředu stále sčesané do infantilní ofiny. Stále byl plnoštíhlý, absolutně nejistý a ze svého bývalého učitele lektvarů viditelně vyděšený. Severus musel uznat, že také vůči tomuto muži se zadlužil, a tak si odkašlal a tiše řekl: Profesore Longbottome? Jmenovaný se tak lekl, že mu koláček málem spadl z talíře. Nervozitou se mu sotva dokázal podívat do očí. Ech ano? 16

17 Longbottomovu čirou hrůzu vždy shledával neskutečně iritující a byl ve velikém pokušení říct tomu muži, aby se koukal sebrat a dát se dohromady. To by ale jeho záměrům příliš neposloužilo. Těžko mohl svého spolupracovníka očernit a pak mu poděkovat za jeho excelentní práci, k čemuž ho onen impuls nabádal. A mimo to, i Longbottomovi byl zavázán, a to nejen profesně. V uplynulém období měl jeho bývalý student dostatek příležitostí dopřát si za všechny ty roky, kdy ho Snape terorizoval, satisfakci. Longbottom však jeho sedmiletému já projevoval jen laskavost. Cítil, jak na něj během rozhovoru s Longbottomem Potter i Hermiona upřeli ustarané pohledy a věděl, že je bedlivě sledován. Další důvod proč se svým základním instinktům nepoddat. Chci vám poděkovat za práci, kterou jste odvedl s mými prvními a druhými ročníky. Byl jsem mile překvapen mírou jejich způsobilosti, připustil tiše Severus. Myslel myslel jste to ironicky? vyrazil ze sebe Longbottom, zjevně tak překvapený, že zapomněl na dobré mravy. Ve skutečnosti ne. Odvedl jste skvělou práci, zopakoval Severus a přemýšlel, jestli mu to vůbec uvěří. K jeho překvapení Longbottomovy tváře zrůžověly rozpaky. Jen jsem se držel učebnice. Slovo za slovem, krok za krokem. Severus málem prohlásil: Jen škoda, že jste neudělal totéž už během vašich studií, ale dokázal se ovládnout. Místo toho řekl: Ať už jste udělal cokoli, byli to velice účinné. Ehm děkuji, odpověděl Longbottom. Mohu vám položit otázku? Severus nedokázal odolat, aby se muže, který před ním nervózně postával, nezeptal. Jednou z největších radostí, jakou si v uplynulých čtyřech měsících s Harrym užívali, byly jejich téměř každodenní návštěvy bradavického skleníku. Trávili tam celé hodiny. Honili motýli a kladli Longbottomovi tisíce otázek. Stále velice nejistý a zjevně toužící být kdekoli jinde, Longbottom souhlasně přikývl. Severus se pokoušel vymyslet, jak taktně zformulovat svůj dotaz, ale nebyl toho schopen. Neexistoval žádný slušný způsob, jak se zeptat. Takže to prostě udělal. Prožíval příliš velký zmatek, než aby ho dokázal ignorovat. V průběhu uplynulých patnácti let jsem se k vám nechoval jinak než krutě a pohrdal jsem vámi. Kdykoli se naskytla příležitost, využil jsem ji, abych vás ponižoval. Longbottomova mléčně bílá pokožka tak zbledla, že vypadala, jako by v ní nezůstal vůbec žádný pigment. Já nechápu, na co se mě ptáte. Severus si byl citelně vědom toho, jak vedle něj Harry a Hermiona přešlapují. Koutkem oka mohl vidět, že Hermionina otevřela ústa, jako by se chystala je přerušit. Byla to zjevně Harryho ruka na jejím rameni, která jí zabránila, aby se do toho vložila. Od prosince jste měl bezpočet příležitostí se pomstít. Kdybyste chtěl, mohl jste mi udělat ze života peklo. Jakmile domluvil, uvědomil si, že jeho slova nebyla zformulována jako otázka, ale spíše jako prohlášení. 17

18 Soudě dle Longbottomovy reakce bylo však jádro dotazu pochopeno. Mladík ztišil hlas, narovnal záda a pohlédl mu přímo do očí. Ne, to bych nemohl, řekl pevně. Proč ne? zeptal se Severus, teď už zcela bezradný. Nedokázal bych vám v tom zabránit. Longbottom rozpačitě pohlédl na Hermionu, jako by u ní hledal pomoc, ale průběh jejich diskuze zjevně nebyl takový, jak očekávala. Jediné co udělala, bylo povzbudivé přikývnutí. Longbottom po chvíli řekl: Charakter člověka neurčuje to, co může udělat, ale to, co se skutečně udělá. Severusovi dalo velkou práci udržet svůj tón prostý posměchu. Takže šlo o nebelvírskou čest? K jeho překvapení sebou Longbottom neškubl. Jeho modré oči jen podržely jeho pohled, když tiše odporoval: Ne tak docela. Pak tedy o co? zjišťoval Severus ve snaze to pochopit. Hermiona a Ron se přes někdejší spory se svým bývalým učitelem lektvarů dokázali přenést. Tomu téměř dokázal porozumět. Byli to Nebelvíři do morku kostí a Snape s nimi ve skutečnosti nezacházel o nic hůř než s jinými studenty z jejich koleje. Ale Longbottom Od prvního dne si nenechal ujít jedinou příležitost, aby toho nešťastného budižkničemu týral. Kdyby se mu chtěl pomstít, Severus by mu to nemohl mít za zlé. Ale Longbottom to za celou dobu, kterou Severus ve sklenících strávil, ani jednou neudělal. Dokonce ani tehdy, když ho Harry nedoprovázel. No, když ponecháme stranou skutečnost, že by nebylo správné trestat malého kluka za něco, co ještě neudělal, Harryho by rozrušilo, kdybych se k vám choval nelaskavě, odpověděl Longbottom. Pak jste to tedy udělal kvůli Potterovi? zeptal se Severus. Tohle by skoro mohl přijmout. Během let viděl, co všechno byli pro Harryho jeho přátelé schopni udělat. Do jisté míry, potvrdil Longbottom. To nebyla odpověď, kterou očekával. Severus znovu trval na odpovědi a už těžko skrýval své podráždění. Jestli to nebylo kvůli Harrymu, proč jste se ke mně choval mile? Místnost kolem nich se ponořila do ticha. Severus si náhle uvědomil, že je všichni pozorují a čekají na Longbottomovu odpověď. Opožděně mu také došlo, že připravil půdu pro konečné zúčtování. Longbottom by ho právě teď mohl totálně ponížit a on by to musel přijmout, protože toho muže k vyslovení pravdy přinutil. Longbottom ale ani trochu nevypadal, že by si tuto situaci užíval. Jindy bledá pokožka jeho bývalého studenta zrůžověla rozpaky. Nechoval jsem se k vám zle, protože jsem vás měl rád. Nic víc v tom není, řekl tiše. Nyní, pokud mě omluvíte, už bych o tom opravdu raději nemluvil. S těmito slovy Longbottom vzal svůj čaj a talířek s dezerty a vrátil se na svůj konec pohovky. Šokovaný Severus stál přimraženě u servírovacího stolku. Jeho vlastnímu talíři a hrnku hrozil pád na zem. Neville Longbottom ho měl rád?! Jako odnikud se objevila čísi ruka, odebrala mu nádobí a položila jeho ořechový chlebíček zpátky na stůl. Oslnivý zelený rukáv, útlé zápěstí i ruka mu napověděly, že je to Harry. Nechali jsme tam spoustu věcí. Pojď mi to pomoct roztřídit, řekl. 18

19 Severus se nechal jemným tahem na své paži odvést. Když se probral, zjistil, že se ocitl zpět v ložnici, kterou spolu sdíleli. Harry ho nasměroval k jeho staré posteli a přiměl ho, aby se na ni posadil. Potom mu do rukou vložil jeho hrnek. Napij se, pobídl ho a sedl si k němu. Příliš blízko než aby Severus dokázal zachovat duševní rovnováhu. Chvíli zíral do béžově zbarvených hlubin svého hrnku a potom si usrkl. Byl napjatý, protože očekával nevyhnutelnou přednášku, ale Harry dlouho neřekl ani slovo. Severus se díky dobře známému prostředí pomalu uvolnil a upíjel svůj čaj. Už jsem ti řekl, že jsem na tebe hrdej? řekl náhle Harry. Kvůli tomu výstupu, který se odehrál u servírovacího stolku? odfrkl si Severus. Ne. Protože jsi měl odvahu a vyšel jsi nám napůl cesty. Hermiona, Ron a já jsme očekávali, že se zazdíš dole ve sklepení. Vím, že nic z toho pro tebe není lehký, řekl Harry, jeho pronikavé zelené oči byly příliš blízko. Všechno bylo příliš blízko, nejen ty oči. Severus mohl cítit teplo jeho těla. A žádný výstup jsi nevyvolal, dodal Harry. Ne? Ne. Kdybys chtěl vidět, jak vypadá výstup, měl bys slyšet Rona a Blaise, když se projeví jejich kolejní řevnivost, řekl se smíchem. Severus změnu tématu ignoroval. Pokud jsem ze sebe neudělal pitomce, tak proč jsi mě sem přivedl? Prostě jsi vypadal, že potřebuješ pauzu. Já tedy ano. Byl to dlouhý den, vysvětloval Harry. Být se mnou uvězněný o samotě považuješ za formu relaxace? přisadil si sarkasticky Severus. Potterova blízkost byla příliš znepokojivá, než aby se staral o to, jestli se k němu chová mile. Harry se zhluboka nadechl a opřel se zády o pelest. Upřímně řečeno, tohle je od soboty poprvé, kdy se cítím normálně. Cože? Severus pátravě hleděl do Potterovy tváře a snažil se nenechat vyvést z míry smetanově broskvovou pletí a podmanivou stavbou kostí v jeho protáhlém osobitém obličeji. Harry nevypadal, že by lhal. Už od soboty jsem měl pocit, jako by mi chyběla ruka, nebo něco na ten způsob. Když jsme spolu před chvíli vtipkovali, bylo to poprvé, kdy všechno vypadalo normálně, odvětil Harry tlumeným hlasem. Severus vytušil, že se kvůli pocitům, které právě vyjádřil, cítí nejistě. Mimochodem, děkuju ti za to. Dnešek byl jedno velký peklo. Severus si všiml, jak vyčerpaně Harry najednou vypadá. Používáš zkrášlovací kouzlo? zeptal se. Ještě před chvílí jsi ty kruhy pod očima neměl. Zatraceně. Harry vyskočil z postele a zamířil k zrcadlu, které viselo nad jejich starým prádelníkem. Několik zamumlaných slov a Severus uviděl, že z Harryho odrazu ony fialové kruhy zmizely. Severuse velmi zasáhlo, že Harry v jeho přítomnosti nedokázal svou masku 19

20 udržet. Neschopnost udržet zkrášlovací kouzlo byla totiž většinou známkou absolutní důvěry mezi dvěma kouzelníky. Copak jsi vůbec nespal? zeptal se ho Severus. Harry na sebe stále upřeně hleděl do zrcadla. Nespal jsem od doby, kdy mi byl jeden rok. S výjimkou uplynulých čtyř měsíců, odfrkl si. Severus přemýšlel, jestli si Harry uvědomuje, jak mnoho svým prohlášením odhalil. Skutečnost, že hovořil dál, značila, že si toho, co vyslovil, vědom nebyl. Posledních pár nocí to bylo děsný. Myslel jsem, že jakmile zase začnu učit, tak se to zlepší, ale Tu věc se sedmými ročníky vyřešíme ve středu, nabízel Severus. Zůstal ti stejný rozvrh, je to tak? Ano, odvětil zachmuřeně Harry a hodil sebou zpátky na své místo v nohách postele. Poskytneme jim ukázku, která je donutí pořádně přemýšlet o jejich nové technice obrany. Myslím, že bude velmi zábavné, až uvidí, jak tvé úžasné lokny těsně před tím, než ti odletí hůlka, vybuchnou v plamenech, co myslíš? navrhl Severus. Harry se zazubil. To by mohlo zabrat. Když pak jeho úsměv rychle odumřel, Severuse to zmátlo. Jaké jsou tvé další podmínky? Cože? Předtím jsi mi řekl, že ti to nebudu smět oplatit. Jaké další podmínky máš? Zkrášlovací kouzlo sice mohlo být znovu funkční, ale Severus byl stále schopen vidět, jak jsou Harryho oči unavené. Rozhodl se rychle. O té odplatě jsem žertoval. Můžeš se bránit, pokud to shledáš adekvátním. Jediná podmínka, na které musím trvat, je jen maličkost. Cítil zadostiučinění, když viděl, že Harryho výraz naplnila podezíravost. Když už nic jiného, Harry po letech ztratil něco ze své slepé důvěřivosti. O jakou podmínku jde? Dovolíš mi, abych ti dal uspávací lektvar, a slavnostně odpřisáhneš, že si ho vezmeš, kdykoli budeš mít problém usnout. Nemám rád uspávací lektvary, protestoval Harry. Ráno jsem po nich pokaždý podrážděnej a grogy. Po tom, který ti dám, nebudeš. Máš mé slovo, slíbil Severus. Takže ho sám užíváš? zeptal se Harry. Nemyslel sis přece, že bych jako Albusův špeh dokázal tak dlouho vydržet bez uspávacích léků, že ne? otázal se Severus. Byly doby, kdy jsem něco takového potřeboval téměř každou noc. Tento lektvar tě nijak neomámí a není ani návykový. Všiml jsem si, že o podrážděnosti nepadlo ani slovo, podotkl Harry. Je to tvůj způsob, jak mě varovat, že budu mít stejně sladkou povahu jako ty, když to budu brát? Nejdřív si myslel, že ho Potter uráží, ale potom v těch rošťáckých očích uviděl jiskřičky a uvědomil si jeho přehnaně seriózní tón. Harry žertoval. Severus cítil, jak mu zacukaly rty. Měl co dělat, aby se nerozesmál nahlas. Proč to děláš? zeptal se Harry. Dělám co? zjišťoval Severus a napil se čaje. 20